o zaplacení 61 668 Kč, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. června 2025, č. j. 25 C 232/2024-166, ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. června 2025, č. j. 25 C 232/2024-182,

1. Rozsudkem ze dne 11. června 2025, č. j. [spisová značka], ve znění opravného usnesení, soud I. stupně zastavil řízení co do částky 2 000 Kč (výrok I), uložil povinnost žalované zaplatit žalobci částku 6 175 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II), zamítl žalobu žalobce, kterou se domáhá na žalované zaplacení částky 53 493 Kč (výrok III), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 15 159 Kč k rukám právní zástupkyně žalované [Jméno advokátky], advokátky se sídlem [adresa] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 61 668 Kč s následujícím odůvodněním. Žalobce na základě pracovní smlouvy pracuje u žalované na pozici řidiče přepravy nebezpečných nákladů. Stejně jako ostatním řidičům mu žalovaná odnímala část mzdy z důvodů tvrzeného neplnění pracovních povinností specifikovaných v tzv. Lize řidičů, což je vnitropodnikový mzdový předpis. Tento postup byl řadu let předmětem sporů mezi zaměstnanci zastoupenými odborovou organizací a žalovanou, z tohoto důvodu se jiný řidič pracující u žalované na stejné pozici jako žalobce (a současně i předseda výboru odborové organizace) obrátil na soud, přičemž Městský soud v [adresa] nakonec v odvolacím řízení dal za pravdu zaměstnanci jako žalující straně a v rozsudku č.j. [spisová značka], konstatoval, že postup žalované je v rozporu se zákoníkem práce, neboť nikoli ze zákonných důvodů odnímá zaměstnanci část nárokové mzdy. Žalobce konkrétně žádá o vrácení částky 1 000 Kč sražené neoprávněně v květnu 2021, částky 1 000 Kč sražené v srpnu 2021, částky 1 000 Kč sražené neoprávněně v květnu 2022, částky 3 000 Kč sražené neoprávněně v červnu 2022, částky 1 000 Kč sražené neoprávněné v červenci 2021, částky 3 181 Kč v srpnu 2022, částky 3 405 Kč sražené neoprávněně v listopadu 2022, částky 2 675 Kč sražené neoprávněně v lednu 2023, částky 1 000 Kč sražené neoprávněně v únoru 2023, částky 9 551 Kč sražené neoprávněně v březnu 2023, částky 1 500 Kč sražené neoprávněně v dubnu 2023, částky 500 Kč sražené neoprávněně v červenci 2023, částky 500 Kč sražené v listopadu 2023, částky 500 Kč sražené neoprávněně v lednu 2024, částky 1 200 Kč sražené neoprávněně v dubnu 2024, částky 3 000 Kč sražené neoprávněně v květnu 2024, částky 2 273 Kč sražené neoprávněně v červenci 2024, částky 12 195 Kč sražené v srpnu 2024 a částky 13 188 Kč sražené neoprávněně v září 2024.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla zamítnutí žaloby. Potvrdila existenci pracovního poměru žalobce s tím, že tento skončil na základě výpovědi žalobce dnem 30. 11. 2024. Odměňování zaměstnanců žalované se do 30. 6. 2024 řídilo článkem XI. Kolektivní smlouvy uzavřené mezi žalovanou a odborovou organizací dne 26. 4. 2018 (dále jen „Kolektivní smlouva“). V Kolektivní smlouvě bylo sjednáno, že složkami mzdy jsou kromě jiných základní mzda a pohyblivá (nenároková) složka mzdy. Dále byly v Kolektivní smlouvě zakotveny i podmínky pro výpočet a vyplácení pohyblivé složky, přičemž pohyblivá složka je jednak kalkulována na základě plnění objektivních kritérií stanovených v Kolektivní smlouvě a v její příloze č. 1 Lize řidičů (dále jen „Liga řidičů“), a jednak je vyplácena na základě vyhodnocení kvality pracovního výkonu. Liga řidičů stanovila jednotlivá kritéria pro nepřiznání (částí) pohyblivé složky mzdy. V průběhu let 2021 až 2024 žalobce porušil kritéria pro přiznání plné výše pohyblivé složky mzdy stanovené v Lize řidičů, a proto mu část pohyblivé složky mzdy nebyla v souladu vnitřními předpisy žalované a právními předpisy v níže uvedených případech přiznána. Konkrétně se dopustil těchto porušení: v květnu 2021: nedodržení pravidel BOZP a manuálu řidiče – nepřiznáno 1 000 Kč, v srpnu 2021: 5x nedodržení nejvyšší dovolené rychlosti – nepřiznáno 1 000 Kč, v květnu 2022: zavinění mimořádné události – nepřiznáno 2 000 Kč, v červnu 2022: zavinění mimořádné události a nedodržení pravidel BOZP a manuálu řidiče – nepřiznáno 3 000 Kč, v červenci 2022: nedodržení pravidel BOZP a manuálu řidiče – nepřiznáno 1 000 Kč, v srpnu 2022: 4x nedodržení nejvyšší dovolené rychlosti a hrubá porušení pracovních povinností (úprava množství pohonných hmot v komorách) – nepřiznáno 3 181 Kč, v lednu 2023: nedodržení pravidel BOZP a manuálu řidiče a nedodržení stanovené normy spotřeby – nepřiznáno 2 675 Kč. v únoru 2023: 3x nedodržení nejvyšší dovolené rychlosti – nepřiznáno 1 000 Kč, v březnu 2023: nedodržení pravidel BOZP a manuálu řidiče a hrubá porušení pracovních povinností – nepřiznáno 9 551 Kč, v dubnu 2023: nedodržení pravidel BOZP a manuálu řidiče – nepřiznáno 1 500 Kč, v červenci 2023: zavinění mimořádné události – nepřiznáno 500 Kč, v listopadu 2023: 4x nedodržení nejvyšší dovolené rychlosti – nepřiznáno 500 Kč, v lednu 2024: 4x nedodržení nejvyšší dovolené rychlosti – nepřiznáno 500 Kč, v dubnu 2024: 5x nedodržení nejvyšší dovolené rychlosti – nepřiznáno 1 200 Kč, v květnu 2024: zavinění mimořádné události a nedodržení stanovené normy spotřeby – nepřiznáno 3 000 Kč. V měsíci listopadu 2022 nedošlo k žádnému snížení pohyblivé složky mzdy zaměstnance. S účinností od 1. 7. 2024 se odměňování zaměstnanců žalované řídí vnitřním předpisem žalované Směrnicí č. 37 (dále jen „Směrnice“), konkrétně článkem 3.3.1 Směrnice, přičemž znění se výrazně liší od toho, jak byla pravidla pohyblivé složky mzdy upravena v Kolektivní smlouvě. Při kalkulaci maximální možné (nikoliv však garantované) výše pohyblivé složky mzdy, kterou lze zaměstnanci přiznat, se podle článku 3.3.1 Směrnice vychází z podpůrných kritérií. Tato podpůrná kritéria jsou stanovena jednak v samotném čl. 3.3.1 Směrnice a jednak v příloze ke Směrnici, kterou tvoří upravený dokument Liga řidičů. Částka vypočítaná podle těchto podpůrných kritérií pak tvoří podklad pro rozhodnutí o přiznání pohyblivé složky mzdy podle celkové spokojenosti žalované s kvalitou práce zaměstnance, jeho zodpovědností a přístupem k plnění pracovních povinností. Dále žalovaná vznesla námitku promlčení případného nároku žalobce za měsíce květen a srpen 2021.

4. Při ústním jednání dne 14. 5. 2025 vzal žalobce žalobu zpět co do částky 1 000 Kč požadované za květen 2021 a co do částky 1 000 Kč požadované za srpen 2021, soud I. stupně proto dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. řízení v této části zastavil.

5. Ve vztahu ke zbývajícímu předmětu řízení soud I. stupně po provedeném dokazování listinnými důkazy a na základě nesporných tvrzení, jež vzal za svá skutková zjištění, učinil skutková zjištění uvedená pod body 14 až 18 odůvodnění rozsudku, na něž odvolací soud v zájmu stručnosti odkazuje. Po právní stránce soud I. stupně citoval § 2401 odst. 1, § 580 odst. 1, § 582 odst. 1 o. z., § 4, § 19 odst. 1, § 109 odst. 1, 5, § 113 odst. 1 až 4, § 301, § 364 odst. 1 zákoníku práce a dále odkázal na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozsudku ze dne 30. 4. 2025, sp. zn. 21 Cdo 3471/2024 týkající se skutkově obdobné věci, které rovněž citoval. Soud I. stupně poté konstatoval, že žalobce jakožto řidič v pracovním poměru u žalované byl odměňován na základě čl. XI Kolektivní smlouvy mimo jiné pohyblivou složkou mzdy („odměny“), která byla kalkulována na základě počtu a způsobu manipulací (nakládek a vykládek) a počtu ujetých kilometrů v peněžitých částkách za manipulaci a ujetý kilometr a která byla dále podmíněna provedením práce v souladu s „Pracovním manuálem řidiče“ a splněním „všech kritérií“ stanovených v Lize řidičů, v níž byly uvedeny částky, o které může být kalkulovaná pohyblivá složka mzdy („odměna“) snížena v případě tam popsaných jednání řidiče představujících porušení právních a ostatních předpisů vztahujících se k práci vykonávané řidiči [zejména dopravních předpisů, které patří mezi předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (srov. § 349 odst. 1 zák. práce), a „Pracovního manuálu řidiče“]. Pohyblivá složka mzdy tak žalobci v plné (nesnížené) výši příslušela (nárok na ni v této výši žalobci vznikl) jen v případě, že se v hodnoceném období nedopustil žádného z jednání popsaných v Lize řidičů. Snížení pohyblivé složky mzdy (nepřiznání její části) řidiči v měsíčním období, ve kterém se dopustil jednání popsaného v Lize řidičů, nepředstavuje peněžní postih uložený zaměstnavatelem zaměstnanci za porušení povinnosti vyplývající mu ze základního pracovněprávního vztahu, který je ustanovením § 346b odst. 1 zák. práce zakázán. Ujednání o podmínkách pro snížení pohyblivé složky mzdy (nepřiznání její části) řidiči obsažená v Kolektivní smlouvě a Lize řidičů nelze považovat ani za „nepřípustnou a neurčitou dohodu o srážkách ze mzdy“, a to již proto, že dohoda o srážkách ze mzdy [§ 146 písm. b) zák. práce] se může týkat jen mzdy, na kterou zaměstnanci vzniklo nebo v budoucnu vznikne právo, a tato ujednání, která jsou součástí podmínek pro vznik nároku na pohyblivou složku mzdy řidičů u žalovaného, nepředstavují ani nepřípustné vzdání se práva zaměstnance na mzdu (srov. § 346c zák. práce). Soud I. stupně uzavřel, že porušil-li žalobce své povinnosti v květnu 2022 (zavinění mimořádné události) – nepřiznáno 2 000 Kč (žalobce však požaduje pouze částku[Anonymizováno]1 000 Kč), v srpnu 2022 (4x nedodržení nejvyšší dovolené rychlosti a hrubá porušení pracovních povinností – úprava množství pohonných hmot v komorách) – nepřiznáno 3 181 Kč, v lednu 2023 (nedodržení pravidel BOZP a manuálu řidiče) – nepřiznáno 1 500 Kč, v únoru 2023 (3x nedodržení nejvyšší dovolené rychlosti) – nepřiznáno 1 000 Kč, v březnu 2023 (nedodržení pravidel BOZP a manuálu řidiče a hrubá porušení pracovních povinností) – nepřiznáno 9 551 Kč, v dubnu 2023 (nedodržení pravidel BOZP a manuálu řidiče) – nepřiznáno 1 500 Kč, v červenci 2023 (zavinění mimořádné události) – nepřiznáno 500 Kč, v dubnu 2024 (5x nedodržení nejvyšší dovolené rychlosti) – nepřiznáno 1 200 Kč, v květnu 2024 (zavinění mimořádné události a nedodržení stanovené normy spotřeby) – nepřiznáno 3 000 Kč. Celkem tedy ve zmíněných měsících, kdy se odměňování zaměstnanců řídilo Kolektivní smlouvou, nebyla žalobci důvodně přiznána pohyblivá složka mzdy ve výši 23 432 Kč, navíc žalobce neprokázal, že by v měsíci listopadu 2022 došlo ke snížení pohyblivé složky mzdy ve výši 3 405 Kč, tudíž v této části nebyla žaloba důvodná. Soud I. stupně považoval dále za nedůvodnou žalobu co do částky 27 656 Kč představující nepřiznání pohyblivé složky mzdy žalobce za měsíce červenec 2024, srpen 2024 a září 2024, neboť ze znění Směrnice je zřejmé, že pohyblivá složka mzdy je od 1. 7. 2024 formulována jako nenároková a zaměstnanci na její výplatu vzniká nárok až rozhodnutím zaměstnavatele o jejím přiznání. Naopak soud I. stupně shledal žalobu důvodnou co do částky 6 175 Kč, neboť žalovaná nedotvrdila a neprokázala, z jakého důvodu byla krácena pohyblivá složka mzdy v červnu 2022, v červenci 2022, v lednu 2023, v listopadu 2023 a v lednu 2024. Zkrátila-li žalovaná pohyblivou složku mzdy příslušející žalobci v těchto měsících o částku za jednání, kterého se žalobce dopustil v jiných měsíčních obdobích, postupovala dle dovolacího soudu v rozporu s Kolektivní smlouvou, v níž bylo ujednáno, že plnění jednotlivých kritérií pro přiznání měsíčních pohyblivých složek mzdy je vyhodnocováno měsíčně a že pohyblivá složka mzdy je součástí měsíčního příjmu zaměstnanců a je vyplácena na základě vyhodnocení kvality pracovního výkonu a objemu prací za příslušné období. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř.

6. Proti výroku III a IV rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalobce z důvodů dle § 205 odst. 2 písm. d), e), a g) o. s. ř. Namítá, že žalovanou předložené listinné důkazy neprokazují porušení pracovních povinností žalobce. Pokud jde o překračování maximální povolené rychlosti vozidla, pak se musí jednat o překročení v rozsahu 30 vteřin, a pokud dojde k překročení této doby je třeba prokázat, že se jedná o zaviněné překročení, kdy pouze zaviněné porušení pracovní kázně je třeba sankcionovat, když soud I. stupně zavinění nezkoumal. Vozidla přepravující pohonné hmoty jsou vybavena omezovačem rychlosti, tedy teoreticky by k překračování maximální povolené rychlosti nemělo vůbec docházet. I žalovaná ví, že se to stává, a to v případě, že vozidlo jede z kopce, kdy setrvačnost pohybu (zvláště při plně naložené cisterně) přetlačí omezovač rychlosti a řidič musí brzdit, a proto žalovaná stanovila dobu překročení na 30 vteřin. Aby mohlo být posouzeno, zda řidič mohl brzdit rychleji, musí být znám terén, v němž došlo k překročení rychlosti a jaký byl stav nákladu, k čemuž je třeba znát údaj z GPS a rozdíl mezi dodacím listem a stáčecími lístky z provedeného stáčení u odběratelů před překročením rychlosti. Takové důkazy však nebyly provedeny a žalovaná je ani nenavrhla. Pokud jde o důvod krácení části mzdy spočívající v rozdílech v nádrži, pak provedené důkazy nejsou způsobilé prokázat tento rozdíl, kdy ke zjištění by bylo třeba provést plnící a stáčecí příkaz, doklad o naložení, dodací list a stáčecí lístky. Tento rozdíl se přepočítává na teplotu 15 stupňů Celsia a povolená tolerance v množství je mínus 0,5 % objemu každého stáčeného produktu. Výše uvedené listiny k prokázání rozdílu v přepravovaných hmotách nebyly provedeny. U krácení mzdy z důvodů nezaznamenaných přerušení jízd vozidel soud I. stupně nezkoumal, zda se jedná o nedovolené přerušení jízdy, neboť jen takové přerušení mohlo být dle Ligy řidičů důvodem ke krácení. Žalovaná však vůbec otázku (ne)povolenosti nezkoumala a soud I. stupně pouze přitakal tvrzením žalované. Pokud jde o důvod týkající se dopravních nehod, pak nebylo prokázáno, zda k nehodě vůbec došlo a kdo ji případně zavinil, když způsobilým důkazem není interní záznam žalované. Nadto žalobce nesouhlasí ani s právním posouzením, neboť nároková složka mzdy je postižitelná pouze z důvodů dle § 145 a násl. zák. práce. Při akceptaci právního názoru soudu I. stupně by došlo k tomu, že zaměstnavatel může získat část jasně měřitelného pracovního výkonu zaměstnance „zadarmo“, což odporuje § 2 odst. 2 a § 38 odst. 1 písm. a) zák. práce, ale i ústavním principům uvedeným v čl. 28 Listiny základní práv a svobod. Navrhl, aby odvolací soud napadený výrok o věci samé změnil tak, že žalobci přizná částku 53 493 Kč a zároveň mu přizná náhradu nákladů řízení.

7. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila tak, že navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Žalobce během celého soudního řízení nezpochybňoval, že by se dopustil konkrétních porušení povinností, pro která nedošlo k přiznání částí pohyblivé složky mzdy, ani nezpochybnil pravost a správnost žádného z provedených důkazů, a proto soud I. stupně neměl důvod pochybovat o pravdivosti skutkových tvrzení žalované. Žalobce po celou dobu řízení argumentoval pouze tím, že za daná porušení nelze nepřiznat část pohyblivé složky mzdy, neboť se jedná o nepřípustný peněžní postih za porušení povinností ve smyslu § 346b odst. 1 zák. práce, příp. o nepřípustnou srážku ze mzdy v rozporu s § 146 zák. práce. To, že se porušení daných povinností nedopustil, poprvé žalobce zpochybňuje až v odvolání, což je v rozporu s § 205a o. s. ř. Žalovaná ve vztahu k jednotlivým typům porušení povinností žalobcem ve vyjádření specifikovala, čím bylo dle žalované porušení povinností prokázáno, přičemž k prokázání navrhla i další důkazy.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu včasného a přípustného odvolání rozsudek v rozsahu napadeném odvoláním včetně předcházejícího řízení dle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., zčásti zopakoval a doplnil dokazování, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce je převážně nedůvodné. Odvolací soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobce, neboť předvolání k ústnímu jednání bylo zástupkyni žalobce řádně doručeno a žalobce ani jeho zástupkyně se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavili.

9. Předně odvolací soud napravil pochybení soudu I. stupně, který poskytl žalované neúplné poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., jelikož poučení poskytnuté na ústním jednání dne 14. 5. 2025 se vztahovalo pouze k doplnění tvrzení ohledně toho, kdy došlo k porušení konkrétní povinnosti žalobce, za něž byla odměna ponižována, resp. nebyla přiznána a k označení důkazů k doplněným tvrzením. Žalovaná pak na toto poučení reagovala podáním ze dne 28. 5. 2025, kdy doplnila údaje týkající se dat jednotlivých porušení povinností a k prokázání označila listinné důkazy. Za situace, kdy právní zástupkyně žalobce v závěru ústního jednání dne 11. 6. 2025 (v závěrečném návrhu) začala zpochybňovat, že by žalovaná prokázala důvody, pro které došlo ke krácení pohyblivé složky mzdy, přičemž po závěrečném návrhu žalované k výslovnému dotazu soudu I. stupně zpochybnění zopakovala s výjimkou dopravní nehody spočívající v poškození kabiny tahače při podjezdu mostu, bylo povinností soudu I. stupně, aby za období, kdy pohyblivá složka mzdy měla po právní stránce charakter nárokové mzdy, poskytl žalované poučení k prokázání existence a zavinění sporných mimořádných událostí žalobcem. V tomto směru tak odvolací soud na ústním jednání dne 7. 1. 2026 poskytl žalované poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. Žalovaná po tomto poučení navrhla důkazy označené v doplnění odvolání s tím, že jednak uvedla, že ve vyjádření ze dne 28. 5. 2025 došlo k písařské chybě ohledně data mimořádné události v červenci 2023, kdy tato událost nastala dne 25. 7. 2023 (nikoli 2. 7. 2023), a jednak uvedla, že není schopna označit důkaz k prokázání porušení žalobce spočívajícího v nenahlášení selhání teplotního čidla.

10. Výpisy dat ze systému [Systém] na č. l. 138, 142 a 148 má odvolací soud za prokázané, že v srpnu 2022 žalobce 4krát překročil maximální povolenou rychlost vždy po dobu delší 30 sekund, v únoru 2023 žalobce 3krát překročil maximální povolenou rychlost vždy po dobu delší 30 sekund a v dubnu 2024 žalobce 5krát překročil maximální povolenou rychlost vždy po dobu delší 30 sekund.

11. Plnícím a stáčecím příkazem [číslo] ze dne 28. 5. 2022 má odvolací soud za prokázané, že tento převzal žalobce s tím, že v komoře (nádrži) č. [Označení] měl naplnit a přepravit produkt [název] v množství 9 300 l s tím, že místem stáčení měla být [právnická osoba]., čerpací stanice [číslo] [adresa]. Přepravním listem [Označení] má odvolací soud za prokázané, že žalobce potvrdil dne 28. 5. 2022 převzetí dokumentace s tím, že v komoře [číslo] je přepravován produkt [název] o objemu při 15 stupních [adresa] 269 l. Stáčecím lístkem [číslo] má odvolací soud za prokázané, že odběratel [právnická osoba] potvrdil stočení produktu [název] v množství 9 227 l, při 15 stupních Celsia v množství 9 210 l.

12. Plnícím a stáčecím příkazem [číslo] ze dne 25. 7. 2023 má odvolací soud za prokázané, že tento převzal žalobce s tím, že v komoře (nádrži) č. [Označení] měl naplnit a přepravit produkt [název] v množství 11 500 l a v komoře (nádrži) č. [Označení] měl naplnit a přepravit produkt [název] v množství 10 800 l s tím, že místem stáčení měla být [právnická osoba]., čerpací stanice [číslo] [adresa]. Dodacím listem č. [číslo] má odvolací soud za prokázané, že žalobce potvrdil dne 25. 7. 2023 převzetí s tím, že v komoře [Označení] je přepravován produkt [název] o objemu při 15 stupních [adresa] 593 l. Dodacím listem č. [číslo] má odvolací soud za prokázané, že žalobce potvrdil dne 25. 7. 2023 převzetí s tím, že v komoře [číslo] je přepravován produkt [název] o objemu při 15 stupních [adresa] 888 l. Stáčecím lístkem [číslo] má odvolací soud za prokázané, že odběratel [právnická osoba], [adresa] potvrdil z nádrže [Označení] stočení produktu [název] v množství 11 530 l, při 15 stupních Celsia v množství 11 442 l. Stáčecím lístkem [číslo] má odvolací soud za prokázané, že odběratel [právnická osoba], [adresa] potvrdil z nádrže [Označení] stočení produktu [název] v množství 10 823 l, při 15 stupních Celsia v množství 10 739 l.

13. Denním záznamem o výkonu vozidla má odvolací soud za prokázané, že žalobce potvrdil, že dne 25. 3. 2023 z důvodu náhlé indispozice narazil do svodidel s tím, že událost byla nahlášena [orgán]. Oznámením o škodní události k pojištění odpovědnosti za škody způsobené při výkonu povolání má odvolací soud za prokázané, že žalobce jakožto pojištěný odpovědný pracovník oznámil, že dne 25. 3. 2023 došlo na [adresa] ke vzniku škody, kdy žalobce najel z důvodu mikro spánku do středových svodidel a poškodil levou stranu tahače [SPZ] a cisternového návěsu [SPZ] s tím, že žalovaná jakožto poškozený zaměstnavatel po žalobci uplatňuje škodu ve výši 40 542 Kč. Dohodou o náhradě škody uzavřené mezi účastníky řízení dne 21. 8. 2023 má odvolací soud za prokázané, že žalobce uznal svůj závazek zaplatit žalované částku 40 542 Kč jako náhradu škody, kterou způsobil dne 25. 3. 2023 tím, že nepozorností poškodil vozidlo žalované.

14. Výše uvedené důkazy odvolací soud zhodnotil v souladu s § 132 o. s. ř., a to jednotlivě i ve vzájemné souvislosti se všemi v řízení provedenými důkazy, kdy přihlížel ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. Odvolací soud dále pro nadbytečnost zamítl listinné důkazy označené ve vyjádření k odvolání, jimiž chtěla žalovaná prokazovat existenci mimořádných událostí nastalých za účinnosti Směrnice, a to s ohledem na správný právní názor soudu I. stupně ohledně charakteru pohyblivé složky mzdy mající charakter nenárokové složky mzdy.

15. V daném případě lze po doplněném dokazování konstatovat, že soud I. stupně ve věci učinil správná skutková zjištění s výjimkou níže uvedenou a věc po právní stránce i správně posoudil, když vyšel z právních závěrů Nejvyššího soudu vyjádřených v rozhodnutí ze dne 30. 4. 2025, sp. zn. 21 Cdo 3471/2024 týkajících se skutkově obdobné věci. Z tohoto důvodu odvolací soud shledal nedůvodnou námitku žalobce týkající se nesprávného právního posouzení, neboť Nejvyšší soud ve shora citovaném rozhodnutí vysvětlil, že i v případě pobídkové složky mzdy, jež má charakter nárokové složky mzdy, lze s ohledem na zájem zaměstnavatele, aby zaměstnanci při výkonu práce dodržovali právní a ostatní předpisy, podmínit vznik nároku na tuto pohyblivou část mzdy nejen naplněním objektivně měřitelných a kvantifikovatelných cílů vázaných na množství a kvalitu práce, ale i dodržováním právních a ostatních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, kdy v takovém případě ke vzniku nároku na pohyblivou (motivační) část mzdy nepostačuje jen splnění stanovených cílů a ukazatelů vázaných na množství a kvalitu práce, ale i absence porušení právních a ostatních předpisů vztahujících se k výkonu práce. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí výslovně uvedl: „V projednávané věci byl žalobce jako řidič silničního motorového vozidla v pracovním poměru u žalovaného na základě čl. XI kolektivní smlouvě uzavřené dne 26. 4. 2018 mezi žalovaným a Základní organizací [právnická osoba]., odměňován mimo jiné pohyblivou složkou mzdy („odměny“), která byla kalkulována na základě počtu a způsobu manipulací (nakládek a vykládek) a počtu ujetých kilometrů v peněžitých částkách za manipulaci a ujetý kilometr a která byla dále podmíněna provedením práce v souladu s „Pracovním manuálem řidiče“ a splněním „všech kritérií“ stanovených v příloze č. 1 kolektivní smlouvy označené jako Liga řidičů, v níž byly uvedeny částky, o které může být kalkulovaná pohyblivá složka mzdy („odměna“) snížena v případě tam popsaných jednání řidiče představujících porušení právních a ostatních předpisů vztahujících se k práci vykonávané řidiči [zejména dopravních předpisů, které patří mezi předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (srov. § 349 odst. 1 zák. práce), a „Pracovního manuálu řidiče“]. Pohyblivá složka mzdy vypočtená na základě počtu a způsobu manipulací (nakládek a vykládek) a počtu ujetých kilometrů v hodnoceném měsíčním období (plnění jednotlivých kritérií pro přiznání měsíčních pohyblivých složek mzdy bylo podle uvedené kolektivní smlouvy vyhodnocováno „měsíčně samostatně“) tak žalobci v plné (nesnížené) výši příslušela (nárok na ni v této výši žalobci vznikl) jen v případě, že se v hodnoceném období nedopustil žádného z jednání popsaných v příloze č. 1 kolektivní smlouvy označené jako Liga řidičů. Snížení pohyblivé složky mzdy (nepřiznání její části) řidiči v měsíčním období, ve kterém se dopustil jednání popsaného v příloze č. 1 kolektivní smlouvy označené jako Liga řidičů, nepředstavuje peněžní postih uložený zaměstnavatelem zaměstnanci za porušení povinnosti vyplývající mu ze základního pracovněprávního vztahu, který je ustanovením § 346b odst. 1 zák. práce zakázán.“

16. Žalobce se tedy mýlí, pokud tvrdí, že mu byla neoprávněně postižena část pohyblivé složky mzdy, neboť žalobci v období do 30. 6. 2024 v měsících, kdy porušil při výkonu práce své povinnosti, nárok v části odpovídající porušení povinnosti vyplývající z přílohy Ligy řidičů jakožto přílohy Kolektivní smlouvy, vůbec nevznikl. V případě nároků na pohyblivou složku mzdy za období účinnosti Směrnice, tj. od 1. 7. 2024 odvolací soud souhlasí s názorem soudu I. stupně, že se jedná o nenárokovou složku mzdy, tudíž nárok na tuto vzniká až rozhodnutím žalované o jejím přiznání. V řízení pak nebylo sporu o tom, že žalovaná v měsíci červenci 2024 až září 2024 žalobci pohyblivou složku mzdy v žalobcem požadované výši nepřiznala, tudíž mu nárok na tuto částku nevznikl.

17. Pokud jde o námitku žalobce, že žalovaná v řízení neprokázala svá tvrzení o porušení povinností žalobcem, pak tato námitka je zcela irelevantní ve vztahu k období, kdy byla pohyblivá složka mzdy „odměna“ upravena Směrnicí, neboť měla charakter nenárokové složky mzdy a žalovaná nerozhodla o přiznání této odměny v rozsahu požadovaném žalobcem. Pokud jde o období, kdy byla pohyblivá složka mzdy „odměna“ upravena Kolektivní smlouvou, pak porušení povinnosti spočívající v překročení maximální povolené rychlosti v rozhodném období bylo prokázáno výpisy dat ze systému [Systém] za jednotlivé měsíce, kdy se žalobce tohoto typu porušení po dobu delší 30 vteřin dopustil, přičemž dle odvolacího soudu, pokud žalobce jakožto řidič vozidla překročil maximální povolenou rychlost na dobu delší 30 vteřin, jednalo se vždy o zaviněné porušení povinností, neboť pouze žalobce jakožto řidič mohl rychlost vozidla v danou chvíli ovlivnit a měl povinnost přizpůsobit rychlost jízdy danému terénu i řízenému vozidlu, tj. tomu, zda v danou chvíli řídí vozidlo naložené či nikoli. Argumentaci žalobce jakožto řidiče z povolání týkající se nezaviněného překročení maximální povolené rychlosti, nadto v trvání 30 vteřin, považuje odvolací soud za absurdní.

18. Pokud jde o porušení povinností spočívající v nedovoleném přerušení jízdy, za něž se považovaly nezaznamenaná přerušení jízdy, pak se opět jedná o zaviněné porušení povinnosti žalobce, kdy bylo na žalobci, aby v případě nezbytné zastávky tuto zaznamenal do denního záznamu o výkonu vozidla, když v případě zastavení na čerpací stanici či na parkovišti žalobci ničeho nebránilo, aby případný záznam učinil bezprostředně po zastavení a vyhnul se tak nebezpečí, že následně toto zapomene zaznamenat. V řízení bylo rovněž prokázáno, že žalobce zavinil dopravní nehody, při nichž došlo v rozhodném období k poškození vozidel žalované. Ohledně zavinění dopravní nehody dne 3. 5. 2024 spočívající v poškození vozidla z důvodu, že se „žalobce nevešel pod most“, sama zástupkyně žalobce u ústního jednání před soudem I. stupně dne 11. 6. 2025 na dotaz soudu I. stupně uvedla, že toto zpochybňovat nebude. Ohledně dopravní nehody dne 25. 3. 2023 pak žalovaná listinnými důkazy jednoznačně prokázala, že tuto nehodu zavinil žalobce, který v důsledku mikro spánku narazil do svodidel, v důsledku čehož došlo k poškození vozidla žalované, přičemž sám žalobce své pochybení uznal, když s žalovanou uzavřel dohodu o náhradě škody dne 21. 8. 2023. Doplněným dokazováním pak byly vyvráceny námitky žalobce ve vztahu k mimořádným událostem spočívajícím v nenahlášení množstevního rozdílu mezi naloženým a stočeným množstvím pohonných hmot, neboť výše uvedené rozdíly byly prokázány právě listinami, které sám žalobce v odvolání jako způsobilé k prokázání dané skutečnosti označil.

19. Odvolací soud shledal důvodnou námitku žalobce, že žalovaná v řízení neprokázala své tvrzení o porušení povinnosti žalobcem pouze ve vztahu k nenahlášení selhání teplotního čidla, k němuž došlo v květnu 2022, neboť žalovaná přes poučení odvolacím soudem dle § 118a odst. 3 o. s. ř. neoznačila důkaz k prokázání tohoto svého tvrzení, tudíž v tomto směru neunesla důkazní břemeno. Jelikož mezi účastníky řízení bylo nesporné, že žalobci byla v květnu 2022 kalkulována odměna 11 897 Kč, přičemž mu nebyla vyplacena částka 2 000 Kč, pak s ohledem na skutečnost, že v řízení byla prokázána existence mimořádné události spočívající v nenahlášení množstevního rozdílu dne 28. 5. 2022 a naopak nebyla prokázána existence mimořádné události spočívající v nenahlášení teplotního čidla, vznikl žalobci za měsíc květen 2022 nárok na odměnu ve výši 10 987 Kč, tj. žalobní nárok na doplatek částky 1 000 Kč za tento měsíc je důvodný.

20. S ohledem na shora uvedené odvolací soud postupem dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil napadený výrok o věci samé III tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, jinak jej postupem dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

21. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud postupem dle § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 prvá věta za použití § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. tak, že žalované, jež byla v řízení úspěšná v rozsahu 88,4 %, přiznal náhradu nákladů v rozsahu 76,8 % (88,4 – 11,6). Náklady žalované sestávají z nákladů před soudem I. stupně, a to z odměny za právní zastoupení advokátkou dle § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen „a.t.“) z tarifní hodnoty 61 668 Kč za 4 úkony právní služby (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 23. 12. 2024, účast na ústním jednání dne 14. 5. 2025 a účast na ústním jednání dne 11. 6. 2025) ve výši 3 580 Kč/úkon včetně 2 paušálních náhrad á 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a. t. ve znění do 31. 12. 2024 a 2 paušálních náhrad á 450 Kč a z 21% DPH ve výši 3 322,20 Kč, dále z nákladů před odvolacím soudem, a to z odměny za právní zastoupení advokátkou dle § 7 a § 11 a. t. z tarifní hodnoty 53 493 Kč za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání ze dne 29. 10. 2025[Anonymizováno]a účast na ústním jednání odvolacího soudu dne 7. 1. 2026) ve výši 3 260 Kč/úkon včetně 2 paušálních náhrad á 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a. t. a z 21% DPH ve výši 1 062,60 Kč. Celkem tak náklady žalované činí 24 175,80 Kč a žalovaná tak má právo na náhradu nákladů ve výši 18 567 Kč. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

22. Pro úplnost odvolací soud dodává, že odvoláním nenapadené výroky I a II rozsudku soudu I. stupně nabyly samostatně právní moci.