o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Soud I. stupně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka] (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka], k rukám právní zástupkyně žalované, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tvrzením, že žalobkyně jako speditér a žalovaná jako odesílatel uzavřely smlouvou o přepravě v souladu s [ustanovení pr. předpisu], Úmluva o [anonymizováno] smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (dále jen„ Úmluva [anonymizováno]“), a to na základě objednávky přepravy č. [spisová značka], v níž žalovaná požadovala zajištění přepravy zboží z [ulice], [země], do [anonymizováno], [země] Cena přepravy byla sjednána na částku [částka] bez DPH. Datum nakládky bylo sjednáno na den [datum], vykládka měla proběhnout dne [datum]. Dopravce doručil zboží dne [datum], avšak ztratil dodací list a list [anonymizováno]. Žalobkyně zaslala žalované fakturu na úhradu ceny dopravy se splatností dne [datum]. Žalovaná v reakci na předžalobní výzvu nárok žalobkyně odmítla a uplatnila vůči žalobkyni smluvní pokutu ve výši žalované částky s odkazem na [anonymizována tři slova]. Žalobkyně však nárok žalované neuznává, a tudíž smluvní pokutu neuhradila. Žalobkyně rovněž neuznala ani zápočet žalované na smluvní pokutu.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že v objednávce žalované bylo ujednáno, že se přeprava řídí platnými právními předpisy, Úmluvou [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] podmínkami. Žalobkyně přepravu zahájila, zboží v místě nakládky naložila a došlo tak k uzavření smlouvy. Splatnost faktury za provedenou přepravu byla podmíněna přiložením jak 2 ks originálů [anonymizováno], tak dodacího listu potvrzených příjemcem. V případě, že dopravce tyto doklady nepředloží, je objednatel oprávněn vrátit fakturu bez proplacení. Jelikož žalobkyně tyto doklady nepředložila, což bylo mezi stranami nesporné, žalovaná vrátila fakturu jako neoprávněnou. Žalovaná učinila sporným, zda žalobkyně přepravu skutečně provedla a kdy se tak stalo.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování a na základě nesporných skutečností, jež vzal za svá skutková zjištění, vyšel z následujícího skutkového stavu. Na základě objednávky žalované č. [spisová značka] byla uzavřena s žalobkyní smlouva o přepravě za cenu [částka] + DPH s tím, že její součástí byly [anonymizována tři slova], dle nichž má dopravce nárok na zaplacení ceny přepravy pouze při dodržení všech podmínek a termínů dle smlouvy a objednávky (čl. 4. Všeobecných přepravních podmínek), přičemž splatnost faktury je podmíněna přiložením 2 ks originálů [anonymizováno] a dodacího listu potvrzených razítkem příjemce (čl. 4. Všeobecných přepravních podmínek). Žalobkyně zaslala žalované fakturu [číslo] na úhradu ceny přepravy současně se sdělením, že nemá potvrzený [anonymizováno] list z důvodu ztráty řidičem. Žalovaná reagovala na vystavenou fakturu [číslo] tak, že ji vrátila jako neoprávněnou. Soud I. stupně na ústním jednání dne [datum] poučil žalobkyni dle § 118a odst. 3 o. s. ř o tom, že z provedených důkazů neplyne, že zboží, které bylo k přepravě převzato dne [datum], bylo dodáno do místa určení a vyzval ji, aby označila důkazy k prokázání tohoto tvrzení. Zároveň žalobkyni poučil o tom, jaké by byly následky nesplnění této výzvy, přičemž žalobkyni byla poskytnuta lhůta 2 měsíců. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala tak, že své procesní stanovisko nemění, na podané žalobě trvá, když netvrdila nové skutečnosti ani nenavrhla jiné důkazy, pouze uvedla, že se pokusila získat příslušné dokumenty od zahraničních partnerů, to se jí však nepodařilo.

5. Po právní stránce soud I. stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu ust. § 2555 o. z. a Úmluvy [anonymizováno]. Vzhledem k tomu, že právní úprava je v otázce placení přepravného dispozitivní, mohli se účastníci smluvního vztahu od zákonné úpravy odchýlit, což také učinili prostřednictvím Všeobecných přepravních podmínek. Dle těch byla splatnost faktury podmíněna přiložením 2 ks originálů [anonymizováno] a dodacího listu potvrzených razítkem příjemce, avšak žalobkyně již v žalobě uvedla, že nedisponuje dodacím listem, neboť ten měl být ztracen řidičem, který zboží převážel. Žalobkyně dále v tomto řízení neunesla břemeno důkazní, neboť v řízení nenavrhla žádné nové důkazy, kterými by prokázala svá tvrzení o tom, že zboží bylo skutečně dopraveno na místo určení. Z těchto důvodů soud I. stupně žalobu zamítl.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ust. § 6 odst. 1 a [ustanovení pr. předpisu] z tarifní hodnoty ve výši [částka] za 5 úkonů právní služby [částka] [spisová značka] včetně pěti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

7. Proti rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně. Namítá, že soud I. stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, pokud neměl za prokázané, že žalobkyně zboží dopravila do místa určení. Tvrzení žalované, že není jasné, zda bylo zboží dodáno, považuje žalobkyně za účelové. Přepravované zboží bylo vyloženo dne [datum], což potvrzuje i žalovaná, která v souvislosti s pozdní vykládkou uplatnila v dopise ze dne [datum] nárok na zaplacení smluvní pokuty z titulu pozdního dodání. Nadto žalovaná ani příjemce nenahlásili ztrátu zboží. Dále namítá nesprávné právní posouzení soudem I. stupně, pokud tento dovodil, že smluvní strany si mohou sjednat splatnost přepravného odlišně od občanského zákoníku, resp. Úmluvy [anonymizováno]. Strany [anonymizováno] smlouvy si nemohou ujednat vznik nároku na přepravné k datu následujícímu po uplynutí tří měsíců ode dne uzavření [anonymizováno] smlouvy, jelikož dle čl. 32 odst. 1 věta první ve spojení s písm. c) Úmluvy [anonymizováno] se možnost přepravce požadovat po odesílateli zaplacení přepravného promlčuje ve lhůtě jednoho roku, která běží nejdříve ode dne provedení přepravy, nejpozději však od uplynutí tří měsíců ode dne uzavření [anonymizováno] smlouvy. Jelikož se předmětná [anonymizováno] smlouva řídí se Úmluvou [anonymizováno], nelze vázat vznik nároku na přepravné či jeho splatnost na splnění dalších podmínek, zejména pak na předložení náložního (nákladního) listu či jiných listin k rukám odesílatele. Veškerá taková ujednání je třeba hodnotit jako absolutně neplatné pro rozpor s čl. 41 Úmluvy [anonymizováno]. Žalobkyně tedy navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

8. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila tak, že navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného. Pokud jde o dodání zboží do místa určení, pak žalovaná ví, že vykládka neproběhla dne [datum], přičemž emailová komunikace s žalobkyní skončila dne [datum], avšak žalovaná neví, zda tohoto dne skutečně k vykládce zboží došlo či nikoli. Je to žalobkyně, kdo nese důkazní břemeno v tomto směru. Ve vztahu k tvrzenému nesprávnému právnímu posouzení, žalovaná uvedla, že žalobkyně zaměňuje tři zcela odlišné právní okamžiky, a to 1) vznik práva na přepravné, 2) vznik práva na zaplacení přepravného a 3) splatnost přepravného. V daném případě nebyl smluvně vyloučen nárok na přepravné. Úmluva [anonymizováno] neupravuje úplatu za přepravu zboží včetně její splatnosti a je třeba vycházet z ustanovení § 2564 o. z., které je však dispozitivní. Žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], dle něhož je právní úprava splatnosti přepravného dispozitivní a strany si mohou sjednat odlišně včetně toho, že mohou vázat zaplacení přepravného na předložení určité listiny, ledaže by předložení nebylo možné. Skutečnost, že řidič dodací listy ztratil, tak není nemožností předvídanou výše uvedeným rozhodnutím, když žalobkyně může uplatnit případný nárok na náhradu škody za řidičem.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu včasného a přípustného odvolání napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně ve vztahu k věci samé není důvodné a je důvodné pouze částečně ve vztahu k nákladům řízení.

10. Předmětem odvolacího řízení ve věci samé byl nárok žalobkyně na odměnu z [anonymizováno] smlouvy, přičemž soud I. stupně učinil ve věci správná skutková zjištění a nárok po právní stránce správně posoudil. Především soud I. stupně učinil správné skutkové zjištění, že [anonymizováno] smlouva byla uzavřena na základě objednávky žalované, když žalobkyně tuto akceptovala tím, že přepravované zboží naložila a začala přepravu uskutečňovat. Součástí [anonymizováno] smlouvy se tak staly i [anonymizována tři slova] žalované, jež tvořily součást objednávky žalované. Tyto skutečnosti ostatně nebyly mezi účastníky řízení ani sporné. Žalobkyně v řízení tvrdila, že přepravu zboží uskutečnila s tím, že k vykládce zboží v místě určení došlo dne [datum]. Bylo tedy na žalobkyni, aby za situace, kdy žalovaná toto tvrzení sporovala, své tvrzení prokázala a v tomto směru tak tížilo žalobkyni důkazní břemeno. Soud I. stupně tedy postupoval zcela správně, pokud žalobkyni na ústním jednání dne [datum] poskytl v tomto směru poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř (k prokázání dodání zboží do místa určení a k datu tohoto dodání) s tím, že žalobkyni poskytl lhůtu dvou měsíců od skončení výše uvedeného ústního jednání k označení důkazů a zároveň ji poučil o následcích nevyhovění v podobě neúspěchu ve věci. Žalobkyně však ve stanovené lhůtě žádné důkazní návrhy k prokázání svého tvrzení o provedení přepravy neoznačila, nadto v podání ze dne [datum] uvedla, že ani její smluvní přepravce, ani adresát zásilky na žádosti žalobkyně o zaslání kopie mezinárodního nákladního listu či potvrzení o dodání zásilky nereagovali. Z výše uvedeného je tak zřejmé, že žalobkyně v řízení neprokázala své tvrzení, že zásilku žalované skutečně přepravila do místa určení dne [datum] a závěr soudu I. stupně o neunesení důkazního břemene v tomto směru je zcela správný. Námitka žalobkyně, že realizace přepravy včetně data jejího provedení vyplývá z přípisu právní zástupkyně žalované ze dne [datum] a že sporování této skutečnosti ze strany žalované je pouze účelové, je nedůvodná. Tvrzení o provedení přepravy včetně prokázání, kdy se tak stalo, je v řízení o zaplacení přepravného základní skutkové tvrzení, jež musí být žalující stranou jednoznačně prokázáno bez jakýchkoli pochybností, tím spíše za situace, kdy žalobkyně dle svého tvrzení nedisponuje potvrzeným dodacím listem a tuto skutečnost fakticky odmítl potvrdit příjemce zboží i smluvní partner žalobkyně, jenž měl přepravu fakticky realizovat, když na žádost žalobkyně žádný z nich nereagoval. Již z tohoto důvodu tak nemohla být žaloba úspěšná a soud I. stupně tak rozhodl zcela správně.

11. Nedůvodná je však i námitka žalobkyně týkající se nesprávného právního posouzení soudem I. stupně, když dle odvolacího soudu by nárok žalobkyně v daném případě musel být zamítnut i v případě, že by žalobkyně v řízení prokázala, že přepravované zboží v tvrzený den dodala do místa určení. Odvolací soud totiž nesouhlasí s námitkou žalobkyně, že smluvní strany nemohly vázat splatnost přepravného na předložení listin, a to v daném případě na předložení 2 ks originálu [anonymizováno] a dodacího listu potvrzeného příjemcem zboží. V tomto směru lze odkázat na právní závěr Nejvyššího soudu ČR vyjádřený v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dle něhož:„ Tato právní norma (vyhláška č. 11/1975 Sb. o Úmluvě o [anonymizováno] smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě) nevylučuje, aby si účastníci dohodli další obsahové náležitosti a [anonymizováno], za kterých bude přeprava uskutečněna. … V souzené věci je předmětem žalobního nároku právo žalobce na přepravné. Za situace, kdy vyhláška č. 11/1975 Sb. vznik práva na přepravné neupravuje, je třeba vyjít z právní úpravy smlouvy o přepravě věci podle § 610 a násl. obch. zák., konkrétně pak z jeho ustanovení § 625 odst. 1 a 2.“ Pokud tedy Úmluva [anonymizováno] neupravuje vznik práva na přepravné, jak konstatoval Nejvyšší soud ČR ve shora citovaném rozhodnutí, pak je v daném případě třeba vyjít z právní úpravy [anonymizováno] smlouvy obsažené v občanském zákoníku, účinné v době uzavření [anonymizováno] smlouvy. Dle § 2564 odst. 1 o. z. je přepravné splatné bez zbytečného odkladu po provedení přepravy do místa určení. Toto zákonné ustanovení je však dispozitivní, tudíž strany se mohou dohodnout odlišně. V řízení pak bylo prokázáno, že strany si v čl. 4. Všeobecných přepravních podmínek sjednaly, že splatnost faktury, jíž má být přepravné vyúčtováno, je podmíněna přiložením 2 ks originálů [anonymizováno] a dodacího listu potvrzeného příjemcem, tyto však žalobkyně nepředložila. Za této situace tak nárok žalobkyně na zaplacení přepravného není splatný. Namítá-li žalobkyně, že v případě [anonymizováno] smlouvy řídící se Úmluvou [anonymizováno] nelze vázat splatnost přepravného na splnění dalších podmínek, pak tato námitka není důvodná. V tomto směru odvolací soud odkazuje na právní závěry vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v němž byla rovněž řešena otázka nároku na přepravné v případě [anonymizováno] smlouvy řídící se Úmluvou [anonymizováno], dle něhož:„ Jestliže byl podle smlouvy vznik práva na zaplacení přepravného vázán na předložení předmětného ústřižku, mohl se žalobce domáhat zaplacení přepravného poté, kdy provedl přepravu do místa určení a žalované předložil předmětný ústřižek. Tento závěr by neplatil pouze v případě, kdyby žalobce prokázal, že předání ústřižku bylo nemožným požadavkem ze strany žalovaného (tzn. plněním nemožným, které nemůže být předmětem závazkového vztahu, kupř. proto, že žádné takové doklady neexistují nebo se za žádných okolností při takovém druhu přepravy nevydávají). V takovém případě by bylo nutno posoudit, zda je smlouva v této části absolutně neplatná (případně zda je neplatná celá smlouva) a zda tudíž žalobci vzniklo právo na úhradu přepravného i bez předložení tohoto ústřižku, či zda případně je nárok nutno posoudit z titulu bezdůvodného obohacení.“ Je tedy evidentní, že nemožnost předložení listin je ve smyslu shora citovaného rozhodnutí třeba chápat jako nemožnost objektivní, tj. ve vztahu ke každému přepravci, což však není daný případ. V daném případě totiž originály [anonymizováno] a dodací list existovaly a nebyly žalobkyní předloženy pouze z důvodu tvrzené ztráty řidičem realizujícím přepravu. Z tohoto důvodu se tak žalobkyně může domáhat zaplacení přepravného až poté, co provedla přepravu do místa určení a žalované předložila v [anonymizováno] smlouvě specifikované listiny.

12. S ohledem na shora uvedené tak odvolací soud postupem podle § 219 o. s. ř. výrok o věci samé I jako věcně správný potvrdil s tím, že ve vztahu k nákladovému výroku II pouze změnil výši náhrady nákladů řízení, jež je žalobkyně povinna zaplatit žalované, neboť soud I. stupně nesprávně za součást nákladů žalované považoval částku odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku z žaloby ve výši [částka], ačkoli soudní poplatek uhradila žalobkyně. Z tohoto důvodu tak náklady žalované za řízení před soudem I. stupně činí celkem částku [částka] a sestávají se z odměny advokátky, jíž byla žalovaná zastoupena, z tarifní hodnoty [částka] za 5 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, kvalifikované vyjádření k předžalobní výzvě, vyjádření k žalobě, účast u ústního jednání dne [datum] a dne [datum]) ve výši [částka] /úkon dle § 7 bod 5 a. t., z paušální náhrady za 5 úkonů á [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a z 21% DPH ve výši [částka].

13. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl postupem dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla zcela úspěšná i v odvolacím řízení, a proto jí odvolací soud přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši [částka] Náklady žalované za odvolací řízení sestávají z odměny advokátky, jíž byla žalovaná zastoupena, z tarifní hodnoty [částka] za 2 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (vyjádření k odvolání žalobkyně, účast u ústního jednání odvolacího soudu dne [datum rozhodnutí]) [částka] [spisová značka] dle § 7 bod 5 a. t., z paušální náhrady hotových výdajů za 2 úkony ve výši 300 [spisová značka] dle § 13 odst. 4 a. t a z 21% DPH ve výši [částka] O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.