o zaplacení 46 596 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. dubna 2025, č. j. 20 C 163/2024-40,

1. Rozsudkem ze dne 4. 4. 2025 soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 22 766 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 22 766 Kč od 10. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu ohledně částky 23 830 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky 23 830 Kč od 10. 5. 2024 do zaplacení (výrok II) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18 756,58 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok III).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal proti žalované náhrady nemajetkové újmy způsobené mu nesprávným úředním postupem [orgán] a následným soudním přezkumem nálezu [orgán]. Žalobce tvrdil, že řízení před [orgán] trvalo od 15. 8. 2018 do 30. 10. 2019, tedy celkem 15 měsíců, a následné řízení před soudy trvalo od 10. 12. 2019 do 26. 6. 2023, tedy celkem 42 měsíců. Celková délka správního a navazujícího soudního řízení činí 58 měsíců. V rámci žádosti žalobce ze dne 9. 11. 2023 žalovaná zaslala dne 25. 4. 2024 žalobci vyrozumění, že mu poskytuje zadostiučinění v penězích ve výši 33 904 Kč. Podle žalobce mu však náleží kompenzace ve výši 80 500 Kč, neboť byl po celou dobu řízení v existenční nejistotě, kdy se domáhal vyplacení částky 132 400 Kč. Žalobou se proto domáhal po žalované rozdílu mezi částkou 80 500 Kč a vyplacenou částkou 33 904 Kč, tedy částky 46 596 Kč, a úroku z prodlení. Žalovaná nárok žalobce neuznala.

3. Soud prvního stupně uvedl, jaká zjištění učinil ze spisu Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka], ze spisu Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka], a ze spisu [orgán] sp. zn. [spisová značka], dále výzvy k úhradě přiměřeného zadostiučinění ze dne 8. 11. 2023 a stanoviska žalované ze dne 10. 11. 2023, přičemž učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 15. 8. 2018 bylo zahájeno řízení před [orgán] vedené pod sp. zn. [spisová značka], jehož účastníky byli žalobce a [právnická osoba]. Žalobce byl dne 23. 4. 2019 a dne 9. 5. 2019 opakovaně vyzýván k vyjádření o návrhu smíru. Žalobce podáním ze dne 23. 5. 2019 s navrženým smírem nesouhlasil. Řízení skončilo vydáním nálezu [orgán] dne 30. 7. 2019, č.j. [spisová značka]. Žalobce proti nálezu podal námitky, které byly následně rozhodnutím [orgán] ze dne 30. 10. 2019, č.j. [spisová značka], zamítnuty a rozhodnutí téhož dne nabylo právní moci. Proti výše uvedenému rozhodnutí [orgán] dne 19. 11. 2019 podala [právnická osoba]. žalobu u Obvodního soudu pro [adresa], žalobu proti totožnému rozhodnutí následně podal i žalobce, a to dne 10. 12. 2019. Řízení byla spojena dne 7. 1. 2020. Dne 1. 4. 2020 byla věc předána novému soudci a další úkony v řízení byly poté plynule činěny od 20. 7. 2020. Dne 31. 3. 2021 byl ve věci vyhlášen rozsudek, proti kterému podal žalobce dne 14. 5. 2021 odvolání, o kterém bylo následně rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 6. 1. 2022, č.j. [spisová značka]. Proti tomuto rozsudku Městského soudu v [adresa] podal žalobce dovolání dne 7. 4. 2022, o kterém bylo rozhodnuto rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2023, č.j. [spisová značka] tak, že se rozsudek Městského soudu zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení. Následně dne 15. 5. 2023 sdělila [právnická osoba]. soudu, že strany jednají o mimosoudním vyřešení sporu. Dne 15. 6. 2023 bylo usnesením Městského soud v [adresa], č.j. [spisová značka], řízení zastaveno, neboť žalobce vzal žalobu zpět vzhledem k tomu, že mu [právnická osoba]. vyplatila žalovanou částku. Řízení tak trvalo od 15. 8. 2018 do 15. 6. 2023. U žalobce byl následně žalovanou vzhledem k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, konstatován nárok na vyplacení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu 33 904 Kč.

4. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen „OdpŠk“). Soud připomněl závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 570/20, že na správní řízení o základních právech a svobodách, jakož i na navazující soudní řízení, je třeba nahlížet jako na řízení jediné. Soud prvního stupně vycházel ze skutkového zjištění, že žalobce uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup včas a neúspěšně u příslušného orgánu, čímž byly splněny podmínky pro podání žaloby. Soud prvního stupně učinil právní závěr, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a žalobci náleží nárok na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup. Soud prvního stupně vyšel z prokázaného zjištění, že posuzované řízení bylo zahájeno 15. 8. 2018 a pravomocně skončeno 27. 6. 2023. Podle soudu prvního stupně však žalobci náleží nárok na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup za období od 15. 8. 2018 do data 25. 5. 2023, kdy vzal žalobu zpět. Tento přístup odpovídá usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 664/2013, podle něhož je třeba za konec řízení považovat okamžik, kdy je účastníkovi zřejmé, že mu nebude vyhověno. Dne 25. 5. 2023 muselo být žalobci zřejmé, že dojde k ukončení sporu, neboť vzal žalobu z důvodu uhrazení požadované částky. Soud prvního stupně proto vycházel z celkové délky řízení 57 měsíců a 10 dnů.

5. Dále soud prvního stupně hodnotil kritéria uvedená v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk a při výpočtu výše náhrady nemajetkové újmy vycházel ze Stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. (dále jen „Stanovisko“). Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce poukázal na to, že žalobce se domáhal zaplacení částky 132 400 Kč. Výši této částky soud nepovažoval za likvidační pro žalobce. Rovněž soud neměl za to, že by posuzované řízení zásadním způsobem zasáhlo do osobnostních či jiných práv žalobce nebo mimořádným způsobem ovlivnilo jeho právní postavení. Částka byla investována na životní pojištění s cílem vytvořit rezervu do budoucna. Soud rovněž neseznal, že by vymáhání takové částky mělo nižší význam pro žalobce a bylo na místě přistoupit ke snížení nemajetkové újmy o 40 %, jak navrhovala žalovaná. Podle soudu prvního stupně se na výši odškodnění neprojeví postup orgánů veřejné moci, byť řízení před [orgán] přesáhlo zákonem stanovenou délku a [orgán] neprodloužil délku rozhodnutí, jak mu ukládá § 15 odst. 1 z.f.a. a byť k průtahům řízení došlo i před civilními soudy v období od 7. 1. 2020 do 20. 7. 2020. Soud ale přihlédl k tomu, že se nejednalo o typizované řízení a judikatura se teprve tvořila. Uzavřel, že určité dílčí průtahy jsou vyvažovány náročností řízení. To rovněž přispělo ke složitosti věci, shodně jako skutečnost, že věc byla projednávána před třemi soudními stupni. Pokud jde o chování žalobce, ani toto kritérium se na výši konečné výše odškodnění neprojeví, byť žalobce přispěl k délce řízení, když v období od 23. 4. 2019 do 23. 5. 2019 nereagoval na výzvy [orgán] ohledně schválení smíru. V průběhu řízení pak přistoupil k úpravám argumentace a rozšíření návrhu a rovněž opakovaně požadoval prodloužení lhůty k předložení podkladů.

6. Vzhledem k délce řízení (57 měsíců a 10 dnů) a jeho složitosti soud stanovil základní částku odškodnění 15 000 Kč za rok, přičemž za první dva roky ji snížil na polovinu. Soud přiznal žalobci celkem 56 670 Kč, z čehož 33 904 Kč již bylo uhrazeno. Soud dále přiznal úrok z prodlení podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty od uplatnění nároku.

7. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal procesně úspěšnému žalobci.

8. Proti výrokům I a III rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Namítala, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil provedené důkazy, učinil nesprávné skutkové závěry a nesprávně věc posoudil po právní stránce. Poukázala na to, že celé řízení před [orgán] trvalo 14 měsíců, řízení před soudy pak celkem 42 měsíců. Celková délka řízení tak činila 56 měsíců a 10 dnů. Žalovaná přiznala žalobci zadostiučinění v penězích ve výši 33 904,50 Kč, kdy s ohledem na věcnou i právní složitost řízení ponížila základní částku o 40 %. Žalovaná nesouhlasí s posouzením jednotlivých kritérií ze strany soudu prvního stupně, a to jednak kritéria složitosti řízení a kritéria jednání poškozeného, který přispěl k průtahům v řízení. Žalovaná nesouhlasila s tím, že soud prvního stupně nepřistoupil ke snížení základní částky náhrady nemajetkové újmy z důvodu složitosti řízení, ačkoliv sám konstatoval, že se jednalo o věc náročnou, projednávanou ve čtyřech instancích, včetně Nejvyššího soudu. V této souvislosti žalovaná poukázala na judikaturu Městského soudu v [adresa] (např. rozsudky sp. zn. 20 Co 154/2021, 21 Co 401/2021, 16 Co 99/2022, 16 Co 402/2020), podle níž je v obdobných případech obvyklé snížení základní částky o 30 až 60 %. Dále žalovaná namítala, že soud prvního stupně zcela opomenul zohlednit jednání žalobce, které přispělo k průtahům v řízení – zejména neúplná podání, nedostatečná součinnost, opakované rozšiřování návrhu a argumentace, a to navzdory tomu, že žalobce byl zastoupen advokátem. Žalovaná rovněž nesouhlasila s přiznáním plné náhrady nákladů řízení žalobci, a to vzhledem k tomu, že základ nároku byl mezi stranami nesporný a žalobce byl úspěšný pouze částečně. Namítala také neúčelnost nákladů spojených s cestou právního zástupce žalobce z [adresa], když žalobce měl původně právní zastoupení v [adresa]. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá a žalobci byla uložena povinnost uhradit žalované náhradu nákladů řízení.

9. Žalobce se vyjádřil k odvolání žalované tak, že je nedůvodné a vydané rozhodnutí soudu prvního stupně je správné, a to jak po stránce skutkové, tak právní. Odvolací námitky žalované, týkající se složitosti řízení, údajně sníženého významu řízení pro žalobce a jeho chování v průběhu řízení, považuje žalobce za nepřiléhavé a v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Městského soudu v [adresa] (např. sp. zn. 68 Co 98/2020, 29 Co 417/2020, 19 Co 371/2021, 55 Co 131/2022). Žalobce zdůrazňuje, že řízení před [orgán] nebylo mimořádně složité, neboť [orgán] již v minulosti rozhodoval skutkově i právně obdobné případy, a že sám [orgán] složitost věci nikdy nekonstatoval. Význam řízení pro žalobce byl podle jeho názoru vysoký, neboť se domáhal částky 146 000 Kč, která mu byla v řízení uhrazena. K výtkám žalované ohledně jeho chování žalobce uvádí, že postupoval aktivně, předložil veškeré dostupné podklady a opakovaně vyzýval k odstranění nečinnosti, což je podle judikatury důvodem pro zvýšení kompenzace. Námitku žalované ohledně změny právního zástupce žalobce považuje za irelevantní, neboť změna byla vynucena pozastavením činnosti původního zástupce. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a po doplnění dokazování listinou (§ 213 odst. 2, § 213a odst. 1 o. s. ř.) shledal, že odvolání žalované je částečně opodstatněné.

11. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci v potřebném rozsahu, avšak z provedených důkazů nezjistil všechny skutečnosti, které jsou právně významné pro posouzení věci. Odvolací soud proto doplnil dokazování nálezem [orgán] ze dne 30. 7. 2019, č. j. [spisová značka]. Tímto nálezem [orgán] rozhodl o návrhu na určení neplatnosti pojistné smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení tak, že určil neplatnost pojistné smlouvy od počátku, přiznal navrhovateli [jméno FO] částku 13 600 Kč, a ve zbytku návrh zamítl. V průběhu řízení se [orgán] pokoušel o smírné řešení věci, poté posuzoval listiny, které měl k dispozici (pojistná smlouva, dodatky k pojistné smlouvě, výpisy plateb, pojistné podmínky). Věc posuzoval podle zákona o pojistné smlouvě a starého občanského zákoníku, řešil platnost pojistné smlouvy, vydání bezdůvodného obohacení, námitku promlčení, úrok z prodlení.

12. Po takto doplněném dokazování představuje zjištěný skutkový stav způsobilý podklad pro posouzení věci odvolacím soudem.

13. Odvolací soud předesílá, že soud prvního stupně správně shledal, že posuzované řízení spadá pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v řízení lze posuzovat přiměřenost celkové délky řízení, které probíhalo před [orgán] a před soudy.

14. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k

a) celkové délce řízení,

b) složitosti řízení,

c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných

prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,

d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a

e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Soud prvního stupně určil počátek i konec posuzovaného řízení v souladu s judikaturou, takže jeho závěr, že řízení probíhalo 57 měsíců a 10 dnů neboli 4 roky, 9 měsíců a 10 dnů, je správný. Na podkladě správně zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně správně shledal, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení, čímž došlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces, které je zaručeno čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jehož součástí je požadavek na přiměřenost délky řízení. Žalovaná proto odpovídá za škodu způsobenou žalobci nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 OdpŠk.

16. Při stanovení formy a výše odškodnění soud prvního stupně správně vycházel ze Stanoviska. Odvolací soud je téhož právního názoru, že nemajetková újma vzniklá žalobci musí být odškodněna v penězích, neboť samotné konstatování porušení práva se nejeví jako dostačující.

17. Soud prvního stupně při stanovení výše odškodnění vycházel z kritérií v ust. § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk. V daném případě je namístě vycházet z částky 15 000 Kč za jeden rok řízení, za první dva roky z částky poloviční. Základní částka za řízení trvající od 15. 8. 2018 do 25. 5. 2023, kdy žalobce vzal žalobu zpět, proto činí 56 670 Kč.

18. Odvolací soud je téhož názoru jako soud prvního stupně, že kritéria význam předmětu řízení, postup orgánu veřejné moci během řízení, ani chování poškozeného se na výši odškodnění neprojeví. V daném směru lze z důvodu stručnosti odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku. Námitka žalované, že na délce řízení se podílel žalobce svým chováním, neobstojí. Žalobce se nechoval v řízení obstrukčně, na výzvy [orgán] reagoval, přičemž mu nemůže být kladeno k tíži, že v návaznosti na vyjádření či námitky pojišťovny upravoval svůj návrh v řízení před [orgán].

19. Odvolací soud je však na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že základní částku je třeba ponížit o 30 % z důvodu složitosti věci. V posuzovaném řízení byla předmětem posouzení platnost smlouvy o investičním životním pojištění ze dne 27. 6. 2011, [orgán] posuzoval listinnou dokumentaci, zabýval se otázkou platnosti smlouvy, nárokem žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, námitkou promlčení, věc bylo nutno posoudit podle staré právní úpravy, tedy ještě podle zákona o pojistné smlouvě a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, platného do 31. 12. 2013. V řízení před soudem pak došlo ke spojení dvou řízení. Před [orgán] probíhalo řízení na dvou stupních, v řízení před soudem na třech stupních soudní soustavy, když jednou rozhodoval soud prvního stupně, jednou věcně odvolací soud a jednou dovolací soud, přičemž posouzení otázky promlčení vycházelo i z judikatury Ústavního soudu z roku 2022. V této souvislosti odvolací soud připomíná, že řízení bylo zahájeno již 15. 8. 2018, jednalo se tak o judikaturu, která se vytvořila až v průběhu posuzovaného řízení. Podle odvolacího soudu je proto přiměřeným zadostiučiněním částka 39 669 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila žalobci částku 33 904 Kč, náleží žalobci dalších 5 765 Kč. Žalobci náleží i úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnil u žalované (§ 14, § 15 OdpŠk). Výše úroku je dána ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že zamítl žalobu co do částky 17 001 Kč s příslušenstvím, ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

21. Vzhledem ke změně napadeného rozsudku odvolací soud rozhodl nejen o nákladech odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Dobrovolné plnění ze strany žalované v rámci předběžného projednání nároku není důvodem pro nepřiznání nákladů řízení, jestliže žalovaná nebyla ochotna plnit žalobci odškodnění v požadované výši a žalobce se poté musel domáhat svého nároku žalobou u soudu. Jelikož výše plnění závisela na úvaze soudu, náleží žalobci podle § 142 odst. 3 o. s. ř. plná náhrada nákladů řízení, i když měl úspěch jen částečný.

22. Náklady žalobce jsou jednak náklady na soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč, jednak náklady na právní zastoupení. Advokát učinil v řízení celkem šest úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) – příprava a převzetí zastoupení, žaloba ze dne 16. 5. 2024, písemné podání ve věci samé ze dne 8. 1. 2025, účast na jednání dne 4. 4. 2025, vyjádření k odvolání, účast na jednání dne 1. 10. 2025. Za úkony učiněné do 31. 12. 2024 náleží podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 odměna ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby a náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 4). Za úkony učiněné po 1. 1. 2025 náleží podle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 odměna ve výši 1 500 Kč, když za tarifní hodnotu se považuje výše přiznané náhrady, v daném případě je to částka 5 765 Kč. Náhrada hotových výdajů činí 450 Kč za jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 4). Celkem činí odměna 12 200 Kč a náhrada hotových výdajů 2 400 Kč.

23. Součástí náhrady nákladů řízení žalobce je i cestovné v souvislosti s cestami advokáta z jeho sídla v [adresa] do sídla soudu v [adresa]. Argumentace žalované, že se nemůže jednat o účelně vynaložené náklady, když žalobce změnil právní zastoupení až v průběhu řízení, je lichá. Listina základních práv a svobod v čl. 37 odst. 2 zaručuje každému právo na právní pomoc v řízení před soudy, přičemž volba advokáta je plně v kompetenci účastníka řízení (§ 24 odst. 1 věta první, § 25 odst. 1 o. s. ř.). Nad rámec uvedeného odvolací soud poukazuje na vyjádření žalobce k odvolání, v němž vysvětlil, že důvodem změny advokáta byla ta skutečnost, že původnímu zástupci se sídlem v [adresa] byla pozastavena činnost a žalobce tak byl přinucen k volbě jiného advokáta vnějšími okolnostmi. Na veřejně přístupných internetových stránkách [orgán] je pak uvedeno, že [tituly před jménem] [jméno FO] byl ze seznamu advokátů dokonce vyškrtnut, a to s účinností od 11. 6. 2025.

24. Cestovné z místa sídla advokáta v [adresa] do sídla soudu v [adresa] a zpět k soudnímu jednáním dne 4. 4. 2025 a 1. 10. 2025 činí celkem 3 278,70 Kč (osobním automobilem [název], registrační značky [SPZ] průměrnou spotřebou 7,9 l benzínu/100 km podle technického průkazu, při ceně paliva 35,80 Kč a náhradě za použití vozidla 5,80 Kč/km podle vyhlášky č. 475/2024 Sb.). Náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu činí 1 800 Kč za 12 půlhodin po 150 Kč. Advokát doložil, že je plátcem DPH, proto podle § 137 odst. 3 písm. a), § 151 odst. 2 o. s. ř. je nákladem řízení i náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad ve výši 4 132,52 Kč. Po zaokrouhlení činí náhrada nákladů právního zastoupení 23 811 Kč, spolu se zaplaceným soudním poplatkem činí celková náhrada nákladů řízení 25 811 Kč. Ke splnění povinnosti byla žalované stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), platebním místem je advokát žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).