o nemajetkovou újmu, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované písemně se omluvit žalobci za bezdůvodné obtěžování jeho osoby doručováním soudní zásilky policií v [anonymizováno] [rok], a to zasláním písemné omluvy na adresu žalobce následujícího znění:„ Omlouváme se tímto za nesprávný úřední postup Okresního soudu v Nymburce za bezdůvodné doručování soudní obsílky [stát. instituce] v [anonymizováno] [rok] a za újmu tímto nesprávným úředním postupem vzniklou“ (I). Dále zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci [částka] s 8% ročním úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (II) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (III).

2. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a shora uvedené omluvy, a to s odkazem na tvrzený nesprávný úřední postup dle zákona 82/1998 Sb., tento postup měl spočívat v nesprávném doručování soudních zásilek policií v [anonymizováno] [rok] v řízení vedeném před Okresním soudem v Nymburce pod sp. zn. [spisová značka], když dle žalobce soud nerespektoval pořadí doručování obsílek účastníku řízení (obžalovanému) dle § 62 tr. řádu, kdy nevyužil uvedeného pořadí způsobu doručování a přistoupil ihned k předání zásilky k doručení [stát. instituce]; žalobce v podrobnostech odkazoval na vedlejší řízení vedené původně u Obvodního soudu pro Prahu 7 (proti [země] - [stát. instituce] – jiné organizační složce státu – poznámka odvolacího soudu) pod sp. zn. [spisová značka]; v tamním řízení žádal žalobce z titulu nesprávného úředního postupu přiměřené zadostiučinění ve finanční formě, kdy v blíže specifikovaných dnech března [rok] se měli 5x policisté dostavit bezdůvodně do místa žalobcova bydliště a tím poškozovat jeho dobré jméno i pověst před sousedy.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v celém rozsahu, kdy žalobce sice uplatnil nárok u žalované [datum] na náhradu nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu Okresního soudu v Nymburce, mimosoudně požadavek žalobce žalovaná zamítla; v průběhu řízení vznesla námitku promlčení s odkazem na § 32 odst. 3 zákona 82/1998 Sb., neboť k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu mělo dojít v [anonymizováno] [rok] a k podání žaloby až dne [datum] (tedy po více jak třech letech). Soud I. stupně provedl dokazování blíže specifikovanými listinami pod bodem 5 odůvodnění rozsudku, a to včetně rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7, č. j. [číslo jednací], z tohoto rozsudku zjistil zamítnutí žaloby o zaplacení částky [částka], věc byla řešena i odvolacím soudem pod č. j. [číslo jednací] (rozsudek soudu I. stupně byl potvrzen), v tamním řízení byla žalována jako organizační složka Česká republika - Ministerstvo vnitra (a nikoliv nyní Ministerstvo spravedlnosti); v tamním řízení nebylo předmětem řízení poskytnutí omluvy (jako je tomu v tomto řízení), za údajně nesprávný úřední postup státu požadoval žalobce [částka] shodně jako v tomto řízení, ve sporu vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 7 měl spočívat žalobcem vymezený nesprávný úřední postup policie při doručování zásilek v dostavení se policie do místa bydliště žalobce a tím v poškozování dobrého jména i pověsti žalobce před sousedy (doručování ve dnech 11. 3. až [datum] včetně). Soud I. stupně další důkazy neprováděl, když tyto pokládal za nadbytečné (výslech policistů i soudkyně [příjmení]), a to s ohledem na závěr o promlčení práva žalobce a po citaci dotčených ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. včetně úpravy promlčení vyplývající z § 32 odst. 3 zákona 82/1998 Sb. V situaci, kdy žalobce podal žalobu [datum] (téhož dne uplatnil předběžně nárok u žalované), kdy žalovaná nevyhověla požadavku žalobce a sdělila mu toto stanoviskem z [datum] /z důvodu námitky promlčení/, došlo k promlčení nároku žalobce marným uplynutím šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůty (byť dosud běžela druhá objektivní promlčecí lhůta ve smyslu § 32 odst. 3 zákona 82/1998 Sb.), když šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůta počala běžet ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, tedy o zásahu do jeho práv, pokud tento zásah vnímal úkorně ([spisová značka], [spisová značka]); promlčuje se přitom nárok na zadostiučinění v penězích, ale i nárok na náhradu nemajetkové újmy osobní povahy, jako je v tomto projednávaném případě i omluva ([spisová značka]). Pokud žalobce dovozoval vznik nemajetkové újmy nesprávným doručováním v datech 11. 3. až [datum] včetně, uplatnil ve vedlejším řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. [spisová značka] obdobné nároky z téhož doručování již v roce [rok] rovněž u Obvodního soudu pro Prahu 7, neuplatňoval však nárok na omluvu, již tedy v roce [rok] žalobce nabyl vědomost o nesprávném úředním postupu, ze kterého dovozoval následky v jeho osobnostní sféře, pokud nárok uplatnil u Obvodního soudu pro Prahu 2 až po prakticky uplynutí třech let – [datum], ve smyslu § 32 odst. 3 zákona 82/1998 Sb. jsou nároky žalobce promlčeny (a to v situaci, kdy v průběhu řízení došlo k upřesnění, že se nejedná v této věci o totožnou žalobu jako bylo řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. [spisová značka]).

4. Z těchto důvodů soud I. stupně zamítl žalobu ohledně poskytnutí omluvy i finančního zadostiučinění a procesně neúspěšnému žalobci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení paušální částku náhrady nákladů řízení (§ 151 odst. 3 o. s. ř.) ve výši [částka], a to v obecné pariční lhůtě.

5. Proti tomuto rozsudku v celém rozsahu podal žalobce včasné a přípustné odvolání z důvodu nesprávného právního posouzení. Postup soudu označil za„ výsměch právu, chytráctví a potměšilost“, nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně o promlčení jeho nároku. Poukazoval na to, že soudy si v průběhu třech let ujasňovaly, kdo má být ve věci vlastně žalován z titulu nesprávného úředního postupu; rovněž vyjádřil názor, že pokud nedochází„ k promlčování exekucí ani za 30 let“, nemohl se promlčet jeho nárok vůči státu za dobu půl roku. Navrhl napadené rozhodnutí zrušit (když se nejedná o dvě totožná řízení, tj. toto řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 a u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod shora uvedenou sp. zn.), rovněž nesouhlasil s výrokem o nákladech řízení a s povinností úhrady nákladů řízení procesně úspěšné žalované.

6. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.

7. Odvolací soud jednal v nepřítomnosti žalované dle § 101 odst. 3 o. s. ř., která se k jednání včas a řádně omluvila.

8. Pokud žalobce navrhoval odročení odvolacího jednání z důvodu jeho tvrzené předpokládané účasti jako zástupce [právnická osoba] u Krajského soudu v Ostravě ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] nařízeného na den [datum rozhodnutí], k datu sdělení tohoto požadavku odvolacímu soudu v této věci ([datum]) nebylo dle databáze infoSoud nařízeno jednání u Krajského soudu v Ostravě ve věci [spisová značka], s ohledem na neodůvodněnost požadavku /tvrzená kolize/ byl odvolatel vyrozuměn, že odvolací soud neshledává důvody pro odročení odvolacího jednání, o tom byl žalobce vyrozuměn dostatečně předem před odvolacím jednáním (zásilka do vlastních rukou doručena [datum]); pokud teprve po nařízení jednání ve věci vedené nyní u odvolacího soudu pod sp. zn. [spisová značka], ve které vystupuje žalobce jako účastník odvolacího řízení, bylo nařízeno jednání u Krajského soudu v Ostravě sp. zn. [spisová značka], k datu vyrozumění odvolacím soudem v této věci o nevyhovění návrhu na odročení jednání v souladu s konstantní judikaturou byl postup odvolacího soudu předvídatelný a v souladu s ustálenou soudní praxí, teprve v později nařízeném jednání /u KS [obec] žalobce mohl omluvit svoji neúčast z důvodu účasti u Městského soudu v Praze.

9. Žalobce v reakci na nevyhovění návrhu na odročení jednání vznesl námitku podjatosti proti předsedkyni [anonymizována tři slova] [celé jméno řešitele] (včetně hrubě urážlivého podání ze dne [datum]); pokud na počátku odvolacího jednání zopakoval námitku podjatosti z důvodu nevyhovění návrhu na odročení odvolacího jednání nařízeného na den [datum], shledal odvolací soud důvody pro pokračování odvolacího řízení, neboť ve smyslu § 15b odst. 2 o. s. ř. v důsledku námitky podjatosti uplatněné účastníkem před jednáním nebo v průběhu jednání, při kterém byla věc rozhodnuta, a soud měl za to, že námitka nebyla důvodná, nebylo třeba jednání odročovat za účelem předložení věci k rozhodnutí o námitce podjatosti nadřízenému soudu.

10. Dle § 14 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti; důvodem k vyloučení [anonymizováno] nejsou okolnosti, které spočívají v postupu [anonymizováno] (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (§ 14 odst. 4 o. s. ř.), když k rozhodnutí o námitce podjatosti soud věc předloží s vyjádřením dotčených soudců (přísedících) svému nadřízenému soudu, v řízení lze učinit pouze neodkladné úkony; v případě uplatnění námitky podjatosti před nebo v průběhu jednání, při kterém byla věc rozhodnuta, neplatí ustanovení o povinnosti předložit věc nadřízenému soudu k rozhodnutí o (ne) důvodnosti námitky podjatosti. Vzhledem k tomu, že žalobce uplatnil tuto námitku před prvním jednáním a na počátku prvého jednání odvolacího soudu zjevně pro nevyhovění jeho návrhu na odročení jednání (postup soudu v projednávané věci), shledal odvolací soud tuto námitku nedůvodnou, a proto pokračoval v odvolacím jednání.

11. Při odvolacím jednání žalobce doplnil, že byl nesprávný postup Obvodního soudu pro Prahu 7, u kterého se domáhal v předchozím řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] (ve spojení s rozhodnutím odvolacího Městského soudu sp. zn. [spisová značka]) náhrady nemajetkové újmy, a to ve výši [částka] s příslušenstvím proti žalované [země] - [stát. instituce], pokud věc tamní soud nepostoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 2, kdy podle úvah žalobce měl soud automaticky změnit organizační složku jednající za stát, tj. Ministerstvo spravedlnosti, a postoupit věc příslušnému soudu. Podle odvolatele policie pochybila pokud respektovala nesprávný pokyn soudkyně Okresního soudu v Nymburku ve věci obžalovaného [příjmení] sp. zn. [spisová značka] a vyhověla požadavku soudu v doručování předvolání k hlavnímu líčení, ačkoliv [anonymizována dvě slova] měl zachovat postup pro doručování uvedený v § 62 tr. řádu. Dle odvolatele soud pochybil a„ někdo musí nést odpovědnost za tento nesprávný postup“; podle odvolatele z rozhodnutí odvolacího Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] vyplývá, že způsob doručování [anonymizována dvě slova] ve věci [spisová značka] nerespektoval pořadí způsobu doručování zásilek obžalovanému ve smyslu § 62 tr. řádu. Žalobce nesouhlasil s námitkou promlčení, s odkazem na svoji předchozí argumentaci; a pokud za stát měla vystupovat jiná organizační složka, měl být předchozí spis Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. [spisová značka] postoupen příslušnému soudu a žalobce měl být o tom [anonymizováno] vyrozuměn. Dovozoval, že pokud nárok na zadostiučinění podal proti [anonymizováno] – [stát. instituce], podal jej včas, a nárok uplatněný v tomto řízení nemůže být promlčen. Navrhl proto napadený rozsudek zrušit.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a po doplnění dokazování (§ 213 o. s. ř.) částí [anonymizována dvě slova] vedeného Okresním soudem v Nymburce pod sp. zn. [spisová značka] ve věci obžalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] stíhaného pro [anonymizována dvě slova] výkonu úředního rozhodnutí a rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. [spisová značka] dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné.

13. Jak je zřejmé ze [anonymizováno] Okresního soudu v Nymburce sp. zn. [spisová značka] k pokynu [anonymizováno] ze dne [datum] (č. listu 174) byla požádána Policie ČR ve věci shora jmenovaného obžalovaného o doručení předvolání k hlavnímu líčení (zásilka určená do vlastních rukou), kdy s ohledem na datum nařízeného hlavního jednání na den [datum] bylo třeba doručení provést nejpozději do [datum] s ohledem na zachování lhůty pro přípravu na hlavní líčení.

14. Po takto doplněném dokazování uzavírá odvolací soud, že byl dostatečně zjištěn skutkový základ pro správné právní posouzení věci; skutková zjištění soudu I. stupně uvedená v odůvodnění jeho prvostupňového rozhodnutí jsou správná, v tomto ohledu lze pro stručnost a výstižnost na skutková tvrzení odkázat. Soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy hodnotil způsobem předpokládaným ustanovením § 132 o. s. ř. a své skutkové i právní závěry uvedl přesvědčivým, logickým a srozumitelným způsobem korespondujícím ustanovením § 157 o. s. ř.

15. Pokud žalobce v samotné žalobě ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] uváděl, že podává prakticky stejnou žalobu jako ve věci již pravomocně rozhodnuté Obvodním soudem pro Prahu 7 ve věci žalobce [příjmení] [příjmení] proti žalované [země] - [stát. instituce], kdy předmětem tamního řízením byl požadavek na finanční zadostiučinění z titulu tvrzeného nesprávného úředního postupu spatřovaném v tom, že příslušníci policie se ve dnech 11. až [datum] měli 5x bezdůvodně dostavit do místa jeho bydliště a tím poškozovat dobré jméno a pověst žalobce před sousedy, je závěr žalobce o totožnosti obou řízení o náhradu tvrzené nemajetkové újmy mylný. O totožné věci se nejedná, nebylo proto třeba pro nedostatek podmínek řízení ve smyslu ust. § 103 o. s. ř. pro překážku věci pravomocně rozhodnuté řízení v této věci zastavit.

16. Jak se podává z obsahu odůvodnění rozsudku odvolacího Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], kterým rovněž odvolací soud částečně provedl důkaz (§ 213 o. s. ř.), domáhal se v tamním řízení žalobce v důsledku tvrzeného nesprávného úředního postupu policie náhrady nemajetkové újmy ve formě finančního zadostiučinění, a to konkrétně částky [částka], když jeho návrhu na rozšíření žaloby o poskytnutí požadované omluvy shora uvedenou organizační složkou státu nebylo vyhověno, v tamním řízení žalobce úspěšný nebyl, prvostupňový zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen; z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu výslovně vyplývá jeho právní závěr v tom směru, že Policie České republiky se zvoleným způsobem doručování nedopustila nesprávného úředního postupu, kdy policie je povinna dle § 8 odst. 1 a § 62 odst. 1 tr. řádu vyhovět žádosti [anonymizováno] soudu o doručení soudní písemnosti, policejní orgán není přitom povinen ani oprávněn zjišťovat, zda soud při doručování dodržel postup dle § 62 odst. 1 tr. řádu, tedy zda se nejprve pokusil soudní písemnost doručit prostřednictvím České pošty, justiční stráže či orgánem obce; v tamním řízení soud nezkoumal, zda pokyn Okresního soudu v Nymburce k doručení zásilky prostřednictvím policejního orgánu (pokyn z [datum] – poznámka odvolacího soudu) byl či nebyl správný, předmětem tamního řízení nebyl tvrzený nesprávný postup Okresního soudu v Nymburce. Jak je zjevné ze shora uvedeného rozhodnutí odvolacího Městského soudu v Praze, nedospěl ve věci sp. zn. [spisová značka] soud k závěru o nesprávném úředním postupu ani policie při zmíněném doručování zásilky žalobci do vlastních rukou a ani k závěru o nesprávném úředním postupu soudu. Z rétoriky žalobce uplatněné ve věci vedené u odvolacího soudu sp. zn. [spisová značka] je tak zjevné, že žalobce účelově interpretuje předchozí pravomocné soudní rozhodnutí a dovozuje skutkové i právní závěry, které z předchozího pravomocného rozhodnutí nevyplývají.

17. Rovněž se odvolatel mýlí, pokud má za to, že spis vedený u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. [spisová značka] měl být postoupen Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému, kdy za stát měla správně jednat jako organizační složka Ministerstvo spravedlnosti. Odvolatel opomíjí, že sám je pánem sporu a disponuje v civilním sporném řízení předmětem sporu i označením procesních stran; v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] u Obvodního soudu pro Prahu 7 sám žalobce tuto organizační složku označil, vymezil svá skutková tvrzení i svoji procesní obranu, nebylo proto důvodu věc postupovat Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému a o tom žalobce vyrozumívat. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 7 žalobce zcela jasně označil žalovanou organizační složku jednající za stát, soud byl proto povinen vycházet z projevu vůle účastníka, který procesní úkon učinil (žalobce), a to i ve smyslu ustálené soudní praxe ([spisová značka]), v tamním řízení ani nebylo důvodu vyzývat žalobce k doplnění žaloby či odstranění jejích vad ve smyslu § 43 odst. 1 o. s. ř. ([spisová značka]) z důvodu nesprávného označení účastníka řízení; úvahy žalobce o organizační složce, kterou správně tehdy mělo být Ministerstvo spravedlnosti, jsou zjevně nesprávné a jsou pouze reakcí na předchozí procesní neúspěch žalobce v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. [spisová značka] ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka]. Úvahy žalobce o nepromlčitelnosti jeho jiného nároku (nejednalo se tedy o totožnost skutku v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] a v tomto řízení) nemohou mít ani význam pro odlišné posouzení námitky promlčení vznesené žalovanou; úvahy žalobce v tom směru, že pokud uplatnil nárok na finanční zadostiučinění v jiném řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 7 a že si„ stát neujasnil, která organizační složka za něj bude jednat“, jsou pouze snahou žalobce účelově interpretovat ustanovení o promlčení práva účastníka, s ohledem na nesprávnost těchto úvah nemohou požívat právní ochrany.

18. [příjmení] institut promlčení práva účastníka je legálním zákonným institutem, který sleduje princip a právní jistoty dotčených účastníků právního vztahu; pokud v daném případě uplatnil stát námitku promlčení práva žalobce na jeho odškodnění v tomto sporu, správně se zabýval soud I. stupně z důvodu procesní ekonomie přednostně posouzením otázky promlčení; teprve poté, pokud by dospěl soud I. stupně k závěru, že nedošlo k promlčení práva účastníka, bylo by možno zabývat se naplněním odpovědnostních předpokladů státu za tvrzený nesprávný úřední postup.

19. Závěry soudu I. stupně o promlčení práva žalobce na náhradu tvrzené nemajetkové újmy korespondují ustanovení § 32 zákona č. 82/1998 Sb. i konstantní judikatuře; v tomto směru lze odkázat na výstižné odůvodnění soudu I. stupně. Pokud v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. [spisová značka] (vedeném proti [země] - [stát. instituce]) žalobce uplatnil nárok na finanční zadostiučinění [částka] z titulu nesprávného doručování policií ve dnech 11. 3. až [datum], nabyl žalobce vědomost o tvrzeném nesprávném úředním postupu již v roce [rok], kdy mělo dojít k zásahu do jeho osobnostních práv, žalobce žádným způsobem neodůvodnil, proč nárok v této věci (o omluvu a finanční zadostiučinění [částka]) ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] neuplatnil v promlčecí lhůtě vyplývající z § 32 zákona 82/1998 Sb., tj. proč tak učinil prakticky až po třech letech. Pokud žalobce namítal, že námitka promlčení uplatněná státem je v rozporu s dobrými mravy, zabýval se odvolací soud i v souladu s konstantní judikaturou posouzením této námitky vznesené žalovanou, když z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí závěr o bezrozpornosti námitky promlčení s dobrými mravy vyplýval pouze mlčky. V souladu s rozhodnutími Ústavního soudu ČR sp. zn. [ústavní nález], [ústavní nález], [ústavní nález], [ústavní nález], [ústavní nález] i [ústavní nález] při vědomí nutnosti posouzení každého sporu dle individuálních okolností daného případu uzavírá odvolací soud, že námitka promlčení uplatněná žalovanou v tomto sporu není rozporná s dobrými mravy, není výrazem zneužití práva účastníka (státu), a to ani ve smyslu ustálené rozhodovací praxe ([spisová značka]), když ze strany státu nepředstavuje výjimečný případ jako výraz zneužití tohoto práva na úkor žalobce, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí lhůty byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které včas právo neuplatnil. Z předmětné věci nevyplývá, že výkon práva státu namítnout promlčení uplatněného nároku by byl v tomto případě prostředkem umožňujícím poškodit žalobce, kdy žalobce zjevně po dobu promlčecí lhůty svá práva nestřežil a nárok uplatněný v tomto řízení učinil opožděně ([spisová značka]). Při posouzení tvrzené rozpornosti námitky promlčení s dobrými mravy neshledává odvolací soud důvod pro zásah do principu právní jistoty, kterým by bylo odepření práva účastníka uplatnit řádně a včas legální zákonný institut, právem předvídaný. V předchozím sporu o tvrzenou nemajetkovou újmu (nejednalo se o totožnost skutku) v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 7 nebyl projednáván nárok na omluvu a skutkově byl vymezen tvrzený nesprávný úřední postup jinak – pochybení policie na rozdíl od tvrzeného nesprávného úředního postupu spočívajícím v pochybení [anonymizováno] soudu při doručování žalobci jako obžalovanému v [anonymizováno] věci. Předchozí spor přitom nepředstavoval natolik komplikovanou právní problematiku, aby toto mohlo mít význam pro posouzení tvrzené rozpornosti námitky promlčení uplatněné státem v tomto sporu (a to i ve smyslu judikatury Ústavního soudu shora zmiňované) či ve vztahu k nepřípustně extenzivnímu výkladu shora uvedené promlčecí lhůty dle § 32 zák. 98/1998 Sb.

20. Nad rámec okolností rozhodných pro správné posouzení věci a potvrzení rozhodnutí soudu I. stupně dle § 219 o. s. ř. (ve vztahu k věcně správným výrokům o věci samé I a II, a i ve vztahu ke správnému rozhodnutí o nákladech řízení III) uvádí odvolací soud, že jsou rovněž liché úvahy žalobce o striktní vázanosti [anonymizováno] soudu předepsaným způsobem doručování dle § 62 tr. řádu; přestože uvedené ustanovení stanoví způsoby doručování orgány činnými v [anonymizováno] řízení, nevyplývá z jakéhokoliv ustanovení tr. řádu, a to ani z ustanovení § 8 a § 62 tr. řádu, že v závislosti na konkrétních okolnostech projednávané [anonymizováno] věci (a nepochybně i ke skutku, pro který je obžalovaný stíhán) nemůže soud zvolit vhodný a účelný postup v řízení v zájmu urychleného projednání věci, realizace práva dotčených osob na spravedlivý proces a nezmaření již nařízeného hlavního líčení a proto využít operativní doručování prostřednictvím policie. Pokud žalobce brojil proti nesprávnému postupu Okresního soudu v Nymburce a pokynu soudkyně pověřené rozvrhem práce vyřízením věci doručit do vlastních rukou tehdejšímu obžalovanému [příjmení] [příjmení] předvolání k hlavnímu líčení (ve shora specifikovaných dnech března [rok]), nelze v tomto směru spatřovat nesprávný úřední postup, kdy naopak v zájmu řádného průběhu [anonymizováno] řízení je povinností policie poskytnout soudu součinnost, a to i při doručování zásilek (a to nepochybně v situaci, kdy žalobce byl obžalován pro [anonymizováno] výkonu soudního rozhodnutí nenastoupením do výkonu trestu, jak je známo odvolacímu soudu z úřední činnosti). Závěry odvolacího soudu tak korespondují ustálené soudní praxi ([spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]) a shodně se správnými právními závěry soudu I. stupně vedly proto k potvrzení napadeného rozsudku v celém rozsahu (§ 219 o. s. ř.).

21. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224, § 211 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně neúspěšný žalobce by byl povinen zaplatit náklady odvolacího řízení procesně úspěšné žalované, žalované však žádné náklady nevznikly. Bylo proto rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.