o zaplacení 63 625 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. dubna 2025, č. j. 15 C 7/2025-42,

1. Rozsudkem ze dne 17. 4. 2025 soud prvního stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 63 625 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně od 29. 11. 2024 do zaplacení (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 63 625 Kč jako náhrady nemajetkové újmy v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen „posuzované řízení“). Předmětem řízení bylo výživné nerozvedené manželky [jméno FO], žalobce v řízení vystupoval jako žalovaný. Žalobce za 7 let trvající řízení požadoval 108 000 Kč, avšak žalovaná mu v rámci předběžného projednání nároku přiznala toliko částku 44 375 Kč.

3. Po vymezení dalších žalobních tvrzení a obrany žalované soud prvního stupně uvedl, jaká skutková zjištění učinil o průběhu posuzovaného řízení ze spisu Okresního soudu [adresa] sp. zn. [spisová značka].

4. Zjištěný skutkový stav posoudil po právní stránce podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen „OdpŠk“). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk, neboť celkovou délku řízení 6 let a 11 měsíců lze hodnotit jako nepřiměřenou. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění soud vycházel ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010.

5. Soud prvního stupně poukázal na skutečnost, že řízení probíhalo po většinu času pouze před soudem prvního stupně. Ve věci samé rozhodoval jednou soud prvního stupně a jednou odvolací soud. Po skutkové, procesní i právní stránce bylo řízení složité, o čemž vypovídá rozsah spisového materiálu. V řízení soud prováděl listinné důkazy, vyslýchal svědky a zástupce znalce. Řešil také dožádání na [stát]. Význam řízení pro žalobce shledal jako běžný, když se jednalo o žalobu na výživné nerozvedené manželky. Poukázal na to, že se jednalo o specifické řízení, ve kterém jsou to účastníci, kteří jsou schopni ovlivnit samotnou délku řízení spoluprací a poskytováním tvrzení a důkazů a podkladů pro rozhodnutí soudu. Žalobce se na délce řízení významně podílel, byl opakovaně vyzýván k dodání podkladů pro vypracování znaleckého posudku a po dobu cca 3 let tyto nedodal. Za průtahy v uvedeném období je odpovědný pouze žalobce. Byť se mohlo jednat o procesní taktiku v řízení, nelze za průtahy v tomto období činit odpovědným stát.

6. Soud prvního stupně vyšel ze základní sazby 15 000 Kč za 1 rok řízení, za první 2 roky ve výši poloviční a dospěl k částce 88 750 Kč. Tuto částku ponížil o 20 % za složitost řízení, zejména hmotněprávní a procesní, neboť bylo třeba opakovaně řešit žádosti o odročení jednání, opakované jmenování znalců, výzvy účastníkům k možnému vedení sporu, výzvy k odstranění vad a žádosti o prodloužení lhůty k vyjádření. Dále ji ponížil o 30 % z důvodu podílu žalovaného na řízení. Žalobce takřka o polovinu celkové délky prodloužil řízení, když soudu a znalci nedodal veškeré podklady pro vypracování znaleckého posudku. Zvýšený význam řízení žalobce netvrdil a obecně pro žalobce zvýšený nebyl. Orgány státu nevedly řízení excesivně, nelze tak za jejich postup základní odškodnění zvyšovat. Řízení proběhlo před dvěma stupni soudní soustavy a ani tento parametr soud do výpočtu nepromítl. Žalovanou přiznané odškodnění tak shledal dostatečným plně reparovat vzniklou nemajetkovou újmu. Žalobu proto zamítl.

7. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalované, jako nezastoupenému účastníku, náhradu za čtyři úkony.

8. Proti rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Namítal, že soud nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Pokud soud aspekty konkrétní věci odsunul z důvodu jen nepatrného významu posuzovaného řízení pro žalobce, pak podle žalobce rozhodnutí trpí vadami. Měl za to, že úvaha soudu o výši zadostiučinění a jeho závěry nejsou řádně a logicky odůvodněny. Zejména soud zcela nesprávně a nedostatečně zhodnotil kritérium postupu soudu v řízení, které je svým významem kritériem nejdůležitějším. Poukázal na to, že celých 6 let probíhalo řízení na soudu prvního stupně, u následného odvolacího řízení při jednání účastníci uzavřeli smír, když po sedmi letech trvání řízení bylo nasnadě, že rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo s to u odvolacího soudu obstát. Zhodnocení aplikace kritéria postupu obecného soudu je tak strohé a rozhodnutí činí nepřesvědčivým a až nepřezkoumatelným. Soud bez dalšího hodnotil jen údajné průtahy způsobené žalobcem a postup soudu jako takového, jakož i postup soudu vůči znalci, nezkoumal a nehodnotil. Přitom soud má řadu procesních nástrojů pro případ absentujících podkladů pro znalce, ze kterých využil uložení povinnosti manželce žalobce, aby ona doložila svá skutková tvrzení, což neučinila. Žalobce podklady, které měl k dispozici, znalci poskytl. Žalobce nesouhlasí se závěrem soudu, že z hlediska významu řízení pro jeho osobu šlo o význam běžný. Soud nedůvodně bagatelizoval význam věci pro žalobce a nevzal v úvahu, že základem odškodnění je dlouhotrvající nejistota výsledku posuzovaného řízení. Kritérium významu předmětu řízení pro žalobce a pozornost subjektivním okolnostem/poměrům na jeho straně, které v žalobě tvrdil, nebyly v zásadě projednány. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalovaná se vyjádřila k odvolání žalobce tak, že rozsudek považuje za správný po formální i věcné stránce a odvolání za nedůvodné. Poukázala na vnitřní rozpornost odvolání, kdy žalobce uvádí, že soud z důvodu jen nepatrného významu posuzovaného řízení pro žalobce veškeré ostatní aspekty konkrétní věci odsunul. Toto tvrzení se nezakládá na pravdě, soud hodnotil význam předmětu řízení pro žalobce jako běžný a z toho důvodu nijak nemodifikoval základní částku. Sám žalobce pak v doplnění odvolání uvádí, že nesouhlasí se závěrem soudu o běžném významu, zároveň ale soudu vyčítá, že se kritériem významu řízení nezabýval. Pokud žalobce nesouhlasí s tím, jak soud hodnotil význam předmětu řízení pro žalobce, měl tvrdit a prokazovat, že řízení pro něj mělo zvýšený význam. Taková tvrzení ale v průběhu řízení neuplatnil. Z posuzovaného spisu jednoznačně vyplývá nesoučinnost žalobce se soudem, respektive se znalcem. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud potvrdil rozsudek a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. V doplnění odvolání žalobce namítal, že snížení o 30 % z důvodu jednání poškozeného neodpovídá skutkovému stavu věci, odmítal, že by v řízení působil obstrukce. I přes neaktivitu žalobce, soud neměl zůstat nečinný, neboť platí povinnost soudu rozhodnout v přiměřené lhůtě. Soud prvního stupně měl přihlédnout k tomu, že to byl soud, kdo nevyužil opatření, kterými disponuje, aby průtahům předešel. Snížení základní částky o 50 % považuje v jeho věci za nepřiměřeně tvrdé. Při jednání odvolacího soudu žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě vyhoví a přizná žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

11. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 6 o. s. ř. a po doplnění dokazování podstatným obsahem spisu Okresního soudu [adresa] sp. zn. [spisová značka] (§ 213 odst. 2, § 213a odst. 1 o. s. ř.) shledal, že odvolání žalobce není opodstatněné.

12. Soud prvního stupně v zásadě zjistil skutkový stav věci v potřebném rozsahu a provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu Okresního soudu [adresa] sp. zn. [spisová značka] vyplývají i další významná zjištění pro posouzení věci, odvolací soud doplnil dokazování podstatným obsahem uvedeného spisu a vzal za prokázané následující skutečnosti: žaloba byla doručena žalovanému [Jméno žalobce] dne 5. 6. 2017; v usnesení ze dne 8. 8. 2018, č. j. [spisová značka], kterým soud ustanovil znalecký ústav k podání znaleckého posudku ke zjištění výše příjmů žalovaného z výkonu funkcí statutárního orgánu právnických osob v období od 1. 5. 2017 do současnosti, soud uložil podle § 127 odst. 3 o. s. ř. povinnost poskytnout znalci veškerou nezbytnou součinnost, včetně veškeré dokumentace, to i dokumentace vedené právnickými osobami, v nichž vykonává funkci statutárního orgánu, nebo v nichž vlastní většinový podíl, a poučil žalovaného o možnosti uložení pořádkové pokuty až do výše 50 000 Kč v případě nesplnění uložené povinnosti; při jednání soudu dne 18. 9. 2020 byl proveden k důkazu rozsudek Okresního soudu [adresa] ze dne 8. 8. 2018, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 7. 9. 2018, a kterým byl prokazován rozvod manželství účastníků řízení, s tím, že tím je ohraničeno období, za které žádá žalobkyně výživné nerozvedené manželky; dne 14. 2. 2022 vyžadoval soud součinnosti ke zjištění majetkových a výdělkových poměrů žalovaného od bank, společnosti [právnická osoba]. a společnosti [právnická osoba]. sídlící na [stát]; v odpovědi na žádost ze dne 14. 2. 2022 společnost [právnická osoba]. uvedla, že požadované účetní sestavy nelze soudu předložit z důvodu zachování obchodního tajemství, GDPR a závazků ze smluv, kde se společnost zavazuje nesdělovat informace třetím osobám, přičemž dopis podepsali jednatelé [Jméno žalobce] a [jméno FO]; usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 18. 4. 2024, č. j. [spisová značka], kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že soud schválil smír mezi účastníky a rozhodl o nákladech státu a vrácení části soudního poplatku, nabyl právní moci dne 21. 5. 2024.

13. Po takto doplněném dokazování je zjištěný skutkový stav věci způsobilým podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu.

14. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně posoudil věc správně i po právní stránce, pokud dospěl k závěru, že přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy vzniklé žalobci v důsledku nesprávného úředního postupu představuje částka 44 375 Kč, kterou v rámci předběžného projednání nároku již žalovaná žalobci uhradila. Své rozhodnutí soud prvního stupně řádně odůvodnil ve smyslu ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud nepovažuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Ostatně, pokud by bylo, žalobce by stěží mohl uplatnit své věcné odvolací námitky.

15. Soud I. stupně správně určil délku posuzovaného řízení 6 let a 11 měsíců, když ve vztahu k žalobci, v posuzovaném řízení v postavení žalovaného, je třeba za počátek rozhodné doby brát okamžik, kdy mu byla doručena žaloba, tj. den 5. 6. 2017, jelikož až od tohoto okamžiku začala jeho nejistota ohledně výsledku řízení. Řízení pak skončilo 21. 5. 2024, kdy nabylo právní moci usnesení odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že soud schválil smír mezi účastníky.

16. Při úvaze, zda lze zjištěnou délku řízení považovat za přiměřenou, soud prvního stupně vycházel z kritérií stanovených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, která jsou obdobným způsobem hodnocena i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění.

17. Je prokázanou skutečností, že řízení bylo složité po skutkové, procesní i právní stránce. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, byť převážnou část před soudem prvního stupně. Soud prvního stupně i soud odvolací rozhodovaly každý ve věci samé jednou. Soud prováděl dokazování listinami velkého rozsahu, znaleckým posudkem a výslechem znalce. Po procesní stránce soud musel opakovaně poučovat účastníky podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. (čímž byla prolomena koncentrace řízení), řešil žádosti o odročení, opakovaně jmenoval znalce, k podání znaleckého posudku soud ustanovil znalecký ústav, opakovaně vyzýval žalobce k dodání podkladů pro vypracování znaleckého posudku, rozhodoval o znalečném, vyžadoval součinnosti, včetně součinnosti v zahraničí.

18. Nelze přisvědčit námitce žalobce, že soud prvního stupně nedostatečně zhodnotil kritérium postup soudu v řízení, a že se jedná o kritérium svým významem nejdůležitější. Nejdůležitějším kritériem při hodnocení přiměřenosti délky řízení je význam předmětu řízení pro poškozeného. Na tomto místě pak nelze přisvědčit žalobci, že soud prvního stupně shledal jen nepatrný význam předmětu řízení pro žalobce. Z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že soud shledal význam předmětu řízení jako běžný, když typově se nejednalo o spor se zvýšeným významem pro poškozeného, jako je např. řízení trestní, nebo řízení, jehož předmětem je právo o ochranu osobnosti, pracovněprávní či rodinněprávní vztahy nebo věci osobního stavu, a žalobce zvýšený význam řízení netvrdil.

19. Pokud jde o kritérium postupu soudu během posuzovaného řízení, pak oporu v provedeném dokazování má zjištění soudu prvního stupně, že nedošlo k excesům, ani nedocházelo k obdobím nečinnosti. Namítá-li žalobce, že soud v posuzovaném období nesprávně ohraničil období, ve kterém měl žalobce doložit listiny, a že ke změně právního názoru ohledně časového období došlo až po změně předsedající soudkyně, nemůže jeho námitka obstát. Žalobce přehlíží, že v usnesení ze dne 8. 8. 2018, č. j. [spisová značka], bylo období ohraničeno od 1. 5. 2017 do současnosti z toho důvodu, že žalobkyně požadovala výživné nerozvedené manželky právě od května 2017 a v době vydání usnesení nebylo manželství účastníků pravomocně rozvedeno. O rozvodu manželství se soud v posuzovaném řízení dozvěděl až při jednání dne 18. 9. 2020, k důkazu byl proveden rozsudek. Znalecký ústav však vrátil spis soudu bez vypracovaného znaleckého posudku (pro absenci podkladů) již 14. 5. 2020. Teprve poté, co bylo zjištěno, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno, mohl soud upravit znalecký úkol zadáním konkrétního období.

20. K rozhodnutí ve věci bylo třeba zjistit majetkové a výdělkové poměry účastníků, přičemž žalobce, v posuzovaném řízení v postavení žalovaného, nespolupracoval, ačkoli mu soud uložil povinnost podle § 127 odst. 3 o. s. ř., aby poskytl znalci součinnost. Žalobce k tomu nepřiměla ani pohrůžka uložení pořádkové pokuty pro případ nesplnění uložené povinnosti. Na výzvy soudu k předložení požadovaných listin žalobce reagoval žádostmi o prodloužení lhůty. V rámci tohoto odškodňovacího řízení pak žalobce potvrdil, že potřebné listiny vskutku neodevzdal, šlo o jeho procesní strategii (mezi účastníky probíhalo řízení o vypořádání SJM). Je pravdou, že soud mohl být razantnější a uložit žalovanému pořádkovou pokutu, avšak není žádného důvodu pro to, aby tehdejší procesní pasivita žalobce šla k tíži státu a odrazila se v kritériu postupu soudu, který pasivní nebyl a snažil se příslušné podklady od žalovaného získat. Žalobce svojí procesní strategií založené na pasivitě nakonec přispěl k prodloužení celkové délky řízení více jak o třetinu. Z celkové délky řízení 83 měsíců totiž trvalo celkem 31 měsíců [od 1. 10. 2018 (znalec žádal o podklady) do 14. 5. 2020 (znalec vrátil spis bez vypracovaného znaleckého posudku) a od 14. 6. 2021 (znalec žádal žalovaného o podklady) do 12. 5. 2022 (soud zaslal znalci podklady)], než se soudu podařilo určité podklady získat, a mohl být vypracován znalecký posudek. Nelze přehlédnout, že v rámci žádosti o poskytnutí součinnosti adresované společnosti [právnická osoba]., v níž žalobce byl společníkem a jednatelem, odpovídal soudu za společnost právě žalobce jako jednatel, přičemž společnost odmítla požadované podklady předložit.

21. Byť bylo posuzované řízení složité, odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že délka posuzovaného řízení neodpovídá jeho složitosti, neboť probíhalo převážně před soudem prvního stupně, a nelze ji tak považovat za přiměřenou. V řízení došlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces, zaručeného čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jehož součástí je požadavek na přiměřenost délky řízení.

22. Soud prvního stupně zvolil odpovídající formu odškodnění, když konstatování porušení práva by v daném případě nebylo postačující k odčinění vzniklé újmy. Soudem prvního stupně určená částka 15 000 Kč za jeden rok řízení (za první dva roky v poloviční výši), tedy na spodní hranici rozpětí uvedeného ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, je adekvátní zjištěné délce řízení.

23. Odvolací soud toliko odlišně od soudu prvního stupně modifikoval základní částku 88 750 Kč z hlediska jednotlivých kritérií, neboť považoval za okolnostem věci přiléhavější, aby z hlediska jednání poškozeného byla základní částka ponížena o 20 %, když žalobce přispěl k prodloužení délky řízení více než o třetinu, ale nikoli o polovinu, jak uvedl soud prvního stupně, a z hlediska složitosti věci o 30 %, když řízení vskutku složité bylo, jak uvedeno výše. Kritéria postup soudu v řízení a význam předmětu řízení pro poškozeného se na výši odškodnění neprojeví.

24. Ve výsledku je tedy správný závěr soudu prvního stupně o snížení základní částky o 50 % a o tom, že přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu žalobce představuje částka 44 375 Kč. Tuto mu již žalovaná přiznala v rámci předběžného uplatnění nároku. Další finanční požadavky žalobce nejsou oprávněné.

25. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

26. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal v odvolacím řízení procesně úspěšné žalované. Žalované jako nezastoupenému účastníku náleží náhrada v paušální výši podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to ve výši 300 Kč za jeden úkon. Žalovaná v odvolacím řízení učinila tři úkony – vyjádření k odvolání, příprava na jednání a účast na jednání odvolacího soudu. Výše náhrady proto činí 900 Kč. Ke splnění povinnosti byla žalobci stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).