o zaplacení částky 117 061 Kč s přísl.

1. Rozsudkem ze dne 21. 10. 2025 soud I. stupně uložil povinnost žalované zaplatit žalobci 12 178 Kč s ročním úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % od 11. 11. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (I), zamítl žalobu o zbývající částku 104 883 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 11. 11. 2024 do zaplacení (II) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (III).

2. Žalobce se domáhal žalobou podanou 15. 11. 2024 na žalované náhrady škody a náhrady nemajetkové újmy v celkové výši 117 061 Kč s příslušenstvím, které mu vznikly v souvislosti s trestními stíháními vedenými proti žalobci [orgán], když došlo k prvému zahájení trestního stíhání usnesením [orgán] ze dne 6. 9. 2023 (první trestní stíhání) pro podezření z přečinu porušení služební povinnosti [funkce] [orgán], na základě opodstatněné stížnosti žalobce ze dne 15. 9. 2023 (po doplnění stížnosti žalobcem 20. 10. 2023 a 13. 11. 2023) bylo usnesení o zahájení prvního trestního stíhání usnesením státního zástupce Městského státního zastupitelství v [adresa] ze dne 13. 11. 2023 ([spisová značka]) zrušeno, [orgán] bylo uloženo státním zástupcem věc opětovně projednat a rozhodnout, toto usnesení bylo právnímu zástupci žalobce doručeno 15. 11. 2023. Usnesením [orgán] dne 29. 1. 2024 (usnesení o zahájení druhého trestního stíhání) bylo opětovně zahájeno trestní stíhání proti žalobci pro spáchání totožného přečinu, tj. porušení služební povinnosti [funkce] [orgán] podle § 398 odst. 2 alinea 1 tr. zákoníku spáchaného jako pokračování v trestném činu podle § 116 tr. zákoníku; i proti tomuto usnesení podal žalobce 2. 2. 2024 stížnost (doplněnou podáním z 28. 2. 2024), toto usnesení o zahájení druhého trestního stíhání bylo Městským státním zastupitelstvím 25. 3. 2024 ([spisová značka]) zrušeno a současně bylo rozhodnuto o odložení trestní věci žalobce, neboť ve věci nešlo o podezření z trestného činu a bylo namístě věc vyřídit jinak. Žalobce v souvislosti s těmito dvěma nezákonnými trestními stíháními uplatnil nárok na náhradu škody v podobě obhájeného ve výši 32 670 Kč, kdy specifikoval jednotlivé úkony právní služby, současně mu žalovaná plnila část uplatněného nároku dobrovolně, proto požadoval pouze rozdíl ve výši 17 061 Kč za úkony poskytnuté advokátem žalobce 15. 9. 2023, 23. 10. 2023, 13. 11. 2023, 2. 1. 2024, 28. 2. 2024, 20. 3. 2024; současně se domáhal nemajetkové újmy za obě nezákonná trestní stíhání za každé po 50 000 Kč, když obě trestní stíhání se jej negativně a hluboce dotýkala, trestní stíhání bylo faktickým důsledkem dlouhodobých snah znechutit žalobci výkon služby u [orgán] jako bývalého [funkce] [Oddělení] [orgán] [adresa], v důsledku toho byl nucen dobrovolně opustit [orgán], žalobce se stal obětí bossingu; o snaze žalobce poškodit a dehonestovat svědčí i zveřejnění článku v deníku [název] s názvem „[článek]“ dne [datum], kdy i po ztotožnění žalobce jeho jménem bylo uvedeno údajné zneužití služebních aut, v důsledku toho zahájené trestní stíhání a následné propuštění do civilu, jednalo se o zavádějící informace (následně neznámá osoba vyhotovila v souvislosti se zveřejněním článku kopie článku a roznesla je do poštovních schránek v místě bydliště žalobce), k publikaci informací o trestním stíhání došlo opakovaně, například i na serveru [www]; v souvislosti s druhým trestním stíháním byl s žalobcem ukončen pracovní poměr ve zkušební době, kdy pracoval od [datum] na Magistrátu [adresa] jako [funkce], pracovní poměr s ním byl zrušen [datum] ve zkušební době, a to v důsledku zveřejnění novinového článku na serveru [www] (publikovaného [datum]. a [datum]), což mu sdělil [funkce] [Oddělení] Magistrátu [adresa] (sdělena obava zaměstnavatele o uznání vinným z trestného činu, přitom [datum] ještě bylo tímto zaměstnavatelem žalobci umožněno vykonávat výdělečnou činnost u jiného zaměstnavatele); žalobce nárok na odškodnění uplatnil u žalované 10. 5. 2024.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, kdy nesporovala uplatnění nároku dnem 10. 5. 2024, v rámci mimosoudního projednání shledala požadavek žalobce na náhradu nákladů právního zastoupení důvodným co do částky 15 609 Kč (uvedla i výčet úkonů, které z důvodu neúčelnosti neuhradila); pokud se jedná o náhradu nemajetkové újmy způsobené dvěma trestními stíháními, celková doba trestních stíhání byla krátká, když první usnesení o zahájení trestního stíhání bylo doručeno žalobci 14. 9. 2023, k jeho zrušení došlo usnesením státního zástupce 13. 11. 2023, trestní stíhání tak trvalo bez jednoho dne 2 měsíce, druhé usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce převzal 17. 2. 2024 a bylo zrušeno 25. 3. 2024, trvalo tak cca 5 týdnů, na celkové délce trestního stíhání se podepsal faktor ležící mimo pravomoc orgánů činných v trestním řízení, když bylo nutno vyčkat na odůvodnění dvou blanketních stížností žalobce proti oběma usnesením o zahájení trestního stíhání, když odůvodnění prvé stížnosti trvalo od 14. 9. 2023 do 23. 10. 2023 a u druhého usnesení od 17. 2. 2024 do 28. 2. 2024; sám žalobce uváděl, že práci u [Oddělení] [orgán] [adresa] opustil z důvodu vstupu do politické strany, když jeho funkce se neslučovala s členstvím v politické straně; žalovaná mimosoudně konstatovala porušení práva žalobce formou vydání nezákonného rozhodnutí a poskytla i žalobci dostatečnou omluvu; ve vztahu k nemajetkové újmě plynoucí z prvého nezákonného trestního stíhání (prvé usnesení o zahájení trestního stíhání) namítla žalovaná promlčení.

4. Soud I. stupně vyšel z nesporného průběhu trestních řízení, kdy prvé řízení bylo zahájeno 6. 9. 2024 vydáním usnesení [orgán] o zahájení trestního stíhání žalobce č. j. [spisová značka] pro přečin porušení služební povinnosti [funkce] [orgán] podle § 398 odst. 2 alinea 1 tr. zákoníku, pro pokračování v trestném činu podle § 116 tr. zákoníku, toto bylo doručeno žalobci 14. 9. 2023, žalobci bylo vytýkáno, že neoprávněně užíval služební vozidlo k soukromým účelům (nejméně ve 14 případech v rozporu s interními akty [orgán]), žalobce podal 15. 9. blanketní stížnost, kterou odůvodnil 23. 10. 2023; 13. 11. 2023 Městské státní zastupitelství pod č. j. [spisová značka] usnesením zrušilo usnesení o zahájení prvního trestního stíhání, následně bylo opětovně rozhodováno a vydáno usnesení 29. 1. 2024, a to [orgán], oddělení [adresa] pod č. j. [spisová značka] pro totožný skutek, toto usnesení o zahájení druhého trestního stíhání bylo žalobci doručeno 31. 1. 2024, 2. 2. 2024 podal žalobce blanketní stížnost, tato byla odůvodněna žalobcem 28. 2. 2024; žalobce pokaždé odmítl ve věcech vypovídat s tím, že se jedná o účelové trestní stíhání s cílem žalobce zničit; 25. 3. 2024 Městské státní zastupitelství rozhodlo usnesením pod č. j. [spisová značka] o zrušení předchozího usnesení o zahájení druhého trestního stíhání a odložení věci, neboť nešlo o podezření z trestného činu a bylo namístě vyřídit věc jinak; dle odůvodnění usnesení bylo dáno důvodné podezření, že žalobce se dopustil skutků popsaných v usnesení o zahájení trestního stíhání, avšak jednalo se o bagatelní trestný čin, který vykazoval případně nižší míru společenské škodlivosti, obviněný byl bezúhonnou osobou a dle státního zástupce bylo možno věc vyřídit jako kázeňský přestupek (s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe byla věc odložena). Současně učinili účastníci nesporným, že žalovaná žalobci na základě stanoviska ze dne 7. 11. 2024 vyplatila na obhajném 15 609 Kč, současně z titulu nemajetkové újmy konstatovala vydání nezákonných rozhodnutí a žalobci se omluvila; pod body 5 až 25 odůvodnění prvostupňového rozsudku soud zjistil na základě listinných důkazů zde blíže specifikovaných úkony účtované žalobci jeho advokátem včetně fakturace ve vztahu k úkonům trestního stíhání učiněným advokátem žalobce; dle oznámení z 21. 9. 2023 adresovaného [orgán] [adresa] žalobce informoval, že se stal řadovým členem politické strany [Strana] (toto doložil oznámením o přijetí za člena strany), očekával proto, že bude propuštěn ze služebního poměru (§ 42 odst. 1 písm. f) zákona 361/2003 Sb.); od [datum] žalobce pracoval na Magistrátu [adresa] na pozici [funkce], v pracovním poměru na dobu neurčitou, byla sjednána zkušební doba v délce tří měsíců, dne [datum] k žádosti žalobce mu zaměstnavatel vyhověl a udělil mu souhlas s výkonem jiné výdělečné činnosti na základě dohody o provedení prací pro třetí subjekt (řidič silničních motorových vozidel), pracovní poměr žalobce byl zrušen u Magistrátu [adresa] ve zkušební době, a to ze strany zaměstnavatele, kdy soud zjistil z obsahu nahrávky (kterou provedl důkaz) průběh jednání o rozvázání pracovního poměru žalobce u Magistrátu [adresa], důvodem ukončení pracovního poměru ve zkušební době mělo být trestní stíhání žalobce (toto zaměstnavatel zjistil z médií), pracovní poměr byl ukončen v obavě, že hrozí nebezpečí odsouzení žalobce pro úmyslný trestný čin. Z důvodu zahájení řízení s žalobcem ve věci služebního poměru o zproštění výkonu služby (§ 40 zákona 361/2003 Sb., o služebním poměru [funkce] [orgán]) z důvodu podezření ze spáchání kázeňského přestupku byl žalobce zařazen na překážky ve službě (na místě [funkce] [orgán] [adresa]), pobíral přitom služební příjem dle § 124 odst. 8 citovaného zákona, k datu 15. 6. 2023 se žalobce dotazoval zaměstnavatele, proč neobdržel třičtvrtě roku již žádnou odměnu; pokud žádal žalobce zaměstnavatele o udělení souhlasu s jinou výdělečnou činností (žádost z 15. 6. 2023) na pozici řidiče silničních motorových vozidel, kterou by vykonával žalobce na dohodu, zaujal zaměstnavatel negativní stanovisko. Soud rovněž podrobně zjišťoval obsah novinových článků v deníku [název] a na serveru [www] (body 37 a 38 odůvodnění rozsudku); rovněž zjistil z článku „[článek]“, že tento je žalován na náhradu škody (6 300 Kč za užívání služebního vozidla k soukromým účelům); dle obsahu článku měl žalobce vstoupit do politické strany [Strana] a musel proto u [orgán] skončit; podle vyjádření žalobce se rozhodl tak preventivně, když se obával tlaku u [orgán] (současně sledoval poskytnutí výsluh po letech služby). Soud I. stupně rovněž provedl ve věci výslech žalobce i výslech jeho manželky svědkyně [jméno FO], když další doplnění dokazování důkazy specifikovanými pod bodem 42 odůvodnění rozsudku pokládal za nadbytečné.

5. Po citaci dotčených ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. (a to i ve vztahu k délce promlčecí lhůty uvedené v ustanovení § 32 a § 35 citovaného zákona) shledal naplnění odpovědnostních předpokladů státu za škodu, a to z titulu dvou nezákonných trestních stíhání (když je třeba tato posuzovat samostatně), rovněž shledal vznik škody i příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody; v souladu s konstantní judikaturou ([spisová značka]) shledal obě usnesení o zahájení trestního stíhání nezákonnými, když trestní stíhání neskončilo pravomocným odsouzením žalobce. Pokud se jedná o nárok na náhradu škody ve formě doplatku za blíže specifikované úkony právní pomoci poskytnuté advokátem žalobce (z celkové částky 17 061 Kč) po částečném plnění žalovanou neshledal úkony specifikované pod bodem 54 odůvodnění rozsudku účelnými úkony advokáta (úkon z 15. 9. 2023, 23. 10. 2023, 13. 11. 2023, 2. 1. 2024, 28. 2. 2024, 20. 3. 2024), když z tohoto titulu žalobci přiznal pouze odměnu za úkon právní služby spočívající v nahlížení do spisu u [orgán] 20. 9. 2023 v blíže specifikované době, přiznal proto částku 2 178 Kč (včetně DPH advokáta).

6. Pokud se jedná o nárok na náhradu nemajetkové újmy vyvolané vydanými nezákonnými rozhodnutími ze dne 6. 9. 2023 a 29. 1. 2024, kdy žalobce požadoval z titulu každého ze dvou zahájených trestních stíhání odškodnění 50 000 Kč, uzavřel soud I. stupně, že poskytnuté konstatování porušení práva a omluva poskytnutá žalovanou nejsou dostatečnými ve smyslu konstantní judikatury (ačkoliv usnesení o zahájení trestního stíhání byla odklizena a věc odložena), avšak se zřetelem na vznesení námitky promlčení žalovanou ve vztahu k prvému nezákonnému trestnímu stíhání (rozhodnutí z 6. 9. 2023) shledal nárok žalobce promlčeným. Po zrušení prvého usnesení o zahájení trestního stíhání státním zástupcem 13. 11. 2023 bylo usnesení doručeno zástupci žalobce 15. 11. 2023, žalobce uplatnil nároky z nezákonných trestních stíhání u žalované 10. 5. 2024 (jak bylo mezi účastníky nesporné), žalobu podal 15. 11. 2023. Pokud první usnesení o zahájení trestního stíhání bylo doručeno jeho advokátovi 15. 11. 2023, došlo k přerušení promlčecí lhůty v době od uplatnění nároku 10. 5. 2024 (§ 35 odst. 1 citovaného zákon), avšak následně pokračoval běh promlčecí lhůty; se zřetelem k § 26 zákona 82/1998 Sb. ve spojení s § 605 odst. 2 občanského zákoníku došlo k promlčení nároků žalobce, promlčecí lhůta začala běžet od doručení zrušujícího usnesení obhájci žalobce dne 15. 11. 2023, žalobce neuplatnil v šestiměsíční lhůtě nárok u soudu, přestože po dobu šesti měsíců od uplatnění nároku u žalované promlčecí lhůta neběžela. S odkazem na blíže specifikovanou judikaturu pod body 65 a 66 odůvodnění rozsudku neshledal vznesení námitky promlčení žalovanou rozpornou s dobrými mravy, kdy námitka promlčení nepředstavuje zneužití práva ze strany žalované, k marnému uplynutí promlčecí lhůty tak došlo zaviněním žalobce, když ze strany žalované se nejednalo o šikanózní výkon práva. Ve vztahu k prvému nezákonnému trestnímu stíhání ohledně částky 50 000 Kč tak shledal nárok promlčeným, a proto žalobu v tomto rozsahu zamítl, ve vztahu ke druhému nezákonnému trestnímu stíhání tak shledal naplnění odpovědnostních předpokladů státu za nemajetkovou újmu, kdy poskytnutí omluvy (včetně konstatování porušení práva) neshledal dostatečnou satisfakcí; vycházel při stanovení formy a výše zadostiučinění z povahy trestní věci, z délky trestního řízení i následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, kdy forma a výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti (30 Cdo 2813/2011). Přihlédl k tomu, že žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání přečinu porušení služební povinnosti [funkce] [orgán] podle § 398 odst. 2 alinea 1 tr. zákoníku spáchaného jako pokračování v trestném činu podle § 116 tr. zákoníku, byl ohrožen trestní sazbou až na 3 léta odnětí svobody, zákazem činnosti nebo propadnutím věci, žalobce nebyl zadržen ani vazebně stíhán, trestní stíhání skončilo již v přípravném řízení, nebyla ani podána obžaloba, kdy povaha trestné činnosti s sebou nenese zvýšené společenské odsouzení, jako je tomu například u trestných činů směřujících proti životu a zdraví nebo se sexuálním podtextem; s ohledem na konstantní judikaturu soud provedl i srovnání s věcí projednávanou Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (u Městského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka]) a u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]), když přihlédl ke skutečnosti, že předmětné trestní stíhání trvalo 5 týdnů, jednalo se o přípravné řízení, které probíhalo plynule, když se nezabýval s ohledem na předmět sporu tvrzeným šikanózním jednáním ze strany zaměstnavatele žalobce. Přitom shledal, že každé trestní stíhání negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhané osoby, přestože až do právní moci meritorního rozhodnutí je třeba na ni pohlížet jako na osobu nevinnou, přesto je každé trestní stíhání zátěží pro každého obviněného (I. ÚS 554/04), kdy obecně každé trestní stíhání zasahuje nepříznivě do osobního života i pověsti stíhaného, a to i v případě následného zproštění obžaloby, zaměřil se přitom na zkoumání individuálních zásahů do osobnostní sféry žalobce, který nebyl schopen rozlišit konkrétní dopady každého ze dvou trestních stíhání do jeho konkrétní míry stresu a určité psychické nepohody, vyšel přitom i z výpovědi manželky žalobce o nepříznivém dopadu na rodinu (hádky v rodině, vznětlivost žalobce a jiný přístup k oběma dětem i k rodičům žalobce), když články publikované o trestním stíhání třetími osobami nelze přičítat v neprospěch státu (zejména rozšíření kopií novinových článků třetí osobou a vhozením do schránek sousedům), když z provedeného dokazování však nevyplynulo zhoršením finanční situace rodiny v důsledku trestního stíhání (když odměny v zaměstnání nedostával již před nezákonným trestním stíháním cca v roce 2022). Důvodem pro ukončení pracovního poměru žalobce u [orgán] přitom shledal jeho dobrovolný vstup do politické strany [Strana], kdy s členstvím ve straně se neslučoval výkon služebního poměru žalobce, toho si žalobce byl vědom, kdy nechtěl přijít o výsluhy a odstupné v souvislosti s dlouholetou službou, žalobce se rozhodl dobrovolně odejít od [orgán], proto v příčinné souvislosti s trestním stíháním nebyla dočasná nezaměstnanost žalobce po odchodu od [orgán]; tvrzený bossing rovněž nebylo možno shledat jako následek nezákonného trestního stíhání. První novinový článek v deníku [název] ze [datum] se týkal prvního trestního stíhání žalobce (druhé stíhání bylo zahájeno až 29. 1. 2024), s ohledem na důvodnou námitku promlčení uplatněnou žalovanou se proto nezabýval námitkami žalobce ve vztahu k tvrzené objednávce dehonestace v médiích ze strany [orgán] a případně nepravdivými údaji poškozujícími žalobce; v článku ze [datum] však bylo uvedeno, že se [orgán] žalobci za nezákonné trestní stíhání omluvilo. Ve vztahu k věcem projednávaným u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (odškodnění za trestní stíhání pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1a tr. zákoníku, stíhán [orgán], kdy medializace byla přičitatelná státu, trestní stíhání trvalo 1 rok a 11 měsíců, kdy poškozený byl ohrožen trestní sazbou 6 měsíců až 3 roky nebo zákazem činnosti, byl postaven mimo službu v době trestního stíhání, došlo k výraznějšímu krácení platu a zhoršení ekonomické situace rodiny a k odsudkům ze strany kolegů, rodiny a přátel, kdy bylo přiznáno odškodnění ve výši 100 000 Kč) a při porovnání se základními znaky odškodňovacího řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] (stíhání dozorce ve věznici pro trestný čin dle § 390 odst. 1, 2 tr. zákoníku – porušování povinnosti dozorčí nebo jiné služby, při trvání trestního stíhání 11 měsíců a ohrožení poškozeného trestní sazbou 6 měsíců až 3 roky nebo zákazem činnosti, při prokázání zdravotních komplikací poškozeného a přenesení dopadů trestního stíhání do rodinných vztahů v době těhotenství manželky poškozeného, při medializaci případu, při přiznání odškodnění v tamní věci ve výši 50 000 Kč) soud I. stupně v tomto případě uzavřel, že není dostatečnou satisfakcí konstatování porušení práva ani omluva poskytnutá žalovanou, přihlédl přitom, že žalobci nehrozil reálně nepodmíněný trest odnětí svobody, věc skončila již v přípravném řízení, kdy trestní stíhání trvalo pouze 5 týdnů, věc byla sice medializována, avšak byla informována veřejnost i po omluvě žalobci za nezákonné trestní stíhání, když nedošlo ke krácení platu žalobce v souvislosti s trestním stíháním (tento byl na překážkách v práci ze strany zaměstnavatele); při vstupu žalobce do politické strany a dobrovolnému rozhodnutí opustit řady [orgán] shledal opodstatněným odškodnění žalobce částkou 10 000 Kč, co do zbývající částky 40 000 Kč v tomto rozsahu žalobu zamítl, když nebyly prokázány výraznější dopady do pracovní sféry žalobce, avšak přihlížel i k tomu, že žalobce byl propuštěn z pracovního poměru u Magistrátu [adresa] po medializaci jeho trestní věci; v závislosti na rozhodnutí ve věci samé přiznal žalobci i příslušenství od 11. 11. 2024 v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010.

7. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v souzeném případě byla předmětem řízení tarifní hodnota 117 061 Kč (2 x po 50 000 Kč nemajetková újma za 2 nezákonná trestní stíhání + 17 061 Kč za škodu), žalobce byl tarifně úspěšný z pohledu nákladů řízení co do částky 52 178 Kč, kdy vyšel z poměru úspěchu a neúspěchu toho z kterého účastníků a vzhledem k tomu, že žalobce měl úspěch nepatrný, tj. cca 10,86 % rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, kdy stanovil delší pariční lhůtu s ohledem na napojení žalované na státní rozpočet.

8. Proti zamítavému výroku II a závislému výroku III podal žalobce včasné a přípustné odvolání z důvodů neúplných skutkových zjištění a nesprávného právního posouzení věci. Žalobce nesouhlasil s tím, že soud v rámci odškodnění nemajetkové újmy nepřihlížel k dlouhodobému a systematickému tlaku ze strany jeho nadřízených směřujícího k vytlačení z [funkce] u [orgán] [právnická osoba], kdy byl omezován ve výkonu funkce, nebyly mu poskytovány odměny, jednání směřovalo k faktickému odchodu ze služby, nejednalo se o izolované excesy, právě s ohledem na [funkce] žalobce u [orgán] mělo samotné zahájení trestního stíhání kvalitativně odlišný dopad u žalobce než u běžného občana (dopad na jeho čest, důvěryhodnost a bezúhonnost) při výrazné medializaci jeho případu v celostátních médiích (při šíření kopie článku v místě jeho bydliště); žalobce byl přitom dlouhodobě obětí bossingu (přitom byl ve službě 23 let a 9 let vykonával [funkce]), k tomu soud I. stupně však přihlížel nedostatečně. V tomto směru vytýkal soudu I. stupně neprovedení dalších důkazů navrhnutých žalobcem; soud nedostatečně vyhodnotil dopad trestního stíhání na další pracovní uplatnění žalobce u Magistrátu [adresa] a rozvázání pracovního poměru ve zkušební době. Žalobce nesouhlasil s nesprávným závěrem o promlčení jeho nároku ve vztahu k prvnímu nezákonnému trestnímu stíhání, po doručení zrušujícího usnesení státního zástupce advokátovi žalobce dne 15. 11. 2023 žalobce uplatnil nárok u [orgán] 10. 5. 2024, tj. před uplynutím šestiměsíční lhůty, tímto dnem byl běh promlčecí lhůty ze zákona přerušen, po dobu šesti měsíců, tj. do 10. 11. 2024 promlčecí doba neběžela, po jejím skončení 10. 11. 2024 dle žalobce začala běžet zbývající část lhůty, která činila 5 dnů (od 11. 11. do 15. 11. 2024), pokud žalobce podal žalobu 15. 11. 2024, podal ji včas. Částku přiznanou soudem I. stupně z titulu zadostiučinění pokládá za nepřiměřenou vzhledem k rozsahu nemajetkové újmy i faktickým nákladům, které byl nucen vynaložit v důsledku nezákonného trestního stíhání, soud rozhodl formalisticky, kdy samotné náklady trestního stíhání přesahují výši přiznané nemajetkové újmy. Navrhl proto napadený rozsudek změnit a přiznat žalobci nemajetkovou újmu v plném rozsahu, tj. celkově ve výši 100 000 Kč a rovněž mu přiznat právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

9. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobce navrhla potvrdit rozsudek jako věcně správný, kdy odkázala na průběh jednotlivých trestních řízení, současně poukazovala na zásadu oficiality ovládající trestní řízení, když žalobce byl trestně stíhán pro podezření ze spáchání přečinu porušení služební povinnosti [funkce] [orgán] (14 případů neoprávněného použití služebního vozidla v rozporu s interními akty [orgán], a to k soukromým účelům); státní zástupce následně věc odložil pro nedostatek společenské škodlivosti stíhaného skutku ve smyslu zásady vyplývající z § 12 odst. 2 tr. zákoníku, kdy skutek, pro který byl žalobce stíhán, bylo třeba kvalifikovat jako kázeňský přestupek [funkce] [orgán] dle § 50 odst. 1 zákona 361/2003 Sb., když následně byl přestupek neprojednatelný po odchodu žalobce ze služebního poměru [funkce] [orgán] (v důsledku dobrovolného vstupu do politické strany), k odložení trestního stíhání nedošlo tedy proto, že by se nepodařilo protiprávní čin žalobci prokázat. Soud I. stupně posoudil správně i důvodnost námitky promlčení ([spisová značka], [spisová značka]), navrhl proto napadený rozsudek potvrdit.

10. Žalobce při odvolacím jednání doplnil, že žalovaná má celkově snahu bagatelizovat trestní stíhání žalobce jako bývalého [orgán], soud by měl přihlédnout i k předchozím okolnostem předcházejícím ukončení jeho služebního poměru, kdy žalobce byl dlouhodobě vystaven bossingu, když byla trestní stíhání zahájena prakticky pro tentýž skutek; finanční částku pokládá za nedostatečnou, námitku promlčení vznesenou v závěru jednání u soudu I. stupně žalovanou pokládá za nesprávnou a nedůvodnou. Zdůraznil, že potíže s nadřízenými začaly v situaci, kdy se domáhal řádného odměňování svých podřízených zaměstnanců a jejich zařazení do správné platové třídy dle katalogu činností u [orgán], poukázal i na to, že [orgán] celkově trpí nedostatkem [funkce], ačkoliv vystudoval na náklady [orgán] vysokou školu, mohla si přitom dovolit s ním ukončit služební poměr a činit kroky k rozvázání služebního poměru dlouhodobě, jednalo se o zájem žalobci službu znepříjemnit; i s ohledem na to pokládá finanční zadostiučinění za nedostatečné. K obsahu zvukového záznamu, kterým byl proveden důkaz při odvolacím jednání, žalobce doplnil, že na místě byly přítomny 4 osoby na magistrátě, první hlas ženy patří personalistce, která mu předávala písemnosti a které žalobce podepisoval, s personalistkou řešil žalobce technické záležitosti ohledně postupu při rozvázání pracovního poměru, poté setrval v rozhovoru se svým nadřízeným panem [jméno FO], který mu sdělil důvod rozvázání pracovního poměru po publikování zmíněného článku o trestním stíhání žalobce, kdy dle zaměstnavatele by bylo solidní, aby předem zaměstnavatele informoval o trestním stíhání, v případě hrozícího nebezpečí pro odsouzení [funkce] s ním chtěl magistrát rozvázat pracovní poměr ve zkušební době, aby nebylo do zaměstnance investováno formou kurzů a školení, když jsou kladeny vyšší nároky na úředníky Magistrátu; dále při schůzce byl přítomen další muž- zaměstnanec, který se na nahrávce téměř nevyjadřoval. Z těchto důvodů navrhl napadené rozhodnutí změnit, případně zrušit.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení dle § 212 a § 212a o. s. ř. pouze v odvoláním dotčeném rozsahu, tj. v zamítavém výroku II a v závislém výroku III, když výrok I nabyl samostatně právní moci a nebyl předmětem odvolacího přezkumu. Po doplnění dokazování odvolacím soudem za postupu dle § 213 o. s. ř. obsahem nahrávky předložené žalobcem z rozhovoru na Magistrátu [adresa] (bez uvedení data pořízení) dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobce je pouze částečně opodstatněné.

12. Soud I. stupně řízení nezatížil vadami, které by měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pokud soud I. stupně po provedení důkazu obsahem zvukové nahrávky předložené žalobcem na Magistrátu [adresa] neuvedl do protokolu obsah této zvukové nahrávky (v souladu s konstantní judikaturou), a tento pouze částečně interpretoval v odůvodnění rozsudku, odstranil tento deficit dokazování odvolací soud přehráním zvukového záznamu při odvolacím jednání a upřesněním obsahu této nahrávky po přednesu žalobce. Z této zvukové nahrávky odvolací soud zjistil, že byla pořízena u příležitosti rozvázání pracovního poměru žalobce u Magistrátu [adresa] (bez uvedení data), kdy s žalobcem hovoří jedna žena personalistka o faktických úkonech v případě rozvázání pracovního poměru a předání rozvázání pracovního poměru, žalobce tyto dokumenty podepsal, bylo řešeno předání dalších písemností a svěřených movitých věcí, ukončení pracovního poměru bylo předáno žalobci v čase 9:05 hodin, kdy po podpisu písemností následoval hovor žalobce a muže, nadřízeného žalobce pana [jméno FO], který mu dobrovolně sdělil důvody rozvázání pracovního poměru ve zkušební době, a to s ohledem na určitou ztrátu důvěry, na případné odsouzení žalobce pro úmyslný trestný čin, kdy sice při zachování zásady presumpce neviny, by zaměstnavatel byl v případě odsouzení žalobce ohrožen nejen investicemi do vzdělání a poskytnutí školení žalobci v případě následného ukončení jeho pracovního poměru či odsouzení, žalobci bylo vytýkáno, že dostatečně včas nesdělil zahájení trestního stíhání zaměstnavateli a tím došlo k narušení důvěry (před publikováním zmíněného novinového článku).

13. Provedení důkazu touto zvukovou nahrávkou, ačkoliv byla pořízena žalobcem bez vědomí a souhlasu přítomných osob, hodnotí odvolací soud jako přípustný důkaz v souladu se závěry rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 1774/14, 30 Cdo 64/2024, 22 Cdo 3717/2008, kdy po provedení testu proporcionality je třeba upřednostnit zájem osoby pořizující záznam (žalobce) na prokázání příčinné souvislosti mezi 2. trestním stíháním a rozvázáním pracovního poměru ve zkušební lhůtě před ochranou projevů dalších osob zachycených na nahrávce; provedení důkazu tak mlčky bylo soudem I. stupně správně shledáno opodstatněným. Odvolací námitku žalované, že nelze k obsahu nahrávky přihlížet, když není zřejmý okamžik pořízení a že nahrávka mohla být vytvořena žalobcem uměle, např. za použití AI, hodnotí odvolací soud jako zcela účelovou a neopodstatněnou, když obsah zvukové nahrávky za přítomnosti 4 osob zcela odpovídá skutkovým tvrzením žalobce a je v souladu s výsledky dokazování dalšími důkazy.

14. Po takto doplněném dokazování lze uzavřít, že soud I. stupně zcela správně zjistil skutkový stav, který nedoznal zásadní změny ani v rámci odvolacího řízení. Svá správná a úplná skutková zjištění soud I. stupně posoudil správně po právní stránce, kdy své skutkové i právní závěry logicky, přesvědčivě a srozumitelným způsobem odůvodnil.

15. Z důvodu stručnosti lze odkázat na správná a úplná skutková zjištění soudu I. stupně, která učinil na základě jednak nesporných tvrzení účastníků a jednak na základě řádně provedeného dokazování, kdy provedené důkazy hodnotil způsobem předpokládaným ustanovením § 132 o. s. ř. a své závěry odůvodnil v souladu s ustanovením § 157 o. s. ř. Shodně se soudem I. stupně zastává odvolací soud názor, že další doplnění dokazování by bylo již nadbytečné v rozporu se zásadou procesní ekonomie. Soud rovněž poskytl dostatečné poučení při jednání, kdy neporušil rovnost procesních stran a zachoval tak právo účastníků na spravedlivý proces.

16. Po provedeném dokazování soud I. stupně správně shledal naplnění odpovědnostních předpokladů státu z titulu dvou nezákonných trestních stíhání (30 Cdo 2266/2021, 30 Cdo 1771/2014), a to v souladu s blíže citovanými ustanoveními zákona 82/1998 Sb., kdy žalobce unesl důkazní břemeno a prokázal naplnění těchto odpovědnostních předpokladů státu v podobě nezákonných rozhodnutí, v důsledku kterých došlo ke vzniku škody na straně žalobce včetně nemajetkové újmy při existenci příčinné souvislosti mezi těmito nezákonnými trestními stíháními a vzniklou škodou a nemajetkovou újmou.

17. Pokud žalobce vymezil požadavek na náhradu škody v částce 17 061 Kč po předchozím mimosoudním plnění části obhájeného žalovanou, provedl soud dostatečně dokazování s ohledem na zaměření na jednotlivé úkony advokáta v průběhu trestního stíhání žalobce a správně v souladu s advokátním tarifem i konstantní judikaturou přiznal žalobci odměnu za úkon učiněný jeho advokátem dne 20. 9. 2023, kdy správně stanovil sazbu v souladu s § 10 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu, úkony blíže specifikované v bodě 54 (s výjimkou úkonu ze dne 20. 9. 2023) nepokládá odvolací soud shodně se soudem I. stupně za účelně učiněné úkony advokáta, v tomto lze odkázat na výstižné odůvodnění soudu I. stupně. Soud I. stupně proto správně ve vztahu k náhradě škody spočívající v nákladech zastoupení advokátem přiznal žalobci částku ve výši 2 178 Kč (zahrnuté ve výroku I), když zbývající náklady řízení nelze pokládat za účelně vynaložené, z těchto důvodů proto odvolací soud v části uplatněného nároku na náhradu škody v podobě obhajného zamítavý výrok II jako věcně správný potvrdil (tj. ohledně částky 14 883 Kč).

18. Odvolací soud souhlasí s právním závěrem soudu I. stupně, že pokud žalobce požadoval náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s dvěma trestními stíháními, právě s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem projednávané věci nelze pokládat konstatování porušení práva žalovanou a poskytnutí omluvy v rámci předběžného projednání jeho nároku u žalované za dostatečnou satisfakci, kdy s ohledem na okolnosti trestního stíhání i důsledky pro žalobce je tak namístě přiznat finanční zadostiučinění ( IV. ÚS 428/05, II. ÚS 590/08, III. ÚS 1771/09).

19. Ve vztahu k prvému trestnímu stíhání zahájenému usnesením [orgán] dne 6. 9. 2023, kdy usnesení bylo městským státním zástupcem zrušeno 13. 11. 2023 a doručeno zástupci žalobce 15. 11. 2023, je nutno dojít k závěru, že na základě včasné a důvodné námitky promlčení vznesené žalovanou při posledním jednání, došlo k promlčení nároku žalobce, a to přestože od 10. 5. 2024 – okamžik uplatnění nároku u žalované, do 10. 11. 2024 (uplynutí šestiměsíční lhůty pro projednání nároku poskytnuté žalované zákonodárcem) se promlčecí doba stavěla, do uplatnění nároku u žalované uplynulo 177 dnů, po datu 10. 11. 2024 v případě podání žaloby 15. 11. 2024 nárok uplatnil žalobce až jeden den po uplynutí šestiměsíční promlčecí lhůty (176+4 dny, tj. 11., 12., 13. a 14. 5. 2024) (181 dnů). Je proto nutno dojít k závěru o promlčení nároku žalobce ve vztahu k prvé požadované nemajetkové újmě v souvislosti s prvním trestním stíháním, kdy soud I. stupně správně své závěry odůvodnil v bodě 64 i 65, 66 a 67 rozsudku; lze proto odkázat na správné právní závěry, kdy v daném případě nelze shledat námitku promlčení vznesenou žalovanou rozpornou s dobrými mravy; v daném případě žalobce netvrdil a tím méně prokazoval, že by se jednalo o výjimečný případ, kdy námitka promlčení na straně žalované by byla výrazem zneužití práva na úkor žalobce, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí lhůty byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a důvody, pro které své právo neuplatnil (takové důvody žalobce vůbec neuváděl); v tomto směru soud I. stupně správně citoval přiléhavou judikaturu, na jeho závěry lze v tomto směru odkázat. I pokud žalovaná uplatnila námitku promlčení při posledním jednání v závěrečném návrhu, byl žalobce kvalifikovaně právně zastoupen, nebyl mu upřen prostor se k této námitce vyjádřit při jednání, námitka byla vznesena řádně před soudem I. stupně, samo o sobě nelze toto pokládat za rozporné s dobrými mravy.

20. Ve vztahu k nemajetkové újmě z titulu druhého nezákonného trestního stíhání zahájeného usnesením ze dne 29. 1. 2024 po zrušení tohoto usnesení o zahájení trestního stíhání dne 25. 3. 2024 a odložení věci (při zachování zásady subsidiarity trestní represe, nízké společenské nebezpečnosti vytýkaného jednání, případného pochybení blížícího se pracovněprávnímu pochybení) při uplatnění nároku žalobce na odškodnění 10. 5. 2024 a stavení promlčecí lhůty do 10. 11. 2024, byl nárok ve vztahu k této nemajetkové újmě 15. 11. 2024 předmětnou žalobou uplatněn včas. Soud I. stupně se přitom správně zabýval posouzením povahy trestné činnosti, pro kterou byl na základě tohoto druhého usnesení žalobce stíhán, stejně tak se zabýval délkou trestního stíhání (v tomto případě pouze v délce pěti týdnů); v tomto směru lze rovněž odkázat na výstižné odůvodnění soudu I. stupně. Pokud se jedná o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře žalobce přihlédl soud I. stupně k individuálním okolnostem daného případu, kdy řádně zhodnotil výslech manželky žalobce i samotný výslech žalobce a jeho přednesy, když správně uzavřel, že jakékoliv trestní stíhání negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhané osoby, na kterou sice je nutno až do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí pohlížet jako na osobu nevinnou při respektování presumpce neviny, avšak již samotný fakt trestního stíhání představuje určitou zátěž pro obviněného (I. ÚS 554/04), kdy trestní stíhání zasahuje nepříznivě do osobního, soukromého, pracovního života jednotlivce, do jeho dobré pověsti či cti; v případě žalobce byla věc medializována, kdy způsob medializace v daném případě nelze klást na újmu státu (v případně nepravdivé informace k okolnostem propuštění žalobce ze služebního poměru uveřejněné novinářem a roznesení kopií článku do poštovních schránek sousedů žalobce). Státu nelze ani přičíst případně nepravdivé informace sdělované novináři, pokud jsou například publikovány neověřené údaje (ve vztahu k prvnímu trestnímu stíhání a promlčenému nároku), je nutno přihlédnout i k určitému očištění žalobce, kterého se mu dostalo po publikaci údajů v článku ze [datum] a omluvě [orgán] žalobci za nezákonné trestní stíhání.

21. Soud I. stupně správně zjistil dopady do rodinného života žalobce podrobně pod bodem 81 odůvodnění rozsudku, rovněž pro stručnost lze na tato skutková zjištění odkázat včetně okolností rozvázání pracovního poměru z podnětu žalobce, který po vstupu do politické strany dobrovolně rozvázal služební poměr vědom si případného nebezpečí odebrání výsluh a odstupného pro případ, že by byl odsouzen, žalobce tak dostatečně zvážil okolnosti odchodu od [orgán], s ohledem na postup nadřízených a zaměstnanců [orgán] sám uvedl v průběhu řízení, že by již dnes u [orgán] za stávajících podmínek pracovat nechtěl. Přestože je nutno přihlížet k okolnostem spojeným s trestním stíháním v širších souvislostech, bossing tvrzený žalobcem v době posledních několika let, nevyplácení odměn, neudělování souhlasu zaměstnavatele k dalšímu zaměstnání u 3. subjektu mimo služební pracovní činnosti či jiné neshody na pracovišti a jistou nepohodlnost žalobce, pokud trval na určitých služebních postupech a spravedlivém odměňování jeho podřízených, nelze zhodnotit v rámci přiznání nemajetkové újmy za druhé nezákonné trestní stíhání a z tohoto důvodu navyšovat odškodnění .

22. Soud I. stupně správně provedl test proporcionality, kdy přiznaná výše zadostiučinění nemůže být výrazem libovůle soudu, avšak má se pohybovat v rámci odškodnění obdobných případů; pokud žalobce zatížen povinností prioritně předložit taková rozhodnutí žádná taková rozhodnutí nepředložil a soud dohledal rozhodnutí projednávaná u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], lze zásadně vyjít z těchto srovnání, která soud I. stupně správně skutkově popsal v bodech 84 a 85 napadeného rozsudku, odlišně však od soudu I. stupně shledává odvolací soud důvody pro zvýšení odškodnění za nemajetkovou újmu v souvislosti s druhým trestním stíháním, a to právě pro dopady do dalšího pracovního zařazení žalobce. Žalobce působil u [orgán] jako dlouholetý zkušební pracovník s vysokoškolským vzděláním. Pokud uváděl, že nehodlal být po odchodu ze služebního poměru zaměstnán v lokalitě svého bydliště na [adresa] a zajistil si následně zaměstnání v [adresa] jako [funkce] na Magistrátu [adresa], je z dosavadního dokazování a i zvukové nahrávky dostatečně zřejmé, že v příčinné souvislosti s předmětným druhým trestním stíháním žalobce došlo k rozvázání pracovního poměru ve zkušební lhůtě, a to v polovině tříměsíční zkušební doby, kdy k žádosti žalobce mu nadřízený i tyto okolnosti podrobně sdělil a kdy s ohledem na souhlas tohoto zaměstnavatele v blízké časové souvislosti předcházející rozvázání pracovního poměru povolil další výdělečnou činnost a kdy ho hodlal poslat na další školení a umožnil mu absolvování referentských zkoušek, je zcela jednoznačné, že magistrát předpokládal další zaměstnávání žalobce, k rozvázání tohoto pracovního poměru došlo v příčinné souvislosti s předmětným trestním stíháním.

23. Satisfakce z titulu nemajetkové újmy spojená s druhým nezákonným trestním stíháním však nemůže saturovat náhradu škody v souvislosti s odchodem ze služebního poměru tak, jak požadoval dle svého vyjádření při jednání 27. 8. 2025 žalobce, jedná se o zcela jiný institut, kdy žalobce se nedomáhal případné náhrady škody z titulu ušlého zisku, ale odškodnění nepříznivých dopadů do jeho rodinného života, osobního života a tím i spojeného pracovního zařazení, kdy žalobce prací na magistrátu nepochybně uplatňoval pouze část své kvalifikace.

24. Z tohoto důvodu pokládá odvolací soud za přiměřené poskytnutí zadostiučinění v celkové výši 25 000 Kč žalobci v souvislosti s druhým nezákonným trestním stíháním; pokud částka 10 000 Kč přiznaná soudem I. stupně byla zahrnuta ve vyhovujícím výroku I, výrokem II odvolací soud přiznal žalobci dalších 15 000 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení od 11. 11. 2024, kdy částka 10 000 Kč se jeví nepřiměřeně nízká. Částka 25 000 Kč koresponduje částečně skutkovým okolnostem vyplývajícím ze srovnávaných případů ve věcech projednávaných u Městského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], kdy trestní stíhání v tamních případech trvala výrazně delší dobu, kdy osoby trestně stíhané pro skutek dle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku nebo § 390 odst. 1, 2 tr. zákoníku byly ohroženy buď stejnou nebo vyšší trestní sazbou v případě odsouzení a kdy byly zjištěny výraznější dopady do rodinné, ekonomické či zdravotní situace tamních poškozených osoby; při vědomí, že nelze nalézt dva zcela srovnatelné případy žalobce a jiné osoby tak pokládá odvolací soud za přiměřené zadostiučinění částkou 25 000 Kč včetně příslušenství; výše tohoto zadostiučinění přiznaná odvolacím soudem nemůže ani nahrazovat případné krácení služebního příjmu žalobce v době trvání jeho služebního poměru po dobu překážek v práci (pokud nepracoval v přesčasech či v nočních hodinách a za tuto práci nedostával odměnu). Zejména s ohledem na krátkost druhého trestního stíhání a ekonomickou realitu v České republice se jeví částka 25 000 Kč jako přiměřená respektující zásady slušnosti a přiměřenosti (30 Cdo 1747/2014); co do zbytku, tj. co do částky 89 883 Kč s příslušenstvím, odvolací soud zamítavý výrok II jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

25. Pokud odvolací soud změnil částečně zamítavý výrok I (§ 220 o. s. ř.) a přiznal žalobci částku 15 000 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, stanovil delší než třídenní pariční lhůtu k plnění s ohledem na napojení žalované na státní rozpočet.

26. Vzhledem k tomu, že žalobce byl částečně procesně úspěšný ve vztahu k náhradě škody na obhajném a částečně procesně úspěšný ve vztahu k jedné nemajetkové újmě a ve vztahu ke druhé nemajetkové újmě spojené s prvním trestním stíháním byl neúspěšný, rozhodl odvolací soud o nákladech řízení před soudem I. stupně i II. stupně za použití ustanovení § 224 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z částečně procesně úspěšných účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, kdy nelze zcela aritmeticky hodnotit míru úspěchu a neúspěchu každého z účastníků.