o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobců a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně uložil žalované, aby do 15 dnů od právní moci rozsudku zaplatila zaplatit žalobci a) částku [částka] spolu s 8,05% ročním úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a žalobkyni b) částku [částka] spolu s 8,05% ročním úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II.), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci a) částku [částka] spolu s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok III.), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni b) částku [částka] spolu s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok III.), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci a) částku [částka] spolu s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok IV.) a uložil žalobcům, aby do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatili žalované na náhradě nákladů řízení [částka] (výrok V.).

2. V pořadí druhým rozsudkem takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobci domáhali proti žalované finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim vznikla nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“). Žalovaná dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, který spočívá v jeho nepřiměřené délce a žalobcům poskytla zadostiučinění v podobě konstatování porušení jejich práva na přiměřenou délku řízení ve stanovisku ze dne [datum].

3. Kromě nemajetkové újmy se žalobci původně domáhali i nahrazení újmy majetkové (po částečném zpětvzetí žaloby) v celkové výši [částka], skládající se z částky ve výši [částka] v souvislosti s administrací převodu bytových jednotek; z částky [částka] jako kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7,05 % p. a. za dobu od [datum] do [datum] (44 dnů); z částky [částka] v souvislosti s opožděně vráceným soudním poplatkem a dále z částky [částka] jako kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 8,05 % p. a. za dobu od [datum] do [datum] ([číslo] dnů), po které nebyl žalobcům vrácen soudní poplatek v částce [částka]; částky ve výši [částka] představující nevypořádaný podíl převedených jednotek [číslo] na fond oprav domu [ulice a číslo] za období před prohlášením úpadku [ulice] stavebního bytového družstva, kterou byl insolvenční správce povinen vypořádat při převodu jednotek, když soudy se tímto vypořádáním v posuzovaném řízení nezabývaly a žalobcům vznikla škoda v uvedené částce z důvodu nesprávného úředního postupu v posuzovaném řízení, které bylo od počátku vedeno jako řízení sporné, zatímco mělo být vedeno jako řízení nesporné. Soud I. stupně rozhodl poprvé ve věci rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (dále jen„ první rozsudek soudu I. stupně“) tak, že zastavil řízení ohledně požadavku na zaplacení 8,05 % ročního úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům částku [částka] spolu s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II.), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobcům částku [částka] spolu s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok III.), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobcům částku [částka] spolu s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok IV.) a uložil žalobcům povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] (výrok V.). K odvolání žalobců i žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] rozsudek soudu I. stupně potvrdil v zamítavém výroku IV. o věci samé a ve výrocích III. o věci samé a V. o nákladech řízení zrušil rozsudek soudu I. stupně a v tomto rozsahu vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud shledal správným zamítavé rozhodnutí soudu I. stupně o náhradě majetkové újmy, avšak nesouhlasil s rozhodnutím o náhradě újmy nemajetkové, vzhledem k tomu, že žalobci se domáhali zadostiučinění jednou společnou částkou, což představuje vadu žaloby, k jejímuž odstranění měl soud I. stupně vyzvat žalobce postupem podle § 43 odst. 1 o. s. ř.

4. Poté, co žalobci opravili vadu žaloby a uvedli, že každý ze žalobců požaduje odškodnění ve výši [částka] s příslušenstvím s tím, že z částky ve výši [částka] přiznané prvním rozsudkem soudu I. stupně náleží každému ze žalobců polovina této částky, neboť újmu pociťovali stejně, soud I. stupně vzal v řízení za prokázané, že žalobci uplatnili požadavek na finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši [částka] za nesprávný úřední postup v posuzovaném řízení u žalované dopisem ze dne [datum] Stanoviskem ze dne [datum] žalovaná konstatovala, že došlo k porušení práva žalobců na přiměřenou délku posuzovaného řízení, neshledala však důvod pro poskytnutí zadostiučinění v penězích.

5. Soud I. stupně dále vzal za prokázané z obsahu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], že žaloba o nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít smlouvu o převodu vlastnictví k nemovitostem vůči žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení], insolvenčnímu správci dlužníka [anonymizována čtyři slova], byla podána Městskému soudu v Praze [datum]. Dne [datum] byl ve věci vyhlášen rozsudek, proti němuž podali žalobci odvolání. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací ve věci rozhodoval [datum], kdy usnesením rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Rozhodnutí bylo zrušeno z důvodu nepřesvědčivého odůvodnění a neúplného zjištění. Dne [datum] podal dovolání žalovaný a dne [datum] podal návrh na přerušení řízení. Usnesením ze dne [datum] bylo řízení přerušeno. Usnesením ze dne [datum] Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení potvrdil. Následně byla věc dne [datum] předložena dovolacímu soudu k rozhodnutí a ten usnesením ze dne [datum] usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že žaloba nebyla předčasná a právní posouzení odvolacím soudem není správné. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací ve věci rozhodl [datum], kdy rozsudek soudu prvního stupně ve výroku V. potvrdil, ve výrocích III., IV. a VII. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení z důvodu nedostatečně provedeného dokazování a nutnosti jeho doplnění. Soud prvního stupně pak rozhodl [datum], kdy nahradil projev vůle účastníka uzavřít smlouvu o převodu vlastnictví [anonymizováno] jednotky (výrok I.), dále nahradil projev vůle účastníka uzavřít smlouvu o převodu vlastnictví nebytové jednotky garáže (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni a) náklady řízení. Doplňujícím usnesením ze dne [datum] rozhodl o nákladech řízení mezi žalobcem b) a žalovaným. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dne [datum] usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a IV. potvrdil, ve výroku III. změnil tak, že ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovaným nemá nikdo právo na náhradu nákladů řízení a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Rozhodnutí nabylo právní moci [datum].

6. Soud I. stupně posoudil věc podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) a s odkazem na příslušná ustanovení tohoto zákona, citovaná v odůvodnění napadeného rozsudku, konstatoval, že žaloba byla podána důvodně pouze částečně. Po vymezení předpokladů odpovědnosti žalované za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení, soud I. stupně uvedl, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, který spočíval v průtazích mezi jednotlivými úkony soudu, konkrétně v období od [datum], kdy žalovaný doplnil vyjádření k žalobě, do [datum], kdy soud ve věci nařídil jednání a dále v době od [datum], kdy byla věc předložena dovolacímu soudu, do [datum], kdy dovolací soud ve věci rozhodl. Podle soudu I. stupně nesprávný úřední postup v podobě těchto delších období nečinnosti již dosahuje takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když zároveň je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobců a jako dostačující prostředek nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobců na přiměřenou délku řízení. Ve vztahu k žalobcům trvalo posuzované řízení v době od [datum] do [datum]. Tuto délku nelze považovat za extrémní, proto soud I. stupně vycházel ze základní sazby [částka] za rok trvání řízení, za první dva roky ve výši poloviční. Základní částku ve výši [částka] dále modifikoval podle kritérií v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk a z hlediska právní a procesní složitosti věci ji snížil o 20 %. Řízení bylo do jisté míry složité z hlediska procesního, když žalobci byli opakovaně vyzýváni k doplnění a opravě žaloby, k zaplacení soudních poplatků, vznesli nedůvodné námitky podjatosti a soudy se musely vypořádat s jejich různými procesními návrhy. Použití zákonných prostředků procesní obrany nelze klást účastníkům k tíži, avšak je zřejmé, že v jejich důsledku došlo k prodloužení řízení, neboť soudy se musely s těmito procesními prostředky vypořádat. Řízení bylo složité z hlediska právního, neboť v jeho průběhu došlo ke změně právní úpravy, což bylo důvodem částečného zrušení rozsudku soudu prvního stupně ze dne [datum] ve znění opravného usnesení ze dne [datum], a to rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], který zavázal soud prvního stupně vzít v úvahu, že s účinností od [datum] byl zrušen zákon o vlastnictví k bytů, v důsledku čehož pak obsahové náležitosti navržených smluv o bezplatném převodu v řízení uvedené [anonymizováno] a nebytové jednotky již nemusí nutně splňovat všechny náležitosti stanovené dříve zákonem o vlastnictví bytů, nýbrž musí obsahovat pouze obecné náležitosti stanovené pro smlouvy o převodu nemovitostí, avšak při respektování původní vlastnické povahy těchto jednotek. V návaznosti na to soud prvního stupně musel doplnit dokazování a případně poskytnout i odpovídající procesní poučení, což se projevilo na délce řízení. Vzhledem k tomu, že řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy a bylo rozhodováno i Ústavním soudem, soud I. stupně snížil základní částku o 30 %. Z hlediska postupu soudu během posuzovaného řízení soud základní částku nesnižoval ani nezvyšoval, když přihlédl ke skutečnosti, že v jisté míře byl postup soudu v posuzovaném řízení zohledněn tím, že žalobcům bylo přiznáno peněžité zadostiučinění v peněžité formě. Rovněž základní částku nesnižoval, ani nezvyšoval z hlediska podílu žalobců na délce posuzovaného řízení, neboť žalobci se na něm nepodíleli. Pokud jde o kritérium významu řízení pro poškozeného, snížil základní částku o 10 %, když obecně typově nejde o řízení se zvýšeným významem. Soud I. stupně přihlédl k tomu, že v posuzovaném řízení žalobci vystupovali na straně žalující společně, ve stejném hmotněprávním postavení, což se promítlo i v jejich společném procesním postavení. Jejich nemajetková újma byla sdílená, což nabízí jisté rozprostření sdílených subjektivních dopadů vedeného sporu. Základní částku tak snížil o 60 %. Každému ze žalobců přiznal jako adekvátní zadostiučinění částku [částka], když zohlednil, že již prvním rozsudkem soudu I. stupně byla žalobcům přiznána celkem částka [částka] a tuto si žalobci rozdělili rovným dílem. Žalované také uložil zaplatit zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, neboť k marnému uplynutí šestiměsíční lhůty, v níž měla žalovaná žádost uspokojit, došlo [datum] a od [datum] se žalovaná ocitla v prodlení. Úrok byl žalobcům přiznán od požadovaného data [datum] Lhůta k plnění byla stanovena v délce 15 dnů od právní moci rozsudku, neboť žalovaná plní ze státního rozpočtu a plnění podléhá zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

7. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle úspěchu ve věci a podle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. podle zásady zavinění a přiznal žalované, která byla v řízení procesně úspěšnější, náhradu nákladů v rozsahu 42,34%.

8. Proti rozsudku podali včasná a přípustná odvolání žalobci a žalovaná.

9. Žalobci se odvolali proti výrokům III., IV. a V. Poukázali na rozpornost napadeného rozsudku, kdy soud I. stupně uvedl, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, ale přesto dospěl k závěru, že neshledal splnění tohoto předpokladu. Žalobci nesouhlasili s přiznanou výší zadostiučinění nemajetkové újmy a v této souvislosti vytýkali soudu I. stupně, že nezohlednil skutečnosti, které měly vliv na délku řízení, jako byl nesprávný úřední postup na počátku řízení, kdy věc byla nesprávně přidělena do insolvenčního senátu 96 a teprve následně byla přidělena do senátu [anonymizována dvě slova], a kdy soud vedl řízení jako sporné, ačkoli šlo o řízení nesporné. Podle žalobců bylo posuzované řízení extrémně dlouhé, a je tak odůvodněn jejich požadavek na odškodnění ve výši [částka] za jeden rok trvání řízení. Tato částka je stanovena zákonem č. 72/194 Sb. jako přiměřené odškodnění za průtahy při nepřevedení 2 jednotek v zákonem stanovené přiměřené lhůtě 10 měsíců. Podle žalobců není žádný rozdíl v tom, kdo je příčinou průtahů, zda [anonymizováno] nebo insolvenční správce, nebo zda byl jejich příčinou nesprávný úřední postup soudu. Žalobci nesouhlasili se snížením základní částky o 20 % z hlediska složitosti posuzovaného řízení, ani o 30 % za kritérium stupňů soudní soustavy. Soud I. stupně rovněž nesprávně snížil základní částku o 10 % z hlediska významu posuzovaného řízení pro žalobce. Soud měl naopak základní částku navýšit. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výrocích III., IV. a V. zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání.

10. Žalovaná se odvolala proti výroku V. o náhradě nákladů řízení. Nesouhlasila s výší přiznané náhrady, neboť soud I. stupně určil nesprávně poměr úspěchu a neúspěchu, když v daném případě je tarifní hodnotou částka [částka], nikoli částka [částka]. Soud I. stupně také nezohlednil všechny úkony, které v řízení učinila a nepřiznal jí za ně náhradu. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku V. tak, že uloží žalobcům povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] a uloží jim povinnost zaplatit náklady odvolacího řízení.

11. S odvoláním žalobců žalovaná nesouhlasila, neboť rozhodnutí soudu I. stupně je věcně správné a navrhla, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

12. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání, a v jejich mezích, napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a shledal, že odvolání žalobců je zčásti opodstatněné.

13. Soud I. stupně provedl dokazování ke zjištění skutkového stavu v potřebném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř., takže jeho skutková zjištění o uplatnění nároku žalobci u žalované a průběhu posuzovaného řízení jsou správná. Soudem I. stupně zjištěný skutkový stav věci je tak způsobilým podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu.

14. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

15. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k

a) celkové délce řízení,

b) složitosti řízení,

c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil

dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,

d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a

e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Po právní stránce soud I. stupně posuzoval věc správně podle OdpŠk a správně konstatoval předpoklady odpovědnosti státu způsobené nesprávným úředním postupem, včetně přiléhavých odkazů na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu České republiky. Soud I. stupně určil správně počátek i konec řízení a tak dospěl ke správnému závěru, že posuzované řízení trvalo téměř 8 let.

17. Při úvaze, zda lze takovou délku řízení považovat za přiměřenou, je třeba vycházet z kritérií stanovených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, která jsou obdobným způsobem hodnocena i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění.

18. Soudu. I. stupně lze přisvědčit, že v posuzovaném řízení nebyl učiněn žádný úkon v období od [datum], kdy žalovaný doplnil vyjádření, do [datum], kdy soud ve věci nařídil jednání, tedy v délce 1 rok a 7 měsíců, a v období od [datum], kdy byla věc předložena dovolacímu soudu, do [datum], kdy dovolací soud ve věci rozhodl, tedy v délce 1 rok a téměř 11 měsíců. Z uvedených období však lze jako neodůvodněný průtah považovat jen první z uvedených období, kdy nebyl učiněn žádný úkon u soudu prvního stupně, tj. dobu 19 měsíců. Při délce řízení 8 let představuje tento průtah jednu pětinu řízení. Byť po delší časové období (23 měsíců) se věc nacházela u dovolacího soudu, s ohledem na funkční příslušnost Nejvyššího soudu, který je jediným soudem v České republice, kterému přísluší rozhodovat o dovoláních proti rozhodnutím krajských soudů, nelze uvedené časové období považovat za neodůvodněné období nečinnosti.

19. Řízení bylo procesně složitější, žalobci museli být vyzváni k zaplacení soudního poplatku, který neuhradili sami společně s podáním žaloby, následně byli vyzváni k doplacení soudního poplatku, rovněž museli být vyzváni k zaplacení soudního poplatku za odvolání, který neuhradili sami společně s podaným odvoláním, opakovaně museli být vyzýváni k doplnění rozhodných tvrzení, rovněž museli opravit neurčitost podání a soudy se musely vypořádat s podanými námitkami podjatosti. Účastníkům nelze klást k tíži, že vznesli námitky podjatosti, stejně jako jim nelze klást k tíži, že podávali opravné prostředky proti rozhodnutím soudu prvního stupně, je však třeba počítat s tím, že o dobu nutnou k jejich vyřízení, se délka řízení prodlouží, což naopak nelze klást k tíži státu. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem, když mezi účastníky nebylo sporu o tom, že Ústavní soud usnesením ze dne [datum] odmítl ústavní stížnost žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum] a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] (§ 120 odst. 3 o. s. ř.).

20. Žalobci se na délce řízení nepodíleli, v průběhu řízení nečinili žádná obstrukční jednání. Z hlediska významu řízení pro žalobce se nejednalo typově o řízení se zvýšeným významem, v daném směru lze odkázat na vyčerpávající odůvodnění napadeného rozsudku v bodě 24.

21. Pokud žalobci namítali, že hned na počátku řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a na délku řízení měla vliv skutečnost, že věc byla zapsána do insolvenčního senátu 96 a byla jí přidělena sp. zn. [spisová značka], na místo zápisu do senátu [anonymizována dvě slova], do něhož byla zapsána až po námitkách žalobců, pak ze skutkových zjištění soudu I. stupně je zřejmé, že žaloba byla podána [datum], přičemž již [datum] byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku. V té době již byla věc vedena v senátu [anonymizována dvě slova]. Mylný zápis tak neměl na délku řízení žádný vliv. Pokud žalobci namítali, že před převedením věci do správného senátu podle rozvrhu práce, mezitím v senátu [anonymizována dvě slova] napadlo 27 věcí, pak jejich tvrzení, že tato skutečnost měla vliv na celkovou délku řízení, je pouhou domněnkou, jelikož v řízení nic takového najevo nevyšlo. Rovněž nelze přisvědčit námitce žalobců, že na délku řízení měla vliv skutečnost, že soud prvního stupně nejprve vedl řízení jako sporné, ačkoli šlo o řízení nesporné, neboť z hlediska právního názoru soudu prvního stupně vyjádřeného v jeho rozsudku ze dne [datum], že žaloba je předčasná nebylo třeba doplňovat dokazování a vyžadovat od insolvenčního správce účetnictví [ulice] stavebního bytového družstva, takže skutečnost, že řízení bylo vedeno jako sporné, fakticky jeho průběh a způsob dokazování neovlivnila.

22. Ačkoliv nešlo o věc se zvýšeným významem pro žalobce, složitosti věci délka řízení neodpovídá a je nepřijatelná. V řízení došlo k porušení práva žalobců na spravedlivý proces, zaručené čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jehož součástí je požadavek na přiměřenost délky řízení. Žalovaná proto odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 OdpŠk, který spočívá v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Ke stejnému závěru dospěl i soud I. stupně, jak i přes zřejmou písařskou chybu vyplývá z bodu 14. odůvodnění napadeného rozsudku. Se soudem I. stupně lze souhlasit, že vzhledem k okolnostem věci není adekvátním odškodněním konstatování porušení práva, ale je na místě přiznat odškodnění v penězích.

23. Odvolací soud rovněž souhlasí se základní částkou [částka] za jeden rok řízení, z toho za první dva roky ve výši jedné poloviny, neboť každé řízení musí po určitou dobu trvat. Soud I. stupně se však dopustil početní chyby, neboť za 8 let řízení při základní sazbě [částka] za měsíc není výslednou základní částkou [částka], ale [částka].

24. Požadavek žalobců, aby byli odškodněni částkou [částka] za 1 rok trvání řízení, je zcela nedůvodný, jelikož se vymyká standardní rozhodovací praxi soudů a vychází z mylné úvahy, že je odůvodněn zákonem č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, podle něhož měly být 2 jednotky převedeny ve lhůtě 10 měsíců. Žalobci náležitě nereflektují, že v řízení uplatnili podle žalobních skutkových tvrzení náhradu nemajetkové újmy proti státu podle OdpŠk. Zákon [číslo] Sb., o vlastnictví bytů není ve vztahu k OdpŠK v poměru speciality, na to jde o zákon již zrušený a tedy neplatný.

25. Soud I. stupně modifikoval základní částku podle kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, avšak snížení základní částky o 50 % za složitost řízení nepovažuje odvolací soud za odpovídající okolnostem dané věci. Podle odvolacího soudu je na místě snížení o 35 %, když řízení probíhalo na třech stupních obecné soudní soustavy a před Ústavním soudem, bylo složité z hlediska procesního, jak správně shledal soud I. stupně, nedošlo však k takové změně právní úpravy, která by byla pro posouzení věci zásadní, jelikož věc byla po celou dobu řízení posuzována podle zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů. Základní částku není třeba navyšovat za postup soudu, neboť skutečnost, že postup soudu se podílel na délce řízení, byla náležitě zohledněna v závěru o nepřiměřené délce řízení a ve formě zadostiučinění, které bylo přiznáno v penězích. Žalobci se na délce řízení nepodíleli, proto hledisko chování poškozeného se na výsledné částce negativně neprojeví. Z hlediska významu řízení pro žalobce však soud I. stupně učinil správnou úvahu o sdílené újmě žalobců ohledně nejistoty dlouze vedeného posuzovaného řízení, neboť žalobci vystupovali v řízení na straně žalující a sdíleli společný zájem na výsledku řízení. Odvolací soud proto souhlasí se soudem I. stupně, že z hlediska významu řízení pro žalobce je namístě snížit základní částku o 10 %.

26. Oproti soudu I. stupně odvolací soud shledal, že přiměřeným zadostiučiněním vůči každému ze žalobců je částka [částka]. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení se každému ze žalobců již dostalo odškodnění ve výši [částka], náleží každému z nich dalších [částka]. Žalobcům náleží i úroky z prodlení z přisouzených částek, když žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou nemajetkové újmy, a to ode dne [datum], jak správně uvedl soud I. stupně v bodu 26. odůvodnění napadeného rozsudku, na který odvolací soud z důvodu stručnosti odkazuje, žalobci však požadovali úroky z prodlení až ode dne [datum].

27. Odvolací soud proto změnil výroky III. a IV. napadeného rozsudku podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit každému ze žalobců [částka], včetně příslušného úroku z prodlení, ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu I. stupně ve výrocích III. a IV. potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

28. Vzhledem ke změně napadeného rozsudku odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů podle § 224 odst. 2, § 142 odst. 2 (podle zásady úspěchu) a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (podle zavinění na částečném zastavení řízení) a přiznal žalované, která byla v řízení procesně úspěšnější poměrnou část náhrady nákladů řízení. Odvolací soud vycházel z předmětu řízení, kterým byla náhrada nemajetkové újmy a majetkové újmy ve výši [částka] (objektivní kumulace nároků), po částečném zpětvzetí ve výši [částka] O částečném zastavení řízení soud I. stupně rozhodl usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. V případě objektivní kumulace nároků se o náhradě nákladů řízení účastníků rozhoduje jediným výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). Při určování úspěchu a neúspěchu účastníka, který se vedle nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení domáhal i nároku na peněžité plnění, je třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků. V řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup podle OdpŠk, je tarifní hodnotou částka [částka] podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). V řízení, jehož předmětem je náhrada majetkové újmy v penězích, se vychází z tarifní hodnoty stanovené podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Žalobci měli v řízení jen částečný úspěch, když jim bylo vyhověno ohledně požadavku na odškodnění nemajetkové újmy, ohledně majetkové újmy však byla žaloba zčásti zamítnuta, zčásti bylo řízení zastaveno z důvodu zpětvzetí části nároku. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Podle § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. platí, že jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. V projednávané věci byla od počátku řízení do rozhodnutí soudu I. stupně o částečném zastavení řízení tarifní hodnotou částka [částka] (198 685,45 + 50 000), v této době žalovaná učinila jeden úkon – vyjádření k žalobě a její úspěch ve věci je v rozsahu 79,9 %. V dalším řízení byla tarifní hodnotou částka [částka] (132 644,45 + 50 000), a úspěch žalované ve věci je v rozsahu 72,6 %. Žalované proto náleží náhrada nákladů za první úkon ve věci v rozsahu 59,8 %, za další úkony v rozsahu 45,2%. Kromě vyjádření k žalobě ze dne [datum] učinila žalovaná v řízení následující úkony podle § 1 odst. 3 písm. a), b), c), f) vyhlášky č. 254/2015 Sb. - písemné podání ve věci samé ze dne [datum], příprava na jednání, účast na jednání před soudem dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], příprava na jednání, účast na jednání před soudem dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum], při němž došlo k vyhlášení rozsudku, odvolání žalované ze dne [datum], písemné podání ve věci ze dne [datum], příprava na jednání, účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], příprava na jednání, účast na jednání před soudem dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum], při němž došlo k vyhlášení rozsudku, odvolání žalované ze dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], příprava na jednání, účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum] Celkem jde o 20 úkonů, přičemž výše paušální náhrady podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2005 Sb. činí [částka] za úkon. Za 19 úkonů činí náhrada [částka], z toho 45,2 % činí [částka]. S připočtením náhrady za jeden úkon, za který náleží náhrada v rozsahu 59,8 %, tedy [částka], činí náhrada nákladů žalované [částka]. Ke splnění povinnosti byla žalobcům stanovena lhůta 15 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

29. Výroky I. a II. rozsudku soudu I. stupně nebyly odvoláním napadeny a samostatně nabyly právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).