Přeskočit na obsah
Městský soud v Praze 23 CO 257/2022-181 ECLI:CZ:MSPH:2022:23.Co.257.2022.1 Rozsudek

o určení neplatnosti výpovědi z nájmu, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s opravným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

JUDr. Jitka Denemarková · Rozhodnutí ze dne 7. 12. 2022

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň Mgr. Patricie Adamičkové a Mgr. Andrey Grycové v právní věci

žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně]

proti

žalovaným: 1. [právnická osoba], [IČO] v konkursu

sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] - [část obce]

2. JUDr. Ing. [příjmení] [příjmení], [IČO]

sídlem [adresa]

oba zastoupení advokátem Mgr. [jméno] [příjmení]

sídlem [adresa]

o určení neplatnosti výpovědi z nájmu, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s opravným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],


I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na nákladech odvolacího řízení [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalovaných [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Rozsudkem ze dne [datum] ve spojení s opravným usnesením ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu o určení neplatnosti výpovědi dohody o užívání pozemku, kterou učinil insolvenční správce dlužníka [právnická osoba], [IČO], sídlem [obec a číslo], [ulice a číslo] JUDr. Ing. [příjmení] [příjmení], [IČO], sídlem [adresa], spol. s r.o., [IČO], sídlem [adresa] (I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit 2. žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalovaného 2, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (II.); dále rozhodl o nákladech řízení mezi 1. žalovaným a žalobkyní tak, že žalovaný nemá nárok na náhradu nákladů řízení (III.).

2. Soud I. stupně rozhodoval k návrhu žalobkyně na určení neplatnosti výpovědi o užívání pozemků, kdy 2. žalovaný jako insolvenční správce 1. žalovaného uzavřel dne [datum] dohodu o narovnání, na základě této vzniklo žalobkyni právo podnikatelsky užívat blíže specifikované pozemky v katastrálním území Dolní Počernice za měsíční nájemné [částka], kdy žalobkyně má rovněž v nájmu budovu stojící na pozemku parc. [číslo] která je ve vlastnictví společnosti [právnická osoba]; žalobkyně pozemky užívá pro prodej a servis obytných vozů, na pozemcích váznou zástavní práva, a to exekutorské právo ve prospěch věřitele mof realestate 18 s.r.o. ([IČO]) k zajištění pohledávky ve výši [částka] s příslušenstvím, zástavní právo exekutorské ve prospěch věřitele [právnická osoba] a ([IČO]) k zajištění pohledávky ve výši [částka]. Dne [datum] přitom 2. žalovaný bez udání důvodu dohodu vypověděl; k zániku nájmu mělo dojít po uplynutí tříměsíční výpovědní doby, když výpověď byla učiněna výlučně na základě pokynu společnosti 6 [právnická osoba] dle § 230 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ), který byl odůvodněn porušením závazku v čl. 3 odst. 3.2. písm. c) dohody; tvrzený důvod pokládá však žalobkyně za účelový. Žalobkyně zdůraznila, že majetková podstata tím přijde o příjem z nájmu; výpověď pokládá žalobkyně za rozpornou s § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku, kromě jiného nebyl k pokynu zajištěného věřitele připojen souhlas ostatních věřitelů. Žalobkyně přitom zaslala 2. žalovanému námitky proti výpovědi dle § 2314 občanského zákoníku, na toto insolvenční správce nereagoval, ani když žalobkyně nabízela 2. žalovanému v [anonymizováno] [rok] placení vyššího nájmu.

3. 2. žalovaný navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou, a to ve vztahu k 1. žalovanému pro nedostatek pasivní legitimace; neboť insolvenční správce jedná svým jménem a na účet dlužníka (1. žalovaného). Insolvenční správce (2. žalovaný) připustil, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o narovnání o užívání žalobkyní blíže specifikovaných pozemků, když [právnická osoba], spol. s r.o. se zavázala, že neumožní bez předchozího souhlasu insolvenčního správce jakékoliv třetí osobě další užívání pozemků, a to vyjma užívání pozemků osobami spolupracujícími se společností žalobkyně, a vyjma krátkodobého parkování vozidel zákazníků žalobkyně, kteří navštíví provozovnu žalobkyně (umístěnou ve stavbě), když krátkodobé parkování nemělo přesáhnout 24 hodin po sobě jdoucích (čl. 3 písm. c) dohody), smluvní strany se přitom dohodly, že užívání pozemků lze ukončit dohodou smluvních stran nebo výpovědí, s tříměsíční výpovědní dobou (počínající běžet prvním dnem měsíce následujícího po doručení výpovědi); dohodu mohla kterákoliv ze stran vypovědět i bez udání důvodu (pokud 2. žalovaný vypověděl dohodu s odkazem na písm. g) dohody, zjevně se jednalo o písm. c), toto nepokládá 2. žalovaný za podstatné). Pokud zajištěný věřitel – společnost 6 [právnická osoba], respektive jeho právní předchůdce, přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku ve výši [částka], tržní hodnota zastavených pozemků ověřená znalcem je pouze [částka], proto zajištěný věřitel nepostupoval dle § 230 odst. 1 IZ, ale dle § 167 odst. 3 IZ; pokud zajištěný věřitel v insolvenčním řízení podrobně popsal hrubé porušení dohody žalobkyní, vyšel z argumentace insolvenčního správce i insolvenční soud, který usnesením č. j. [spisová značka] zrušil předchozí rozhodnutí č. j. [spisová značka], kterým původně 2. žalovanému bylo uloženo, aby nečinil ohledně vypovězených pozemků žádné kroky k vyklizení; výpověď danou 2. žalovaným tento pokládá za dostatečně srozumitelnou.

4. Soud I. stupně s ohledem na nepřítomnost žalobkyně nemohl splnit svou poučovací povinnost ve vztahu k povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní; vyšel z obsahu provedených důkazů blíže specifikovaných pod body 6. až 9. odůvodnění prvostupňového rozsudku, ze kterých zjistil obsah čl. 3, 3.2. písm. a), b), c), g), č.l. 28, které blíže specifikoval. Z uvedených listin zjistil, že žalobkyně uzavřela s 2. žalovaným dohodu o narovnání, v této se dohodli o nájmu pozemků parc. [číslo] k. ú. Počernice za měsíční nájem [částka], a to od [datum] na dobu neurčitou za podmínek specifikovaných v čl. 3, kdy žalobkyně se zavázala neumožnit bez předchozího souhlasu insolvenčního správce jakékoliv třetí osobě další užívání pozemků, vyjma užívání pozemků osobami spolupracujícími se žalobkyní či ke krátkodobému parkování vozidel zákazníků žalobkyně (nejvýše po dobu 24 hodin), strany se dohodly o možnosti dohodu vypovědět v tříměsíční výpovědní době, či ukončit smlouvu dohodou; [datum] byla žalobkyni doručena výpověď 2. žalovaného ze dne [datum]; insolvenčnímu správci byl [datum] přitom doručen pokyn zajištěného věřitele ve vztahu k užívání pozemků ze strany žalobkyně – tj. výpověď, kterým společnost 6 [právnická osoba] jako zajištěný věřitel v souladu s § 230 odst. 2 IZ udělila insolvenčnímu správci pokyn k vypovězení dohody v tříměsíční výpovědní lhůtě (s odkazem na čl. 3 písm. g) dohody); přitom žalobkyně zaslala námitky proti výpovědi 2. žalovanému s tvrzením, že nedošlo nikdy k porušení dohody v čl. 3 písm. c), když uvedené pozemky neměly užívat jiné osoby než osoby dohodou předvídané; dle žalobkyně neměl být pokyn zajištěného věřitele učiněn. Pokud insolvenční soud zakázal usnesením ze dne [datum] 2. žalovanému (č. j. [spisová značka]) činit kroky k vyklizení těchto pozemků v k. ú. [část obce], neboť společnost 6 [právnická osoba] doložila souhlas dalšího zajištěného věřitele (a kdy žalobkyně měla porušovat povinnosti vyplývající z dohody užíváním předmětných pozemků šesti osobami bez souhlasu 2. žalovaného), po předložení výpisu z webových stránek živnostenského úřadu a print screenu webových stránek osob prezentujících provozování podnikání na dotčených pozemcích, došlo následně ke změně pokynů insolvenčního soudu tak, že není třeba souhlasu dalších zajištěných věřitelů, neboť bylo namístě postupovat podle § 167 odst. 3 IZ s ohledem na hodnotu zajištěných pozemků – pouze [částka], což je méně než výše přihlášených zajištěných pohledávek společností 6 [právnická osoba] ([částka]) .Insolvenční soud proto usnesením pod č. j. [spisová značka] původní usnesení zrušil, když přihlášené zajištěné pohledávky výrazně převyšovaly cenu zástavy. I pokud soud I. stupně provedl ve věci důkaz znaleckým posudkem na cenu dotčených pozemků, neshledal tento důkaz za relevantní pro posouzení oprávněnosti výpovědi z nájmu; nepokládal ani za relevantní zastavení pronajatých pozemků ve vztahu k právnímu posouzení věci, ani nabídku žalobkyně adresovanou insolvenčnímu správci na placení vyššího nájemného.

5. S odkazem na ustanovení § 40 IZ soud I. stupně neshledal 1. žalovaného pasivně legitimovaného, neboť za dlužníka (1. žalovanou) vystupuje ve všech řízeních týkajících se majetkové podstaty insolvenční správce – tj. 2. žalovaný; i z tohoto důvodu bylo třeba žalobu vůči 1. žalované zamítnout; žaloba tak mohla směřovat pouze proti 2. žalovanému z titulu dispozičních oprávnění insolvenčního správce.

6. Soud I. stupně citoval obecné požadavky na určení neplatnosti právního úkonu ve smyslu § 80 o. s. ř., když otázku neplatnosti ukončení smlouvy bylo možno řešit jako otázku předběžnou v řízení o žalobě na plnění či v žalobě o určení práva nebo právního vztahu; v tomto směru tak neshledal dostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, přesto se zabýval meritorním posouzením věci a uzavřel, že pokud si žalobkyně a 2. žalovaný sjednali nájemní smlouvu s možností výpovědi bez uvedení výpovědního důvodu ve výpovědní tříměsíční době, pak výpověď je platná, když insolvenční správce tak mohl jednostranně ukončit nájem pozemků žalobkyni, text nájemní smlouvy přitom a stejně tak výpověď pokládal za srozumitelné a určité, nebylo třeba se zabývat ani naplněností výpovědního důvodu, když smluvní vztah bylo možno ukončit i bez uvedení důvodů; v tomto směru ani nepokládal za opodstatněné námitky žalobkyně; uvedený vztah účastníků posoudil ve smyslu § 2302 a následujících občanského zákoníku, kdy strany smlouvy si mohou sjednat výpovědní důvody i lhůty odlišně od zákona, či výpověď i bez udání důvodu (s odkazem na jím blíže specifikovanou judikaturu pod bodem 17. odůvodnění). Výpověď 2. žalovaného nepokládá za rozpornou s dobrými mravy, když 2. žalovaný vyšel z pokynu zajištěného věřitele (§ 167 odst. 3 IZ), kdy i nadužívání pozemků jinými osobami než žalobkyní považoval za hodnověrné i insolvenční soud; ostatně podmínky užívání pozemků s vyloučením třetích osob (s výjimkou krátkodobého parkování či obchodních partnerů žalobkyně) byly žalobkyni dostatečně známy.

7. V závislosti na procesním úspěchu 2. žalovaného rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy při výpočtu účelně vynaložených nákladů na právní zastoupení advokátem vyšel ze sazby úkonu [částka] za 1 úkon, při 3 úkonech tedy vypočetl odměnu částkou [částka], k tomu 3x režijní paušál po [částka] (převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, účast na jednání), po připočtení DPH tuto odměnu vypočetl částkou [částka], po připočtení cestovného vypočteného způsobem blíže specifikovaným v bodě 21. odůvodnění, po připočtení náhrady za promeškaný čas advokáta dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu náklady vypočetl částkou [částka]; ve vztahu k 1. žalované, rovněž procesně úspěšné, rozhodl tak že nemá vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, když tato se nemohla jednání účastnit (s ohledem na jednání 2. žalovaného jako insolvenčního správce za dlužníka – 1. žalovanou).

8. Proti tomuto rozsudku v celém rozsahu podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání z důvodu nesprávného právního posouzení. Namítala nepřezkoumatelnost rozsudku, kdy dle názoru odvolatelky se soud nevypořádal s většinou argumentace uplatňované žalobkyní, respektive se soud zabýval pouze posouzením rozporu výpovědi z nájmu s dobrými mravy; zbývajícími argumenty žalobkyně se soud nezabýval. Odvolatelka navrhla rozsudek zrušit a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení.

9. 2. žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně navrhl rozsudek potvrdit jako věcně správný, když soud posoudil správně otázku pasivní legitimace 2. žalovaného (§ 40 odst. 3 a 4 IZ) . 2. žalovaný tak poukázal na strohost odvolání žalobkyně a bližší neuvedení odvolacích důvodů; s ohledem na správnost závěrů soudu I. stupně navrhl 2. žalovaný rozsudek potvrdit pro případ, že nebude odvolání odmítnuto.

10. Odvolací soud jednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně, která se k odvolacímu jednání nedostavila, neomluvila se, ačkoliv byla včas a řádně předvolána.

11. Poté odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není opodstatněné. Ačkoliv je odvolání velmi lakonické, lze z něj seznat odvolací důvody i odvolací návrh, proto odvolací soud neshledal opodstatněným odmítnutí neprojednatelného odvolání žalobkyně a přistoupil k věcnému přezkumu.

12. Soud I. stupně správně a úplně zjistil skutkový stav věci, provedl dokazování v dostatečném rozsahu, svá skutková zjištění posoudil správně i po právní stránce; provedené důkazy zhodnotil způsobem předpokládaným ustanovením § 132 o. s. ř. a odůvodnění svých skutkových i právních závěrů vypracoval v souladu s § 157 o. s. ř.

13. Odvolací soud nesouhlasí s názorem odvolatelky, že rozhodnutí soudu I. stupně je nepřezkoumatelné, z rozhodnutí soudu I. stupně vyplývají logickým způsobem skutkové i právní závěry, na základě kterých soud I. stupně správně posoudil i otázku nedostatku pasivní legitimace 1. žalované, když v souladu s ustanovením § 40 IZ přešla dispoziční oprávnění k majetkové podstatě na insolvenčního správce, tj. 2. žalovaného, byl proto správný závěr soudu I. stupně o nutnosti žalobu zamítnout ve vztahu k 1. žalované.

14. Odvolací soud rovněž souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že v případě podání žaloby na určení neplatnosti právního jednání je na účastníku, aby tvrdil naléhavý právní zájem na požadovaném určení /pokud se nejedná o žalobu na určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu/, pokud se žalobkyně vzdala práva účasti u jednání soudu I. stupně i II. stupně, vzdala se tak rovněž možnosti být řádně poučena o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ve vztahu k požadovanému určení; i v tomto je správný závěr soudu I. stupně uvedený v bodě 4. a 16. odůvodnění prvostupňového rozsudku. Soud I. stupně správně rovněž uzavřel, že předmětná žaloba tak měla směřovat pouze proti 2. žalovanému – insolvenčnímu správci.

15. Soud I. stupně rovněž správně zjistil obsah dohody o narovnání, v rámci které účastníci sjednali nájem blíže specifikovaných nemovitých věcí a podmínky nájmu včetně možnosti ukončit nájem dohodou či výpovědí kteroukoliv ze smluvních stran bez uvedení důvodu; i v tomto jsou správná skutková zjištění soudu I. stupně a z nich vyplývající správný a logický závěr, že insolvenční správce mohl vypovědět v případě zjištěného porušování podmínek nájemní smlouvy nájem bez uvedení důvodu. Námitky odvolatele, že výpověď insolvenčního správce nesledovala řádný výkon správy a odporovala zájmům úpadce, když výpověď neměla být„ rentabilní“ při současné nabídce nájemkyně – žalobkyně na vyšší nájemné, nemají význam pro právní posouzení předmětu sporu a jsou pouze účelovým rozmělňováním předmětné problematiky ze strany nájemkyně, jejíž porušení obsahu nájemní smlouvy bylo shledáno i insolvenčním soudem v insolvenčním řízení. Z obsahu dohody o užívání blíže specifikovaných pozemků (uzavřené [datum] na dobu neurčitou) je zřejmé, že si strany dohodly tříměsíční výpovědní dobu a nájemkyně se zavázala neumožnit užívání pronajatých pozemků třetí osobě (s výjimkou krátkodobého parkování), z obsahu nájemní smlouvy je z jazykového i logického výkladu zjevné, že nájem mohl být vypovězen bez uvedení důvodu. Za situace, kdy strany využijí dispozitivnosti občanskoprávní úpravy a dohodnou si možnost ukončení nájmu nemovitých věcí bez uvedení důvodu, je vyloučeno zvažovat naplněnost výpovědního důvodu ([spisová značka], [spisová značka]), v tomto směru je zcela účelová argumentace žalobkyně. Z obsahu výpovědi z nájmu je zřejmé, že tento nájem je vypovídán v celém rozsahu, a nikoliv v části, jak případně dovozuje nesprávně žalobkyně; výpověď je dostatečně určitá, srozumitelná, nenese znaky zdánlivého právního úkonu, jak zcela účelově namítá žalobkyně.

16. Z obsahu spisu je zřejmé, že pokud proti výpovědi ze dne [datum] uplatnil nájemce námitky [datum] a v následné jednoměsíční lhůtě insolvenční správce (jednající jako pronajímatel za úpadce – 1. žalovanou) nevzal výpověď zpět, nevyužila žalobkyně v dvouměsíční lhůtě možnosti podat žalobu o přezkoumání oprávněnosti výpovědi prostor sloužících k podnikání ([spisová značka], [spisová značka]), která představuje specifickou žalobu; touto žalobou se může vypovídaná strana ve lhůtě bránit oprávněnosti výpovědi, a to jak ve vztahu k naplněnosti výpovědního důvodu, tak i neplatnosti a zdánlivosti výpovědi, jedině v tomto případě nemusí žalobce prokazovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení; ustanovení § 2314 OZ brání tomu, aby naplněnost výpovědního důvodu uplatněného ve výpovědi byla posuzována v jiném řízení (a to i jako otázka předběžná); na rozdíl od neplatnosti či zdánlivosti právního jednání (výpovědi z nájmu), k nimž soud přihlédne kdykoliv; otázka naplněnosti uplatněného výpovědního důvodu je tak definitivně vyřešena buď rozhodnutím soudu (v řízení dle § 2314 odst. 3 OZ) nebo v důsledku nečinnosti strany, která nevyužila možnosti ve lhůtě podat žalobu. Ačkoliv v daném případě byl sjednán nájem prostor sloužících k podnikání ([spisová značka]), nejedná se o případ postupu specifikovaného shora ve smyslu § 2314 občanského zákoníku; z obsahu dohody uzavřené mezi žalobkyní a 2. žalovaným jako insolvenčním správcem je zjevné, že účastníci smluvního vztahu si dohodli možnost ukončení nájmu výpovědí bez uvedení důvodu; bylo proto vyloučeno zvažovat naplněnost výpovědního důvodu; argumentace žalobkyně je v tomto směru účelová, pokud dovozuje neurčitost či nesrozumitelnost výpovědi. Úprava skončení nájmu prostoru sloužícího k podnikání (§ 2302 OZ) nestanoví pro výpověď z nájmu sjednaného na dobu neurčitou (o kterou se jedná v tomto případě), kterou lze dát i bez uvedení důvodu, žádné zvláštní náležitosti; postačí, aby výpověď vyhověla obecným požadavkům právního jednání a náležitostem vyplývajícím z požadavku na určitost takového právního jednání ve smyslu § 553 OZ ([spisová značka], [spisová značka]). V tomto směru tak soud I. stupně správně shledal výpověď dostatečně určitou a srozumitelnou, týkající se výpovědi z nájmu všech dotčených pozemků (a nikoliv části); úvahy odvolatelky o nevykonávání řádné správy insolvenčním správcem v případě využití výpovědi a nepřistoupení na vyšší nájemné ze strany žalobkyně jsou zcela neopodstatněné a nemají význam pro správné právní posouzení věci.

17. Soud I. stupně správně rovněž zjistil, že hodnota zajišťované pohledávky prvního zajištěného věřitele činila více než [částka], zatímco podle znaleckého posudku hodnota zajištěných pozemků činila řádově [částka], v tomto směru je i správné právní posouzení soudu I. stupně ve vztahu k ustanovení § 230 IZ, respektive při postupu dle ustanovení § 167 IZ, když v souladu s konstantní judikaturou ([spisová značka], [spisová značka]) nebylo třeba k výpovědi z nájmu učiněné insolvenčním správcem pokynů dalších zajištěných či nezajištěných věřitelů, když hodnota zajištění byla nižší než výše zajištěné pohledávky; v tomto směru se pohledávka co do takto zjištěného rozdílu hodnot považuje za pohledávku nezajištěnou a pohledávky dalších zajištěných věřitelů s pozdějším pořadím se považují za nezajištěné v plném rozsahu (když ocenění hodnoty zajišťovaného majetku bylo provedeno v insolvenčním řízení v souladu s § 290 a následující IZ). I v tomto směru jsou správné závěry soudu I. stupně. Soud I. stupně správně uzavřel, že insolvenční správce (2. žalovaný) v rámci výkonu řádné správy neměl žádného důvodu ve smyslu § 230 odst. 2 IZ odmítat pokyn k výpovědi ze strany původně zajištěného věřitele prvého v pořadí, když po následném zjištění hodnoty zajištění a hodnoty zajišťovaného majetku bylo nutno pohlížet na pohledávku prvního zajištěného věřitele jako na nezajištěnou. Ze strany žalobkyně jde o účelové zpochybňování kroků učiněných insolvenčním správcem, kdy jsou nadbytečné úvahy odvolatelky presumovat nesouhlas ostatních nezajištěných věřitelů s pokynem zajištěného věřitele insolvenčnímu správci dát výpověď nájemci porušujícímu povinnosti vyplývající z nájemní smlouvy.

18. S ohledem na věcnou správnost napadeného rozsudku jej odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to s ohledem na správně uvedené důvody ve vztahu ke každému z jednotlivých žalovaných, soud I. stupně rovněž rozhodl správně i o nákladech řízení, když tyto správně vyčíslil; i v rozsahu závislých výroků byl tak napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. potvrzen.

19. Žalobkyně nebyla úspěšná v odvolacím řízení, je proto povinna procesně úspěšným žalovaným zaplatit dle § 211 a § 142 odst. 1 o. s. ř. na nákladech právního zastoupení advokátem celkem částku [částka], a to s přihlédnutím k 1 úkonu právní pomoci v odvolacím řízení – [částka], 1 paušální náhradě hotových výdajů [částka] a nákladům cestovného osobním vozidlem použitým advokátem na trase [obec][obec] a zpět v částce [částka], a to při započtení náhrady za ztrátu času advokáta 6x á půlhodině ([částka] x 6), tj. v součtu [částka]; tuto částku je povinna zaplatit žalobkyně v obecné pariční lhůtě k rukám právního zástupce žalovaných.

Za podmínek uvedených v ustanovení § 237 a následujících o. s. ř. lze podat proti tomuto rozsudku dovolání, a to do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu prostřednictvím soudu I. stupně k Nejvyššímu soudu ČR.