o zaplacení 467 800 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. srpna 2025, č. j. 47 C 13/2025-104,

1. Rozsudkem ze dne 27. 8. 2025 soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali zaplacení částky 467 800 Kč s příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobcům povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 41 442,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované (výrok II).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobci domáhali, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jim částku 430 000 Kč představující bezdůvodné obohacení a dále částku 37 800 Kč představující smluvní pokutu, která byla sjednána ve výši 450 Kč za každý den prodlení. Žalovaná se bránila žalobě zejména námitkou promlčení obou uplatněných nároků. Uvedla, že žalobci od smlouvy odstoupili dne 11. 11. 2021, avšak žaloba byla podána až dne 18. 11. 2024, tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty.

3. Soud prvního stupně učinil skutková zjištění z nesporných tvrzení účastníků a listinných důkazů (smlouvy o dílo č. [číslo], odstoupení od smlouvy z 10. 11. 2021, doručenky datové zprávy a dopisu žalované z 22. 11. 2021), přičemž vzal za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo dne 29. 9. 2020, jejím předmětem byla výstavba rodinného domu. Na základě smlouvy o dílo žalobci uhradili dne 19. 8. 2021 částku 430 000 Kč. Dopisem ze dne 10. 11. 2021 žalobci odstoupili od smlouvy o dílo, dopis byl doručen do datové schránky žalované dne 11. 11. 2021.

4. Zjištěný skutkový stav věci soud prvního stupně posoudil podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, dále podle § 619 odst. 1 a 2 a § 629 odst. 1 o. z. upravujících běh a délku promlčecí lhůty. Vyšel z prokázaného zjištění, že dne 11. 11. 2021 byl smluvní vztah mezi účastníky ukončen a uvedeným dnem žalobci nabyli vědomost o tom, že vůči žalované mohou uplatnit nárok na zaplacení žalovaných částek. Poukázal na to, že tříletá promlčecí doba počala běžet dnem 12. 11. 2021, kdy žalobci mohli své nároky uplatnit poprvé. Jelikož žaloba byla podána až dne 18. 11. 2024, dospěl soud k závěru, že nároky jsou promlčeny, neboť promlčecí lhůta uplynula dne 12. 11. 2024. Žalobu proto zamítl.

5. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., a to tak, že žalobcům uložil povinnost nahradit procesně úspěšné žalované náklady řízení. Ty spočívají v nákladech na právní zastoupení.

6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali žalobci včasné a přípustné odvolání. Namítali, že soud prvního stupně neposoudil věc správně po právní stránce, když chybně posoudil počátek běhu promlčecí lhůty. Žalobci považovali za vadný právní názor soudu prvního stupně, že tříletá promlčecí lhůta začala běžet den poté, kdy nastaly účinky odstoupení od smlouvy, tj. dne 12. 11. 2021 a uplynula dne 12. 11. 2024. Podle žalobců je takový závěr v rozporu s § 619 odst. 1 o. z. a pomíjí, že v případě vydání bezdůvodného obohacení vzniká právo na jeho vrácení až v okamžiku, kdy se obohacený ocitá v prodlení s vrácením plnění. Žalobci zdůraznili, že uplatněný nárok je závazkem ex lege, nikoliv závazkem smluvním, a proto nelze počátek promlčecí doby mechanicky odvozovat od data po odstoupení od smlouvy. Právo na vrácení částky bylo uplatnitelné nejdříve po marném uplynutí přiměřené lhůty k plnění. Na podporu své argumentace odkázali na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2292/2020. Soud prvního stupně uvedené skutečnosti zcela pominul a nesprávně určil počátek běhu promlčecí lhůty, aniž by provedl potřebné skutkové závěry o okamžiku, kdy žalovaná upadla do prodlení s vrácením částky poskytnuté na dílo, které nebylo dokončeno. Žalobci rovněž namítali, že závěry soudu prvního stupně neodpovídají obsahu provedených listinných důkazů, zejména odstoupení od smlouvy z 10. 11. 2021, jeho doručení dne 11. 11. 2021 a následné nečinnosti žalované při vrácení poskytnutého plnění. Pokud by byl nesprávně akceptován závěr soudu prvního stupně o počátku běhu promlčecí lhůty dne 12. 11. 2021, pak namítali, že soud prvního stupně neprovedl žádné úvahy o tom, zda byla žaloba podána skutečně opožděně, neboť přesný okamžik, kdy bylo právo možné uplatnit poprvé, nebyl soudem řádně zjištěn. Jelikož žalobci uhradili částku 430 000 Kč za dílo, které nebylo dokončeno, a žalovaná odmítá vrátit plnění, přestože smlouvu porušila podstatným způsobem, měli žalobci za to, že námitka promlčení je výkonem práva v rozporu s dobrými mravy (§ 8 o. z.), zejména s ohledem na profesní a odborné postavení žalované a skutečnost, že odmítla plnění vydat bez právního důvodu. Žalobci navrhli, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení nebo aby rozsudek změnil a žalobě v celém rozsahu vyhověl.

7. Žalovaná se vyjádřila k odvolání žalobců tak, že napadený rozsudek je věcně správný. Zdůraznila, že účinnost odstoupení od smlouvy ke dni 11. 11. 2021 učinili účastníci nespornou. Soud prvního stupně aplikoval přiléhavá ustanovení občanského zákoníku a správě přihlédl k námitce promlčení. Podle žalované je odvolací argumentace žalobců nesrozumitelná až nepřezkoumatelná a odkazovaný judikát Nejvyššího soudu není dohledatelný. Dále žalovaná zdůraznila, že před odstoupením i v době odstoupení byli žalobci právně zastoupeni a museli si být vědomi, že žalovaná jejich nárok na vydání bezdůvodného obohacení odmítla z důvodu vypořádacího nároku, který vyčíslila přípisem ze dne 22. 11. 2021 a současně započetla vůči uplatněnému nároku žalobců. Žalovaná nejednala vůči žalobcům v rozporu s dobrými mravy a uplatnění námitky promlčení není výkonem práva v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., a po doplnění dokazování listinou (§ 213 odst. 2, § 213a odst. 1 o. s. ř.) shledal, že odvolání žalobců není opodstatněné.

9. Podle § 609 věty první o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

10. Podle § 611 o. z. promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.

11. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

12. Podle § 619 odst. 2 o. z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

13. Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

14. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

15. Podle § 629 odst. 2 o. z. majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.

16. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

21. Jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení je tedy plnění z právního důvodu, který odpadl, která pak míří na ty případy, v nichž v okamžiku poskytnutí plnění existoval právní důvod plnění, který však následně ztratil své právní účinky (odpadl); okamžikem odpadnutí právního důvodu se poskytnuté plnění stává bezdůvodným obohacením. V případě bezdůvodného obohacení vzniklého v důsledku platného odstoupení od smlouvy dochází ke vzniku bezdůvodného obohacení, a potažmo počátku běhu objektivní promlčecí lhůty (tento moment je pak také nejdříve možným počátkem běhu subjektivní promlčecí lhůty), okamžikem odpadnutí právního důvodu plnění (odstoupením). Pro stanovení počátku běhu tříleté subjektivní promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení (§ 621 o. z.) je rozhodující okamžik, kdy se ochuzený dozví, resp. měl a mohl dozvědět (srov. § 619 odst. 2 o. z. in fine a přiměřeně R 91/2020) o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a o osobě povinné k jeho vydání, přičemž je bez významu, kdy se pohledávka z bezdůvodného obohacení stane splatnou. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1966/2020).

22. V rozsudku ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 31 Cdo 3125/2022 pak velký senát Nejvyššího soudu přijal a odůvodnil závěr, že v případě, kdy dobu splnění dluhu určuje věřitel, jsou okolnostmi rozhodnými pro počátek běhu promlčecí lhůty ve smyslu ust. § 619 odst. 2 o. z. okolnosti, z nichž se věřitel dozvěděl (nebo dozvědět měl a mohl), že mu vzniklo právo určit dobu splnění dluhu. Ode dne, kdy se věřitel dozvěděl (nebo dozvědět měl a mohl), že mu vzniklo právo určit dobu splnění dluhu (právo „ihned“ požádat o zaplacení dluhu) začíná běžet tříletá subjektivní promlčecí lhůta podle § 629 odst. 1 o. z.

23. V posuzované věci soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že žaloba byla podána opožděně, po uplynutí promlčecí lhůty. Žalobci získali vědomost o tom, že mohou u soudu uplatnit nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jakož i nárok na smluvní pokutu, a proti komu, ke dni ukončení smluvního vztahu mezi účastníky dne 11. 11. 2021. O tom, že odstoupení od smlouvy nabylo právních účinků se žalobci mohli dozvědět již dne 11. 11. 2021, protože odstoupení od smlouvy bylo doručováno do datové schránky žalované. V tento den tak žalobci mohli uplatnit své tvrzené nároky u soudu. Tříletá subjektivní promlčecí lhůta uplynula 11. 11. 2024. Jestliže žaloba byla podána u soudu až dne 18. 11. 2024, zjevně byla podána po uplynutí promlčecí lhůty.

24. Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2026, sp. zn. 25 Cdo 4223/2016, nebo ze dne 29. 7. 2021, sp. zn. 21 Cdo 2113/2020).

25. Z dopisu žalované ze dne 22. 11. 2021 adresovaným právní zástupkyni žalobců, kterým žalovaná reagovala na dopis žalobců ze dne 10. 11. 2021 – odstoupení od smlouvy o dílo, vzal odvolací soud za prokázané, že žalovaná se vyjádřila k odstoupení od smlouvy i k požadavku žalobců na zaplacení bezdůvodného obohacení v požadované výši 430 000 Kč a na zaplacení smluvní pokuty ve výši 37 800 Kč. Žalovaná sdělila žalobcům, že celková cena dosud provedených prací na základě smlouvy o dílo činí 1 335 740 Kč vč. DPH, které započítává oproti uhrazené částce na zálohách ve výši 1 357 468 Kč, s tím, že přeplatek ve výši 21 728 Kč žalovaná vrátí po sdělení bankovního účtu žalobců. Vyjádřila se i ke smluvní pokutě poukazem na konkrétní smluvní ujednání a datum předání pozemku žalobci žalované za účelem realizace díla s tím, že s ohledem na uvedené žalobcům nárok na smluvní pokutu nevznikl.

26. Odvolací soud shledal, že námitka promlčení uplatněná žalovanou není výkonem práva v rozporu s dobrými mravy. Žalobci měli dobu tří let na to, aby své tvrzené nároky uplatnili žalobou u soudu. Z dopisu žalované ze dne 22. 11. 2021, který odvolací soud zopakoval k důkazu, je zjevné, že žalobci seznali důvody, které vedly žalovanou k odmítavé reakci na žádost o vrácení zálohy a neuhrazení smluvní pokuty. V řízení nebyly tvrzeny a prokazovány důvody, které by žalobcům bránily v dřívějším uplatnění nároku u soudu. V průběhu řízení nevyšlo najevo, že by žalovaná sledovala výkonem práva namítat promlčení uplatněného nároku toliko poškození žalobců a že by institut námitky promlčení zneužila na úkor žalobců.

27. Výše uvedené důvody proto vedly odvolací soud k tomu, že podle § 219a o. s. ř. potvrdil napadený rozsudek v celém rozsahu jako věcně správný.

28. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhrada byla přiznána žalované, která byla v odvolacím řízení úspěšná. Žalovaná účelně vynaložila náklady na právní zastoupení, přičemž advokát učinil v odvolacím řízení dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v platném znění (dále jen „advokátní tarif“) – vyjádření žalované ze dne 5. 2. 2026, účast na jednání odvolacího soudu dne 4. 3. 2026, za které náleží odměna podle § 7 bod 6, § 8 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 20 360 Kč (odměna za jeden úkon 10 180 Kč) a náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 900 Kč (jeden úkon á 450 Kč). Náhrada cestovného k soudnímu jednání dne 4. 3. 2026 z místa sídla advokáta v [adresa] do sídla odvolacího soudu v [adresa] a zpět činí 1 460 Kč (osobním automobilem [název], registrační značky [SPZ] průměrnou spotřebou 4,2 l motorové nafty/100 km, při ceně paliva 34,10 Kč a náhradě za použití vozidla 5,90 Kč/km podle vyhlášky č. 573/2025 Sb. a vzdálenosti 200 km tam a zpět). Náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu činí 900 Kč za 6 půlhodin po 150 Kč. Advokát doložil, že je plátcem DPH, proto podle § 137 odst. 3 písm. a), § 151 odst. 2 o. s. ř. je nákladem řízení i náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad ve výši 4 960,20 Kč. Celkem činí náhrada nákladů řízení 28 580,20 Kč. Ke splnění povinnosti byla žalobcům stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), platebním místem je advokát žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).