o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 9 C 260/2020-136,

1. Soud I. stupně rozsudkem ze [datum] vyhověl v plném rozsahu žalobě tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta (výrok II.).

2. Předmětem řízení je nárok žalobce na nájemné podle nájemní smlouvy z [datum], a to za osmý, devátý a desátý rok nájmu, to je za kalendářní roky [rok], [rok] a [rok]. Nájem za předcházející období žalobce uplatnil rovněž soudní cestou, odkázal proto na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 15 C 327/2011 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 72 Co 227/2015, který vyřešil spornou otázku platnosti nájemní smlouvy a odstoupení žalované od nájemní smlouvy ze dne [datum] ve prospěch žalobce. Žalobce popíral, že by smlouvu uzavřela žalovaná v tísni, sama iniciovala uzavření smlouvy a urychlené podepsání smlouvy a tlačila na žalobce, aby vzal zpět své odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu povolujícímu stavbu fotovoltaické elektrárny.

3. Žalovaná nárok žalobce neuznala. Namítla, že od nájemní smlouvy dne [datum] a poté podáním ze dne [datum] platně odstoupila. Pronajatý pozemek nebyl podle ní od počátku nájmu vhodný pro sjednaný účel. Stávající využití pozemku je orná půda, územní plán města Smiřice v dané lokalitě počítá s výstavbou lehké průmyslové výroby. Souhlas s vynětím pozemků ze zemědělského půdního fondu pro účel předpokládaný nájemní smlouvou nebyl vydán. Nájemní smlouva byla uzavřena pod nátlakem žalobce, který žalované hrozil znemožnit včasnou výstavbu a uvedení fotovoltaické elektrárny do provozu, což by pro žalovanou znamenalo snížení výkupní ceny elektřiny. Žalovaná byla v pozici slabší smluvní strany a žalobce svého postavení zneužil, což odporuje dobrým mravům.

4. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu důkazních návrhů účastníků a vyšel z obsahu listin a důkazů specifikovaných podrobně pod body 6. - 34. odůvodnění rozsudku a následně ze skutkového zjištění, že žalobce je vlastníkem předmětného pozemku [parcelní číslo] o výměře [číslo] m², orná půda v katastrálním území Smiřice, zapsaného na LV [číslo] pro obec a katastrální území Smiřice u Katastrálního úřadu Královéhradeckého kraje, Katastrální pracoviště Hradec Králové Nájemní smlouvou ze dne [datum] uzavřenou na dobu určitou do [datum] se žalovaná zavázala hradit žalobci jako pronajímateli roční nájem [částka] vždy k 31. 7. běžného roku, to je [částka] za 1 m² a 1 rok. Žalovaná dne [datum] adresovala žalobci odstoupení od smlouvy s okamžitou platností z důvodu nemožnosti užívání předmětu nájmu ke sjednanému účelu ve smyslu ustanovení § 673 občanského zákoníku. Soud prvního stupně vyšel ze závěrů znaleckých posudků vypracovaných jednak Ing. [jméno] [jméno], CSc. - znalcem z oboru energetika, specializace OZE v září 2012 a jednak prof. Ing. [jméno] [příjmení] [titul], expertem v oblasti zemních konstrukcí, zakládání staveb a ukládání odpadů. Oba znalci došli k závěru, že předmětný pozemek je vhodný a způsobilý k účelu smluvenému v článku I. bod 2 předmětné nájemní smlouvy z [datum], tedy k umístění části technického zázemí fotovoltaické elektrárny, jejíž stavba se nachází na sousedním pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec].

5. Dále soud prvního stupně čerpal ze skutkových závěrů a právního posouzení totožného nároku za jiné časové období Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 15 C 328/2011 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 72 Co 227/2015. Tento rozsudek byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 2095/2017. Dovolací soud se shodl s odvolacím soudem na tom, že odstoupení žalované z [datum] se neopírá o relevantní důvod, vytkl mu však, že se nezabýval odstoupením žalované z [datum]. Dále odvolacímu soudu uložil, aby se zabýval námitkou žalované v podobě absolutní neplatnosti nájemní smlouvy pro rozpor s dobrými mravy. Městský soud v Praze ve věci znovu rozhodl dle [datum rozhodnutí] pod č. j. 72 Co 227/2015-265 a dospěl k závěru, že uzavřením nájemní smlouvy žalobce nesledoval nemravný cíl ani nedosáhl nemravného důsledku. Dovolání proti tomuto rozsudku bylo Nejvyšším soudem dne [datum rozhodnutí] odmítnuto pod sp. zn. 26 Cdo 3912/2019 Ústavní soud odmítl stížnost žalobce v této věci dne [datum] pod sp. zn. I. ÚS 1811/20.

6. Dále soud prvního stupně provedl dokazování obsahem spisu Obvodní soud pro Prahu 10 v řízení sp. zn. 46 C 252/2019, tj. protokoly o výslechu Ing. [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení], o účastnické výpovědi žalobce jednatele žalované [jméno] [příjmení], o výslechu svědka [jméno] [příjmení] - majitele pozemků v k. ú. [obec], na kterých je zřízena fotovoltaická elektrárna žalované.

7. Skutkový závěr opřel soud prvního stupně o znalecké posudky, jimž přikládal velkou vypovídací hodnotu. Nájemní smlouvu měl za platnou, zatímco ani jedno z odstoupení žalované od smlouvy neshledal oprávněným. Co se týče právního posouzení, postupoval soud prvního stupně podle přechodného ustanovení § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), jímž se nájem řídí ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 2217 odst. 1 o. z. se nájemné platí v ujednané výši. Dále soud prvního stupně rozhodl podle § 1970 o. z., že žalobce má nárok rovněž na příslušenství své pohledávky ve výši zákonného úroku z prodlení.

8. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle úspěchu ve věci v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s ř. a přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka].

9. Žalovaná podala proti rozsudku včasné odvolání. Tvrdila znovu, že předmětná nájemní smlouva je neplatná, že byla uzavřena za krajně nevýhodných podmínek, v tísni, pod nátlakem žalobce a pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.). Soud prvního stupně se s tím dostatečně nevypořádal. Tvrdila, že podlehla bezprávní výhrůžce ve smyslu § 37 obč. zák. Odmítla, že je žalobce slabší smluvní stranou jen proto, že je fyzickou osobou a žalovaná podnikající právnickou osobou. Žalovaná podniká legálně za účelem dosažení zisku, zatímco žalobce svým nátlakem na žalovanou a bezprávní výhrůžkou sledoval ekonomický prospěch, jeho zájem však nepožívá právní ochrany. Odkazovala na svoji předchozí právní argumentaci včetně tvrzení o neplatnosti předmětné nájemní smlouvy, příp. uváděla, že smlouva byla uzavřeně pod nátlakem ze strany žalobce a v rozporu s dobrými mravy.

10. Žalovaná zdůraznila, že žalobce podal odvolání proti stavebnímu povolení vydanému žalované a odůvodnil je nepravdivě tak, že neměl možnost se vyjádřit k záměru výstavby fotovoltaické elektrárny na sousedním pozemku. Žalovaná popsala, že projekt fotovoltaické elektrárny byl jen lehce výdělečný s výnosem 7,9 % ročně, pokud by nestihla připojit fotovoltaickou elektrárnu do [datum], celý projekt by skončil v insolvenci. Je skutečností, že fotovoltaická elektrárna žalované byla připojena k distribuční síti dne [datum], stalo se tak po zpětvzetí odvolání proti stavebnímu povolení žalobcem. I kdyby žalobce prokázal, že mu sama žalovaná předložila návrh nájemní smlouvy a text zpětvzetí odvolání, není to v rozporu s tvrzením žalované, že podmínky diktoval žalobce. Žalovaná uzavřením nájemní smlouvy neprojevila svou skutečnou a svobodnou vůli, pouze vyhověla nátlaku žalobce, aby odvrátila hrozící škodu. Žalovaná má za to, že soud prvního stupně nezohlednil výpovědi svědků provedené v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 10 sp. zn. 46 C 252/2019. Navrhla, aby Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek změnil tak, že se žaloba v plném rozsahu zamítá a žalované se přiznává náhrada nákladů řízení.

11. Žalobce se k odvolání žalované písemně vyjádřil. Jeho nárok na zaplacení nájemného za jiné časové období podle předmětné nájemní smlouvy uznal jako oprávněný také Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem z [datum rozhodnutí], sp. zn. 31 C 171/2015 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], 13 Co 77/2020. Odvolací námitky žalované jsou pouze opakováním její obrany proti žalobě, se kterou se soud prvního stupně vypořádal v napadeném rozsudku. Žalovaná nabídkou lukrativního nájemného žalobci sledovala získání ekonomické výhody, zprovozněním elektrárny do konce roku 2010 získala lepší výkupní cenu elektřiny. Ani důvod pro druhé odstoupení od této smlouvy ze dne [datum] nebyl dán, neboť nájemní smlouva není v rozporu s dobrými mravy a je tudíž uzavřena platně. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. Při jednání odvolacího soudu žalobce odkázal na další soudní rozhodnutí, a to rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Co 366/2021.

12. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., mimo jiné jej tedy přezkoumal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

13. Předně má odvolací soud za to, že soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu tak, aby závěrem o skutkovém stavu pořídil spolehlivý základ pro právní posouzení nároku žalobce. Pokud žalovaná s odkazem na ust. § 205 odst. 1 písm. b) o. s. ř. namítla, že soud nepřihlédl ke skutkovým zjištěním, vyplývajícím z výpovědí svědků, provedených v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 10 sp. zn. 46 C 252/2019, nelze této námitce přisvědčit. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (odst. 30 až 34) jsou ze svědeckých výpovědí Ing. [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a z účastnické výpovědi žalobce a jednatele žalované [jméno] [příjmení] jako z listinných důkazů vyvozena správná skutková zjištění. Provedené důkazy poté soud prvního stupně hodnotil jednotlivě a ve vzájemných souvislostech v odst. 35 svého odůvodnění.

14. Se závěrem o skutkovém stavu, k němuž soud prvního stupně dospěl a který v souladu s ust. §157 odst. 2 o. s. ř. přesvědčivě shrnul v odst. 37 odůvodnění rozsudku, se odvolací soud ztotožňuje.

15. Také právní posouzení soudem prvního stupně v odvolacím přezkumu obstálo. Soud prvního stupně správně aplikoval přechodné ustanovení § 3074 odst. 1) o. z., podle nějž se nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Vznik předmětné nájemní smlouvy, jakož i obě odstoupení žalované od této smlouvy ze dne [datum] a ze dne [datum] soud prvního stupně správně posuzoval dle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., účinného do 31. 12. 2013 (dále jen o. z.). Svůj právní pohled na sporné právní otázky projednávané věci soud prvního stupně přesvědčivě odůvodnil (odst. 48 odůvodnění rozsudku), kdy správně provedl výklad ust. § 2213 a násl. občanského zákoníku a ust. § 663 a násl. občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013. Soud I. stupně správně shledal uzavřenou nájemní smlouvu platnou, kdy tato nebyla uzavřena v tísni dle účelového tvrzení žalované.

16. Žalované se totiž nepodařilo prokázat, že předmětná nájemní smlouva je neplatná a to ani z jednoho z důvodů, které tvrdila. Nájemní smlouva upravuje jedinou možnost ukončení nájmu před uplynutím sjednané doby, a to v čl. III. odst. 3 pro případ, že bude ukončena zákonně povolená podnikatelská činnost v rámci provozu fotovoltaické elektrárny na ploše sousedního pozemku [parcelní číslo]. Takový případ žalovaná netvrdila. Současně neprokázala ani žádný důvod k odstoupení od nájemní smlouvy podle obecně platné právní úpravy. Proto je nárok na úhradu sjednaného nájemného oprávněný a soud prvního stupně spolu s ním správně žalobci přiznal rovněž příslušenství pohledávky ve výši zákonného úroku z prodlení běžícího ode dne následujícího po splatnosti ročního nájemného do zaplacení.

17. Postup soudu prvního stupně, pokud vyšel ze závěrů předchozích soudních sporů, má odvolací soud za správný, neboť se jednalo o věc skutkově i právně zcela totožnou, lišící se pouze v jiném časovém období, za které je nájemné uplatněno. Bylo by nadbytečné provádět veškeré dokazování duplicitně, neboť z něho zřejmě nelze vyvodit jiné skutkové a právní závěry než jak tomu učinily soudy v předcházejících řízeních, což bylo potvrzeno jak zdejším odvolacím soudem, tak dovolacím soudem i Ústavním soudem. V citovaných řízeních soudy zohlednily a zvážily všechny rozhodné okolnosti jak na straně žalobce coby pronajímatele, tak na straně žalované coby nájemce, přihlédly rovněž k okolnostem, za nichž byla nájemní smlouva uzavřena, a zabývaly se i posouzením jednání žalobce. Vycházely přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci. Dospěly shodně k závěru, že nájemní smlouvu nelze považovat za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, ačkoli okolnosti jejího uzavření nebyly zcela standardní. Nelze však dovodit, že by tyto nestandartní okolnosti dosahovaly takové intenzity, aby odůvodnily průlom do právní jistoty stran a zásady pacta sunt servanda (srv. citované rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 5, Obvodního soudu pro Prahu 10, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu ČR ve věci účastníků).

18. Ani odvolací soud nemá důvod se odchylovat od shodných závěrů citovaných rozhodnutí včetně posledního rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Co 366/2021. Proto dospěl ke shodnému právnímu závěru, a naplnil tím zásadu předvídatelnosti soudních rozhodnutí, upravenou v ust. § 13 o. z., podle nějž každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

19. Z popsaných důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil včetně správného výroku o nákladech řízení (§ 219 o. s. ř.).

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný, proto má právo na náhradu nákladů za dva úkony právní pomoci (písemné vyjádření k odvolání a zastoupení při jednání odvolacího soudu dne [datum]) podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu) ve výši upravené v ust. § 7 bod 6. advokátního tarifu po [částka] a dvě paušální náhrady hotových výdajů po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, v součtu [částka]. Dále náhrada nákladů řízení žalobce sestává z cestovních výloh jeho právního zástupce ze sídla jeho advokátní kanceláře v [obec] do [obec] k jednání odvolacího soudu dne [datum] dle ust. § 13 odst. 5 advokátního tarifu, a to náhrada [částka] za 200 ujetých km ([částka] za litr benzínu Natural při průměrné spotřebě 6,6 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) a dále náhrada za promeškaný čas dle ust. § 14 odst. 1 písm. a, odst. 3 advokátního tarifu za 8 započatých půlhodin ve výši [částka] Celkem náhrada činí [částka] [anonymizováno] + [částka] [anonymizováno] + [částka] = [částka]. S ohledem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je náhrada splatná k rukám právního zástupce žalobce. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. (výrok II.).