Přeskočit na obsah
Městský soud v Praze 23 CO 212/2022-151 ECLI:CZ:MSPH:2022:23.Co.212.2022.1 Rozsudek

o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

JUDr. Jitka Denemarková · Rozhodnutí ze dne 14. 9. 2022

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň Mgr. Patricie Adamičkové a Mgr. Andrey Grycové ve věci

žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně]

sídlem [adresa]

zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení]

sídlem [adresa]

proti

žalovanému: [osobní údaje žalovaného]

bytem [adresa]

zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení]

sídlem [adresa]

o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],


I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I o věci samé potvrzuje; ve výroku II o nákladech řízení se mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí [částka], jinak se rozsudek soudu I. stupně ve výroku II potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl vzájemný návrh žalobkyně o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % z této částky ročně za období od [datum] do zaplacení (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému k rukám právního zástupce žalovaného náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o vzájemném návrhu žalobkyně ze dne [datum] (uplatněném v řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. [spisová značka] a usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] vyloučeném k samostatnému řízení), kterým se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Uvedená částka je součtem dílčích peněžitých nároků, které se odvíjí od pracovněprávního vztahu mezi účastníky. Žalobkyně tvrdila, že dne [datum] účastníci uzavřeli dohodu o provedení práce, dne [datum] pak pracovní smlouvu. Konkrétně se žalobkyně domáhala nároku na náhradu za pohonné hmoty pro soukromé jízdy za říjen až [anonymizováno] [rok] proplacené žalobkyní, nároku na náhradu za žalobkyní proplacené účty za soukromé hovory žalovaného v období červenec až [anonymizováno] [rok], nároku na náhradu za žalovaným nevyúčtovanou zálohu na provozní [anonymizováno], kterou žalovaný převzal dne [datum], nároku na náhradu škody za poškození služebního telefonu, nároku na náhradu za nevyúčtovaný depozit nájmu bytu a nároku na vrácení neoprávněně vyplacené odměny.

3. Po vymezení obrany žalovaného, kterou zaujal k jednotlivým požadovaným nárokům, soud I. stupně uvedl, jaká skutková zjištění učinil z listinných důkazů, které byly v řízení provedeny k důkazu.

4. Soud I. stupně vzal za prokázané, že dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena dohoda o provedení práce, která měla trvat do [datum]. Žalobce měl sjednánu odměnu [částka] za měsíc. Náplní jeho práce bylo poskytovat zaměstnavateli veškerou součinnost a podporu při realizaci jeho investičních projektů v [země], podílet se efektivně na kvalitním dokončení staveb, plnit [anonymizováno] zadané úkoly, zasílat zaměstnavateli denní reporty zahrnující detailní informace o denní činnosti. Mezi účastníky bylo sjednáno, že ubytování bude hrazeno maximálně do výše [částka] za měsíc, k pořízení služebního vozidla zaměstnavatel poskytne zálohu do výše [částka], pohonné hmoty bude hradit zaměstnavatel podle knihy jízd, kterou bude vést zaměstnanec a kde pečlivě oddělí služební a soukromé jízdy. Žalovaný zasílal žalobkyni reporty. Dne [datum] žalovaný převzal provozní zálohu ve výši [částka] na [anonymizováno] související s provozem činnosti projekt koordinátor v [země]. Zálohu byl povinen vyúčtovat do [datum]. Dne [datum] žalovaný zakoupil mobilní telefon, zaplatil také jeho opravu. Dne [datum] byla uzavřena nájemní smlouva a byl zaplacen nájem a depozit za byt. Dne [datum] účastníci uzavřeli pracovní smlouvy, místem výkonu práce byla [anonymizováno] nebo kancelář v [obec] či v [obec]. Z pracovní smlouvy vyplývají závazky žalobkyně související s cestováním žalovaného do [země] s tím, že žalobkyně se postará o [anonymizována dvě slova] týkající se vratných letenek, ubytování, auta, paliva, pojištění automobilu, stravného, zdravotního pojištění. Žalovanému bylo přiděleno telefonní číslo, měl neomezené volání a [anonymizováno] v rámci [země] a neomezená data, [anonymizováno] na roaming v ČR. Žalobkyně jako zaměstnavatel byla povinna zajistit žalovanému úhradu veškerých nákladů spojených s ubytováním, tzn. nájmem bytu, jak vyplývá z jejího přípisu adresovaného ambasádě [země] dne [datum]. V řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. [spisová značka] vypověděla svědkyně [příjmení] dne [datum], že jak automobil v [země], tak i tarif telefonu byly vedeny na americkou společnost, tedy odlišnou právnickou osobu než je žalobkyně. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], byl žalovaný osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, když soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka splněním splátkového kalendáře. Dlužník splatil všem přihlášeným nezajištěným věřitelům částku ve výši [částka], což činí 100 % přihlášených pohledávek nezajištěných věřitelů. Dlužník současně uhradil na odměnu správce a jeho hotové [anonymizováno] částku odměny ve výši [částka] včetně [anonymizováno] a hotové [anonymizováno] ve výši [částka] včetně [anonymizováno], a to za období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] [ulice] se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili ve lhůtě určené soudem v rozhodnutí o úpadku, ač tak učinit měli. [ulice] se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měli vůči dlužníkovi pro tyto pohledávky právo postihu. Usnesení nabylo právní moci [datum] Městský soud v Praze rozhodl pod č. j. [spisová značka] tak, že přiznané osvobození dlužníka [jméno] [příjmení], [datum narození], [IČO], od placených pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, se zachovává. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že podle ustanovení [ustanovení pr. předpisu], o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen„ insolvenční zákon“) se osvobození dlužníka odejme, jestliže na základě návrhu podaného některým z dotčených věřitelů do tří let od jeho pravomocného přiznání vyjde najevo, že ke schválení oddlužení nebo přiznání osvobození došlo na základě podvodného jednání dlužníka, anebo že dlužník poskytl zvláštní výhody některým věřitelům; to neplatí, jestliže věřitel, který návrh podal, mohl takovou námitku uplatnit před rozhodnutím o přiznání osvobození dlužníku. Podle ustanovení § 419 odst. 2 insolvenčního zákona je insolvenční rejstřík veřejně přístupný s výjimkou údajů, o kterých tak stanoví tento zákon. Každý má právo do něj nahlížet a pořizovat si z něj kopie a výpisy. Skutečnost, že navrhovatel (zde žalobkyně) nevěděl, že se dlužník nachází v insolvenci, jde k jeho tíži, neboť se tak sám mohl dozvědět z insolvenčního rejstříku jako z veřejně dostupného zdroje. Není povinností dlužníka hlásit všechny své známé věřitele, navrhovatel se mohl do řízení přihlásit ve lhůtě do 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku, tak jak to uložil insolvenční soud. Navrhovatel tak neučinil. Z tohoto důvodu soud přiznané osvobození dlužníku [jméno] [příjmení] potvrdil. O odvolání žalobkyně rozhodl usnesením Vrchní soud v Praze pod č. j. [spisová značka], [spisová značka] tak, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] potvrdil ve znění, že se zamítá návrh [právnická osoba] ze dne [datum] na odejmutí osvobození přiznaného dlužníkovi usnesením téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [ulice] soud ve svém odůvodnění uvedl, že nebyly naplněny zákonné předpoklady pro odejmutí osvobození dlužníka ve smyslu § 417 insolvenčního zákona, když se dlužník žádného podvodného jednání nedopustil a když navíc mohla odvolatelka svou námitku uplatnit ještě před rozhodnutím o přiznání osvobození dlužníku, avšak neučinila tak. [ulice] soud uvedl, že tyto závěry mají v obsahu spisu potřebnou oporu a [ulice] soud se s nimi ztotožňuje. Insolvenční soud může odejmout dlužníku osvobození od placení pohledávek přiznaných podle § 414 a § 415 insolvenčního zákona na základě návrhu podaného některým z dotčených věřitelů (mezi něž patří i věřitelé, kteří nepřihlásili do insolvenčního řízení pohledávku, ač tak učinit měli), do tří let od jeho pravomocného přiznání a jen za splnění podmínky, že námitku, podle níž ke schválení oddlužení nebo přiznání osvobození došlo na základě podvodného jednání dlužníka, nebo že dlužník poskytl zvláštní výhody některým věřitelům, nemohl takový věřitel uplatnit před rozhodnutím o přiznání osvobození, což však není daný případ. Odvolatelka mohla uplatnit své námitky dříve, tedy již předtím, než insolvenční soud rozhodl o osvobození dlužníka. Vzhledem k tomu, že tak neučinila, jde taková okolnost plně k její tíži.

5. Na podkladě provedeného dokazování soud I. stupně shledal, že žaloba není důvodná. Vzhledem k rozhodnutí insolvenčního soudu, který přiznal žalovanému osvobození od placení pohledávek, mají pohledávky žalobkyně povahu naturální obligace a v řízení je nelze přiznat.

6. Soud I. stupně také shledal, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyni vznikly požadované nároky. Přitom vycházel i z pravomocného rozhodnutí ve věci [spisová značka], které bylo potvrzeno rozsudkem odvolacího soudu dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. [spisová značka], a v němž byly řešeny otázky existence pracovního poměru, zejména otázka jeho zániku. Pracovní poměr založený pracovní smlouvou trval až do dne [datum], kdy byl okamžitě zrušen ze strany žalovaného. Soud I. stupně vzal za prokázané, že žalovaný i po svém příletu z [země] vykonával podle pokynů žalobkyně práci a pokud mu tuto práci zaměstnavatel nepřiděloval, jedná se o překážku v práci na straně zaměstnavatele. Pravomocné rozhodnutí ve věci sp. zn. [spisová značka] má podle soudu I. stupně také význam pro posouzení nároku žalobkyně na náhradu za žalovaným nevyúčtovanou zálohu na provozní [anonymizováno], jakož i náhradu za nevyúčtovaný depozit nájmu bytu žalovaného, neboť žalovaný ukončil nájem bytu v příčinné souvislosti s okamžitým zrušením pracovního poměru a uhrazený depozit (kauce) propadly pronajímateli. Za daný stav je odpovědná žalobkyně. [ulice] záloha [částka] měla podle předávacího protokolu ze dne [datum] pokrýt [anonymizováno] související s provozem činnosti projektu koordinátor v [země]. Žalovaný tuto provozní zálohu ve výši [částka] použil v souladu s instrukcemi žalobkyně plynoucích ze zmíněného předávacího protokolu. Jde-li o nárok na úhradu depozita za nájem služebního bytu, soud I. stupně dospěl k závěru, že žalovaný byl na základě okamžitého zrušení pracovního poměru nucen nájem ukončit v [anonymizováno] [rok], a to z důvodu na straně žalobkyně. Po žalovaném nelze spravedlivě požadovat, aby platil nájem až do konce doby nájmu, když pro žalobkyni již nepracoval a nemůže mu jít ani k tíži, že předčasně ukončil nájem služebního bytu poté, co s žalobkyní pro opakované neplacení mzdy okamžitě rozvázal pracovní poměr. Po právu není ani nárok na vrácení poskytnuté odměny. Pracovní poměr trval až do okamžiku okamžitého zrušení pracovního poměru dne [datum], o čemž již bylo rozhodnuto odvolacím soudem. Rovněž v přípisu na ambasádu v [země] datovaného [datum] žalobkyně prohlásila, že žalovaný je řádným zaměstnancem žalobkyně, žalobkyně jako zaměstnavatel je plně odpovědná za úhradu všech nákladů v [země], tj. letenky, ubytování, náklady na auto, zdravotní pojištění a také diet. I z tohoto dokumentu tak podle soudu I. stupně vyplývá, že tvrzení žalobkyně jsou nepravdivá. Pokud jde o nárok na náhradu za pohonné hmoty pro soukromé jízdy, žalobkyně řádně netvrdila a neprokázala, o které soukromé jízdy se jedná, v jakých dnech, v jakém kilometrickém rozsahu a zda se skutečně jednalo o mimopracovní cestu. Soud I. stupně přisvědčil žalovanému, že žalobkyně ve svém výpočtu nezohlednila podmínky v daném místě a čase, např. uzavírky silnic, ale vycházela pouze z aplikace [anonymizována dvě slova] a vzdáleností vypočtených podle [anonymizována dvě slova] a tyto údaje porovnávala s údaji z knihy jízd. Žalobkyně netvrdila přesná místa, odkud a kam měl žalovaný jet, nevzala v úvahu ani místní dopravní opatření či dopravní situace. Ve vztahu k nároku na náhradu za soukromé hovory žalobkyně nedoložila, o jaké konkrétní hovory se jedná, na která čísla bylo soukromě voláno, že tyto hovory nemohly být použity pro služební účel. Co se týče náhrady za zakoupení a opravy telefonu, soud vzal za prokázané, že telefon nebyl ve vlastnictví žalobkyně, ale ve vlastnictví americké [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [jméno], která tak měla nést náklady na jeho opravu. Žalobkyně nepředložila ani důkaz o tom, že telefon poškodil žalovaný. Soud vyšel z prokázané skutečnosti, že žalobkyně se zavázala jako zaměstnavatel pro žalovaného zajistit řádné použití pracovních prostředků, kam patří i telefon. Soud I. stupně přihlédl i ke skutečnosti, že žalobkyně nikdy v minulosti nároky vůči žalovanému neuplatňovala, domáhat se jich začala až poté, co v prosinci roku [rok] žalovaný dal žalobkyni na vědomí, že takto dále pracovní poměr fungovat nemůže. Uzavřel, že žalobkyně co se týče vzájemného nároku, neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní.

7. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle § 140 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal v řízení úspěšnému žalovanému.

8. Proti rozsudku se odvolala žalobkyně. Rozsudek soudu I. stupně považovala za nezákonný a nesprávný, především pokud jde o závěr soudu I. stupně, že pohledávky žalobkyně nelze coby naturální obligaci přiznat, protože žalovaný byl osvobozen od placení pohledávek ve smyslu § 414 insolvenčního zákona. Podle žalobkyně tato skutečnost nemá ve věci žádný vliv, protože o této otázce se v současné době vede dovolací řízení. Proto také žalobkyně navrhovala přerušení řízení. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že žalovaný v průběhu řízení před soudem I. stupně nikdy nenamítl, že pohledávky nelze přiznat, proto soud nemohl bez dalšího pohledávky žalobkyně zamítnout z moci úřední. Žalobkyně nesouhlasila ani se závěrem soudu I. stupně, že neunesla důkazní břemeno ve vztahu k dílčím peněžitým nárokům a v odvolání argumentovala ve prospěch opačného závěru, který má podle žalobkyně podklad v předložených důkazech. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

9. Podle žalobce je napadený rozsudek věcně správný, neboť soud I. stupně zjistil správně skutkový stav a správně věc posoudil i po právní stránce. Odvolací námitky žalobkyně nepovažoval za důvodné. V průběhu řízení vznesl námitku, že pohledávka žalobkyně má povahu tzv. naturální obligace, a to v podání ze dne [datum] a ze dne [datum]. Ohledně jednotlivých pohledávek žalobkyně neunesla důkazní břemeno, z přípisu ambasádě [země] ze dne [datum] pak vyplývá, že tvrzení žalobkyně ohledně jednotlivých nároků jsou vědomě nepravdivá. Navrhl, aby odvolací soud zamítl odvolání žalobkyně a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení.

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a shledal, že odvolání žalobkyně není opodstatněné.

11. Podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. [ulice] podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku.

12. Podle § 414 odst. 2 insolvenčního zákona osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.

13. Soud I. stupně zcela správně shledal, že žalobě nelze vyhovět již z toho důvodu, že žalovaný byl v insolvenčním řízení osvobozen od placení pohledávek, a osvobození se vztahuje podle § 414 odst. 2 insolvenčního zákona i na žalobkyni. Tento právní závěr soud I. stupně je podložen relevantními důkazy, z nichž soud I. stupně učinil správná skutková zjištění, která jsou způsobilým podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu.

14. Žalobkyně uplatnila dílčí nároky vůči žalovanému vzájemným návrhem dne [datum], insolvenční řízení žalovaného bylo zahájeno dne [datum], o úpadku žalovaného bylo rozhodnuto dne [datum] a žalobkyni nic nebránilo, aby své dílčí pohledávky přihlásila do insolvenčního řízení. Po splnění oddlužení byl žalobce osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, ale také pohledávek těch věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit mohli (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]). Pokud se žalobkyně snažila zvrátit tento výsledek insolvenčního řízení, nebyla se svým návrhem na odejmutí osvobození přiznaného žalovanému úspěšná, neboť její návrh na odejmutí osvobození žalovanému byl zamítnut. Tato skutečnost byla prokázána usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], [spisová značka]. I z těchto pravomocných rozhodnutí, jimiž je vázán (§ 159a odst. 3 o. s. ř.), soud I. stupně při svém rozhodování vycházel.

15. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] vyjádřil, že pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat; ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim, jako promlčená pohledávka. Dovolací soud ve svém rozhodnutí dále uvedl, že právě použitá terminologie ("osvobození od placení pohledávek" - rozuměj osvobození dlužníka) vybízí k závěru, že pohledávka sice v neuhrazeném rozsahu nadále existuje, dlužník však je rozhodnutím insolvenčního soudu zbaven povinnosti ji věřiteli zaplatit. Koncepce oddlužení nadto i při rozhodování o osvobození od placení pohledávek vychází z toho, že je na dlužníku, zda dobrodiní zákona dané úspěšně proběhnuvším oddlužením využije (zda o osvobození od placení pohledávek požádá), čemuž v duchu téže logiky odpovídá, že dlužníku, který se rozhodne pohledávky, od jejichž placení byl rozhodnutím insolvenčního soudu osvobozen, později uhradit dobrovolně, zůstane tato možnost zachována. Pohledávka v neuhrazeném rozsahu nezanikla, leč věřitel ji nemůže úspěšně vymáhat; v soudním či jiném řízení již nelze takovou pohledávku věřiteli přiznat (pohledávka má povahu naturální obligace).

16. Mylná je námitka žalobkyně, že žalovaný nikdy v řízení před soudem I. stupně nenamítl, že mu bylo přiznáno osvobození od placení pohledávek, a že soud I. stupně neměl přihlížet k účinkům takového rozhodnutí z úřední povinnosti. Jednak žalovaný namítal uvedenou skutečnost opakovaně (viz jeho podání ze dne [datum], [datum], [datum]), jednak povinnost soudu nepřiznat pohledávku, na níž se vztahují účinky přiznaného osvobození, vyplývá ze smyslu a účelu ust. § 414 odst. 1, 2 insolvenčního zákona. Nedůvodná je rovněž námitka, že soud I. stupně přistupoval ke skutečnostem vyplývajícím z insolvenčního rejstříku rozdílně, když oproti posuzované věci v řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. [spisová značka] ignoroval, že je proti žalovanému vedeno insolvenční řízení a řízení nepřerušil. Žalobkyně přehlíží, že řízení vedené u soudu I. stupně pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dříve než insolvenční řízení žalovaného a žalovaný (dlužník) vystupoval v řízení na straně žalobce. V takovém případě se z povahy věci neuplatní účinky ust. § 140a odst. 1 insolvenčního zákona, neboť ty se vztahují na soudní řízení o pohledávkách týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170). Protože zjištěný úpadek byl řešen oddlužením, nikoliv konkursem, nenastaly rovněž důvody pro přerušení řízení podle § 263 odst. 1 insolvenčního zákona.

17. Soud I. stupně nepochybil ani z hlediska procesního postupu, když nevyhověl návrhu žalobkyně na přerušení řízení do skončení řízení o dovolání žalobkyně proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], [spisová značka]. Ust. § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. neukládá soudu povinnost přerušit řízení, ale soud k takovému postupu opravňuje, přičemž při úvaze o tom, zda řízení přerušit, musí vzít soud v úvahu nejen okolnosti věci, ale i hospodárnost řízení. Jestliže s ohledem na stav dokazování a pravomocná rozhodnutí insolvenčního soudu měl soud za to, že žalobkyně nemůže být ve sporu úspěšná, neměl důvodu řízení přerušit.

18. Protože žalovanému bylo v insolvenčním řízení přiznáno osvobození od placení pohledávek a již z tohoto důvodu nelze žalobě vyhovět, odvolací soud se nezabýval druhým důvodem, pro který podle názoru soudu I. stupně bylo třeba žalobu zamítnout (neprokázání jednotlivých dílčích nároků ze strany žalobkyně), a potvrdil napadený rozsudek ve výroku I o věci samé podle § 219 o. s. ř., jelikož je věcně správný.

19. Pokud jde o rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku II o nákladech řízení mezi účastníky, odvolací soud shledal pochybení ze strany soudu I. stupně ve výši určené náhrady nákladů řízení. Soud I. stupně správně přiznal náhradu nákladů řízení žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. mu tak náleží náhrada nákladů, které účelně vynaložil na bránění práva, a které spočívají v nákladech právního zastoupení. Při stanovení výše odměny však soud I. stupně vycházel z nesprávné tarifní hodnoty [částka] a určil, že odměna za jeden úkon právní služby činí [částka]. Předmětem řízení o vzájemném návrhu žalobkyně ale byla částka [částka], která po přepočtení na českou měnu podle směnného kurzu ČNB ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu I. stupně činí [částka] ([anonymizována dvě slova] x [anonymizováno], [číslo]). Odměna za jeden úkon právní služby z uvedené částky činí [částka] (§ 8 odst. 1, § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb – dále jen„ advokátní tarif“). Podle obsahu předloženého spisu advokát učinil dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu – písemné podání ve věci samé ze dne [datum] a účast na jednání před soudem I. stupně konaném dne [datum], za které náleží odměna v celkové výši [částka]. Advokát dále učinil osm úkonů právní služby podle § 11 odst. [anonymizováno] písm. a), c), f) ve spojení s ust. § 11 odst. 3 advokátního tarifu, za které náleží odměna ve výši jedné poloviny – návrhy na přerušení řízení ze dne [datum] a ze dne [datum], vyjádření k odvolání proti rozhodnutí procesní povahy ze dne [anonymizována dvě slova] [rok] a ze dne [datum], odvolání proti rozhodnutí procesní povahy ze dne [datum], návrhy na pokračování řízení ze dne [datum] a ze dne [datum] a účast na jednání soudu I. stupně konaném dne [datum], při kterém došlo k vyhlášení rozsudku. Odměna za tyto úkony právní se služby činí [částka]. Náhrada hotových výdajů za deset úkonů právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu činí [částka] (jeden úkon á [částka]). Náhrada za [anonymizováno] 21 % z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 písm. a/, § 151 odst. 2 o. s. ř.) činí [částka] Celkem činí náhrada nákladů řízení [částka].

20. Z uvedených důvodů odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku II o nákladech řízení ohledně výše přiznané náhrady (§ 220 odst. 1 o. s. ř.), jinak ohledně základu nároku, lhůty a místa plnění jej potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhrada byla přiznána v odvolacím řízení procesně úspěšnému žalovanému. Předmětem odvolacího řízení byla částka [částka], která po přepočtení na českou měnu podle směnného kurzu ČNB ke dni vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu činí [částka] ([anonymizována dvě slova] x 24, [číslo]). Odměna za jeden úkon právní služby činí [částka] (§ 8 odst. 1, § 7 bod 5 advokátního tarifu). Podle obsahu předloženého spisu advokát učinil dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu – vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu konaném dne [datum]. Odměna za dva úkony právní služby činí [částka]. Spolu s náhradou hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši [částka] a náhradou za [anonymizováno] 21 % z odměny a náhrad ve výši [částka] činí náhrada nákladů odvolacího řízení celkem [částka]. Ke splnění povinnosti byla žalobkyni stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), platebním místem je advokát žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za podmínek uvedených v ust. § 237 o. s. ř., a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1.