o 504 228 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. srpna 2024, č. j. 14 C 282/2023-86, takto:

1. Rozsudkem ze dne 14. 8. 2024 soud I. stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 504 228 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 21. 12. 2023 do zaplacení (I), žalobci uložil povinnost nahradit žalované na náhradě nákladů řízení 900 Kč (II).

2. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 504 228 Kč z titulu náhrady škody, která byla způsobena žalobci nesprávným úředním postupem [správní orgán 2] v řízení vedeném pod č. j. [spisová značka] v situaci, že 29. 3. 2019 bylo v souvislosti s účastí na dopravní nehodě zahájeno proti žalobci trestní řízení, došlo k zajištění vozidla žalobce a vozidlo bylo umístěno do areálu autodopravy [název], [orgán] vrátila vozidlo žalobci 5. 6. 2019. Při předání vozidla však bylo zjištěno, že po dobu držení vozidla [orgán] došlo k odcizení řady součástí vozidla v hodnotě odpovídající žalované částce. Žalobce se domáhal náhrady škody v trestním řízení, ve kterém nebyl úspěšný, a poté náhrady škody u [společnost], která však nepřiznala pojistné plnění žalobci s odůvodněním, že v důsledku škodné události na vozidle došlo k zániku pojištění, toto sdělila [společnost] žalobci až 28. 7. 2020. Žalobce se se svým nárokem na náhradu škody obrátil na žalovanou 20. 6. 2023.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, když nesporovala předběžné uplatnění nároku žalobce u žalované dne 20. 6. 2023, z titulu promlčení žalovaná žádný nárok žalobci neuhradila s tím, že dne 5. 6. 2019 při převzetí vozidla od [orgán] se žalobce dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, přičemž žádost o náhradu škody doručil žalované až 20. 6. 2023.

4. Soud I. stupně vyšel z nesporných tvrzení účastníků, že v důsledku dopravní nehody bylo zajištěno vozidlo žalobce [orgán] a následně vráceno žalobci až dne 5. 6. 2019, předběžný nárok uplatnil žalobce u žalované 20. 6. 2023.

5. Z blíže specifikovaných listinných důkazů soud I. stupně vzal za prokázané, že v důsledku úplné škody na vozidle ze dne 29. 3. 2019 došlo k zániku pojištění, proto [společnost] nevyplatila požadované pojistné plnění žalobce z 5. 6. 2019, toto sdělila [společnost]. žalobci dopisem z 28. 7. 2020; bylo přitom nesporné, že vozidlu chybělo vnitřní vybavení podle protokolu o předání věci.

6. Soud I. stupně po citaci dotčených ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. neshledal naplnění odpovědnostních předpokladů státu za tvrzenou škodu v důsledku tvrzeného nesprávného úředního postupu státu ve smyslu § 13 a § 31a zákona 82/1998 Sb., když žalobce jako poškozený se dozvěděl o škodě v době převzetí zajištěného vozidla dne 5. 6. 2019, toto se nedozvěděl až z následného vyjádření [společnost] z července 2020, sám 5. 6. 2019 zjistil, že ve vozidle chybí jeho součásti, k odcizení došlo po dobu zajištění vozidla [orgán], tříletá promlčecí lhůta ve smyslu § 32 odst. 1 zákona 82/1998 Sb. tak začala běžet od 5. 6. 2019 a skončila 5. 6. 2022, pokud žalobce předběžně uplatnil nárok u žalované 20. 6. 2023, uzavřel soud s ohledem na důvodně vznesenou námitku promlčení žalovanou, že nárok žalobce je promlčen a s tímto odůvodněním žalobu zamítl. Vznesenou námitku promlčení neshledal v rozporu s dobrými mravy, když žalobci nic nebránilo, aby se svého nároku na náhradu škody domáhal po žalované ihned poté, kdy se dozvěděl o vzniku škody, tj. po převzetí vozidla; žalovaná přitom využila zákonného institutu námitky promlčení, kdy uplatnění této námitky je obecně přípustné s ohledem na požadovanou jistotu v právních vztazích účastníků.

7. V závislosti na zamítnutí žaloby rozhodl i o nákladech řízení a uložil povinnost procesně neúspěšnému žalobci zaplatit procesně úspěšné žalované na nákladech řízení 900 Kč (3x po 300 Kč za 3 úkony účastníka nezastoupeného advokátem), a to v souladu s vyhláškou 254/2015 a § 151 odst. 3 o. s. ř.

8. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání, kdy vytýkal soudu I. stupně nesprávné zhodnocení provedených důkazů, nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Rekapituloval průběh trestního řízení, ve kterém uplatnil původně nárok na náhradu škody, když podal vysvětlení a připojil se k trestnímu řízení již 19. 7. 2019, a to ohledně škody ve výši 504 228 Kč (k tomu připojil soupis odcizených věcí a vyčíslení škody), pokud bylo vydáno 12. 9. 2019 usnesení o odložení věci, proti tomu brojil žalobce stížností, jeho stížnost však byla zamítnuta; 28. 7. 2020 [společnost] sdělila žalobci výši pojistného plnění v důsledku škodné události (nehody) z 29. 3. 2019, [společnost] konstatovala úplnou škodu na vozidle a přiznala pojistné plnění ve výši 727 700 Kč, téhož dne sdělila žalobci, že pojistné plnění požadované za odcizované součásti nebude vyplaceno, neboť pojištění již dříve zaniklo z důvodu totální škody. Žalobce dovozoval, že teprve 28. 7. 2020 získal informace, že nebyl zjištěn pachatel krádeže a že [společnost] jeho nárok neuspokojí, dovozoval, že od tohoto okamžiku došlo ke vzniku škody na jeho majetku a zároveň, že tuto škodu mu může nahradit pouze stát; náhrady škody se domáhá v důsledku nesprávného úředního postupu, kdy odpovědnost státu je objektivní a stát se nemůže zprostit odpovědnosti, a to ani s odkazem na případnou existenci vyšší moci (28 Cdo 3337/2009, 28 Cdo 1217/2010), tím méně na rozsah odpovědnosti může mít vliv eventuální protiprávní jednání třetí osoby (v poměrech projednávané věci neznámého pachatele trestné činnosti). Žalobce připomenul, že [datum] uplatnil nárok u [ústřední orgán] v souladu s § 14 a § 6 odst. 2 písm. a) zákona 82/1998 Sb., dne 18. 9. 2023 byl žalovanou vyzván k doplnění důkazů o vzniku majetkové škody, žalobce reagoval podáním z 18. 10. 2023, následně neobdržel žádnou odpověď od žalované; má za to, že lhůta k plnění uplynula dnem 20. 12. 2023. Pokud žalobce legitimně usiloval o náhradu škody v trestním řízení a následně ve vztahu k [společnost], uplatnění nároku proti státu dříve pokládal za předčasné, teprve pokud zjistil, že škoda mu nebude nahrazena pachatelem krádeže ani [společnost], nabyl vědomosti o tom, že na jeho majetku vznikla škoda a že za ni odpovídá stát. Rozhodným pro začátek promlčecí lhůty je dle žalobce datum 28. 7. 2020 - sdělení [společnost]. Vytýkal soudu I. stupně, že námitku promlčení vznesenou ze strany žalované nepovažoval za rozpornou s dobrými mravy, kdy škoda byla způsobená žalobci v souvislosti s vrchnostenským jednáním státu. Navrhl proto napadené rozhodnutí změnit a žalobě vyhovět, případně rozhodnutí zrušit.

9. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobce navrhla potvrdit rozsudek jako věcně správný s ohledem na úplná skutková zjištění a správné právní závěry, když nárok žalobce je zjevně promlčen.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné.

11. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí zajistil dostatečná skutková zjištění, provedené důkazy zhodnotil způsobem předpokládaným ustanovením § 132 a § 157 o. s. ř. a dospěl zásadně ke správnému právnímu závěru o důvodnosti zamítnutí žaloby.

12. Soud I. stupně nezatížil řízení žádnou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; správně zjistil chronologický průběh jednání účastníků, kdy žalobce uplatnil svůj tvrzený nárok na náhradu škody u žalované 20. 6. 2023, ačkoliv po nehodě v březnu 2019 bylo vozidlo žalobce zajištěno [orgán] a umístěno v areálu autodopravy [název] a žalobci bylo vráceno 5. 6. 2019. Žalobce nepopíral, a toto stvrdil i při převzetí vozidla od [orgán] do protokolu, že vozidlo v době vrácení věci zajištěné v trestním řízení, tj. k datu 5. 6. 2019, bylo vykradeno, chybělo blíže specifikované vnitřní vybavení, tj. sedadlo řidiče i spolujezdce, zadní dvousedačka i opěrky, volant s příslušenstvím, výdechy ke klimatizaci, ochranné lišty a ovládací prvky klimatizace i loketní opěrky, v okamžiku převzetí věci od [orgán] bylo nepochybně žalobci zřejmé, které konkrétní věci blíže specifikované byly odstraněny, což žalobce zjistil pouhou prohlídkou interiéru vozidla, ostatně ohledně chybějícího vybavení vozidla žalobce uplatnil zcela konkrétní nárok proti neznámému pachateli, pokud podal trestní oznámení. Přestože podle závěrů [společnost] sdělených žalobci v červenci 2020 mělo dojít při dopravní nehodě v březnu 2019 k totální škodě na vozidle, mohl žalobce převzít vozidlo, avšak bez vnitřního vybavení. Je správný závěr soudu I. stupně, že již v okamžiku převzetí vozidla, tj. věci zajištěné původně podle § 1 a § 2 zákona č. 279/2003 Sb., zákona o výkonu zajištění majetku a věci v trestním řízení (ve spojení s dotčenými ustanoveními tr. řádu) byl žalobce informován o rozsahu tvrzené škody. Shodně se soudem I. stupně odvolací soud uzavírá, že vědomost o rozsahu škody a o tom, že vozidlo bylo vráceno žalobci [orgán] k datu 5. 6. 2019 v poškozeném stavu s chybějícím interiérem, měl žalobce nejpozději 5. 6. 2019, když právě rozsah poškození byl uveden v protokole. I pokud by žalobce neměl při převzetí vozidla vědomost o zcela přesné částce škody, věděl, že vozidlo bylo ve správě orgánů činných v trestním řízení; sám žalobce dovozoval objektivní absolutní odpovědnost státu, které se stát nemůže zprostit za nesprávný úřední postup, který spočíval v nezajištění dostatečné ostrahy a správy majetku žalobce po dobu zajištění věci v trestním řízení; ani nedostatečná vědomost o přesné částce tvrzené škody nemohla zabránit žalobci v tom, aby svůj nárok uplatnil včas, tj. v rámci promlčecí lhůty, když případně mohlo dojít k upřesnění žalované částky ([spisová značka]), žalobce tak mohl učinit z procesní opatrnosti s vědomím, že se jeho nárok může promlčet, sám neuváděl závažné důvody, pro které nemohl žalobu podat dříve, žalobce přistupoval k uplatnění svého nároku lehkovážně a řídil se nesprávným závěrem, že se o škodě dozvěděl až po vyjádření [společnost].

13. Žalobce přitom opomíjí, že vztah z pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistitelem a pojistníkem je zcela odlišným závazkovým právním vztahem, když [společnost] plní v případě pojistné událostiza blíže specifikovaných podmínek a případný zánik pojištění (v daném případě z titulu totální škody na vozidle v březnu 2019) nemá dopad na odlišné posouzení odpovědnostních předpokladů státu za tvrzenou škodu v důsledku tvrzeného nesprávného úředního postupu státu, kdy se jedná o absolutní objektivní odpovědnost státu, které se tento nemůže zprostit ani s poukazem na vyšší moc (28 Cdo 1217/2010, 28 Cdo 3337/2009, 28 Cdo 2294/2010, 25 Cdo 319/2002).

14. Odvolací soud souhlasí se skutkovými závěry soudu I. stupně i s právním závěrem o nepřiznání nároku žalobci , avšak nepřipojuje se ke zcela výstižnému právnímu posouzení, pokud soud I. stupně po citaci dotčených ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. neshledal naplnění odpovědnostních předpokladů státu za škodu v důsledku tvrzeného nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., neboť základ odpovědnosti státu byl dán, stejně tak příčinná souvislost mezi tvrzenou škodou a nesprávným úředním postupem, avšak z titulu důvodně vznesené námitky promlčení žalovanou správně nebyl nárok žalobci přiznán.

15. Stát odpovídá za škodu i tehdy, pokud vznikla škoda v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem; přitom definici nesprávného úředního postupu zákon nepodává, tento je třeba posuzovat vždy podle konkrétních okolností daného případu, kdy může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR z 30. 11. 1977, sp.zn. Plsf 3/77, 25 Cdo 1660/2005), kdy nesprávným úředním postupem může být i okolnost, že věc po dobu zajištění v trestním řízení nebyla chráněna před poškozením nebo ztrátou (25 Cdo 1629/2000, 25 Cdo 2527/98), tuto povinnost mají i orgány činné v trestním řízení v rámci zajištění věci důležité pro trestní řízení, které vystupují podle zákona o zajištění majetku v pozici „správce“ a jsou tak povinny vykonávat práva a povinnosti v rozsahu a za účelem naplnění primárního účelu správy, tj. uchování hodnoty majetku po dobu zajištění a jeho ochrany (když majetek se nachází v dispozici správce, který je povinen majetek řádně zabezpečit, skladovat, chránit před neodbornou manipulací, úmyslnými zásahy ze strany třetích osob i nepříznivým působením klimatických podmínek, chránit majetek proti odcizení či záměrnému poškození, kdy tato bazální ochrana musí odpovídat charakteru majetku a účelu správy - 30 Cdo 983/2021). U objektivní odpovědnosti státu tak nejsou připuštěny liberační důvody, jedná se o odpovědnost absolutní, na koncipovanou odpovědnost státu nemá vliv ani existence nepředvídatelné okolnosti v podobě vyšší moci, tím méně na její rozsah může mít vliv eventuální protiprávní jednání třetí osoby (v poměrech projednávané věci i neznámého pachatele).

16. Z důvodů shora uvedených by odvolací soud spatřoval důvody pro odčinění tvrzené újmy žalobce, nicméně žalobce nebyl dostatečně bdělý při uplatnění svých práv, z důvodů shora podrobně rozvedených uplatnil svůj nárok po uplynutí promlčecí lhůty a pokud žalovaná důvodně vznesla námitku promlčení, byl správný závěr soudu I. stupně, že v daném případě nebyla tato námitka promlčení uplatněna v rozporu s dobrými mravy, a to v souladu s rozhodnutími podrobně výstižně uvedenými soudem I. stupně v bodě 16. odůvodnění rozsudku. Uplatnění námitky promlčení samo o sobě není porušením dobrých mravů, když se jedná o legální zákonný institut, který v zájmu právní jistoty účastníků má motivovat účastníka k včasnému uplatnění jeho tvrzených práv; v daném případě uplatnění námitky promlčení nepředstavovalo výraz zneužití práva žalované na úkor žalobce, který by marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a důvody, pro které své právo včas neuplatnil (25 Cdo 1839/2000, 25 Cdo 2905/99, 21 Cdo 992/1999, 21 Cdo 486/2002).

17. Soud I. stupně postupoval procesně ekonomickým správným způsobem, pokud se nejprve zabýval uplatněním námitky promlčení, aniž by prováděl ve věci rozsáhlé dokazování se zaměřením na rozsah tvrzené škody.

18. Žalobce se mýlí v jeho právním názoru, že získal povědomost o odpovědné osobě a rozsahu škody teprve okamžikem sdělení [společnost], že jeho nárok nebude uspokojen (28. 7. 2020) z titulu totální škody na vozidle a zániku předmětu pojistné ochrany, jak bylo již shora uvedeno, vztah mezi pojistitelem a pojistníkem představuje soukromoprávní závazkový vztah, kdy případné plnění povinnosti pojistitele v případě pojistné události nemá přímý dopad na posouzení odpovědnostních předpokladů státu za nesprávný úřední postup, respektive v daném případě pro neposkytnutí plnění žalobci z titulu důvodně vznesené námitky promlčení.

19. Pokud žalobce dovozoval, že jeho nárok není promlčen, když nárok uplatnil mimosoudně u žalované 20. 6. 2023 a tato jej vyzvala v září 2023 k doplnění důkazů, tento postup žalované nemá žádný dopad na závěr pro běh promlčecí lhůty ve smyslu shora podrobně uvedeném odvolacím soudem.

20. Z důvodů shora uvedených odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to i ve vztahu ke správnému akcesorickému výroku o nákladech řízení, kdy tyto náklady soud I. stupně správně vypočetl.

21. Žalobce nebyl úspěšný v odvolacím řízení, je proto povinen zaplatit účelně vynaložené náklady odvolacího řízení žalované, které v případě účastníka nezastoupeného advokátem v souladu s vyhláškou č. 254/2015 Sb. a § 151 odst. 3 o. s. ř. představují odměnu za 2 úkony – vyjádření k odvolání a účast při odvolacím jednání, tedy žalobce je povinen zaplatit žalované 2krát po 300 Kč, tj. 600 Kč, a to v obecné pariční lhůtě.