o určení neplatnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době

1. Rozsudkem ze dne 15. 8. 2025 soud I. stupně zamítl žalobu o určení, že zrušení pracovního poměru žalobce ve zkušební době předané žalovanou žalobci dne 28. 6. 2024 je neplatné (I), žalobci současně uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 36 905 Kč k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku (II).

2. Soud I. stupně rozhodoval o návrhu žalobce na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru ve zkušební době, když dne 8. 12. 2023 uzavřel s žalovanou jako zaměstnavatelem pracovní smlouvu na pozici „Právník“ s datem nástupu do práce 11. 12. 2023, tato smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2023 (ve smlouvě nebyla sjednána zkušební doba), téhož dne byla uzavřena mezi žalovanou jako zaměstnavatelem a žalobcem jako zaměstnancem pracovní smlouva na pozici „Chief Legal Officer“ s datem nástupu do práce 1. 1. 2024, kdy smlouva byla sjednána na dobu určitou, tj. do 31. 12. 2024, byla sjednána zkušební doba v délce šesti měsíců. 28. 6. 2024 bylo žalobci předáno zrušení pracovního poměru ve zkušební době (nesprávně datováno 26. 6. 2024). Žalobce nesouhlasil s rozvázáním pracovního poměru, má za to, že došlo k uzavření jednoho pracovního poměru, že zkušební doba byla sjednána neplatně, když její počátek byl sjednán od 1. 1. 2024, zatímco pracovní poměr již trval od 11. 12. 2024. I pokud by byla sjednána platně zkušební doba, tato by uplynula dnem 11. 5. 2024. Do té doby však pracovní poměr rozvázán nebyl.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, když první pracovní poměr žalobce k žalované na pozici „právník“ vznikl z důvodu nutnosti pokrýt nouzově běžnou právní agendu žalované v důsledku pracovní neschopnosti a následného skončení pracovního poměru jediného řadového právníka, kterého v té době žalovaná zaměstnávala, tento pracovní poměr žalobce trval pouze do doby, než se uvolnila pozice „Chief Legal Officer“ (k datu nástupu žalobce zastával tuto pozici jiný zaměstnanec), vůlí stran bylo přitom uzavřít dva pracovní poměry; z okolnosti, že oba pracovní poměry na sebe bezprostředně navazovaly nevyplývá, že se jedná o jeden pracovní poměr (a to i s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR). Dle žalované jsou rozdílné náplně práce pozice „Právník“ a „Chief Legal Officer“, když sjednání zkušební doby pro vedoucího právníka odpovídalo smyslu a účelu tohoto institutu, kdy bylo třeba ověřit kompetence žalobce v oblasti manažerských dovedností a zkušeností při vedení řadových právníků; pokud v době podpisu pracovních smluv byl žalobce jediným právníkem, předpokládala žalovaná, že provede dostatečně kontrolu náležitostí pracovní smlouvy, dle žalované byla zkušební doba sjednána platně; pokud by měl žalobce jiný názor, pokládala by žalovaná jeho jednání za rozporné s dobrými mravy, pokud by neupozornil zaměstnavatele na tvrzenou neplatnost zkušební doby v druhé pracovní smlouvě. Rozvázání pracovního poměru bylo doručeno žalobci 28. 6. 2024, s tímto žalobce nesouhlasil. Žalovaná původně hledala uchazeče na pozici Chief Legal Officer, vedoucího právního oddělení, když předchozí vedoucí [tituly před jménem] [jméno FO] avizovala svůj zájem ukončit pracovní poměr u žalované před listopadem 2023, dne 30. 11. 2023 ukončila pracovní poměr dohodou k datu 31. 12. 2023 a v průběhu prosince 2023 čerpala dovolenou, jediná tehdejší „řadová právnička“, kterou žalovaná v té době zaměstnávala, byla paní [jméno FO], ta podala 5. 12. 2023 výpověď z pracovního poměru a od 6. 12. 2023 až do 28. 12. 2023 byla v pracovní neschopnosti. Situace se tak pro žalovanou stala neúnosnou s ohledem na její obchodní zájmy a náročné období konce roku, když fakticky neměla žádného pracujícího právníka, alespoň proto na přechodnou dobu navrhla žalobci zaměstnání jako řadový právník v prosinci 2023 s tím, že jakmile se uvolní pozice vedoucího právníka, převezme tuto pozici jako vedoucí žalobce, původně žalobce nabídku řadového právníka odmítl, nicméně po zvýšení nabídky mzdy na částku 140 000 Kč (shodná výše mzdy, jakou žalobce měl dohodnutu jako Chief Legal Officer – poznámka odvolacího soudu) žalobce nabídku na výkon práce v prosinci 2023 jako řadový právník přijal, obě smlouvy byly uzavřeny 8. 12. 2023.

4. Soud I. stupně provedl ve věci dokazování listinami specifikovaných v bodě 4 až 9 odůvodnění prvostupňového rozsudku a výslechem svědků [jméno FO] (zaměstnaného u žalované od října 2020 do října 2024 na pozici produktového manažera, následně jako ředitel zprostředkovatelské sítě a předseda úvěrové komise), výslechem svědkyně [jméno FO] (personální manažerky žalované), [jméno FO] (zaměstnaného u žalované od roku 2020 a naposledy působícího od roku 2023 na pozici obchodního ředitele žalované) a dále výslechem účastníka [tituly před jménem] [jméno FO] (místopředsedy představenstva žalované od listopadu 2023 a generálního ředitele žalované), a poté vzal z těchto důkazů za prokázané, že dne 8. 12. 2023 uzavřel žalobce s žalovanou dvě smlouvy, a to na pozici právníka na dobu určitou od 11. 12. 2023 do 31. 12. 2023 a od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2024 na pozici Chief Legal Officer, smlouvy byly podepsány řádně oprávněnými osobami za žalovanou, když žalovaná se již v předstihu dozvěděla o úmyslu [jméno FO], tehdejší vedoucí právního oddělení, ukončit svůj pracovní poměr u žalované, respektive dne 30. 11. 2023 uzavřela [jméno FO] s žalovanou dohodu o ukončení pracovního poměru k datu 31. 12. 2023, kdy tato čerpala od 4. 12. do 29. 12. 2023 dovolenou, dle výpovědi svědků žalovaná hledala náhradu za [jméno FO], svědek [jméno FO] doporučil žalobce, kdy se svědkem [jméno FO] se žalobce následně dohodl na výkonu pozice Chief Legal Officer s účinností od 1. 1. 2024, a to poté, kdy paní [jméno FO] vykonávající u žalované pozici právníka předala 5. 12. 2023 [tituly před jménem] [jméno FO] výpověď z pracovního poměru, od 6. 12. 2023 byla dočasně práce neschopná, žalovaná proto musela obratem nastalou situaci řešit, když potřebovala kontrolovat úvěrovou dokumentaci a dokončit projekty do konce roku 2023, z toho důvodu se svědek [jméno FO] obrátil na žalobce se žádostí vykonávat po přechodnou dobu pozici řadového právníka, žalobce si vyžádal určitý čas na rozmyšlenou, když požadoval totožnou mzdu za výkon práce právníka stejně tak jako za výkon vedoucího právníka, požadavek žalovaná akceptovala; tyto skutečnosti vyplynuly přitom ze svědeckých výpovědí paní [jméno FO], [jméno FO] a účastnické výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], kterým korespondovaly listinné důkazy, zejména dohoda o rozvázání pracovního poměru uzavřená mezi [jméno FO] a žalovanou, z výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] z 5. 12. 2023 i s dokumentem označeným jako docházka paní [jméno FO] (tato pracovala pouze 4. a 5. 12. 2023, od 6. 12. do 28. 12. měla evidovánu nemoc a pracovala poté 29. 12.) i s dokumentem označeným jako docházka paní [jméno FO] (tato pracovala 1. 12. a od 4. 12. do 29. 12. měla evidovanou dovolenou), když soud I. stupně podrobně zjišťoval obsah pracovních smluv uzavřených s žalobcem dne 8. 12. 2023.

5. Po citaci ustanovení § 555 ve spojení s § 556 občanského zákoníku, kdy provedl výklad právního jednání, shledal naplnění úmyslu obou smluvních stran uzavřít dvě samostatné pracovní smlouvy na dvě odlišné pozice, s odlišnou dobou trvání pracovního poměru, a to z důvodu nečekané absence jakékoliv osoby s alespoň částečným právním vzděláním u žalované, když závěr o úmyslu stran vyplývá i z e-mailu zaslaného všem zaměstnancům žalované [tituly před jménem] [jméno FO] dne 11. 12. 2023, ve kterém zaměstnance informoval o ukončení působení [jméno FO], když [jméno FO] se po řádném převzetí agendy právního oddělení od [jméno FO] rozhodla rovněž ukončit práci u žalované k datu 29. 2. 2024, když k datu sepisu e-mailu na pozici právníka (s aspirací na ředitele celého oddělení) uvítala žalovaná nového kolegu – žalobce.

6. Soud I. stupně zaměřil dokazování i na posouzení faktického výkonu činnosti žalobcem, a to na dobu od 11. 12. 2023 do 31. 12. 2023 a od 1. 1. 2024, když z výpovědi svědků i [tituly před jménem] [jméno FO] ve spojení ze shora citovanými listinami byla prokázána obsahová odlišnost dvou pracovních poměrů, v prosinci 2023 neměl žalobce žádného podřízeného (byl na stejné úrovni jako nemocná kolegyně [jméno FO]), když vedoucí byla stále paní [jméno FO], podílel se na kontrole běžné úvěrové agendy, poskytoval součinnost při schvalování úvěrových návrhů, nicméně od ledna 2024 mohl tuto činnost delegovat již na svoji podřízenou (nejprve [jméno FO] a posléze pana [jméno FO] přijatého v únoru 2024 na pozici právníka v situaci, kdy tento dokončoval studia právnické fakulty), od 1. 1. 2024 byla od žalobce vyžadována součinnost při komunikaci s dozorovými orgány, zejména s [právnická osoba], při zavádění nových produktů na trh, při strategických rozhodnutích vedení žalované a při komplikovanějších sporech se současnými či minulými klienty žalované, kdy se žalobce stal součástí týmu vedení z pozice vedoucího právníka, jeho činnost od 1. 1. 2024 byla významově širší než činnost vykonávaná do 31. 12. 2023, přímým nadřízeným žalobce byl [tituly před jménem] [jméno FO], od 1. 1. 2024 jako člen nejužšího vedení žalované (při současném působení žalobce od listopadu 2023 jako člena kontrolní komise žalované) byl oprávněn účastnit se pravidelných porad a strategického rozhodování, když i v lednu mohl žalobce kontrolovat úvěrovou dokumentaci, organizace práce však záležela na něm. Pokud žalobce převzal rozvázání pracovního poměru 28. 6. 2024, s tímto vyslovil nesouhlas (tento úkon byl opatřen nesprávným datem 26. 6. 2024, podle závěru prvostupňového rozsudku však toto nesprávně uvedené datum nemělo význam pro posouzení platnosti uvedeného úkonu, když nesporně bylo doručeno žalobci 28. 6. 2024); soud I. stupně uzavřel, že žaloba byla podána včas v dvouměsíční prekluzivní lhůtě vyplývající z ustanovení § 72 zákoníku práce, když sjednání zkušební doby v pracovní smlouvě na pozici Chief Legal Officer s účinností od 1. 1. 2024 bylo sjednáno v souladu s § 66 zákoníku práce, důvodem rozvázání pracovního poměru byla nespokojenost žalované s prací žalobce, když tento v prosinci 2023 fakticky byl jedinou osobou s právním vzděláním, která kontrolovala obsah obou pracovních smluv před jejich podpisem smluvními stranami, když návrh zpracovala svědkyně [jméno FO] (personalistka), za předpokladu, že by smlouvy obsahovaly neplatná ujednání, uzavřel soud I. stupně, že žalobce z titulu své pozice měl nepochybně na takovou skutečnost upozornit, pokud by pokládal ujednání o zkušební době za neplatné, měl toto namítnout dříve než po doručení zrušení pracovního poměru ve zkušební době, tato námitka až po obdržení rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele dle závěrů soudu I. stupně je rozporná s dobrými mravy. Z provedeného dokazování tak vyplynulo, že žalobce byl u žalované zaměstnán ve dvou na sebe navazujících pracovních poměrech (což judikatura nevylučuje) jediným důkazem ve prospěch tvrzení žalobce, že tento vykonával po celou dobu pracovního poměru totožnou činnost a byl v jediném pracovním poměru, byla osamocená výpověď svědka [jméno FO], podle kterého měl žalobce vykonávat totožnou činnost jako paní [jméno FO], s ohledem na přátelský vztah svědka k žalobci nevylučoval soud I. stupně snahu svědka pomoci žalobci svojí výpovědí, a to v situaci, kdy vztahy svědka [jméno FO] a žalované byly poznamenány ukončením pracovního poměru iniciovaném ze strany zaměstnavatele pro nespokojenost s výkonem pracovní činnosti svědka [jméno FO]. Pokud ujednání o sjednání šestiměsíční zkušební doby vedoucího zaměstnance bylo účinné od 1. 1. 2024, a pracovní poměr byl rozvázán ve zkušební době k datu 28. 6. 2024, byl rozvázán pracovní poměr platně, z tohoto důvodu žalobu zamítl.

7. V závislosti na procesním úspěchu žalované rozhodl o nákladech řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy uložil procesně neúspěšnému žalobci zaplatit dosavadní náklady řízení za právní zastoupení advokátem, kdy náklady vypočetl způsobem uvedeným v bodě 28 a 29 odůvodnění rozsudku.

8. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání z důvodu neúplných skutkových zjištění a nesprávného právního posouzení věci. Vytýkal soudu I. stupně nesprávný výklad institutu zkušební doby, která podle odvolatele nebyla sjednána k datu vzniku pracovního poměru, nešlo ani o souvislost se jmenováním na vedoucí pracovní místo, soud nesprávně kvalifikoval situaci jako „jmenování“ (ačkoliv ve vztahu mezi družstvem a jeho zaměstnancem se toto neuplatní), u žalobce nešlo o jmenování na vedoucí pracovní místo (§ 33 zákoníku práce), pracovní poměr vznikl na základě pracovní smlouvy, nesprávně soud I. stupně posuzoval oba pracovní poměry samostatně, zejména nesprávně vyhodnotil svědecké výpovědi a neaplikoval zásadu ochrany slabší smluvní strany. Dle odvolatele nelze žalobci jako potenciálnímu zaměstnanci přičítat k tíži, že nekontroloval platnost smluv a nejednal v zájmu budoucího zaměstnavatele, v tomto směru je výklad soudu I. stupně o rozpornosti jednání žalobce s dobrými mravy zcela nesprávný, naopak ze strany zaměstnavatele se jednalo o obcházení pravidel o zkušební době. Dle žalobce byl založen jeden pracovní poměr první pracovní smlouvou, druhá smlouva jej pouze prodloužila při změně názvu pracovní pozice, žalobce přitom vykonával druhově totožnou práci. Dle odvolatele se žalovaná rozhodla nejprve formálně obsadit pozici řadového právníka, když se domnívala, že obsazení pracovní pozice vedoucího právního oddělení po dobu trvání pracovního poměru [jméno FO] není možné, ačkoliv tato práci v prosinci již nevykonávala a bylo zřejmé, že ji vykonávat nebude, pokud žalobce žalovanou na to upozornil, tato trvala na uzavření dvou pracovních smluv v jeden den. Pochybení při uzavírání pracovních smluv nelze přičítat žalobci, naopak je toto třeba vykládat v souladu s pravidlem ochrany slabší smluvní strany, kterou je zaměstnanec (případně žalovaná nesplnila informační povinnosti vyplývající z § 37 zákoníku práce). Vzhledem k tomu, že žalobce byl členem kontrolní komise žalované, bylo od počátku zřejmé, že nastoupí na pozici Chief Legal Officer a nahradí [jméno FO], jako vhodného kandidáta doporučil pan [jméno FO] právě žalobce. Dle odvolatele výše platu byla řešena na první vzájemné schůzce, kdy žalobce uvedl jasně svůj požadavek, nepřipouštěl žádné varianty o různé výši platu pro různé smlouvy, toto nebylo diskutováno, první pracovní smlouva byla uzavírána s účinností od 11. 12. do konce roku a diskuse o výši platu by ve vztahu k tak krátkému období neměly dle odvolatele smysl. Zdůraznil, že paní [jméno FO] svou práci v prosinci nevykonávala a zaměstnavateli to bylo známo. Z výpovědí pana [jméno FO] i [jméno FO] přitom vyplývá zájem žalované zaměstnat žalobce od počátku na pozici Chief Legal Officer; nepokládal za významné zjišťování rozdílu mezi výkonem pozice právníka a vedoucího právníka soudem I. stupně. Jako člen kontrolní komise měl od[Anonymizováno]1. 12. 2023 žalovaný přístup ke všem strategickým projektům, není proto věrohodné tvrzení pana [jméno FO], že některé úkoly byly odloženy až do ledna a že v prosinci 2023 nebyl zapojen do strategických úkolů. Žalobce navrhl doplnit dokazování materiály poskytnutými žalobcem [právnická osoba] jako orgánu dohledu společně se svou stížností na protizákonný postup pana [jméno FO] v roli člena statutárního orgánu, když mezi žalobcem a panem [jméno FO][Anonymizováno]docházelo k názorovým odborným neshodám, případně po zrušení rozhodnutí navrhl doplnit dokazování výslechem paní [jméno FO] a [jméno FO] (za účelem prokázání nevěrohodnosti výslechu pana [jméno FO]), případně navrhuje vyslechnout pracovníky [právnická osoba] zabývající se stížností na pana [jméno FO]. Žalobce má za to, že k ukončení pracovního poměru ze strany žalované došlo po upozornění zaslaném žalobcem [právnická osoba] ohledně nezákonného postupu žalované (když jeho poznámky nebyly zaneseny do zápisu z jednání kontrolní komise). Výpověď pana [jméno FO] pokládá za nevěrohodnou i v tom směru, že mělo být opakovaně jednáno o odměně na pozici právníka a že žalobce se cítil jako manažer a chtěl stejné finanční podmínky jako má vedoucí právního oddělení; ve skutečnosti dle žalobce pan [jméno FO] neřešil se žalobcem otázku zkušební doby ani mzdy ve vztahu ke každé smlouvě separátně, žalobce smlouvy podepsal tak, jak mu byly předloženy, na žádné vyjednávání nebyl časový prostor; pokud bylo sděleno žalovanou žalobci, že se jedná o nezbytnou formalitu z hlediska dobíhajícího pracovního poměru paní [jméno FO], žalobce připojil svůj podpis k uvedeným smlouvám, když bylo třeba jednat rychle. Vytýká soudu I. stupně, že žalobce nevyslechl (nesprávně uvedeno žalovaného), soud se nesprávně přiklonil k závěrům výpovědi svědka [jméno FO] a pana [jméno FO], kteří jednali účelově. Opětovně zdůraznil, že pokud nebyla sjednána v den nástupu do práce 11. 12. 2023 zkušební doba, nebylo platné ujednání ve druhé smlouvě účinné od 1. 1. 2024. Ze všech těchto důvodů navrhl žalobce napadený rozsudek zrušit, případně změnit a žalobě vyhovět.

9. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobce navrhla potvrdit rozsudek jako věcně správný, kdy žalobce konstruoval vlastní verzi skutkového stavu, účelově polemizoval se skutkovými závěry soudu I. stupně, nesprávně poukazoval na to, že se soud zabýval otázkou „jmenování“ do vedoucí funkce, ačkoliv v tomto směru soud I. stupně se věcí nezabýval, tuto konstrukci mylnou si vytvořil sám. Pokud žalobce navrhl doplnit dokazování výpovědí svědků paní [jméno FO] a [jméno FO] a svědků. – pracovníků [právnická osoba] včetně stížnostního spisu založeného [právnická osoba] z podnětu stížností žalobce na chování žalované (respektive statutárního zástupce), a dále výpovědí žalobce, pokládá žalovaná tyto důkazy za nepřípustné v systému neúplné apelace. Přitom ze svědeckých výpovědí vyplynulo, že v prosince 2023 se žalovaná dostala do krizové personální situace na právním oddělení, ačkoliv původně zamýšlela žalobce zaměstnat na pozici vedoucího právního oddělení od 1. 1. 2024, v souvislosti s výpovědí řadové právničky paní [jméno FO] (a předchozí dohodou o skončení pracovního poměru vedoucí paní [jméno FO] ke konci prosince 2023), se vyskytla na straně žalované potřeba zajistit pozici právníka na dobu určitou od 11. 12. 2023 do 31. 12. 2023, který měl řešit operativní právní agendu, (jak vyplynulo z výpovědi svědkyně [jméno FO] i [jméno FO]). Překlenutí dočasné krizové situace e-mailem z 11. 12. 2023 oznamoval [tituly před jménem] [jméno FO] všem zaměstnancům a členům žalované, když ve vztahu k odlišným druhům práce na pozici právník a vedoucí právník odkazovala žalovaná na své předchozí procesní stanovisko. Při vyjednávání o mzdě si byl žalobce vědom své příznivé vyjednávací pozice a personální krize žalované, proto žalovaná přistoupila na požadavky žalobce platit mu již v prosinci na pozici právníka částku 140 000 Kč; rovněž žalobce nepřípustně tvrdí v odvolacím řízení, že mu nebyly předány písemné informace ve smyslu § 37 zákoníku práce a tím splněna informační povinnost zaměstnavatele o obsahu pracovního poměru a podmínkách výkonu práce. Žalobce přitom spekuluje o důvodu rozvázání pracovního poměru s žalobcem ze strany zaměstnavatele, když jím měl být stížnostní postup a výhrady žalobce vůči [tituly před jménem] [jméno FO] u [právnická osoba] jako orgánu dohledu, tvrzení o tomto motivu nemá žádnou relevanci. Žalovaná rovněž souhlasila s hodnocením soudu I. stupně ve vztahu k jednání žalobce jako kvalifikovaného právníka, který si měl být vědom právních následků případných sporných ujednání ve smlouvě, a pokud na tato neupozornil zaměstnavatele v situaci, kdy neměla žádného právníka, jednal dle žalované v rozporu s dobrými mravy; pokud měl žalobce výhrady k pracovním smlouvám, v rozporu s dobrými mravy tyto uplatnil až po rozvázání pracovního poměru. Vnitřně rozporné jsou tvrzení žalobce s jeho předchozími tvrzeními, že nebyl čas na vyjednávání o pracovních smlouvách, toto nevyplývá z výpovědi svědků; s ohledem na mylné právní úvahy žalobce navrhla žalovaná rozhodnutí potvrdit a přiznat jí právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a po doplnění dokazování za postupu dle § 213 o. s. ř. (obsahem výpovědi žalobce, organigramem žalované – dvou listin) dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné.

11. Za účelem zjištění náplně práce žalobce včetně faktického výkonu činnosti žalobce na pozici „právník“ za období prosinec 2023 a na pozici „Chief Legal Officer“ s účinností od 1. 1. 2024, za účelem doplnění skutkových zjištění soudu I. stupně vyžádal odvolací soud náplň práce na těchto obou pozicích od žalované, k tomu žalovaná sdělila, a žalobce toto nepopíral, že formálně náplň práce nebyla zaměstnavatelem na tyto 2 pozice vymezená písemně; podle žalované měl náplně práce vypracovat žalobce přijatý na pozici právníka, žalobce sám přitom uvedl při odvolacím jednání, že takovým úkolem nebyl pověřen, že žádná náplň práce mu předána nebyla. Za této situace lze vyjít proto z dostatečně provedeného dokazování soudem I. stupně, který se správně zaměřil na posouzení faktického výkonu práce žalobce v prosinci 2023 a od ledna 2024 do okamžiku rozvázání pracovního poměru; v tomto směru lze proto vyjít ze skutkových zjištění soudu I. stupně.

12. Pokud žalovaná namítala, že výslech žalobce představuje nepřípustnou novotu uplatněnou v systému neúplné apelace v odvolacím řízení, tento názor odvolací soud nesdílí, když sice je odvolacímu soudu známo, že účastnický výslech představuje jeden z posledních důkazů v důkazním řetězci, nicméně v souladu s ustanovením § 205a písm. b), c) i d) o. s. ř. ve spojení s § 211 a § 120 odst. 2 o. s. ř. doplnil odvolací soud dokazování i výslechem žalobce, a to se zaměřením na objasnění skutkových okolností předsmluvních jednání účastníků ohledně zamýšlených pozic žalobce zastávaných u žalované, vyjednávání o mzdě, poměru žalobce ke svědku [jméno FO] (který měl žalobce doporučit na pozici vedoucího právníka žalované) i se zaměřením na faktický druh práce vykonávaný žalobcem.

13. Z výpovědi žalobce odvolací soud zjistil, že z podnětu pana [jméno FO] jej kontaktoval pan [jméno FO] z hlediska jeho možného budoucího angažmá v [právnická osoba], žalobce měl působit původně jako člen kontrolní komise, sešel se se svědkem v kavárně, zřejmě v září 2023, následně uváděl ve své výpovědi, že zřejmě v listopadu 2023, že byl osloven s ohledem na zamýšlený odchod paní [jméno FO] (vedoucí právničky), a to s účinností od 1. 1. 2024, respektive následně uváděl, že neví přesně, zda byl osloven telefonicky nebo na jaké schůzce s nabídkou zaměstnání, a to i ohledně výše platu, že o podmínkách zaměstnání hovořil s panem [jméno FO]. Žalobce popřel, že by s ním bylo projednáváno nastoupením na pozici „právník“, pokud se dostavil k podpisu smluv 8. 12. 2023, bylo mu řečeno žalovanou, že je třeba podepsat dvě smlouvy, a to z opatrnosti, detailně obě smlouvy žalobce nezkoumal, neprotestoval proti předložení dvou smluv a jejích podpisů, tomu předcházela zřejmě schůzka s panem [jméno FO] (zřejmě listopad 2023). Žalobce uváděl, že po část prosince vykonával u žalované stejnou činnost jako v lednu 2024, že se nepodílel na žádných strategických rozhodnutích a že v prosinci 2023 neměl žádné podřízené a že formálně měl od ledna 2024 formálně podřízenou paní [jméno FO] (ta fakticky byla v pracovní neschopnosti), od ní přejímal v lednu část agendy; na pozici vedoucího právníka nastoupil za 140 000 Kč, uváděl, že původně požadoval odměnu 150 000 Kč, bylo mu řečeno, že dostane 140 000 Kč, od začátku se bavili se zaměstnavatelem o stejné částce. Ačkoliv žalobce zná pana [jméno FO] více než 9 let ze svého předchozího pracoviště, nebyl s ním v bližších osobních vztazích, jak uváděl, nebyla mu známa jeho přesná pozice v [právnická osoba], respektive bylo žalobci známo, že byl předsedou úvěrové komise a že měl na starosti obchod, proto s žalobcem spolupracoval a žádal jej o stanoviska k úvěrovým smlouvám; žalobci je známo, že pan [jméno FO] u žalované již nepracuje, uváděl, že okolnosti odchodu svědka [jméno FO] z [právnická osoba] mu nejsou známy, popřel, že by se svědkem [jméno FO] měl bližší vztah, jezdil s ním na dovolené či s ním trávil volný čas cvičením nebo jiným způsobem, se svědkem hovořil před jednáním před soudem I. stupně, popíral však, že by s ním hovořil o věci. Dle názoru žalobce nemohl svědek [jméno FO] znát detailně náplň práce žalobce. I pokud by vedoucí právnička paní [jméno FO] byla na dovolené v prosinci 2023, nebyl by dle žalobce problém, aby žalovaná měla dva vedoucí právníky v té době. Dle žalobce se nelišila osoba jeho nadřízeného v prosinci 2023 a v lednu 2024, byl jím stále pan [jméno FO], formálně mu zadával úkoly pan [jméno FO], protože byl ve společnosti jediný právník, jeho práci poptávali i jiná oddělení s jinými problémy, případně i pracovněprávními. Pokud byl žalobce seznámen s obsahem e-mailu [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 11. 12. 2023 při odvolacím jednání, který byl adresován všem zaměstnancům žalované a kterým byli zaměstnanci vyrozuměni o působení žalobce v [právnická osoba] od listopadu 2023, s obsahem tohoto e-mailu byl žalobce seznámen již v prosinci 2023, ničeho proti němu nenamítal, tento e-mail však nepokládal za relevantní pro předmětný spor; formální vedoucí v prosinci 2023 byla paní [jméno FO], dle žalobce byl fakticky vedoucím on. Pokud mu byl v rámci dokazování předložen organigram ve dvojím vyhotovení s uvedením právního oddělení podřízeného [tituly před jménem] [jméno FO] a to údajně k prosinci 2023 a k únoru 2024, nebylo dle žalobce zřejmé, kdo a kdy tuto organizační strukturu vypracoval.

14. Pokud odvolací soud vyžádal platnou organizační strukturu žalované pro období prosinec 2023 a pro období od ledna 2024, a žalovaná předložila pouze kopie organizační struktury opatřené rukou psaným datem „k 31. prosinci 2023“ a „k 2/2024“, není z toho zřejmé, pro fakticky jaké období měla tato struktura existovat, kdo a kdy ji vypracoval, proto z tohoto důkazu nelze dovodit žádné relevantní skutkové závěry, kromě jiného ani k 1/2024 tento organigram dle žalované neexistoval; za předpokladu, že by tyto listiny zachycovaly stav k datech na nich uvedeným, korespondují tyto údaje dalším listinným důkazům a skutkovým závěrům soudu I. stupně ve vztahu k zaměstnancům právního oddělení podléhajících přímé řídicí působnosti generálního ředitele [tituly před jménem] [jméno FO] /uvedení osob zařazených do právního oddělení/.

15. Pokud odvolací soud doplnil dokazování výslechem žalobce, neušlo pozornosti odvolacího soudu, že žalobce měnil v průběhový své výpovědi zaměřené na předsmluvní jednání o zamýšlené pracovní pozici, kdy původně uváděl, že s panem [jméno FO] jednal v září 2023, případně v listopadu 2023, následně uváděl, že si nepamatuje, zda a jak bylo jednáno telefonicky či na osobních schůzkách, toto celkově znevěrohodňuje tvrzení žalobce, že žádné vyjednávání před vlastním uzavřením a podpisem dvou smluv (a to i se zaměřením na stanovení mzdy a typové pozice) k datu 8. 12. 2023 vůbec neprobíhalo,“ že na to nabyl čas, neboť se jednalo o operativní záležitosti“; sám žalobce ve svém výslechu toto popřel. Ve spojení se skutkovými zjištěními soudu I. stupně lze tak dospět ke spolehlivému závěru, že lze vyjít z pravdivé výpovědi svědka [jméno FO] o předsmluvním jednání ohledně pozice zamýšlené pro žalobce (původně na pozice vedoucí právník s účinností od 1. 1. 2024), kdy sám žalobce uváděl, že vyjednával o výši mzdy, pokud požadoval vyšší částku (tj. 150 000 Kč), následně žalovaná přistoupila jen na měsíční mzdu 140 000 Kč. Při vzdělání žalobce a jeho předchozí praxi v daném oboru, jak sám uváděl, lze stěží uvěřit jeho tvrzení, že se nezabýval detailně okolnostmi, proč má uzavíral dvě smlouvy, z toho jednu na pozici právník na dobu určitou od 11. 12. 2023 do 31. 12. 2023 a na pozici Chief Legal Officer s účinností od 1. 1. 2024, respektive je stěží uvěřitelné, že pokud proti tomu žalobce, jak sám uváděl „neprotestoval“, nezjišťoval by důvod takového postupu ze strany zaměstnavatele. Soud I. stupně proto správně vyložil obsah úmyslu obou smluvních stran, kdy vyšel z obecných ustanovení pro výklad právních jednání v souladu s ustanovením § 555 a následujících občanského zákoníku, kdy s účinností od 1. 1. 2014 je třeba zkoumat skutečný úmysl stran smlouvy, v tomto směru tak soud I. stupně dospěl ke správnému skutkovému zjištění, že záměrem obou smluvních stran bylo uzavřít dvě samostatné smlouvy na odlišné pozice, kdy tato skutečnost vyplynula dostatečně z výpovědí svědků slyšených soudem I. stupně i z výpovědi místopředsedy představenstva žalované [tituly před jménem] [jméno FO], kdy tomu korespondoval i chronologický sled událostí – dohoda o ukončení pracovního poměru [tituly před jménem] [jméno FO] k datu 31. 12. 2023, výpověď paní [jméno FO] z 5. 12. 2023 a i následný postup žalobce, který 8. 12. 2023 přistoupil na podpis dvou smluv. Žalobce přitom nebyl schopen blíže specifikovat při odvolacím jednání faktický výkon práce, respektive sám uváděl, že v prosinci 2023 neměl žádné podřízené a tím i fakticky vyvracel své tvrzení, že působil fakticky na pozici vedoucího s účinností od 11. 12. 2023 /a že se tak jednalo jen o 1 pracovní poměr/. Pokud žalobce uváděl, že pracovní úkoly mu zadával jak v prosinci 2023, tak od ledna 2024 [tituly před jménem] [jméno FO], je toto zcela pochopitelné, když fakticky práci právníka s ohledem na dovolenou paní [jméno FO] a pracovní neschopnost paní [jméno FO] v prosinci 2023 nikdo nevykonával a kdy zcela běžně a logicky se ostatní zaměstnanci obraceli na žalobce jako na právníka i s jinými případně pracovněprávními problémy.

16. Odvolací soud neuvěřil tvrzení žalobce, že nemá bližší vztah se svědkem [jméno FO], tento vypovídal před soudem I. stupně pod pohrůžkou trestní odpovědnosti za křivou výpověď, sám uváděl, že o okolnosti skončení pracovního poměru žalobce u žalované se zajímal dodatečně, případně uváděl, že neví, zda viděl obě pracovní smlouvy žalobce a nepamatoval si, kdy se s ním o věci bavil. Pokud svědek [jméno FO] uváděl, „že z jeho pohledu“ měl žalobce stejnou náplň práce jako právník i jako vedoucí právník, sám žalobce ve své výpovědi toto vyvracel, je logické, že pokud pouze ohledně určité výseče pracovní náplně žalobce (kontrola úvěrových smluv) spolupracoval svědek [jméno FO] s žalobcem, nemohl tento svědek detailně znát pracovní náplň žalobce v obou pozicích, sám svědek [jméno FO] nepopíral dlouholetou známost s žalobcem, kdy ho původně doporučoval na pozici vedoucího právníka a kdy sám uvedl, že operativně nastala potřeba zajištění řadového právníka v době nepřítomnosti vedoucí paní [jméno FO].

17. Soud I. stupně si tak zajistil pro své rozhodnutí dostatečná skutková zjištění, která nedoznala změny ani v rámci odvolacího řízení po doplnění dokazování; z obsahu těchto pracovních smluv, kterými soud I. stupně provedl důkaz, se nepodává deficit informační povinnosti zaměstnavatele ve smyslu § 37 zákoníku práce, jak obecně tvrdí žalobce, a to nepřípustně v rámci neúplné apelace, v tomto směru se proto nevyskytla ani potřeba doplnění dokazování v rámci odvolacího řízení.

18. Soud I. stupně nezatížil řízení žádnou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, žalobce pouze účelově namítá porušení rovnosti procesních stran; z postupu soudu I. stupně se toto nepodává. Naopak soud I. stupně zcela logicky, přesvědčivým a srozumitelným způsobem svá správná a úplná skutková zjištění odůvodnil, provedené důkazy zhodnotil v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. a své závěry odůvodnil způsobem předpokládaným v ustanovení § 157 o. s. ř., kdy na skutkové i právní závěry soudu I. stupně lze pro jejich správnost odkázat, když správně soud I. stupně citoval dotčená ustanovení zákoníku práce i zachování lhůty pro podání žaloby v souladu s ustanovením § 72 zákoníku práce; jak bylo již shora odvolacím soudem uvedeno, soud I. stupně dostatečně provedl výklad v souladu s obecnými ustanoveními občanského zákoníku za účelem zjištění skutečného úmyslu stran při uzavírání obou pracovních smluv a dospěl tak ke správnému závěru o uzavření dvou platných samostatných smluv, kdy s ohledem na dobu trvání pracovního poměru – na dobu určitou, zahrnující období od 11. 12. 2023 do 31. 12. 2023, nebylo na místě jakékoliv jednání zúčastněných stran o zkušební době, zatímco při nastoupení do vedoucí pozice právníka od 1. 1. 2024 v souladu s ustanovením § 35 odst. 1 písm. b) zákoníku práce účinném k datu 1. 1. 2024 byla platně sjednána zkušební doba a následně tedy došlo k rozvázání pracovního poměru v šestiměsíční zkušební době k datu 28. 6. 2024.

19. Právní závěry soudu I. stupně i korespondují ustálené soudní praxi, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2410/2022, 21 Cdo 342/2019, 22 Cdo 381/2022, kdy odkaz odvolatele na rozhodnutí 21 Cdo 3103/2018 pro odlišnou skutkovou situaci (včetně přechodu práv a povinností v pracovněprávním poměru na nového zaměstnavatele) není použitelný a představuje zcela zavádějící argumentaci žalobce. Rovněž žalobce zcela nesprávně uvádí účelově, že nedošlo k jeho jmenování do pozice vedoucí právník ve smyslu § 33 a § 35 zákoníku práce, v tomto směru se správně soud I. stupně věcí nezabýval a argumentace žalobce je proto zcela účelová a nerelevantní.

20. Odvolací soud nesdílí pouze závěr soudu I. stupně, že žalobce jednal zcela v rozporu s dobrými mravy, pokud jako uchazeč o zaměstnání neprovedl korekci obou pracovních smluv k datu 8. 12. 2023 z pohledu zájmu zaměstnavatele, v tomto směru nelze očekávat od zaměstnance, byť právníka, že bude hájit i zájmy druhé smluvní strany; nicméně nelze uvěřit tvrzení žalobce, že z pozice právníka by se detailně smlouvami nezabýval, zvláště, pokud několik měsíců předem již s představiteli žalované vyjednával, kromě jiného i o výši mzdy, a že by se o faktický důvod uzavření dvou pracovních smluv na dvě odlišné pracovní pozice nezajímal a že by případné výhrady k obsahu pracovních smluv, které by byly v jeho neprospěch, že by tyto neuplatnil; z provedeného dokazování přitom neobstojí tvrzení žalobce, že měl stejnou náplň práce na pozici právník v prosinci 2023 a následně i od ledna 2024, v tomto lze odkázat na zcela přesvědčivé a logické odůvodnění soudu I. stupně.

21. Domněnky žalobce o případném motivu k rozvázání pracovního poměru s žalobcem ve zkušební době nejsou relevantní, kdy postup zaměstnavatele korespondoval ustanovení § 66 zákoníku práce, ve znění účinném k datu rozvázání pracovního poměru; pokud žalobce tvrdil porušení rovnosti procesních stran, ve vztahu k diskriminaci žalobce tuto netvrdil, tím méně prokazoval.

22. Ze všech důvodů shora podrobně rozvedených odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. ve výroku o věci samé I potvrdil, výrok o nákladech řízení doznal změny pouze ve výši částky, kterou je povinen procesně neúspěšný žalobce zaplatit procesně úspěšné žalované.

23. Při rozhodnutí o nákladech řízení vycházel soud I. stupně správně z procesního neúspěchu žalobce (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), náklady řízení ne zcela správně vypočetl; uvedl sice správně počet úkonů právní služby poskytnutých právním zástupcem žalované do 31. 12. 2024 a s účinností od 1. 1. 2025, a to způsobem podrobně rozvedeným v bodě 28, nesprávně však při dvou jednáních soudu I. stupně překračujícím 2 hodiny započítal paušální náhradu hotových výdajů 2x za jedno jednání, ačkoliv náleží 1 paušální náhrada za tento úkon advokáta. Při dvou úkonech právní pomoci po 2 500 Kč (do 31. 12. 2024), dvou paušálních náhradách po 300 Kč (do 31. 12. 2024) a při 6 úkonech právní pomoci po 3 700 Kč s účinností od 1. 1. 2015 a 4 paušálních náhradách po 450 Kč a po připočtení 21 % DPH z částky 29 600 Kč činí odměna za řízení před soudem I. stupně 35 816 Kč. Dle § 220 o. s. ř. proto odvolací soud pouze změnil výši částky, kterou je povinen procesně neúspěšný žalobce zaplatit procesně úspěšné žalované (nikoliv částku 36 905 Kč), zatímco ve lhůtě k plnění a platebnímu místo byla tato část výroku o nákladech řízení jako věcně správná podle § 219 o. s. ř. potvrzena.

24. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224, § 211 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně neúspěšný žalobce je povinen zaplatit procesně úspěšné žalované na nákladech odvolacího řízení odměnu advokáta 2x po 3 700 Kč a 2 paušální náhradu hotových výdajů po 450 Kč, v součtu 8 300 Kč, po připočtení 21 % DPH celkem částku 10 043 Kč v obecné pariční lhůtě k rukám právního zástupce žalované.