o zaplacení částky 641 880 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. března 2024, č. j. 29 C 329/2020-377,

1. Soud I. stupně rozsudkem ze dne 22. 3. 2024, č. j. [spisová značka], uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 312 328 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 312 328 Kč od 13. 3. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu co do částky 329 552 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 329 552 Kč od 13. 3. 2018 do zaplacení ve výši 8,5% ročně (výrok II), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III), uložil žalobci povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení státu v rozsahu 50 % s tím, že přesná výše bude určena samostatným usnesením, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok IV) a uložil žalované povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení státu v rozsahu 50 % s tím, že přesná výše bude určena samostatným usnesením, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok V).

2. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 641 880 Kč s příslušenstvím z titulu pojistného. Žalobce jakožto kupující uzavřel s prodávající [společnost] smlouvu o koupi vozidla [název], RZ [SPZ], VIN [VIN kód] (dále jen „Vozidlo“) za kupní cenu 1 590 000 Kč, kterou částečně financoval leasingovým úvěrem ze smlouvy o úvěru č. [číslo] od [společnost 2]. Žalobce zjistil dne 13. 12. 2017, že Vozidlo bylo odcizeno. Pro tento případ bylo pojištěno u žalované na základě pojistné smlouvy č. [číslo]. V rámci šetření pojistné události žalovaná posoudila obvyklou cenu Vozidla na částku 620 000 Kč bez DPH a po odečtení spoluúčasti ve výši 10 % (tj. 62 000 Kč) rozhodla o výplatě pojistného plnění ve výši 558 000 Kč a tuto částku vyplatila na účet úvěrující společnosti s [společnost 2]. Žalobce s výší vyplacené částky nesouhlasil, následně žalovaná zadala zpracování znaleckého posudku, jímž byla obvyklá cena Vozidla k datu vzniku škody stanovena ve výši 313 300 Kč bez DPH, když rozdíl mezi vyplacenou částkou a touto částkou byl od úvěrující společnosti s [společnost 2] vyžádán zpět. Pojistné plnění tak činilo pouze 281 970 Kč a žalobce byl vyzván k úhradě doplatku úvěru. Žalovaná zdůvodnila ponížení výše pojistného plnění tím, že znalcem bylo zjištěno, že Vozidlo bylo v roce 2012 zatopeno a prohlášeno za totálně zničené, s čímž žalobce nesouhlasí. Vozidlo bylo dovezeno z [stát], žalobce při koupi obdržel osvědčení [název] o prověření původnosti identifikátorů Vozidla vyhotovený společností [společnost 3], ze kterého mj. vyplývá, že Vozidlo bylo vyrobeno v r. 2012, 1. registrace proběhla v r. 2013 a v okamžiku provedení testu byl stav tachometru 13 710 km. Na Vozidle byla zjištěna pouze rýha na obou pravých dveřích, jiné poškození zjištěno nebylo. Vozidlo bylo v systému registrovaných vozidel [stát] evidováno od 15. 5. 2012 do března 2014, kdy bylo exportováno do zahraničí, dovoz vozidla do ČR přes [stát] proběhl v květnu 2014, v [stát] bylo evidováno poškození vozidla. Nákup Vozidla a jeho dovoz z [stát] zajistil pro žalobce [jméno FO], který pro žalobce zajistil dovoz většího množství aut. Značná část z nich byla v [stát] označena jako „po totální škodě“, přestože jejich stav byl vyhovující. Dále žalobce odkázal na Datacard ze dne 1. 12. 2015, Test brzd, Výstupní protokol krátkého testu ze dne 1. 12. 2015, vše vyhotovené společností [společnost 4], ze kterých vyplývá jak specifikace vybavení Vozidla, tak že Vozidlo bylo dne 1. 12. 2015 společností [společnost 4] testováno, včetně provedení i kompletního elektronického testu, kdy na Vozidle nebyly shledány žádné zásadní vady, resp. byly shledány pouze chyby u dvou prvků vozidla. Dle žalobce tak činila hodnota Vozidla 1 026 500 Kč, po odpočtu 10% spoluúčasti a plnění žalované, požaduje žalobce doplatek ve výši 641 880 Kč.

3. Žalovaná nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná nesporovala uzavření pojistné smlouvy, škodní událost, vyplacení pojistného plnění 558 000 Kč a jeho vrácení zpět v částce 276 030 Kč. V případě odcizení vozidla má pojistitel poskytnout pojistné plnění určené podle obvyklé ceny vozidla v okamžiku odcizení a po odpočtu smluvní spoluúčasti. Žalovaná vzhledem k nesouhlasu žalobce s vyplaceným plněním ve výši 558 000 Kč nechala zpracovat znalecký posudek znalce [jméno FO], který prověřil historii Vozidla v databázi [název], z níž zjistil, že Vozidlo bylo v [stát] vedeno jako vozidlo po totální škodě, kdy se mělo jednat o jeho zničení zaplavením dne 29. 10. 2012, lze tedy předpokládat souvislost s [Anonymizováno] vyskytujícím se t. č. v oblasti [místo]. Jako takové již nemohlo být v [stát] dále provozováno, což byl zřejmě důvod jeho exportu na evropský trh. Zaplavením došlo k znečištění interiéru a motorového prostoru, bylo nefunkční napájení palubních systémů a došlo ke ztrátě tlaku vzduchu v odpružení. Značná část řídicích jednotek je instalována v interiéru na podlaze a muselo tedy dojít k jejich zaplavení. U Vozidla nejsou informace o způsobu jeho opravy po zaplavení, když u Vozidla se vyskytovaly závady, a to porucha imobilizéru dne 30. 7. 2016 a únik oleje dne 18. 6. 2017. Cena vozidla, které projde totální škodou, je výrazně nižší než vozidla s normální historií, informace o dřívější totální škodě na Vozidle odradí od koupě každého racionálně uvažujícího kupujícího. Z tohoto důvodu byla obvyklá cena Vozidla v době škodní události stanovena na 379 000 Kč včetně DPH.

4. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky řízení byl nesporný základ nároku, zaměřil soud I. stupně dokazování na spornou otázku ceny Vozidla a s tím související otázku historie a stavu Vozidla, a to ke dni odcizení. Soud I. stupně v tomto směru provedl dokazování listinnými důkazy specifikovanými v rozsudku, výslechy svědků, znaleckými posudky včetně revizního znaleckého posudku a výslechy znalců, přičemž učinil skutková zjištění uvedená pod body 7 až 20 odůvodnění rozsudku, na něž odvolací soud v zájmu stručnosti odkazuje. K historii Vozidla lze shrnout skutkový závěr, že Vozidlo bylo vyrobeno [Anonymizováno] v [stát] bylo evidováno od 15. 5. 2012 do března 2014, kdy bylo exportováno do zahraničí s tím, že dovoz do ČR proběhl přes [stát] v květnu 2014. U Vozidla bylo v [stát] evidováno poškození vozidla - záznam o poškození vodou („water damage“) a následně bylo označeno jako neopravitelné („beyond repair“). Pokud jde o cenu Vozidla v době odcizení, soud I. stupně k důkazu provedl znalecký posudek znalce [jméno FO], z něhož vyplývala cena Vozidla v době odcizení ve výši 379 000 Kč s DPH a znalecký posudek znalce [jméno FO], z něhož vyplývala cena Vozidla v době odcizení ve výši 1 025 000 Kč včetně DPH, přičemž rozpory mezi těmito znaleckými posudky se nepodařilo soudu odstranit ani výslechem těchto znalců. Revizní znalecký posudek [ústav] stanovil hodnotu Vozidla v závislosti na nájezdu km a stavu Vozidla následovně: a) situace, kdyby Vozidlo neprodělalo žádnou škodu, činila by jeho cena při nájezdu 63 000 km částku 888 000 Kč, při nájezdu 47 000 km cenu 919 000 Kč; b) za situace, kdy Vozidlo škodu prodělalo, avšak bylo řádně opraveno, činila by cena Vozidla při nájezdu 63 000 km částku 799 000 Kč, při nájezdu 47 000 km částku 827 000 Kč; c) pokud by Vozidlo vyžadovalo opravu spočívající ve výměně prvků elektroinstalace, činila by obvyklá cena při nájezdu 63 000 km částku 541 000 Kč, při nájezdu 47 000 km částku 572 000 Kč. Znalecký ústav se vyjádřil ke znaleckému posudku znalce [jméno FO] tak, že tento stanovil nepřiměřeně nízkou výchozí hodnotu Vozidla, jeho postup nelze ověřit, ke znaleckému posudku znalce [jméno FO] tak, že tento neuvažoval nutnost oprav a stanovil neúměrně vysoký koeficient prodejnosti.

5. Po právní stránce soud I. stupně citoval § 2758, § 2798 odst. 1, § 2811 o. z. a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud I. stupně ve vztahu ke shora uvedené sporné otázce vyšel z revizního znaleckého posudku ve spojení s výslechem revizního znalce, když měl za to, že tento své závěry na ústním jednání dostatečně obhájil a vysvětlil, když se zároveň vyjádřil k oběma dalším znaleckým posudkům provedených v řízení k důkazu. Soud I. stupně dospěl k závěru, že Vozidlo s největší pravděpodobností v minulosti bylo vytopeno, o čemž svědčí záznamy vztahující se k Vozidlu zejména výpis [název], v němž je zaznamenáno poškození vodou a následně je označeno jako neopravitelně poškozeno. Svědek [jméno FO] sice uváděl, že poznámku „salvage“ má mnoho vozidel a nemusí to nutně znamenat závažné poškození, uvedená databáze [název] však kromě tohoto údaje obsahuje další specifikace o neopravitelnosti (tedy o totální škodě) a o poškození vodou. Znalecký ústav se k variantě zatopení rovněž přiklonil s tím, že na něj lze usuzovat z fotodokumentace a tato skutečnost rovněž plyne z databáze [název], která údaje o poškození vodou rovněž obsahuje. Z tohoto důvodu tak dle soudu I. stupně nebylo na místě vycházet z cen uvedených pro variantu, že Vozidlo nebylo vůbec vytopeno. Soud I. stupně měl dále za to, že nelze aplikovat ani ceny stanovené znaleckým ústavem pro variantu, že Vozidlo bylo vytopeno a nebylo opraveno, neboť Vozidlo po dovozu do ČR prošlo kontrolou u [společnost 4] a technickou kontrolou, a to v zásadě bez výhrad. Rovněž svědci [jméno FO] a [jméno FO], kteří Vozidlo užívali, potvrdili, že Vozidlo nejevilo známky zatopení a fungovalo bez problémů včetně elektronických systémů; kdy svědkyně [jméno FO] za více než rok užívání popsala pouze 2 incidenty (porucha klíčku a vyteklý olej) nemající s případným zatopením žádnou souvislost. Soud I. stupně proto uzavřel, že s největší pravděpodobností bylo Vozidlo po jeho poškození vodou opraveno, přičemž vyšel z nájezdu 63 000 km, neboť k datu 24. 3. 2013 byl zaznamenán nájezd 21 890 km, avšak při následné kontrole tachometru v rámci STK, byl zaznamenán nájezd 6 351 km, tedy je zřejmé, že ukazatel počtu ujetých km zaznamenal pokles. Znalecký ústav vysvětlil pokles nájezdu km buď úmyslnou manipulací („stočením tachometru“) nebo výměnou řídicí jednotky, kdy pokud se tato nahradí jinou jednotkou z jiného vozu, mohou se data o nájezdu km z tohoto vozu do tachometru načíst, proto je dle soudu I. stupně pravděpodobnějším údajem nájezd 63 000 km.

Soud I. stupně proto učinil závěr, že obvyklá cena Vozidla ke dni odcizení byla částka 799 000 Kč s DPH, přičemž mezi stranami bylo nesporné, že žalobci jakožto plátci této daně, DPH nenáleží, proto soud I. stupně výše uvedenou částku korigoval na cenu bez DPH (pomocí koeficientu 0,826446) a dospěl k částce 660 331 Kč. Soud I. stupně po odpočtu 10% spoluúčasti a částečného plnění poskytnutého žalovanou ve výši 281 970 Kč shledal, že žalobce má nárok na doplatek pojistného plnění ve výši 312 328 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., o nákladech státu dle § 148 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti výroku I co do částky 191 901 Kč s příslušenstvím a výroku V rozsudku podala odvolání žalovaná z důvodu dle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. Namítá, že soud I. stupně dospěl k nesprávnému závěru týkající se ceny Vozidla v době jeho odcizení. Pro určení ceny Vozidla je významnou skutečností historie Vozidla, kdy toto bylo registrováno v [stát], kde došlo dne 29. 10. 2012 k tzv. povodňové škodě, která byla vyhodnocena jako totální škoda. Lze předpokládat, že k tomuto poškození došlo v souvislosti s [Anonymizováno], který v té době danou oblast postihl. Z fotodokumentace je zřejmé, že zaplavením došlo ke znečištění motorového prostoru a interiéru. U Vozidla byly nefunkční akumulátory, resp. bylo nefunkční napájení palubních systémů a došlo ke ztrátě tlaku vzduchu v odpružení. Z rozsahu znečištění je možné dovodit, že došlo k zaplavení nejméně do výšky sedadel, přičemž značná část řídících jednotek je instalována v interiéru Vozidla na podlaze. Žalovaná zdůraznila, že nebyly dohledány žádné informace o způsobu opravy Vozidla po zaplavení, nadto dojde-li k zaplavení do poloviny dveří, je třeba dle znaleckého ústavu provést rozsáhlé sanační práce, nejlépe ihned, kdy se doporučuje přirozené vysoušení působením slunečního světla. Z výstupního protokolu ze dne 1. 12. 2015 je zřejmé, že u řídících jednotek VG – Rozdělovací převodovka a HAQ, ESP- Electronic Stability Program a SAM-V (hlavní řídící jednotka) byly zaznamenány chybové stavy. Vozidlo tak nemohlo být v době odcizení v bezvadném stavu, jak tvrdí žalobce, navíc se v budoucnu mohly projevovat další závady v důsledku postupující oxidace a degradace kabeláže. Znalecký ústav dospěl k závěru, že dobře informovaný a racionálně uvažující kupující by za Vozidlo nezaplatil více než 541 000 Kč při vyšším nájezdu, neboť by vyhodnotil potřebu opravy dle znaleckého ústavu za cenu 347 000 Kč. V tomto směru žalovaná nesouhlasí s úvahou soudu I. stupně učiněné na základě výpovědí svědků [jméno FO] a [jméno FO], že Vozidlo prošlo opravou, neboť fungovalo. Tato úvaha je v rozporu s výslechy znalců u ústního jednání dne 15. 3. 2024, jež žalovaná v tomto směru citovala, kdy znalci i po seznámení s protokolem o výpovědi výše uvedených svědků opakovaně uvedli, že nelze exaktně určit projevy Vozidla po jeho zaplavení, kdy různé projevy se mohou projevit i v rámci let, neboť koroze působí postupně. Znalci rovněž poukázali na skutečnost, že chybí vstupní protokol k Vozidlu i servisní knížka. Soud I. stupně měl tedy vyjít z hodnoty Vozidla 541 000 Kč s DPH, tj. 447 107 Kč bez DPH. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený výrok I v části 191 901 Kč s příslušenstvím změnil tak, že žalobu v této části zamítne s tím, že žalovaná není povinna hradit náklady státu, in eventum napadené výroky zruší a věc vrátí soudu I. stupně k dalšímu řízení.

7. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil tak, že toto je neopodstatněné a navrhl potvrzení napadených výroků a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Zdůraznil, že cenou Vozidla a mírou jeho poškození ke dni pojistné události se zabývaly 3 posudky, přičemž pokud by žalobce přijal závěr, že Vozidlo bylo v minulosti zaplaveno, pak míra tohoto zaplavení a jeho následky odůvodňující snížení ceny Vozidla, by měly být tvrzeny a prokázány žalovanou. Jestliže žalovaná míru poškození, tedy to, jakým způsobem se zaplavení na Vozidle konkrétně podepsalo, netvrdila a neprokázala, pak samotné tvrzení o zaplavení Vozidla nepostačuje k tomu, aby se při určení ceny Vozidla vycházelo z nejvíce nepříznivé varianty poškození Vozidla, kdy dovozce Vozidla svědek [jméno FO] potvrdil, že Vozidlo nebylo zcela poškozeno. Navíc v řízení bylo svědky, kteří Vozidlo užívali, prokázáno, že Vozidlo se i po mnoha letech od zatopení chovalo naprosto standardním způsobem a žádné vady způsobené vytopením nevykazovalo. Rovněž při několika proběhnuvších kontrolách, včetně STK a nezávislé kontroly akreditované společnosti [společnost 3], a servisních prohlídkách v autorizovaném servisu ČR nebyly žádné vady způsobené vytopením zjištěny. Pokud žalovaná poukazuje na jediný dokument, v němž se o vadách hovoří - Výstupní protokol krátkého testu ze dne 1. 12. 2015, pak z tohoto protokolu neplyne, jaké závažnosti vady byly, přičemž dle znaleckého ústavu se nemuselo ani jednat o závady způsobené vytopením, ale mohlo jít pouze o důsledek nefunkčnosti hlavního napájecího relé. Výše uvedeným žalobce neříká, že žádné opravy Vozidla neproběhly, neboť k tomu, jak bylo s Vozidlem v [stát] po zatopení naloženo, nedisponuje dalšími listinami než těmi, které byly v řízení doloženy. Z chování Vozidla po jeho dovozu do ČR, z doložených listin a výpovědí svědků je zřejmé, že buď míra poškození Vozidla po zatopení nebyla v žádném případě tak závažná, jak se snaží tvrdit žalovaná, anebo bylo Vozidlo opraveno takovým způsobem, že jeho stav byl velmi dobrý.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu včasného a přípustného odvolání rozsudek v rozsahu napadeném odvoláním včetně předcházejícího řízení podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. z části zopakoval listinné důkazy, a dále v souladu s § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované je opodstatněné.

9. Revizním znaleckým posudkem [ústav] má odvolací soud dále za prokázané následující. Pokud jde o opravy a poškození Vozidla (kapitola 4.2) znalecký ústav dospěl k závěru, že z dostupných podkladů (předložených stranami v řízení – pozn. odv. soudu) nelze dovodit, že by před poškozením na Vozidle byly provedeny opravy charakteru celkových oprav hlavních skupin nebo výměny těchto skupin. Z informací uvedených v kap. 3.1.4, 3.1.7, 3.1.11, 3.3.1.1, 3.4.2, 3.4.3 je zřejmé, že Vozidlo bylo v [stát] poškozeno vodou, je uváděna záplava, resp. povodňová škoda, kdy v důsledku tohoto poškození bylo Vozidlo prohlášeno za totálně zničené k datu 29. 10. 2012. Lze usuzovat, že k zaplavení Vozidla došlo v souvislosti s přírodní událostí – [Anonymizováno]. Ve stavu po poškození a vysušení byl znečištěn motorový prostor a části interiéru, u Vozidla byly odpojeny, vybity, resp. byly nefunkční akumulátory nebo bylo jiným způsobem znefunkčněno napájení palubních systémů vozidla z akumulátorů a došlo také ke ztrátě tlaku vzduchu v pneumatickém odpružení. Na přesný rozsah poškození nelze z dostupných podkladů jednoznačně usuzovat. Z rozsahu znečištění Vozidla, zřejmého z fotodokumentace, je možné dovozovat, že skutečně došlo k zaplavení Vozidla, a to nejméně do výšky sedadel. Z dostupných podkladů pak nejsou zřejmé informace o tom, jakým způsobem byla odstraněna poškození vzniklá v souvislosti s tímto zaplavením. Pokud jde o pravděpodobný technický stav Vozidla k datu odcizení (kap. 4.4) znalecký ústav uvedl, že celkový technický stav Vozidla již v současnosti nelze zjistit s tím, že dle dokladů vyplývá, že bylo způsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Z dostupných podkladů nelze zjistit druh zaplavení, jeho rozsah, ani jakým způsobem bylo s Vozidlem po zaplavení zacházeno a jak bylo Vozidlo opraveno. Rozsah poškození byl v [stát] posouzen jako totální škoda, kdy provedení opravy není ekonomické. Opravy vozidel po zatopení bývají často velmi obtížné. Znalecký ústav dále popsal, jaké operace je třeba po zatopení vozidla provést dle metodiky [název] s tím, že tyto sanační práce je potřeba provést ihned po zatopení, aby se předešlo rozšíření škod. Doporučuje se upřednostnit přirozené vysoušení, které může trvat i několik týdnů. Voda může zejména značně poškodit elektroinstalaci, tato poškození se projevují korozí konektorů, koncovek nebo plošných spojů. Pokud vozidlo stálo ve vodě nebo v něm stála voda, dochází k poškození jak řídících jednotek, tak i kabeláže a tyto je třeba zpravidla vyměnit. V žalobě žalobce uváděl, že Vozidlo bylo opakovaně v ČR kontrolováno, dokonce i ze strany [společnost 4] a bylo shledáno v pořádku a bez poškození. K tomuto tvrzení žalobce znalecký ústav uvedl, že dokumenty, které byly žalobcem doloženy, jsou pouze výstupní protokol krátkého testu pořízený po smazání chyb a protokoly z STK, ze kterých nelze dovozovat, zda a jakým způsobem byly následky zaplavení odstraněny. Z výstupního protokolu krátkého testu ze dne 1. 12. 2015 je zřejmé, že u řídících jednotek VG – Rozdělovací převodovka a HAQ, ESP- Electronic Stability Program a SAM-V (hlavní řídící jednotka) byly zaznamenány chybové stavy. Výše uvedená hlášení z jednotek jsou chyby zapsané po smazání stávajících, které se podařilo opravit, či vymazat. Pro přesnější identifikaci závad by byl proto potřebný především vstupní protokol z testu, který však znaleckému ústavu nebyl předán. K provedení opravy po zaplavení žalobce nedoložil žádné doklady. Lze mít za to, že oprava Vozidla po zaplavení nebyla provedena v žádném z autorizovaných servisů výrobce Vozidla. V dotazníku k doplnění informací o okolnostech odcizení Vozidla bylo uvedeno, že poslední pravidelná údržba Vozidla měla být provedena v červnu 2016, její provedení ani rozsah nebyly doloženy. V souvislosti s možnými problémy po zaplavení Vozidla u vozidel [název] je nutno dle znaleckého ústavu zohlednit, že značná část řídících jednotek je instalována v interiéru na podlaze. Pokud by byl zaplaven interiér vozu, došlo by i k zaplavení řady řídících jednotek a příslušné kabeláže. Pokud na Vozidle po zaplavení nebyla provedena řádná oprava, lze mít za to, že Vozidlo k datu odcizení nejspíše nebylo v bezvadném stavu, ale naopak mohlo vyžadovat významné opravy, přičemž závady se mohly objevovat postupně v důsledku postupující oxidace a degradace kabeláže a elektronických prvků (především řídících jednotek). Nejistota co do skutečného stavu Vozidla je tedy značná, neboť z dostupných podkladů nelze zjistit řadu důležitých skutečností, tj. jak bylo Vozidlo zaplaveno, do jaké výšky, ani jaká voda do interiéru pronikla. Pro dovození bezvadného technického stavu uváděného žalobcem chybí podklady. Jelikož bylo Vozidlo odcizeno, nelze provést ověření jeho skutečného stavu. Ověření skutečného stavu by vyžadovalo provedení detailní prohlídky Vozidla spojené s částečnou demontáží a také provedení dlouhodobé jízdní zkoušky spojené s diagnostikou závad. Znalecký ústav ve variantě 2.1 (541 000 Kč) a 2.2 (572 000 Kč) zohlednil stav, který se jeví jako pravděpodobný, tj. Vozidlo v důsledku nedostatečné opravy po záplavě již vyžadovalo významnější opravu v důsledku postupující oxidace a degradace kabeláže a elektronických prvků. Tuto variantu považoval znalecký ústav jako dostatečně pravděpodobnou s tím, že pokud by bylo uvažováno jen s výměnou kabeláže a řídících jednotek umístěných v interiéru na podlaze Vozidla a pojistkových skříněk, pak náklady s tímto spojené by činily okolo 347 tis. Kč a informovaný a uvážlivě jednající kupující by za takový vůz nezaplatil více než by odpovídalo částkám v rozmezí 541 tis. Kč (při vyšším počtu ujetých km) až 572 tis. Kč (při nižším počtu ujetých km). Pokud by opravu vyžadovaly i další části Vozidla, bylo by možné obvyklou cenu dovozovat i nižší.

10. S ohledem na shora uvedené poskytl odvolací soud žalobci na ústním jednání dne 31. 7. 2024 poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení, z nichž bude zřejmé, zda a jakým způsobem byla provedena po poškození vodou (zatopením) oprava Vozidla a k prokázání doplněných tvrzení, aby označil důkazy s tím, že v případě nesplnění poučovací povinnosti se vystavuje nebezpečí neunesení důkazního břemene. Podáním ze dne 30. 8. 2024 žalobce doplnil skutková tvrzení v tom směru, že opravu Vozidla po zatopení provedl v České republice [jméno FO] s tím, že přesný rozsah provedených prací tento nebyl schopen žalobci okamžitě sdělit, kdy tento se pokusí dohledat případné dokumenty k opravě či opravám. Žalobce tak není schopen uvést přesný rozsah oprav s tím, že k důkazu navrhl výslech [jméno FO] a výpis z živnostenského rejstříku [jméno FO].

11. Výpisem z živnostenského rejstříku [jméno FO] má odvolací soud za prokázané, že tento měl od září 2004 živnostenské oprávnění v předmětu podnikání Klempířství a oprava karoserií.

12. Výslechem svědka [jméno FO] má odvolací soud za prokázané následující. Svědek nemá vztah k účastníkům řízení s tím, že mu bylo p. [jméno FO] sděleno, že předmětem řízení je vozidlo [název]. Osobu [jméno FO] zná od roku 2012/2013, opravoval pro něj vozidla. V období let 2014 a 2015 svědek podnikal jako OSVČ v oblasti opravy vozidel, měl oprávnění na opravu karoserií. K výslovnému dotazu, zda a kdy svědek prováděl opravu Vozidla, tj. vozidla tov. zn. [název], RZ [SPZ], svědek uvedl, že opravoval vozidlo [název], avšak RZ tohoto vozidla nezná, kdy tuto nemá ani poznamenanou ve svých záznamech. Toto vozidlo [název] mu přivezl p. [jméno FO] v říjnu 2015, bylo vytopeno a v záruce, jinak jej blíže nebyl schopen specifikovat. Opravoval pro p. [jméno FO] jedno vozidlo [název] vytopené a jedno vozidlo [název] asi 350, to ale bylo bourané. Celkem pro p. [jméno FO] opravil 20-30 aut, která byla dovezena z [stát], buď byla vytopená nebo bouraná. V případě vytopených aut byla oprava provedena tak, že se vyndaly koberce, vyčistily nebo vyměnily se jednotky nacházející se na podlaze, očistily se konektory a auto se vyčistilo. Na konci opravy se vyzkoušelo, zda auto svítí, topí a fungují jednotky. U vozidla [název] má svědek ve svých záznamech poznámku opravu nějaké jednotky, neví však již, o jakou se jednalo, neví přesně, zda došlo k výměně řídící jednotky, možná se jedna měnila. Co vše se dělalo již neví. Vozidlo [název] určitě jevilo známky vytopení, tepoval sedačky, konektory byly zoxidované, výměnu však neprováděl, kabeláž se neměnila. Opravu prováděl on. Pokud by bylo třeba provést výměnu dílu, pak náhradní díly by dodal sám p. [jméno FO]. K historii auta neviděl žádný doklad, neví, kdy přesně došlo k jeho zatopení, neptal se. Fakturu ani smlouvu o dílo na opravu vozidla [název] nemá, doklad o opravě žádný nevystavil. Cenu opravy si již nepamatoval, bylo placeno hotově, má poznamenáno, že opravou strávil asi 30 hodin.

13. Výše uvedené důkazy hodnotil odvolací soud v souladu s § 132 o. s. ř., a to jednotlivě i ve vzájemné souvislosti se všemi v řízení provedenými důkazy, přičemž přihlížel ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. Výpověď svědka [jméno FO] považoval odvolací soud za v zásadě autentickou, avšak jeho výpovědí nelze dle odvolacího soudu mít za prokázané, že svědek skutečně provedl opravu Vozidla, neboť svědek nebyl schopen jednoznačně identifikovat opravované vozidlo, jelikož neznal RZ opravovaného [SPZ] ani jiný bližší identifikační údaj (např. VIN). Není tak zřejmé, zda předmětem opravy u svědka bylo Vozidlo či zcela jiné vozidlo tov. zn. [název]. Navíc svědek nebyl schopen ani uvést konkrétní rozsah opravy, nebyl si jistý, zda došlo k výměně řídící jednotky ani tím, jakou jednotku měl opravit.

14. Po právní stránce byl v daném případě mezi účastníky řízení nesporný základ nároku, když žalovaná žalobci ještě před zahájením řízení poskytla pojistné plnění v důsledku vzniku pojistné události spočívající v odcizení Vozidla. Mezi účastníky řízení však byla sporná otázka výše tohoto pojistného plnění. Dle § 2811 o. z. platí, že při škodovém pojištění poskytne pojistitel pojistné plnění, které v ujednaném rozsahu vyrovnává úbytek majetku vzniklý v důsledku pojistné události. Dle § 2489 o. z. pak platí, že není-li při pojištění majetku ujednána pojistná hodnota, představuje pojistnou hodnotu obvyklá cena, kterou má majetek v době, ke které se určuje jeho hodnota. Soud I. stupně dospěl ke správnému závěru, že v daném případě se výše pojistného plnění odvíjí od obvyklé ceny Vozidla ke dni jeho odcizení. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 23 Cdo 500/2012, dle něhož: „Obvyklá cena je cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, případně obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby. Stanovení takové obvyklé ceny je úkolem k tomu povolaného soudního znalce. Otázka správnosti takto stanovené ceny není pak otázkou právní ale skutkovou.“

15. V daném případě se sporná otázka obvyklé ceny Vozidla ke dni jeho odcizení odvíjela od dalších sporných skutečností, jež měli vliv na výši této obvyklé ceny, a to počtu najetých kilometrů Vozidla, skutečnosti, zda bylo Vozidlo poškozeno zatopením a zda a jakým způsobem bylo toto poškození před odcizením Vozidla opraveno. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní týkající se stavu Vozidla k datu jeho odcizení tíží jednoznačně žalobce, když v tomto směru soud I. stupně postupoval správně, pokud žalobci poskytl poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ohledně stavu a historie Vozidla. Jelikož se odvolací soud ztotožnil se skutkovým závěrem soudu I. stupně, že žalovaná prokázala, že Vozidlo bylo ještě v [stát] poškozeno vodou zatopením, kdy tuto skutečnost prokazují listinné důkazy včetně fotodokumentace Vozidla pořízených při dražbě Vozidla, i revizní znalecký posudek, poskytl odvolací soud žalobci rovněž poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby tvrdil a prokázal, zda a jakým způsobem bylo Vozidlo po zatopení opraveno, a to včetně poučení o následcích nevyhovění výzvy. Je logické, že tato skutečnost bude mít vliv na výši obvyklé ceny Vozidla.

16. Žalobce po tomto poučení sice navrhl výslech svědka [jméno FO], jenž měl provést opravu Vozidla po jeho poškození zatopením, včetně jeho živnostenského oprávnění, avšak svědek [jméno FO] nebyl schopen jednoznačně identifikovat vozidlo, jehož opravu v říjnu 2015 provedl, když není zřejmé, zda svědek [jméno FO] prováděl skutečně opravu Vozidla či jiného vozidla tov. zn. [název]. Nadto výpovědí tohoto svědka by nebyl prokázán ani rozsah a způsob provedení opravy, přičemž nelze přehlédnout i fakt, že by k případné opravě došlo až několik let po jeho poškození zatopením. V tomto směru je třeba zdůraznit odborné závěry revizního znaleckého posudku, který byl odvolacím soudem zopakován k důkazu, v němž se znalecký ústav vyjadřoval k rozsahu poškození zatopením Vozidla (při zaplavení interiéru vozu dojde k zaplavení celé řady řídících jednotek a příslušné kabeláže), k nutnosti včasné a řádné opravy po tomto poškození (z důvodu předejití rozšíření škod) a k následkům neprovedení řádné a včasné opravy v době pojistné události (vyžadování významné opravy a postupné projevování závad v důsledku postupující oxidace a degradace kabeláže a elektronických prvků, především řídících jednotek).

17. S ohledem na shora uvedené je tedy zřejmé, že soud I. stupně vyšel z nesprávné varianty obvyklé ceny Vozidla stanovené revizním znaleckým posudkem, a to z důvodu nesprávného skutkového závěru ohledně tvrzení žalobce, že Vozidlo bylo opraveno. Dle odvolacího soudu totiž žalobce přes poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. neunesl důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že Vozidlo bylo po poškození zatopením vodou řádně opraveno. Na této skutečnosti nemůže ničeho změnit ani výpověď svědků [jméno FO] a [jméno FO], kteří tvrdili, že Vozidlo nejevilo známky zatopení a fungovalo bez problému, neboť skutečnost, jaký byl technický stav Vozidla ke dni odcizení je jednak otázkou odbornou a jednak k jejímu zodpovězení by bylo třeba mimo jiné provést detailní prohlídku Vozidla spojenou s částečnou demontáží, jak konstatoval znalecký ústav v revizním znaleckém posudku. Jinak řečeno těmto svědkům logicky nemohlo být známo, jaký byl například stupeň oxidace a degradace kabeláže, tedy jaký byl stav Vozidla po technické stránce. V revizním znaleckém posudku nadto znalecký ústav konstatoval, že se jeví jako pravděpodobné, že Vozidlo v době před odcizením vyžadovalo významnější opravy, kdy za dostatečně pravděpodobné považoval fakt, že Vozidlo v důsledku nedostatečné opravy po zatopení již vyžadovalo významnější opravu v důsledku postupující oxidace a degradace kabeláže a elektronických prvků, především řídících jednotek. Odvolací soud tak shledal důvodnou námitku žalované týkající se nesprávně stanovené obvyklé ceny Vozidla ke dni odcizení. Dle odvolacího soudu je tak třeba vyjít z obvyklé ceny stanovené znaleckým ústavem ve variantě 2.1, když odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně učiněného ohledně počtu ujetých km. V daném případě je tak třeba vyjít z částky 541 000 Kč, přičemž s ohledem na skutečnost, že v této částce je již obsaženo i DPH a žalobci náleží plnění bez DPH, je třeba cenu určenou znaleckým ústavem upravit pomocí koeficientu 0,826446 (541 000 x 0,826446). Obvyklá cena Vozidla ke dni pojistné události tak činila částku 447 107,286 Kč bez DPH, tudíž po odpočtu spoluúčasti ve výši 10 % (447 107,286 x 0,9) mělo pojistní plnění činit částku 402 397 Kč (po zaokrouhlení na celé Kč). Jelikož žalovaná poskytla žalobci pojistné plnění ve výši 281 970 Kč, měla být soudem I. stupně žalobci přiznána pouze částka 120 427 Kč s příslušenstvím, nikoli částka 312 328 Kč s příslušenstvím.

18. S ohledem na shora uvedené odvolací soud proto postupem dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil v odvoláním napadeném rozsahu výrok I tak, že žalobu ohledně částky 191 901 Kč (312 328 – 120 427) s příslušenstvím zamítl.

19. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1, 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., když výše plnění v daném konkrétním případě závisela na prokázání sporných skutečností (poškození Vozidla, nájezd Vozidla a opravy Vozidla po poškození), jež měly rozhodující vliv na určení obvyklé ceny Vozidla znaleckým posudkem. V daném případě měla převážný úspěch žalovaná, jež byla úspěšná ohledně částky 521 423 Kč, tj. v rozsahu 81 % a neúspěšná ohledně částky 120 427 Kč, tj. 19 %, a má tedy právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 62 %. Náklady žalované jakožto nezastoupeného účastníka sestávají z paušální náhrady za 17 úkonů nezastoupeného účastníka (písemné vyjádření ve věci samé ze dne 8. 4. 2021, příprava na jednání soudu, účast na ústním jednání dne 30. 9. 2021, příprava na jednání soudu, účast na ústním jednání dne 22. 11. 2021, příprava na jednání soudu, účast na ústním jednání dne 24. 3. 2022, písemné vyjádření ve věci samé ze dne 13. 10. 2023, příprava na jednání soudu, účast na ústním jednání dne 26. 1. 2024, příprava na jednání, účast na jednání soudu dne 15. 3. 2024, odvolání žalované ze dne 30. 4. 2024, příprava na jednání, účast na jednání odvolacího soudu dne 9. 9. 2024, příprava na jednání a účast na jednání odvolacího soudu dne 23. 10. 2024), vždy ve výši 300 Kč/úkon, tj. celkem 5 100 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. a ze zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši 9 596 Kč. Náklady žalované tak činí celkem 14 696 Kč a žalovaná tak má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 9 111,52 Kč (14 696 x 0,62). O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

20. O nákladech státu rozhodl odvolací soud dle § 148 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř., když účastníci jsou povinni dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci nahradit státu náklady řízení, které platil, tj. žalovaná je povinna nahradit České republice náklady státu v rozsahu 19 % a žalobce v rozsahu 81 %. Náklady státu představuje státu znalečné v celkové výši 74 581,27 Kč sestávající se ze znalečného vyplaceného [jméno FO] ve výši 3 207 Kč (přiznané usnesením ze dne 8. 12. 2021, č. j. [spisová značka]), znalečného vyplaceného [jméno FO] ve výši 3 386,27 Kč (přiznaného usnesením ze dne 20. 4. 2022, č. j. [spisová značka]), znalečného vyplaceného znaleckému ústavu [ústav] v rozsahu, v němž nebylo hrazeno ze zálohy, tj. ve výši 59 518 Kč přiznaného usnesením ze dne 4. 9. 2023, č. j. [spisová značka] (znalečné přiznáno ve výši 109 518 Kč, přičemž v rozsahu 50 000 Kč bylo hrazeno z žalobcem složené zálohy a jedná se tak o žalobcův náklad řízení), znalečného vyplaceného znaleckému ústavu [ústav] ve výši 8 470 Kč (přiznaného usnesením ze dne 11. 4. 2024, č. j. [spisová značka]). Žalobce je tak povinen zaplatit náhradu nákladů státu ve výši 60 411 Kč (74 581,27 x 0,81) a žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů státu ve výši 14 170,27 Kč (74 581 x 0,19). O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.