o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Rozsudkem ze dne [datum], ve znění opravného usnesení ze dne [datum], soud I. stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I), uložil žalované povinnost písemně se omluvit žalobci doporučeným, datovaným, oprávněnou úřední osobou podepsaným a otiskem úředního razítka opatřeným dopisem, za porušení práv žalobce, kdy v řízení o žádosti žalobce o informace ze dne [datum], které bylo vedeno u [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [územní celek] pod sp. zn.: [anonymizováno] [číslo] [rok] a poté pod sp. zn.: [anonymizováno] [číslo], u [stát. instituce] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] a také před Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka], došlo k porušení práva žalobce na projednání věci (vydání rozhodnutí) v přiměřené (zákonné) lhůtě, a k porušení práva na informace v jeho časové dimenzi (výrok II), zamítl žalobu na konstatování, že v řízení o žádosti žalobce o informace ze dne [datum], které bylo vedeno u [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [územní celek] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] a poté pod sp. zn.: [anonymizováno] [číslo], u [stát. instituce] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] a také před Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka], došlo k porušení práva žalobce na projednání věci (vydání rozhodnutí) v přiměřené (zákonné) lhůtě, a k porušení práva na informace v jeho časové dimenzi (výrok III), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok [příjmení]).

2. Soud I. stupně takto rozhodl v pořadí třetím rozsudkem o žalobě, kterou se žalobce domáhal proti žalované nemajetkové újmy ve výši [částka] a písemné omluvy, a pro případ, že tomuto požadavku nebude vyhověno, konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a porušení práva na informace v jeho časové dimenzi, s tvrzením, že dne [datum] podal u [stát. instituce], Obvodního [anonymizováno] [obec] I žádost o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen„ InfZ“), které se vztahovaly k plukovníku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], řediteli Obvodního ředitelství policie [obec] I, žádost však byla odmítnuta zprávou ze dne [datum]. Proti rozhodnutí si podal žalobce [datum] odvolání, avšak [datum] bylo odvolání zamítnuto a rozhodnutí o odmítnutí žádosti o informace potvrzeno. Proti pravomocnému rozhodnutí [stát. instituce] podal žalobce dne [datum] žalobu k Městskému soudu v Praze, která byla vedena pod sp. zn. [spisová značka]. Rozsudkem ze dne [datum] bylo rozhodnutí [stát. instituce] a [stát. instituce] zrušeno jako nezákonné a věc byla vrácena Ministerstvu vnitra s tím, aby žalobci byly informace poskytnuty. O kasační stížnosti [stát. instituce] bylo rozhodnuto rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] tak, že rozsudek Městského soudu v Praze byl zrušen pouze ve výroku II., jinak byla kasační stížnost zamítnuta. Dne [datum] [stát. instituce], [stát. instituce] dopisem doručeným dne [datum] poskytla žalobci požadované informace, vyjma informace požadované pod bodem 3), kde byla žádost částečně odmítnuta. Řízení trvalo od [datum] do [datum], tedy 3 roky a podle žalobce se jedná o zjevně nepřiměřenou délku řízení. Proto se domáhal proti žalované zadostiučinění, a to z důvodu, že v době, kdy se žalobce domohl informací, byly již zastaralé a neaktuální, zejména informace pod body 7) a 8) žádosti, které se vztahovaly k rokům [rok] a [rok]. Postupem [stát. instituce] a správních soudů bylo porušeno právo žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a právo na informace v přiměřené lhůtě. Žalovaná odmítla uspokojit nárok žalobce dopisem ze dne [datum]. Podle žalobce na projednávanou věc dopadají závěry Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS] (dále jen„ Stanovisko“), vznik nemajetkové újmy se presumuje, a řízení se posuzuje jako jeden celek.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, jelikož povinný subjekt i odvolací orgán vydávaly svá rozhodnutí v zákonné lhůtě. Odvolací řízení trvalo 17 dnů a zákonná lhůta byla překročena odvolacím orgánem o 2 dny. Za nesprávný úřední postup nelze považovat ani skutečnost, že žádost o informace byla povinným subjektem odmítnuta. V případě, že nesprávný úřední postup zahrnuje fázi správní a fázi soudní, nelze řízení považovat jako jediné a je nutno jej právně hodnotit jako sestávající z dílčích nároků. Pokud jde o délku soudního řízení, odpovědnost nese Ministerstvo spravedlnosti, nikoliv žalovaná. Z tvrzení žalobce pak nelze dovodit, že mu prokazatelně nějaká újma vznikla. Podle žalované mu ani vzniknout nemohla, neboť požadované informace nemají vztah k osobě žadatele. Pokud k němu požadované informace nemají vztah, nemůže mít k němu vztah ani jejich neposkytnutí.

4. Soud I. stupně rozhodl ve věci rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve znění usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] tak, že uložil žalované povinnost písemně se žalobci omluvit, zároveň konstatoval, že v řízení o žádosti žalobce o informace došlo k porušení práva žalobce na projednání věci (vydání rozhodnutí) v přiměřené lhůtě a k porušení práva na informace v jeho časové dimenzi, zamítl žalobu ohledně požadavku na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení žalobci. Soud I. stupně přisvědčil žalobci, že je možné podat žalobu na náhradu nemajetkové újmy za celou dobu řízení, počínajíce prvním úkonem správního orgánu až po jeho soudní přezkum. Soud I. stupně konstatoval, že právo na informace je základní občanské právo, které je zaručeno v čl. 10 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod (dále jen„ Úmluva“), v čl. 19 [anonymizována dvě slova] o občanských a politických právech a v čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“) a vztahuje se především k záležitostem veřejného zájmu. V žalobě popsaným nezákonným postupem, vydáním nezákonných rozhodnutí, průtahy a celkově nepřiměřenou délkou řízení o žádosti o informace bylo žalobci ze strany jak správních orgánů, tak spoluzaviněním Městského soudu v Praze po dobu 3 let neoprávněně bráněno v jeho právu podílet se na kontrole činnosti orgánů veřejné moci. Bylo proto porušeno nejen základní právo žalobce na vydání rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, ale i jeho základní právo na svobodu projevu a na vyhledávání a šíření informací, neboť po dlouhé době od podání žádosti již pro něj získání požadované informace mělo jen historickou hodnotu a uplatnění tohoto práva se plynutím času pro něj stalo již zcela neefektivním. Žalobce nebyl zatížen povinností prokazovat vznik nemajetkové újmy, bylo však třeba zkoumat, zda by jakákoliv osoba v postavení žalobce mohla důvodně pociťovat vznik újmy. Žalobce nevysvětlil, proč vlastně požadovaný souhrn informací potřeboval, ani to, jak mohl informace účelně a smysluplně využít. Nelze tak vyloučit argumentaci žalované, že požadované informace mohly být jen určitou„ odvetou“ konkrétní osobě v řadách policie. Za takové situace soud I. stupně dospěl k závěru, že došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené zákonné lhůtě, neboť tato nebyla dodržena, když jednak nebylo rozhodnuto ve lhůtě do 15 dnů a následně se žalobce domohl svých požadovaných informací po 3 letech, a přiznal žalobci kromě konstatování porušení práva i omluvu, když do jeho práv objektivně zasaženo bylo. Požadavek na odškodnění ve výši [částka] zamítl z toho důvodu, že obsah požadovaných informací se bezprostředně nepřipínal k osobě žalobce a informace nemohly mít pro žalobce podstatný význam.

5. K odvolání žalobce a žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zrušil rozsudek soudu I. stupně a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud nesouhlasil s právním posouzením věci ze strany soudu I. stupně, když řízení o poskytnutí informace se přímo netýká práv a závazků civilní povahy žadatele a nemá přímý dopad do majetkové sféry účastníka správního řízení. Řízení proto nespadá do věcné působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy a nelze v něm uvažovat o nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. Z toho důvodu se nelze zabývat otázkou přiměřenosti celkové délky řízení a nelze v něm bez dalšího aplikovat závěry Stanoviska, včetně tam na podkladě judikatury Evropského soudu pro lidská práva dovozené vyvratitelné právní domněnky vzniku nemajetkové újmy. Ve správním řízení, na které nedopadají čl. 6 odst. 1 Úmluvy a § 38 odst. 2 Listiny, jsou postižitelné toliko jednotlivé průtahy v řízení, tedy ty situace, kdy správní orgán porušil povinnost učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené době. Protože na tento nesprávný úřední postup nedopadají závěry Stanoviska, je poškozený povinen prokázat jak vznik újmy, tak příčinnou souvislost mezi průtahy a vznikem újmy. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) odvolací soud poukázal na to, že nárok na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé porušením povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě ve správním řízení, které nepodléhá čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 38 odst. 2 Listiny, a nárok na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé porušením práva na přiměřenou délku soudního řízení, jsou nároky založené na samostatném skutkovém základě, a tak nelze učinit závěr o jednotě uvedených řízení a posuzovat přiměřenost jejich délky jako celek. Tuto skutečnost je třeba zohlednit také v tom, jaká organizační složka v řízení za stát vystupuje. Soudu I. stupně bylo uloženo, aby vyzval žalobce k odstranění neurčitosti žaloby a uvedl, jakého zadostiučinění se domáhá z důvodu průtahů ve správním řízení a jakého z důvodu nepřiměřené délky navazujícího správního řízení. V návaznosti na žalobcem provedené vymezení jednotlivých dílčích nároků měl soud zvážit jaká (jaké) organizační složka (y) budou v řízení za stát vystupovat. Shledá-li soud prvního stupně základ nároku oprávněným, měl posoudit, jaká forma zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalobce (v případě požadavku na odškodnění průtahů ve správním řízení prokázanou nemajetkovou újmu) bude v daném případě dostatečná, a to v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu v otázce přiznání omluvy a konstatování porušení práva představovaného shodným výčtem porušených práv žalobce.

6. Soud I. stupně poté rozhodl ve věci rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tak, že zamítl žalobu ohledně požadavku na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a ohledně požadavku na uložení povinnosti žalované písemně se žalobci omluvit, a konstatoval, že v řízení o žádosti žalobce o informace došlo k porušení práva žalobce na projednání věci (vydání rozhodnutí) v přiměřené lhůtě a k porušení práva na informace v jeho časové dimenzi, a zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení žalobci. Soud I. stupně se v dalším řízení řídil závaznými pokyny odvolacího soudu a vyzval žalobce k odstranění neurčitosti žaloby, avšak dne [datum] Ústavní soud nálezem sp. zn. [ústavní nález], a poté i nálezem ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] shledal existenci práva na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny, které považuje za obsahově shodné s právem na projednání věci v přiměřené době, i ve vztahu ke správním řízením, jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda. Podle Ústavního soudu při rozhodování o zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem nelze odhlížet od toho, že bylo ve správním řízení rozhodováno o základním právu nebo svobodě, a proto je povinností obecných soudů zohlednit celkovou délku řízení. Na správní řízení o základních právech a svobodách, jakož i na případné navazující soudní řízení je tedy třeba z ústavněprávního hlediska nahlížet jako na řízení jediné. Není-li jeho délka přiměřená, uplatní se vzhledem k zásadnímu významu základních práv a svobod v souladu s čl. 38 odst. 2 Listiny domněnka vzniku nemajetkové újmy. Přitom není třeba zkoumat, zda předmětem řízení bylo občanské právo nebo závazek ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Soud I. stupně v souladu s označenými nálezy Ústavního soudu posuzoval, zda celková délka řízení, správního i soudního, byla přiměřená. Dospěl k závěru, že doba řízení 3 roky není přiměřená a žalobci byla způsobena nemajetková újma, neboť jeho věc nebyla projednána v náležité lhůtě, od [stát. instituce] nedostal odpověď ve lhůtě do 15-ti dnů. Vzhledem ke zjištěným okolnostem věci neshledal nároky žalobce odpovídající, žalobce nevysvětlil, k čemu by mu informace fakticky byly a jaký následek pro něj znamenalo, že tyto informace neobdržel včas. Soud I. stupně přiznal žalobci konstatování porušení práva, které má přednost před omluvou, a za situace, kdy jak nárok na omluvu, tak na konstatování porušení práva jsou obsahově identické. Soud I. stupně zohlednil, že k porušení práva žalobce sice došlo, ale ve svém faktickém důsledku toto porušení práva nemělo žádný dopad, vyjma toho, že se žalobce zúčastnil řízení téměř 3 roky. Požadavek na odškodnění ve výši [částka] zamítl.

7. K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zrušil rozsudek soudu I. stupně a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Soud I. stupně náležitě nezvážil dopady Ústavním soudem zaujatého právního názoru do poměrů posuzované věci v otázce organizační složky příslušné jednat za stát a jednal s Ministerstvem vnitra místo s [stát. instituce]. Náležitě také neposoudil podle kritérií uvedených v ust. § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, zda délka posuzovaného řízení byla skutečně nepřiměřená, a pominul judikaturu Nejvyššího soudu týkající se otázky konkurence požadované omluvy a konstatování porušení práva představované shodným výčtem porušených práv žalobce.

8. Soud I. stupně vyšel z prokázaných skutečností, že žalobce podal dne [datum] u [stát. instituce] žádost o informace ohledně ředitele Obvodního ředitelství policie [obec] I., plukovníka [anonymizováno] [jméno] [příjmení], policejní orgán však odmítl poskytnout informace, neboť neshledal důvody pro vyhovění takové žádosti. Žalobce podal odvolání proti rozhodnutí dne [datum], o němž rozhodovalo [stát. instituce] rozhodnutím ze dne [datum] a rozhodnutí Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy potvrdilo. Proti rozhodnutí žalobce uplatnil své nároky u soudu podáním doručeným Městskému soudu v Praze dne [datum] a domáhal se zrušení rozhodnutí [stát. instituce], věc byla vedena pod sp. zn. [spisová značka]. Soud ve věci rozhodl rozsudkem dne [datum] a rozhodnutí [stát. instituce] a rozhodnutí Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení a Krajskému ředitelství policie hlavního města Prahy uložil povinnost poskytnout žalobci informace požadované v jeho žádosti ze dne [datum] [stát. instituce] podalo kasační stížnost. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zrušil toliko výrok rozsudku Městského soudu v Praze ohledně uložení povinnosti Krajskému ředitelství policie hlavního města Prahy sdělit požadované informace, jinak kasační stížnost zamítl. [stát. instituce] rozhodlo [datum] a poskytlo žalobci informace, vyjma žádosti v bodu 3), a to k otázce, zda jmenovaný plukovník [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byl před [datum] členem [anonymizováno]. Dne [datum] byla Ministerstvu vnitra doručena žádost žalobce o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Dopisem ze dne [datum] [stát. instituce] sdělilo žalobci, že jeho nárokům nevyhovuje.

9. Soud I. stupně posoudil projednávanou věc podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) a podle InfZ a v souladu s výše označenými nálezy Ústavního soudu posuzoval, zda celková délka řízení, správního i soudního, byla přiměřená. Opětovně shledal, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, když žalobce se požadovaných informací, vyjma jedné z celkového počtu osmi požadovaných, domohl po uplynutí tří let od okamžiku, kdy o ně požádal. Věc žalobce nebyla projednána bez zbytečných průtahů, neboť v řízení před Městským soudem v Praze vedeným pod sp. zn. [spisová značka] došlo k průtahům, když mezi druhým úkonem ve věci ze dne [datum] a třetím úkonem ze dne [datum] uplynula doba téměř čtrnácti měsíců. U Nejvyššího správního soudu pak došlo k prodlevě po dobu téměř půl roku, neboť Nejvyšší správní soud obdržel kasační stížnost dne [datum] a rozsudek vyhlásil dne [datum]. Průtahy nejsou omluvitelné objektivními překážkami, šlo o pouhou nečinnost soudu.

10. Soud I. stupně vzal v úvahu, že žalobce nevystupuje pouze v tomto sporu, ale proti [země] podává celou řadu žalob, je občanským aktivistou zabývajícím se otázkou lidských práv a podle jeho tvrzení uvedený policista, o kterém původně žádal informace v jiné věci, neměl postupovat správně, avšak podle soudu I. stupně není zřejmé, jak požadované informace, vesměs osobní povahy, měly toto napravit, ani to, jak žalobce mohl informace využít. Podle soudu I. stupně tak nelze vyloučit argumentaci žalované, že požadované informace mohly být určitou odvetou konkrétní osobě v řadách policie, se kterou žalobce nebyl v jiných věcech spokojen. Soud I. stupně dospěl k závěru o porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené zákonné lhůtě, neboť tato nebyla dodržena, když jednak nebylo rozhodnuto ve lhůtě do 15 dnů a ve správním řízení soudním došlo k průtahům, a v důsledku toho se žalobce domohl požadovaných informací po 3 letech. Žalobce ale nevysvětlil, k čemu by mu informace fakticky byly a jaký následek pro něj znamenalo, že tyto informace neobdržel včas. Jelikož nelze dovodit, k čemu by mohly požadované informace fakticky sloužit, tedy pokud je žalobce neobdržel včas, nemohlo mu to přivodit prakticky žádnou újmu. V takové situaci by podle soudu I. stupně byla náhrada nemajetkové újmy přiznaná v penězích až ultima racio a přednost má odškodnění v jiné formě. Soud I. stupně přiznal žalobci satisfakci ve formě omluvy, za situace, kdy jak nárok na omluvu, tak na konstatování porušení práva jsou obsahově identické. Požadavek na relutární satisfakci ve výši [částka] soud zamítl, když s ohledem na okolnosti věci by nebylo spravedlivé, aby žalobce obdržel k omluvě i finanční zadostiučinění. Požadované informace pro něj nemohly být ničím významným.

11. Procesně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů soudního řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku a nákladech zastoupení advokátem.

12. Proti rozsudku se odvolali oba účastníci řízení.

13. Žalobce podal odvolání proti výrokům I a IV. Nesouhlasil s tím, že mu soud I. stupně nepřiznal odškodnění v penězích. S odkazem na konkrétní judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu argumentoval ve prospěch závěru, že má nárok na peněžitou satisfakci. Poukazoval na to, že jen zcela výjimečně se nepřiznává zadostiučinění v penězích. V dané věci pak nejsou žádné výjimečné okolnosti, pro které by nemělo být žalobci přiznáno peněžité zadostiučinění. Zdůrazňoval preventivně-sankční funkci peněžité náhrady nemajetkové újmy, i plynutí času, kdy z důvodu časového odstupu omluva ani konstatování porušení práva neplní satisfakční účel. Soud I. stupně nevzal v úvahu, že požadovaná informace má pro žadatele význam jenom tehdy, je-li poskytnuta bez prodlení. Žalobce se požadovaných informací nedomohl v zákonné lhůtě 15 dnů, ale až po třech letech, což vedlo k tomu, že se základní právo žalobce na informace stalo pouhým vyprázdněným pojmem. Tím je zvýšena míra nemajetkové újmy žalobce a z důvodu významu předmětu řízení pro žalobce měla být přiznána peněžitá náhrada nemajetkové újmy. Soud I. stupně pak nepřihlédl ke srovnatelnému případu, na který žalobce upozornil, a to případu [jméno] [příjmení], řešenému u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka], kdy poškozenému byla přiznána náhrada nemajetkové újmy [částka] s příslušenstvím za průtahy v řízení při vyřizování jeho žádosti o informace podle InfZ při délce řízení 18 měsíců a 27 dnů. Zdůvodnění napadeného rozsudku považoval za nedostatečné a liché, soud ho nevyzval k doplnění tvrzení a neprovedl jeho účastnický výslech. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích I. a IV. zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení s tím, aby věc v dalším řízení projednal a rozhodl jiný samosoudce.

14. Žalovaná se odvolala proti výrokům II a IV. Měla za to, že v dané věci nedošlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené zákonné lhůtě a závěr soudu I. stupně, že délka řízení u Městského soudu v Praze byla nepřiměřeně dlouhá, není správný. Žalobci žádná újma nevznikla, neboť požadované informace neměly vztah k jeho osobě a tak ani jejich neposkytnutí nemůže mít k němu vztah. Žalobce nevysvětlil, proč informace o konkrétním policistovi požadoval, k čemu by mu byly a jaký následek pro něj mělo, že by takové informace neobdržel včas. Podle žalované mohly být požadované informace spíše určitou odvetou konkrétní osobě v řadách policie, se kterou žalobce v jiných věcech nebyl spokojen. Protože k omluvě žalované není dán žádný důvod, žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně ve výrocích II a IV, žalobu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení, popřípadě, aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

15. Žalobce nesouhlasil s odvoláním žalované. Podle něj bylo prokázáno, že v řízení o informace došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Žalobce se domohl informací po 3 letech, kdy již byly zastaralé a neaktuální, vznikla mu nemajetková újma nepřiměřenou délkou řízení, bylo porušeno jeho právo na informace. Argumentace žalované, že požadované informace mohly být jakousi odvetou vůči úřední osobě, nereflektuje závěry a odůvodnění pravomocného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] vydaného v posuzované věci, o žádosti žalobce ze dne [datum]. Žalobce navrhl, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně ve výroku II jako věcně správný.

16. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., a po doplnění dokazování níže označenou listinou (§ 213 odst. 4, § 213a odst. 1 o. s. ř.) shledal, že odvolání nejsou opodstatněná.

17. V posuzované věci, kdy podle tvrzení žalobce mělo dojít k porušení jeho práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a k porušení práva na informace v jeho časové dimenzi v důsledku délky řízení, které probíhalo nejprve před správními orgány a poté před správním soudem, je možné v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] spatřovat nemajetkovou újmu v nepřiměřené délce celého řízení, zahrnujícího nejen soudní řízení, ale i předcházející správní řízení. Na řízení lze pohlížet jako na jediné řízení od okamžiku podání žádosti až do okamžiku poskytnutí informace. Soud I. stupně proto správně posuzoval přiměřenost celkové délky řízení, tj. správního řízení a na něj navazujícího soudního řízení.

18. Při posouzení žalobou uplatněného nároku na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení je třeba vycházet z ust. § 13 odst. 1 věty třetí a § 31a OdpŠk a ze závěrů Stanoviska.

19. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (§ 13 odst. 2 OdpŠk).

20. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k

a) celkové délce řízení,

b) složitosti řízení,

c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,

d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a

e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

21. Soud I. stupně učinil v zásadě správná skutková zjištění ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] i správního spisu [stát. instituce] sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok]. Z žalobcem označených důkazů však neučinil všechna skutková zjištění potřebná ke zjištění skutkového stavu, konkrétně k důvodům, které vedly žalobce k podání žádosti o informace o plk. [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Proto odvolací soud doplnil dokazování listinou, jež je obsahem správního spisu [stát. instituce], a to podáním žalobce ze dne [datum] adresovaným Ministerstvu vnitra prostřednictvím Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ve věci žádost o informace ze dne [datum] – doplnění odvolání.

22. V doplnění odvolání ze dne [datum] žalobce k odůvodnění žádosti o informace ze dne [datum] uvedl, že dne [datum] podal [stát. instituce] upozornění podle § 97 zákona o [stát. instituce] a zároveň státnímu zastupitelství oznámení o podezření ze spáchání [anonymizována dvě slova] ze strany policistů na základě zveřejněných informací, které odůvodňují podezření, že jednáním policistů v [obec a číslo] dne [datum], podílejících se na nezákonném legitimování a poté na bezdůvodném zadržení a omezování osobní svobody fotografa [jméno] [příjmení], včetně jeho ponižování a spoutání během jeho zadržování, mohl být spáchán ke škodě poškozeného [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] zneužití pravomoci úřední osoby, popřípadě další [anonymizována dvě slova]. Informace o protiprávním jednání příslušníků [stát. instituce] žalobce čerpal z příspěvku [jméno] [příjmení]„ Policajti se utrhli ze řetězu. Klidně vás seberou.“ uveřejněného dne [datum] na webových stránkách [webová adresa]. Na základě žádosti ze dne [datum] žalobce obdržel dne [datum] Vyrozumění o vypořádání žádosti o informace ze dne [datum], podepsané ředitelem Obvodního ředitelství policie [obec] I plk. [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Vyrozumění je plné naprosto bezobsažných frází nemajících žádnou informační hodnotu, informace v požadovaném rozsahu poskytnuty nebyly. Žalobce proto podal dne [datum] žádost o informace z důvodu, aby získal informace o profesní minulosti, o profesních předpokladech k výkonu úřední funkce a o vypláceném služebním příjmu ředitele Obvodního ředitelství policie [obec] I plk. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jakožto úřední osoby, která při výkonu úřední činnosti ignoruje platné právo, porušuje zákon a odmítá veřejnosti poskytovat informace, k jejichž poskytnutí je [stát. instituce] podle zákona povinna.

23. Posuzované řízení bylo zahájeno [datum], kdy žalobce podal žádost o informace a skončilo [datum], kdy nabylo právní moci rozhodnutí [stát. instituce], [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým byly žalobci poskytnuty požadované informace, vyjma informace pod bodem 3). Je proto správný dílčí závěr soudu I. stupně, že řízení trvalo tři roky. Řízení probíhalo před správním orgánem i před soudem, vždy ve dvou stupních. V řízení před správním orgánem byla překročena lhůta k vyřízení odvolání o dva dny, avšak tato skutečnost neměla na celkovou délku řízení zásadní vliv. V řízení před správním soudem se vyskytlo bezdůvodné období nečinnosti, od [datum] do [datum], kdy bylo rozhodnuto, že od [datum] bude věc přidělena k vyřízení jinému soudci. Období od [datum] do [datum], kdy bylo nařízeno jednání, nelze považovat za průtah, když bylo třeba určitého času k tomu, aby se nový soudce seznámil s obsahem spisu. Za průtah ve věci nelze považovat ani období od [datum], kdy Nejvyšší správní soud obdržel kasační stížnost, do [datum], kdy vyhlásil ve věci rozsudek, jelikož Nejvyšší správní soud je jediným soudem v [země] funkčně příslušným k rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku – kasační stížnosti. Žalobce se svým chováním na délce řízení nepodílel.

24. Na podkladě provedeného dokazování soud I. stupně správně shledal, že délka řízení jako celek neodpovídá době, v níž mohl žalobce očekávat vyřízení podané žádosti o informace. Jsou tak naplněny předpoklady odpovědnosti státu za škodu, neboť v řízení o žádosti žalobce o informace došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem vznikla žalobci nemajetková újma (její existence se presumuje). Vzhledem k uvedenému nelze přisvědčit žalované, že délka řízení nebyla nepřiměřeně dlouhá.

25. Pokud jde o formu odškodnění nemajetkové újmy, která vznikla žalobci v důsledku nesprávného úředního postupu, soud I. stupně správně přihlédl ke konkrétním okolnostem dané věci, které ve svém souhrnu odůvodňují závěr, že význam řízení pro žalobce byl nepatrný. Tato skutečnost pak vede k závěru, že zadostiučiněním, které je způsobilé odčinit nemajetkovou újmu, vzniklou žalobci nepřiměřenou délkou řízení, je omluva ze strany žalované, nikoli peněžitá satisfakce.

26. Při posouzení kritéria významu řízení pro žalobce vzal soud I. stupně zcela správně v úvahu, že žalobce vede proti [země] řadu sporů, je občanským aktivistou, a místopředsedou [příjmení] na podporu nezávislé justice v [příjmení] [příjmení], jak ostatně uvedl sám žalobce v žalobě. Již tyto skutečnosti nutně vedou k závěru, že ve vztahu k [anonymizováno] intenzity újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení se žalobce ocitl v jiné pozici, než v jaké by se nacházela osoba účastná jediného či několika málo soudních řízení. Odvolací soud je názoru, že intenzitu [anonymizováno] újmy snižuje také důvod, který vedl žalobce k žádosti o informace. Podáním žalobce ve správním řízení ze dne [datum], kterým odvolací soud doplnil dokazování, bylo prokázáno, že události, které vedly žalobce k podání žádosti o informace ze dne [datum], sice souvisí s nespokojeností žalobce ohledně vyřízení jeho předchozí žádosti ze dne [datum], kdy se aktivně zapojil do případu třetí osoby ze dne [datum], avšak o věci třetí osoby se dozvěděl na internetu, osobně událostem, k nimž došlo dne [datum], přítomen nebyl. Zapojení žalobce do případu třetí osoby zjevně vycházelo z jeho činnosti občanského aktivisty a místopředsedy spolku [příjmení], nikoli z jeho vlastního negativního prožitku. Informace požadované dne [datum] proto neměly k osobě žalobce žádný vztah.

27. Nemajetková újma je újma, která není měřitelná penězi, z její podstaty plyne, že spočívá v oprávněně úkorném pocitu poškozeného, do jehož práv bylo zasaženo (například v duševních útrapách). [anonymizována dvě slova] nelze nijak změřit, nadto je do značné míry ovlivněno subjektivním nastavením prožívajícího. Při úvaze o tom, zda došlo ke vzniku nemajetkové újmy, se tak vychází z její objektivizace, tedy z toho zda poškozený měl objektivní důvod cítit se v důsledku škodné události úkorně. Objektivní důvod je dán tehdy, pokud by se každá jiná osoba v postavení poškozeného úkorně cítila (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

28. Jestliže odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, kdy předmět řízení musí být způsobilý vyvolat takovou nejistotu, pak podle odvolacího soudu zjištěné (výše uvedené) okolnosti věci nutně musely u žalobce ovlivnit vnímání nemajetkové újmy, a posuzované řízení nemohlo mít reálný dopad do jeho práv. S ohledem na to není případ žalobce srovnatelný s případem Ing. [jméno] [příjmení], na který žalobce odkazoval.

29. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek soudu I. stupně ve výroku I podle § 219 o. s. ř., jelikož je věcně správný. Odvolací soud potvrdil i výrok II, kdy jen formulačně upravil text omluvy, aby přiléhavě odpovídal nároku, jehož se žalobce domáhal, tedy omluvy za nepřiměřenou délku řízení o žádosti o informace. Výrok IV o nákladech řízení mezi účastníky odvolací soud změnil ve lhůtě k plnění (§ 220 odst. 1 o. s. ř.), když přihlédl ke skutečnosti, že žalovaná je organizační složkou státu, čerpá prostředky ze státního rozpočtu a stanovená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků, jinak výrok IV rozsudku potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

30. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhrada byla přiznána žalobci. Byť žalobce neuspěl se svým odvoláním ohledně formy zadostiučinění, odvolání žalované směřovalo do základu nároku, a její odvolání bylo shledáno nedůvodným. V odvolacím řízení byl tedy procesně úspěšný žalobce. Náklady žalobce jsou náklady právního zastoupení. Advokát učinil v odvolacím řízení tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu – odvolání, vyjádření k odvolání žalované, účast na jednání odvolacího soudu. Odměna za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu činí [částka], za tři úkony [částka]. Spolu s náhradou hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši [částka] (jeden úkon á [částka]) a náhradou za DPH 21 % z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 písm. a) a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši [částka], činí náhrada nákladů odvolacího řízení celkem [částka]. Ke splnění povinnosti byla žalované stanovena lhůta 15 dnů od právní moci rozsudku (160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.), platebním místem je advokát žalobce.