o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Soud I. stupně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozhodl o zastavení [anonymizováno] v části, aby soud konstatoval porušení práva žalobce na projednání věci pod sp. zn. [spisová značka] v přiměřené lhůtě (výrok I), dále rozhodl o zamítnutí žaloby o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75% od [datum] do zaplacení (výrok II) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů [anonymizováno] (výrok III).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé [anonymizována dvě slova] pro [anonymizováno] nedovoleného přerušení těhotenství se souhlasem těhotné ženy, a to konstatováním porušení práva žalobce na projednání věci pod sp. zn. [spisová značka] v přiměřené lhůtě a zaplacením přiměřeného zadostiučinění ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení. Celková doba [anonymizována dvě slova] trvala 8 let a 2 měsíce, přičemž dle žalobce by přiměřená délka měla činit nejvýše 6 let. Odsuzující rozsudek se dotýkal profesní sféry žalobce jakožto obžalovaného a mohl vyústit i v zákaz profesní [anonymizováno] a v nemožnosti provozovat vlastní gynekologickou ordinaci.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná sice připustila, že délku [anonymizována dvě slova] lze hodnotit jako nepřiměřenou, avšak v daném případě není namístě odškodnit žalobce v penězích, neboť [anonymizována dvě slova] bylo skončeno odsuzujícím rozsudkem žalobce. Pravomocně odsouzenému pachateli [anonymizována dvě slova] nemůže v jeho osobnostní sféře vzniknout žádná citelná újma v důsledku nepřiměřené délky. Žalovaná v tomto směru odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a na rozsudky Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ [anonymizováno]“), dle nichž je v tomto případě dostačující konstatování porušení práva na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě. Žalovaná konstatovala porušení práva žalobce a poskytla žalobci rovněž omluvu za nepřiměřenou délku [anonymizováno] stíhání.

4. Soud I. stupně postupoval dle § 115a o. s. ř., přičemž měl ohledně průběhu předmětného [anonymizována dvě slova] za osvědčené následující: [anonymizována dvě slova] bylo proti žalobci zahájeno dne [datum] usnesením, proti němuž podal žalobce stížnost, jež byla zamítnuta. Dne [datum] byla podána obžaloba, prvé hlavní líčení ve věci se konalo [datum], odročeno bylo na den [datum] a dále pak na [datum] pro omluvu obhájce žalobce z důvodu kolize. Další hlavní líčení se konala dne [datum], [datum], toto hlavní líčení bylo odročeno pro omluvu žalobce ze [anonymizována dvě slova], dále se konalo dne [datum]. Na jednání dne [datum] podal žalobce námitku podjatosti, o které rozhodl soud dne [datum], proti tomuto rozhodnutí podal žalobce stížnost, o níž dne [datum] rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem. Dne [datum] se konalo hlavní líčení. Dne [datum] rozhodl krajský soud o stížnosti proti usnesení o opravě protokolace. Dne [datum] se konalo další hlavní líčení, další hlavní líčení bylo dne [datum] odročeno pro [anonymizována dvě slova] žalobce. Dne [datum] se mělo konat hlavní líčení, z důvodu námitky k protokolaci byla věc předložena dne [datum] krajskému soudu k rozhodnutí o stížnosti do usnesení o opravě protokolace. Dne [datum] krajský soud zamítl tuto stížnost a dne [datum] se konalo hlavní líčení, které bylo odročeno z důvodu dalších důkazních návrhů. Dne [datum] se konalo hlavní líčení, na kterém byl vyhlášen odsuzující rozsudek. Žalobce podal odvolání bez odůvodnění, dne [datum] byl soudem vyzván k doplnění odvolání a dne [datum] byl spis předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem k rozhodnutí o odvolání proti rozsudku. Dne [datum] odvolací soud rozhodl, dne [datum] podal žalobce dovolání, dne [datum] byl spis předložen Nejvyššímu soudu a dne [datum] Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobce. Žalobce podal [ulice] stížnost, o které bylo rozhodnuto dne [datum] Ústavní soud odmítl ústavní stížnost žalobce. Celková délka [anonymizováno] trvala od [datum] do [datum], tj. 8 let a 3 měsíce.

5. Po právní stránce aplikoval soud I. stupně na daný případ § 1, § 5 písm. a), b), § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich [anonymizováno] (notářský řád), v platném znění (dále jen„ OdpŠk“) a dovodil, že v posuzovaném [anonymizováno] došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť délku [anonymizováno] v trvání 8 let a 3 měsíců zhodnotil jako nepřiměřenou. V daném případě však zohlednil, že v rozsudku Krajského soudu [obec] pod bodem 155 krajský soud při úvaze o trestu zohlednil mimo jiné i délku doby, která od [anonymizováno] uplynula (více než 6 let od vyhlášení prvostupňového rozsudku), dále zohlednil, že ve věci rozhodovaly 4 druhy soudů (soud I. stupně, soud II. stupně, Nejvyšší soud a Ústavní soud), když tato skutečnost měla nemalý vliv na délku [anonymizováno]. Soud I. stupně rovněž neshledal žádné dlouhotrvající průtahy na straně orgánů státu, úkony byly prováděny plynule a posuzované [anonymizováno] bylo skutkově složité. Žalobce dále podával do vydaných rozhodnutí stížnosti, o kterých muselo být rozhodnuto, navíc ze [anonymizována dvě slova] žalobce muselo být hlavní líčení opakovaně odročeno. Soud I. stupně tak shledal za dostatečné zadostiučinění žalovanou poskytnuté konstatování porušení práva včetně žalovanou zaslané omluvy. Výrok o nákladech [anonymizováno] odůvodnil ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na stejný poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků.

6. Proti výroku II tohoto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání z [anonymizováno] nesprávného právního posouzení věci, nesprávných skutkových zjištění učiněných z provedených důkazů, resp. nesprávného hodnocení listinných důkazů. Žalobci se jeví konstatování porušení práva jako forma omluvy bez peněžitého zadostiučinění jako nedostatečná. Ve vztahu k jednotlivým posuzovaným kritériím pak žalobce uvedl, že [anonymizováno] nebylo namístě posoudit jako složité, neboť znalecký posudek byl již vyžádán v přípravném [anonymizováno] a další nebo revizní znalecký posudek vyžadován nebyl. Skutkovou podstatu nedovoleného přerušení těhotenství neprojednával Okresní soud v Mostě poprvé, shodně se projednává např. i [anonymizováno] ublížení na zdraví, kde se také vyžaduje znalecký posudek z oboru zdravotnictví a je nezbytné dílčí osvojení medicínské terminologie. Žalobci nelze klást k tíži, že se za dobu více než 8 let trvání posuzovaného [anonymizováno] 3x omluvil z účasti na hlavním líčení ze [anonymizována dvě slova], ani podávání opravných prostředků proti procesním usnesením nemělo na průtahy významný vliv. Těžiště průtahů spočívalo v dlouhých pauzách mezi odročovanými hlavními líčeními a skutečnost, že výslechy svědků byly zopakovány, aniž pro tento postup byl důvod. Pokud soud I. stupně odkázal na skutečnost, že trest byl ukládán s ohledem na delší dobu, která uplynula od skutku do vyhlášení rozsudku (odůvodnění [anonymizováno] rozsudku krajského soudu pod bodem 155), pak se jedná o okolnost dle § 39 odst. 3 trestního zákoníku, která se zohledňuje ex offo a toto snížení nelze pojímat jako kompenzaci újmy za nepřiměřenou délku [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] se přímo dotýkalo profesní sféry žalobce, proto [anonymizováno] stíhání způsobovalo žalobci [anonymizována dvě slova]. Ze shora uvedených [anonymizováno] žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví a přizná žalobci náhradu nákladů [anonymizováno].

7. Žalovaná se k odvolání písemně nevyjádřila.

8. Žalobce i žalovaná v souladu s § 214 odst. 3 o. s. ř. souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Odvolací soud přezkoumal z podnětu včasného a přípustného odvolání napadený rozsudek v rozsahu napadeném odvoláním včetně předcházejícího [anonymizováno] podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Soud I. stupně učinil ve věci správná skutková zjištění ohledně průběhu posuzovaného [anonymizována dvě slova], když učinil skutková zjištění týkající se jednotlivých fází posuzovaného [anonymizována dvě slova] včetně doby jejich trvání (přípravné [anonymizována dvě slova] před soudem I. a II. stupně, [anonymizováno] před dovolacím a Ústavním soudem), s uvedením významných procesních úkonů v podobě konání jednotlivých hlavních líčení, případně [anonymizováno] pro jejich odročení či uplatnění opravných prostředků i proti rozhodnutím procesní povahy. Pokud žalobce namítá, že soud I. stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, pak z odvolání žalobce není vůbec zřejmé, jaké konkrétní skutkové zjištění soudu I. stupně považuje žalobce za nesprávné. Tuto námitku tak odvolací soud považuje za zcela nedůvodnou. Nedůvodná je rovněž námitka nesprávného hodnocení listinných důkazů, když žalobce tuto vůbec neodůvodnil a odvolacímu soudu není zřejmé, jaké konkrétní listinné důkazy soud I. stupně nesprávně hodnotil a v čem tato nesprávnost spočívá. Tím méně za situace, kdy průběh a doba trvání posuzovaného [anonymizována dvě slova] byla mezi účastníky [anonymizováno] fakticky nesporná.

10. Odvolací soud se dále zabýval námitkou, zda rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci /podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. a dospěl k závěru, že tomu tak není. Zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně po stránce právní správně za aplikace příslušných ustanovení OdpŠk. Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce [anonymizováno] dle § 31a OdpŠk je dána při současném naplnění předpokladu existence nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřeně dlouhého [anonymizováno], vzniku nemajetkové újmy a příčinné souvislosti mezi nepřiměřeně dlouhým řízením a vznikem nemajetkové újmy. Naplnění těchto předpokladů bylo mezi účastníky [anonymizováno] nesporné, když žalovaná konstatovala porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a zároveň se žalobci za toto omluvila. Sporné bylo mezi účastníky [anonymizováno] pouze to, zda výše uvedené zadostiučinění poskytnuté žalobci žalovanou je dostatečné, či zda žalobci vznikl nárok na finanční zadostiučinění. Soud I. stupně v tomto směru dospěl k závěru, že výše uvedené morální zadostiučinění poskytnuté žalovanou je v daném případě dostatečné. Ohledně tohoto závěru namítal žalobce nesprávné právní posouzení a odvolací soud se tedy níže zabýval spornou otázkou adekvátní formy náhrady (zadostiučinění) vzniklé nemajetkové újmy žalobci.

11. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce [anonymizováno], b) složitosti [anonymizováno], c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v [anonymizováno], a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v [anonymizováno], d) postupu orgánů veřejné moci během [anonymizováno] a e) významu předmětu [anonymizováno] pro poškozeného.

12. Z citovaného § 31a odst. 2 OdpŠk je zřejmé, že nemajetkovou újmu je možné nahradit i jiným způsobem než jen poskytnutím finanční náhrady, když výkladem tohoto ustanovení je zřejmé, že finanční náhrada se poskytne jen tehdy, nebylo-li možné nemajetkovou újmu nahradit jinak (jiným způsobem) a pouhé konstatování porušení práva by bylo nedostatečné (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). [příjmení] zadostiučinění je tedy třeba odvíjet od závažnosti vzniklé újmy (intenzity) a okolností jednotlivého případu. K otázce hodnocení závažnosti vzniklé újmy žalobci v [anonymizována dvě slova], které skončilo pravomocným odsouzením žalobce za úmyslný [anonymizována dvě slova] a uložením trestu za spáchaný [anonymizována dvě slova], odkazuje odvolací soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], kde se tento zabýval otázkou intenzity nemajetkové újmy ve vztahu k odsouzeným pachatelům trestných činů. Nejvyšší soud v tomto rozsudku učinil následující právní závěr:„ Za určitých okolností lze přitom uzavřít, že nemajetková újma způsobená žalobci je tak nízké intenzity, že přiměřeným zadostiučiněním bude samotné konstatování porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. V každém [anonymizováno] je proto třeba vždy zvažovat, zda nenastaly okolnosti, které vznik nemajetkové újmy vyvracejí. Takovou okolností může (ale nemusí) být i to, že se náhrady nemajetkové újmy domáhá pravomocně odsouzený pachatel [anonymizována dvě slova] právě za délku [anonymizována dvě slova], v němž byl shledán vinným, popřípadě mu byl i uložen trest. [anonymizována dvě slova] je pouze logickým důsledkem [anonymizována dvě slova] pachatele, který svým jednáním jeho zahájení způsobil.“ Ve výše uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud dále odkázal na judikaturu [anonymizováno], který v obdobných případech přiznává částky minimální, případně považuje za dostatečné samotné konstatování porušení práva (např. rozsudek čtvrtého senátu [anonymizováno] ze dne [datum], ve věci [anonymizováno] proti [země], stížnost [číslo] rozsudek čtvrtého senátu [anonymizováno] ze dne [datum], ve věci [anonymizováno] proti [země], stížnost [číslo] rozsudek prvního senátu [anonymizováno] ze dne [datum], ve věci [anonymizováno] proti [země], stížnost [číslo]).

13. V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] pak Nejvyšší soud na výše uvedené závěry navázal řešením otázky, zda lze přihlížet k výsledku [anonymizována dvě slova], jestliže judikatura Nejvyššího soudu v zásadě nepokládá výsledek posuzovaného [anonymizováno] za podstatný pro stanovení odškodnění, a zda [anonymizována dvě slova], v němž byla osoba žádající o odškodnění odsouzena za [anonymizována dvě slova], je pro zmíněnou osobu méně významným, ačkoli judikatura Nejvyššího soudu pokládá [anonymizována dvě slova] za typicky [anonymizováno] se zvýšeným významem pro poškozeného. Nejvyšší soud v citovaném rozsudku ze dne [datum] vyslovil právní názor, že při stanovení formy a výše náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku [anonymizována dvě slova] je třeba při hodnocení významu předmětu [anonymizováno] pro účastníka přihlížet k tomu, že poškozený (pachatel) byl uznán vinným ze spáchání úmyslného [anonymizováno] činu. Nejvyšší soud dále uvedl:„ Řečeno jinak, obviněný pachatel úmyslného [anonymizována dvě slova] na sebe nejistotu uvrhuje sám, a je-li zahájeno [anonymizována dvě slova], přestává být tato nejistota v pouhé potencionální sféře (stává se hmatatelnější). Pachatel úmyslného [anonymizována dvě slova] má rovněž možnost tuto nejistotu přetavit v jistotu, typicky se doznat, což má zpravidla rovněž odezvu ve snížení v úvahu připadajícího [anonymizováno] postihu. Co se týká významu předmětu [anonymizováno], bylo by na věc možno nahlížet (vnější optikou) tak, že v porovnávaných příkladech jsou ve hře stejná práva a povinnosti, stejně důležitá pro život jednotlivce, neboť v obou situacích může [anonymizováno] skončit jak rozhodnutím zcela zprošťujícím, tak i odsuzujícím. Význam [anonymizováno] ovšem nepochybně rozdílný je, neboť obviněný pachatel úmyslného [anonymizována dvě slova] v [anonymizována dvě slova] prakticky doufá v selhání orgánů činných v [anonymizována dvě slova], které pro něj bude znamenat„ vyváznutí“ bez trestu, v opačném případě se mu dostane trestu, s nímž musel být eventuelně smířen. Obviněný, který se [anonymizována dvě slova] nedopustil, v [anonymizována dvě slova] podstupuje nejistotu spočívající v možnosti, že dojde k tzv. justičnímu omylu, který jej vystaví neoprávněnému trestu a popř. i jiným negativním důsledkům (např. neoprávněnému společenskému zavržení). Uvedené nepopírá skutečnost, že nepřiměřená délka [anonymizována dvě slova] působí újmu i obviněnému, který je v daném průtažném [anonymizováno] shledán vinným. Demonstrována ovšem je výrazná odlišnost ve vznikající újmě. Jestliže má náhrada nemateriální újmy sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného [anonymizováno] uveden a v níž byl tak udržován (srov. část V. stanoviska [stanovisko NS]), pak je třeba relativizovat východisko, dle nějž by v obdobných případech nemělo být (vůbec) přihlíženo k výsledku [anonymizována dvě slova]. Odůvodněn pak bývá i výjimečný závěr, že pachatelům trestných činů je zpravidla újma trpěná nepřiměřenou délkou [anonymizována dvě slova], v němž byli odsouzeni za [anonymizována dvě slova], kompenzována konstatací porušení práva, což platí zvláště pro případ pachatelů úmyslných trestných činů.“

14. Odvolací soud tedy nesouhlasí s námitkou žalobce, že konstatování porušení práva a zaslaná omluva žalované je v daném případě neadekvátní formou zadostiučinění za způsobenou újmu a že žalobci vznikl nárok na finanční odškodnění. V daném případě je ve smyslu § 31 odst. 2 OdpŠk pro posouzení intenzity újmy a okolností, za níž újma žalobci vznikla, zásadní, že žalobce byl v posuzovaném [anonymizována dvě slova] pravomocně odsouzen za úmyslný [anonymizována dvě slova], za který mu byl uložen trest. Je tomu tak proto, že žalobce si spácháním [anonymizována dvě slova] sám způsobil nejistotu ohledně [anonymizováno] stíhání, odsouzení a uložení trestu, který by se s ohledem na objektivní stránku daného [anonymizována dvě slova] mohl dotknout profesní sféry žalobce a to tím, že vědomě spáchal [anonymizována dvě slova]. Z tohoto důvodu je tak újma způsobená nepřiměřenou délkou [anonymizováno] nepatrná. Okolnost spáchání [anonymizována dvě slova] a následného odsouzení žalobce se rovněž projeví i v nižším významu posuzovaného [anonymizováno], byť se jedná o [anonymizována dvě slova], jež je typově považováno za [anonymizováno] s vyšším významem. V tomto směru tak odvolací soud nesouhlasí s dílčím závěrem soudu I. stupně, jenž nesprávně hodnotil význam [anonymizováno] pro žalobce jako zvýšený.

15. K dalším kritériím okolností případu odvolací soud uvádí, že nesouhlasí ani s námitkou žalobce, že posuzované [anonymizováno] nebylo možno hodnotit jako složité. Soud I. stupně nepochybil, pokud hodnotil posuzované [anonymizována dvě slova] jako složité, neboť dle odvolacího soudu se jednalo o složité [anonymizováno] po procesní stránce. Posuzované [anonymizováno] totiž bylo vedeno před soudy 4 instancí a dále bylo opakovaně rozhodováno i o opravných prostředcích žalobce proti nemeritorním rozhodnutím. V tomto směru odvolací soud odkazuje na část IV. Stanoviska [stanovisko NS]:„ Složitost [anonymizováno] z pohledu [anonymizováno] soudu zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena a dále složitost věci samu o sobě. V této souvislosti je však nutno upozornit na to, že účastník může zasáhnout do délky [anonymizováno] i tím, že využívá svého procesního práva podávat opravné prostředky, popřípadě uplatňuje jiné námitky dané mu k dispozici procesními předpisy, a případ tak projednávají soudy, popřípadě jiné orgány veřejné moci, ve více stupních, což však zpravidla nelze klást k tíži poškozeného (viz kritérium ad b/). Lze však vyjít z toho, že [anonymizováno] ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v [anonymizováno], pročež je ospravedlnitelná celková délka [anonymizováno] prodlužována zásadně o dobu za [anonymizováno] před další instancí.“ Ani ve vztahu ke kritériu jednání poškozeného nesouhlasí odvolací soud s námitkou žalobce, neboť soud I. stupně správně zohlednil, že žalobce se na délce posuzovaného [anonymizováno] podílel tím, že se opakovaně v [anonymizováno] před soudem I. stupně omlouval z hlavních líčení ze [anonymizována dvě slova], v důsledku čehož tato musela být odročena, čímž došlo k prodloužení posuzovaného [anonymizováno]. Nadto k odročování hlavních líčení docházelo i z [anonymizováno] podávání opakovaných opravných prostředků žalobcem proti procesním rozhodnutím týkajících se protokolace. Pokud jde o kritérium postupu orgánu veřejné moci, pak odvolací soud částečně souhlasí s námitkou žalobce, že k prodloužení [anonymizováno] před soudem I. stupně přispěly ve dvou případech delší doby mezi odročovanými hlavními líčeními (hlavní líčení dne [datum] bylo odročeno na den [datum] a hlavní líčení dne [datum] bylo odročeno na den [datum]), avšak tyto dílčí průtahy se na délce posuzovaného [anonymizováno] neprojevily žádným podstatným způsobem, neboť v ostatních případech byly úkony v [anonymizováno] před [anonymizováno] soudem I. stupně prováděny plynule, stejně tak v dalších fázích [anonymizováno].

16. Odvolací soud tak pouze souhlasí s námitkou žalobce, že soud I. stupně dospěl k nesprávnému dílčímu právnímu závěru, pokud považoval za kompenzaci nepřiměřené délky skutečnost, že Krajský soud v Ústí nad Labem při úvaze o trestu zohlednil mimo jiné délku doby, která uplynula od spáchání [anonymizována dvě slova]. V tomto směru lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v němž Nejvyšší soud vyslovil právní názor, že jestliže byl uložen nižší trest nikoli proto, aby jím byla kompenzována nepřiměřená délka [anonymizována dvě slova], ale proto, že se osoba po dlouhou dobu, která od spáchání [anonymizována dvě slova] jiného trestně postižitelného jednání, nedopustila, pak je nesprávná úvaha, že tímto byla délka [anonymizována dvě slova] kompenzována v rámci uloženého trestu v [anonymizována dvě slova].

17. Ani tato chybná dílčí úvaha soudu I. stupně však nemá dle odvolacího soudu vliv na správnost právního závěru, že žalobci v daném případě nenáleží finanční odškodnění za nemajetkovou újmu. V daném případě totiž bylo zásadní, že žalobce byl v posuzovaném [anonymizováno] pravomocně odsouzen pro úmyslný [anonymizována dvě slova], v důsledku čehož si již samotným spácháním [anonymizována dvě slova] způsobil sám nejistotu, zda bude trestně stíhán, odsouzen a zda mu bude udělen trest, jenž se dotkne jeho profesní [anonymizováno]. Z tohoto důvodu je tak intenzita újmy způsobená nepřiměřenou délkou [anonymizována dvě slova] nepatrná, když ani ostatní okolnosti případu tuto nezvýšily, neboť se jednalo o složité [anonymizováno], orgány veřejné moci se dopustily pouze dílčího průtahu, sám žalobce se na délce [anonymizováno] podílel a význam posuzovaného [anonymizováno] byl pro žalobce nižší, neboť byl logickým důsledkem spáchání [anonymizována dvě slova]. Z tohoto důvodu je tak správný závěr soudu I. stupně, že dostatečnou satisfakcí bylo pro žalobce v daném případě konstatování porušení práva a omluva ze strany žalované.

18. Z výše uvedených [anonymizováno] odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to ve výroku o věci samé a i v závislém výroku o nákladech [anonymizováno], o nichž soud I. stupně správně rozhodl.

19. O nákladech odvolacího [anonymizováno] bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla sice zcela úspěšná v odvolacím [anonymizováno], avšak žádné náklady [anonymizováno] jí nevznikly.