o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně uložil žalované, aby do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatila žalobkyni [částka] s 8,05 % úrokem z prodlení p. a. od [datum] do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu co do částky [částka] s 8,05 % úrokem z prodlení p. a. od [datum] do zaplacení (výrok II) a uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni k rukám její zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši, která bude určena samostatným usnesením (výrok III). Usnesením ze dne [datum] pak soud I. stupně uložil žalované, aby do tří dnů od právní moci usnesení zaplatila žalobkyni k rukám její zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok I) a rozhodl o vrácení složené zálohy ve výši [částka] žalobkyni (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky [částka], která představuje náklady spojené s prohloubením kvalifikace žalované. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná nedodržela závazek setrvat v pracovním poměru u žalobkyně po dobu 3 let od absolvování školení, které se konalo od [datum] do [datum], tedy do [datum], neboť pracovní poměr skončil dohodou ke dni [datum]. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Namítala, že dohodu o prohloubení kvalifikace neuzavřela ze svobodné vůle, ale byla k tomu přinucena. Rovněž namítala, že náklady nedosáhly částky [částka].

3. Soud I. stupně vyšel z prokázaných zjištění, že žalobkyně uzavřela se žalovanou pracovní smlouvu, v níž strany sjednaly den nástupu do práce [datum] a druh práce kadeřnice. V pracovní smlouvě se žalovaná zavázala účastnit všech školení pořádaných žalobkyní s tím, že podrobnosti a podmínky účasti na školení budou upraveny v příslušné dohodě o zvyšování či prohlubování kvalifikace, kterou žalobkyně se žalovanou v každém konkrétním případě uzavře. Dne [datum] účastnice uzavřely dohodu o prohloubení kvalifikace, ve které se žalobkyně zavázala umožnit žalované prohloubení její kvalifikace účastí na kadeřnickém školení pořádaném [právnická osoba] [příjmení] [jméno] se sídlem v [anonymizováno] ve dnech [datum] [datum] a žalovaná se zavázala setrvat v pracovním poměru u žalobkyně minimálně 3 roky po ukončení školení, tedy do [datum], s tím, že pokud pracovní poměr skončí dříve, zaplatí náklady, které žalobkyně vynaložila na prohloubení její kvalifikace ode dne uzavření dohody do skončení pracovního poměru, a to nejvýše částku [částka]. Žalovaná byla v pracovním poměru u žalobkyně do [datum].

4. Soud I. stupně aplikoval na věc ustanovení [ustanovení pr. předpisu], zákoníku práce, ve znění [účinnost] (s ohledem na podpis dohody dne [datum]) – dále jen„ zákoník práce“. Shledal, že dohoda o prohloubení kvalifikace uzavřená dne [datum] vyhovuje požadavkům ust. § 234 zákoníku práce Náklady, které v souvislosti s dohodou žalobkyně mohla požadovat po žalované, byly prokázány ve výši [částka] (mzda, letenka, cestovné, taxi, diety, tlumočnice, ubytování, režijní náklady, cena školení). Žalovaná se zavázala setrvat v pracovním poměru minimálně 3 roky po ukončení školení, tj. do [datum], avšak pracovní poměr ukončila [datum]. Svůj závazek tedy nedodržela 9,5 měsíce. Za této situace žalobkyni náleží částka [částka] a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl, včetně úroku z prodlení. Ve zbývající části žalobu zamítl.

5. Pokud žalovaná namítala, že dohodu o prohloubení kvalifikace uzavřela pod nátlakem, soud I. stupně dospěl k závěru, že žalovaná se tímto tvrzením žalobě neubránila. Poukázal na obsah pracovní smlouvy, v níž se žalovaná zavázala účastnit se školení s tím, že ujednání pracovní smlouvy odpovídalo ust. § 230 odst. 1, 2 zákoníku práce. Výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že zaměstnanec měl možnost dohodu o prohloubení kvalifikace odmítnout a nemělo to pro něj žádný negativní důsledek. Obdobně vypovídala i svědkyně [jméno] [příjmení]. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], ani z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] nevyplynulo, že by žalobkyně žalovanou k podpisu dohody o prohloubení kvalifikace nutila, když ani jeden z nich nebyl podpisu dohody přítomen.

6. Náhradu nákladů řízení přiznal žalobkyni podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když neúspěšná byla jen v nepatrné části. O výši náhrady a o lhůtě k plnění soud I. stupně rozhodl samostatným usnesením ze dne [datum].

7. Proti výrokům I a III rozsudku a proti usnesení se odvolala žalovaná. Namítala, že soud I. stupně opominul podstatu prohlubování kvalifikace, kdy zaměstnavatel je oprávněn uložit zaměstnanci prohlubování kvalifikace, nemůže jej k tomu ale nutit. Rozporovala skutkový závěr soudu I. stupně, který učinil na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], a sice že by žalovaná byla povinna účastnit se veškerých školení za účelem zvyšování a prohlubování kvalifikace, a v každém případě byla povinna uzavřít smlouvu o zvyšování nebo prohlubování kvalifikace. Takový výklad pouze dokládá skutečnost, že zaměstnanci žalované byli nuceni zmíněnou dohodu uzavřít, jinak nebyli přijati do pracovního poměru nebo byli sankcionováni. To ve své výpovědi také uvedli svědci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Vytýkala soudu I. stupně, že neprovedl účastnický výslech žalované. Podle žalované je dohoda o prohloubení kvalifikace neplatná pro rozpor s ust. § 234 odst. 2 zákoníku práce, neboť jí uzavření této dohody bylo uloženo, jinak by nemohla pokračovat v pracovním poměru. Sjednání dohody je také v rozporu s dobrými mravy, protože sjednaná částka [částka] mnohonásobně převyšuje měsíční mzdu zaměstnance. Žalovaná sporovala náklad v podobě režijních nákladů, jde o nejasný termín, není zřejmé, co pod ně mělo být zahrnuto. Při neuznání částky režijních nákladů nedosahuje částka nákladů [částka] a celá dohoda je neplatně sjednaná. Rozporovala také hodnocení některých provedených důkazů s tím, že skutečně vynaložené náklady mohly dosahovat maximálně částky [částka]. Namítala překvapivost a nepředvídatelnost napadeného rozhodnutí, když v rámci předběžného právního názoru soud v podstatě informoval účastníky, že žaloba bude zamítnuta. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně a žalobu zamítl, a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

8. Podle žalobkyně v odvolání žalovaná opakuje argumenty, se kterými v řízení před soudem I. stupně neuspěla. Žalovaná opakovaně tvrdí, že k podpisu dohody byla žalobkyní donucena, a že náklady na prohloubení kvalifikace nedosahují částky [částka]. Faktem je, že žalovaná čerpala výhody, které jí zaměstnání u žalobkyně přinášelo, ale nehodlala dodržet svou část dohody. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že ačkoliv se školení v [anonymizováno] konala každý rok na jaře a na podzim, žalovaná se vždy účastnila jednou a to z jediného důvodu, že o to neprojevila zájem. Žalobkyně její rozhodnutí respektovala. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek jako věcně správný a přiznal žalobkyni náklady odvolacího řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání, a v jeho mezích, napadený rozsudek soudu I. stupně a usnesení soudu I. stupně, i řízení, které jejich vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a po doplnění dokazování pracovní smlouvou ze dne [datum] (§ 213 odst. 2, § 213a odst. 1 o. s. ř.) shledal, že odvolání žalované není opodstatněné.

10. Soud I. stupně provedl dokazování ke zjištění skutkového stavu věci v potřebném rozsahu, přičemž nepochybil, pokud neprovedl k důkazu účastnický výslech žalované. Výslech účastníka řízení přichází v úvahu tehdy, nelze-li dokazovanou skutečnost prokázat jinak (§ 131 odst. 1 o. s. ř.). Tvrzení, že byla nucena podepsat dohodu o prohloubení kvalifikace, žalovaná dovozovala z obsahu pracovní smlouvy a k poměrům u zaměstnavatele navrhovala vyslechnout svědky [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Protože dokazovanou skutečnost bylo možné v daném případě prokázat žalovanou označenými důkazy, nebyly splněny podmínky pro účastnický výslech žalované. Argumentace žalované ve prospěch opačného názoru vychází ze žalovanou předestřeného vlastního hodnocení svědeckých výpovědí, které je odlišné od jejich hodnocení soudem I. stupně. Odvolací soud však shledal, že soud I. stupně hodnotil provedené důkazy v souladu se zásadou volného hodnocení důkazu (§ 132 o. s. ř.) a jeho skutková zjištění jsou správná. Odvolací soud doplnil dokazování toliko pracovní smlouvou uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum], neboť je z ní možné dospět k dalším skutkovým zjištěním právně významným pro posouzení věci.

11. Pracovní smlouvou uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum] vzal odvolací soud za prokázané, že spoluúčast na školení je upravena v čl. VI, bodech 1-9 pracovní smlouvy tak, že zaměstnanec se zavazuje účastnit se všech školení pořádaných zaměstnavatelem, a to bez ohledu na rozvrh směn, tzn. že se zaměstnanec zúčastní takového školení i v době, na kterou nepřipadla jeho pracovní směna (bod 1.). Školení bude pořádat zaměstnavatel za účelem rozvíjení schopností a případného kariérního postupu zaměstnance za účelem prohlubování či zvyšování kvalifikace zaměstnance a zaměstnavatel tak bude přizpůsobovat kvalifikaci zaměstnanců stálému technologickému pokroku v jejich profesi (bod 2.). Délku školení a rozvrh jeho konání určuje zaměstnavatel, který o něm bude informovat zaměstnance nejméně 8 pracovních dní přede dnem zahájení tohoto školení (bod 3.). Podrobnosti a podmínky účasti na školení budou upraveny v příslušné dohodě o zvyšování či prohlubování kvalifikace, kterou se zaměstnancem zaměstnavatel v každém konkrétním případě uzavře (bod 4.). [město] konání školení je buď pracoviště zaměstnance, nebo školící zařízení určené zaměstnavatelem (bod 5.). Zaměstnanec je oprávněn i povinen využít znalostí, originálních metod a technik vyvinutých [právnická osoba] při výkonu své práce u zaměstnavatele (bod 6.). Zaměstnanec může být vyzván zaměstnavatelem k účasti na školeních či zdokonalovacích stážích ve střediscích, která propagují techniky a metody práce doporučované zaměstnavatelem (bod 7.). Účastí zaměstnance na školení nezaniká jeho nárok na výplatu mzdy za dobu, kdy se školení zúčastní. Naproti tomu se zaměstnanec zavazuje setrvat v pracovním poměru u zaměstnavatele po dobu, kterou stanoví dohoda o zvyšování či prohlubování kvalifikace (bod 8.). V případě, že bude se zaměstnancem ukončen pracovní poměr před uplynutím doby uvedené v dohodě o zvyšování nebo prohlubování kvalifikace z důvodů výpovědi ze strany zaměstnance, výpovědi ze strany zaměstnavatele pro hrubé porušení pracovní kázně, okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, neboť dohodou ze shora uvedených důvodů, zavazuje se zaměstnanec uhradit zaměstnavateli náklady vynaložené jím na školení, a to ve výši uvedené v dohodě o zvyšování nebo prohlubování kvalifikace, kterou před absolvováním školení zaměstnanec se zaměstnavatelem uzavřou (bod 9.).

12. Po takto doplněném dokazování je skutkový stav věci zjištěn v rozsahu způsobilém i pro rozhodnutí odvolacího soudu.

13. Podle § 227 zákoníku práce odborný rozvoj zaměstnanců zahrnuje zejména

a) zaškolení a zaučení,

b) odbornou praxi absolventů škol,

c) prohlubování kvalifikace,

d) zvyšování kvalifikace.

14. Podle § 230 odst. 1 zákoníku práce prohlubováním kvalifikace se rozumí její průběžné doplňování, kterým se nemění její podstata a které umožňuje zaměstnanci výkon sjednané práce; za prohlubování kvalifikace se považuje též její udržování a obnovování.

15. Podle § 230 odst. 2 zákoníku práce zaměstnanec je povinen prohlubovat si svoji kvalifikaci k výkonu sjednané práce. Zaměstnavatel je oprávněn uložit zaměstnanci účast na školení a studiu, nebo jiných formách přípravy k prohloubení jeho kvalifikace, popřípadě na zaměstnanci požadovat, aby prohlubování kvalifikace absolvoval i u jiné právnické nebo fyzické osoby.

16. Podle § 230 odst. 3 zákoníku práce účast na školení nebo jiných formách přípravy anebo studiu za účelem prohloubení kvalifikace se považuje za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda nebo plat.

17. Podle § 230 odst. 4 zákoníku práce náklady vynaložené na prohlubování kvalifikace je povinen hradit zaměstnavatele. Požaduje-li zaměstnanec, aby mohl absolvovat prohlubování kvalifikace ve finančně náročnější formě, může se na prohlubování kvalifikace podílet. Ustanovení odstavce 3 tím však není dotčeno.

18. Podle § 234 odst. 1 zákoníku práce uzavře-li zaměstnavatel se zaměstnancem v souvislosti se zvyšováním kvalifikace kvalifikační dohodu, je její součástí zejména závazek zaměstnavatele umožnit zaměstnanci zvýšení kvalifikace a závazek zaměstnance setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po sjednanou dobu, nejdéle však po dobu 5 let, nebo uhradit zaměstnavateli náklady spojené se zvýšením kvalifikace, které zaměstnavatel na zvýšení kvalifikace zaměstnance vynaložil, a to i tehdy, když zaměstnanec skončí pracovní poměr před zvýšením kvalifikace. Závazek zaměstnance k setrvání v zaměstnání začíná od zvýšení kvalifikace.

19. Podle § 234 odst. 2 zákoníku práce kvalifikační dohoda může být uzavřena také při prohlubování kvalifikace (§ 230), jestliže předpokládané náklady dosahují alespoň [částka]; v takovém případě nelze prohloubení kvalifikace zaměstnanci uložit.

20. Podle § 234 odst. 3 zákoníku práce kvalifikační dohoda musí obsahovat

a) druh kvalifikace a způsob jejího zvýšení nebo prohloubení,

b) dobu, po kterou se zaměstnanec zavazuje setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po ukončení, zvýšení nebo prohloubení kvalifikace,

c) druhy nákladů a celkovou částku nákladů, kterou bude zaměstnanec povinen uhradit zaměstnavateli, pokud nesplní svůj závazek setrvat v zaměstnání.

21. Podle § 234 odst. 4 zákoníku práce kvalifikační dohoda musí být uzavřena písemně.

22. Podle § 235 odst. 2 zákoníku práce nesplní-li zaměstnanec svůj závazek z kvalifikační dohody pouze zčásti, povinnost nahradit náklady zvýšení nebo prohloubení kvalifikace se poměrně sníží.

23. Z výše uvedeného vyplývá, že zaměstnanec je povinen prohlubovat si svoji kvalifikaci k výkonu sjednané práce a zaměstnavatel je oprávněn uložit zaměstnanci účast na školení k prohloubení kvalifikace, popřípadě na něm požadovat, aby prohlubování kvalifikace absolvoval i u jiné právnické nebo fyzické osoby. Náklady vynaložené na prohlubování kvalifikace hradí vždy zaměstnavatel, avšak tehdy, kdy předpokládané náklady dosahují alespoň částky [částka], může zaměstnavatel uzavřít se zaměstnancem kvalifikační dohodu. V takovém případě ale zaměstnavatel nemůže prohloubení kvalifikace zaměstnanci uložit, a pokud zaměstnanec odmítne prohloubit si kvalifikaci, nelze jeho jednání posoudit jako porušení pracovních povinností. Odlišnou situaci upravuje zákoník práce v ust. § 230 odst. 4 větě druhé, kdy umožňuje zaměstnanci, který požaduje účast na finančně náročnější formě prohloubení kvalifikace, aby se podílel, spolu se svým zaměstnavatelem, na nákladech prohlubování kvalifikace. O tento druhý případ se ale v posuzované věci nejedná.

24. Smyslem dohody podle ustanovení § 234 zák. práce je stabilizace zaměstnance, jemuž zaměstnavatel umožnil zvýšení nebo prohloubení kvalifikace a který se za to zavázal setrvat u zaměstnavatele po určitou dobu v pracovním poměru. Stabilizace takového zaměstnance v pracovním poměru je v zájmu zaměstnavatele na návratnosti prostředků, které vynaložil v souvislosti se zvyšováním či prohloubením kvalifikace svých zaměstnanců, neboť zaměstnanec, který porušil svůj závazek z dohody uzavřené se zaměstnavatelem podle ustanovení § 234 zák. práce setrvat u zaměstnavatele v pracovním poměru po sjednanou dobu, je povinen uhradit mu náklady spojené se zvýšením nebo prohloubením kvalifikace (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

25. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena dohoda o prohloubení kvalifikace (dále jen„ kvalifikační dohoda“). Kvalifikační dohoda byla uzavřena písemně a obsahuje všechny zákonem stanovené obligatorní náležitosti (§ 234 odst. 3 zákoníku práce), tedy i druhy nákladů (a jejich předpokládanou výši) a celkovou částku nákladů, kterou bude žalovaná povinna uhradit žalobkyni, pokud nesplní svůj závazek setrvat v zaměstnání. Žalovaná tak předem věděla, jakou částku nákladů bude povinna uhradit žalobkyni, pokud nesplní svůj závazek z dohody, věděla, o jaké druhy nákladů se jedná, včetně toho, že jedním z dílčích nákladů jsou režijní náklady. Žalované nelze přisvědčit, že v době uzavření kvalifikační dohody nebylo zřejmé, co má být zahrnuto pod pojem režijní náklady. Pokud jsou uvedeny v kvalifikační dohodě jako jeden z druhů nákladů, je zjevné, že se jedná o režijní náklady vynaložené v souvislosti se zajištěním školení, které se konalo ve dnech 7. 9. až [datum] ve Francii, v [anonymizováno]. V řízení bylo prokázáno (výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení]), že režijními náklady jsou náklady vynaložené na přípravu materiálu pro odborné školení a organizaci školení (zajištění tlumočnice na místě, hotelu a transferů), které pro žalobkyni zajistila právě svědkyně [příjmení]. Předpokládané náklady na školení [jméno] [příjmení] v [anonymizováno] přesáhly částku [částka] a tak byla žalobkyně oprávněna uzavřít se žalovanou kvalifikační dohodu (§ 234 odst. 2 zákoníku práce).

26. Kvalifikační dohoda není neplatná podle § 588 o. z. pro rozpor s ust. § 234 odst. 2 zákoníku práce, jak namítala žalovaná, protože žalobkyně neuložila žalované, aby uzavřela kvalifikační dohodu, a takovou povinnost nelze dovodit ani z pracovní smlouvy ze dne [datum]. Obsahem pracovní smlouvy (kterou odvolací soud zopakoval k důkazu) jsou obecné informace o školeních pořádaných zaměstnavatelem a obecné informace vztahující se jak ke zvyšování, tak k prohlubování kvalifikace, a týkající se kvalifikační dohody a podmínek, za nichž je zaměstnanec povinen uhradit zaměstnavateli náklady vynaložené na školení. Rovněž obsahuje informaci o možnosti (nikoli povinnosti) účastnit se školení či stáží ve střediscích propagujících techniky a metody doporučované žalobkyní. V tomto kontextu je třeba chápat i v pracovní smlouvě deklarovaný (obecný) závazek žalované účastnit se všech školení pořádaných žalobkyní. Soud I. stupně v této souvislosti správně poukázal na skutečnost, že ohledně každého školení měla být uzavřena individuální dohoda, a ujednání odpovídá ust. § 230 odst. 2 zákoníku práce. Dále bylo v řízení prokázáno (výpovědí svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]), že účast na školení byla dobrovolná. Žalobkyně nenutila své zaměstnance k účasti na školení v [anonymizováno], které bylo nákladnější, zaměstnanec mohl odmítnout uzavření kvalifikační dohody a nebyl za to postihován. Soud I. stupně při posouzení věci správně vycházel z výpovědi svědkyň [příjmení], která byla nadřízenou žalované, a která se zúčastnila školení společně se žalovanou, a [příjmení], která předmětné školení zajišťovala. Svědkyně [jméno] [příjmení] ukončila pracovní poměr u žalobkyně již v roce 2012, tedy tři roky před uzavřením kvalifikační dohody mezi žalobkyní a žalovanou, a ani svědek [jméno] [příjmení] nebyl přítomen uzavření kvalifikační dohody se žalovanou, oba se tak mohli vyjadřovat jen k průběhu svého pracovněprávnímu vztahu k žalobkyni.

27. Odvolací soud shledal nepřípadnou námitku žalované, že kvalifikační dohoda byla sjednána v rozporu s dobrými mravy, protože celková částka nákladů mnohonásobně převyšuje mzdu žalované. Žalovaná přehlíží, že žalobkyně postupovala v souladu se zákonem, protože zákoník práce ve svém ust. § 234 odst. 2 umožňuje zaměstnavateli uzavřít kvalifikační dohodu při prohlubování kvalifikace, jestliže předpokládané náklady dosahují alespoň částky [částka], přičemž výše mzdy zaměstnance není pro uzavření kvalifikační dohody relevantní. Rovněž přehlíží, že poměrnou část nákladů, které na její školení žalobkyně vynaložila, by nemusela vracet, pokud by dodržela svůj závazek setrvat v pracovním poměru u žalobkyně po sjednanou dobu 3 let po ukončení školení, tj. do [datum].

28. Soud I. stupně se náležitě zabýval jednotlivými druhy nákladů sjednanými v kvalifikační dohodě a na podkladě provedených důkazů (listin a výpovědí svědkyň [příjmení] a [příjmení]) dospěl ke správnému závěru, že za tyto náklady žalobkyně vynaložila celkem [částka]. Z důvodu stručnosti odvolací soud odkazuje na body 9 a 11 odůvodnění napadeného rozsudku.

29. Žalobkyně umožnila žalované zúčastnit se školení v [anonymizováno] ve dnech 7. 9. až [datum] a uhradila náklady s tím spojené. Absolvováním odborného školení žalovaná získala teoretické znalosti a praktické dovednosti, které následně mohla využívat v profesním životě. Žalobkyni se však prostředky vynaložené na odborný rozvoj žalované nevrátily, protože žalovaná nesetrvala v pracovním poměru u žalobkyně po sjednanou dobu 3 let po ukončení školení, ale pracovní poměr rozvázala ke dni [datum]. Za této situace vznikla žalované povinnost k úhradě nákladů z kvalifikační dohody v poměrné části (§ 235 odst. 2 zákoníku práce).

30. Ačkoliv soud I. stupně učinil správné zjištění, že strany kvalifikační dohody se výslovně dohodly na tom, že nejvyšší částka, kterou je zaměstnavatel oprávněn po zaměstnanci požadovat na úhradu nákladů na prohloubení kvalifikace činí [částka], chybně vycházel z částky prokázaných vynaložených nákladů [částka]. Jestliže žalovaná nedodržela závazek setrvat v pracovním poměru u žalobkyně do [datum], ale pracovní poměr ukončila ke dni [datum], tedy o 9,5 měsíce dříve, je povinna v souvislosti s nesplněním povinnosti vyplývající z kvalifikační dohody uhradit žalobkyni částku [částka] (88 067: 36 měsíců = [částka] x 9,5 měsíců = [částka]).

31. Z výše uvedených důvodů odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku I tak, že žalobu v částce převyšující částku [částka], tj. v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím, zamítl (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), jinak rozsudek soudu I. stupně ve výroku I potvrdil, protože je věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

32. V souvislosti se změnou napadeného rozsudku odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky, a to jak před soudem I. stupně, tak před soudem odvolacím (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) Odvolací soud rozhodl o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., protože žalobkyně nebyla v řízení zcela úspěšná. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky [částka], vyhověno bylo co do částky [částka], tedy v rozsahu 95 % požadavku, a co do částky [částka], tedy v rozsahu 5 % požadavku, byla žaloba zamítnuta. Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 90 % ([číslo]).

33. Žalobkyně vynaložila náklady na soudní poplatek za žalobu ve výši [částka] a na právní zastoupení. Podle obsahu spisu advokátka žalobkyně učinila v řízení před soudem I. stupně 6 úkonů právní služby podle [ustanovení pr. předpisu]“) – příprava a převzetí zastoupení, žaloba, podání ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], podání ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání dne [datum]. Dále učinila 4 úkony právní služby podle § 11 odst. 2 písm. c), f), h) ve spojení s ust. § 11 odst. 2 advokátního tarifu – jednoduchá výzva k plnění před podáním žaloby, vyjádření na výzvu soudu ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], které bylo odročeno za účelem mimosoudního jednání účastníků a účast na jednání dne [datum], při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku. Za tyto 4 úkony náleží odměna ve výši jedné poloviny za každý z úkonů. Odměna za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 5 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu činí [částka] z tarifní hodnoty [částka]. Za 10 úkonů právní služby náleží odměna ve výši [částka]. V odvolacím řízení advokátka učinila 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu – vyjádření k odvolání žalované ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum]. Odměna za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 5 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu činí rovněž [částka] z tarifní hodnoty [částka]. Za 2 úkony právní služby náleží odměna ve výši [částka]. Náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za 12 úkonů právní služby činí [částka] (jeden úkon á [částka]). Advokátka JUDr. [jméno] de [příjmení], která zastupovala žalobkyni od počátku řízení do [datum], kdy žalobkyně změnila zastoupení, není plátcem DPH. Advokátka Mgr. [příjmení] [příjmení] je plátcem DPH, proto za 4 úkony právní služby, které v řízení učinila, náleží i náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 písm. a) a § 151 odst. 2 o. s. ř., a to ve výši [částka] Celkem náklady žalobkyně činí [částka] a odvolací soud přiznal žalobkyni 90 % z této částky, tj. částku [částka]. Ke splnění povinnosti byla žalované stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), platebním místem je advokátka žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

34. Přísluší se doplnit, že výrok II rozsudku soudu I. stupně, a výrok II usnesení soudu nebyly odvoláním napadeny a samostatně nabyly právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).