o vypořádání SJM, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 65 C 156/2019-98,

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zastavil řízení co do částky [částka] (výrok I.)., zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok III.).

2. Soud I. stupně tak rozhodl o návrhu žalobkyně, kterým se domáhala vypořádání společného jmění manželů. Uvedla, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum]. Součástí společného jmění manželů byla mimo jiné budova [adresa] (objekt bydlení) postavená na parcele St. [číslo] parcela St. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, budova bez čísla popisného/čísla evidenčního (garáž) postavená na parcele St. [číslo] parcela St. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, a parcela [číslo] – zahrada, vše v katastrálním území Lštění a obci [obec], zapsáno na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Benešov (dále jen„ nemovitost [obec]“). Podle Smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových vztahů manželů k nemovitostem pro dobu po rozvodu, pokud by došlo k rozvodu manželství, uzavřené formou notářského zápisu ze dne [datum] sepsaného JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou v [obec], sp. zn. NZ [číslo], N 284/2010 (dále jen„ Smlouva“), měla nemovitost [obec] připadnout do výlučného vlastnictví žalovaného, který měl z titulu vypořádání zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka]. Ve vztahu k nemovitosti [obec] považovala žalobkyně Smlouvu za neplatnou, neboť manželství nebylo rozvedeno bez zjišťování příčin rozvratu manželství. K zániku společného jmění manželů došlo zánikem manželství a předmětem společného jmění manželů i nadále zůstala nemovitost [obec], kterou je třeba vypořádat. Účastníci se nedohodli a žalovaný naložil s nemovitostí po svém, za zády žalobkyně a bez ohledu na její nároky, a ponechal si i celou kupní cenu. Podle žalobkyně byla kupní cena podhodnocena. Polovina nemovitosti [obec] měla hodnotu nejméně [částka] a této částky se proto žalobou domáhala.

3. Podle žalovaného je nárok žalobkyně v rozporu s dobrými mravy. Smlouva ze dne [datum] byla uzavřena po vzájemné dohodě pro případ rozvodu manželství, aby případný rozvod manželství proběhl smírným způsobem. Žalobkyně nepředložila k návrhu na rozvod Smlouvu, podle žalovaného úmyslně. O způsobu vypořádání nepochyboval a žalobkyně nárok na vypořádání zaniklého společného jmění neuplatnila, ani nenamítala, že by Smlouva nenabyla účinnosti. Žalobu podala přesně posledního dne tříleté lhůty. Vyplacení částky se domáhá mnohem dříve, než bylo ve Smlouvě původně sjednáno.

4. Soud I. stupně vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum]. Dne [datum] uzavřeli Smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů a Smlouvu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů manželů k nemovitostem pro dobu po rozvodu, pokud by došlo k rozvodu manželství a to formou notářského zápisu ze dne [datum] sepsaného JUDr. [jméno] [příjmení], sp. zn. NZ [číslo], N 284/2010. Předmětem společného jmění manželů za doby jeho trvání zůstaly mimo jiné nemovitost [obec] a pozemek parc. [číslo] (orná půda) v katastrálním území Nespeky a obci [obec], zapsaný v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Benešov, na listu vlastnictví [číslo] (dále jen„ nemovitost [obec]“). Účastníci se dohodli, že pro případ zániku společného jmění manželů v důsledku rozvodu manželství připadne nemovitost [obec] do výlučného vlastnictví žalovaného, který se zavazuje uhradit žalobkyni z titulu vypořádání za nemovitost [obec] částku ve výši [částka], a to do sedmi let ode dne právní moci rozsudku o rozvodu manželství. Účastníci dále prohlásili, že předpokládají, že k prodeji nemovitosti [obec] dojde v krátké době po podpisu notářského zápisu a pro ten případ se dohodli, že celá výše kupní ceny se stane předmětem výlučného vlastnictví žalobkyně. Nemovitost [obec] byla prodána kupní smlouvou ze dne [datum] za kupní cenu [částka]. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 29 C 95/2014-42, který nabyl právní moci dne [datum]. Soud zjistil existenci rozvratu manželství a jeho příčiny. Žalovaný podal návrh na vklad vlastnického práva k převodu nemovitosti [obec] ze dne [datum], která byla zapsána do jeho výlučného vlastnictví. Dne [datum] žalovaný uzavřel kupní smlouvu, kterou prodal nemovitost [obec] nabyvateli [jméno] [příjmení] za kupní cenu [částka]. Předžalobní výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky [částka].

5. Soud I. stupně posoudil danou věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Dospěl k závěru, že pro posouzení věci je zásadní skutečností, že účastníci uzavřeli Smlouvu, přičemž nepřisvědčil názoru žalobkyně o její neplatnosti. Poukázal na přechodná ustanovení o. z., konkrétně § 3028 odst. 1, 2 o. z. s tím, že společné jmění manželů vzniklé do [datum] se po [datum] řídí úpravou o. z. V dané věci společné jmění manželů zaniklo až po [datum], proto podléhá režim vypořádání společného jmění ustanovením o. z. Úpravu o. z. je třeba aplikovat i ve vztahu k existenci, platnosti a obsahu Smlouvy. V poměrech o. z. se pak neuplatní judikatorní závěry, že dohoda o vypořádání vzájemných majetkových vztahů byla účinná pouze v případě rozvodu, o němž bylo rozhodnuto podle § 24a zákona o rodině, a pokud k rozvodu podle § 24a zákona o rodině nedošlo, dohoda neměla právní účinky a nebylo možno k ní přihlížet. Právní úprava o. z. je odlišná, neboť nově odlišuje obecnou možnost uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění manželů za trvání manželství na straně jedné a speciální možnost uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění manželů pro účely rozvodu bez zjišťování příčin rozvratu manželství podle § 757 o. z. Závěry judikatury vytvořené v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, platného do [datum] (dále jen„ obč. zák.“), platí v poměrech o. z. potud, že podmínkou účinnosti dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů v režimu řízení podle § 757 o. z. je rozvod manželství účastníků podle § 757 o. z. Ve vztahu mezi obecnou možností uzavření dohody o vypořádání společného jmění manželů za trvání manželství a možností dohody pro účely postupu podle § 757 o. z. platí, že u každé smlouvy o vypořádání společného jmění manželů uzavřené před zánikem manželství bude nezbytné posuzovat, zda byla uzavřena s podmínkou prostého zániku manželství a jestli bude dosaženo rozvodu postupem podle § 757 o. z. nebo podle § 755 a § 753 o. z. V posuzované věci Smlouva neobsahuje podmínku nesporného rozvodu a nebyla tak sjednána pouze pro případ rozvodu bez zjišťování příčin rozvratu manželství, proto je třeba ji posuzovat jako dohodu v režimu § 718 odst. 2 o. z., tedy jako obecnou dohodu a nikoli jako dohodu podle § 757 o. z. Proto není významná ani skutečnost, že manželství nebylo rozvedeno bez zjišťování příčin rozvratu manželství. Soud I. stupně proto shledal Smlouvu po obsahové i formální stránce souladnou s ust. § 718 o. z., a tedy nikoli neplatnou. Soud I. stupně rovněž poukázal na to, že účastníci se po celou dobu smlouvou řídili a postupovali podle ní. Z uvedených důvodů soud I. stupně postupoval podle Smlouvy a za situace, kdy v ní bylo ujednáno, že nemovitost [obec], která byla ve společném jmění manželů, připadne po rozvodu manželství do vlastnictví žalovaného a žalovaný uhradí žalobkyni z titulu vypořádání částku [částka] nejpozději do 7 let od právní moci rozsudku o rozvodu manželství, tedy do [datum], dospěl k závěru, že žaloba byla podána předčasně a zamítl ji.

6. Náhradu nákladů řízení přiznal procesně úspěšnému žalovanému.

7. Proti výrokům II. a III. rozsudku se odvolala žalobkyně. Namítala, že soud I. stupně neposoudil věc správně po právní stránce, neboť se vůbec nezabýval ust. § 3028 odst. 3 o. z. Tak dospěl k nesprávnému závěru, že platnost a účinnost dohody má být posuzována v poměrech nového občanského zákoníku. Podle žalobkyně měla být platnost a účinnost smlouvy uzavřené mezi účastníky posouzena podle obč. zák. Poukázala na to, že účastníci v době, kdy dohodu uzavírali, vycházeli z předpokladu tehdejší zákonné úpravy, která neumožňovala uzavření platné dohody pro dobu po rozvodu, pokud manželství nebylo rozvedeno podle § 24a zákona o rodině, tedy bez zjišťování příčin rozvratu manželství. Pokud účastníci podle dohody postupovali, pak jen před rozvodem manželství. Soudu I. stupně vytýkala pochybení i při vyčíslení náhrady nákladů řízení, když nevzal v úvahu, že v průběhu řízení došlo k částečnému zpětvzetí žaloby. Rovněž přiznal žalovanému náhradu za úkony, které nelze považovat za účelné. Navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a žalobě vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení. Pro případ potvrzení rozsudku navrhla, aby odvolací soud nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný svým jednání zavinil podání žaloby.

8. Podle žalovaného je rozsudek soudu I. stupně správný a argumentace žalobkyně nesprávná. Namítal, že žalobkyně neuplatnila nárok z titulu vypořádání společného jmění manželů v tříleté prekluzivní lhůtě, když žalobou se domáhala částky [částka], což odpovídá polovině hodnoty nemovitosti podle tvrzení žalobkyně. Vypořádání kupní ceny se poprvé domáhala až podáním ze dne [datum]. Soud však může vypořádat jen ten majetek ze zaniklého společného jmění manželů, který účastníci výslovně učinili předmětem jeho vypořádání. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek potvrdil, včetně rozhodnutí o nákladech řízení a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 201, § 204 o. s. ř.), odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání, a v jeho mezích, rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., a shledal, že odvolání žalobkyně je opodstatněné.

10. Soud I. stupně provedl dokazování ke zjištění skutkového stavu věci v potřebném rozsahu a jeho skutková zjištění jsou správná, takže soudem I. stupně zjištěný skutkový stav věci je způsobilým podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu.

11. Odvolací soud však nesouhlasí s tím, jak soud I. stupně posoudil věc po právní stránce. Soudu I. stupně lze přisvědčit, že režim vypořádání společného jmění manželů, které zaniklo za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (tedy„ o. z.“) je třeba posuzovat podle tohoto zákona. Avšak platnost Smlouvy ze dne [datum] je třeba – vzhledem k době, kdy byla uzavřena – posuzovat podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, platného do [datum] (tedy„ obč. zák.“), nikoli podle o. z., protože platnost Smlouvy nelze posuzovat podle právního předpisu, který ještě neplatil v době, kdy byla Smlouva uzavřena. Na danou věc se vztahuje § 3028 odst. 3 o. z., podle něhož není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

12. Za účinnosti obč. zák. bylo možné vypořádat společné jmění manželů dohodou až po zániku společného jmění manželů (§ 150 obč. zák.). Společné jmění manželů zaniká zánikem manželství (§ 149 odst. 1 obč. zák.). Za trvání manželství bylo možné uzavřít dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů jen podle § 24a odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., zákona o rodině, platného do [datum] (dále jen„ zákon o rodině“), tedy pro účely tzv. nesporného rozvodu, při němž soud nezjišťoval příčiny rozpadu manželství. Smlouva o vypořádání vzájemných majetkových vztahů tak byla institutem zákona o rodině s dopadem do majetkových poměrů manželů po rozvodu, kdy zákon předpokládal, že bude uzavřena před rozvodem manželství a její předložení v písemné formě s ověřenými podpisy účastníků bylo jedním z předpokladů rozvodu manželství podle § 24a odst. 1 zákona o rodině. V době uzavření Smlouvy tak účastníci ani nemohli mít, s ohledem na tehdy platnou právní úpravu, jiné očekávání, než že Smlouva je pro ně závazná jen v případě tzv. nesporného rozvodu (§ 24a odst. 1 zákona o rodině, nyní § 757 o. z.).

13. Jelikož v posuzované věci manželství účastníků bylo rozvedeno podle § 756 o. z., tedy ze strany soudu byly zjišťovány příčiny rozvratu manželství, a právní úprava v době uzavření Smlouvy neumožňovala uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění manželů pro případ sporného rozvodu, Smlouva ze dne [datum] se ve vztahu mezi účastníky neuplatní, účastníci jí nejsou vázáni, a na věc je třeba nahlížet tak, jako by žádná Smlouva uzavřena nebyla.

14. Vzhledem k tomu, že ve Smlouvě není výslovně uvedeno, že byla uzavřena pro případ rozvodu podle § 24a odst. 1 zákona o rodině, byla uzavřena jen pro případ rozvodu manželství, a to před jeho zánikem a tedy i před zánikem společného jmění, lze na ní z tohoto úhlu pohledu nahlížet také jako na absolutně neplatnou podle § 39 obč. zák., protože byla uzavřena v rozporu s kogentní úpravou § 149 obč. zák., která nepřipouštěla uzavření dohody o vypořádání společného jmění manželů před jeho zánikem.

15. Z § 741 o. z. vyplývá, že návrh na vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, lze podat u soudu do tří let od zániku společného jmění. V řízení bylo prokázáno, že ke dni zániku společného jmění manželů (ke dni právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství účastníků) byla jeho součástí nemovitost [obec], a ta je proto předmětem vypořádání. Žalobkyně podala návrh na vypořádání společného jmění manželů poslední den tříleté lhůty, tedy včas. Vzhledem k tomu, že po rozvodu manželství nemovitost [obec] žalovaný nejprve převedl do svého výlučného vlastnictví a poté ji zcizil, mohla se žalobkyně v řízení domáhat jen finanční částky odpovídající jedné polovině kupní ceny, což také žádala. [příjmení] získaná za prodej nemovitosti [obec] by mohla být předmětem vypořádání společného jmění manželů ve smyslu § 741 o. z. v případě, pokud by k prodeji nemovitosti [obec] došlo ještě za trvání manželství. Odvolací soud proto neshledal důvodnou námitku žalovaného, že návrh na vypořádání majetku ze zaniklého společného jmění manželů žalobkyně neuplatnila v tříleté prekluzivní lhůtě.

16. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný prodejem nemovitosti [obec] získal částku [částka], žalobkyni náleží z titulu vypořádání společného jmění manželů částka ve výši jedné poloviny.

17. Z uvedených důvodů odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uložil žalovanému, aby do 1 měsíce od právní moci rozsudku zaplatil žalobkyni [částka] Lhůtu ke splnění povinnosti (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) stanovil odvolací soud v délce 30 dnů, když zohlednil výši částky, kterou je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit.

18. Protože došlo ke změně rozhodnutí soudu I. stupně, odvolací soud rozhodl nejen o nákladech odvolacího řízení, ale i o nákladech řízení u soudu I. stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) a podle úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) přiznal žalobkyni jejich plnou náhradu. Žalobkyně účelně vynaložila náklady na soudní poplatky ve výši [částka] ([částka] za žalobu, [částka] za odvolání) a právní zastoupení. Advokát učinil v řízení 5 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) – příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, žaloba, vyjádření žalobkyně ze dne [datum], replika žalobkyně ze dne [datum] (částečné zpětvzetí), přičemž odměna za každý z těchto úkonů právní služby podle § 7 bod 6, § 8 odst. 1 advokátního tarifu činí [částka] (z tarifní hodnoty [částka]), celkem [částka]. Advokát dále učinil 6 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d), g), k) advokátního tarifu – účast na jednání před soudem dne [datum], vyjádření žalobkyně [datum], účast na jednání před soudem dne [datum] a dne [datum], odvolání ze dne [datum], účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum], přičemž odměna za každý z těchto úkonů právní služby podle § 7 bod 6, § 8 odst. 1 advokátního tarifu činí [částka] (z tarifní hodnoty [částka]), celkem [částka]. Ačkoli řízení bylo co do částky [částka] zastaveno až napadeným rozsudkem, po částečném zpětvzetí žaloby (podáním ze dne [datum]) byla fakticky předmětem řízení částka [částka], proto odvolací soud vycházel z této výše tarifní hodnoty, neboť žalovanému nemůže být na újmu, že soud I. stupně nezastavil řízení již na prvním jednání ve věci dne [datum]. Náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu činí [částka], za 11 úkonů právní služby činí [částka]. Náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 písm. a), § 151 odst. 2 o. s. ř. činí [částka]. Náhrada nákladů řízení žalobkyně před soudy obou stupňů činí celkem [částka]. Ke splnění uložené povinnosti byla žalovanému stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), platebním místem je advokát žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

19. Zbývá doplnit, že výrok I. nebyl odvoláním napaden, a tak samostatně nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).