o zaplacení částky 39 930 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17. července 2025, č. j. 19 C 374/2023-103, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 30. září 2025, č. j. 19 C 374/2023-117,

1. Rozsudkem ze dne 17. 7. 2025, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 9. 2025, soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 39 930 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 5. 7. 2023 do zaplacení (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 100 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal proti žalované zaplacení náhrady škody v žalované výši s tvrzením, že škoda mu vznikla v příčinné souvislosti s postupem pracovníka bezpečnostní kontroly žalované při odletu dne 21. 3. 2023. V důsledku svérázného přístupu pracovníka žalované, který svým postupem prodloužil délku trvání bezpečnostní kontroly, letadlo, kterým měl žalobce letět do [adresa], odletělo bez žalobce a žalobce se tak nemohl zúčastnit dovolené v původně plánovaném rozsahu. Žalobci vznikla škoda, když si musel vynaložit náklady na náhradní jednosměrnou letenku z [adresa] přes [adresa] do [adresa] ve výši 18 322 Kč, náklady na náhradní zpáteční letenku z [adresa] přes [adresa] do [adresa] ve výši 17 371,37 Kč, náhradu za zmařený program v [adresa] ve výši 664 Kč (30 USD) a náhradu za ztrátu 1 dne z devítidenního zájezdu ve výši 3 573 Kč. Žalovaná sporovala naplnění hmotněprávních předpokladů odpovědnosti za tvrzenou škodu. Uvedla, že žalobce se dostavil k bezpečnostní kontrole opožděně (9:10 hod. při plánovaném odletu v 9:45 hod., kdy boarding probíhal od 8:21 hod.), test na stopové částice výbušnin byl pozitivní a žalobce při kontrole užil výraz „granát“, čímž vyvolal bezpečnostní riziko. Rovněž namítla nedostatek pasivní legitimace, neboť o vyloučení z přepravy rozhodl dopravce.

3. Soud prvního stupně provedl dokazování listinami, vyslechl svědky i žalobce, a učinil následující závěr o skutkovém stavu věci (bod 28. odůvodnění rozsudku): Žalobce si spolu s manželkou zakoupili u společnosti [právnická osoba] poznávací zájezd v [adresa]. Za uvedený zájezd zaplatili poskytovateli zájezdu celkem 86 360 Kč a 420 USD za vstupy pro dvě osoby. Odlet byl naplánován na den 21. 3. 2023 v 9:45 hod. společností [právnická osoba] z [adresa] přes [adresa] do [adresa]. Žalobce se spolu s manželkou dostavili na mezinárodní letiště [adresa]. Žalobce si předmětný den odbavil zavazadlo, následně prošel v 7:40 hod. pasovou kontrolou. Boarding time pro let č. [číslo] byl leteckou společností stanoven na čas 8:50 hod. Letadlo odlétalo z nástupní brány [Označení]. K nástupnímu prostoru (odletové čekárně) gatu [Označení], [Označení], [Označení], [Označení] se žalobce dostavil v 9:10 hod. Ve stejných časech se dostavila i jeho manželka. [jméno FO], jeden z průvodců zájezdu, stál v okamžiku kontroly žalobce již v nástupním prostoru do letadla. S druhým z průvodců, [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], byli dohodnutí, že tento nástupní kontrolou bude procházet mezi posledními. Za ním bezpečnostní kontrolu absolvovala ještě manželka žalobce a žalobce. Za žalobcem stáli ve frontě další lidé (zhruba 10 lidí). První část kontroly (rutinní) probíhala zhruba do 5 minut. Žalobce prošel skrze bezpečnostní rám, odevzdal své osobní věci na kontrolu rentgenem a byl mu proveden namátkový stěr z rukou na zakázané látky, který byl pozitivní. Při tom se dotazoval, zda byl tento proveden na drogy, na což mu pracovník letiště neodpověděl. Po vyhodnocení stěru z rukou se rutinní kontrola změnila. Osobní věci žalobce byly znovu projety rentgenem a začal být pracovníkem letiště osobně prohlížen. Následná kontrola trvala cca 10 minut. Na konci této kontroly osobních zavazadel odpověděl žalobce na dotaz pracovníka bezpečnostní kontroly, co představuje atypický předmět hruškovitého tvaru, který držel v ruce, že se jedná o granát, resp. předmět označil jako granát s tím, že ho chce vrátit. Jednalo se o podvědomou reakci na označení jeho peněženky vážící 52 gramů, neboť tuto peněženku vlastní již 25 let a standardně jí tak říká. Na základě těchto skutečností došlo k aktivaci bezpečnostních opatření, kdy byla vyrozuměna v 9:25 hod. stálá služba [právnická osoba], načež do pár minut se dostavila prvosledová [orgán]. V 9:40 hod. dorazil na místo psovod spolu s pyrotechniky. Po příchodu pyrotechniků na místo jim bylo [orgán] sděleno, že cestující prohlásil, že má u sebe granát. Pyrotechnici následně prověřili všechny osobní věci cestujícího, a současně i doporučili prověření odbaveného zavazadla, čemuž velitel prvosledové hlídky vyhověl. V 9:45 hod. bylo zaměstnanci letiště přineseno odbavené zavazadlo, nacházející se v tu dobu již na palubě letadla. To bylo znovu zkontrolováno rentgenem, stěry, psovodem a pyrotechniky a bylo vyhodnoceno jako negativní. Následně [orgán] vyloučila existenci hrozby. Poté byl žalobce připuštěn k přepravě. Letecká společnost [právnická osoba] se však rozhodla vyloučit žalobce z přepravy, neboť letadlo by jinak nemohlo odletět včas, a v době ukončení kontroly tak již letadlo odletělo. Žalobce byl proto [orgán] vyveden do veřejného prostoru letiště a byl nucen zakoupit si náhradní letenku z [adresa] přes [adresa] do [adresa] s odletem z [adresa] týž den v 19:00 hod. Za uvedenou letenku zaplatil 18 322 Kč. Následně byl nucen zaplatit si i zpáteční letenku z [adresa] přes [adresa] do [adresa] ve výši 17 371,37 Kč.

4. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil po právní stránce podle § 2900 a § 2909 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (prevenční povinnost a úmyslné porušení dobrých mravů), § 2951 odst. 1 o. z. (způsob náhrady škody) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

5. Soudní prvního stupně předně shledal, že žalovaná je ve věci pasivně legitimována. Vzal za prokázané, že žalobce nenastoupil do letadla pouze z důvodu jeho pozdního příchodu k odletu, když mu nebylo dovoleno pokračovat z bezpečnostních důvodů dále do nástupních prostor letiště. Bezpečnostní kontrolu prováděla žalovaná a letecká společnosti na její délku neměla vliv. Kontrola žalobce skončila až po okamžiku odletu letadla. Tvrzení žalované, že k vyloučení žalobce z přepravy došlo leteckou společností i z jiných důvodů, nebylo v řízení prokázáno a je v rozporu se svědeckými výpověďmi. Důvodnou neshledal ani argumentaci žalované Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004, když letecký přepravce nese odpovědnost za odepření nástupu na palubu jen tehdy, kdy došlo k odepření nástupu leteckou společností, nikoliv v situaci, kdy se cestující dostaví k nástupu opožděně a k takovému odepření ani nemůže dojít. Odpovědnost pak nese buď sám cestující nebo letiště v případě, že jsou splněny další podmínky.

6. Soud prvního stupně dále shledal, že žalovaná neporušila prevenční povinnost. Byl to naopak žalobce, kdo porušil svou prevenční povinnost, když nepřizpůsobil své chování předvídatelným rizikům (včetně možnosti pozitivního stěru při manipulaci se zbraní) a nezvolil dostatečnou časovou rezervu, když k odbavení se dostavil na poslední chvíli. Shledal, že aktivace bezpečnostních opatření po pozitivním stěru a po užití slova „granát“ byla přiměřená a v souladu s bezpečnostními standardy, přičemž po převzetí věci [orgán] již žalovaná nemohla průběh úkonů ovlivnit. Podle soudu prvního stupně nebyl prokázán ani šikanózní výkon práva, neboť nebylo prokázáno, že by hlavním cílem bylo poškození žalobce namísto zajištění bezpečnosti cestujících. Rovněž nebylo prokázáno, že by žalovaná kontrolu svévolně zdržovala tak, aby zajistila, že žalobce nestihne odlet. Bylo prokázáno, že kontroly na sebe rychle navazovaly v řádech několika minut. Uzavřel, že žalobce byl vyloučen z přepravy leteckou společností pro nedostavení se k odletu v době určené leteckou společností.

7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal v řízení procesně úspěšné žalované. Žalované, jako nezastoupenému účastníkovi, přiznal náhradu podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 7 úkonů po 300 Kč.

8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včasné a přípustné odvolání žalobce. Namítal, že soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle žalobce soud prvního stupně nesprávně dovodil, že zpřísněná kontrola byla vyvolána pozitivním výsledkem stěru rukou na střelný prach, ačkoliv podle výpovědi svědka [jméno FO] byla provedena z důvodu absence kovového předmětu při rutinní kontrole, což je standardní postup u cca 10 % cestujících. Žalobce zdůraznil, že tuto skutečnost nelze přičítat k jeho tíži. Teprve následně byl proveden stěr rukou s pozitivním výsledkem, přičemž i zpřísněná kontrola proběhla bez problémů a konflikt nastal až po jejím ukončení, když žalobce požádal o vrácení peněženky, kterou nazval „granát“. Podle žalobce důvodem zmeškání letu nebyla zpřísněná kontrola, ale přivolání [orgán], které pracovník bezpečnostní kontroly inicioval neadekvátně, a to až po skončení kontroly, kdy věci žalobce byly vráceny. Žalobce dále vytýkal soudu, že nesprávně hodnotil skutkový stav, když přivolání [orgán] odůvodnil použitím slova „granát“ ve spojení s pozitivním stěrem, ačkoliv tato souvislost nevyplývá ze svědeckých výpovědí. Žádost o vrácení peněženky byla vznesena pouze jednou, což potvrzuje svědek [jméno FO], a že tvrzení pracovníka bezpečnostní kontroly o opakovaném ujišťování žalobce, že má u sebe granát, je nepravdivé a svědecky vyvrácené. Žalobce poukázal na to, že peněženka prošla rentgenem, byla z kůže, vážila cca 50 g, a tudíž nemohla být zaměněna za granát, jehož hmotnost se pohybuje mezi 300 a 700 g. Přivolání [orgán] proto považuje za šikanózní výkon práva s cílem zabránit žalobci v odletu. Namítal také nesprávnost nákladového výroku, pokud byl přiznán režijní paušál za závěrečné vyjádření ze dne 16. 6. 2025. Podle konstantní judikatury za tento úkon právní služby odměna podle advokátního tarifu nenáleží. Žalované byl totiž přiznán úkon právní služby za účast na soudním jednání konaném dne 17. 7. 2025, jehož bylo závěrečné vyjádření součástí. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a uloží žalované povinnost zaplatit žalobci částku 39 930 Kč s úrokem z prodlení od 5.7.2023 do zaplacení, náklady nalézacího řízení ve výši 46 646 Kč a náklady odvolacího řízení.

9. Podle žalované opakuje žalobce v odvolání jen ty skutečnosti, které uváděl již v řízení před soudem prvního stupně. Soud prvního stupně správně žalobu zamítl, když žalobou uplatněný nárok postrádá hmotněprávní předpoklady vzniku odpovědnosti žalované za škodu. Škodnou událost vyvolal a zapříčinil sám žalobce. Žalovaná klade důraz na skutečnost, že celý incident se odehrál na mezinárodním letišti, kde je nutné dodržovat nejvyšší standard bezpečnosti a je nutné předcházet jakýmkoliv hrozbám či nebezpečím. V daném okamžiku žalobce představoval zcela jednoznačně významnou bezpečnostní hrozbu pro celé letiště. Žalovaná považuje odvolání žalobce vzhledem k jeho obsahu a bezprecedentnímu chování žalobce v prostorách mezinárodního letiště za zneužití práva, které by nemělo požívat právní ochrany. Žalovaná navrhuje, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a shledal, že odvolání žalobce není opodstatněné.

11. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro její právní posouzení, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř., jeho skutková zjištění jsou správná a správné je i právní posouzení věci. Své rozhodnutí odůvodnil způsobem předpokládaným v ust. § 157 odst. 2 o. s. ř., včetně toho, že se náležitě vypořádal s námitkami účastníků.

12. Předně soud prvního stupně správně posoudil otázku pasivní legitimace žalované. Žalobce s tímto dílčím právním závěrem soudu prvního stupně souhlasil, z důvodu stručnosti tak lze odkázat na bod 33. odůvodnění napadeného rozsudku.

13. V řízení nebylo prokázáno splnění hmotněprávních předpokladů odpovědnosti žalované za škodu vzniklou žalobci, neboť nebylo prokázáno, že by si žalovaná počínala při bezpečnostní kontrole tak, aby nedůvodně došlo k újmě na vlastnictví žalobce (§ 2900 o. z.), nebo že by ve vztahu k žalobci jednala šikanózně (§ 2909 o. z.).

14. Odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že k incidentu žalobce došlo na [právnická osoba], které je mezinárodním letištěm, a že žalovaná jako provozovatel letiště je povinna přijmout a zabezpečit realizaci takových opatření, kterými bude zajištěna bezpečnost na letišti, zahrnující i zajištění detekční kontroly cestujících, kabinových zavazadel a zapsaných zavazadel, a to podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 300/2008, ze dne 11. 3. 2008, které upravuje společná pravidla a základní normy pro bezpečnost na letištích a v letadlech, podle zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, a podle schváleného bezpečnostního programu, který je žalovaná povinna přijmout.

15. Bezpečnostní kontrolu žalovaná prováděla i v případě žalobce, který chtěl odletět do [adresa].

16. Bylo prokázáno, že při rutinní bezpečnostní kontrole byl u žalobce proveden namátkový stěr z rukou na zakázané látky, který byl pozitivní. Tato skutečnost byla důvodem pro provedení zpřísněné bezpečnostní kontroly, v jejímž závěru žalobce odpověděl na dotaz zaměstnance provádějícího bezpečnostní kontrolu, co má být atypický předmět hruškovitého tvaru, tak, že se jedná o granát.

17. Z prokázaného průběhu bezpečnostní kontroly žalobce na letišti je zřejmé, že to byl žalobce, kdo svým nevhodným a iracionálním jednáním v závěru zpřísněné bezpečnostní kontroly zavinil, že pracovník bezpečnostní kontroly musel kontaktovat [orgán]. V řízení nebylo prokázáno, že by tento pracovník bezpečnostní kontroly postupoval tak, aby způsobil žalobci újmu. Bylo prokázáno, že v momentě, kdy se sám žalobce domáhal vrácení peněženky, kterou označil za „granát“, neměl pracovník bezpečnostní kontroly jinou možnost, než zpřísněnou kontrolu zastavit a přivolat [orgán], neboť není oprávněn sám rozhodnout, zda něco je nebo není granát, ani jak to žalobce myslel (žertování se zaměstnanci, testování zaměstnanců). Proto nejsou důvodné námitky žalobce, že nebyl důvod volat [orgán], a že peněženka granát nepřipomíná. I kdyby si pracovník bezpečnostní kontroly byl vědom skutečnosti, že žalobce let nestihne, tak použití slova granát ze strany žalobce, ve spojení s prokázaným pozitivním testem na zakázané látky, nemohl bezpečnostní pracovník žalované přejít bez dalšího. Dosavadní výsledek zpřísněné bezpečnostní kontroly, který byl podle žalobce v pořádku, již nelze považovat v popsané situaci za relevantní. Podle odvolacího soudu není ani podstatné, zda se pracovník bezpečnostní kontroly dotazoval žalobce na peněženku jednou nebo dvakrát. Tím, že žalobce označil svoji peněženku za granát, ve spojení s předchozím pozitivním testem na zakázané látky, se totiž sám pasoval do role osoby představující bezpečnostní riziko pro celé letiště. Zaměstnanci žalované, kteří provádějí bezpečnostní kontrolu, jsou povinni při plnění svých pracovních povinností realizovat úkony k zajištění bezpečnosti na letišti podle bezpečnostního programu, přičemž žalobci nepřísluší, aby bezpečnostní program žalované podroboval hodnocení v tom smyslu, jak by měli zaměstnanci žalované postupovat.

18. Tvrzení žalobce, že důvodem přivolání [orgán] byl nesoulad mezi ním a pracovníkem bezpečnostní kontroly při kontrole, prokázáno nebylo, jedná se o domněnku. Roztrpčení na domnělou ztrátou záložky do knihy a nad průběhem osobní prohlídky pociťoval toliko žalobce. Shodně tak je domněnkou žalobce, že pracovníci bezpečnostní kontroly vnímali chování žalobce v průběhu kontroly jako neuspokojivé, a že mu chtěli dát tzv. za vyučenou. V řízení bylo prokázáno, že kontrola probíhala standardně, bez emocionálních výstupů zaměstnanců žalované či žalobce.

19. To, že situaci na místě nebylo možné brát na lehkou váhu, dokládají i prokázané skutečnosti, že prvosledová hlídka [orgán] vyhodnotila věc tak, že je třeba povolat pyrotechnika, který po dostavení se na místo rozhodl o tom, že bude prohlédnuto i již odbavené zavazadlo žalobce, které se v tu chvíli nacházelo v letadle.

20. Odvolací soud je shodného názoru jako soud prvního stupně, že žalobce situaci podcenil, když se dostavil k bezpečnostní kontrole pozdě, cca 35 minut před odletem, a nedůvodně spoléhal na to, že rutinní kontrola proběhne hladce. Z prokázaných časových údajů je zřejmé, že i po zpřísněné kontrole by žalobce letadlo stihl, avšak žalobce se v závěru této kontroly zachoval zcela neadekvátně místu i čase, když svoji peněženku označil za granát. Rutinní i zpřísněná kontrola na sebe časově navazovaly, žalovaná je zbytečně neprotahovala. Na délku prohlídky ze strany [orgán] již žalovaná vliv neměla. Letecká společnost vyloučila žalobce z přepravy, protože se včas nedostavil k odletu. Žalobce přehlíží, že se nevhodného chování dopustil na mezinárodním letišti, a odmítá si připustit, že majetková újmu mu vznikla v důsledku jeho vlastního nevhodného chování.

21. Jelikož napadený rozsudek soudu prvního stupně je ve výroku I o věci samé věcně správný, odvolací soud jej potvrdil podle § 219 o. s. ř.

22. Odvolací soud potvrdil jako věcně správný i akcesorický výrok II o nákladech řízení. Soud prvního stupně v souladu s procesním úspěchem ve věci přiznal správně náhradu nákladů řízení žalované. Žalovaná nebyla v řízení zastoupena, proto jí náleží náhrada ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud prvního stupně nepochybil, pokud žalované přiznal náhradu i za úkon ze dne 16. 6. 2025 – závěrečný návrh, který lze podřadit pod úkon podle § 1 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 254/2015 Sb. – příprava účasti na jednání. Srovnání s úpravou v advokátním tarifu považuje odvolací soud za nepřiléhavé.

23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhrada byla přiznána žalované, která byla v odvolacím řízení procesně úspěšná. Žalované náleží náhrada podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za tři úkony – vyjádření k odvolání, příprava na jednání a účast na jednání odvolacího soudu, po 300 Kč, celkem 900 Kč. Ke splnění povinnosti byla žalobci určena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

24. Pro úplnost odvolací soud doplňuje, že soud prvního stupně posoudil podání žalované, označené jako odvolání, správně podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) jako návrh na opravu zjevné nesprávnosti ve výroku II. Na základě tohoto návrhu pak soud prvního stupně vydal opravné usnesení dne 30. září 2025, č. j. 19 C 374/2023-117.