o náhradu škody z pracovního úrazu, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 6 C 318/2019 – 110 ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 6 C 318/2019 – 138,

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci [částka] s 10% ročním úrokem z prodlení z této částky ode dne následujícího po doručení žaloby žalované až do zaplacení (I.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku (II.).

2. Doplňujícím usnesením ze dne [datum] soud I. stupně doplnil předchozí rozsudek o výrok III. tak, že uložil povinnost žalobci zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 5 na náhradě nákladů státu částku [částka] do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

3. Žalobce se domáhal uložení peněžité povinnosti žalované, u které byl zaměstnán od [datum] do [datum] (do skončení pracovního poměru dohodou účastníků ze dne [datum] bez uvedení důvodu), s tím, že dne [datum] došlo k pracovnímu úrazu žalobce, tj. k poškození pravého hlezna, když žalobce ze skladu ([obec a číslo], [ulice a číslo]) odnášel nafasovaný materiál, k úrazu došlo mezi 14:00 až 14:30. Žalobce o bolesti nohy řekl svým kolegům, jinak úraz nenahlásil, věřil, že ho bolest přejde, poté nahlásil své nadřízené – paní [příjmení] úraz, tento zaznamenal elektronicky na firemní server, následující den – [datum] vyhledal lékařskou pomoc, byla mu diagnostikována distorze hlezna. Léčení se následně komplikovalo, v lednu 2018 došlo u žalobce k embolii plic (zdrojem byla trombóza zraněné nohy), dne [datum] žalobce podstoupil operaci, jeho pracovní neschopnost tak trvala od [datum] do [datum]. Žalobce požadoval po zaměstnavateli náhradu nemajetkové újmy – bolestné ve výši [částka] a dále náklady na vynaložený posudek v částce [částka].

4. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, neuznala úraz žalobce jako pracovní, když nebyla zřejmá doba úrazu, tj. [datum] dopoledne si žalobce stěžoval na bolest kolene, následně oznámil pracovní neschopnost z důvodu úrazu kotníku, je možné, že si úraz zapříčinil sám (předchozím zraněním) nebo u něj šlo o onemocnění kolene; v záznamu o úrazu z [datum] uvedl žalobce jako okamžik úrazu hodinu 15:30, tehdy se nacházel ve služebním vozidle na cestě do [jméno] vody (podle záznamu elektronických knih jízd), poté změnil údaj o úrazu na 14:00 až 14:30 hodin. Žalovaná poukazovala na povinnost zaměstnance bezodkladně úraz nahlásit a spolupracovat při objasňování příčin úrazu, to žalobce neučinil, příslušný formulář podepsal jak za zaměstnance, tak i za zaměstnavatele sám žalobce a dodal jej zaměstnavateli až spolu s rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti ze dne [datum] (nedošlo k nahrání na firemní server), tehdejší nadřízená žalobce – paní [příjmení] neprodleně zahájila šetření o úrazu na pracovišti ([datum]), z výpovědi přítomných zaměstnanců vyplynulo, že se pracovní úraz nestal, neexistuje žádný svědek tvrzeného úrazu; kromě jiného v době rozvázání pracovního poměru dohodou se účastníci dohodli, že nemají proti sobě žádné nároky.

5. Soud I. stupně vyšel z nesporných tvrzení účastníků, že žalobce pracoval pro žalovanou na pozici koordinátora na základě pracovní smlouvy z [datum], k rozvázání pracovního poměru došlo dohodou účastníků dne [datum] s tím, že po obdržení mzdy či náhrady mzdy za září budou uspokojena veškerá práva a nároky zaměstnance vůči zaměstnavateli; pokud žalobce požádal žalovanou o uznání pracovního úrazu a náhradu bolestného ve výši [částka] a nákladů vynaložených na posudek ve výši [částka], tyto nároky žalovaná neuspokojila.

6. Soud I. stupně provedl ve věci dokazování blíže specifikovanými listinami, výslechem svědků – [jméno] [příjmení] (spolupracovnice žalobce), [jméno] [příjmení] (vedoucí pobočky žalované pro Prahu a nadřízené žalobce), Mgr. [jméno] [příjmení] (manažera žalované), výpovědí svědka [jméno] [příjmení] (spolupracovník žalobce), výpovědí [jméno] [příjmení] (spolupracovník žalobce), [jméno] [příjmení] (dcery žalobce), výpovědí [jméno] [příjmení] (který si na žádný úraz žalobce nevzpomněl a záznam o úraze podepsal spolupracovníku – žalobci tak, jak mu byl předložen) a poté uzavřel, že dne [datum] se žalobce dostavil k lékaři pro přetrvávající otok a bolest pravého hlezna s tím, že předchozího dne mělo dojít na schodech v zaměstnání k jeho distorzi, od [datum] bylo vystaveno potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti žalobce, v 15:30 hodin dne [datum] se žalobce dostavil na pracoviště ve [obec], kde měl svědku [jméno] [příjmení] sdělit, že ho bolí pravá noha (tuto si měl podvrtnul na schodech v budově na [obec a číslo] při odchodu ze skladu), mezi 14:00 až 14:30 hodin si na pracovišti v [obec] na [obec a číslo] podle [jméno] [příjmení] stěžoval žalobce na bolest pravého kotníku, kdy měl špatně šlápnout na schodech a kotník si podvrtnout; dne [datum] byl zaměstnavatelem sepsán zápis o údajném pracovním úrazu z [datum] (ke kterému byly připojeny výpovědi zaměstnanců žalované – [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení]), dne 19. prosince vyrozuměl formou SMS žalobce nadřízenou [jméno] [příjmení], že upadl na schodech a má něco s kotníkem a jde k lékaři, následně telefonicky sdělil, že má přetržené vazy v kotníku a má neschopenku a že dostal dlahu, 21. prosince dovezl neschopenku do zaměstnání, teprve tehdy se nadřízená žalobce dozvěděla, že tento úraz byl nahlášen jako pracovní, tehdy žalobce odevzdal záznam o úrazu, který si bez vědomí nadřízené sám vyplnil, vlastnoručně podepsal za zaměstnance i zaměstnavatele; paní [příjmení] nemluvila s nikým, kdo by byl přímým svědkem úrazu; podle knihy jízd se měl žalobce zdržovat na pobočce v [obec a číslo] od 10:01 hodin do 15:06 hodin; dle záznamu o úrazu uvedl žalobce, že úraz se mu stal v 15:30 při fasování materiálu při chůzi do schodů, kdy si měl vyvrknout kotník; v 15:30 hodin se měl žalobce nacházet ve vozidle na cestě do [jméno] [příjmení]; bolestné žalobce bylo vyčísleno podle ohodnocení 70 body; od [datum] do [datum] žalobce pobíral dávky nemocenského pojištění. Dle výpovědi svědkyně [příjmení] (nadřízené žalobce) tato nebyla od 11 hodin dne [datum] přítomna na pracovišti, po sdělení žalobce o tvrzeném pracovním úrazu provedla šetření u zaměstnanců; žalobce měl i dříve problémy s dolními končetinami, hrával nohejbal, občas si stěžoval na bolest nohou; dle výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] si dopoledne žalobce stěžoval na bolest kotníku (který si měl podvrtnout), byl však vysmátý, svědkyně se nepamatovala, zda se mělo jednat o poranění kotníku nebo kolene. Z výpovědi manažera žalované – Mgr. [příjmení] soud zjistil, že tento svědek měl za úkol řešit efektivitu zaměstnanců na pražské pobočce, s ohledem na předchozí ukončení pracovního poměru s panem [příjmení], žalobce musel vědět, že je další na řadě ohledně ukončení pracovního poměru, žalobce byl upozorněn, že jeho výkon v práci není dostatečný a že nevykonává činnosti, které měl za úkol, vzápětí následovalo oznámení o pracovním úrazu, úraz ani řádně hned žalobce nenahlásil; dle výpovědi tohoto svědka neseděly časové údaje ohledně tvrzeného úrazu (v původně tvrzené době nebyl žalobce na pracovišti); svědek [příjmení] si nepamatoval, zda mělo jít o poranění kolene nebo kotníku (když se v odpoledních hodinách 18. 12. dostavil žalobce do skladu ve [obec] a sdělil mu, že špatně šlápl na schodišti (prohlášení pro žalobce svědek podepsal a blíže jej nezkoumal). Dle výpovědi dcery žalobce – svědkyně [příjmení] žalobce sportoval, hrál nohejbal, úraz se mu měl stát při chůzi na schodech, když šlápl do prázdna, o úraze se dozvěděla dcera od otce (žalobce) zprostředkovaně, kdy tento jí volal kolem třetí nebo čtvrté hodiny odpoledne a žádal ji o zajištění berlí; svědek [příjmení] si na žádný úraz žalobce nevzpomínal, pouze podepsal záznam o úrazu tak, jak mu byl předložen.

7. Soud I. stupně po citaci ustanovení § 271k odst. 1 a 2 ve spojení s ustanovením § 105 odst. 1 zákoníku práce neshledal naplnění odpovědnostních předpokladů zaměstnavatele za škodu vzniklou v důsledku tvrzeného pracovního úrazu. Žalobce sice předložil lékařské záznamy, ze kterých vyplývá povaha úrazu, nicméně z těchto lékařských zpráv nelze dovodit, kdy přesně a za jakých okolností k úrazu došlo, nikoliv bezodkladným nahlášením uvedeného úrazu žalobce zabránil bezprostředně provedení šetření zaměstnavatele ohledně okolností úrazu; ani po výslechu svědků po zhodnocení soudem I. stupně nebylo postaveno najisto, že se jedná o pracovní úraz, který by si žalobce způsobil při plnění pracovních úkolů nebo v souvislosti s tím, když sice informoval o údajném úrazu své kolegy, podle výpovědi svědkyně [příjmení] a [příjmení] jim žalobce sdělil [datum], že upadl na schodech, když vstoupil do prázdna, dle svědkyně [příjmení] sdělil žalobce, že jej mělo bolet koleno, následně poškození kotníku sdělil této svědkyni, svědku [příjmení] žalobce sdělil, že má naraženou nohu, protože uklouzl, tvrzenému úrazu nebyl přítomen žádný ze svědků, s ohledem na velký časový odstup si svědci nic bližšího nepamatovali; v rámci šetření zaměstnavatele dne [datum] svědci uvedli, že žalobce jim měl sdělit informaci o údajném pracovním úrazu již dopoledne mezi desátou a jedenáctou hodinou dne [datum]. Přestože byl žalobce poučen ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení o skutkovém ději (průběhu úrazu), toto nedoplnil a neprokázal, nenavrhl žádné další důkazy tak, aby bylo postaveno najisto, že k úrazu došlo podle tvrzení žalobce při plnění pracovních povinností; naopak z provedeného dokazování vyplynuly nesrovnalosti týkající se líčení průběhu úrazového děje ([datum] nahlásil žalobce původně hodinu 15:30, když dle sdělení žalované však nebyl vůbec na pracovišti, respektive byl podle knihy jízd na cestě do [jméno] [příjmení]), poté čas úrazu změnil (mezi desátou a jedenáctou hodinou), vyslechnutým svědkům – zaměstnancům přitom žalobce sdělil, že došlo k poranění kolene, žalobce následně uváděl, že si podvrtnul kotník cestou ze schodů, avšak v záznamu o úrazu, který sám vyplnil, je uvedeno, že se mu úraz stal cestou do schodů (oproti tvrzení při sestupu ze schodů); zatímco jiným svědkům žalobce sdělil, že na schodech upadl. S ohledem na neprokázání tvrzení ve smyslu shora uvedeném soud žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhláškou č. 254/2015Sb. a s přihlédnutím k 6 úkonům přiznal žalované náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Doplňujícím usnesením ze dne [datum] soud I. stupně doplnil rozsudek o výrok III., kterým uložil povinnost žalobci zaplatit České republice v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. dosavadní náklady svědečného ve výši [částka] a [částka], celkem [částka], a to v obecné pariční lhůtě.

8. Proti tomuto rozsudku i proti doplňujícímu usnesení podal žalobce včasné a přípustné odvolání z důvodu neúplných skutkových zjištění a nesprávného právního posouzení věci. Vytýkal soudu I. stupně, že neprovedl výslech žalobce (k odstranění tvrzených nesrovnalostí ohledně průběhu úrazového děje), nesprávně zhodnotil výpovědi svědků (když v den úrazu na pracovišti v [obec a číslo] hovořil žalobce se svědkyní [příjmení], [příjmení] a svědkem [příjmení] – u ubytovny v [jméno] [příjmení]), ostatní svědci měli informace o pracovním úrazu zprostředkovaně. Dle žalobce z výpovědi těchto svědků vyplynulo zranění kotníku (z důvodu zranění kotníku žalobce ani nevystoupil na pracovišti v [jméno] [příjmení] z auta a svědek [příjmení] si vyndal materiál z vozidla sám); dle žalobce nevyplynuly z výpovědi svědků žádné pochybnosti, že by přišel žalobce do zaměstnání se zraněnou nohou (kotníkem) nebo že by si úraz způsobil mimo pracoviště činností nesouvisející s výkonem práce. Žalobce oznámil pracovní neschopnost své nadřízené, této nahlásil úraz, když u zaměstnavatele nebyl přesně stanoven postup pro hlášení pracovních úrazů kmenových zaměstnanců; případně chybně uvedený čas (15:30 hodin) nemůže dle odvolatele být argumentem pro to, že se mu úraz nestal v souvislosti s výkonem práce (s tvrzením, že v té době byl na cestě do [jméno] [příjmení]). Ani případné pochybení při vyplnění formuláře žalobcem za zaměstnavatele nemůže mít vliv na posouzení věci jako pracovního úrazu. Žalobce zdůraznil, že mu nikdy nebyla udělena výtka za špatné pracovní výkony nebo porušování pracovních povinností (ani ústně), v době úrazu nebyl žalobce ve výpovědní době, tvrzení svědka [příjmení] o nespokojenosti s prací žalobce a chystaném ukončení pracovního poměru považuje odvolatel za účelové (když svědkyně [příjmení] a [příjmení] jsou dosud zaměstnanci žalované); ze zdravotní dokumentace předložené žalobcem nevyplývá, že by se nacházel ve špatném zdravotním stavu (pokud se týká končetin), není zde zaznamenán ani žádný úraz kotníku či kolene. Navrhl doplnit dokazování výslechem žalobce a poté napadené rozhodnutí změnit a žalobě vyhovět.

9. Žalovaná navrhla ve svém vyjádření k odvolání žalobce potvrdit rozsudek jako věcně správný, když soud I. stupně provedl dostatečně dokazování (provedl i nadbytečně výslech svědkyně – dcery žalobce, která byla informována nepřímo o tvrzeném úrazu), pokud se jedná o namítanou nevěrohodnost svědka [příjmení], tento není více než 1 rok zaměstnancem žalované; stejně tak není pravda, že by zaměstnavatel neměl upraven řádný postup hlášení pracovního úrazu; naopak po bezprostředním nahlášení úrazu provedla svědkyně [příjmení] neprodleně šetření na pracovišti. Dle výpovědi zaměstnanců (dle šetření zaměstnavatele) si žalobce stěžoval v dopoledních hodinách přítomným kolegům na pracovišti na bolest kolene, následně oznámil pracovní neschopnost z důvodu úrazu kotníku; podle vyjádření svědka [příjmení] měl mít žalobce po úraze sádru nad koleno, což odpovídalo spíše úrazu kolene; kromě jiného záznam o úrazu sepsal a podepsal žalobce sám jak za poškozeného zaměstnance, tak za zaměstnavatele, ačkoliv byl opakovaně proškolen ohledně postupu při vzniku pracovního úrazu; žalobce porušil ustanovení § 106 zákoníku práce, když bezodkladně neoznámil nadřízenému vedoucímu zaměstnanci svůj pracovní úraz, nespolupracoval při objasňování příčin úrazu; žalobce přitom byl ve zdravotním stavu, který mu umožňoval tuto informační povinnost splnit, formulář o hlášení pracovního úrazu byl vyplněn žalobcem ručně, dodán až spolu s rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti [datum] (záznam nebyl učiněn elektronicky ani nebyl nahrán na firemní server), pokud uvedl žalobce jako hodinu úrazu 15:30 hodin, v té době byl prokazatelně mimo pracoviště, poté žalobce upravil hodinu úrazu mezi 14:00 až 14:30 hodin, zatímco podle výpovědi svědků se mělo jednat o úraz dopolední mezi devátou až jedenáctou hodinou; v dohodě o rozvázání pracovního poměru žalobce výslovně prohlásil, že nemá a že neuplatňuje žádné nároky ve vztahu k zaměstnavateli; dle žalované se jedná o dohodu o narovnání a žalobce nemůže dovozovat vznik nových nároků namísto neexistujících původních nároků, navrhla proto napadené rozhodnutí potvrdit a přiznat žalované náklady odvolacího řízení.

10. Při odvolacím jednání žalobce nad rámec své argumentace uvedené v písemném vyhotovení odvolání uvedl, že před uvedeným úrazem nebyl informován o případné výpovědi ze strany zaměstnavatele, nebyla mu dána žádná výtka ani upozornění na neplnění pracovních úkolů, k úrazu došlo na pracovišti a jsou naplněny odpovědnostní předpoklady zaměstnavatele za jeho újmu na zdraví, na svém výslechu při odvolacím jednání již netrval.

11. Žalovaná při odvolacím jednání doplnila, že v situaci, kdy žádný ze zaměstnanců či jiných osob nebyl přítomen úrazovému ději, i po poučení soudem žalobce mechanismus úrazu a konkrétní hodinu neprokázal; žalovaná proto navrhla napadené rozhodnutí potvrdit.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné.

13. Soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, řádně splnil i svoji poučovací povinnost se zřetelem k ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., v tomto směru tak nezatížil řízení žádnou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soudem I. stupně (č. listu 61 p.v.) byl žalobce poučen o nesplnění dosavadní povinnosti tvrzení ohledně skutkového děje předmětného úrazu, pokud žalobce navrhl doplnit dokazování, v tomto směru soud provedl dokazování dostatečně, pokud nevyhověl návrhu na výslech žalobce, byl skutkový stav soudem I. stupně zjištěn listinnými důkazy ve spojení s výslechem svědků; provedené důkazy soud I. stupně logicky, přesvědčivě a přehledně odůvodnil a důkazy zhodnotil v souladu s ustanovením § 132 a § 157 o. s. ř. V uvedeném případě neobstojí odvolací námitka žalobce, že dosavadní zaměstnanci žalované – svědci [příjmení] a [příjmení] vypovídali nepravdivě s ohledem na jejich vztah k zaměstnavateli; pokud vypovídá zaměstnanec o skutkových okolnostech na pracovišti, nelze a priori předpokládat jeho nevěrohodnost či sníženou věrohodnost, když svědek je poučován vždy o trestních následcích křivé výpovědi, vypovídá pod sankcí shora uvedenou, ani výpovědi těchto svědků nebyly v rozporu s dalšími provedenými důkazy soudem I. stupně.

14. Soud I. stupně zjistil dostatečně skutkový stav, tento nedoznal změny ani v rámci odvolacího řízení, pro stručnost i výstižnost odůvodnění soudu I. stupně lze odkázat na skutková zjištění uvedená v bodech 4. až 16. odůvodnění prvostupňového rozsudku; soud I. stupně provedl dostatečné dokazování, shodně se soudem I. stupně se i odvolacímu soudu jevilo další doplnění dokazování jako nadbytečné. Rovněž byl nadbytečným výslech žalobce k okolnostem předání pracovního materiálu svědku [příjmení] na pracovišti v [jméno] [příjmení]; v řízení bylo nesporně zjištěno, že žalobce v [jméno] [příjmení] řádově kolem 15:30 hodin nevystupoval z auta pro bolest nohy, když pracovní pomůcky si vzal z auta sám svědek; k okolnostem předání těchto věcí se jevil výslech žalobce nadbytečný, když svědek [příjmení] by nemohl být slyšen k okolnostem úrazu na jiném pracovišti a v tvrzené jiné době. Z dosavadního dokazování je zřejmé, že žalobce sám vypracoval čestné prohlášení, které předložil svým kolegům na pracovišti ([příjmení], [obec]), kteří zjevně připojili svůj podpis k textu vypracovanému žalobcem, když teprve podrobně k okolnostem tvrzeného úrazu byli slyšeni soudem po předchozím poučení o trestních následcích křivé výpovědi.

15. Soud I. stupně z provedeného dokazování správně uzavřel, že ani po poučení o nutnosti doplnit tvrzení a navrhnout důkazy k úrazovému ději žalobce tuto povinnost nesplnil a neunesl tak důkazní břemeno, nese proto nepříznivé následky svého procesního postupu. V daném případě nepostačuje pouhá teoretická pravděpodobnost, že mohlo dojít k poranění kotníku žalobce na pracovišti, s ohledem na spornost tvrzení účastníků je třeba na základě provedeného dokazování postavit najisto okolnosti úrazového děje či případně zjistit pravděpodobnost hraničící s jistotou, že došlo k úrazu způsobem tvrzeným žalobcem; kromě jiného na straně žalobce v průběhu šetření pracovního úrazu a v průběhu tohoto řízení byly výrazné nesrovnalosti ohledně času i způsobu vzniku tvrzeného úrazu; v tomto lze odkázat rovněž na odůvodnění soudu I. stupně. Odvolací soud se rovněž připojuje k závěru soudu I. stupně, že případné nedodržení postupu předepsaného zaměstnavatelem pro hlášení pracovního úrazu žalobcem samo o sobě nemohlo mít vliv na posouzení tvrzeného úrazového děje jako úrazu pracovního; v daném případě soud I. stupně správně shledal nenaplnění odpovědnostních předpokladů zaměstnavatele za tvrzený pracovní úraz, když žalobci se nepodařilo prokázat zmíněný úrazový děj, a to v souvislosti s plněním pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 271k zákoníku práce, ve znění účinném k datu tvrzeného vzniku úrazu). Rovněž za situace, kdy došlo k rozvázání pracovního poměru dohodou, se jeví velmi nepravděpodobné, že by žalobce neuplatnil nárok na náhradu tvrzené škody na zdraví a souhlasil s tím, že při ukončení pracovního poměru neuplatňuje žádné nároky vůči svému zaměstnavateli /nároky z doby minulé, a nikoliv vzdání se nároků vzniklých teprve v budoucnu/.

16. S ohledem na věcnou správnost napadeného rozhodnutí a správné právní posouzení věci jej odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to jak v zamítavém výroku o věci samé, tak i ve výroku o nákladech řízení, kdy tyto náklady soud I. stupně správně vypočetl za použití ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. (vycházejíce z procesního úspěchu žalované). Soud I. stupně rovněž správně doplnil předchozí rozsudek ze [datum] usnesením ze dne [datum], kterým uložil povinnost procesně neúspěšnému žalobci zaplatit v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. dosavadní náklady hrazené státem, a to svědečné ve výši [částka] a [částka], v součtu [částka]. S ohledem na věcnou správnost i tohoto usnesení odvolací soud výrokem II. potvrdil.

17. Vzhledem k tomu, že žalobce nebyl procesně úspěšný v odvolacím řízení, je povinen zaplatit náklady odvolacího řízení žalované, které činí s přihlédnutím ke 2 úkonům v odvolacím řízení (podání vyjádření, účast při odvolacím jednání) v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhláškou č. 254/2015 Sb. 2x po [částka], tj. celkem [částka]; tuto částku je povinen zaplatit procesně neúspěšný žalobce žalované v obecné pariční třídenní lhůtě.