Přeskočit na obsah
Městský soud v Praze 23 CO 219/2022-46 ECLI:CZ:MSPH:2022:23.Co.219.2022.1 Rozsudek

pro zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

JUDr. Jitka Denemarková · Rozhodnutí ze dne 31. 8. 2022

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň Mgr. Patricie Adamičkové a JUDr. Andrey Grycové v právní věci

žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně]

sídlem [adresa]

zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení]

sídlem [adresa]

proti

žalovanému: [osobní údaje žalovaného]

bytem [adresa]

pro zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],


I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [anonymizována dvě slova] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Podmínky pro vydání rozsudku pro uznání nastaly tím, že se žalovaný ve [anonymizováno] denní lhůtě upravené v § 114b o. s. ř., o následcích jejíhož marného uplynutí byl poučen, ve věci kvalifikovaně nevyjádřil poté, kdy proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu podal včasný odpor.

2. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, z titulu neuhrazení jízdného dne [datum], kdy žalovaný cestoval dopravním prostředkem – autobusem – linkou [anonymizováno] bez platného jízdního dokladu, resp. neprokázal se žádným platným jízdním dokladem. Žalovaný porušil své povinnosti cestujícího vyplývající ze zákona ([ustanovení pr. předpisu], v platném znění, § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění (v případě použití autobusové linky), dále z [ustanovení pr. předpisu], o přepravním [anonymizováno] pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění pozdějších předpisů, z [anonymizována dvě slova] a ze [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] PID.

3. Žalovaný dne [datum] podal odpor proti platebnímu rozkazu vydanému soudem I. stupně, ve kterém uvedl, že žalobkyně je povinna nejprve předložit důkaz o jeho přestupku a vyzvat žalovaného k zaplacení pokuty, což dosud neučinila, a ani soud nepředkládá žádný validní důkaz o tvrzeném přestupku.

4. Soud I. stupně rozhodl dne [datum rozhodnutí] elektronickým platebním rozkazem [číslo jednací] – 5 a v souladu s § 114b o. s. ř. žalovaného vyzval, aby se pro případ, že podá proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor, ve lhůtě [anonymizováno] dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu, písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s platebním rozkazem. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nevyjádřil ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené 30-ti denní lhůtě ode dne uplynutí lhůty k podání odporu, která marně proběhla dnem [datum], byly splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání.

5. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. [anonymizováno] a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarif), (dále jen„ a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

6. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalovaný odvolání, v němž uvedl, že je na žalobkyni, aby prokazovala vinu žalovaného u soudu, není nikterak na žalovaném, aby dokazoval nevinu. Žalovaný uvedl, že žalobkyně nevyzvala přímo žalovaného k úhradě před vydáním elektronického platebního rozkazu. V doplnění odvolání žalovaný uvedl, že mu nebyla dána žádná možnost se bránit, neboť nebylo nařízené jednání. Žalovaný dne [datum] necestoval autobusem [číslo] ani jiným vozidlem MHD v [obec], protože nebyl v [obec], nemohlo tedy dojít k dopravní kontrole. Žalobkyně nepředložila záznam o dopravní kontrole, a pokud ano, nemůže tam být jeho podpis či jiný záznam o dokladu předloženém ke kontrole. Žalobkyně má povinnost zastat žalovanému předžalobní upomínku do jeho datové schránky nebo doporučeným dopisem na adresu trvalého bydliště, což se nestalo, žalovanému nic doručeno nebylo. Proto žalovaný namítl, že by soud v případě úspěchu žalobkyně ve věci samé neměl přiznat žalobkyni náhradu nákladů řízení.

7. Žalobkyně se k podanému odvolání žalovaného nevyjádřila.

8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek pro uznání pouze se zřetelem k § 205 b o. s. ř. ve spojení s § 205 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. a § 153 a o. s. ř., když dle dikce § 205 b o. s. ř. jsou u odvolání proti rozsudku pro uznání odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. /tedy nedostatek [anonymizováno] řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce nebo nesprávné obsazení soudu/, jiné odvolací důvody s ohledem na institut rozsudku pro uznání nejsou přípustné.

9. Podle § 114b odst. 1 o. s. ř.:„ Vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví stoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. [anonymizováno] a 2), nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti.“

10. Podle § 114b odst. 2 o. s. ř.:„ K podání vyjádření podle odstavce [anonymizováno] předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než [anonymizováno] dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu.“

11. Podle § 114b odst. 4 o. s. ř.:„ Usnesení podle odstavce [anonymizováno] musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba.“

12. Podle § 114b odst. 5 o. s. ř.:„ Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce [anonymizováno] včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.“

13. Co se týče [anonymizováno] pro rozhodnutí rozsudkem pro uznání upravených v § 153a o. s. ř., soud I. stupně nepochybil, když je měl za splněné a rozsudkem pro uznání rozhodl. Dle § 153a o. s. ř. platí, že [anonymizováno]) uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. V odst. 2) je stanoveno, že rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. [anonymizováno] a 2). Dle odst. 3) rozhodne soud rozsudkem pro uznání také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6) o. s. ř..

14. V předmětné věci žalobkyně podala návrh na elektronický platební rozkaz dne [datum], k němu přiložila zápis o provedené přepravní kontrole ze dne [datum], z něhož vyplývá, že žalovaný v čase 19:49 cestoval v [obec] linkou [anonymizováno] bez jízdního dokladu, kdy stejnopis tohoto zápisu žalovaný převzal a podepsal. Jelikož žalovaný jako cestující městskou hromadnou dopravou tímto porušil platné přepravní podmínky a ze skutečností uvedených žalobkyní toto vyplývalo, vyhověl soud I. stupně návrhu žalobkyně a v dané věci elektronický platební rozkaz dne [datum] vydal a spojil jej s výzvou podle § 114b o. s. ř. Žalovanému byl elektronický platební rozkaz včetně předmětné výzvy doručen dne [datum]. Žalovaný byl v předmětné výzvě vydané podle § 114b o. s. ř., která byla spojena s vydaným elektronickým platebním rozkazem, poučen podle § 114b odst. 5 o. s. ř. Dne [datum], tj. včas podal žalovaný odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu, ale k podané výzvě se žádným relevantním způsobem ve stanovené lhůtě nevyjádřil, pouze v rámci podaného odporu uvedl, že žalobkyně je povinna nejprve předložit důkaz o jeho přestupku a vyzvat žalovaného k zaplacení pokuty, což dosud neučinila, a ani soud nepředkládá žádný validní důkaz o tvrzeném přestupku. V daném případě se však, jak se mylně zřejmě domnívá žalovaný, nejednalo o přestupek z oblasti správního trestání, ale šlo z jeho strany o porušení přepravní smlouvy, tj. o občanskoprávní porušení smluvní povinnosti, když využil pražskou městskou hromadnou dopravu, aniž by měl jízdní doklad, na základě čehož vznikla žalobkyni vůči žalovanému pohledávka ve výši jízdného ([částka]) s přirážkou k jízdnému ve výši [částka] podle [anonymizována dvě slova] žalobkyně. Soud a ani žalobkyně nemá ani neměl„ povinnost dokazovat vinu“ žalovaného. Žalovaný až v podaném odvolání namítá, že dne [datum][obec] vůbec nebyl, ani tedy nemohl využívat pražskou MHD, tuto skutečnost měl žalovaný namítat a doložit v rámci svého vyjádření na výzvu soudu I. stupně ve [anonymizováno] denní lhůtě od uplynutí lhůty pro podání odporu, kterou mu soud I. stupně poskytl, což se nestalo. Z hlediska přezkumu odvolacího soudu jde o tvrzení bezpředmětné (viz § 205a písm. a) ve spojení s § 205b o. s. ř.). Pokud byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, soud vychází z fikce uznání nároku žalovaným, neprovádí dokazování, pouze na okraj doplňuje odvolací soud, že pro případ dokazování v situaci nesplnění [anonymizováno] pro vydání rozsudku pro uznání, by žalovaného tížilo důkazní břemeno k vyvrácení tvrzení, že necestoval v konkrétním okamžiku, kdy po dopravní kontrole i převzal potvrzení o přepravní kontrole [datum] oproti podpisu.

15. Dle § 205b o. s. ř. jsou u odvolání proti rozsudku pro uznání (nebo proti rozsudku pro zmeškání) odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, 153b). Žádné takové skutečnosti nejsou odvolatelem tvrzeny, v souladu s poučením soudu o náležitostech kvalifikovaného vyjádření žalovaný nevylíčil dostatečně alespoň v hrubých obrysech skutečnosti, na kterých staví svoji obranu, a neuvedl žádné důkazy na podporu svých tvrzení / [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] Odvolací soud po přezkoumání [anonymizováno] pro vydání rozsudku pro uznání dospěl k závěru, že byly splněny. V takové situaci je odvolání, které směřovalo proti oběma výrokům napadeného rozsudku, neopodstatněné. Pokud soud I. stupně uvedl nesprávně, že lhůta pro podání kvalifikovaného vyjádření žalovanému uplynula marně dnem [datum], tento názor odvolací soud nesdílí. Dle obsahu spisu byl EPR spolu s kvalifikovanou výzvou doručen do datové schránky žalovaného [datum], lhůta pro podání odporu ve smyslu § 174a ve spojení s § 172 a § 114b odst. 2 o. s. ř. uplynula dnem [datum], teprve ode dne následujícího počala běžet 30denní lhůta pro podání kvalifikovaného vyjádření, tato uplynula dnem [datum], nesprávně uvedené datum soudem I. stupně však nemělo vliv na jinak věcně správné rozhodnutí ve vztahu ke splnění [anonymizováno] pro vydání rozsudku pro uznání /lhůta dle § 114 b odst. 2 o. s. ř.

16. Podle § 142a odst. 1 o. s. ř. platí, že žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu, výzvu k plnění. K naplnění tohoto zákonem předvídaného případu nepochybně došlo, žalobkyně s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doložila předžalobní výzvu ze dne [datum], v níž uplatnila vůči žalovanému nárok s výstižným skutkovým a právním vymezením a uvedením bankovního spojení k úhradě dluhu včetně odměny za jeden úkon právní pomoci ve výši [částka], paušální náhrady hotových výdajů [částka] a daně z přidané hodnoty. Ve výzvě žalovanému stanovila lhůtu k plnění v trvání 7 dnů ode dne odeslání výzvy a připojila bankovní spojení pro platbu. Pokud žalobkyně podala návrh na vydání EPR dnem [datum], učinila tak nepochybně po výzvě doručené žalobci více než 7 dnů před podáním návrhu na EPR.

17. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek pro uznání podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, včetně akcesorického výroku o nákladech řízení, které soud správně vypočetl.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. [anonymizováno] ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná, proto má právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně v odvolacím řízení uskutečnila prostřednictvím svého právního zástupce jeden úkon, a to účast na jednání. Proto odvolací soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši určené analogicky podle § 14b a. t. v paušální výši [částka] za úkon, dále paušální náhradu hotových výdajů [částka] a daň z přidané hodnoty 21% ve výši [částka], celkem ve výši [částka].

19. Ke splnění povinnosti byla žalovanému stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné (§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.).