o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 12. listopadu 2025, č. j. 15 C 338/2024-247,

1. Soud I. stupně rozsudkem ze dne 12. 11. 2025, č. j. 15 C 338/2024-247, zamítl žalobu s tím, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 13. listopadu 2024 je neplatné (výrok I) a uložil žalobkyni na náhradu nákladů řízení povinnost zaplatit žalované 33 200 Kč, a to do 3 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 13. 11. 2024 daného žalovanou žalobkyni dle § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce, které bylo odůvodněno porušením povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem spočívajícím ve vykazování fiktivních schůzek s klienty a zneužití karty [název] k úhradě nákladů na fiktivních schůzkách s klienty a tím neoprávněné obohacení se na úkor zaměstnavatele. Žalobkyně byla u žalované zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 15. 5. 2019 na pozici [funkce]. Pokud jde o údajné vykazování fiktivních schůzek s klienty, pak žalobkyně nikdy nebyla upozorněna na nesprávné či nedostatečné vykazování schůzek ani nebyla vyzvána k odstranění jakýchkoliv pochybností či rozporů ohledně vykazování schůzek. Žalovaná nijak nezdůvodnila, v čem konkrétně spatřuje porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem v souvislosti s údajným vykazováním fiktivních schůzek s klienty. Žalobkyně se tak může pouze dohadovat, jaká konkrétním újma vznikla žalované v souvislosti s vykazováním fiktivních schůzek. V průběhu pracovního poměru žalobkyně nebyl systém evidence schůzek [Systém] kontrolován, ani u žalobkyně ani u ostatních zaměstnanců na stejné pozici. Tvrzení žalované o údajném zneužití karty [název] k úhradě nákladů na fiktivních schůzkách s klienty a tím neoprávněné obohacení se na úkor žalované, je nepravdivé a účelové. Žalovaná nekonkretizovala, jak a kdy mělo dojít k údajnému zneužití karty [název]. Karta [název] je zaměstnanci běžně používána jak pro zaměstnanecké platby, tak i pro platby soukromé, přičemž na konci každého měsíce probíhá vyúčtování soukromých plateb tak, že zaměstnanec zadá do aplikace své soukromé platby s tím, že tyto jsou strženy zaměstnanci z jeho mzdy. Žalobkyně zadala své soukromé platby za měsíc listopad 2024 k vyúčtování dne 1. 12. 2024 a výplata mzdy byla provedena v návaznosti na toto vyúčtování. K žádnému neoprávněnému obohacení žalobkyně tak nedošlo. Skutkové vymezení porušení povinností v okamžitém zrušení pracovního poměru není dostatečně určité, nelze určit, v jakém konkrétním jednání žalobkyně je spatřován jeho důvod. Žalovaná neprokázala, jakým způsobem provedla kontrolu údajných fiktivních schůzek a které konkrétní schůzky neproběhly, obdobně pak ve vztahu ke kartě [název]. Žalované také nebyla způsobena žádná škoda. Žalobkyně v průběhu několika let dosahovala vynikajících pracovních výsledků, dostávala odměny a nenárokové části mzdy, když k okamžitému zrušení pracovního poměru přistoupila žalovaná dne 13. 11. 2024, tedy bezprostředně před účinností Dodatku č. 1 k pracovní smlouvě, dle něhož se od 1. 1. 2025 mění místo výkonu práce, jedná se o účelový krok žalované s úmyslem vyhnout se změně pracovní smlouvy.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že okamžité zrušení pracovního poměru je platným právním jednáním. Důvod pro ukončení pracovního poměru okamžitým zrušením spočívá: 1) vykazování fiktivních schůzek s klienty, kdy jen za období od 1. 10. 2024 do 12. 11. 2024 (den předcházející ukončení pracovního poměru) se jednalo o 31 fiktivních schůzek z celkového počtu 39 schůzek vykázaných žalobkyní; 2) zneužití karty [název] k úhradě nákladů na fiktivních schůzkách s klienty a s tím spojené neoprávněné obohacení na úkor žalované. Jednání žalobkyně ji dlouhodobě poškozovalo a působilo jí finanční újmu ve třech rovinách, a to: finanční újma spočívající v předstírání výkonu práce (mzda za nevykonanou práci), finanční újma spočívající ve zneužití karty [název] pro soukromé účely, a finanční újma spočívající v nerealizovaných obchodních příležitostech (ušlý zisk). V období od 1. 10. 2024 do 12. 11. 2024 vykázala žalobkyně 39 schůzek, z toho 31 schůzek bylo fiktivních a útrata placená na fiktivních schůzkách kartou [název] činila 1 895 Kč. V období od 1. 1. 2024 do 30. 9. 2024 žalobkyně vykázala 241 schůzek, z tohoto 196 schůzek bylo fiktivních a útrata placená na fiktivních schůzkách kartou [název] činila 15 603 Kč. Jednání žalobkyně, pro které s ní žalovaná ukončila okamžitě pracovní poměr, bylo natolik závažné, dlouhodobé a zcela neslučitelné s oprávněnými zájmy žalované, že po žalované nelze spravedlivě požadovat, aby pracovní vztah žalobkyně k žalované nadále pokračoval.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování listinnými důkazy, výslechem svědkyně a účastnickým výslechem člena představenstva žalované učinil skutková zjištění uvedená pod body 4 až 152 odůvodnění rozsudku, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. V tomto směru lze shrnout, že soud I. stupně měl za prokázané, že žalobkyně s žalovanou uzavřela pracovní smlouvu se sjednaným druhem práce [funkce], s místem výkonu práce [adresa], kdy úkolem žalobkyně dle žalobkyní podepsaného dokumentu Popis práce (dále jen „Popis práce“) bylo mimo jiné realizovat minimálně 8 osobních schůzek týdně se zástupci zákazníka, přičemž soud I. stupně měl za prokázané, že žalobkyně dlouhodobě a systematicky vykazovala fiktivní schůzky s klienty žalované, přičemž v období od 1. 10. 2024 do 12. 11. 2024 vykázala 31 fiktivních schůzek, kdy v těchto případech postupovala tak, že zasílala pozvánku na schůzku na pozměněnou (neexistující) emailovou adresu zástupce klienta. Zároveň soud I. stupně měl za prokázané, že žalobkyně v některých případech zneužívala kartu [název] k úhradě nákladů na fiktivních schůzkách s klienty (ve skutečnosti pro své soukromé výdaje), čímž se neoprávněně obohacovala na úkor žalované.

5. Po právní stránce soud I. stupně posoudil žalobkyní uplatněný nárok dle § 55 písm. c) a § 72 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zák. práce“), dále citoval judikaturu Nejvyššího soudu týkající se § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce a dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby. Soud I. stupně shledal naplnění důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru na straně žalobkyně, neboť žalobkyně se dopustila zvlášť hrubého porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci. Soud I. stupně shledal, že v rozsudku specifikovaných 31 fiktivních schůzek, které žalobkyně vykázala jako zrealizované, jsou dostatečně určitým a závažným důvodem pro ukončení pracovního poměru formou okamžitého zrušení pracovního poměru. Žalobkyně tímto jednáním žalovanou uváděla v omyl, uváděla nepravdivé informace a v podstatě žalovanou podváděla. Žalovaná byla přesvědčena, že žalobkyně je dostatečně aktivní, plní penzum schůzek, pouze se jí nedaří dojednat s oslovenými klienty spolupráci. Žalovaná v písemném vyhotovení okamžitého zrušení pracovního poměru tento důvod skutkově vymezila tak, že nemohl být zaměnitelný s jiným důvodem. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo učiněno písemně a bylo žalobkyni doručeno podle § 334 odst. 2 zák. práce dne 13. 11. 2024, přičemž byla dodržena i lhůta pro ukončení pracovního poměru okamžitým zrušením stanovená v § 58 odst. 1 zák. práce, neboť žalovaná se o porušení povinností žalobkyně dozvěděla 3 dny před ukončením pracovního poměru, jak vyplývá z výpovědí svědků. S ohledem na porušení povinnosti loajality žalobkyně vůči žalované jakožto zaměstnavateli, způsobení jí finanční ztráty a útoku na majetek žalované, došlo ke ztrátě důvěry žalované a byla tak naplněna požadovaná intenzita porušení povinností zvlášť hrubým způsobem, tudíž po žalované nešlo spravedlivě požadovat, aby žalobkyni dále zaměstnával po dobu výpovědní doby. Soud I. stupně proto žalobu zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně z důvodů dle § 205 odst. 2, písm. b), c), d), e), f) a g) o. s. ř. Nesouhlasí se skutkovým závěrem, že by žalobkyně vykazovala větší množství schůzek s klienty, které ve skutečnosti neproběhly, když namítá, že soud I. stupně zaměnil vykazování schůzek s klienty, tedy systém evidence práce, s plánováním schůzek. Pracovní kalendář byl pouze nástroj pro plánování schůzek, proto do něj žalobkyně zapisovala jak plánované schůzky, tak i návrhy schůzek, které nebyly potvrzené, nebo jen časové bloky, kdy čekala na reakci od klienta. Žalobkyně položky v kalendáři nikdy nevykazovala jako reálné pracovní schůzky ani podle nich nevedla výkazy, tudíž se nemůže jednat o fiktivní schůzky. V praxi tedy nešlo o to, aby klient vždy dostal pozvánku a potvrdil ji, navíc část klientů pozvánky nepožadovala či je dokonce odmítala. Tvrzení žalované, že záznamy v kalendáři znamenají vykázané schůzky, je účelové, neboť z Popisu práce vyplývá, že evidence práce se provádí výhradně formou shrnutí nebo zápisu ze schůzky, který se zasílá emailem klientovi. Tento zápis má obsahovat projednané body, závěry, úkoly, termíny a zúčastněné osoby, elektronický kalendář není v Popisu práce vůbec zmiňován. Soud I. stupně přepjatě formalisticky porovnával formální parametry kalendářových pozvánek a jejich doručení s tím, zda žalobkyně skutečně vykonává práci a z této premisy dovodil úmysl žalobkyně předstírat práci. Takové posouzení je nepřiléhavé, neboť kalendář nemůže být jediným kritériem pro takový závěr, když v tomto směru žalobkyně namítala, že požadavek 8 schůzek týdně nebyl dlouhodobě dodržován ani žalobkyní ani jinými kolegy, nebyl kontrolován ani vymáhán. Evidence práce měla být zaznamenána v systému [Systém], avšak jak potvrdila svědkyně [jméno FO], toto nebylo zaměstnanci dodržováno. Svědkyně rovněž potvrdila, že údajný požadavek na evidenci v kalendáři [název] není nikde písemně uveden, svědek [jméno FO] rovněž nevěděl, že by systém kalendáře měl být zaznamenán v nějakých interních normách žalované. Svědkyně [jméno FO] zároveň potvrdila, že žalobkyně nikdy nebyla vyzvána, aby odstranila nedostatky týkající se evidence schůzek. Žalovaná tedy neplnila řádně své povinnosti organizovat a kontrolovat práci vyplývající z § 302 zák. práce, přesto s žalobkyní okamžitě zrušila pracovní poměr s odkazem na nedodržování řádného systému evidence práce v podobě údajných fiktivních schůzek. Žalobkyně dále namítla nedostatečnou intenzitu případného porušení povinností, když žalovaná netvrdila, že by žalobkyně v průběhu fiktivních schůzek nevykonávala práci či tuto úmyslně předstírala či využívala čas ke svým soukromým aktivitám. Vykazování fiktivních schůzek pak není útokem na majetek zaměstnavatele, žalované nebyla způsobena žádná škoda, resp. v tomto směru žalovaná neunesla důkazní břemeno. Důvod okamžitého zrušení pracovního poměru spočívající ve zneužití karty [název] nebyl dostatečně určitě vymezen, v tomto směru žalobkyně opět poukázala na výpověď svědkyně [jméno FO] jakožto nadřízené žalobkyně, která veškeré výdaje žalobkyně schválila. I pokud by ke zneužití karty [název] došlo, jednalo by se opět o porušení povinností vedoucí zaměstnankyně dle § 302 zák. práce, nadto z textu okamžitého zrušení vyplývá, že se jedná o jednorázové zneužití karty, nikoli tedy o dlouhodobé zneužívání karty. Dále namítá nepřezkoumatelnost rozsudku z důvodu nevypořádání se s argumentací žalobkyně ohledně systému evidence práce, určitosti a nezaměnitelnosti důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru, intenzity porušení pracovních povinností, svědeckých výpovědí, které jsou v rozporu s odůvodněním rozhodnutí, způsobení škody i mimořádných odměn. Konečně napadené rozhodnutí je i nepředvídatelné z důvodu neunesení důkazního břemene žalované ve vztahu k vykazování schůzek v souladu s Popisem práce. Žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozsudku, ev. změnu tak, aby žalobě bylo vyhověno.

7. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného, když provedeným dokazováním byla prokázána existence obou důvodů okamžitého zrušení pracovního poměru. Pokud jde o důvod spočívající ve vykazování fiktivních schůzek s klienty, kdy jen za období od 1. 10. 2024 do 12. 11. 2024 žalobkyně vykázala 31 fiktivních schůzek z celkových 39 schůzek, pak žalovaná ke každé fiktivní schůzce vykázané žalobkyní předložila ucelenou řadu důkazů, jimiž prokázala její fiktivní charakter. Stejně tak bylo prokázáno zneužívání karty [název] k úhradě nákladů na fiktivních schůzkách s klienty, čímž došlo k neoprávněnému obohacování na úkor žalované. Tvrzení žalobkyně, že způsob vykazování schůzek prostřednictvím pracovního kalendáře, nebyl uveden v Popisu práce, je zcela irelevantní, neboť v řízení bylo prokázáno, že pracovní kalendář, který byl sdílen s její přímou nadřízenou, sloužil jako primární přehled počtu uskutečněných schůzek žalobkyně s klienty a zároveň jako podklad pro kontrolu plnění pracovních povinností. V tomto směru poukázala na výpověď svědkyně [jméno FO], která potvrdila kontrolu realizace minimálního počtu schůzek dle [název] kalendáře a na schůzkách „one to one“. Žalovaná popsala postup žalobkyně při realizaci fiktivních schůzek, kdy žalobkyně si naplánovala v [název] kalendáři fiktivní schůzku se zástupcem současného či potencionálního klienta, přičemž s ohledem na skutečnost, že se do kalendáře zadávají i emailové adresy účastníků, na něž se zasílá pozvánka, pozměnila emailovou adresu zástupce klienta takovým způsobem, aby na první pohled vypadala jako adresa skutečná, přičemž však na tuto adresu nemohla pozvánka být doručena, proto žádná z fiktivních schůzek nebyla a nemohla být potvrzena uvedeným zástupcem klienta. Žalobkyně v době konání fiktivní schůzky nebyla přítomná na pracovišti, tedy předstírala výkon práce, ačkoli reálně žádnou pracovní činnost nevykonávala, není tedy pravdivá námitka žalobkyně, že by žalovaná netvrdila předstírání práce žalobkyní. Tvrzení žalobkyně o zapisování do kalendáře pouze plánovaných schůzek či návrhů schůzek je nepravdivé a nelogické, neboť proč by pak žalobkyně záměrně měnila reálné emailové adresy zástupců klientů či zasílala emaily na adresy osob, které už u klientů nepracovaly, proč a na základě čeho by uváděla konkrétní místa a časy schůzek a proč by následně tyto záznamy vydávala za uskutečněné schůzky a prezentovala je své přímé nadřízené. Pracovní poměr nebyl s žalobkyní ukončen proto, že by nesprávně vykazovala schůzky s klienty, ale kvůli vykázání fiktivních schůzek. Jednání žalobkyně bylo dlouhodobé a způsobilo žalované finanční újmu spočívající v předstírání výkonu práce, v ušlém zisku z nerealizovaných obchodních příležitostí a ve zneužití karty [název], které za rozhodné období činilo celkem 1 895 Kč na 3 fiktivních schůzkách, jež žalovaná specifikovala, přičemž za období od 1. 1. 2024 do 30. 9. 2024 žalobkyně stejným způsobem uhradila kartou [název] svou osobní útratu za dalších celkem 15 603 Kč. Z formulace okamžitého zrušení je pak zřejmé, že se nejednalo o jednorázové zneužití karty [název].

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu včasného a přípustného odvolání napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., zčásti zopakoval dokazování dle § 213 odst. 2 o. s. ř. a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

9. Odvolací soud za účelem zjištění, zda žalobkyní zaslané pozvánky na schůzky, jež měly být dle žalované fiktivní, byly typizované (vzorové) či individualizované, zopakoval k důkazu několik sjetin ze systému [název] kalendáře, když nad rámec skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně měl za prokázané následující. Sjetinou ze systému kalendáře týkající se schůzky 2. 10. 2024 v době od 9 hod. - 10 hod. má odvolací soud za prokázané, že žalobkyně do [název] kalendáře na den 2. 10. 2024 naplánovala schůzku s [adresa] z [právnická osoba]. když odeslala pozvánku s textem: „Dobrý den, pane [jméno FO], zasílám Vám pozvánku s odkazem na online schůzku a těším se na setkání. S díky a pozdravem, [Jméno žalobkyně].“

10. Sjetinou ze systému kalendáře týkající se schůzky 3. 10. 2024 v době od 14:30 hod. - 15:30 hod. má odvolací soud za prokázané, že žalobkyně do [název] kalendáře na den 3. 10. 2024 naplánovala schůzku s [jméno FO] z [právnická osoba], když odeslala pozvánku s textem: „Hezký den, paní [jméno FO], zasílám Vám do kalendáře naši včerejší online schůzku ohledně speciálních projektů. S díky a pozdravem, [jméno FO].“

11. Sjetinou ze systému kalendáře týkající se schůzky 4. 10. 2024 v době od 13 hod. - 14 hod. má odvolací soud za prokázané, že žalobkyně do [název] kalendáře na den 4. 10. 2024 naplánovala schůzku s [jméno FO] z [právnická osoba], když odeslala pozvánku s textem: „Vážená paní [jméno FO], srdečně Vás zvu na páteční schůzku, která se bude konat od 13:00 hod. na adrese: [adresa]. Těšíme se na setkání s Vámi. S poděkováním a pozdravem, [Jméno žalobkyně]. [právnická osoba]“

12. Sjetinou ze systému kalendáře týkající se schůzky 11. 10. 2024 v době od 11:30 hod. - 13:00 hod. má odvolací soud za prokázané, že žalobkyně do [název] kalendáře na den 11. 10. 2024 naplánovala schůzku s [jméno FO] z [právnická osoba]., když odeslala pozvánku s textem: „Hezký den, paní [jméno FO], posílám slíbenou pozvánku na schůzku, která proběhne v pátek 11. října od 11.30. Pokud budete potřebovat cokoliv předem, neváhejte se ozvat. Díky a těším se na vás! [Jméno žalobkyně].“

13. Sjetinou ze systému kalendáře týkající se schůzky 18. 10. 2024 v době od 11:30 hod. - 13:00 hod. má odvolací soud za prokázané, že žalobkyně do [název] kalendáře na den 18. 10. 2024 naplánovala schůzku s [jméno FO] z [právnická osoba]. v [právnická osoba] [adresa], když odeslala pozvánku s textem: „Dobrý den, pane [jméno FO], posílám pozvánku na společný oběd, během kterého bychom mohli podrobně vyhodnotit výkon poslední kampaně a zároveň probrat možnosti naší další spolupráce. Budu se těšit na setkání. S pozdravem, [Jméno žalobkyně].“ Detailem výdaje ke kartě [název] (na č. l. 61 spisu) má odvolací soud za prokázané, že žalobkyně vyúčtovala výdaj hrazený kartou [název] ve výši 630 Kč, den výdaje 18. 10. 2024, název výdaje „[právnická osoba]“, vlastník výdaje „[Jméno žalobkyně]“ s poznámkou: „Schůzka s panem [jméno FO] ze spol. [právnická osoba] ohledně vyhodnocení poslední kampaně a projednání spolupráce pro rok 2025“, přičemž k výše uvedenému výdaji je kopie účtenky z restaurace [právnická osoba] znějící na částku 597 Kč, z níž se podává útrata za 2 nápoje a 2 jídla.

14. Popisem práce týkajícím se pozice [funkce] má odvolací soud nad rámec skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně za prokázané, že v této listině je specifikován požadovaný rozsah kontaktu se zákazníky včetně specifikace tohoto kontaktu (četnost, způsob kontaktu ve vztahu k jednotlivým pracovním pozicím). Ve vztahu k „Evidenci informací [Systém] – systém na řízení vztahů se zákazníky (případně jiný nástroj zastupující [Systém])“ se podává požadavek evidovat: základní údaje o zákazníkovi na kartě zákazníka, evidence obchodních příležitostí – s denní frekvencí udržovat aktuální přehled o všech rozpracovaných/potenciálních obchodních příležitostech. Ve vztahu k „New Business – evidence nových příležitostí na potenciálně nových zákaznících“ se podává požadavek na evidenci schůzek se zákazníkem zahrnující (i) kopii zápisu shrnutí ze schůzky, který bude/byl odeslán mailem zákazníkovi (včetně specifikace toho co bylo projednáno, termínů a odpovědných osob), (ii) zápis údajů pro interní účely podstatných pro získání příležitosti, (iii) přiřazení jmen účastníků schůzky (iv), termíny schůzky. Zápis ze schůzky je třeba zaslat emailem na všechny účastníky schůzky (do 24 hodin v čase obvyklé pracovní doby). V části „Vzdělání, měkké“ je uvedeno, že schopnost zhodnotit na osobní schůzce přínos řešení se zákazníkem a výsledek zapsat do [Systém] včetně návrhu na změny, které povedou k vyšší spokojenosti zákazníka při budoucích řešeních (nejpozději jeden měsíc po ukončení projektu). Jako klíčové hodnoty jsou uvedeny: důvěryhodný, vstřícný, upřímný.

15. Výše uvedené důkazy hodnotil odvolací soud v souladu s § 132 o. s. ř., a to jednotlivě i ve vzájemné souvislosti se všemi v řízení provedenými důkazy, přičemž přihlížel ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. Listinné důkazy považuje odvolací soud za věrohodné a autentické, ostatně ani účastníci jejich nevěrohodnost nenamítali.

16. Poté, co bylo v odvolacím řízení zčásti zopakováno dokazování listinami, odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně učinil ve věci správná skutková zjištění, provedené důkazy řádně zhodnotil, byť nesprávně označil výpověď [jméno FO] za svědeckou výpověď, ačkoli se jedná o účastnický výslech žalované s ohledem na skutečnost, že [jméno FO] je členem statutárního orgánu žalované. Po právní stránce pak soud I. stupně věc zcela správně posoudil. Předně odvolací soud nesouhlasí s námitkou žalobkyně týkající se nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, neboť v souladu s konstantní judikaturou byla žalobkyně schopna formulovat odvolací důvody i odvolací návrh; odůvodnění napadeného rozsudku bylo provedeno v souladu s § 157 odst. 2 o. s. ř., když z rozsudku je zřejmé, čeho se žalobkyně domáhala a z jakých důvodů, jak se ve věci vyjádřila žalovaná, jaká skutková zjištění soud I. stupně ve věci učinil a z jakých důkazních prostředků. Konečně je z odůvodnění zřejmé, jak soud I. stupně posoudil nárok žalobkyně po právní stránce. Odvolací soud nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že se soud I. stupně nevypořádal s argumentací žalobkyně, neboť z odůvodnění napadeného rozsudku lze jednoznačně seznat právní závěry soudu I. stupně ke všem relevantním otázkám nezbytným pro posouzení dané věci.

17. Odvolací soud rovněž nesouhlasí ani s námitkou nepředvídatelnosti napadeného rozsudku z důvodu, že žalovaná dle tvrzení žalobkyně neunesla důkazní břemeno k otázce, zda schůzky ve sledovaném období byly vykazovány v souladu s Popisem práce, případně, zda byla žalobkyně upozorněna na skutečnost, že schůzky nevykazuje v souladu s Popisem práce, neboť soud I. stupně na výše uvedené otázce nezaložil své rozhodnutí. Výše uvedená argumentace žalobkyně je pro rozhodnutí věci nepřípadná, neboť žalovaná v okamžitém zrušení pracovního poměru po skutkové stránce nevymezila porušení povinností žalobkyně v nesprávné evidenci schůzek, nýbrž ve skutečnosti, že žalobkyně vykazovala tzv. fiktivní schůzky, tedy jinými slovy, ve skutečnosti, že žalobkyně předstírala výkon práce spočívající ve schůzkách se zástupci zákazníků žalované, které však ve skutečnosti nerealizovala. Z tohoto důvodu je i irelevantní obrana žalobkyně, že tato nebyla vyzvána k odstranění nedostatků týkajících se evidence schůzek.

18. V daném případě žalovaná po skutkové stránce vymezila dva důvody okamžitého zrušení pracovního poměru, a to (i) vykazování fiktivních schůzek s klienty, kdy za období od 1. 10. 2024 do 12. 11. 2024 se mělo jednat o 31 schůzek z celkového počtu 39 vykázaných schůzek; (ii) zneužití karty [název] k úhradě nákladů na fiktivních schůzkách s klienty a s tím spojené neoprávněné obohacení se na úkor žalované. S ohledem na skutkové vymezení důvodů okamžitého zrušení pak soud I. stupně zcela správně zaměřil dokazování na zásadní skutečnost, zda žalobkyně předstírala pracovní činnost v podobě existence schůzek se zástupci zákazníků žalované, tj. vykazovala fiktivní schůzky či nikoli. V tomto směru tak není podstatný způsob evidence těchto schůzek, tj. (ne)soulad s Popisem práce, nýbrž existence předstírání schůzek, tj. samotné fiktivní schůzky. Odvolací soud nesouhlasí s námitkou žalobkyně, že soud I. stupně zaměnil vykazování schůzek s klienty, tedy systém evidence práce s plánováním schůzek, když dle tvrzení žalobkyně tato nikdy položky v [název] kalendáři nevykazovala jako reálné pracovní schůzky. V daném případě totiž bylo výše uvedené tvrzení žalobkyně provedeným dokazováním vyvráceno. Předně pokud by žalobkyně skutečně do [název] kalendáře zapisovala pouze návrhy schůzek, pak by bylo zcela nelogické, aby pozvánky na schůzky posílala na vědomě nepatrně pozměněné (tedy neexistující) emailové adresy, případně osobám, o nichž věděla, že již u daného zákazníka nepracují, jelikož takové jednání jednoznačně svědčí o záměru žalobkyně zastírat skutečnost a předstírat existenci schůzek, tj. plnění pracovních povinností. Skutečnost, že v rozhodném období (1. 10. 2024 do 12. 11. 2024) žalobkyně v 31 případech ze 39 případů odeslala pozvánku na neexistující emailovou adresu, pak dle odvolacího soudu fakticky vylučuje možnost, že by se jednalo o pouhý omyl či chybu při zadávání emailové adresy. Pokud žalobkyně v tomto směru v odvolání uváděla, že „V praxi tedy fakticky nešlo o to, aby klient vždy dostal pozvánku a potvrdil ji. Část klientů navíc pozvánky nepožadovala či je dokonce odmítala, u části obchodních aktivit je tento systém navíc nepoužitelný, ..“, jedná se o zcela absurdní námitku, neboť z jakého důvodu by pak žalobkyně do [název] kalendáře v těchto případech vkládala pozvánky na schůzku včetně uvedení časového údaje a místa schůzky pro dané osoby, nadto zasílané na fiktivní emailové adresy. Nevěrohodnost a účelovost této argumentace prokazuje i samotné znění pozvánek s textem typu: „zasílám pozvánku s odkazem na online schůzku“, „posílám slíbenou pozvánku na schůzku“ či „posílám pozvánku na společný oběd“, z nichž je evidentní, že pro realizaci schůzky bylo třeba doručení pozvánky klientovi.

19. Především však v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně fiktivní schůzky skutečně vykazovala jako reálné schůzky, což potvrdila svědecká výpověď [jméno FO] a účastnická výpověď [jméno FO], jak vyplývá z citace jejich výpovědí obsažené v protokolu o ústním jednání dne 6. 10. 2025, na něž poukázala žalovaná ve svém vyjádření k odvolání, ale i listinné důkazy, a to jednak email žalobkyně ze dne 21. 10. 2024, a jednak detail výdaje ke kartě [název] na č. l. 61 spisu, jak správně zjistil soud I. stupně. Emailem žalobkyně ze dne 21. 10. 2024 totiž sama žalobkyně potvrdila [jméno FO] existenci 8 schůzek v předchozím týdnu, kdy tento počet schůzek přesně odpovídá položkám zaznamenaným v [název] kalendáři žalobkyně, přičemž žalobkyně z těchto schůzek reálně absolvovala pouze 2 schůzky a 6 schůzek bylo fiktivních, jak bylo prokázáno listinnými důkazy předložených žalovanou k těmto schůzkám. Žalobkyně pak v řízení netvrdila ani neprokazovala existenci jiných 6 reálných schůzek, jež by v daném týdnu absolvovala, tedy je evidentní, že žalobkyně údaje v [název] kalendáři prezentovala jako reálné schůzky a uváděla tak žalovanou v omyl. Zároveň tuto skutečnost přímo prokazuje i fiktivní schůzka, která se měla konat 18. 10. 2024 se zástupcem [právnická osoba], kdy žalobkyně poslala pozvánku zástupci tohoto klienta žalované na společný oběd, přičemž tuto pozvánku zaslala na neexistující emailovou adresu, tedy zástupce klienta se o ní nedozvěděl, přesto následně žalované vyúčtovala užití platební karty [název] s výslovným uvedením, že úhrada občerstvení byla v souvislosti s touto fiktivní schůzkou. Žalobkyně tedy zároveň předstírala úhradu pohoštění zástupce klienta v restauraci [právnická osoba], tedy v řízení bylo jednoznačně prokázáno i zneužití platební karty [název] žalobkyní ve výši 630 Kč, tj. druhý důvod okamžitého zrušení, kdy toto jednání lze po právní stránce jednoznačně považovat za útok na majetek zaměstnavatele. Tímto svým jednáním pak žalobkyně žalované způsobila škodu, čímž byla zároveň vyvrácena námitka žalobkyně o absenci způsobené škody žalované. S ohledem na shora uvedené tak není opodstatněná námitka žalobkyně, že by [název] kalendář byl jediným kritériem pro závěr, že žalobkyně předstírala práci. Ve vztahu k druhému důvodu okamžitého zrušení spočívajícího ve zneužití karty [název] nelze dále přehlédnout ani další skutková zjištění učiněná soudem I. stupně pod body 102 a 103 odůvodnění napadeného rozsudku, z nichž je zřejmé, že žalobkyně vyúčtovala výdaje týkající se karty [název] za pohoštění s klientem žalované [právnická osoba] ve dnech 17. 5. 2024 a 12. 8. 2024, jak přímo potvrzují detaily výdajů včetně účtenek, ačkoli sám tento klient k dotazu žalované potvrdil, že se s žalobkyní v uvedených dnech nesešel.

20. Dle odvolacího soudu pak byla jednoznačně naplněna i intenzita porušení povinnosti nezbytná pro okamžité zrušení pracovního poměru a v tomto směru tak odvolací soud shledal námitku žalobkyně nedůvodnou. Již soud I. stupně v tomto směru citoval přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu, na níž lze odkázat. Odvolací soud navíc poukazuje i na právní teorii k této otázce např. PUTNA, Mojmír. § 55 [Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem]. In: BĚLINA, Miroslav, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 387–388, marg. č. 23: „Ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem; zákon (obdobně jako u jiných porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci) nedefinuje pojem porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Vymezení hypotézy právní normy zde závisí na konkrétních okolnostech případu; bude třeba přihlédnout k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, k míře jeho zavinění, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Přitom je třeba mít na zřeteli, že je to pouze soud, který v případném řízení o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru relativně neurčitou (abstraktní) hypotézu vymezí tak, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní vztah zaměstnance k němu nadále pokračoval.“ Ve vztahu k prvnímu důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru (vykazování fiktivních schůzek) je třeba zohlednit několik faktorů, a to formu zavinění porušení právní povinnosti, kdy ze strany žalobkyně se jednalo o úmyslné klamavé jednání, dále četnost a dlouhodobost porušování povinností ze strany žalobkyně dle § 301 písm. a), b) a d) zák. práce, jelikož se nejednalo o žádný ojedinělý exces, ale o dlouhodobé a promyšlené jednání žalobkyně trvající řadu měsíců, kdy žalobkyně si fakticky vytvořila „modus operandi“ a konečně i k pracovní pozici žalobkyně, kdy práce s klienty v podobě schůzek tvořila podstatnou náplň pracovní pozice žalobkyně. Intenzitu porušení pracovních povinností (vyplývajících z § 301 zák. práce) pak jednoznačně zvyšuje i vznik škody žalované v podobě soukromých útrat za pohoštění, u nichž žalobkyně předstírala, že se jedná o pohoštění v rámci pracovních schůzek s klienty i mimo rozhodné období uvedené v okamžitém zrušení pracovního poměru. Tvrzení žalobkyně, že žalovaná v řízení netvrdila, že by žalobkyně v průběhu fiktivních schůzek nevykonávala práci či tuto úmyslně předstírala, je nepravdivé, neboť žalovaná tato tvrzení uvedla již ve vyjádření k žalobě ze dne 21. 3. 2025. Pouhá skutečnost, že ze strany přímé nadřízené či žalované nebyla prováděna dostatečná kontrola plnění pracovních povinností žalobkyně, nemůže ničeho změnit na intenzitě porušení povinností žalobkyně. Ve vztahu k druhému důvodu okamžitého zrušení (zneužití karty [název]) byl v rozhodném období (1. 10. 2024 do 12. 11. 2024) jednoznačně prokázán vznik škody žalované úmyslným jednáním žalobkyně ve výši 630 Kč. V tomto jednání lze jednoznačně spatřovat přímý útok na majetek zaměstnavatele, který dle konstantní judikatury představuje tak významnou okolnost, že zpravidla již sama o sobě postačuje pro závěr o porušení povinnosti zaměstnance zvlášť hrubým způsobem (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2596/2011). Odvolací soud proto uzavírá, že intenzita porušení povinností zvlášť hrubým způsobem by byla naplněna ke každému z důvodů předmětného okamžitého zrušení pracovního poměru zvlášť, tím spíše je pak naplněna při společném hodnocení a naplnění obou důvodů okamžitého zrušení pracovního poměru. Odvolací soud tedy souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že na žalované nebylo možno spravedlivě požadovat, aby žalobkyni zaměstnávala ještě po výpovědní dobu.

21. Konečně nedůvodná je i námitka žalobkyně týkající se neurčitosti vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru spočívající ve zneužití karty [název], když z obsahu právního jednání okamžitého zrušení pracovního poměru, a především jeho výkladem muselo být žalobkyni zřejmé, co je jí kladeno za vinu, a to, že při vykazování fiktivních schůzek s klienty, jichž bylo ve sledovaném období (od 1. 10. 2024 do 12. 11. 2024 ) 31 z celkového počtu 39 schůzek, zneužila kartu [název] k úhradě nákladů na těchto fiktivních schůzkách, čímž se neoprávněně na úkor žalované jakožto zaměstnavatele obohatila. V řízení pak bylo prokázáno zneužití karty [název] na fiktivní schůzce dne 18. 10. 2024 ve výši 630 Kč, kdy na porušení povinnosti žalobkyně nemůže ničeho změnit fakt, že přímá nadřízená žalobkyně uvedený výdaj z důvodu nevědomosti fiktivnosti předmětné schůzky schválila.

22. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadený rozsudek postupem dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, když věcně správným shledal i nákladový výrok.

23. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalované, jež byla plně procesně úspěšná i v této fázi řízení. Náklady žalované v odvolacím řízení činí celkem 8 300 Kč a sestávají z odměny za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 65 000 Kč za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání ze dne 26. 2. 2026, účast u jednání odvolacího soudu dne 22. 4. 2026) ve výši 3 700 Kč/úkon a z paušální náhrady hotových výdajů za 2 úkony dle § 13 odst. 1, 4 a. t. ve výši 450 Kč/úkon. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.