o zaplacení 103 774 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. června 2024, č. j. 19 C 17/2022-155,

1. Rozsudkem ze dne 13. 6. 2024 soud prvního stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 103 774 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 17. 6. 2022 do zaplacení (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Soud prvního stupně takto v pořadí druhým rozsudkem rozhodl o žalobě podané soudu 4. 7. 2022, kterou se žalobce domáhal proti žalované přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 103 774 Kč s příslušenstvím. Nemajetková újma žalobci měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen „posuzované řízení“). Konkrétně se žalobce domáhal odškodnění nemajetkové újmy za období posuzovaného řízení od podání žaloby 22. 6. 2015 do 31. 8. 2021, neboť poté žalobce postoupil pohledávku, jíž se domáhal v posuzovaném řízení, na [právnická osoba], IČO [IČO]. Řízení trvalo 6 let, 2 měsíce a 8 dní, a podle žalobce je taková délka nepřiměřená. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

3. Soud prvního stupně rozhodl ve věci poprvé rozsudkem ze dne 28. 11. 2023, č. j. [spisová značka], kterým žalobu zamítl, avšak k odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 21. 3. 2024, č. j. [spisová značka] (dále jen „zrušující usnesení“), zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu k dalšímu řízení, neboť soud prvního stupně vycházel z jiné, než žalobcem označené délky řízení, a nezabýval se otázkou důvodnosti přerušení posuzovaného řízení v období 17. 6. 2016 do 10. 6. 2019.

4. Po vymezení dalších žalobních tvrzení a obrany žalované, vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalobce uplatnil u žalované dne 16. 12. 2021 nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 103 774 Kč a dne 22. 8. 2022 žalovaná zaslala žalobci stanovisko, ve kterém konstatovala, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a požadované zadostiučinění žalobci neposkytla. Dále soud prvního stupně učinil skutková zjištění o průběhu posuzovaného řízení z obsahu spisu Okresního soudu [adresa] sp. zn. [spisová značka], a sice, že řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne 22. 6. 2015; řízení bylo přerušeno usnesením ze dne 17. 6. 2016 do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]; dne 10. 6. 2019 soud vydal usnesení, že v řízení se pokračuje; dne 14. 12. 2020 soud I. stupně vynesl ve věci rozsudek, proti němuž oba účastníci podali odvolání; ve věci rozhodoval odvolací soud rozsudkem ze dne 14. 7. 2021, kdy rozsudek soudu I. stupně potvrdil a změnil ve výrocích o náhradě nákladů řízení; k dovolání žalované ve věci rozhodoval Nejvyšší soud, který dne 3. 1. 2022 zamítl návrh žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu.

5. Soud prvního stupně vzal dále za prokázané z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. [spisová značka] (dále jen „vedlejší řízení“), že řízení bylo zahájeno dne 23. 6. 2016 podáním žaloby ze strany společnosti [společnost]. proti [právnická osoba], kdy předmětem žaloby byl nárok na úhradu ceny vyplývající ze smlouvy o dílo spočívající ve výměně a modernizaci výtahu nacházejícího se v budově ve vlastnictví žalobce, tedy nárok ze shodné smlouvy o dílo, která je i předmětem posuzovaného řízení. V období od 17. 6. 2016 do 10. 6. 2019 se konalo místní šetření, dne 11. 7. 2016 byl zamítnut návrh na vydání předběžného opatření, následně byl ustanoven znalec k podání znaleckého posudku, který byl soudu předložen 30. 3. 2017, dne 10. 5. 2017 žalobce podal návrh na změnu žaloby, ta byla připuštěna dne 25. 9. 2017, dne 9. 11. 2017 byl vyhlášen rozsudek, proti němuž podali oba účastníci odvolání. Odvolací soud rozhodl ve věci rozsudkem dne 12. 4. 2018 tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I částečně potvrdil a částečně rozsudek zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení, postavil ale na jisto, že došlo k platnému odstoupení od smlouvy o dílo. Rozsudek nabyl právní moci 25. 4. 2018. Dne 22. 6. 2018 žalovaný podal dovolání, věc byla předložena dovolacímu soudu dne 4. 9. 2018.

6. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil věc podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Vyšel z prokázaného skutkového stavu, že posuzované řízení bylo zahájeno žalobou podanou dne 22. 6. 2015, pravomocně bylo skončeno rozsudkem odvolacího soudu 14. 7. 2021, který nabyl právní moci 31. 8. 2021. Následně byl sice k dovolání žalované zrušen rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2022, avšak pro účely tohoto řízení soud prvního stupně posuzoval délku řízení ve vztahu k žalobci pouze za dobu od 22. 6. 2015 do 31. 8. 2021. Řízení tak ve vztahu k žalobci trvalo 6 let a 2 měsíce.

7. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení nebylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a není dán odpovědnostní titul. Podle soudu prvního stupně byla délka řízení způsobena složitostí věci a potřebou rozsáhlého dokazování, včetně znaleckého zkoumání. V posuzovaném řízení soud postupoval plynule, mezi jednotlivými úkony nebyly žádné významné prodlevy. Soud rozhodoval o návrhu žalobce na vydání předběžného opatření a o řadě procesních otázek. Celková délka řízení pak byla ovlivněna tím, že řízení bylo od 17. 6. 2016 do 10. 6. 2019 přerušeno, a to do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], jehož předmětem byly nároky mezi shodnými účastníky řízení ze stejného skutkového základu, ze smlouvy o dílo. Podle soudu prvního stupně bylo posuzované řízení přerušeno důvodně. Ve vedlejším řízení byla řešena stejná otázka jako v posuzovaném řízení, a to existence smlouvy o dílo v důsledku odstoupení od této smlouvy a s tím související následky. Poukázal také na to, že žalobce nepodal proti usnesení o přerušení řízení žádný opravný prostředek a řízení bylo přerušeno pravomocně. Délka vedlejšího řízení po dobu, po kterou bylo přerušeno posuzované řízení, nebyla nepřiměřeně dlouhá. Soud postupoval plynule, v řízení provedl řadu procesních úkonů, včetně místního šetření a ustanovení znalce. Do vydání pravomocného rozsudku v části, kterou odvolací soud postavil na jisto, že došlo k platnému odstoupení od smlouvy o dílo, probíhalo na dvou stupních soudní soustavy.

8. Uvedené skutečnosti vedly soud prvního stupně k závěru o absenci odpovědnostního titulu, a k rozhodnutí o zamítnutí žaloby.

9. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci procesně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů v paušální výši podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za tři úkony.

10. Proti rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalobce. Poukázal na průběh řízení a odůvodnění zrušujícího usnesení. Nesouhlasil s tvrzením soudu prvního stupně, že v řízení nebyly žádné „významné prodlevy“. Předmětem řízení pak nebyla mimořádně složitá věc. Soud prvního stupně opětovně neodůvodnil složitost věci, takže není jasné, v čem takovou složitost shledává. Dále poukázal na skutečnost, že řízení bylo přerušeno na bezmála 3 roky, což je významná prodleva. Posuzované řízení bylo přerušeno nedůvodně, takže doba přerušení řízení je průtahem na straně soudu. Řízení bylo původně přerušeno do „pravomocného skončení souběžného řízení, vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]“, ale následně soud v řízení (po změně soudce) pokračoval, aniž by toto souběžné řízení pravomocně skončilo. Takový postup zcela vyvrací argumentaci soudu, která má podpořit důvodnost přerušení řízení, když bylo v řízení pokračováno nezávisle na pravomocném skončení řízení souběžného. Ukázalo se tedy, že přerušení řízení v roce 2016 bylo nedůvodné. Skutečnost, že předmětem řízení byly stejné skutkové otázky, ještě není automaticky důvodem pro přerušení řízení. Soud prvního stupně taktéž opětovně vytkl žalobci, že nepodal proti usnesení o přerušení řízení řádný opravný prostředek, ačkoli takové přerušení nelze přičítat žalobci, neboť jej nejen žalobce, ale dokonce žádná ze stran sporu, nenavrhla. Účastník není zbaven práva na odškodnění nemajetkové újmy, pokud taková újma vznikla, přestože proti průtahům prvotně nebrojil. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, žalobě vyhověl a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení, popřípadě, aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

11. Žalovaná se vyjádřila k odvolání tak, že žalobce neuvádí takové skutečnosti, které by mohly mít za následek změnu napadeného rozsudku. Navrhla tedy, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek soudu prvního stupně a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení v paušální výši.

12. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a po doplnění dokazování (§ 213 odst. 2, § 213a odst. 1 o. s. ř.) shledal, že odvolání žalobce je opodstatněné. Odvolací soud projednal odvolání a rozhodl o něm v nepřítomnosti žalované, která se z jednání odvolacího soudu omluvila a výslovně souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti.

13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

14. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k

a) celkové délce řízení,

b) složitosti řízení,

c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,

d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a

e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Soud prvního stupně si opatřil pro své rozhodnutí potřebné podklady, přičemž jsou správná jeho zjištění o průběhu posuzovaného řízení, která učinil z obsahu spisu Okresního soudu [adresa] sp. zn. [spisová značka] a o průběhu vedlejšího řízení, která učinil z obsahu spisu Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka]. Odvolací soud však shledal, že soud prvního stupně nezjistil všechny relevantní skutečnosti, které mohl zjistit o průběhu posuzovaného řízení z obsahu spisu Okresního soudu [adresa] – východ sp. zn. [spisová značka], a náležitě nepřihlédl k těm zjištěním, která z obsahu spisu učinil. Skutkový stav věci tak nebyl soudem prvního stupně zjištěn úplně a správně. Odvolací soud proto doplnil dokazování obsahem spisu Okresního soudu [adresa] sp. zn. [spisová značka] (konkrétně tou částí, z níž je patrná činnost soudu po rozhodnutí o přerušení řízení, a dále rozsah dokazování), neboť je z něj možné učinit další zjištění, která jsou významná pro rozhodnutí věci.

16. Podle obsahu spisu Okresního soudu [adresa] sp. zn. [spisová značka] usnesení soudu o přerušení řízení do pravomocného skončení řízení u Obvodního soudu pro [adresa] vedeného pod sp. zn. [spisová značka], nabylo právní moci dne 8. 7. 2016. Poté soud sledoval průběh vedlejšího řízení, zpočátku každý měsíc, poté (od 1. 11. 2016) každé dva měsíce. Takto ke dni 2. 1. 2018 zjistil, že dne 9. 11. 2017 byl vydán rozsudek, proti němuž bylo podáno odvolání. Ke dni 12. 3. 2018 zjistil, že věc je vedena u odvolacího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a ke dni 3. 5. 2018 zjistil, že odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení. Ke dni 20. 7. 2018 zjistil, že jednání nařízené na den 26. 6. 2018 bylo odročeno na neurčito, ke dni 16. 10. 2018 a ke dni 2. 1. 2019 byl stav beze změny. Ke dni 6. 3. 2019 zjistil, že spis sp. zn. [spisová značka] byl odeslán Nejvyššímu soudu s dovoláním. Dne 20. 5. 2019 pak požádal Obvodní soud pro [adresa] o sdělení, v jaké fázi se řízení nachází, a pokud byla věc pravomocně skončena, požádal o zaslání rozhodnutí s doložkou právní moci. Dne 7. 6. 2019 Obvodní soud pro [adresa] doručil soudu vydaná rozhodnutí ve věci, a to rozsudek soudu prvního stupně ze dne 9. 11. 2017, a rozsudek odvolacího soudu ze dne 12. 4. 2018, kterým byl částečně potvrzen vyhovující výrok I rozsudku soudu prvního stupně a ve zbývajícím rozsahu byl rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Z obsahu spisu dále vyplývá, že při prvním jednání ve věci dne 25. 7. 2019 soud připustil změnu žaloby, provedl k důkazu listiny označené účastníky, a jak žalobci, tak žalované poskytl poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Při jednání dne 7. 10. 2019 soud vyslechl svědka, provedl důkaz listinami a za účelem ustanovení znalce odročil jednání na neurčito. Při jednání dne 24. 9. 2020 byl slyšen znalec, který ve věci podal písemný znalecký posudek. Při jednání dne 14. 12. 2020 byl opětovně slyšen znalec, a po závěrečných návrzích byl ve věci vyhlášen rozsudek.

17. Po takto doplněném dokazování je skutkový stav věci zjištěn v rozsahu způsobilém pro rozhodnutí odvolací soudu.

18. V posuzované věci bylo prokázáno, že řízení vedené u Okresního soudu [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne 23. 6. 2015. Nikoli tedy dnem 22. 6. 2015, jak uvedl soud prvního stupně. Dnem 22. 6. 2015 je datována žaloba. Žalobce požadoval odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení za období od podání žaloby do dne 31. 8. 2021, kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2021, č. j. [spisová značka]. Soud prvního stupně správně určil délku posuzovaného řízení, která činí 6 let a 2 měsíce. Při posouzení, zda jde o přiměřenou délku řízení, ale nevzal v úvahu jednotlivá kritéria stanovená v ust. § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona č. 82/1998 Sb. (která jsou obdobným způsobem hodnocena i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění).

19. Odvolací soud shledal, že posuzované řízení bylo po skutkové, procesní a právní stránce složitější. Soud se musel vypořádat s procesními návrhy na vydání předběžného opatření, změnu žaloby, musel poskytnout účastníkům poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a vypořádat s jejich následnými podáními. Žalobce musel vyzvat k zaplacení soudního poplatku za žalobu. Dokazování bylo provedeno řadou listinných důkazů, svědeckou výpovědí, znaleckým posudkem a opakovaným slyšením znalce. Po právní stránce se soud musel vypořádat s námitkou litispendence, s námitkou započtení, s námitkou promlčení, s obsahem smlouvy o dílo a namítaným bezdůvodným obohacením. Otázku odstoupení od smlouvy o dílo posuzoval i s ohledem na závěr o ní učiněný ve vedlejším řízení. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy.

20. Žalobce se na délce řízení nepodílel, v průběhu řízení nečinil žádné obstrukce. Žalobci nelze klást k tíži, že nepodal opravný prostředek proti rozhodnutí soudu ze dne 17. 6. 2016 o přerušení řízení, jelikož přerušení řízení bylo důvodné (viz níže). Odvolací soud shodně jako ve zrušujícím usnesení odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. [spisová značka], v němž dovolací soud vyjádřil, že otázka, zda poškozený přispěl k celkové délce původního řízení tím, že se proti jeho přerušení nebránil odvoláním, nebo že nenavrhoval, aby v řízení bylo pokračováno, může být hodnocena pouze v rámci posouzení jednání účastníka řízení, kterým k nepřiměřené délce řízení přispěl. To však pouze tehdy, je-li od počátku zjevné, že důvod přerušení původního řízení nemůže být naplněn nebo vyjde-li nemožnost naplnění důvodu přerušení původního řízení dodatečně najevo a poškozený, ačkoliv si této skutečnosti musel být vědom, se proti přerušení řízení nebránil, resp. pokračování původního řízení nenavrhl.

21. Při posouzení kritéria postupu soudu v posuzovaném řízení odvolací soud shledal, že nelze přisvědčit závěru soudu prvního stupně, že postup soudu v posuzovaném řízení byl zcela plynulý, a že mezi jednotlivými úkony nebyly žádné významné prodlevy. Bylo prokázáno, že na počátku řízení se vyskytl průtah, když vyjádření žalované ze dne 25. 9. 2015 zaslal soud žalobci dne 22. 12. 2015 a poté, co žalobce zaslal repliku dne 26. 1. 2016, teprve dne 26. 4. 2016 nařídil jednání na 30. 6. 2016. Hospodárným a koncentrovaným postupem by však bylo, pokud by soud dne 22. 12. 2015, kdy zaslal žalobci vyjádření žalované, rovněž nařídil ve věci jednání. Doba mezi 26. 1. 2016 a 26. 4. 2016 je proto průtahem v délce tří měsíců. K dalšímu průtahu v řízení v rozsahu 1 rok a 1 měsíc došlo v době, kdy bylo řízení přerušeno. Soud sice správně pravidelně sledoval průběh vedlejšího řízení, avšak když dne 3. 5. 2018 zjistil, že ve věci rozhodl i odvolací soud, nevyžádal si vydaná rozhodnutí, a o pokračování v řízení rozhodl až dne 10. 6. 2019. V řízení se tak vyskytly průtahy v celkové délce 1 rok a 4 měsíce.

22. Soudu prvního stupně lze přisvědčit, že délka posuzovaného řízení byla ovlivněna skutečností, že řízení bylo po dobu tří let přerušeno. Rovněž mu lze přisvědčit v závěru, že řízení bylo přerušeno důvodně, jelikož ve vedlejším řízení byla řešena otázka, kterou by jako předběžnou musel soud řešit sám, a sice otázka, zda došlo k řádnému odstoupení od smlouvy. Ze závěrů rozhodnutí vydaných ve vedlejším řízení (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. 11. 2017, č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2018, č. j. [spisová značka]) pak také při posouzení věci vycházel. Skutečnost, že žalobce nepodal odvolání proti rozhodnutí o přerušení řízení, nemá pro posouzení kritéria postupu soudu význam, neboť jak uvedeno výše, uvedená skutečnost již byla hodnocena v rámci kritéria jednání poškozeného.

23. Význam řízení pro žalobce odvolací soud hodnotí jako standardní, byť se žalobce domáhal v posuzovaném řízení zaplacení částky 963 799 Kč. Předmětem posuzovaného řízení nebyla věc, u níž se presumuje v obecné rovině zvýšený význam řízení pro poškozeného, jako je např. řízení trestní, řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, nebo pracovněprávní či rodinněprávní spory. Význam řízení se odvíjí i od osoby poškozeného, kterým je v dané věci právnická osoba. I u právnické osoby může dojít ke konkrétním újmám, jako je např. zásah do její pověsti, nejistota v plánování, rozkol ve vedení společnosti, popř. úzkosti a potíže členů vedení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 12.2010, sp. zn. 30 3908/2009), byť se předpokládá, že dopad nesprávného úředního postupu je u ní zpravidla nižší. Uvedené skutečnosti žalobce netvrdil (ani neprokazoval). Pokud žalobce obecně namítal, že délka řízení umožnila „vyprázdnění“ společnosti [společnost], nadto za situace, kdy posuzované řízení probíhalo i po datu 31. 8. 2021, kterým žalobce ohraničil dobu řízení, za níž požaduje odškodnění nemajetkové újmy, pak z hlediska kritéria význam řízení pro poškozeného se nejedná se o relevantní tvrzení. Žalovaná pak netvrdila (ani neprokazovala), že posuzované řízení mělo pro žalobce nižší význam.

24. Po posouzení uvedených kritérií odvolací soud dospěl k odlišnému závěru než soud prvního stupně, a sice k takovému závěru, že délku řízení v trvání 6 let a 2 měsíce, kterou ovlivnil postup soudu, nelze považovat za přiměřenou. Žalovaná odpovídá za škodu způsobenou žalobci nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 OdpŠk, který spočívá v nepřiměřené délce posuzovaného řízení, čímž došlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jehož součástí je požadavek na přiměřenost délky řízení.

25. Při úvaze o formě odškodnění odvolací soud shledal, že vzhledem ke zjištěným skutečnostem k odškodnění nepostačí konstatování porušení práva, ale je na místě přiznat žalobci zadostiučinění v penězích. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 242/2016) má konstatování porušení práva jako přiměřená forma zadostiučinění své místo v případech, kdy význam řízení byl pro poškozeného nepatrný, případně kdy délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena jednáním poškozeného. Tak tomu ale v dané věci není.

26. Odvolací soud vycházel ze základní částky 15 000 Kč za jeden rok řízení, přičemž za první dva roky z částky v poloviční výši, neboť každé řízení vždy nějakou dobu trvá, tj. z částky 77 500 Kč. Základní částku modifikoval z hledisek uvedených v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk a ponížil ji o 45 % za složitost věci. Vzhledem k tomu, že k délce řízení významným způsobem přispěly průtahy na straně soudu, odvolací soud navýšil základní částku o 5 %. Kritéria jednání poškozeného a význam předmětu řízení pro poškozeného nejsou důvodem ani pro zvýšení, ani pro snížení základní částky, jelikož žalobce svým chováním k délce řízení nepřispěl a význam předmětu řízení byl standardní. Odvolací soud tedy shledal, že přiměřeným zadostiučiněním za vzniklou nemajetkovou újmu je částka 46 500 Kč. Žalobci náleží i úroky z prodlení z přisouzené částky, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty 6 měsíců počítané ode dne, kdy žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy. Bylo prokázáno, že žalobce uplatnil nárok u žalované dne 16. 12. 2021, žalovaná je tak v prodlení od 17. 6. 2022 (§ 15 odst. 2 OdpŠk, § 1970 o. z.). Výše úroku z prodlení činí 11,75 % (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

27. Z výše uvedených důvodů odvolací soud změnil napadený rozsudek ve výroku I podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 46 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z této částky od 17. 6. 2022 do zaplacení. Ke splnění povinnosti stanovil žalované lhůtu 15 dnů (§ 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.), vzhledem k tomu, že žalovaná je organizační složkou státu, která čerpá finanční prostředky ze státního rozpočtu. Ve zbývajícím rozsahu odvolací soud potvrdil výrok I rozsudku soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

28. Vzhledem k tomu, že odvolací soud částečně změnil napadený rozsudek, rozhodl podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 3 o. s. ř. o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Žalobci se nedostalo v řízení plně toho, čeho se žalobou domáhal, přesto mu náleží plná náhrada nákladů řízení, jelikož rozhodnutí o výši nemajetkové újmy záviselo na rozhodnutí soudu. Advokát žalobce učinil v řízení deset úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a, d), g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif) – příprava a převzetí zastoupení, žaloba, podání ve věci samé ze dne 22. 9. 2022, účast na jednání před soudem dne 28. 11. 2023, odvolání, podání ve věci samé ze dne 2. 4. 2024, účast na jednání před soudem dne 23. 4. 2024, vyjádření ve věci samé ze dne 13. 6. 2024, odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem dne 27. 11. 2024.Podle § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 advokátního tarifu činí odměna za jeden úkon právní služby 3.100 Kč, za deset úkonů 31 000 Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů za deset úkonů právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 3 000 Kč (jeden úkon á 300 Kč) a náhradou za DPH 21 % z odměny a náhrad ve výši 7 140 Kč činí náhrada za právní zastoupení 41 140 Kč. Náhrada za soudní poplatek za žalobu činí 2 000 Kč. Žalobci náleží náhrada nákladů řízení v celkové výši 43 140 Kč. Lhůta k plnění (§ 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.) byla žalované stanovena rovněž v délce 15 dnů, platebním místem je advokát žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).