o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a o určení trvání pracovního poměru, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 C 211/2019-166,

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru danou žalobci dopisem žalované ze dne [datum] (výrok I.), zastavil řízení o žalobě v části, v níž se žalobce domáhal určení, že pracovní poměr mezi žalobcem a žalovanou nadále trvá (výrok II.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 23 716 k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě ze dne [datum], kterou se žalobce domáhal proti žalované jednak určení, že výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] je neplatná, jednak určení, že pracovní poměr mezi účastníky trvá i po [datum]. Po zahájení řízení vzal žalobu v rozsahu druhého žalobního požadavku zpět. Žalobce tvrdil, že od [datum] byl zaměstnancem žalované na pozici vedoucí konzultant síťového inženýra, interní pozice Lead Engr (Cslt) - životní cyklus A and E, a to na základě pracovní smlouvy ze dne [datum]. Dne [datum] mu byl doručen vytýkací dopis, v němž byl upozorněn na porušování povinností plynoucích z pracovní smlouvy tím, že v období od 28 do [datum] se nedostavil do kanceláře a zároveň neinformoval, že čerpá dovolenou. Dne [datum] pak v rámci práce z domova pracoval v [země], což nebylo odsouhlaseno manažerem [jméno] [příjmení]. Žalobce s vytýkacím dopisem nesouhlasil a odmítl podepsat jeho převzetí. Tvrdil, že pracoval z [země] z toho důvodu, že byl nemocný a nemohl se vrátit, o čemž [jméno] [příjmení] okamžitě informoval. Dne [datum] mu byla doručena výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce, na jejímž základě měl pracovní poměr skončit [datum]. Ve výpovědi je mu vytýkána neoprávněná práce z domova v období od 16. 5. do [datum], tedy v rozsahu 3 a půl týdne, o které svého nadřízeného manažera neinformoval, dále že nepřesvědčivě využíval pracovní dobu a nezajistil si vhodné místo pro výkon práce z domu, rovněž jsou mu vytýkány nedostatečné výsledky práce a velké zpoždění s projekty. Ani s tím žalobce nesouhlasí, neboť důvody nejsou pravdivé. Podle žalobce pravým důvodem jeho propuštění byla osobní nevraživost [jméno] [příjmení] vůči němu, když mu opakovaně sděloval, že [země] je teroristická země, a kvůli tomu ho diskriminoval ve vztahu ke kolegům z jiných zemí, například ze Španělska. Přípisem ze dne [datum] žalobce oznámil žalované, že trvá na dalším zaměstnávání.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, neboť žalobce, ačkoliv to měl výslovně zakázáno, pracoval z území [země], opakovaně neinformoval své nadřízené o práci z domova a měl nedostatečné pracovní výsledky. Popřela, že by žalobce diskriminovala.

4. Soud I. stupně se nejprve zabýval otázkou své pravomoci, neboť žalobce je státním příslušníkem [země] a od [datum] má povolen dlouhodobý pobyt na území České republiky. Konstatoval, že mezi Českou republikou a Egyptem nebyla uzavřena žádná dvoustranná smlouva, podle § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém je však dána pravomoc českých soudů, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky. S odkazem na nařízení Rady Evropských společenství [číslo] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech soud I. stupně shledal, že jeho pravomoc je dána podle čl. 4 odst. 1 a čl. 21 bod 1 uvedeného nařízení, neboť žalovaná má na území České republiky sídlo. Vzhledem k tomu, že její sídlo je v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 8, je dána jak pravomoc českých soudů k projednání sporu, tak pravomoc i příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 8.

5. Soud I. stupně provedl dokazování řadou listin a výslechem svědků a vyšel z prokázaných skutkových zjištění, že žalobce byl zaměstnancem žalované na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], pracovní poměr vznikl [datum]. Žalobce pracoval na pozici vedoucího konzultanta síťového inženýra, interní pozice Lead Engr (Cslt) - životní cyklus A and E. [město] výkonu práce byla [obec], pracovní doba činila 40 hodin týdně. Dne [datum] žalobce obdržel od žalované výtku, že porušil ustanovení § 301 zákoníku práce a byl upozorněn na možnost skončení pracovního poměru výpovědí. Dne [datum] pak žalovaná rozvázala se žalobcem pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. g) zákoníku práce. Oba dokumenty žalobce převzal, odmítl však potvrdit jejich převzetí.

6. V dopisu ze dne [datum] bylo žalobci vytčeno, že porušil § 301 písm. a) až d) zákoníku práce [ulice] porušení povinností vyplývajících z pracovního poměru se měl dopustit neomluvenou absencí spočívající v tom, že od úterý 29. 1. do [datum] se nevrátil z dovolené a nepřišel do kanceláře, aniž by o tom informoval svého manažera e-mailem nebo telefonicky a také pokračoval ve výkonu své práce od 29. 1. do [datum] z domácí kanceláře umístěné v [země] bez předchozího schválení jeho manažerem.

7. Výpověď byla dána podle § 52 písm. g) zákoníku práce z důvodu, že žalobce porušil pracovní smlouvu, interní předpisy zaměstnavatele a povinnosti podle § 301 písm. a) až d) zákoníku práce, když nepovoleně pracoval z domova a nedostatečně využíval pracovní dobu, nepřizpůsobil domácí kancelář pro účely řádného výkonu práce. Žalobci bylo připomenuto, že dohodnutým místem výkonu práce je [obec] a pouze ve výjimečných případech a po předchozím výslovném schválení nadřízeným mohl pracovat z domova. V období od [datum] do [datum] žalobce nepožádal, a nebyla mu schválena práce z domova, přesto se v prostorách zaměstnavatele nehlásil. Dne [datum] měl schůzku s manažerem, kde byl na tyto problémy upozorněn, přesto se hned následující den [datum] na pracoviště nedostavil s vysvětlením, že zůstal doma, přičemž to nebylo schváleno manažerem žalobce, ani manažerovi oznámeno. Žalobci bylo rovněž vytýkáno nedostatečné využívání pracovní doby, když během zmíněného období nepovolené práce z domova nedošlo k viditelné e-mailové nebo Jabber komunikaci s týmem žalobce, ani neexistovaly výsledky práce žalobce a došlo k velkému zpoždění úkolů zejména u [právnická osoba], kromě toho během telefonátu v normální pracovní době byl na pozadí slyšet dětský hluk.

8. Soud I. stupně považoval za nadbytečné, a proto neprovedl dokazování výslechem svědků [příjmení] [jméno] a [příjmení] [příjmení], dále e-mailovou komunikací mezi žalobcem a vedoucími týmů i dalšími členy týmu přes Cisco Webex Meeting Tool, Jabber a e-mail a výpisem z aplikace pro schvalování práce z domova za prosinec 2018.

9. Soud I. stupně posoudil věc podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2019 (dále jen„ zákoník práce“) a po citaci ust. § 52 a § 301 zákoníku práce konstatoval, že žaloba není důvodná. Poukázal na to, že místem výkonu práce žalobce byla [obec], žalobce byl povinen dostavovat se do provozovny zaměstnavatele, kde mu byla přidělována práce, kterou byl povinen osobně vykonávat. Žalovaná umožnila zaměstnancům i výkon práce z domova za stanovených podmínek, přičemž výpovědí svědků [příjmení] [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] a listinnými důkazy, konkrétně e-mailovou komunikací, bylo prokázáno, že byl dohodnut takový režim, že 3 dny v týdnu museli být zaměstnanci na pracovišti a 2 dny mohli pracovat z domova, avšak po předchozím souhlasu svého nadřízeného. Žalobce zavedená pravidla nedodržoval a opakovaně zůstával doma bez souhlasu svého nadřízeného, přestože byl upozorňován na existenci pravidel, která je třeba dodržovat, a která se vztahují i na něj. Soud I. stupně uvedl, že výpovědi svědků spolu korespondují a odpovídají důkazům založeným do spisu, svědci hovořili podrobně, obsáhle a přesvědčivě, a soud neměl důvod jim nevěřit. Nerespektování pravidel žalované pro přítomnost a nepřítomnost na pracovišti bylo nejen základním důvodem výpovědi z pracovního poměru, ale i předchozího vytýkacího dopisu, kdy se žalobce bez předchozího dovolení svého nadřízeného, a dokonce bez informování svého nadřízeného, zdržel na dovolené v [země] a bez souhlasu nadřízeného si na dovolenou odvezl služební notebook a minimálně ho použil či na něm z [země] pracoval, ač to měl výslovně zakázáno nadřízeným Ing. [jméno] [příjmení]. Soud I. stupně vzal také za prokázané, že žalovaná se vůči žalobci žádného diskriminačního jednání nedopustila, když na něm vyžadovala dodržování pravidel, která platila pro všechny.

10. Podle soudu I. stupně se žalobce dopouštěl soustavného porušování pracovní kázně, když nerespektoval pravidla pro výkon práce stanovená zaměstnavatelem upravující počet dnů práce z domova v pracovním týdnu a způsob žádání a schvalování práce z domova, přičemž na porušování povinností byl opakovaně upozorňován a dopisem ze dne [datum] byl upozorněn na možnost výpovědi. Předmětná výpověď splňuje všechny formální náležitosti a byla udělena v souladu se zákonem. Soud I. stupně proto žalobu zamítl.

11. Po zahájení řízení žalobce neuhradil soudní poplatek v celé vyměřené výši a sdělil, že žalobu v části, v níž se domáhal určení, že pracovní poměr mezi účastníky po [datum] nadále trvá, bere zpět. Soud I. stupně proto vycházel ze skutečnosti, že žalobce zaplatil soudní poplatek toliko za určení neplatnosti výpovědi žalované a řízení v části požadavku na určení, že pracovní poměr trvá, zastavil pro nezaplacení soudního poplatku ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

12. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů za právní zastoupení.

13. Proti rozsudku, a to proti výrokům I. a III., podal včasné a přípustné odvolání žalobce. Vytýkal soudu I. stupně, že nezjistil úplně skutkový stav věci, neboť neprovedl dokazování výslechem svědků, které navrhoval, neprovedl důkaz e-mailovou korespondencí mezi žalobcem, vedoucími týmů a Ing. [příjmení] z července [rok], výpisem z komunikačních aplikací Webex a Jabber, a proto nedostatečně zjistil poměry na pracovišti v otázce schvalování home office. Vytýkal soudu I. stupně, že nesprávně posoudil úpravy vytýkacího dopisu, jehož verze se liší, jakož i dodržení zákonných požadavků na určitost výpovědi z pracovního poměru danou zaměstnavatelem, když se omezil jen na rozbor intenzity porušení pracovní kázně. Soud I. stupně nepřihlédl k námitkám žalobce o nedodržení formálních náležitostí výpovědi, zejména o nejednotnosti a nejednoznačnosti výpovědního důvodu, když ve výpovědi byly uplatněny dva výpovědní důvody a to podle § 52 písm. g) a podle § 52 písm. f) zákoníku práce. Pokud jde o důvod k výpovědi podle § 52 písm. g) zákoníku práce, který žalovaná spatřovala v soustavném méně závažném porušování povinností, konkrétně v tom, že žalobce vykonával práci z domova bez příslušného povolení ze strany nadřízeného, pak soud I. stupně nedostatečně zjistil skutkový stav, když nepředvolal navržené svědky. Podle žalobce není důvod ve výpovědi vymezen v souladu s ust. § 50 odst. 4 zákoníku práce, protože není patrné, v jaké dny mělo dojít k porušování pracovních povinností a s jakou intenzitou, a výpovědní důvod byl v řízení upřesňován. Navrhl, aby odvolací soud doplnil dokazování, a poté rozsudek změnil a žalobě vyhověl, a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení. Pokud by měl odvolací soud za to, že nejsou splněny předpoklady ke změně rozsudku, navrhl, aby byl rozsudek zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

14. Podle žalované soud I. stupně zjistil skutkový stav dostatečně a dospěl ke správným závěrům, že žalobce svým jednáním opakovaně porušil své povinnosti dané ust. § 301 zákoníku práce, přestože byl pro totožné jednání žalovaným napomenut. Žalobce v odvolání neuvedl, které konkrétní poměry na pracovišti měly být prokázány a v jakém ohledu by to mělo být významné pro posouzení věci. Diskriminace žalobce nebyla v řízení prokázána. Pravidla čerpání home office byla v řízení prokázána, v 18 případech nebyl žalobci home office schválen. Žalobce nemohl mít žádné pochybnosti o tom, z jakého důvodu je mu výpověď dána. Na její platnost nemá vliv, že k výpovědi byla omylem přiložena druhá kopie vytýkacího dopisu namísto jeho originálu. Žalobce neplnil pokyny nadřízených, jednal v rozporu s oprávněnými zájmy žalované a nedodržoval pracovní dobu a předpisy vztahující se k jím vykonávané práci a to vědomě a opakovaně. Navrhla, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

15. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání, a v jeho mezích, napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., a po doplnění dokazování níže uvedenými listinami (§ 213 odst. 3, 4, § 213a odst. 2 o. s. ř.) shledal, že odvolání žalobce není opodstatněné.

16. Vzhledem k tomu, že žalobce je cizím státním příslušníkem, zaměstnavatelem česká právnická osoba a výkon práce žalobce byl na území České republiky, správně se soud I. stupně nejprve zabýval otázkou své pravomoci ve věci jednat a dospěl ke správnému závěru, že jeho mezinárodní příslušnost zakládá Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Věc pak správně posuzoval podle českého práva, konkrétně podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2019, když rozhodné právo pro smluvní závazkové vztahy vyplývá z čl. 8 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 (Řím I) a ujednání v pracovní smlouvě ze dne [datum].

17. Soud I. stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro náležité zjištění skutkového stavu věci a její právní posouzení, a to listinami a výslechy svědků, a zjištění, která z nich učinil a uvedl v písemném vyhotovení napadeného rozsudku, jsou správná, neboť mají oporu v provedených důkazech. Soud I. stupně nepochybil, pokud vycházel při posouzení věci z výpovědí svědků [příjmení] [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení], nadřízených žalobce a personalisty Ing. [jméno] [příjmení], neboť samotná skutečnost, že jde o zaměstnance žalované, neznamená, že by jejich výpovědi nebyly pravdivé. Skutečnosti svědčící závěru o nepravdivosti jejich výpovědí nebyly v řízení tvrzeny (ani prokázány), ani jinak nevyšly v řízení najevo. Soud I. stupně rovněž nepochybil, pokud zamítl z důvodu nadbytečnosti doplnění dokazování výslechy svědků [příjmení] [jméno] a [příjmení] [příjmení] a listinnými důkazy rozvedenými v bodě 10. odůvodnění napadeného rozsudku, neboť nejsou přínosné pro posouzení věci z důvodů uvedených níže.

18. Soudu I. stupně je ale třeba vytknout, že ačkoliv provedl k důkazu také e-mailovou komunikaci mezi žalobcem a jeho nadřízenými, svědky [příjmení] [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení], a výpisem z virtuální privátní sítě (VPN), v odůvodnění napadeného rozhodnutí neuvedl, jaká skutková zjištění učinil z těchto důkazů. Pokud následně soud I. stupně vyvodil z e-mailové komunikace skutkový závěr, že žalobce opakovaně nerespektoval pravidla pro práci z domova (viz bod 17. odůvodnění rozsudku), aniž by uvedl, jaká skutková zjištění z jednotlivých e-mailů vyplývají, jde o závěr nepřezkoumatelný. Nepřezkoumatelný je rovněž závěr, že výpovědi svědků korespondují se-mailovou korespondencí mezi žalobcem a svědky. Uvedené pochybení nemůže zhojit ani zdůvodnění soudu I. stupně, že (v obecné rovině)„ podstatná většina skutečností je mezi účastníky nesporná“. Protože odvolací soud může zopakovat dokazování v případě, že soud I. stupně neučinil z provedených důkazů skutková zjištění (§ 213 odst. 3 o. s. ř.), odvolací soud zopakoval dokazování e-mailovou komunikací mezi žalobcem a svědky [příjmení] [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] i výpisem z virtuální privátní sítě (VPN), a vzal jimi za prokázané následující skutečnosti.

19. U žalované byla zavedena pravidla pro výkon práce, která byla zaměstnancům připomínána prostřednictvím e-mailů. Pravidla byla platná pro všechny zaměstnance, jedním z nich bylo i pravidlo týkající se práce z domova. Podle pravidla obecně platí, že zaměstnanci mohou pracovat z domova dva dny v týdnu. O schválení práce z domova se žádá předem – předchozí den nebo nejpozději do 10:00 hod daný den (prokázáno e-mailem [jméno] [příjmení] ze dne [datum] adresovaným jeho týmu, včetně e-mailu od [jméno] [příjmení] ze dne [datum]). Žalobce se nedostavil na schůzku se svým nadřízeným [jméno] [příjmení] a svoji nepřítomnost vysvětlil tím, že myslel, že schůzka je až příští týden, dnes byl pryč vyřizovat nějaké papíry pro syna a tak oznámení o schůzce neviděl (prokázáno e-mailovou korespondencí mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] ze dne [datum]). [jméno] [příjmení] žádal po žalobci vysvětlení, proč byl tento týden v kanceláři 2 dny a 3 dny doma, aniž by to s ním probral, když v pondělí mluvili o pravidlu pro práci z domova 3 dny v kanceláři a 2 dny práce z domova. Žalobce odpověděl, že se cítil trochu unavený, zmínil to v políčku pro komentář ohledně jeho žádosti v nástroji pro nepřítomnost. Myslel, že by si vzal volno z důvodu nemoci, ale má spoustu práce, takže by raději zůstal doma a pracoval z domova. Pokud není možné schválit práci z domova, požádá o den volna z důvodu nemoci (prokázáno e-mailovou komunikací mezi [jméno] [příjmení] a žalobcem ze dne [datum] v čase 11:22 – 11:36 hod). [obec] [příjmení] připomněl členům svého týmu, že v případě práce z domova nesmí zapomenout podat žádost prostřednictvím nástroje„ Activ tool/Home working“. Všechny žádosti musí být předem schváleny nadřízeným (prokázáno e-mailem od [jméno] [příjmení] ze dne [datum]). K dotazu [jméno] [příjmení], zda je dnes v kanceláři, žalobce odpověděl, že není, nemohl přijít, z rodinných důvodů zůstal doma, zapomněl poslat zprávu. Na to [obec] [příjmení] sdělil žalobci, že takhle to u žalované nechodí, nemůže zůstat doma, aniž by informoval svého nadřízeného, z jakéhokoliv důvodu. Je třeba si podat žádost a dát vědět. Mluvili o tom včera. Pravidla platí pro všechny, neschválené volno je proti pravidlům. Žalobce odpověděl, že o tom ví, zapomněl však poslat žádost, dá si pozor, aby se to už nestalo. [obec] [příjmení] napsal, že očekává, že žalobce bude pravidla dodržovat (prokázáno e-mailovou korespondencí mezi [jméno] [příjmení] a žalobcem ze dne [datum] v čase 13:59 až 14:06 hod).

20. Výpisem z virtuální privátní sítě (VPN) vzal soud za prokázané, že v období od 29. 1. do [datum] se žalobce připojil z [země], v období od [datum]. [anonymizováno] do [datum] se žalobce připojil z domova ve dnech 16. 5., 17. 5., 21. 5., 23. 5., 24. 5., 28. 5., 30. 5., 31. 5., 3. 6., 4. 6., 6. 6., 7. 6., 11. 6. a 19. 6.

21. K prokázání tvrzení, že svého nadřízeného informoval o tom, že je nucen zůstat v [země] déle, z jakých důvodů a s tím i o související práci z domova, žalobce v řízení navrhoval provést důkaz komunikací písemnou i ústní mezi ním a Ing. [jméno] [příjmení] v období od [datum] do [datum] přes Cisco Webex Meeting Tool, Jabber a e-mail, přičemž požádal již soud I. stupně, aby ji od žalované vyžádal, neboť sám ji nemá k dispozici. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně tak neučinil, přestože žalobce objektivně nemohl takovou komunikaci předložit, když k ní nemá přístup, a nemohl tak prokázat svá tvrzení, avšak žalovaná má takovou komunikaci k dispozici, odvolací soud vyzval žalovanou při jednání dne [datum], aby ji předložila v rámci tzv. vysvětlovací povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 27 Cdo 2564/2019). Žalovaná předložila soudu e-mailovou komunikaci, která se uskutečnila mezi žalobcem a Ing. [jméno] [příjmení] v období [datum] [anonymizováno] do [datum] s dovětkem, že se jedná o veškerou e-mailovou komunikaci a dále sdělila, že žádnou komunikaci z aplikací Jabber a Webex nedohledala.

22. Odvolací soud tedy doplnil dokazování předloženou e-mailovou komunikací mezi žalobcem a Ing. [jméno] [příjmení], a vzal jí za prokázané, že dne [datum] žalobce požádal svého nadřízeného o přesunutí naplánované schůzky na příští týden, neboť dnes se vrátil z dovolené a potřebuje dohledat nějaká témata, aby si o tom mohli promluvit (prokázáno e-mailem žalobce ze dne [datum] v 12:29 hod adresovaným [jméno] [příjmení]). [jméno] [příjmení] vyhověl žádosti žalobce a změnil termín schůzky na [datum] v čase 11:30 až 12:30 hod (prokázáno e-mailem ze dne [datum]). Žalobce termín akceptoval (prokázáno e-mailem žalobce ze dne [datum]). [příjmení] [jméno] [příjmení] změnil termín schůzky a určil den [datum] (prokázáno e-mailem ze dne [datum]).

23. Po takto doplněném dokazování je skutkový stav zjištěn v rozsahu způsobilém i pro rozhodnutí odvolacího soudu.

24. Odvolací soud z důvodu nadbytečnosti zamítl další návrhy žalobce na doplnění dokazování, jejichž provedení se domáhal již před soudem I. stupně. Především (shodně jako soud I. stupně) nepovažoval za potřebné doplňovat dokazování výslechem svědka [příjmení] [jméno] k prokázání tvrzení žalobce, že běžnou praxí u žalované byla ústní žádost o home office, bez toho aby byla vložena do systému i ústní schválení takové žádosti, a to za situace, kdy v řízení byla pravidla čerpání home office prokázána výpovědí svědků a listinnými důkazy, rovněž bylo prokázáno, že žalobce tato pravidla v konkrétních případech nedodržoval, a žalobce netvrdil, že by uvedený svědek byl přítomen u každé jednotlivé žádosti žalobce o schválení práce z domova. Odvolací soud zamítl také návrh na výslech svědka [příjmení] [příjmení] k prokázání tvrzení o diskriminačním chování Ing. [jméno] [příjmení] vůči Arabům, založeném na tvrzení, že poté, co tento zaměstnanec po návratu z dovolené předal Ing. [jméno] [příjmení] jako pozornost bonboniéru, na jejímž obalu byly obrazy této země, měl Ing. [jméno] [příjmení] pronést, že Tunis je teroristická země. Z uvedeného tvrzení totiž nelze dovodit žádnou přímou souvislost s protiprávním jednáním žalobce a následnou výpovědí z pracovního poměru, ani z něj není zřejmé, jak by měl tvrzený názor Ing. [jméno] [příjmení] na Tunisko souviset s osobou žalobce. Odvolací soud z důvodu nadbytečnosti zamítavě rozhodl také o návrzích žalobce na provedení důkazu e-mailovou komunikací mezi žalobcem, vedoucími týmů a p. [příjmení] z období července [rok], když k pravidlům čerpání home office po nástupu nového manažera Ing. [příjmení] byl slyšen právě tento manažer jako svědek, nadto čerpání home office v červenci [rok] není předmětem dané výpovědi. Dále odvolací soud zamítl návrh na provedení důkazů výpisem z komunikačních aplikací Cisco Webex Meeting Tool a Jabber, výpisem z aplikace pro schvalování práce z domova za prosinec [rok] a komunikací mezi žalobcem a [jméno] [příjmení], bývalým zaměstnancem žalované, když skutečnosti, které jimi měly být prokázány, přímo nesouvisí ani s výtkou, ani s výpovědí, a pro posouzení věci rozhodné skutečnosti již byly prokázány výslechy svědků a listinnými důkazy.

25. Podle § 50 odst. 2 zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52.

26. Podle § 50 odst. 4 zákoníku práce dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.

27. Podle § 52 písm. g) zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.

28. Má-li být porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovních povinností ze strany zaměstnance zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. Zákoník práce rozlišuje mezi soustavným méně závažným porušováním povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, závažným porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci a porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Pracovní povinnosti jsou zaměstnanci stanoveny právními předpisy, pracovním řádem, pracovní smlouvou nebo pokynem přímo nadřízeného vedoucího zaměstnance. Jednotícím kritériem pro všechny druhy těchto povinností je, že vyplývají z pracovního poměru nebo jiného pracovněprávního vztahu k zaměstnavateli; jednání zaměstnance, jímž nebyly porušeny povinnosti z pracovněprávního vztahu, nemůže být posouzeno jako porušení pracovních povinností. K základním povinnostem zaměstnanců náleží zejména povinnosti upravené v ustanovení § 301 písm. a) až d) zák. práce.

29. Uvedené povinnosti, které patří k základním povinnostem zaměstnanců, představují ve své obecnosti mravní imperativ kladený na každého zaměstnance, jenž ve svém obsahu znamená určitou míru loajality ve vztahu ke svému zaměstnavateli, a zároveň též i obecnou prevenční povinnost zaměstnance ve vztahu k majetku a oprávněným zájmům zaměstnavatele; jde o požadavek na určitou úroveň kvality chování zaměstnance. Zákon zde vedle povinností vyplývajících z právních předpisů a jiných předpisů vztahujících se k práci zaměstnance (§ 301 písm. c) zák. práce) ukládá zaměstnanci, aby celým svým chováním v souvislosti s pracovním vztahem nezpůsoboval zaměstnavateli škodu, ať už majetkovou nebo morální.

30. Ustanovení § 52 písm. g) zák. práce patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy„ méně závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“,„ závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“ a„ porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem“ definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za porušení takové povinnosti. Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém jednotlivém případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní povinnosti, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení uvedených povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2596/2011, uveřejněný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013).

31. V posuzované věci byly splněny předpoklady pro rozvázání pracovního poměru výpovědí podle § 52 písm. g) zákoníku práce, jelikož v řízení bylo prokázáno, že žalobce soustavně porušoval základní povinnosti zaměstnance, které vyplývají z ust. § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, tedy konat práce osobně podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru, zejména povinnosti stanovené v ust. 301 zákoníku práce plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy, využívat pracovní dobu, dodržovat právní předpisy a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, ačkoliv byl včas upozorněn na možnost výpovědi.

32. Na možnost rozvázání pracovního poměru výpovědí byl žalobce upozorněn dopisem ze dne [datum] v souvislosti se zjištěním porušení pracovních povinností v době od 29. 1. do [datum], kdy se nevrátil z dovolené a práci vykonával z [země], ačkoli to nebylo jeho nadřízeným Ing. [jméno] [příjmení] předem schváleno. Relevantním pro posouzení věci je dopis, který žalobce převzal v únoru 2019 a v němž je mu vytýkáno, že se od [datum] do [datum] nedostavil do kanceláře po skončení dovolené a v tuto dobu pracoval z kanceláře v [země], nikoli dopis přiložený k výpovědi z pracovního poměru. Žalobce přeceňuje skutečnost, že svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] omylem přiložil k výpovědi koncept vytýkacího dopisu namísto originálu. V řízení bylo prokázáno, že žalobce se po dovolené, kterou čerpal do [datum], nedostavil dne [datum] do zaměstnání, ale v období od 29. 1. do [datum] pracoval z [země], ačkoli to předem svému nadřízenému Ing. [jméno] [příjmení] neoznámil, a přesto, že Ing. [jméno] [příjmení] upozornil žalobce, aby z [země] nepracoval, a nedovolil žalobci cestovat do [země] se služebním notebookem. Žalobce si zjevně byl vědom toho, že od dne [datum] již nečerpá dovolenou, a že nemá souhlas svého nadřízeného k práci z [země], neboť svému nadřízenému e-mailem sdělil, že se z dovolené vrátil. Bylo však prokázáno, že k práci se připojil z [země]. Žalobce svým jednáním zaviněně porušil povinnosti dané ust. § 301 písm. a), c) zákoníku práce plnit pokyny svých nadřízených a dodržovat právní předpisy.

33. Přestože byl žalobce upozorněn na možnost výpovědi, v období od 16. 5. do [datum] opět pracoval z domova, aniž by o home office požádal a byl mu schválen jeho nadřízeným, kterým v té době byl Ing. [obec] [příjmení]. Nadto vykonával práci z domova nad rámec povolený stanovenými pravidly, když namísto dvou dnů home office a třech dnů v kanceláři pracoval v kanceláři jen dva dny či dokonce jeden den v týdnu. V řízení bylo prokázáno, že se jednalo konkrétně o dny 16. 5., 17. 5. (v týdnu od 13. 5. – 17. 5.), 21. 5., 23. 5., 24. 5. (v týdnu od 20. 5. – 24. 5.), 28. 5., 30. 5., 31. 5. (v týdnu od 27. 5. – 31. 5.), 3. 6., 4. 6., 6. 6., 7. 6. (v týdnu od 3. 6. – 7. 6.) a [datum]. Přestože byl žalobce dne [datum] na schůzce s manažerem upozorněn na skutečnost, že v uplynulých třech týdnech nepožádal ani jednou o povolení práce z domova, i na nutnost dodržování pravidel čerpání home office, dne [datum] opět zůstal doma, aniž by to svému nadřízenému předem oznámil. V řízení bylo rovněž prokázáno, že v době výkonu práce z domova žalobce nedostatečně využíval pracovní dobu k výkonu práce, což se projevilo ve výsledcích jeho práce. Žalobce zjevně zaviněně porušil povinnosti dané ust. § 301 písm. a), b), c) d) zákoníku práce plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy, využívat pracovní dobu, dodržovat právní předpisy a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

34. Je zřejmé, že žalobce uplatňoval specifický přístup k plnění pracovních povinností, pravidla žalované upravující práci z domova, platná pro všechny zaměstnance žalované, nedodržoval a místo výkonu práce volil podle svých aktuálních potřeb. Přestože byl v únoru [rok] upozorněn na nutnost dodržování pracovních povinností a byl upozorněn, že v opačném případě může jeho pracovní poměr skončit výpovědí podle § 52 písm. g) zákoníku práce, již za tři měsíce nato žalobce opět porušil pracovní povinnosti, když přestal respektovat pravidla čerpání home office, nadto i následující den poté, co byl na nutnost jejich respektování upozorněn svým nadřízeným Ing. [jméno] [příjmení]. Nedbalý přístup žalobce k plnění pracovních povinností dokresluje skutečnost, že se v září [rok] nedostavil na sjednanou schůzku se svým tehdejším nadřízeným Ing. [jméno] [příjmení] či skutečnost, že se dne [datum] nedostavil do zaměstnání, nepožádal o home office a absenci v zaměstnání začal řešit až poté, co byl krátce před polednem toho dne konfrontován svým nadřízeným. S ohledem na pracovní zařazení žalobce, kdy nepůsobil jako vedoucí zaměstnanec, ale člen týmu, zároveň nebylo prokázáno, že by ve dnech, kdy nepovoleně pracoval z domova, práci vůbec nevykonával, lze hodnotit soustavné porušování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci jako méně závažné.

35. Výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] splňuje náležitosti dané ust. § 50 odst. 4 zákoníku práce, neboť důvod výpovědi je po skutkové stránce vymezen takovým způsobem, že nemohou vzniknout žádné pochybnosti o tom, co vedlo žalovanou k rozvázání pracovního poměru se žalobcem. Důvod výpovědi není třeba rozvádět do podrobností, pro posouzení věci je podstatné, že je po skutkové stránce vymezen natolik konkrétně, že jej nelze měnit. Nebylo proto třeba vypisovat konkrétně dny, v nichž žalobce čerpal neoprávněně home office, ale zcela postačilo vymezit období, v němž k porušování pravidel čerpání home office docházelo. Výpověď obsahuje jeden výpovědní důvod, kterým je podle § 52 písm. g) zákoníku práce soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci. Pokud žalovaná ve výpovědi zmínila absenci pracovních výsledků žalobce, pak nikoli jako samostatný výpovědní důvod podle § 52 písm. f) zákoníku práce, ale jako následek porušování pracovních povinností ze strany žalobce.

36. Zbývá doplnit, že byla zachována i 2 měsíční lhůta pro rozvázání pracovního poměru výpovědí podle § 52 písm. g) zákoníku práce stanovená v ust. § 58 odst. 1 zákoníku práce. Žalovaná se dověděla o důvodu výpovědi nejpozději [datum], výpověď ze dne [datum] byla žalobci doručena téhož dne.

37. Jelikož soud I. stupně posoudil věc po právní stránce správně, odvolací soud potvrdil napadený rozsudek ve výroku I. o věci samé, jakož i v akcesorickém výroku III. o nákladech řízení, podle § 219 o. s. ř., protože je věcně správný.

38. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhrada byla přiznána v odvolacím řízení procesně úspěšné žalované. Advokát žalované učinil čtyři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) – vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], podání ve věci samé, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]. Za jeden úkon právní služby činí odměna [částka] podle § 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu (z tarifní hodnoty [částka]). Za čtyři úkony právní služby náleží odměna ve výši [částka], dále náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši [částka] (jeden úkon á [částka]) a náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 písm. a), § 151 odst. 2 věty druhé o. s. ř. ve výši [částka] Celkem [částka]. Žalobce je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), k rukám advokáta žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

39. Výrok II. nebyl odvoláním napaden a samostatně nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).