o zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. května 2025, č. j. 16 C 3/2023-137,

1. Rozsudkem ze dne 22. května 2025, č. j. [spisová značka], soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení 300 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 6. 6. 2023 do zaplacení (výrok I), uložil žalobci povinnost zaplatit náklady státu České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] v rozsahu 100 % ve výši a lhůtě, která bude stanovena samostatným usnesením (výrok II) a uložil žalobci povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalované ve výši 1 200 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III).

2. Soud I. stupně takto rozhodl v pořadí již druhým rozsudkem o žalobě, jíž se žalobce původně domáhal zaplacení částky 720 172 Kč z titulu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu a z titulu náhrady škody za majetkovou újmu v důsledku trestního řízení vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen „Trestní řízení“), když proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání pro trestný čin úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) trestního zákoníku (dále jen „TrZ“) spáchaného ve formě pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c) TrZ, přičemž rozsudkem Krajského soudu v [adresa], pobočka [adresa] č. j. [spisová značka], byl žalobce zproštěn obžaloby. Žalobce požadoval náhradu majetkové škody za vynaložené náklady za právní zastupování ve výši 40 172 Kč. Dále požadoval přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, když během trestního stíhání došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Žalobci hrozil trest odnětí svobody s trestní sazbou 2-8 let, ode dne 1. 10. 2020 se sazbou 1-5 let. Trestní stíhání probíhalo v době, kdy žalobce čelil insolvenčnímu řízení, skončil s podnikáním a byl v těžké finanční situaci, což také zhoršovalo rodinné vztahy. Žalobce za výše uvedené požaduje částku ve výši 600 000 Kč. Dále žalobce požaduje přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce Trestního řízení ve výši 80 000 Kč, neboť řízení trvalo od roku 2017 do roku 2022, přičemž všechny průtahy vznikly v důsledku postupu soudu, žalobce s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval. Nárok byl uplatněn u [orgán] dne 5. 12. 2022.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobce u ní dne 5. 12. 2023 uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen „OdpŠk“) v celkové výši 720 172 Kč, sestávající se z nároku na náhradu nákladů spojených s obhajobou v Trestním řízení ve výši 40 172 Kč, z nároku na kompenzaci nemajetkové újmy způsobené Trestním řízením v celkové výši 600 000 Kč a nároku na kompenzaci nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou Trestního řízení ve výši 80 000 Kč. Žalovaná nevyhověla tvrzenému nároku na náhradu nákladů obhajoby, neboť žalobce nedoložil vznik škody. Za nezákonné Trestní řízení vyslovila žalovaná omluvu, a za nepřiměřenou délku Trestního řízení žalovaná neuhradila žalobci ničeho z důvodu absence odpovědnostního titulu. Žalovaná dále k nárokům z titulu náhrady nemajetkové újmy (v rozsahu 680 000 Kč s přísl.) vznesla námitku promlčení, neboť promlčecí lhůta začala běžet dnem následujícím po dni, v němž zprošťující rozsudek nabyl právní moci, tj. dne 7. 6. 2022, přičemž žaloba byla podána až dne 11. 7. 2023, tedy po uplynutí promlčecí lhůty, a to i s přihlédnutím k době, kdy promlčecí lhůta byla přerušena předběžným uplatněním u žalované.

4. Soud I. stupně v pořadí prvním rozsudkem zamítl nároky na nemajetkovou újmu z důvodu promlčení, nárok na náhradu škody (obhajné) byl zamítnut, neboť žalobce ani přes poučení soudu neprokázal vznik škody. K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem ze dne 16. 10. 2024, č. j. [spisová značka], rozsudek soudu I. stupně ohledně částky 40 172 Kč s příslušenstvím zahrnující nárok na náhradu škody v rozsahu obhajného a nárok na náhradu nemajetkové újmy v rozsahu 380 000 Kč s přísl. potvrdil a zároveň zrušil rozsudek ohledně částky 300 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o nárok z titulu újmy na zdraví, tj. náhradu škody, který není dle OdpŠk promlčen.

5. Soud I. stupně u ústního jednání dne 9. 1. 2025 vyzval žalobce, aby odstranil vady žaloby dle § 43 o. s. ř. konkretizací zbývajících dílčích nároků včetně jejich výše. Po tomto poučení žalobce uvedl, že částku 50 000 Kč požaduje z titulu ztížení společenského uplatnění a částku 250 000 Kč z titulu duševních útrap. Zároveň soud I. stupně na tomto jednání poučil žalobce dle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označil důkazy k prokázání vzniklé újmy na zdraví a příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vzniklou újmou. Žalobce po tomto poučení k důkazu navrhl lékařskou zprávu ze dne 8. 1. 2025 a svědky [jméno FO] (syn žalobce), [jméno FO] (bratr žalobce), paní [jméno FO] (přítelkyni žalobce) k popsání psychického stavu žalobce. V soudem I. stupně stanovené lhůtě pak doplnil návrh na výslech svědka [jméno FO] (spolupracující podnikatel) a dále vypracování znaleckého posudku z odvětví psychiatrie s ohledem na duševní útrapy žalobce. Soud I. stupně ustanovil k vypracování znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] z oboru psychiatrie a vyzval žalobce k zaplacení zálohy na znalecký posudek ve lhůtě 15 dnů od usnesení ze dne 21. 2. 2025, č.j. [spisová značka], jež bylo žalobci doručeno dne 22. 2. 2025, přičemž žalobce byl poučen, že jinak nelze znalecký posudek provést. Opakovaně byl o tomto poučen výzvou ze dne 25. 3. 2025. Vzhledem k tomu, že záloha uhrazena nebyla, soud I. stupně nařídil ústní jednání na den 22. 5. 2025, přičemž žalobce mohl až do jednání danou zálohu zaplatit, avšak neučinil tak. Žalobce zároveň ani nepožádal o osvobození od soudních poplatků.

6. Po právní stránce soud I. stupně citoval § 141 odst. 1 o. s. ř. a konstatoval, že znaleckým posudkem měl být prokázán tvrzený základ nároku žalobce včetně příčinné souvislosti s tvrzeným nezákonným rozhodnutím, přičemž s ohledem na skutečnost, že jde o odborné posouzení věci, není toto soud I. stupně schopen si z tvrzení žalobce a jím předložených listin ani svědeckých výpovědí učinit sám, navíc za situace, kdy se mělo jednat o zhoršení chronických potíží. Pokud žalobce ve věci přes opakované poučení soudem I. stupně nepředložil ke svým tvrzením důkazy (např znalecký posudek vlastní s doložkou dle § 127a o. s. ř.) a nezaplatil zálohu na znalecký posudek, neunesl důkazní břemeno ve věci. Ostatní navržené důkazy (svědecké výpovědi, lékařská zpráva) soud I. stupně neprovedl nebo z nich neučinil závěry, neboť nebyly způsobilé k prokázání existence vzniku újmy a případné výše nároků a příčinné souvislosti. Soud I. stupně proto žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 o. s. ř., o nákladech státu, resp. o základu tohoto nároku rozhodl soud I. stupně dle § 148 odst. 1 o. s. ř.

7. Proti rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalobce, neboť se neztotožňuje se zamítnutím žaloby. Žalobce nejprve v odvolání zrekapituloval průběh řízení týkající se nejen zbývajícího žalobního nároku. Zdůraznil zhoršení zdravotního stavu žalobce, kdy v důsledku změny právního zástupce se domáhá náhrady újmy na zdraví. Žalobce byl od roku 2002 léčen pro periodickou depresivní poruchu ve formě obnovených chronických psychických potíží, se kterými byl poprvé hospitalizován v průběhu měsíce května 2019 na psychiatrické klinice ve Fakultní nemocnici v [adresa]. Trpěl diagnostikovanými obtížemi se složkami neorganické nespavosti, bolestmi dolní části zad, hrudně bederní krajiny, nízkým příjmem, rozpadem rodiny a obtížemi přetrvávajícími do současné doby. Proto žalobce konkretizoval svůj nárok ve výši 50 000 Kč z titulu ztížení společenského uplatnění a ve výši 250 000 Kč z titulu duševních útrap, založil lékařskou zprávu ze dne 8. 1. 2025 a navrhl svědky. Žalobce v důsledku své tíživé finanční situace nebyl schopen zaplatit zálohu na znalecký posudek, a na ústním jednání se proto omluvil a požádal o delší lhůtu na zaplacení zálohy za znalecký posudek. Soud I. stupně však nevyslechl svědky, kteří se k ústnímu jednání dostavili, neboť konstatoval, že žalobce neunesl důkazní břemeno, a proto nemá smysl dále pokračovat, jelikož žalobce nepožádal o osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se žalobce nemůže ztotožnit s napadeným zamítavým rozsudkem. Navrhl, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu I. stupně s tím, aby znovu jednal po zaplacení zálohy.

8. Žalovaná se k odvolání písemně nevyjádřila, u ústního jednání odvolacího soudu navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu včasného a přípustného odvolání napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení dle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Odvolací soud o odvolání žalobce jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobce, neboť tento se k nařízenému ústnímu jednání nedostavil, ačkoli mu bylo řádně doručeno předvolání k ústnímu jednání, a to prostřednictvím jeho právního zástupce dne 13. 11. 2025, neboť právní zástupce žalobce sdělil odvolacímu soudu dne 20. 11. 2025, že ke dni 20. 11. 2025 ukončil zastupování žalobce, tedy ke dni doručení předvolání k ústnímu jednání zastoupení žalobce právním zástupcem trvalo.

10. Dle § 2958 o. z.: „Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.“

11. Dle § 5 OdpŠk: „Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.“

12. Dle § 7 OdpŠk: „Právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.“

13. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk: „Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.“

14. Dle § 32 odst. 1, 2 OdpŠk: „(1) Nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. (2) Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.“

15. V daném případě zůstal předmětem řízení již jen nárok žalobce na zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím požadovaný žalobcem z titulu ztížení společenského uplatnění a nárok žalobce na zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím z titulu duševních útrap, tj. bolestného, neboť nárokem na odškodnění bolesti se rozumí odškodnění bolesti v tzv. širším smyslu, tedy jak bolesti fyzické, tak i duševního strádání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017). Odvolací soud již ve svém předchozím rozhodnutí uvedl, že dle právní teorie, stát odpovídá i za újmu způsobenou v důsledku zhoršení zdravotního stavu fyzické osoby způsobeného stresem či jiným psychickým strádáním v průběhu vazby. V případě poškození zdraví již nejde o nemajetkovou újmu způsobenou výkonem vazby, ale o nárok se samostatným skutkovým základem, který se odškodňuje podle obecných ustanovení o náhradě újmy na zdraví. Samostatně je třeba jej také v soudním řízení odškodnit (viz Simon, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 157). Výše uvedené lze analogicky vztáhnout i na případ, že k poškození zdraví dojde v důsledku stresu či psychickým strádáním vyvolaným nezákonným trestním řízením. V tomto směru pak odvolací soud již v předchozím rozhodnutí odkázal na právní závěry vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3545/2010, které citoval. Po právní stránce je třeba s ohledem na skutkové vymezení zbývajících nároků posoudit tyto jako dílčí nároky na náhradu škody na zdraví v důsledku nezákonného trestního stíhání, které žalobce uplatnil včas, když promlčecí doba dle § 32 odst. 1 OdpŠk činí 3 roky, přičemž zprošťující trestní rozsudek nabyl právní moci dne 7. 6. 2022 a žalobce podal žalobu k soudu I. stupně dne 11. 7. 2023, tedy tyto dílčí nároky nejsou promlčeny.

16. K odpovědnosti žalované za škodu z titulu nezákonného rozhodnutí je třeba současného naplnění 3 předpokladů, a to nezákonného rozhodnutí, vzniku škody a příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o naplnění prvního předpokladu nezákonného rozhodnutí v podobě nezákonného trestního stíhání, tj. trestního stíhání, jež skončilo zproštěním obžaloby žalobce. Soud I. stupně tedy správně zaměřil pozornost na prokázání předpokladu vzniku škody a předpokladu příčinné souvislosti. Soud I. stupně zcela správně na ústním jednání dne 9. 1. 2025 poučil žalobce dle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označil důkazy k prokázání tvrzené újmy na zdraví v celkové výši 300 000 Kč a k prokázání příčinné souvislosti mezi vzniklou újmou a nezákonným trestním stíhání. Žalobce v soudem poskytnuté lhůtě k důkazu označil svědky (bratra, přítelkyni, syna a spolupracujícího podnikatele) k popsání psychického stavu, dále lékařskou zprávu ze dne 8. 1. 2025 a navrhl vypracování znaleckého posudku z oboru psychiatrie. Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně, že s ohledem na charakter nároků je v daném případě z žalobcem označených důkazů způsobilým důkazem k prokázání základu předmětných nároků, jejich výše i příčinné souvislosti pouze znalecký posudek z oboru psychiatrie, neboť skutkový závěr závisí na posouzení odborných otázek. Jelikož však žalobce, a to ani přes výzvu soudu I. stupně, nezaplatil zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 35 000 Kč, a to ačkoli byl poučen, že jinak nelze důkaz provést, žalobce není osvobozen od soudních poplatků a ani o osvobození nepožádal, nebylo možno tento důkaz provést. Za této situace je tak zcela správný právní závěr soudu I. stupně, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně předpokladů odpovědnosti žalované, a to vzniku škody v podobě újmy na zdraví a příčinné souvislosti. Z tohoto důvodu tak bylo zcela nadbytečné vyslýchat svědky, neboť jejich výslechem by nemohly být výše uvedené předpoklady prokázány, jelikož otázka, zda u žalobce došlo k újmě na zdraví a v jakém rozsahu, je otázkou odbornou. Lze tedy uzavřít, že žalobce neprokázal základ ani výši nároků, když v tomto směru přes poučení soudem I. stupně neunesl důkazní břemeno.

17. S ohledem na shora uvedené odvolací soud postupem dle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, když věcně správným shledal i nákladové výroky.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když i v odvolacím řízení byla zcela úspěšná žalovaná, a proto jí odvolací soud přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Náklady žalované spočívají v paušální náhradě za 2 úkony nezastoupeného účastníka (příprava na jednání a účast při jednání u odvolacího soudu dne 10. 12. 2025) ve výši 300 Kč/úkon podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.