o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně uložil žalované, aby do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatila žalobci jednak částku [částka] spolu s úrokem z prodlení jdoucím z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 % ročně (výrok I), jednak náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobce (výrok II). Usnesením ze dne [datum] soud doplnil rozsudek ze dne [datum] o výrok III, kterým uložil žalované povinnost zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 8 náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě podané soudu [datum], kterou se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tvrzením, že byl zaměstnancem žalované na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], naposledy vykonával práci vedoucího zaměstnance na pozici ředitel oblasti. Dne [datum] byl z pracovního místa vedoucího zaměstnance odvolán a dne [datum] mu byla předána výpověď podle § 52 písm. c) zákoníku práce s tím, že k rozvázání pracovního poměru po odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance nedochází v souvislosti se zrušením daného pracovního místa v důsledku organizační změny, a proto žalobci nenáleží odstupné. Žalobce měl však za to, že zastával pracovní pozici, která byla v důsledku organizační změny zrušena. Změna v organizaci byla oznámena [datum] statutárním ředitelem žalované [příjmení] [jméno] [příjmení]. Pozice, kterou zastával, zanikla, a ani neexistuje srovnatelná pozice s takto zaniklou pozicí. U žalované platila podniková kolektivní smlouva pro roky 2017 - 2019 a podle čl. 8 odst. 8.1 kolektivní smlouvy činí odstupné v jeho případě čtyřnásobek průměrné měsíční mzdy. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Odmítla, že by k rozvázání pracovního poměru po odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance došlo v souvislosti se zrušením daného pracovního místa. Skutečnost, zda v důsledku organizační změny u žalované došlo k poklesu o jednu řídící úroveň, nemá pro projednávanou věc žádný význam. I v případě, že by k poklesu úrovně došlo, nezakládá tato skutečnost právo žalobce na odstupné. Záměrem kolektivní smlouvy pak nebylo rozšiřovat okruh osob, na které se má odstupné vztahovat, ale upravit výši odstupného pro ty zaměstnance, kteří jsou u žalované nepřetržitě zaměstnáni 10 let a více a u nichž ze strany žalované došlo k rozvázání pracovního poměru z důvodu § 52 písm. a) až c) zákoníku práce, nikoliv z důvodu fikce nadbytečnosti, jak je tomu v případě žalobce.

3. Soud I stupně vyšel z prokázaných zjištění, že žalobce byl v pracovním poměru u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], pracovní poměr vznikl [datum]. S účinností od [datum] žalobce vykonával druh práce ředitel oblasti Elektro, která byla zařazena v divizi [obec], a jeho nadřízeným byl výkonný ředitel divize. Žalovaná odvolala žalobce z vedoucího pracovního místa z důvodu, že v době ode dne [datum] nemá možnost přidělovat mu práci, která by odpovídala jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Výkon práce na vedoucím místě skončil dne [datum]. Ing. [jméno] [příjmení] oznámil dne [datum] formou e-mailu změnu organizační struktury s tím, že od začátku roku 2019 nebudou divize v České republice rozděleny podle regionů, ale podle segmentů. [jméno] [příjmení] pak e-mailem ze dne [datum] informoval žalobce, že oblast Elektro se nově začlení do závodu [ulice] stavitelství a bude patřit do divize Inženýrské stavitelství. Pozici ředitele oblasti Elektro obsadil nově [jméno] [příjmení], má stejné pravomoci jako žalobce.

4. Soud I. stupně posoudil věc podle § 73a odst. 2 zákoníku práce. Poukázal na to, že vedoucí zaměstnanec může být z vedoucího pracovního místa odvolán, že odvolání musí být provedeno písemně, a že odvolanému zaměstnanci musí zaměstnavatel nabídnout práci, která by odpovídala zdravotnímu stavu a kvalifikaci zaměstnance. Pokud zaměstnavatel takovou práci nemá nebo ji zaměstnanec nepřijme, nastává překážka v práci na straně zaměstnavatele podle § 208 zákoníku práce a fikce výpovědního důvodu podle § 52 písm. c) zákoníku práce. Podle čl. 8 odst. 8.1. kolektivní smlouvy přísluší zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem podle § 52 písm. a) až c) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů a jehož pracovní poměr u zaměstnavatele trval nepřetržitě alespoň 10 roků, odstupné ve výši čtyřnásobku jeho průměrného výdělku. Podle čl. 8 odst. 8.2. kolektivní smlouvy„ zaměstnanci náleží odstupné při nepřetržitém trvání pracovního poměru alespoň 10 roků, ale méně než 20 let při skončení pracovního poměru uplynutím výpovědní doby ve výši čtyřnásobku průměrného výdělku“. Soud I. stupně v souvislosti s uvedenými ustanoveními kolektivní smlouvy odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], v němž dovolací soud vyjádřil, že skutečnost, že zaměstnanci nenáleží odstupné na základě ust. § 67 odst. 1 zákoníku práce ještě neznamená, že mu na něj nevzniklo právo jinak, například na základě dohody zaměstnance a zaměstnavatele nebo na základě vnitřního předpisu. Na odstupné proto může vzniknout – je-li to dohodnuto ve smlouvě nebo stanoveno vnitřním předpisem – právo i zaměstnanci, kterému byla dána výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 73 odst. 6 věty třetí zák. práce ve spojení s ustanovením § 52 písm. c) zák. práce poté, co byl odvolán z vedoucího pracovního místa, aniž by toto místo bylo zrušeno, stejně jako zaměstnanci, jehož pracovní poměr založený jmenováním na dobu určitou skončil odvoláním z vedoucího pracovního místa podle ustanovení § 73 odst. 6 části první věty za středníkem zák. práce.

5. Soud I. stupně shledal, že v posuzované věci nedošlo k řádnému splnění nabídkové povinnosti zaměstnavatele ve smyslu § 73a odst. 2 zákoníku práce. Spolupracovníci žalobce, se kterými rovněž došlo k ukončení pracovního poměru v důsledku organizační změny, obdrželi odstupné podle § 67 zákoníku práce, na rozdíl od žalobce. Soud vzal za prokázané, že pracovní místo nezaniklo, neboť žalovaná po jednání se žalobcem o dalším působení při změně s ním probírala nové podmínky, které ale žalobce neakceptoval, a poté dostal výpověď. Nastala tak fikce výpovědního důvodu podle § 52 písm. c) zákoníku práce. Pozice byla posléze obsazena jiným pracovníkem. Dáním výpovědi z důvodu skutečnosti, že žalovaná nemá žádnou práci, kterou by mohla žalobci přidělit, pak podle názoru soudu vznikl žalobci v souladu s kolektivní smlouvou, která se vztahuje na všechny zaměstnance bez ohledu na povahu vzniku pracovního poměru, nárok na odstupné ve výši čtyřnásobku průměrného výdělku. Vzhledem k tomu, že žalovaná na základě výzvy neuhradila dlužnou částku ke dni [datum], dostala se do prodlení. S tímto odůvodněním soud žalobě vyhověl.

6. Žalobci rovněž přiznal proti žalované náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť byl ve věci úspěšný. Náklady žalobce jsou náklady na soudní poplatek a právní zastoupení.

7. Žalované dále uložil podle § 148 odst. 1 o. s. ř., aby zaplatila státu náklady, které byly vynaloženy na svědečné.

8. Proti rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalovaná. Vytýkala soudu I. stupně, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že nesprávně posoudil věc po právní stránce. Namítala, že žalobci žádný nárok na odstupné nevznikl, protože k rozvázání pracovního poměru po odvolání žalobce z místa vedoucího zaměstnance nedošlo v souvislosti se zrušením daného pracovního místa v důsledku organizační změny. Opačná tvrzení žalobce nebyla v řízení prokázána. Soud I. stupně správně uzavřel, že v případě žalobce nastala fikce výpovědního důvodu podle § 52 písm. c) zákoníku práce, pominul však, že žádné ustanovení zákoníku práce, ani ujednání v kolektivní smlouvě v uvedeném případě právo na odstupné žalobci nezaložilo. V této souvislosti žalovaná poukázala na výpovědi svědků [příjmení] a [příjmení]. Soud I. stupně neuvedl, z jakého důvodu k jejich výpovědím nepřihlédl. Nesprávně proto zhodnotil provedené důkazy, nepřihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, a dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním potřebným pro právní posouzení věci. Pochybil také při aplikaci práva na jím zjištěný skutkový stav věci, když se nezabýval výkladem příslušného právního jednání, tj. kolektivní smlouvy. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek, žalobu zamítl a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení.

9. Podle žalobce je rozsudek soudu I. stupně správný. S odvolací argumentací žalované nesouhlasil. Žalobce je přesvědčen, že i pro případ, kdy by žalovaná prokázala, že jeho pracovní pozice nezanikla, s čímž se ale neztotožňuje, že nárok na odstupné by mu vznikl podle kolektivní smlouvy. Závěr soudu I. stupně, že mu ustanovení kolektivní smlouvy přiznávají právo na odstupné, je proto správný. Žalobce navrhl, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek a přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Žalovaná považovala argumentaci žalobce za chybnou a setrvala na svém odvolacím návrhu.

11. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., a po doplnění dokazování níže uvedenými listinami (§ 213 odst. 2, 4 a § 213a odst. 1 o. s. ř.) shledal, že odvolání žalované je opodstatněné.

12. Soud I. stupně provedl k důkazu řadu listin, vyslechl žalobce, jednatele žalované a řadu svědků, avšak na základě provedených důkazů neučinil zcela správné závěry, což se promítlo v právním posouzení věci, s nímž odvolací soud nesouhlasí. Pokud jde o dílčí závěr soudu I. stupně, že žalovaná řádně nesplnila nabídkovou povinnost podle § 73a odst. 2 zákoníku práce, pak jde o závěr důkazně zcela nepodložený. V daném směru nebylo žádné dokazování prováděno, ostatně ani být nemuselo, protože pro posouzení věci nebylo vyřešení otázky postupu žalovaného zaměstnavatele před podáním výpovědi právně významné.

13. Vzhledem k tomu, že žalobci byla dána výpověď z pracovního poměru po jeho odvolání z vedoucího pracovního místa dne [datum], je třeba posoudit danou věc i v současné době podle § 73a zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 29. 7. 2020 (dále jen„ zákoník práce“).

14. Podle § 73a odst. 1 zákoníku práce odvolání nebo vzdání se pracovního místa vedoucího zaměstnance musí být provedeno písemně. Výkon práce na pracovním místě vedoucího zaměstnance končí dnem následujícím po doručení odvolání nebo vzdání se tohoto místa, nebyl-li v odvolání nebo vzdání se pracovního místa uveden den pozdější.

Podle § 73a odst. 2 zákoníku práce odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr nekončí; zaměstnavatel je povinen tomuto zaměstnanci navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Jestliže zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci, nebo ji zaměstnanec odmítne, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně platí, že je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c); odstupné poskytované zaměstnanci při organizačních změnách náleží jen v případě rozvázání pracovního poměru po odvolání z místa vedoucího zaměstnance v souvislosti se zrušením tohoto místa v důsledku organizační změny.

15. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce pracoval u žalované naposledy jako ředitel oblasti Elektro, a že toto místo bylo pracovním místem vedoucího zaměstnance ve smyslu ust. § 11 zákoníku práce. Rovněž nebylo sporu o tom, že pracovní poměr žalobce u žalované skončil výpovědí ze dne [datum] danou podle § 52 písm. c) zákoníku práce s přihlédnutím k ust. § 73a odst. 2 zákoníku práce, tedy z důvodu fikce nadbytečnosti, poté co byl žalobce dopisem ze dne [datum] odvolán z vedoucího pracovního místa ke dni [datum].

16. Odvolací soud zopakoval a doplnil dokazování listinami – popisem funkce ředitel oblasti vztahující se k žalobci, organizační strukturou 2018 a organizační strukturou 2019, e-maily ze dne [datum] a ze dne [datum], organizační strukturou oblasti Elektro k [datum], podnikovou kolektivní smlouvou pro roky 2017 2019, organizační strukturou závodu [ulice] stavitelství k [datum], organizační strukturou závodu [ulice] stavitelství k [datum], rozhodnutím žalované o organizační změně ze dne [datum], organizační strukturou k [datum] a popisem funkce ředitel oblasti vztahující se k [jméno] [příjmení], a vzal jimi za prokázané následující skutečnosti.

17. V rámci organizační struktury platné pro rok 2018 byla oblast Elektro zařazena do divize [obec], která byla stejně jako divize Morava a divize Slovensko podřízena statutárnímu řediteli žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] (prokázáno organizační strukturou 2018). V této podobě byla organizační struktura platná od [datum]. Oblast Elektro byla označována jako oblast, protože nesplňovala parametry závodu (prokázáno organizační strukturou platnou k [datum]).

18. Ředitel oblasti Elektro byl zodpovědný za konkrétní oblast a celý prodejní cyklus, mapování situace na trhu, marketing, kalkulace, zpracování nabídky, realizace, záruční závazky a odpovídal za plnění stanovených cílů. [ulice] obrat činil 300 – 350 mil. Měl 5 přímých podřízených (prokázáno popisem funkce ředitel oblasti vztahující se k žalobci).

19. Statutární ředitel žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] rozhodl dne [datum] o organizační změně účinné od 1. 1. 2019. Zřídil divizi Pozemní stavitelství a divizi Inženýrské stavitelství. Do divize Inženýrské stavitelství převedl závod Betony a lomy, závod [ulice] stavitelství a závod Obalovny. Ze stávající divize [obec] převedl do divize Inženýrské stavitelství závod Inženýrské stavitelství [obec] a oblast Elektro, kterou zároveň začlenil do závodu [ulice] stavitelství. Zrušil divizi [obec] a divizi Morava (prokázáno rozhodnutím statutárního ředitele žalované o organizační změně ze dne [datum]).

20. Dne [datum] byli zaměstnanci žalované informováni statutárním ředitelem žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] o plánovaných organizačních změnách způsobených nerovnoměrným rozložením závodů do současných divizí na základě změn uskutečněných v předchozích obdobích. Zaměstnanci byli informováni, že od začátku roku 2019 nebudou divize v České republice rozděleny podle regionů, na divize [obec] a Morava, ale budou organizačně členěny podle segmentů na divizi Pozemní stavitelství, kterou povede [jméno] [příjmení] a divizi Inženýrské stavitelství, kterou povede [jméno] [příjmení]. Do divize Inženýrské stavitelství bude spadat závod Inženýrské stavitelství [obec], závod Inženýrské stavitelství Morava, závod [ulice] stavitelství, závod Obalovny a závod Betony a lomy. Do divize Pozemní stavitelství bude spadat sloučený závod Pozemní stavitelství a Rezidenční a komerční výstavba, závod Monolitické konstrukce a závod Maďarsko a Rumunsko. Změna organizační struktury bude platná k [datum] (prokázáno e-mailem ze dne [datum]).

21. Dne [datum] [jméno] [příjmení] (dosavadní výkonný ředitel divize [obec]) informoval zaměstnance mimo jiné o tom, že od [datum] se oblast Elektro začlení do závodu [ulice] stavitelství, který bude spadat pod divizi Inženýrské stavitelství (prokázáno e-mailem ze dne [datum]).

22. V roce 2019 zůstala v přímé řídící působnosti statutárního ředitele žalované divize Slovensko. Divize [obec] a divize Morava zanikly a namísto nich byly vytvořeny divize Pozemní Stavitelství a divize Inženýrské stavitelství. V divizi Inženýrské stavitelství bylo pět závodů, mezi nimi i závod [ulice] stavitelství (prokázáno organizační strukturou 2019).

23. Pod závod [ulice] stavitelství, jehož ředitelem byl [jméno] [příjmení], náležela mimo další oblasti také oblast Elektro. V době od [datum] do [datum] [jméno] [příjmení] řídil kromě závodu [ulice] stavitelství také oblast Elektro (prokázáno organizační strukturou závodu [ulice] stavitelství k [datum] a k [datum]). O [datum] byl ředitelem oblasti [příjmení] [jméno] [příjmení] (prokázáno organizační strukturou oblasti k [datum]). Hlavním účelem funkce ředitel oblasti je realizace podnikatelské činnosti v rámci dané oblasti (technologické či regionální). Do obecné náplně práce náleží navrhování a realizace marketingové a obchodní strategie dané oblasti na základě tržních analýz a průzkumu místního trhu, rozhodování o výběru vhodných zakázek na základě vyhodnocení rizik a zajištění přípravy nabídky a nabídkové kalkulace, výběr subdodavatelů, dále zodpovídá za realizaci zakázek prostřednictvím svých týmů stavbyvedoucích, případně subdodavatelů (interních a externích) včetně kontroly odstraňování vad a nedodělků a činí potřebná opatření k nápravě, řídí veškeré finanční toky oblasti, vede a rozvíjí svěřené týmy, zodpovídá za konkrétní oblast a celý cyklus s průchodu zakázky firmou: mapování situace na trhu, marketing, kalkulace, zpracování nabídky, realizace, záruční závazky. Velikost oblasti je dlouhodobě 300 mil. Kč (prokázáno popisem funkce ředitel oblasti vztahující se k [jméno] [příjmení]).

24. Podniková kolektivní smlouva uzavřená dne [datum] mezi zaměstnavatelem a odborovými organizacemi upravuje práva a povinnosti smluvních stran a práva zaměstnanců, která lze podle právních předpisů dojednat v rámci kolektivního vyjednávání při realizaci kolektivních a individuálních pracovněprávních vztahů mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem, a zároveň vymezuje oblasti spolupráce smluvních stran. Ustanovení této smlouvy platí pro všechny zaměstnance (čl. 1 základní ustanovení). V čl. 8 smlouvy je upraveno odstupné a odchodné. Podle čl. 8 odst. 8.1. zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů a jehož pracovní poměr u zaměstnavatele trval nepřetržitě alespoň 10 roků, přísluší odstupné ve výši čtyřnásobku jeho průměrného výdělku. Trval-li jeho pracovní poměr u zaměstnavatele nepřetržitě alespoň 20 roků, přísluší mu v uvedených případech rozvázání pracovního poměru odstupné ve výši pětinásobku jeho průměrného výdělku. Podle čl. 8 odst. 8.2 pokud se zaměstnanec po doručení výpovědi z pracovního poměru dané mu zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) zákoníku práce dohodne se zaměstnavatelem na dřívějším rozvázání pracovního poměru dohodou z týchž důvodů, přísluší mu zvýšení odstupného (zákonného nebo popř. zvýšeného podle předchozího odstavce 8.1.) o další jeden násobek jeho průměrného výdělku, a to za každý celý měsíc nevyčerpané (původní) výpovědní doby. Zvýšení odstupného ve stejné výši přísluší též zaměstnanci, který se dohodne na rozvázání pracovního poměru dohodou z důvodů dle § 52 písm. a) až c) zákoníku práce ještě před doručením výpovědi zaměstnavatele z pracovního poměru z týchž důvodů (prokázáno podnikovou kolektivní smlouvou pro roky 2017 2019).

25. Po takto doplněném dokazování je skutkový stav věci způsobilým podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu.

26. V řízení bylo prokázáno, že pracovní místo zastávané žalobcem – ředitel oblasti Elektro, nebylo v důsledku organizační změny přijaté dne [datum] zrušeno, ale celá oblast Elektro, včetně pracovního místa ředitele oblasti, byla s účinností od [datum] převedena z divize [obec], která byla zrušena, do závodu [ulice] stavitelství, který byl začleněn v nově vytvořené organizační struktuře do divize Inženýrské stavitelství. Bylo také prokázáno, že náplň práce nového ředitele oblasti [příjmení] [jméno] [příjmení] je shodná s činností, kterou na pozici ředitele oblasti Elektro vykonával žalobce. Na závěru, že pracovní místo žalobce zůstalo zachováno, nic nemění skutečnost, že oblast Elektro byla v nové organizační struktuře zařazena o jeden stupeň řízení níž, a že došlo ke změně rozsahu pověření v podepisování listin (žalobce v odvolání namítal, že byl oprávněn podepisovat smlouvy do 100 mil. Kč, zatímco [jméno] [příjmení] je oprávněn uzavírat smlouvy do výše 20 mil. Kč). Podstatné totiž je, že byl zachován druh práce ředitel oblasti Elektro, včetně náplně práce, kdy odpadla pouze část pravomocí týkající se rozsahu oprávnění podepisování listin. Je proto správný dílčí závěr soudu I. stupně, že pracovní místo zastávané žalobcem nezaniklo, a v případě žalobce nastala fikce výpovědního důvodu podle § 52 písm. c) zákoníku práce.

27. Pokud ale bylo v řízení prokázáno, že pracovní místo zastávané žalobcem nebylo v důsledku organizační změny zrušeno, podle § 73a odst. 2 část věty druhé za středníkem zákoníku práce, žalobci nevznikl nárok na odstupné.

28. Odvolací soud pak na rozdíl od soudu I. stupně shledal, že nárok na odstupné žalobci nevznikl ani podle podnikové kolektivní smlouvy pro roky 2017 2019 (dále jen„ kolektivní smlouva“). Soud I. stupně náležitě nepřihlédl k ustanovením kolektivní smlouvy a chybně vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], které není dané věci přiléhavé. Je pravdou, že kolektivní smlouva platí pro všechny zaměstnance (viz čl. 1 smlouvy), což je třeba vyložit v souladu s ust. § 24 odst. 1 zákoníku práce tak, že kolektivní smlouva se vztahuje i na ty zaměstnance, kteří nejsou odborově organizováni. [jméno] jak nesprávně dovodil soud I. stupně, že se vztahuje na všechny zaměstnance bez ohledu na povahu vzniku pracovního poměru. Takové ustanovení kolektivní smlouva neobsahuje. Odvolací soud shledal, že ustanovení čl. 8 kolektivní smlouvy jsou jednoznačná, skutečná vůle stran je z nich seznatelná (§ 555 odst. 1, § 556 odst. 1 o. z.) a obsah ustanovení nepřipouští různý výklad. Z toho důvodu odvolací soud také považoval za nadbytečné zopakovat dokazování výslechem svědků [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení], kteří se podíleli na vyjednávání a uzavírání kolektivní smlouvy. Z čl. 8 odst. 8.1. kolektivní smlouvy je zřejmé, že nerozšiřuje okruh osob, kterým má být vyplaceno odstupné, ale upravuje výši odstupného nad zákonem stanovenou minimální hranici v případě rozvázání pracovního poměru podle § 52 písm. a) až c) zákoníku práce nebo v případě skončení pracovního poměru dohodou z týchž důvodů se zaměstnanci v pracovním poměru trvajícím alespoň 10 let či 20 let. Z čl. 8 odst. 8. 1. kolektivní smlouvy, či z jiného jejího ustanovení, nevyplývá, že by v kolektivní smlouvě bylo sjednáno právo na odstupné osobě odvolané z vedoucího pracovního místa, s níž byl pracovní poměr rozvázán z důvodu fikce nadbytečnosti podle § 52 písm. c) zákoníku práce.

29. Z uvedených důvodů odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku I o věci samé podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že žalobu zamítl.

30. V souvislosti se změnou napadeného rozsudku odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před soudem I. stupně a o nákladech odvolacího řízení, a to jak o nákladech řízení mezi účastníky, tak o nákladech státu (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). V řízení byla procesně úspěšná žalovaná, proto jí podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží náhrada nákladů řízení účelně vynaložených k bránění práva. Žalovaná vynaložila náklady na soudní poplatek za odvolání ve výši [částka] a dále jí náleží paušální náhrada nákladů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. Podle obsahu spisu žalovaná učinila v řízení 23 úkonů ve smyslu § 1 odst. 3 cit. vyhl. – vyjádření k žalobě ze dne [datum], jednání s protistranou u mediátora dne [datum], příprava účasti na jednání [datum] (které se posléze nekonalo, protože se nedostavila přísedící), účast na jednání před soudem ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] a příprava účasti na tato jednání, písemné podání ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání před soudem ve dnech [datum], [datum] a [datum] a příprava účasti na tato jednání, odvolání proti rozsudku ze dne [datum], odvolání proti usnesení ze dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum] a příprava účasti na toto jednání. Za každý z těchto úkonů náleží náhrada v paušální výši [částka], tedy částka [částka] Celkem činí náhrada nákladů řízení částku [částka]. Žalobce je povinen uhradit náhradu nákladů řízení v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

31. V řízení procesně neúspěšný žalobce je dále povinen zaplatit náklady, které stát vynaložil na svědečné ve výši [částka] (§ 148 odst. 1 o. s. ř.). Náhradu je třeba zaplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu 8, v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).