Rozhodnutí 23 CO 330/2022-58

1. Rozsudkem pro zmeškání ze dne [datum] soud I. stupně rozhodl, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu jeho plnění povinnost ostatních žalovaných, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I) a uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka], s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu jeho plnění povinnosti ostatních žalovaných, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o návrhu žalobkyně, která se domáhala po žalovaných zaplacení částky [částka] představující část zápůjčky poskytnuté prvnímu žalovanému na základě vyhlášky č. 114/2022 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, kterou se první žalovaný na základě dohody účastníků uzavřené dne [datum] zavázal uhradit ve splátkách ve výši [částka], splatné dne [datum], a ve výši [částka], splatné ke dni [datum]. Další dva žalovaní převzali za splnění dluhu ručitelský závazek podle § 2018 a násl. o. z. Soud I. stupně ve věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání podle § 153b odst. 3 o. s. ř. poté, co shledal, že pro takový postup jsou splněny podmínky. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 1 vyhlášky.

3. Proti výroku o nákladech řízení podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání s tím, že soud I. stupně sice správně vyšel z toho, že náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], dále však měl soud I. stupně postupovat podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška č. 254/2015 Sb.“). Za tyto tři úkony měl soud I. stupně žalobkyni přiznat náklady řízení [částka] přestavující [částka] za každý ze tří úkonů, nikoliv částku [částka] za každý ze tří úkonů. Řízení v projednávané věci totiž oproti situacím předpokládaným v § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. nebylo zahájeno na ustáleném vzoru ani ve skutkově ani právně obdobné věci, které žalobkyně u soudu uplatňuje. V projednávané věci se jednalo o půjčku poskytnutou bývalému zaměstnanci, přičemž dluh byl zajištěn dvěma ručiteli. Je proto zřejmé, že i z věcného i právního hlediska se nejedná o věc, která by byla u soudu žalobkyní uplatňována opakovaně či ve větším množství. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil napadený výrok tak, že žalobkyni na náhradě nákladů řízení přizná částku [částka].

4. Žalovaní se k odvolání nevyjádřili.

5. Odvolací soud podle § 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které předcházelo jeho vydání v mezích odvolání (§ 206 odst. 3 o. s. ř.), a aniž bylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. Předmětem odvolacího přezkumu nebyl výrok I, který nabyl samostatně právní moci.

6. Podle § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb.:„ (1) Při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech, ve kterých bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje [částka], činí pro účely § 151 odst. 3 občanského soudního řádu výše paušální náhrady do podání návrhu na zahájení řízení včetně [částka] za každý úkon. (2) Ve věcech výkonu rozhodnutí a exekučního řízení, je-li vymáháno peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje [částka], činí výše paušální náhrady za podání návrhu na zahájení řízení [částka] (3) V případech neuvedených v odstavcích 1 a 2 činí výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a pro účely § 89a exekučního řádu [částka] za každý úkon.“

7. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud I. stupně při rozhodování o náhradě nákladů řízení pochybil, neboť v dané věci se nejedná o spor, v němž bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných případech, ostatně soud I. stupně ani v odůvodnění svého rozsudku neuvádí konkrétní skutečnosti, z nichž by tento jeho závěr vyplýval. V dané věci se jedná o nárok žalobkyně z titulu zápůjčky ve vztahu k žalovanému [číslo] z titulu ručení ve vztahu k žalovaným [číslo]. Tato věc se typově jistě vymyká z případů, které žalobkyně z titulu své hlavní činnosti poskytovatelky zdravotních služeb podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), řeší v praxi nejčastěji (např. návrhy ve věcech neuhrazené zdravotní služby).

8. Odvolací soud proto postupem dle § 220 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně ve výroku o nákladech řízení II změnil tak, že výše náhrady nákladů řízení činí částku [částka], která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a třech paušálních náhrad za každý ze tří úkonů (výzva k plnění, návrh ve věci samé a účast na jednání dne [datum]) podle § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. [částka] Kč/úkon.

9. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla plně úspěšná i v odvolacím řízení a má tedy právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, a to ve výši [částka] za 1 úkon (odvolání) podle § 1 odst. 3 písm. f) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.