o určení neplatnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době a uspokojení nároků z titulu diskriminace, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 86/2018-169 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 86/2018-174,

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně určil, že zrušení pracovního poměru žalobkyně u žalovaného ze dne [datum] je neplatné (výrok I.), žalovaný se dopustil nepřípustné diskriminace žalobkyně, když zrušil pracovní poměr žalobkyně z důvodu jejího těhotenství (výrok II.), uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni nemajetkovou újmu ve výši [částka] (výrok III.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok IV.).

2. Usnesením ze dne [datum] pak soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit státu soudní poplatky ve výši [částka], od jejichž placení byla žalobkyně v řízení osvobozena.

3. Soud I. stupně napadeným rozsudkem rozhodl o žalobě podané soudu [datum], kterou se žalobkyně domáhala určení neplatnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době a uspokojení nároků z titulu diskriminace s tvrzením, že byla zaměstnankyní žalovaného, nejprve na základě dohody o pracovní činnosti v období od [datum] do [datum], poté na základě pracovní smlouvy v období od [datum] do [datum] a vykonávala druh práce uklízečka. Poté byla zaměstnankyní žalovaného na základě pracovní smlouvy v období od [datum] jako lesní dělnice, přičemž dne [datum] ústně sdělila žalovanému, že je těhotná a požádala o přeřazení na jinou pracovní pozici. Žalovaný jí sdělil, že pro ni jinou práci nemá a dostala pokyn přestat vykonávat práci z důvodu překážky v práci na straně zaměstnavatele. Dne [datum] jí žalovaný doručil zrušení pracovního poměru ve zkušební době bez udání důvodu. Podle žalobkyně je zrušení pracovního poměru ve zkušební době neplatné, jednak z důvodu neplatného ujednání o zkušební době, jednak z důvodu nemožnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době s těhotnou zaměstnankyní a také z důvodu porušení zásady rovného zacházení. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Poukázal na to, že zkušební doba byla sjednána se žalobkyní v den nástupu do práce [datum] na dobu tří měsíců, přičemž sjednání zkušební doby bylo naprosto nezbytné s ohledem na náročné podmínky výkonu práce. Zákoník práce nezakazuje zrušit pracovní poměr ve zkušební době s těhotnou zaměstnankyní, nad to žalobkyně žalovanou o svém těhotenství neuvědomila. Žalovaný využil svého práva zrušit pracovní poměr bez uvedení důvodu. Nečinil tak se záměrem žalobkyni diskriminovat z důvodu těhotenství, respektive jejího pohlaví. Žalobkyně oznámila dne [datum] svému nadřízenému na pracovišti, že se necítí dobře a není schopna vykonávat předmětnou činnost, proto byla vyzvána k návštěvě lékaře za účelem posouzení zdravotní způsobilosti. Podle lékařského posudku, vydaného podnikovou lékařkou MUDr. [jméno] [příjmení], žalobkyně pozbyla dlouhodobě pracovní způsobilost. Ke zrušení pracovního poměru došlo až [datum], neboť osoba oprávněná k podpisu zrušení pracovního poměru, Ing. [jméno] [příjmení], byl v mezidobí mimo pracoviště, do té doby žalobkyně práci nevykonávala z důvodu překážky.

4. Rozsudek soudu I. stupně je v pořadí jeho druhým rozhodnutím. Poprvé rozhodl soud I. stupně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 86/2018-76, kterým žalobu zamítl, a který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze dne [datum rozhodnutí], č. j. 23 Co 381/2019-101. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21 Cdo 2410/2020-138 oba rozsudky zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že na základě provedeného dokazování a aplikace práva na zjištěný skutkový stav je zrušení pracovního poměru žalobkyně u žalovaného ze dne [datum] neplatné, žalovaný se dopustil nepřípustné diskriminace žalobkyně, když zrušil pracovní poměr žalobkyně z důvodu jejího těhotenství a žalobkyní požadovaná nemajetková újma ve výši [částka] je adekvátní.

5. Po vrácení věci k dalšímu řízení soud I. stupně nedoplňoval dokazování a vyšel z již dříve učiněných skutkových zjištění, a sice že mezi účastníky byl uzavřen pracovní poměr na dobu určitou od [datum] do [datum] se zkušební dobou v délce tří měsíců. Dříve pracovala žalobkyně pro žalovaného na základě dohody o pracovní činnosti ze dne [datum], posléze na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], vždy na pracovní pozici uklízečka. Pracovní poměr uzavřený na dobu určitou skončil uplynutím doby [datum]. Žalobkyně odpracovala celý březen [rok], dne [datum] se obrátila na svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], vedoucího lesní správy [obec], a oznámila mu svoji graviditu. Rovněž se zajímala o možnost výkonu náhradní práce, svědek však pro ni náhradní práci neměl a odkázal ji na závodní lékařku. Téhož dne se svědek obrátil na personalistku [jméno] [příjmení], které sdělil informace od žalobkyně o jejím tvrzeném těhotenství. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] informaci o těhotenství žalobkyně nikomu dalšímu nepředala. Kompetenci k uzavírání či rozvazování pracovních poměrů měl svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], který přistoupil k rozvázání pracovního poměru se žalobkyní na základě předloženého lékařského posudku MUDr. [jméno] [příjmení], v němž bylo uvedeno, že žalobkyně není nadále schopna vykonávat činnost, na kterou byla uzavřena pracovní smlouva. Co bylo příčinou neschopnosti vykonávat práci, svědek nevěděl, seznámen byl pouze s lékařským posudkem ze dne [datum], v němž nebyl vlastní rukou lékařky vepsán text„ gravidní, nesmí být kontaktu s chemickými prostředky“. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], závodní lékařka žalovaného, potvrdila, že žalobkyně se dostavila na mimořádnou zdravotní prohlídku v dubnu 2018, donesla nález od gynekologa, kde byla uvedena její počínající gravidita. Svědkyně potvrdila, že text do posudku dopsala sama s tím, že zřejmě původně vypracovala první posudek bez ručně doplněného textu, který později na žádost a se souhlasem žalobkyně doplnila. Jediným důvodem, pro který byla žalobkyně shledána nezpůsobilou k výkonu práce, byla její gravidita. Žalobkyně nesporovala, že lékařku až následně požádala o kopii posudku s uvedeným důvodem nezpůsobilosti k výkonu práce. Žalovaný zrušil se žalobkyní pracovní poměr ve zkušební době listinou ze dne [datum], bez udání důvodu. Žalobkyně převzala listinu téhož dne. Dopisem ze dne [datum] požádala žalobkyně žalovaného o zařazení do pracovního procesu. Dne [datum] pak žalovanému sdělila nesouhlas se zrušením pracovního poměru ve zkušební době a uplatnila nároky z tvrzené diskriminace.

6. Soud I. stupně posoudil věc podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění [účinnost] (dále jen„ zákoník práce“) a vázán právním názorem vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího soudu shledal, že žaloba je důvodná, neboť žalovaný dne [datum] přistoupil ke zrušení pracovního poměru se žalobkyní ve zkušební době na základě závěrů lékařského posudku vydaného dne [datum] lékařkou MUDr. [jméno] [příjmení], podle nichž žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k práci lesní dělnice. V řízení pak bylo prokázáno, že jediným důvodem nezpůsobilosti žalobkyně bylo její těhotenství. Za této situace soud I. stupně uzavřel, že skutečným důvodem zrušení pracovního poměru se žalobkyní ve zkušební době ze strany žalovaného bylo její těhotenství, čímž došlo k nepřípustné diskriminaci a zrušení pracovního poměru je neplatné. Soud prvního stupně proto dále uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni nemajetkovou újmu, když se vůči ní dopustil nepřípustné diskriminace a úmyslně jednal v rozporu s dobrými mravy. Diskriminačním jednáním došlo u žalobkyně k zásahu do její důstojnosti v nejchoulostivějším období jejího života, kdy nebyla schopna hledat si jiné zaměstnání.

7. Procesně neúspěšnému žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) a státu soudní poplatky, neboť žalobkyni bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a povinnost je uhradit přešla na žalovaného (§ 2 odst. 3, 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).

8. Proti rozsudku, i proti usnesení, se odvolal žalovaný. Měl za to, že v případě, kdy jsou soudy vyšších instancí nesprávně interpretovány skutková zjištění nižších soudů, není soud povinen respektovat názor dovolacího soudu, obdobně jako tomu je v případě, kdy vyjdou najevo nové skutečnosti, nebo dojde ke změně poměrů. V posuzované věci dovolací soud popisuje skutkový stav tak, že jediným důvodem rozvázání pracovního poměru bylo těhotenství, avšak soud I. stupně ani odvolací soud takové zjištění neučinily. V řízení nebylo prokázáno, že osoba jednající za žalovaného se dozvěděla o těhotenství žalobkyně. Interpretace zjištění skutkového stavu Nejvyšším soudem je v rozporu se zjištěními soudu nalézacího. Žalovaný nerozvázal pracovní poměr z důvodu gravidity žalobkyně, když o ní nevěděl, jiný závěr by odporoval logice. K diskriminaci nemůže dojít za situace, kdy absentuje úmysl znevýhodnit právě z konkrétního důvodu. Předpokladem diskriminace je vědomí, respektive úmysl diskriminující osoby zacházet s diskriminovanou osobu znevýhodňujícím způsobem, v daném případě z důvodu pohlaví. Žalovaný by navíc při řešení situace zcela totožně přistupoval ke každé jiné osobě, o které by vyšlo najevo, že není schopna vykonávat těžkou manuální práci bez ohledu na pohlaví. Žalovaný pak informaci o těhotenství žalobkyně ani nemohl požadovat, když v tomto směru je omezen ust. § 316 odst. 4 písm. a) zákoníku práce. Žalovaný poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1650/09 s tím, že z uvedeného je zřejmé, že podle názoru Ústavního soudu je zaměstnavatel oprávněn ukončit pracovní poměr ve zkušební době s osobou, která nemůže vykonávat sjednaný druh práce ze zdravotních důvodů. Podle žalovaného by v totožném režimu mělo být zacházeno právě i s těhotnou zaměstnankyní. Žalobkyně se nemůže diskriminace dovolávat v případě, kdy údajně diskriminační důvod žalovanému ani formálně a prokazatelně nedoložila. Ve vztahu k sobě tak žalovaný považuje těhotenství za dostatečně tvrzené a prokázané teprve v rámci nalézacího řízení. Podle žalovaného musí být diskriminační jednání zcela dostatečně prokázáno, k tomu však nedošlo. Žalovaný rovněž klade otázku, zda je třeba na každé rozvázání pracovního poměru s těhotnou zaměstnankyní ve zkušební době nahlížet jako na diskriminační jednání zaměstnavatele. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu I. stupně a sám rozhodl tak, že se žaloba zamítá a žalovanému se přiznává nárok na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně, popřípadě, aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

9. Žalovaný se rovněž odvolal proti usnesení ze dne [datum], když uvedené rozhodnutí je přímo závislé na meritorním rozhodnutí. Navrhl, aby odvolací soud uvedené usnesení zrušil a rozhodl, že žalovaný má nárok na náhradu nákladů řízení.

10. Žalobkyně považovala rozsudek soudu I. stupně za správný. Nejvyšším soudem zjištěný skutkový stav je totožný s tím, z jakého vycházely soud I. i II. stupně. Jediným důvodem, proč poskytovatelka pracovně lékařských služeb přistoupila k negativnímu posudkovému závěru, bylo těhotenství žalobkyně a jediným důvodem, proč žalovaný přistoupil ke zrušení pracovního poměru žalobkyně, byl daný lékařský posudek. Mezi těhotenstvím žalobkyně a zrušením pracovního poměru tak existuje jasný vztah příčiny a následku. Pro závěr Nejvyššího soudu nebylo klíčové, zda v lékařském posudku bylo nebo nebylo výslovně uvedeno, že žalobkyně je gravidní, nýbrž zejména svědecká výpověď MUDr. [jméno] [příjmení], která jasně potvrdila, že o zdravotní nezpůsobilosti žalobkyně rozhodla na základě jejího těhotenství. Nesouhlasila ani s námitkou, že dovolací soud vrátil věc soudu I. stupně bez bližších pokynů, jelikož rozsudek Nejvyššího soudu obsahuje závazný právní názor o tom, že žalobkyně byla žalovaným diskriminována, v důsledku čehož není možný jiný postup, než určení neplatnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době. Pokud žalovaný nyní argumentuje, proč podle jeho názoru jeho jednání nemohou představovat diskriminaci, měl své právní názory uplatnit v řízení před Nejvyšším soudem. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud zamítl odvolání a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

11. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 201, § 204 o. s. ř.), odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek ze dne [datum] a usnesení ze dne [datum], i řízení, které jejich vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a shledal, že odvolání žalovaného není opodstatněné.

12. Poté, co dovolací soud vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení, nedoznal skutkový stav věci žádné změny. Za této situace soud I. stupně nemohl při právním posouzení věci postupovat jinak, než vycházet ze závazného právního názoru Nejvyššího soudu vyjádřeného v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21 Cdo 2410/2020-183, kterým je podle ust. § 243g odst. 1 o. s. ř. vázán. Odvolací soud vyjádřil svůj právní názor na věc v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 23 Co 381/2019-101, kdy potvrdil zamítavý rozsudek soudu I. stupně, jeho právní názor však vzhledem k názoru vyjádřeném v rozsudku dovolacího soudu již obstát nemůže. Není zde žádný prostor pro jiné úvahy a jiné právní posouzení věci. Odvolací soud je rovněž vázán právním názorem Nejvyššího soudu (§ 243g odst. 1 o. s. ř.), který dovolací soud učinil na skutkovém základě, který zjistil soud I. stupně, a z něhož prve vycházel i soud odvolací, a sice že skutečným důvodem rozvázání pracovního poměru se žalobkyní ve zkušební době bylo její těhotenství, a že tím se žalovaný dopustil vůči žalobkyni nepřípustné diskriminace. V kontextu uvedeného je tak veškerá odvolací argumentace žalovaného lichá.

13. Jestliže bylo v řízení prokázáno, že žalovaný zrušil pracovní poměr se žalobkyní ve zkušební době výlučně z důvodu jejího těhotenství, pak je správný právní názor soudu I. stupně, že žalovaný se vůči žalobkyni dopustil nepřípustné diskriminace, která má za následek neplatnost tohoto rozvázání pracovního poměru. Diskriminace je v pracovněprávních vztazích zakázána (§ 16 odst. 2 zákoníku práce), proto právní jednání žalovaného směřující k rozvázání pracovního poměru, kterým byl porušen zákaz diskriminace, je v rozporu se zákoníkem práce (§ 580 odst. 1 o. z.), nepožívá právní ochrany a je absolutně neplatné, neboť zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 věty první o. z.) vyjádřený prostřednictvím zásad pracovněprávních vztahů, v dané věci zásadou rovného zacházení se zaměstnanci a zákazem diskriminace (§ 1a písm. e/ zákoníku práce).

14. Žalobkyně se nedomáhala v řízení náhrady škody, ale odstranění následků diskriminačního zásahu a přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích. Proto je třeba korigovat závěr soudu I. stupně ve vztahu k aplikaci příslušné právní normy. Na danou věc nedopadá ust. § 265 zákoníku práce, ale příslušná ustanovení antidiskriminačního zákona.

15. Podle § 10 odst. 1 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), dojde-li k porušení práv a povinností vyplývajících z práva na rovné zacházení nebo k diskriminaci, má ten, kdo byl tímto jednáním dotčen, právo se u soudu zejména domáhat, aby bylo upuštěno od diskriminace, aby byly odstraněny následky diskriminačního zásahu a aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Pokud by se nejevilo postačujícím zjednání nápravy podle odstavce 1, zejména proto, že byla v důsledku diskriminace ve značné míře snížena dobrá pověst nebo důstojnost osoby nebo její vážnost ve společnosti, má též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích (§ 10 odst. 2). Výši náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo (§ 10 odst. 3).

16. Soud I. stupně nepochybil, pokud za daného skutkového a procesního stavu poskytl žalobkyni zadostiučinění formou určení (konstatování), že se žalovaný dopustil vůči žalobkyni nepřípustné diskriminace. Rovněž správně shledal, že taková forma zadostiučinění není plně způsobilá odčinit následky přímé diskriminace, protože žalobkyně byla nepřípustnému jednání ze strany žalovaného vystavena – jak výstižně uvedl soud I. stupně – ve velmi citlivém období jejího života. Jednáním žalovaného byla ve značné míře snížena důstojnost žalobkyně. Je proto namístě uložit žalovanému povinnost nahradit žalobkyni nemajetkovou újmu v penězích ve výši [částka], když právě přiznání náhrady v penězích a v této výši je jedině způsobilé odčinit nemajetkovou újmu vzniklou žalobkyni diskriminačním jednáním žalovaného.

17. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum] [datum] [rok] podle § 219 o. s. ř., a to ve všech jeho výrocích, jelikož jsou věcně správné.

18. Odvolací soud však změnil usnesení soudu I. stupně ze dne [datum] co se týče výše náhrady, kterou je žalovaný povinen zaplatit státu na soudních poplatcích podle § 2 odst. 3, 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích Odvolací soud dospěl k závěru, že jsou zde ve smyslu ust. § 150 o. s. ř. důvody zvláštního zřetele hodné odůvodňující neuložení povinnosti žalovanému uhradit místo žalobkyně soudní poplatek za první odvolací řízení v této věci, a to s ohledem na účel a smysl zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, kdy podle § 6a odst. 5 zákona o soudních poplatcích v případě zrušení rozhodnutí o věci samé soudní poplatek z odvolání nehradí odvolatel, který již jednou poplatek zaplatil a žalovaný soudní poplatek zaplatil v tomto odvolacím řízení.

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla procesně úspěšná žalobkyně, proto má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených k uplatňování práva. Náklady žalobkyně jsou náklady na právní zastoupení. Advokát učinil v odvolacím řízení dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) – vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu, za které podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. a), § 12 odst. 3 advokátního tarifu náleží odměna ve výši [částka] (z tarifní hodnoty [částka] + [částka]) za jeden úkon právní služby. Spolu s náhradou hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu činí [částka] za jeden úkon právní služby a náhradou za DPH 21 % z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 písm. a), § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši [částka] činí náhrada nákladů odvolacího řízení [částka]. Ke splnění povinnosti byla žalovanému stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), platebním místem je advokát žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).