o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 55/2021-60,

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zastavil řízení co do částky [částka] (výrok I.), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení ve výši 8,25 % z částky [částka] od [datum] do [datum] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně (výrok IV.).

2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 8 EC 163/2012. V žalobě tvrdila, že řízení bylo vedeno od [datum] do [datum], tedy 7 let a 9 měsíců a tato délka řízení je naprosto nepřiměřená. Za uvedenou délku řízení žalobkyně požadovala zadostiučinění ve výši [částka], když vycházela ze základní částky [částka] za rok řízení, navýšené o 20 % z důvodu postupu soudu a o 10 % z důvodu zvýšeného významu řízení pro žalobkyni. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Učinila nesporným, že dne [datum] u ní žalobkyně uplatnila nárok na zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ OdpŠk“), této žádosti částečně vyhověla, a na základě stanoviska ze dne [datum] poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši [částka]. V průběhu řízení proto žalobkyně omezila žalobou uplatněný nárok ohledně částky [částka]. V tomto rozsahu pak soud I. stupně řízení zastavil.

3. Soud I. stupně vyšel ze skutkových zjištění učiněných ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 8 EC 163/2012 (dále jen„ posuzované řízení“) a vzal za prokázané, že řízení bylo zahájeno dne [datum] podáním žaloby proti žalované (nynější žalobkyně), předmětem řízení byla částka [částka] představující odměnu za poskytnuté právní služby v jiných soudních řízeních. Žalobkyni byla žaloba doručena [datum]. Ve věci rozhodl soud prvního stupně rozsudkem ze dne [datum], kterým byla žaloba částečně zamítnuta, částečně bylo řízení zastaveno. K odvolání žalobce ve věci rozhodoval Městský soud v Praze dne [datum], kdy rozsudkem zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení. Následně rozhodl ve věci soud prvního stupně rozsudkem ze dne [datum], kdy žalobě částečně vyhověl, částečně ji zamítl. K odvolání obou účastníků ve věci rozhodoval Městský soud v Praze, který rozsudkem ze dne [datum] zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení. Poté bylo ve věci rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně dne [datum], žaloba byla co do částky [částka] zamítnuta a co do částky [částka] jí bylo vyhověno. Na základě podaného odvolání Městský soud v Praze dne [datum] rozsudek soudu prvního stupně změnil a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka]. Rozsudek nabyl právní moci [datum]. Dovolání žalované bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], právní moc rozhodnutí nastala [datum].

4. Po citaci příslušných ustanovení OdpŠk a odkazů na judikaturu ESLP a Nejvyššího soudu, soud I. stupně shledal, že nárok žalobkyně v rozsahu přesahujícím zadostiučinění, kterého se jí dostalo po podání žaloby od žalované, není důvodný. Vyšel z prokázaných skutečností, že předmětné řízení trvalo od [datum] do [datum], tedy 7 let. Shledal, že v řízení došlo k ojedinělému průtahu v období od vrácení spisu z odvolací instance dne [datum] do [datum], kdy soud nařídil jednání. Řízení probíhalo před třemi stupni soudní soustavy, ve věci samé rozhodoval soud prvního stupně 3×, soud druhého stupně 3× a Nejvyšší soud jednou. Řízení se vyznačovalo jistou nekoncentrovaností, rozhodnutí soudu prvního stupně byla opakovaně rušena pro nepřezkoumatelnost. Soud I. stupně hodnotil celkovou délku posuzovaného řízení jako nepřiměřenou. Žalobkyni náleží odškodnění, přičemž za adekvátní považoval částku [částka] za jeden rok trvání řízení. Soud I. stupně se ztotožnil se žalovanou, že základní částku je třeba modifikovat a snížit o 20 % z důvodu složitosti řízení a o 15 % z důvodu četnosti rozhodování, neboť posuzované řízení bylo skutkově a částečně i procesně složitější, bylo zatíženo vyšší procesní aktivitou účastníků a bylo vedeno poměrně rozsáhlé dokazování. Posuzované řízení mělo pro žalobkyni standardní význam, proto nebyl důvod pro další modifikaci základní částky. Jelikož částka [částka] poskytnutá žalovanou je dostačujícím odškodněním, žalobu zamítl jako nedůvodnou. Opodstatněnou shledal jen tu část žalobního požadavku na úroky z prodlení z včas nezaplaceného odškodnění ze strany žalované v rámci lhůty dané ust. § 15 OdpŠk.

5. O nákladech řízení mezi účastníky soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., a přiznal náhradu nákladů procesně úspěšné žalobkyni.

6. Proti rozsudku, a to proti výrokům II. a IV., podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně. Namítala, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle žalobkyně právní posouzení věci soudem I. stupně odporuje Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) a odchyluje se od ustálené rozhodovací praxe soudů. Vytýkala soudu I. stupně, že do celkové délky řízení nezapočítal tu část řízení, která se konala před Ústavním soudem, když zcela pominul, že dne [datum] podala ústavní stížnost. Celková délka řízení tedy činila nikoliv 7 let, ale 7 let a 6 měsíců. Dále soudu I. stupně vytýkala, že nezvýšil základní částku odškodnění z důvodu postupu soudů, přestože průtahy ze strany soudu prvního stupně trvaly 32 měsíců a vydaná rozhodnutí musela být nadřízeným soudem rušena z důvodu závažných procesních vad, nesprávného posouzení, nerespektování rozhodnutí a právního názoru odvolacího soudu. Podle žalobkyně věc nevykazovala žádnou složitost. Problematika odměn za právní služby podle advokátního tarifu nemůže být považována za problematiku ospravedlňující snížení základní částky odškodnění. Z pohledu složitosti řízení se jednalo o zcela standardní spor. Soud I. stupně také nesprávně rozhodl o nákladech řízení, když nepřiznal náhradu za úkon právní služby písemná replika žalobkyně. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. tak, že žalobě v uvedeném rozsahu vyhoví a znovu rozhodne o nákladech řízení.

7. Žalovaná se k odvolání žalobkyně písemně nevyjádřila.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání, a v jeho mezích, napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., se souhlasem účastníků bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.) a shledal, že odvolání žalobkyně není důvodné.

9. Soud I. stupně si opatřil dostatek podkladů pro posouzení věci, avšak skutkový stav věci nezjistil zcela správně. Přehlédl totiž tvrzení žalobkyně, které bylo mezi účastníky nesporné, a které má zásadní vliv na určení délky posuzovaného řízení, a sice, že dne [datum] žalobkyně podala proti rozhodnutím Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze vydaným v posuzovaném řízení ústavní stížnost, která byla usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 479/20 odmítnuta a toto usnesení bylo doručeno právní zástupkyni žalobkyně dne [datum]. Shodná tvrzení účastníků může vzít soud za svá skutková zjištění (§ 120 odst. 3 o. s. ř.).

10. V řízení bylo prokázáno, že ve vztahu k žalobkyni započalo posuzované řízení běžet dne [datum], kdy jí byla doručena žaloba, a skončilo dne [datum], kdy bylo její právní zástupkyni doručeno rozhodnutí Ústavního soudu, kterým byla odmítnuta ústavní stížnost žalobkyně. O průběhu posuzovaného řízení učinil soud I. stupně správná skutková zjištění, kdy správně poukázal i na průtah v řízení v délce téměř 8 měsíců, který se vyskytl po vrácení věci soudu prvního stupně soudem odvolacím dne [datum] a kdy do [datum] nebyl po rozeslání rozhodnutí odvolacího soudu účastníkům řízení učiněn žádný úkon, vyjma žádosti o připojení spisů dne [datum]. Z uvedeného je zřejmé, že období nečinnosti netrvalo až do [datum], jak namítá žalobkyně, ale do [datum], kdy byl učiněn úkon – nařízení jednání na den [datum].

11. Žalobkyni nelze přisvědčit, že v řízení došlo k průtahům o celkové délce 32 měsíců, neboť takový závěr z provedeného dokazování nevyplývá. Žalobkyně považuje za období nečinnosti období mezi jednáními konanými dne [datum] a [datum], mezi podáním opravného prostředku dne [datum] a rozhodnutím o něm dne [datum], či mezi vrácením spisu z odvolacího soudu dne [datum], rozesláním rozhodnutí odvolacího soudu dne [datum] a nařízením jednání dne [datum]. Přehlíží ale, že mezi jí uvedenými úkony byly učiněny další úkony, a proto období mezi nimi nelze považovat za období nedůvodné nečinnosti. Jednání konané dne [datum], při němž byla připuštěna změna žaloby, bylo odročeno na [datum]. To se nekonalo z důvodu pracovní neschopnosti soudce a bylo odročeno na [datum], kdy jednání proběhlo. Žalobce podal odvolání dne [datum], následně byl vyzván k zaplacení soudního poplatku, který uhradil dne [datum]. Následně bylo odvolání doručeno žalované (nynější žalobkyni), která se k němu vyjádřila podáním ze dne [datum]. Vyjádření bylo doručeno žalobci, který se k němu vyjádřil dne [datum]. Následně dne [datum] byl spis předložen Městskému soudu v Praze, který dne [datum] zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Pokud v dalším průběhu řízení byl spis vrácen soudu prvního stupně s rozhodnutím odvolacího soudu dne [datum], následně byl dne [datum] rozeslán účastníkům ([datum] se právní zástupkyně žalované přihlásila do datové schránky). Poté byl vyžádán spis k připojení a dne [datum] bylo nařízeno jednání na [datum]. Lze uzavřít, že posuzované řízení je zatíženo pouze jedním průtahem, jak uvedeno výše.

12. Posuzované řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni celkem 7 let a 6 měsíců. Při úvaze, zda lze takovou délku řízení považovat za přiměřenou, soud I. stupně poukázal na kritéria stanovená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, která jsou obdobným způsobem hodnocena i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. Soud I. stupně se zaměřil především na zhodnocení kritéria složitost věci a význam předmětu řízení pro žalobkyni. Soudu I. stupně lze přisvědčit, že řízení bylo složitější po skutkové i procesní stránce. Předmět sporu – nárok na odměnu za poskytnuté právní služby si vyžádal připojení spisů a dokazování listinami a výslechy svědků. Soud rozhodoval o změně žaloby, vyzýval k zaplacení soudního poplatku, když poplatková povinnost nebyla splněna současně s podáním zpoplatněného úkonu, ve věci bylo opakovaně podáno odvolání. Podávání opravných prostředků nelze přičítat k tíži účastníkům řízení, neboť jde o jejich procesní právo, avšak je třeba předpokládat, že o odvolací či dovolací řízení se délka řízení prodlouží. Pokud žalobkyně namítala, že předmětem posuzovaného řízení nebyla složitá právní problematika, pak lze odkázat na rozhodnutí soudu I. stupně, z něhož je zřejmé, že soud neshledal posuzované řízení složité po hmotněprávní stránce. Potřeba provedení obsáhlejšího dokazování, a tedy složitost věci po skutkové stránce, nutně není úměrná náročnosti věci z hlediska hmotného práva. Řízení probíhalo na třech stupních soustavy, kdy soud prvního stupně a soud druhého stupně rozhodovaly ve věci třikrát, jedenkrát rozhodoval Nejvyšší soud. Řízení probíhalo také před Ústavním soudem, neboť žalobkyně podala ústavní stížnost. Soudu I. stupně lze rovněž přisvědčit v závěru, že význam posuzovaného řízení pro žalobkyni byl standardní. Typově se nejednalo o spor se zvýšeným významem pro poškozeného, mezi které se řadí řízení trestní, na ochranu osobnosti, řízení, v nichž se řeší pracovněprávní nároky či rodinněprávní vztahy. Předmětem řízení byla částka [částka] představující odměnu za poskytnuté právní služby v jiných soudních řízeních. Tvrzení žalobkyně, že kvůli délce posuzovaného řízení musela žít mnoho let v nejistotě, zda bude povinna hradit žalovanou částku včetně úroků z prodlení, nepředstavuje vzhledem k předmětu posuzovaného řízení důvod pro zvýšení základní částky, neboť žalobkyni byly právní služby poskytnuty, což v posuzovaném řízení nepopírala, a od počátku řízení tak věděla, že za ně bude muset zaplatit. Rovněž tvrzení, že nevlastnila majetek větší hodnoty, nepředstavuje důvod pro zvýšení základní částky z hlediska kritéria významu řízení pro žalobkyni. V postupu soudu, jak uvedeno výše, lze shledat ojedinělý průtah v délce téměř 8 měsíců. Rovněž nelze přehlédnout, že rozhodnutí soudu prvního stupně byla opakovaně rušena pro nepřezkoumatelnost. Žalobkyně se svým chováním na délce řízení nepodílela.

13. Vzhledem ke zjištěným okolnostem nelze délku posuzovaného řízení považovat za přiměřenou. V řízení došlo k porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces, zaručené čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jehož součástí je požadavek na přiměřenost délky řízení. Jak správně zjistil soud I. stupně, na délku řízení měla vliv skutková a procesní obtížnost věci. K délce řízení přispěl soud prvního stupně, neboť dvě rozhodnutí, která ve věci vydal, byla odvolacím soudem zrušena pro nepřezkoumatelnost a po vrácení spisu z odvolacího soudu dne [datum] ve věci v podstatě nekonal až do dne [datum], kdy nařídil jednání na den [datum]. Nepostupoval tak důsledně podle ust. § 6 o. s. ř., který soudu ukládá postupovat ve věci tak, aby ochrana práv účastníků byla rychlá a účinná. Ačkoliv nešlo o věc se zvýšeným významem pro žalobkyni, složitosti věci délka řízení neodpovídá a je nepřijatelná. Žalovaná proto odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 OdpŠk, který spočívá v nepřiměřené délce posuzovaného řízení.

14. Soud I. stupně správně shledal, že odpovídající formou odškodnění žalobkyně je peněžitá satisfakce, když konstatování porušení práva by v daném případě nebylo postačující k odčinění vzniklé újmy. Soudem I. stupně určená částka [částka] za jeden rok řízení (za první dva roky v poloviční výši), tedy na spodní hranici rozpětí uvedeného ve Stanovisku, je adekvátní zjištěné délce řízení. Odvolací soud rovněž souhlasí s provedenou modifikací základní částky. Posuzované řízení bylo složité jak po procesní, tak po skutkové stránce, neboť věc si vyžádala obsáhlejší dokazování. Věc byla projednávána na třech stupních soudní soustavy, a před Ústavním soudem, soud prvního stupně i druhého stupně rozhodovaly ve věci každý třikrát, dovolací soud jednou. Správný je proto závěr soudu I. stupně, že za složitost věci je třeba odečíst 20 % a za počet stupňů soudní soustavy 15 %. Základní částku není třeba navyšovat za postup soudu, neboť skutečnost, že postup soudu se podílel na délce řízení, byla náležitě zohledněna v závěru o nepřiměřené délce řízení a ve formě zadostiučinění, které bylo přiznáno v penězích. Žalobkyně se na délce řízení svým jednáním negativně nepodílela, není proto důvod základní částku snižovat podle tohoto kritéria. Modifikace základní částky nepřichází v úvahu ani z důvodu kritéria významu řízení pro žalobkyni, protože se nejednalo o řízení se zvýšeným významem, ani typově, ani ze subjektivních důvodů na straně žalobkyně. Význam řízení pro žalobkyni byl standardní. Za 7 let a 6 měsíců činí základní částka [částka], po odečtení 20 % za složitost věci a po odečtení 15 % za počet stupňů soudní soustavy, činí výsledná výše odškodnění [částka]. Jelikož tuto částku žalovaná uhradila žalobkyni po podání žaloby, soud I. stupně nepochybil, pokud žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vyššího odškodnění, zamítl jako nedůvodnou.

15. Soud I. stupně rozhodl správně i o nákladech řízení, včetně výše přiznané náhrady, když podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) se odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup ve smyslu OdpŠk, vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, tedy z částky [částka]. Odměna za jeden úkon právní služby tedy činí [částka]. Soud I. stupně pak přiznal náhradu za ty úkony právní služby, které byly potřebné k účelnému uplatnění práva. Ani odvolací soud neshledal, že by takovým úkonem byla replika k vyjádření žalované ze dne [datum], v podstatě v rozsahu jedné strany, k jejímuž podání jí soud I. stupně nevyzýval a v níž se objevují i tvrzení jako v žalobě.

16. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. o věci samé, i v akcesorickém výroku o nákladech řízení IV., podle § 219 o. s. ř., jelikož je věcně správný.

17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario za situace, kdy v odvolacím řízení procesně úspěšné žalované žádné náklady prokazatelně nevznikly.

18. Výroky I. a III. rozsudku soudu I. stupně nebyly odvoláním napadeny a samostatně nabyly právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).