o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s opravným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.). Opravným usnesením ze dne [datum] soud I. stupně za použití ust. § 164 o. s. ř. změnil částku uvedenou ve výroku o nákladech řízení II. na správnou částku [částka].

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím z titulu neuhrazeného nájemného za období od [datum] do [datum] z nájemní smlouvy [číslo] ze dne [datum], kdy předmětem nájmu byl nebytový prostor, konkrétně kiosek č. [anonymizováno] umístěný v pasáži [číslo] v podlaží +1 v nákupním centru [anonymizováno] [část obce]. Soud I. stupně dne [datum] vydal platební rozkaz č. j. [číslo jednací], kterým uložil žalované zaplatit částku ve výši [částka] s příslušenstvím nebo ve lhůtě podat odpor. V případě podání včasného odporu žalované uložil, aby se ve lhůtě 30 dnů ve věci písemně vyjádřila a v případě, že žalobou uplatněný nárok neuzná, ve vyjádření vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, aby označila důkazy k prokázání svých tvrzení a pokud se bude jednat o důkazy listinné, tyto k vyjádření připojila. Žalovaná byla poučena, že nevyjádří-li se ve věci samé, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován uznává a na základě toho soud žalobě vyhoví v plném rozsahu rozsudkem pro uznání.

3. Žalovaná dne [datum] podala včasný odpor proti uvedenému platebnímu rozkazu, který nijak neodůvodnila. Žalovaná i přes poučení soudu I. stupně nedostála povinnosti uvést ty skutkové okolnosti, na kterých buduje svoji obranu proti žalobě, aby soud mohl ustanovit okruh sporných skutečností, které budou předmětem dokazování. [příjmení] proto fikce uznání nároku podle § 114b odst. 5 o. s. ř. a na základě tohoto vyhlášení rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř., pro jehož vyhlášení nebylo třeba nařizovat jednání. Soud I. stupně shledal, že vydání rozsudku pro uznání neodporuje právním předpisům, předmětem řízení je spor mezi účastníky, který připouští uzavření smíru a nárok žalobkyně, jak je formulován v podané žalobě a vyplývá z předložených listinných důkazů, není v rozporu se zákonem, naopak vyplývá ze zákonné úpravy vzájemných práv a povinností. S ohledem na výše uvedené soud I. stupně uložil žalované zaplatit dlužnou částku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a tří úkonů právní služby sestávající z částky [částka] podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] podle [ustanovení pr. předpisu] a [anonymizováno]. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl napadený rozsudek soudu I. stupně opraven z důvodu početní chyby ve výroku II. tak, že správná výše náhrady nákladů řízení činí [částka].

4. Proti napadenému rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání z důvodu nesplnění předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že právní fikce je právně technický postup, pomocí něhož se považuje za existující situace, jež je zjevně v rozporu s realitou a která dovoluje, aby z ní byly vyvozeny odlišné právní důsledky než ty, které by plynuly z pouhého konstatování faktu. Z tohoto důvodu se jedná o nástroj výjimečný, striktně určený k dosažení právní jistoty jako jednoho z hlavních ústavních postulátů v podmínkách právního státu. [příjmení] přitom mohla právní fikce svůj takto vymezený účel splnit, musí respektovat všechny náležitosti, které s ní zákon spojuje. Nejsou-li všechny právní náležitosti splněny, není soud oprávněn naplnění fikce konstatovat. V přezkoumávaném případě podala dne [datum] žalovaná včasný odpor proti platebnímu rozkazu ze dne [datum], když z důvodů pobytu mimo území ČR v termínu nedodala písemné vyjádření k věci samé. Mezitím ji kontaktovala žalobkyně s nabídkou smírného řešení sporu. Ve věci samé žalovaná uvádí, že nepopírá existenci uzavřené nájemní smlouvy, nicméně k jejímu naplnění nedošlo. Předmět nájmu (prodejní prostory v obchodním centru) jí nikdy nebyly předány. [ulice] centrum bylo uzavřeno z důvodu covidových restrikcí, předmětné prostory jí nebylo ze strany žalobkyně umožněno užívat. Žalovaná navrhla, aby soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila.

6. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnými osobami a včas (§ 201, § 204 o. s. ř.), odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 4 o. s. ř. ve spojení s § 205b o. s. ř. a § 205 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. a shledal, že odvolání žalované není opodstatněné.

7. Dle § 205b o. s. ř. jsou u odvolání proti rozsudku pro uznání odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a/ o. s. ř., tedy nedostatek podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce nebo nesprávné obsazení soudu, jiné odvolací důvody s ohledem na institut rozsudku pro uznání nejsou přípustné.

8. Podle § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti. Podle § 114b odst. 2 o. s. ř. k podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. Podle § 114b odst. 4 o. s. ř. musí být usnesení podle odstavce 1 žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba. Podle § 114b odst. 5 o. s. ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3 o. s. ř.) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.

9. Podle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6).

10. V daném případě vydal soud I. stupně dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] platební rozkaz, v jejím výroku I. žalované uložil, aby do 15 dnů ode dne doručení platebního rozkazu zaplatila žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení nebo aby podala proti tomuto platebnímu rozkazu odpor do 15 dnů ode dne doručení u podepsaného soudu. S tímto platebním rozkazem byla spojena výzva podle § 114b odst. 1 o. s. ř. s příslušným poučením. Tato výzva byla žalované doručena dne [datum]. Posledním dnem lhůty k podání odporu byl [datum]. Dne [datum] podala žalovaná včasný odpor proti platebnímu rozkazu. Dne [datum] začala žalované běžet 30denní lhůta k vyjádření podle výroku II. platebního rozkazu v souladu s § 114b odst. 1 o. s. ř. Posledním dnem k podání vyjádření byl [datum]. V daném případě není pochyb o tom, že kvalifikovaná výzva byla žalované řádně doručena (srov. [ustanovení pr. předpisu] a že se žalovaná ve stanovené lhůtě třiceti dnů k žalobě nevyjádřila (srov. § 114b odst. 2 o. s. ř.), ani nepožádala z vážných důvodů o prodloužení této lhůty (srov. [ustanovení pr. předpisu]. Žalovaná byla zároveň poučena, za jakých podmínek soud rozhodne rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř. Z obsahu spisu se nepodávají žádné pochybnosti o řádném doručení kvalifikované výzvy v souladu se [ustanovení pr. předpisu], o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších změn a doplňků, příp. administrativní pochybení zaměstnanců žalované a nereagování na výzvu a procesní pasivita žalované nemůže být na újmu žalobce v situaci, kdy žalovaná byla řádně poučena o následcích případné procesní pasivity. V tomto směru nedošlo ani k tvrzenému porušení práva žalované na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod. V uvedeném případě byl postup soudu I. stupně souladný i s obsahem rozhodnutí Ústavního soudu ČR s. zn. Pl. ÚS 13/15, který shledal právní úpravu dle § 114b ve spojení s § 153a o. s. ř. ústavně souladnou, kdy fikce uznání sankcionuje procesní pasivitu účastníka a sleduje legitimní cíl rozhodnout věc bez zbytečného odkladu.

11. Již v nálezu z [datum], sp. zn. I. ÚS 1024/15, Ústavní soud zdůraznil, že aplikace fikce uznání nároku nepřichází v úvahu, jestliže žalovaný uplatňovaný nárok popřel a projevil zájem aktivně se účastnit řízení, bez ohledu na to, že soud shledá jeho vyjádření nedostatečně kvalifikovaným (s výjimkou případů zjevně obstrukčního přístupu žalovaného). V nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3207/20, který zmiňoval žalobce, Ústavní soud podmínky pro vydání rozsudku pro uznání dále rozvedl, resp. zpřísnil, když konstatoval, že soudy budou muset za vyjádření zabraňující vydání rozsudku pro uznání považovat každou reakci žalovaného, v níž uvede alespoň nějaký věcný argument na svou obranu proti žalobou uplatněnému nároku a projeví o řízení zájem. Rozsudek pro uznání bude tedy možné vydat pouze tehdy, jestliže žalovaný buď na kvalifikovanou výzvu vůbec nezareaguje, nebo sice zareaguje, ale neuvede žádný věcný argument na svoji obranu. Samotné tvrzení, že uplatněný nárok neuznává, však nepostačí. Výjimku bude představovat závěr soudu o obstrukčním přístupu žalovaného (tedy závěr o tom, že neúplné vyjádření je v konkrétním případě vedeno pouze snahou o oddálení rozhodnutí ve věci samé). Vydání rozsudku pro uznání je v zásadě vyhrazeno jen případům, kdy žalovaný na kvalifikovanou výzvu podle § 114b o. s. ř. nereaguje buď vůbec, nebo v reakci neuvede žádný věcný argument na svoji obranu.

12. V posuzované věci byl rozsudek pro uznání vydán na základě fikce uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.), přičemž formální předpoklady pro jeho vydání ([ustanovení pr. předpisu] byly splněny. Na základě této fikce uznání nároku soud I. stupně rozhodl (musel rozhodnout) v neprospěch žalované rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.), neboť její účinky, jestliže opravdu nastaly, nelze za řízení vyvrátit a nezanikají ani uplynutím času. Žádné zákonné ustanovení totiž nepřipouští důkaz opaku, tedy prokázání toho, že k uznání nároku žalovanou ve skutečnosti nedošlo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V případě, že za řízení nastala ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. fikce uznání nároku uplatněného proti žalované v žalobě, je v souladu se zákonem, jestliže soud I. stupně z její nečinnosti vyvodil zákonu odpovídající závěry a rozhodl v její neprospěch rozsudkem pro uznání. Jestliže účinky fikce nastaly, pak na jejích důsledcích ve smyslu existence základu pro vydání rozsudku pro uznání nemůže ničeho změnit ani okolnost, že později žalovaná uplatněnému nároku oponovala (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 91/06, uveřejněné pod [číslo] v časopise Soudní judikatura, roč. 2007, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] publikovaný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

13. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný včetně výroku o náhradě nákladů řízení potvrdil podle § 219 o. s. ř.

14. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224, § 211 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná nebyla procesně úspěšná, žalobkyni však žádné náklady nevznikly; proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.