pro zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala prostřednictvím návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zaplacení [částka] včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] z titulu nezaplacení televizních poplatků za období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění. Soud I. stupně ve věci samé rozhodl rozsudkem pro uznání poté, když dovodil, že jsou splněny podmínky § 114b odst. 5 o. s. ř. V této souvislosti soud I. stupně uvedl, že elektronickým platebním rozkazem ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] – 5 žalovanou v souladu s § 114b o. s. ř. vyzval, aby se pro případ, že podá odpor, ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s platebním rozkazem. O následcích nesplnění této výzvy soud I. stupně žalovanou poučil. Dne [datum] podala žalovaná odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu. Vzhledem k tomu, že se žalovaná nevyjádřila ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené 30-denní lhůtě ode dne uplynutí lhůty k podání odporu, která marně proběhla dnem [datum], byly dle soudu I. stupně splněny všechny podmínky podle § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání, a to v důsledku nastalé fikce uznání nároku.

3. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud I. stupně odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že náhradu na straně procesně úspěšné žalobkyně vypočetl podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. a přiznal jí náhradu nákladů řízení v částce [částka].

4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Žalovaná má za to, že soud neměl přiznat ve výroku I. částku [částka] žalobkyni jako úrok z prodlení, ale nižší, a to [částka]. Dále se žalobkyně odvolala proti výroku II., neboť dle názoru žalované je žalobkyní veřejná organizace, která má ve svém pracovním aparátu dostatek kvalifikovaných sil pro vymáhání poplatků soudní cestou i přesto, že hlavním příjmem pro takovou organizaci jsou právě poplatky a nejedná se o nijak komplikovaný případ. Domnívá se tedy, že je naprosto nepřípustné, aby si na takovýto bagatelní spor najala právní zastoupení. Z výše uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby soud přiznal žalobci pouze soudní poplatek.

5. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila.

6. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 201, § 204 o. s. ř.), odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 4 o. s. ř. ve spojení s § 205b o. s. ř. a § 205 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. a shledal, že odvolání žalované proti výroku I. napadeného rozsudku soudu I. stupně není opodstatněné, zatímco odvolání do výroku II. napadeného rozsudku, týkající se náhrady nákladů řízení, opodstatněné je. Odvolací soud rozhodl ve věci dle § 214 odst. 3 o. s. ř. bez jednání, když s tímto postupem účastníci souhlasili / § 101 odst. 4 o. s. ř. a z důvodu právní jistoty přezkoumal výrok I. v celém rozsahu.

7. Dle § 205b o. s. ř. jsou u odvolání proti rozsudku pro uznání odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a/ o. s. ř., tedy nedostatek podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce nebo nesprávné obsazení soudu, jiné odvolací důvody s ohledem na institut rozsudku pro uznání nejsou přípustné.

8. Podle § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti. Podle § 114b odst. 2 o. s. ř. k podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. Podle § 114b odst. 4 o. s. ř. musí být usnesení podle odstavce 1 žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba. Podle § 114b odst. 5 o. s. ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3 o. s. ř.) musí být poučen /fikce uznání nároku/.

9. Podle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6).

10. V daném případě vydal soud I. stupně dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] – 5 elektronický platební rozkaz, kterým ve výroku I. žalované uložil, aby do 15 dnů ode dne doručení elektronického platebního rozkazu zaplatila žalobkyni částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] nebo aby podala proti tomuto elektronickému platebnímu rozkazu odpor do 15 dnů ode dne doručení u podepsaného soudu. S tímto elektronickým platebním rozkazem byla spojena výzva podle § 114b odst. 1 o. s. ř. s příslušným poučením. Tato výzva byla doručena žalované do datové schránky dne [datum]. Posledním dnem lhůty k podání odporu byl [datum]. Dne [datum] podala žalovaná včasný odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu. Dne [datum] začala žalované běžet 30denní lhůta k vyjádření podle výroku II. elektronického platebního rozkazu v souladu s § 114b odst. 1 o. s. ř. Posledním dnem k podání vyjádření byl [datum].

11. V daném případě není pochyb o tom, že kvalifikovaná výzva byla žalované řádně doručena (srov. § 114b odst. 4 o. s. ř.) a že se žalovaná ve stanovené lhůtě třiceti dnů k žalobě nevyjádřila (srov. § 114b odst. 2 o. s. ř.), ani nepožádala z vážných důvodů o prodloužení této lhůty (srov. § 114b odst. 5 o. s. ř.). Žalovaná byla zároveň poučena, za jakých podmínek soud rozhodne rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř. Z obsahu spisu se nepodávají žádné pochybnosti o řádném doručení kvalifikované výzvy v souladu se zák. č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších změn a doplňků, příp. administrativní pochybení zaměstnanců žalované a nereagování na výzvu a procesní pasivita žalované nemůže být na újmu žalobce v situaci, kdy žalovaná byla řádně poučena o následcích případné procesní pasivity. V tomto směru nedošlo ani k tvrzenému porušení práva žalované na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod. V uvedeném případě byl postup soudu I. stupně souladný i s obsahem rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 13/15, který shledal právní úpravu dle § 114b ve spojení s § 153a o. s. ř. ústavně souladnou, kdy fikce uznání sankcionuje procesní pasivitu účastníka a sleduje legitimní cíl rozhodnout věc bez zbytečného odkladu.

12. Již v nálezu z [datum], sp. zn. [ústavní nález], Ústavní soud zdůraznil, že aplikace fikce uznání nároku nepřichází v úvahu, jestliže žalovaný uplatňovaný nárok popřel a projevil zájem aktivně se účastnit řízení, bez ohledu na to, že soud shledá jeho vyjádření nedostatečně kvalifikovaným (s výjimkou případů zjevně obstrukčního přístupu žalovaného). V nálezu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], který zmiňoval žalobce, Ústavní soud podmínky pro vydání rozsudku pro uznání dále rozvedl, resp. zpřísnil, když konstatoval, že soudy budou muset za vyjádření zabraňující vydání rozsudku pro uznání považovat každou reakci žalovaného, v níž uvede alespoň nějaký věcný argument na svou obranu proti žalobou uplatněnému nároku a projeví o řízení zájem. Rozsudek pro uznání bude tedy možné vydat pouze tehdy, jestliže žalovaný buď na kvalifikovanou výzvu vůbec nezareaguje, nebo sice zareaguje, ale neuvede žádný věcný argument na svoji obranu. Samotné tvrzení, že uplatněný nárok neuznává, však nepostačí. Výjimku bude představovat závěr soudu o obstrukčním přístupu žalovaného (tedy závěr o tom, že neúplné vyjádření je v konkrétním případě vedeno pouze snahou o oddálení rozhodnutí ve věci samé). Vydání rozsudku pro uznání je v zásadě vyhrazeno jen případům, kdy žalovaný na kvalifikovanou výzvu podle § 114b o. s. ř. nereaguje buď vůbec, nebo v reakci neuvede žádný věcný argument na svoji obranu.

13. V posuzované věci byl rozsudek pro uznání vydán na základě fikce uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.), přičemž formální předpoklady pro jeho vydání (§ 114b odst. 5 o. s. ř.) byly splněny. Na základě této fikce uznání nároku soud I. stupně rozhodl (musel rozhodnout) v neprospěch žalované rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.), neboť její účinky, jestliže opravdu nastaly, nelze za řízení vyvrátit a nezanikají ani uplynutím času. Žádné zákonné ustanovení totiž nepřipouští důkaz opaku, tedy prokázání toho, že k uznání nároku žalovanou ve skutečnosti nedošlo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V případě, že za řízení nastala ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. fikce uznání nároku uplatněného proti žalované v žalobě, je v souladu se zákonem, jestliže soud I. stupně z její nečinnosti vyvodil zákonu odpovídající závěry a rozhodl v její neprospěch rozsudkem pro uznání. Jestliže účinky fikce nastaly, pak na jejích důsledcích ve smyslu existence základu pro vydání rozsudku pro uznání nemůže ničeho změnit ani okolnost, že později žalovaná uplatněnému nároku oponovala (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], uveřejněné pod [číslo] v časopise Soudní judikatura, roč. 2007, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] publikovaný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

14. S ohledem na skutečnost, že odvolací soud přezkoumává rozsudek pro uznání podle § 205b o. s. ř., tj. odvolacím důvodem mohou být jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. (podmínky řízení, vědná příslušnost soudu, vyloučení soudce nebo obsazení soudu) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání, nemohl odvolací soud věcně přezkoumávat uplatněnou námitku žalované do výše kapitalizované zákonného úroku z prodlení.

15. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. potvrdil podle § 219 o. s. ř.

16. Pokud je o náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně, pak § 142 odst. 1 o. s. ř. obsahuje pravidlo, dle nějž jsou hrazeny toliko náklady "potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva". Zákon tímto způsobem zakotvuje institut účelnosti vynaložených nákladů, jenž slouží jako formální záštita před zneužitím práva na náhradu nákladů vzniklých v průběhu soudního řízení (srov. nález sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum rozhodnutí] ([spisová značka] [anonymizována dvě slova])). Toto pravidlo se vztahuje na jakékoliv náklady řízení, tedy i na náklady spojené se zastupováním advokátem (tj. odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty). Z hlediska těchto nákladů je přitom nutno zkoumat jednak samotnou nezbytnost právního zastoupení (srov. např. nálezy sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum rozhodnutí] ([spisová značka] [anonymizována dvě slova]), sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum rozhodnutí] ([spisová značka] [anonymizována dvě slova]), sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum rozhodnutí] ([spisová značka] [anonymizována dvě slova]), sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum rozhodnutí] ([spisová značka] [anonymizována dvě slova]) či sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum rozhodnutí] ([spisová značka] [anonymizována dvě slova])), a jednak účelnost jednotlivých úkonů právní služby (srov. nález sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum rozhodnutí] ([spisová značka] [anonymizována dvě slova])).

17. Lze odkázat konkrétně na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], kde Ústavní soud dospěl mimo jiné k závěru, že činnost České televize sice není výkonem veřejné moci, nicméně, na poli svého působení se těší výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Česká televize je v převážné míře financována z televizních poplatků. Televizní poplatky jsou nyní stanoveny zákonem č. 348/2005 Sb., a to včetně určení jejich základu i výše, vymezení předmětu poplatků, definování poplatníka, vymezení osvobození od placení poplatků, určení způsobu placení poplatků a případné přirážky k nim atp. Podstatou poplatku je majetkový transfer upínající se k zařízení schopnému reprodukovat televizní vysílání. Poplatníkem televizního poplatku je vlastník, držitel nebo uživatel takového zařízení a poplatek hradí České televizi jako provozovateli televizního vysílání; je přitom lhostejno, zdali poplatník hradí poplatek například převodem ze svého bankovního účtu nebo zda za něj technicky vlastní transfer poplatku provádí poplatníkem pověřený subjekt. Neplacení televizních poplatků a agenda jejich vymáhání patří k obvyklé interní právní agendě této instituce, která má vlastní právní oddělení. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru České televize. Pokud si Česká televize zvolila možnost být v takovémto sporu zastoupena advokátem, což je její právo, nebylo možné za této situace na žalované spravedlivě žádat, aby hradila náklady řízení takto vzniklé.

18. Odvolací soud proto dle § 220 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně ve výroku o nákladech řízení II. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a dvou paušálních náhrad za dva úkony (písemné podání, výzva k plnění) podle § 2 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Ve výroku o lhůtě k plnění a platebním místě byl nákladový výrok jako věcně správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).

19. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224, § 211 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná byla procesně úspěšná jen do výroku o nákladech řízení, který však odvolací soud přezkoumává z úřední povinnosti, žalobkyni však žádné náklady nevznikly; proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.