o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Soud I. stupně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od [datum] do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce tvrdil, že v souladu s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (dále jen„ Rozsudky“), vyplatil žalované z titulu doplatku na vypořádací podíl z družstva jejího zemřelého manžela celkem částku [částka], a to ve 2 splátkách dne [datum] částku ve výši [částka] a dne [datum] částku ve výši [částka]. Z vyplacené částky představovala částka [částka] jistinu dluhu. Vypořádací podíl podléhal 15% dani z příjmu fyzických osob. Žalobce za žalovanou v souladu se zákonem jako plátce srážkovou daň ve výši [částka] zaplatil, avšak chybou účetní žalobce nebyla tato částka představující srážkovou daň zohledněna při výplatě vypořádacího podílu žalované. Žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení, které přes písemnou předžalobní výzvu nevydala.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že výše vypořádacího podílu z družstva včetně příslušenství a nákladů řízení přiznaného žalované [příjmení] činila celkem částku [částka], když jistina doplatku vypořádacího podílu činila částku [částka]. Žalobce jí dle Rozsudků celkovou částku [částka] uhradil ve dvou platbách, když tyto částky patří jí, neboť jde o plnění z Rozsudků. Tvrzení, že částka [částka] je částkou před zdaněním, je nesmyslné, neboť se zde žádná srážková daň neuplatní, což si žalovaná ověřila u příslušného [anonymizována dvě slova], kde sama podala daňové přiznání a daň uhradila. Navíc žalobce nedoložil, že platbu na finanční úřad uskutečnil. I kdyby tuto částku žalobce uhradil, pak by uhradil daň sám za sebe.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování a na základě nesporných skutečností dospěl ke skutkovému závěru, že Rozsudky bylo žalobci uloženo zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od [datum] do zaplacení a nahradit náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka] z titulu doplatku vypořádacího podílu zaniklé účasti zemřelého manžela žalované v družstvu žalobce. V odůvodnění Rozsudku Městský soud v Praze shrnul, že žalobce uhradil právnímu předchůdci žalované na vypořádacím podílu částku [částka], resp. po zdanění částku [částka], přičemž žalovaná má nárok na doplatek ve výši [částka] před odvedením srážkové daně. Žalobce žalované částku [částka] uhradil ve dvou platbách. Žalobce na účet [anonymizována dvě slova] pro hlavní město Prahu uhradil částku [částka] (platba provedena dne [datum]), žalovaná podala přiznání k dani z příjmu, v němž jako ostatní příjem uvedla částku [částka], daň si vypočetla na [částka], po slevě [částka] a tuto částku v [anonymizováno] [rok] odeslala na účet, na který žalobce poukázal částku [částka]. Žalobce žalovanou opakovaně vyzval k vrácení žalované částky (výzvami ze dne [datum], [datum] a předžalobní výzvou), žalovaná sdělila žalobci, že odmítá předmětnou částku žalobci vydat.

5. Po právní stránce soud I. stupně nárok žalobce posoudil dle § 22 odst. 1 písm. g) bod 3, § 36, § 38c a § 38d zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zák. o daních z příjmů“) a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dospěl k právnímu závěru, že příjem z vypořádacího podílu podléhá srážkové dani ve výši 15% a jejím plátcem je žalobce jakožto poplatník, který je plátcem příjmu, z něhož je srážková daň vybírána. Žalobce měl tedy povinnost z vypláceného vypořádacího podílu strhnout srážkovou daň a uhradit ji na účet [anonymizována dvě slova], když i z odůvodnění Rozsudku Městského soudu v Praze plyne, že výše doplatku vypořádacího podílu byla stanovena, v souladu se zák. o daních z příjmů, včetně srážkové daně. Pokud proto žalobce uhradil žalované vypořádací podíl ve výši před zdaněním a zároveň uhradil srážkovou daň ve výši [částka], plnil žalované v částce [částka] bez spravedlivého důvodu ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaná se tak v tomto rozsahu na účet žalobce obohatila a musí toto obohacení vydat, když splatnost závazku žalované nastala dle § 1958 odst. 2 o. z. nejpozději dnem [datum], tudíž dnem [datum] se žalovaná ocitla v prodlení a žalobce má dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Namítá, že rozsudek je nezákonný a s ohledem na strohost odůvodnění nepřezkoumatelný, neboť se vůbec nevypořádal s námitkami, které žalovaná vznesla. Soud I. stupně věc posoudil nesprávně, neboť v daném případě vůbec nepřichází v úvahu srážková daň, jelikož žalobce plnil na základě Rozsudků. Pokud by žalobce vyplácel doplatek vypořádacího podílu dobrovolně, pak bylo na místě uplatnit srážkovou daň. Jelikož však žalobce plnil na základě exekučního titulu, pak se srážková daň neuplatní a tuto hradí sama žalovaná, což učinila. Pokud žalobce uhradil žalované celou Rozsudky přiznanou částku a až následně měl údajně uhradit srážkovou daň, pak jde o účelový postup za hranou zákona. Dále namítla, že v řízení ani nebylo prokázáno, že žalobce srážkovou daň zaplatil, kdy soud I. stupně vyšel pouze z dokladu oznámení o [anonymizováno] platby z [datum], jež si může každý vytvořit sám. Pro případ, že by žalobce daň uhradil, je na něm, aby jednal s finančním úřadem. Pro případ neuznání námitek žalované navrhla nepřiznání náhrady nákladů řízení z důvodu jejího nepříznivého [anonymizována dvě slova] a důchodového věku. S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

7. Žalobce se k odvolání písemně nevyjádřil, u ústního jednání odvolacího soudu navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného, když se snažil sporu s žalovanou předejít mimosoudním jednáním, avšak bezúspěšně.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu včasného a přípustného odvolání napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., když žalovaná se z ústního jednání odvolacího soudu omluvila, a proto odvolací soud jednal v její nepřítomnosti, a poté dospěl k závěru, že odvolání je ve vztahu k výroku o věci samé I nedůvodné a důvodné je pouze ve vztahu k výroku o nákladech řízení II.

9. Především odvolací soud nesouhlasí s námitkou, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť z napadeného rozsudku je zřejmé, jaká konkrétní skutková zjištění soud I. stupně učinil z jednotlivých důkazních prostředků a rovněž je z něj zřejmé, jakým způsobem soud I. stupně žalobní nárok po právní stránce posoudil, včetně uvedení konkrétních zákonných ustanovení. Odvolací soud dále nesouhlasí ani s námitkou žalované týkající se skutkového [anonymizováno]. Skutečnost, že žalobce uhradil [anonymizována dvě slova] pro [anonymizováno] [územní celek] částku [částka], je i dle odvolacího soudu prokázána [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] k úhradě ve spojení s printscreenem stránek [anonymizováno] zpravodaje, z nichž jednoznačně vyplývá, že banka z účtu žalobce provedla dne [datum] platbu ve výši [částka] na účet [anonymizována dvě slova] pro [anonymizováno] [územní celek]. Tvrzení žalované zpochybňující pravost důkazního prostředku (Oznámení o [anonymizována dvě slova] k úhradě) v tom smyslu, že oznámení o [anonymizována dvě slova] k úhradě si každý může vytvořit sám, žalovaná v řízení žádným způsobem neprokázala, tedy pravost tohoto důkazního prostředku nevyvrátila. Jelikož se žalovaná nedostavila k ústnímu jednání, odvolací soud jí v tomto směru ani nemohl poskytnout poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a žalovaná tak v tomto směru neunesla důkazní břemeno. Zjištěný skutkový [anonymizováno] soud I. stupně rovněž správně právně posoudil za aplikace příslušných ustanovení zák. o daních z příjmů.

10. Dle § 22 odst. 1 písm. g) bod 3 prvá věta zák. o daních z příjmů„ Za příjmy ze zdrojů na území [země] se u poplatníků uvedených v § 2 odst. 3 a § 17 odst. 4 považují příjmy z úhrad od poplatníků uvedených v § 2 odst. 2 a § 17 odst. 3 a od stálých provozoven poplatníků uvedených v § 2 odst. 3 a § 17 odst. 4, kterými jsou podíly na zisku, vypořádací podíly, podíly na likvidačním zůstatku obchodních korporací a jiné příjmy z držby kapitálového majetku a část zisku po zdanění vyplácená tichému společníkovi nebo jinému poplatníkovi, než je člen obchodní korporace.“

11. Dle § 36 odst. 2 písm. e) zák. o daních z příjmů„ Zvláštní sazba daně z příjmů pro poplatníky uvedené v § 2 a 17, pokud není v odstavci 1 nebo 5 stanoveno jinak, činí 15 %, a to z vypořádacího podílu při zániku účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným, komanditisty v komanditní společnosti a při zániku členství v družstvu, z vrácení emisního ážia, příplatku mimo základní kapitál nebo těmto plněním obdobná plnění; tento příjem se snižuje o nabývací cenu podílu na obchodní korporaci, je-li plátci poplatníkem prokázána,“

12. Podle § 38c odst. 1 písm. b) zák. o daních z příjmů„ Plátcem daně se rozumí poplatník se sídlem nebo bydlištěm na území [země], s výjimkou fondu penzijní společnosti, který je plátcem příjmu, z kterého je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně,“

13. Podle § 38d odst. 1 zák. o daních z příjmů„ Daň se vybírá srážkou z příjmů, na které se vztahuje zvláštní sazba daně podle § 36. Je-li plnění hrazeno formou záloh, je samostatným příjmem každá záloha i doplatek z vyúčtování celkového plnění. Srážku je povinen provést plátce daně, s výjimkou uvedenou v odstavci 2, při výplatě, poukázání nebo připsání úhrady ve prospěch poplatníka, avšak u příjmů uvedených v § 22 odst. 1 písm. c), f) a g) bodech 1, 2, 5, 6 a 12 a u úroků a jiných výnosů z poskytnutých zápůjček a z poskytnutých úvěrů, plynoucích poplatníkům uvedeným v § 2 odst. 3 a § 17 odst. 4, nejpozději v den, kdy o dluhu účtuje v souladu se zvláštním právním předpisem.“

14. Ze shora citovaných zákonných ustanovení je zřejmé, že námitka žalované týkající se nesprávného právního posouzení je nedůvodná, neboť příjem z titulu vypořádacího podílu při zániku členství v družstvu, k jehož úhradě, resp. doplatku byl žalobce dle Rozsudků povinen, podléhá dle § 36 odst. 2 písm. e) zák. o daních z příjmů zvláštní sazbě daně ve výši 15%. Tato daň se dle § 38d odst. 1 zák. o daních z příjmů vybírá srážkou z příjmu, tedy srážkou z vypořádacího podílu, jíž je povinen provést plátce daně při výplatě či poukázání. Dle § 38c odst. 1 písm. b) zák. o daních z příjmů je plátcem daně poplatník, který je plátcem příjmu, z něhož je daň vybírána srážkou dle zvláštní sazby daně. V daném případě byl plátcem příjmu (vypořádacího podílu při zániku členství v družstvu) jednoznačně žalobce a byl tedy povinen z tohoto příjmu provést při výplatě žalované srážku odpovídající sazbě ve výši 15%, tj. částce [částka] a tuto částku odvést [anonymizována dvě slova]. Námitka žalované, že jelikož byl vypořádací podíl, resp. jeho doplatek hrazen na základě Rozsudků (exekučního titulu), stala se plátcem daně žalovaná, je nedůvodná, neboť je v rozporu se zák. o daních z příjmů, který závazně určuje, kdo je v případě jednotlivých příjmů plátcem srážkové daně. Skutečnost, zda žalobce uhradil žalované příjem z titulu vypořádacího podílu při zániku členství v družstvu dobrovolně nebo na základě exekučního titulu je tedy zcela irelevantní. Žalovaná se mýlí, pokud se domnívá, že částka přiznaná v exekučním titulu, jež podléhá srážkové dani, musí být oprávněnému uhrazena bez [anonymizováno] srážky daně, jinak se povinný vystavuje hrozbě exekučního řízení. V tomto směru lze odkázat na již konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), dle níž provede-li plátce daně, pojistného nebo příspěvku (v souladu se zákonem) z takového plnění (přiznaného vykonatelným rozhodnutím v tzv. hrubé výši) srážku stanovenou zvláštními právními předpisy, kterou odvede příslušnému orgánu, může se takový plátce – kdyby byly na návrh oprávněného nařízeny výkon rozhodnutí nebo exekuce pro vymožení celého přisouzeného plnění v tzv. hrubé výši – domáhat zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozsahu, v jakém byl povinen tuto srážku provést.

15. Jelikož žalobce postupoval v souladu se zák. o daních z příjmů, když pouze chybou pracovníka žalobce nebyl vypořádací podíl při úhradě žalované ponížen o částku odpovídající srážkové dani, jíž byl žalobce povinen odvést správci daně, nemůže být tento postup v rozporu se zákonem, jak namítala žalovaná. Z tohoto důvodu je také nedůvodná námitka žalované, že pro případ, že žalobce srážkovou daň uhradil, měl by jednat o vrácení částky s příslušným finančním úřadem. V daném případě je tomu totiž právě naopak, neboť žalobce byl dle § 38c odst. 1 písm. b) zák. o daních z příjmů povinen k úhradě srážkové daně správci daně, když tuto povinnost naopak neměla žalovaná a je tedy na žalované, aby příslušný finanční úřad požádala o vrácení jí uhrazené částky. S ohledem na výše uvedené je tak zcela správný závěr soudu I. stupně, že na straně žalované nastalo v rozsahu částky [částka] bezdůvodné obohacení, jež je dle § 2991 odst. 1 o. z. povinna žalobci vydat, a to včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z., neboť žalovaná se ocitla v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Soud I. stupně rovněž správně posoudil splatnost závazku žalované.

16. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů výrokem I rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé I postupem podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Odvolací soud však s ohledem na důvody hodné zvláštního zřetele neshledal správným nákladový výrok, a proto postupem dle § 220 odst. 1 o. s. ř. tento změnil tak, že žalobci právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně nepřiznal. Důvody hodné zvláštního zřetele spatřuje odvolací soud jednak v osobních poměrech žalované a jednak ve specifických okolnostech sporu. V daném případě je žalovaná osobou vyššího věku (72 let), důchodkyně s tím, že zároveň doložila [anonymizována tři slova], na němž se podílely i soudní spory s žalobcem týkající se vypořádacího podílu při zániku členství v družstvu. Dále je třeba zohlednit, že prvotní příčina tohoto sporu spočívá v chybě účetní žalobce, jak sám uvedl žalobce v žalobě, a následně ve skutečnosti, že žalovaná nemá právnické vzdělání a mohla se tedy skutečně laicky domnívat, že žalobce je jí povinen vyplatit celou částku přiznanou Rozsudky s tím, že daňová povinnost stíhá žalovanou. Rovněž je zásadní, že žalovaná neměla žádný úmysl se obohatit, když sama daň [anonymizována dvě slova] uhradila. Za této situace tak je namístě aplikovat § 150 o. s. ř. a v řízení před soudem I. stupně procesně úspěšnému žalobci nepřiznat vůči neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení, když tato skutečnost se zároveň dle odvolacího soudu výrazně negativně nedotkne žalobce jakožto právnické osoby.

17. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl postupem dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., když procesně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] k rukám advokáta žalobce. Odvolací soud totiž již neshledal důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř., neboť na straně žalované odpadly důvody zvláštního zřetele hodné spočívající ve specifických okolnostech sporu, a to z důvodu, že soud I. stupně již ve svém rozsudku právní problematiku týkající se srážkové daně srozumitelně vysvětlil s odkazy na příslušná zákonná ustanovení, tudíž žalovaná již věděla, že její právní názor je mylný. Pokud přesto za této situace podala nedůvodné odvolání, pak již pouhá skutečnost vyššího věku a zhoršeného [anonymizována dvě slova] nemůže být důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobci za fázi odvolacího řízení. Náklady žalobce v odvolacím řízení spočívají v odměně advokáta dle § 6, § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ a. t.“) z tarifní hodnoty 109 697 za 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]) ve výši [částka], a v paušální náhradě hotových výdajů za 1 úkon ve výši [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a v 21% DPH ve výši [částka] O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.