o zaplacení 269 100 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. července 2025, č. j. 7 C 42/2025-88,

1. Rozsudkem ze dne 28. července 2025, č. j. [spisová značka], soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 269 100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 119 600 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 149 500 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 135 069,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 269 100 Kč s příslušenstvím z titulu mezi účastníky uzavřené rámcové smlouvy č. [číslo] (dále jen „Rámcová smlouva“) a objednávky žalované č. [číslo] ze dne 30. 7. 2024 (dále jen „Objednávka“) na provedení vrtných prací na stavbě [název] na [stát] (dále jen „Stavba“) s tím, že za hodinu provádění vrtných prací bude účtována částka 650 Kč dle soupisu, který bude přílohou faktur a tyto budou vystavovány na měsíční bázi se splatností 14 dní. Na základě Objednávky pak žalobkyně pro žalovanou prostřednictvím pracovníka [jméno FO] provedla vrtné práce pomocí vrtné soupravy [název] v měsíci srpen a září 2024, kdy za takto provedené práce vyúčtovala žalované fakturou č. [číslo] se splatností dne 25. 9. 2024 částku 119 600 Kč za 184 hodin vrtných prací v měsíci srpnu 2024 a fakturou č. [číslo] se splatností dne 14. 10. 2024 částku 149 500 Kč za 230 hodin provádění vrtných prací v měsíci září 2024. Dále žalobkyně v průběhu řízení doplnila, že provedené vrtné práce předala žalované, a to pokud jde o práce za měsíc srpen 2024 stavbyvedoucímu žalované [tituly před jménem]. [jméno FO], který převzetí provedených prací písemné odsouhlasil, za měsíc září 2024 provedené vrtné práce předala žalobkyně žalované zasláním soupisu těchto prací spolu s fakturací, a to prostřednictvím datové schránky. Dílo provedené žalobkyní následně žalovaná předala společnosti [právnická osoba]., která byla subdodavatelem na Stavbě. Takový model fungování zúčastněných společností byl zcela běžný a v minulosti byl již několikrát použit, šlo tedy o obchodní praxi mezi účastníky.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť nárok žalobkyně neuznává. O uzavření Rámcové smlouvy, ani o tvrzené Objednávce nebylo žalované ničeho známo. Poukázala na to, že stávající jednatel žalobkyně [jméno FO] byl až do 31. 8. 2024 výkonným ředitelem žalované s generální plnou mocí s rozsáhlými řídícími pravomocemi. Na Stavbě prováděla část této stavby [stát] společnost [právnická osoba]. jako subdodavatel, kdy tato společnost při realizaci svých zakázek využívá i subdodávek žalované, a tak tomu bylo i v případě Stavby. Pokud tedy pracovník žalobkyně [jméno FO] prováděl nějaké vrtné práce na Stavbě, prováděl je pro společnost [právnická osoba]., nikoliv pro žalovanou, která je ani neobjednala. Účtována částka 650 Kč/hod. vrtných prací je nadsazená a uzavřením smlouvy na takovou částku [jméno FO] poškodil žalovanou. Nadto Rámcová smlouva mohla být vytvořena účelově, aby založila právní důvod k požadování žalované částky. Konečně na Stavbu bylo potřeba výhradně pracovních sil na obsluhu vrtné soupravy [název], kdy dle jejích informací žalobkyně ani [jméno FO] takovým oprávněním nedisponují. Namítala, že jednání [jméno FO] může vykazovat znaky trestného činu zneužití postavení v obchodním styku a současně jde o jednání v rozporu s dobrými mravy.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování listinami a výslechy svědků, jejichž výpověď zhodnotil jako věrohodnou, učinil následující skutkový závěr. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena Rámcová smlouva, na základě níž došlo k objednání provedení vrtných prací Objednávkou na Stavbě za odměnu ve výši 650 Kč/hod., odměna měla být účtována na měsíční bázi se 14-ti denní splatností. Žalobkyně provedla vrtné práce prostřednictvím svého zaměstnance [jméno FO], a to za měsíc srpen 2024 v rozsahu 184 hod. a za měsíc září 2024 v rozsahu 230 hod. Provedení prací měl soud I. stupně za prokázané soupisem provedených prací, kdy tento byl za měsíc srpen potvrzen stavbyvedoucím žalované [tituly před jménem]. [jméno FO] a stvrzen jeho svědeckou výpovědí, v případě soupisu prací za září je tento stvrzen výpovědí svědka [jméno FO] a je potvrzen podpisy tří pomocných pracovníků: [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], jejichž účast na prováděných pracích potvrdil svědek [jméno FO]. Provedené práce byly rovněž žalované předány. Žalovaná věděla o provádění prací na Stavbě [jméno FO], což prokazuje „menovací dekrét“ z doby provádění prací, kterým byl [jméno FO] [tituly před jménem]. [jméno FO] (jednatel žalované) a [tituly před jménem][jméno FO] (pověřený pracovník žalované) dodatečně písemně pověřen k obsluze vrtné soupravy za účelem plnění pracovních povinností. [tituly před jménem]. [jméno FO] je jediným společníkem a jednatelem jak žalované, tak [stát] společnosti [právnická osoba]. Žalovaná (s podpisem jednatele žalované) poptávala obdobné práce s uvedenou hodinou sazbou již na počátku roku 2023.

5. Po právní stránce soud I. stupně citoval § 2586, § 2587, § 2604 a § 2610 o. z. a dospěl k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o dílo ve smyslu § 2586 o. z. a žalobkyni jakožto zhotoviteli vznikl provedením a předáním díla žalované nárok na sjednanou cenu díla dle 2610 o. z. Soud I. stupně odmítl námitku žalované, že práce byly provedeny pro [stát] společnost [právnická osoba]., a to s ohledem na existenci platné Rámcové smlouvy uzavřené s žalovanou a Objednávky, jejichž platnost nebyla v řízení kvalifikovaně zpochybněna. Nadto takovou námitku vylučuje vědomost žalované, konkrétně jejího jednatele [tituly před jménem]. [jméno FO], o tom, že vrtné práce provádí zaměstnanec žalobkyně [jméno FO], jemuž žalovaná vystavila „menovací dekrét“ na obsluhu vrtného zařízení [název] a dále i výpověď svědka [jméno FO], který v rámci své výpovědi uvedl, že jej [tituly před jménem]. [jméno FO] přemlouval, aby pracoval pro žalovanou a v takovém případě zaplatí jemu a ne žalobkyni. Soud I. stupně rovněž neshledal, že by zjištěné skutkové okolnosti s přihlédnutím k tomu, že smlouva o dílo byla uzavřena za žalovanou [jméno FO], který byl zároveň jednatelem žalobkyně, nasvědčovaly spáchání trestného činu zneužití postavení v obchodním styku dle § 255a tr. zák., neboť spolupráce na základě Rámcové smlouvy mezi účastníky řízení byla dlouhodobá, vrtné práce byly prováděny zaměstnancem žalobkyně, a to s vědomím jednatele žalované, přičemž za shodnou hodinovou odměnu žalovaná stavební práce poptávala již od počátku roku 2023. Jednání žalobkyně neshledal soud v rozporu s dobrými mravy, když práce pro žalovanou vykonal zaměstnanec žalobkyně [jméno FO], jenž měl odbornou kvalifikaci, a jemuž jednatel žalované vystavil „menovací dekrét“. Soud I. stupně shledal nárok žalobkyně důvodným včetně příslušenství v podobě úroku z prodlení dle § 1968 a 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalovaná z důvodů dle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), a g) o. s. ř. Nesouhlasí s tím, že soud I. stupně nepřihlížel k důkazním návrhům označených ve vyjádřeních na č. l. 73 a 69 s odůvodněním, že byly předloženy po zákonné koncentraci řízení. Žalovaná citovala § 118b odst. 1 o. s. ř. a uvedla, že opakovaně žádala soud I. stupně o odročení ústního jednání nařízeného dne 9. 6. 2023 z důvodu převzetí právního zastoupení dne 5. 6. 2025, kdy z tohoto důvodu neměl právní zástupce žalované dostatek času se důkladně seznámit s obsahem spisu a připravit se na jednání. Soud I. stupně této žádosti nevyhověl, přičemž žalovaná opětovně požádala o odročení ústního jednání z důvodu kolize právního zástupce žalované, čímž byl dán důležitý důvod pro odročení jednání. Dle žalované soud I. stupně pochybil, pokud přes důležitý důvod neodročil ústní jednání, čímž porušil právo žalované na projednání věci v její přítomnosti a právo na přístup k soudu, v tomto směru žalovaná citovala nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 210/03 a II. ÚS 2537/11. Jelikož soud I. stupně žádostem o odročení jednání nevyhověl, byla žalovaná nucená se vyjádřit k průběhu jednání, jehož jí nebylo umožněno zúčastnit se. Soud I. stupně odmítl přihlížet k vyjádření žalované s poukazem na koncentraci řízení, přičemž koncentrace řízení neomezuje právo účastníka vyjádřit se ve věci a sdělit svůj postoj k průběhu řízení, v tomto směru opět citovala rozhodnutí Ústavního či Nejvyššího soudu. Žalovaná ve vyjádřeních zpochybňovala věrohodnost výpovědí svědků [jméno FO] a [tituly před jménem]. [jméno FO] a samotné Rámcové smlouvy a Objednávky, od níž žalobkyně odvozuje svůj domnělý nárok. Ve vztahu ke svědkům zdůraznila vztahy k účastníkům řízení, když výpověď svědka [jméno FO] vykazovala znaky účelovosti a subjektivního hodnocení, nikoliv neutrálního a věcného popisu skutkového děje. Zdůraznila, že svědek [jméno FO] dlouhodobě pracoval jako OSVČ se žalovanou a tato spolupráce byla ukončena poté, co svědek [jméno FO] přešel do pracovního poměru k žalobkyni, o čemž jednatel žalované nevěděl. Tato skutečnost zásadně ovlivňuje objektivitu výpovědi a lze důvodně předpokládat, že jeho výpověď mohla být tímto vztahem ovlivněna (vědomě či nevědomě). Svědek [tituly před jménem]. [jméno FO] v průběhu výpovědi činil opakovaně hodnotící úsudku bez relevantní faktické opory, zdůraznila existenci sporů mezi svědkem a žalovanou a nedůvěryhodnost jeho výpovědi. [tituly před jménem]. [jméno FO] nebyl oprávněn potvrzovat soupisy provedených prací ani nebyl oprávněný k jejich převzetí. Ve vztahu k Rámcové smlouvě tvrdila žalovaná účelovost a zpětné vyhotovení, když jednatel žalobkyně, který byl zaměstnán na pozici výkonného ředitele žalované, zneužil svou pracovní pozici. Rámcová smlouva je datována 16. 8. 2023, tj. osm dnů poté, co p. [jméno FO] a jeho syn nabyli podíl v žalobkyni, dále se ani nenachází ve smluvní evidenci žalované a nebyla předložena ani ke schválení v rámci žalované. Pro uzavření smlouvy neexistovaly žádné obchodní a ekonomické důvody, cílem bylo pouze vytvořit pohledávku vůči žalované bez relevantního právního důvodu. Za účelovou rovněž považuje i Objednávku i realizované práce vedené snahou způsobit žalované rozsáhlé škody, kdy se jedná o fiktivní obchod. Namítá tak rozpor s dobrými mravy a v odvolání poukazuje na další jednání [jméno FO], jímž měl poškodit žalovanou (ukončení nájemních smluv na prostory, které užívala pro svou podnikatelskou činnost, ukončení smluv s dodavateli energií, převedení veškerých telefonních čísel, neodevzdání všech věcí – vozidla, stroje atd. ve vlastnictví žalované). Dále s poukazem na § 21 odst. 4 o. s. ř. namítá střet zájmu [jméno FO], tudíž se jedná o neúčinný úkon, k němuž neměl soud přihlížet. Jmenovací dekret byl [tituly před jménem]. [jméno FO] podepsán jakožto jednatelem [stát] společnosti, s čímž se soud I. stupně nevypořádal, tudíž není možné akceptovat závěr, že žalovaná věděla o provádění prací na stavbě svědkem [jméno FO]. Žalovaná na stavbě žádné práce nevykonávala, tyto vykonávala společnost [stát] společnost, mezi společností [právnická osoba]. a žalovanou nedošlo k uzavření žádné smlouvy o dílo ve vztahu ke Stavbě. Jelikož je napadený rozsudek nepřezkoumatelný, navrhla zrušení a vrácení věci soudu I. stupně.

7. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného, když ze strany žalované se jedná o předchozí argumentaci, která však byla provedenými důkazy vyvrácena. Ve vztahu k neodročení ústního jednání poukázala na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3768, který citovala, kdy nevyhovění žádosti o odročení bylo zcela v souladu s právem. Koncentrací žalované pak nebylo odňato právo žalované vyjádřit se k věci, pouze jí nebyla dána možnost vznášet nové důkazní návrhy. Navíc sama právní zástupkyně žalované na třetím jednání k dotazu soudu ohledně nových důkazních návrhů uvedla, že tyto zakládá pouze pro dokreslení. Soud I. stupně se řádně vypořádal s hodnocením věrohodnosti obou svědků, když žalovaná uvádí nepravdivé údaje o nevědomosti Rámcové smlouvy, na jejímž základě byly prostřednictvím svědka [jméno FO] prováděné různé stavby na [stát]. Tvrzení žalované, že se na Stavbě nepodílela, bylo vyvráceno zaměstnancem žalované [tituly před jménem]. [jméno FO], který provádění díla za měsíc srpen stvrdil a za žalovanou převzal. Jednatel žalované, který je zároveň jednatelem [stát] společnosti, věděl, že svědek [jméno FO] na Stavbě provádí, když mu podepsal „menovací dekrét“, přičemž současně věděl, že žalobkyně nemá uzavřený smluvní vztah se [stát] společností, a s ohledem na praxi trvající více než půl roku věděl, že dílo vykonává pro žalovanou. Rámcová smlouva nemohla být vytvořena zpětně a účelově, když se dle ní realizovaly i stavební práce v měsících březen – červenec 2024. Tvrzení žalované, že jednotlivé objednávky měly za cíl poškodit žalovanou, je křivé nařčení, rozhodně se nejednalo o fiktivní obchod, neboť bylo důkazy prokázáno, že šlo o reálný obchod, žalovaná provedené dílo bez výhrad přijala. Význam „menovacího dekrétu“ spočívá v tom, že svědkovi [jméno FO] byl předmětný stroj svěřen, takže dílo mohl provádět a skutečně jej i provedl, přičemž jednatel žalované a současně jednatel [právnická osoba]. věděl, že svědek [jméno FO] na Stavbě provádí, když v souvislosti s dalšími listinnými důkazy (předchozí objednávky a faktury a dohody o hrazení těchto faktur) věděl, že tento je zaměstnancem žalobkyně. Sama žalovaná uvedla, že ani ona ani [stát] společnost neměla pracovníka, který by jako vrtmistr mohl na Stavbě předmětný stroj obsluhovat, což vyvrací obranu žalované o fiktivnosti díla. Fakt, že žalovaná se na Stavbě podílela jako subdodavatel [stát] společnosti potvrdila výpověď svědka [jméno FO].

8. Podáním ze dne 19. 12. 2025 žalovaná navrhla přerušení odvolacího řízení do pravomocného skončení vyšetřování, které probíhá na [orgán] [adresa] pod č. j. [spisová značka] pro podezření ze spáchání trestného činu, jehož se měl dopustit jednatel žalobkyně, když závěry trestního řízení mohou mít dle žalované zásadní význam pro posouzení skutkového i právního stavu v daném řízení. Odvolací soud návrh žalované na přerušení řízení ze dne 19. 12. 2025 zamítl při jednání odvolacího soudu (podle § 168 odst. 2 o. s. ř. a contrario se usnesení účastníkům nedoručuje), a to jednak s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení, když z příloh předložených žalovanou vyplývá, že trestní oznámení bylo podáno již v roce 2024, přičemž do současnosti nebylo trestní stíhání vůči [jméno FO] zahájeno, především však s ohledem na skutečnost, že z návrhu žalované na přerušení řízení nevyplývají konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je v dané věci dán důvod pro přerušení řízení dle § 109 odst. 1 písm. b), c) o. s. ř. Navíc z žalovanou předloženého usnesení Okresní prokuratúry v [adresa] ze dne 3. 12. 2025, č. j. [spisová značka] vyplývá, že v zásadě shodné trestní oznámení bylo podáno na [stát], kdy [stát] [orgán] trestní oznámení odmítla a stížnost žalované proti usnesení [orgán] ze dne 25. 7. 2025 o odmítnutí věci byla zamítnuta.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu včasného a přípustného odvolání napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení dle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

10. V daném případě lze konstatovat, že soud I. stupně ve věci učinil správná skutková zjištění, provedené důkazy náležitě a v souladu s § 132 o. s. ř. zhodnotil a věc po právní stránce zcela správně posoudil. Pokud jde o jednotlivé odvolací námitky, pak zcela nedůvodnou shledal odvolací soud námitku týkající se porušení práva žalované na projednání věci v její přítomnosti a přístupu k soudu z důvodu neodročení nařízeného ústního jednání dne 9. 6. 2025. Z obsahu spisu je totiž zřejmé, že první ústní jednání se ve věci konalo dne 31. 3. 2025, na němž byli přítomni oba právní zástupce stran, přičemž byly provedeny listinné důkazy a strany byly poučeny o koncentraci řízení dle § 118b o. s. ř. Toto ústní jednání bylo odročeno právě na den 9. 6. 2025, což oba právní zástupci, tedy i tehdejší právní zástupce žalované, vzali na vědomí. O dalším ústním jednání tedy věděla žalovaná více než 2 měsíce předem, přesto se rozhodla změnit svého právního zástupce pouze pár dnů před druhým ústním jednáním, což je jistě její právo, avšak tuto skutečnost nelze považovat za důležitý důvod pro odročení ústního jednání. Riziko, zda nový právní zástupce se stihne seznámit s projednávanou věcí či zda nemá v daném termínu nařízeno ústní jednání nese žalovaná, resp. jde o odpovědnost advokáta za výkon právní pomoci, kdy tento musí obezřetně zvážit, zda je v jeho časových možnostech se na danou věc řádně připravit a na nařízené ústní jednání dostavit. V tomto směru žalobkyně příhodně odkázala na právní závěry vyjádřené v ústavním nálezu ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 68/97: „V případech, kdy zástupce žádá soud, aby již nařízené jednání přeložil na jiný termín, není věcí obecného soudu - pokud uváděné důvody neshledá dostatečně závažnými - aby o svém odmítavém stanovisku k takové žádosti žadatele uvědomoval; je věcí zástupce, zejména je-li jím advokát, aby se sám a zavčas o osudu své žádosti přesvědčil a stanovisku obecného soudu přizpůsobil režim svého pracovního dne. Časová kolize zástupce mezi zastupováním u různých jednání (procesních úkonů) zpravidla není dostatečně závažným důvodem pro to, aby kterékoli již nařízené jednání (procesní úkon) bylo odročováno, neboť je na samotném zástupci, aby - bez újmy na procesním postavení a zájmech zastupovaného - nastalou kolizi podle své vůle a výběru řešil substitucí (§ 16, § 26 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii). Zásad spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) se proto nemůže dovolávat ten účastník řízení před obecnými soudy (jinými orgány veřejné moci), který, ač řádně a zavčas (§ 115 odst. 2 občanského soudního řádu) o jednání obecného soudu (jiného orgánu veřejné moci) uvědoměn, toto jednání zmeškal, a to pro příčiny tkvící v jeho nedostatečné procesní obezřetnosti nebo ten, kdo řádné a včasné uplatnění svých procesních práv zanedbal; totéž platí i v případech, spočívá-li nedostatek procesní aktivity či obezřetnosti na straně advokáta, jehož si účastník řízení před obecnými soudy (jinými orgány veřejné moci) zvolil a který za řádný výkon převzatého zastoupení zastoupením podle zákona a pravidel svého povolání odpovídá.“ V souladu s výše uvedeným lze konstatovat, že soud I. stupně nepochybil, když nařízené ústní jednání, jehož termín vzali právní zástupci obou stran na vědomí, neodročil z důvodu změny právního zastoupení u žalované ani z důvodu kolize jednání nové právní zástupkyně žalované, když tato, pokud se rozhodla přijmout zastoupení žalované, měla zajistit k nařízenému jednání substituční zastoupení, přičemž v případě odmítání substitučního zastoupení žalované měla zvážit, zda za takové situace může žalovanou řádně zastupovat. Zároveň soud I. stupně nepochybil, pokud v případě druhé žádosti o odročení ze dne 6. 6. 2025 již žalovanou o neodročení neinformoval, obzvláště za situace, že žalovaná podala první žádost o odročení také dne 6. 6. 2025 a soud I. stupně o neodročení ústního jednání žalovanou informoval týž den. Lze uzavřít, že nevyhověním žádosti o odročení nedošlo k porušení žádných procesních práv žalované.

11. Nedůvodná je i námitka žalované, že soud I. stupně nepřihlížel k vyjádřením žalované na č. l. 69 a 73, když dle žalované měla tato skutečnost vyplývat z odůvodnění pod bodem 23 rozsudku. Z odůvodnění pod bodem 23 rozsudku však pouze vyplývá, že soud I. stupně nepřihlížel k důkazům, které byly součástí vyjádřeních založených na č. l. 69 a 73 spisu, neboť byly předloženy po koncentraci řízení, nikoli, že by nepřihlížel k samotným vyjádřením.

12. Nedůvodné jsou i námitky týkající se nevěrohodnosti výpovědi svědků [jméno FO] a [tituly před jménem]. [jméno FO], když pouhá skutečnost, že svědci jsou či byli zaměstnanci žalobkyně nezakládá důvod k nižší věrohodnosti jejich výpovědi. Pokud žalovaná ve vztahu ke svědecké výpovědi svědka [jméno FO] namítala, že jeho výpověď vykazovala znaky účelovosti a subjektivního hodnocení, pak žalovaná jednak nijak nekonkretizovala, o jakou část výpovědi tohoto svědka se má jednat, jednak ani z obsahu protokolu zachycující svědeckou výpověď tato skutečnost nevyplývá. Především však obsah výpovědi tohoto svědka týkající se provedení vrtných prací na předmětné stavbě v měsíci srpnu a září 2024, jejich rozsahu a způsobu předání práce žalované je v souladu s ostatními v řízení provedenými listinami. Obdobně platí i ve vztahu k výpovědi svědka [tituly před jménem]. [jméno FO], když z protokolu o ústním jednání zachycujícím výpověď tohoto svědka nijak nevyplývá, že by se svědek ve vztahu k rozhodným skutečnostem dopouštěl hodnotících soudů. Opět i výpověď tohoto svědka byla v souladu s listinnými důkazy provedenými v řízení i s výpovědí svědka [jméno FO]. Tvrzení žalované, že svědek [tituly před jménem]. [jméno FO] pracující na pozici stavbyvedoucího nebyl oprávněn potvrzovat soupis provedených prací či tyto přebírat, považuje odvolací soud za zcela absurdní a účelové tvrzení s ohledem na pracovní pozici [tituly před jménem]. [jméno FO] jakožto tehdejšího stavbyvedoucího, když dle § 166 odst. 1 o. z. zastupují právnickou osobu její zaměstnanci v rozsahu obvyklém vzhledem k jejich zařazení nebo funkci; přitom rozhoduje stav, jak se jeví veřejnosti. Nadto omezení zástupčího oprávnění vnitřním předpisem právnické osoby má ve smyslu § 166 odst. 2 o. z. význam pouze tehdy, pokud by třetí osobě muselo být toto omezení známo, což žalovaná ani netvrdila. V řízení bylo dle odvolacího soudu jednoznačně prokázáno, že na Stavbě zaměstnanec žalobkyně (svědek [jméno FO]) provedl vrtné práce pro žalovanou, když tuto skutečnost kromě svědeckých výpovědí prokazují i listinné důkazy např. „menovací dekrét“, výkaz docházky za srpen 2024, výkaz práce, přičemž vrtné práce byly provedeny obsluhou vrtného zařízení [název] ve vlastnictví žalované, což ve svém vyjádření ze dne 15. 4. 2025 jednoznačně potvrdila i sama žalovaná, která rovněž potvrdila, že [stát] společnost ([právnická osoba].) nevlastní vrtnou soupravu typu [název]. Ostatně jednatel žalované u ústního jednání dne 31. 3. 2025 potvrdil, že svědek [jméno FO] v srpnu a září 2024 obsluhoval vrtnou soupravu žalované, přičemž nedokázal vysvětlit, na základě jaké skutečnosti (právního titulu) by měl svědek [jméno FO] obsluhovat zařízení žalované, pokud zároveň žalovaná popírala výkon prací žalobkyně pro žalovanou. Z výše uvedeného je zřejmé, že tvrzení žalované o nedostatku pasivní legitimaci žalované v dané věci je zcela účelové a vyvrácené provedeným dokazování. Navíc v samotném podání žalované ze dne 28. 1. 2025 tato uvedla, že společnost [právnická osoba]. využívá občas při realizací svých zakázek zaměstnanců nebo strojů a vybavení žalované, přičemž potvrdila, že na Stavbu poskytla několik svých zaměstnanců. Již z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaná byla v případě Stavby subdodavatelem [právnická osoba]. a naopak neobstojí tvrzení žalované, že se na Stavbě nijak nepodílela.

13. V řízení pak nevyšly najevo žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit antedatování Rámcové smlouvy a Objednávky, naopak bylo zjištěno, že spolupráce účastníků řízení z titulu Rámcové smlouvy probíhala opakovaně a došlo i k započítávání vzájemných pohledávek žalobkyně a žalované. Tvrzení žalované o fiktivnosti předmětného obchodu jsou zcela absurdní s ohledem na skutečnost, že práce byly zaměstnancem žalobkyně skutečně provedeny, přičemž jednatel žalované [tituly před jménem]. [jméno FO], jenž je zároveň jednatelem [stát] společnosti, věděl o provádění vrtných prací svědkem [jméno FO], přičemž věděl, že tento není zaměstnancem ani žalované ani [stát] společnosti a zároveň věděl, že práce byly prováděny vrtnou soupravou ve vlastnictví žalované, tedy věděl, že žalovaná bude muset za práce svědka [jméno FO] uhradit odměnu. Skutečnost, zda jmenovací dekret podepsal [tituly před jménem]. [jméno FO] jako jednatel žalované či jednatel [stát] společnosti je irelevantní s ohledem na skutečnost, že žalovaná se na Stavbě podílela jako subdodavatel [stát] společnosti. V řízení nebylo prokázáno, že by [jméno FO] jakožto tehdejší výkonný ředitel při podpisu Rámcové smlouvy a Objednávky jednal v rozporu se zájmy žalované, neboť žalovaná netvrdila, že by ona či [stát] společnost disponovala zaměstnancem, který by byl oprávněn obsluhovat vrtné zařízení typu [název], naopak sama žalovaná potvrdila, že se svědkem [jméno FO], jenž pro ni prováděl vrtné práce, spolupracovala dlouhodobě, přičemž v řízení bylo prokázáno, že žalovaná již v lednu 2023 poptávala práce s hodinovou sazbou 650 Kč/hod. Odvolací soud tak ve vztahu k uzavřené Rámcové smlouvě ve spojení s Objednávkou a ve vztahu k nároku žalobkyně na odměnu za provedené práce neshledal žádný rozpor s dobrými mravy.

14. Zcela nepřípadná je námitka žalované spočívající v odkazu na § 21 odst. 4 o. s. ř. ve vztahu k Rámcové smlouvě a Objednávce, když ust. § 21 odst. 4 o. s. ř. je normou procesního práva, tedy dopadá na jednání za právnickou osobou v řízení před soudem, nikoli na jednání za právnickou osobou ve vztahu k hmotněprávním úkonům (jednáním), které je upraveno v § 161 a násl. o. z., když dle § 166 odst. 1 první věta o. z. právnickou osobu zastupují její zaměstnanci v rozsahu obvyklém vzhledem k jejich zařazení nebo funkci; přitom rozhoduje stav, jak se jeví veřejnosti. Sama žalovaná potvrdila, že [jméno FO] byl z titulu svého pracovního zařazení oprávněn za žalovanou podepisovat rámcové smlouvy.

15. S ohledem na shora uvedené odvolací soud postupem dle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, když věcně správným shledal i nákladový výrok.

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když i v odvolacím řízení byla zcela úspěšná žalobkyně, a proto jí odvolací soud přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 28 693,33 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 269 100 Kč za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne 7. 1. 2026) ve výši 9 380 Kč/úkon včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a. t., z cestovného za cestu k ústnímu jednání dne 7. 1. 2026 ([trasa] a zpět) vozidlem tov. zn. [název] za 772 ujetých km v částce 6 633,33 Kč (35,80 Kč za litr benzínu, při průměrné spotřebě 7,8 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla) a z náhrady za ztrátu času v trvání 16 × 30 minut v částce 2 400 Kč podle § 14 odst. 1, 4 a. t. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.