o určení trvání pracovního poměru, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. října 2024, č. j. 21 C 93/2023-97,

1. Rozsudkem ze dne 15. 10. 2024 soud I. stupně určil, že pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovanou založený pracovní smlouvou ze dne 1. 1. 2022 trvá (I), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 24 799 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (II).

2. Žalobkyně se domáhala určení trvání pracovního poměru na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 2022, kdy žalobkyně pracovala u žalované na pozici [funkce] na dobu neurčitou, dne 31. 3. 2023 byl žalobkyni doručen vytýkací dopis (s datem 29. 3. 2023) zaslaný žalovanou, téhož dne na e-mail obdržela žalobkyně výpověď z pracovního poměru ze dne 31. 3. 2023 s odkazem na ustanovení § 52 odst. 1 písm. g) zákoníku práce, kdy se údajně měla dopustit porušení povinností vztahujících se k vykonávané práci opakovanou nepřítomností v místě výkonu práce. 12. 4. 2023 žalobkyně písemně oznámila, že trvá na dalším zaměstnávání, když výpověď nebyla žalobkyni řádně doručena do vlastních rukou, nemohly proto nastat zamýšlené účinky. Žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení trvání pracovního poměru, neboť toto je pro ni nezbytné pro fungování v pracovním i osobním životě, kdy musí mít postaveno najisto trvání pracovního poměru. Žalobkyně přitom pracovala v souladu s pokyny žalované, převážně práci vykonávala z domova prostřednictvím telefonického a internetového spojení a žalovaná se snaží výkon práce žalobkyně z domova pouze vydávat za neomluvené absence.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, žalobu pokládá za rozpornou s dobrými mravy, kdy žalobkyně měla neomluvené absence a měla přitom zajišťovat dodržování zákonných lhůt pro nahlašování cizinců na úřad práce, přihlášení zdravotního a sociálního pojištění a správu pracovních smluv, po upozornění na neomluvené absence se chovala žalobkyně nevhodně; po doručení výpovědi byla vyzvána žalobkyně k vrácení pracovních pomůcek, tyto vrátila na pracovišti 3. 4. 2023, když nesporovala oprávněnost výpovědi, teprve 12. 4. 2023 sdělila, že s výpovědí nesouhlasí.

4. Po provedeném dokazování blíže specifikovanými listinami včetně výpovědi z pracovního poměru a výslechu účastnice [jméno FO] (jednatelka žalované), svědkyně [jméno FO] (spolupracovnice žalované a žalobkyně) vzal soud I. stupně za prokázané, že účastnice uzavřely 1. 1. 2022 pracovní smlouvu pro pozici žalobkyně [funkce] s místem výkonu práce [adresa], a to na dobu neurčitou, dne 29. 3. 2023 obdržela žalobkyně vytýkací dopis od zaměstnavatele s upozorněním na opakované porušování pracovní kázně, neplnění pracovních úkolů a odevzdávání úkolů se zpožděním; dne 31. 3. 2023 žalobkyni e-mailem byla zaslána žalovanou výpověď, na výzvu žalované se žalobkyně dostavila na pracoviště 3. 4. 2023 a předala jí svěřené věci k výkonu práce, předání byla přítomna svědkyně [jméno FO], tomuto předání nebyla přítomna předsedkyně správní rady [jméno FO] (tato v sídle žalované 3. 4. 2023 vůbec nebyla), žalobkyně nesouhlasila s výpovědí a trvala na dalším zaměstnávání; pracovní poměr měl být rozvázán s žalobkyní dle výpovědi datované dnem 31. 3. 2023 s odkazem na § 52 písm. g) zákoníku práce, když se žalobkyně měla dopustit 17. 3. 2023, 24. 3. 2023 a v jiné dny porušení pracovních povinností a opakovaně nebyla přítomna v práci, například 28. 3. 2023 a i v jiné dny; výpověď byla opatřena podpisem i razítkem žalované. Soud I. stupně uzavřel, že výpověď v předložené formě nevykazovala formální nedostatky, výpověď byla doručována žalobkyni e-mailem dne 31. 3. 2023, avšak výpověď nebyla žalobkyni doručena v souladu s ustanovením § 334 odst. 1 zákoníku práce, když předmětná písemnost s ohledem na svoji závažnost musí být doručena v souladu s § 335 odst. 1 zákoníku práce, tedy je-li doručována prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, mohla by být doručena výlučně tehdy, pokud by zaměstnanec s tímto způsobem doručování vyslovil písemný souhlas a poskytl zaměstnavateli elektronickou adresu pro doručování, tato písemnost musí být podepsána uznávaným elektronickým podpisem zaměstnavatele a zaměstnanec musí do tří dnů od odeslání písemnosti potvrdit zaměstnavateli přijetí písemnosti datovou zprávou podepsanou uznávaným elektronickým podpisem; v daném případě tento postup zachován nebyl, nenastaly proto účinky spojené s řádně doručenou výpovědí; i po poučení žalované tato neunesla důkazní břemeno ohledně řádného doručení výpovědi písemně žalobkyni v souladu s § 334 a §335 zákoníku práce, když žalovaná neprokázala (a tím neunesla důkazní břemeno) osobní doručení výpovědi žalobkyni na pracovišti dne 3. 4. 2023, pokud v sídle žalované v tento den vracela žalobkyně pracovní pomůcky a kdy na pracovišti nebyla přítomna statutární zástupkyně [jméno FO]; 3. 4. 2023 přitom žalobkyni v zaměstnání nebyly předávány žádné listiny, jak ostatně vypověděla i svědkyně [jméno FO]. Svědkyně [jméno FO] přitom vypovídala, že žalobkyně vracela svěřené věci, po seznámení se s obsahem předávacího protokolu 3. 4. 2023 uvedla, že celou věc si již nevybavuje, ačkoliv na předávacím protokolu připojila svůj podpis, sama však žádné listiny žalobkyni nepředávala. Žalovaná ani netvrdila, že by doručovala písemnost opatřenou uznávaným elektronickým podpisem žalobkyni e-mailem, a že tato by souhlasila s uvedeným způsobem doručení předem, ani že by následně řádnou výpověď potvrdila spolu s připojeným uznávaným elektronickým podpisem zaměstnavateli, rovněž nebylo prokázáno osobní doručení písemného vyhotovení výpovědi na adrese zaměstnavatele, soud proto zkoumal naplnění podmínky pro vyhovění žaloby ve smyslu existence naléhavého právního zájmu. Uzavřel, že žalobkyně má naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. na požadovaném určení, kdy i vyhovění žalobě je způsobilé odstranit její nejistotu ohledně trvání pracovního poměru, takové rozhodnutí je nezbytné pro obě procesní strany, kdy je třeba postavit jejich právní vztah na pevný základ a odstranit tak případné budoucí spory a kdy toto je rozhodné pro realizaci jednotlivých práv a povinností z předmětného pracovního poměru. S tímto odůvodněním žalobě vyhověl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení spočívající v náhradě soudního poplatku a náhradě nákladů právního zastoupení advokátem, kdy náklady vypočetl způsobem uvedeným v odst. 34 odůvodnění rozsudku, a to včetně výpočtu cestovného a náhrady za ztrátu času advokáta.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Rozhodnutí soudu I. stupně pokládá za nesprávné a formalistické, kdy soud nerespektoval ústavní judikaturu a interpretoval formalistickým způsobem zákonná ustanovení (Pl. ÚS 21/96, I. ÚS 563/11, II. ÚS 303/15, IV. ÚS 3653/11), pokud soud I. stupně dovozoval, že výpověď nebyla žalobkyni řádně doručena. Výpověď žalobkyni byla zaslána e-mailem 31. 3. 2023 a 3. 4. 2023 vrátila žalobkyně na pracovišti pracovní pomůcky jí svěřené k výkonu práce. Rozhodnutí soudu I. stupně pokládá odvolatelka za rozporné s dobrými mravy (s odkazem na blíže specifikovanou judikaturu Ústavního soudu), když podle odvolatelky je nesporné, že žalobkyně podanou výpověď akceptovala, dostavila se po domluvě na pracoviště a odevzdala svěřené věci; kromě jiného žalobkyně řádně neplnila své pracovní povinnosti a způsobovala zaměstnavateli nemalé škody a vyvolávala neshody s jinými pracovníky, její jednání by nemělo požívat ochrany. Navrhla napadené rozhodnutí zrušit a vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení.

6. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvoláním žalované navrhla potvrdit rozsudek jako věcně správný s ohledem na účelovou argumentaci žalované, která uvádí pouze obecné požadavky na soudní rozhodnutí a která nepřihlíží ke konkrétním okolnostem, když nedoručila výpověď žalobkyni řádně v souladu s § 334 odst. 1 zákoníku práce; nedoručená výpověď (zaslání pouhé kopie listiny e-mailem) ze strany zaměstnavatele je pouze zdánlivým jednáním ve smyslu § 551 občanského zákoníku, taková výpověď nemůže mít žádný právní dopad. Řádné doručení výpovědi nebylo prokázáno ani výslechem předsedkyně správní rady žalované a výslechem svědkyně (zaměstnankyně žalované). Ze samotného vrácení svěřených pracovních pomůcek nelze dovozovat akceptaci výpovědi, nadto oznámila žalobkyně žalované, že trvá na dalším zaměstnávání; hodnocení výkonu žalobkyně ze strany zaměstnavatele a tvrzení o vyvolávání konfliktů nemá pro věc žádnou relevanci; navrhla proto rozsudek potvrdit.

7. Odvolací soud jednal v nepřítomnosti žalované dle § 101 odst. 3 o. s. ř., kdy žalovaná se k jednání omluvila a nežádala o odročení jednání.

8. Poté odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není opodstatněné.

9. Soud I. stupně správně dovodil mlčky splnění podmínek řízení pro projednání věci ve vztahu k pravomoci soudu ve smyslu čl. 21 a čl. 51 Smlouvy mezi Českou republikou a [stát] o právní pomoci v občanských věcech, publikované ve Sdělení [ústřední orgán] věcí pod č. [Anonymizováno]/2002 Sb. m. s., kdy žalobkyně je [stát] státní občankou a kdy obě smluvní strany s ohledem na pracovněprávní dokumentaci uzavřely platně pracovní smlouvu podle české právní úpravy, v případě zániku pracovního poměru se rovněž uplatní česká pracovněprávní úprava (podle místa výkonu práce žalobkyně).

10. Soud I. stupně správně a úplně zjistil skutkový stav věci, potřeba doplňovat dokazování nevyplynula ani z průběhu odvolacího řízení.

11. Soud I. stupně nezatížil řízení žádnou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, rovněž dostatečně splnil svoji poučovací povinnost ve vztahu k žalované; rozhodnutí soudu I. stupně nenese žádné znaky libovůle, jak nesprávně namítá odvolatelka s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 21/96 (ve které se Ústavní soud zabýval otázkou (ne)pravé retroaktivity předpisu při jiném skutkovém stavu věci než v tomto projednávaném případě). Soud I. stupně dostatečně určitě, srozumitelně a přehledně své rozhodnutí odůvodnil, když si zajistil dostatečné skutkové podklady pro správné právní závěry, rozhodnutí soudu I. stupně logicky v poměrech konkrétní projednávané věci vykládá obsah použitých ustanovení a aplikuje je přiléhavě na daný projednávaný případ.

12. Soud I. stupně rovněž správně vyložil obsah ustanovení § 334 a § 335 zákoníku práce ve vztahu k doručování písemností zaměstnanci prostřednictvím formy elektronických médií, když v daném případě nebyly splněny náležitosti vyplývající z požadavků zákonodárce uvedených v § 335 zákoníku práce; v tomto směru lze odkázat na správné odůvodnění soudu I. stupně pro jeho výstižnost a pro stručnost. Shodně se soudem I. stupně odvolací soud uzavírá, že tvrzená výpověď pro skutkový důvod uvedený v § 52 odst. 1 písm. g) zák. práce. nebyla 3. 4. 2023 doručena žalobkyni na pracovišti, a to ani jak jednatelkou žalované, tak ani svědkyní, když sama svědkyně vypověděla, že na pracovišti 3. 4. 2023 pouze po výzvě zaměstnavatelem vrátila žalobkyně pracovněprávní pomůcky /v nepřítomnosti jednatelky/, ani podle obsahu protokolu o předání movitých věcí žádná písemnost v podobě výpovědi nebyla žalobkyni předána. Výpověď z pracovního poměru formou prostého e-mailu dne 31. 3. 2023, jak ostatně prvotně připouštěla sama žalovaná a toto nesporovala, nepředstavuje platné právní jednání, respektive jedná se o nicotné právní jednání, které nemůže vyvolat zamýšlené účinky tak, jak správně uvádí v odůvodnění prvostupňového rozsudku soud I. stupně. Odvolatelka se mýlí, pokud má za to, že se lze odchýlit od kogentních ustanovení o doručování, platná pracovněprávní úprava doručování písemností zaměstnavatelem zaměstnanci ve smyslu § 334 a následujících zákoníku práce je kogentní a dle představy odvolatele nelze modifikovat tato ustanovení ustanovením o dobrých mravech. Odvolací soud nesouhlasí s názorem odvolatele, že napadené rozhodnutí je přepjatě formalistické ve smyslu judikatury, kterou podrobně zmiňovala odvolatelka v odvolání; judikatura zmiňovaná žalovanou se obecně sice týká korektivu dobrých mravů (IV. ÚS 3653/11, II. ÚS 303/15), avšak ve vztahu k doručování ji nelze uplatnit; pokud poukazovala žalovaná na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 563/11, jednalo se o jinou skutkovou situaci (obligační vztah ze směnky), ve kterém se obecně Ústavní soud vyjadřoval k nepřípustnému přepjatému formalismu, ke kterému se nemají obecné soudy uchylovat; v poměrech konkrétní projednávané věci však rozhodnutí soudu I. stupně nepředstavuje přepjatě formalistické rozhodnutí, naopak koresponduje platné právní úpravě, kterou soud I. stupně výstižně a správně vyložil a aplikoval.

13. Správně uzavřel, že z důvodu nedoručení výpovědi nemohly nastat tvrzené účinky tohoto jednostranného právního jednání zaměstnavatele, v daném případě i v souladu s konstantní judikaturou tak má žalobkyně naléhavý právní zájem na požadovaném určení, tj. na určení trvání pracovního poměru u žalované, když takové rozhodnutí je způsobilé odstranit nejistotu ve vztazích mezi účastníky a přispět tak k právní jistotě žalobkyně; bez soudem vysloveného určení trvání pracovního poměru žalobkyně u žalované by bylo ohroženo právo žalobkyně či by se její postavení stalo nejistým (III. ÚS 17/95); posouzení soudu I. stupně rovněž koresponduje požadavku na individuální posouzení věci (II. ÚS 303/15, II. ÚS 249/97).

14. Pokud žalovaná učinila nesporným (č. listu 63), že předmětná výpověď byla doručena žalobkyni pouze e-mailem k datu 31. 3. 2023, toto připouští i v dopisu z 20. 4. 2023, pouze účelově žalovaná následně změnila svoji argumentaci v tom směru, že výpověď byla doručena na pracovišti žalobkyni 3. 4. 2023, z provedeného dokazování po provedení účastnického výslechu žalované (jednatelka) a výpovědi svědkyně však nelze uzavřít, že tato skutečnost byla prokázána, jak správně uzavřel soud I. stupně; žalovaná přitom další důkazy nenavrhovala a soud I. stupně si zajistil dostatečné skutkové podklady pro správné právní rozhodnutí věci. Z důvodů shora uvedených nebylo možno se věcně zabývat tvrzenými skutkovými důvody výpovědi pro nicotnost právního jednání ve smyslu shora uvedeném; rovněž si odvolatelka mylně vykládá možnost použití pravidel slušnosti v tomto konkrétním projednávaném sporu, když nelze zmírňovat kogentní ustanovení zákona tak, jak se jich nesprávně dovolává žalovaná ve vztahu k doručování i tvrzenému nedůslednému plnění pracovněprávních povinností žalobkyně u svého zaměstnavatele.

15. S ohledem na věcnou správnost napadeného rozsudku jej odvolací soud potvrdil podle ust. § 219 o. s. ř., jak ve výroku o věci samé, tak i ve výroku o nákladech řízení, které soud I. stupně správně vypočetl v bodě 34 prvostupňového rozsudku.

16. Žalovaná nebyla procesně úspěšná v odvolacím řízení, je proto povinna zaplatit procesně úspěšné žalobkyni dosavadní náklady odvolacího řízení, které spočívají v odměně advokáta za 2 úkony právní pomoci, tj. za účast advokáta při odvolacím jednání a za písemné vyjádření k odvolání žalobkyně, a to při odměně 3 700 Kč za 1 úkon právní pomoci dle advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025, dále s přihlédnutím ke 2 paušálním náhradám hotových výdajů ve výši 450 Kč za 1 úkon, rovněž advokátovi vznikly účelně vynaložené náklady na cestovném při použití blíže specifikovaného osobního vozidla na trase [adresa] k Městskému soudu v Praze a zpět, když s přihlédnutím k trase 132 km a ceně paliva 38,90 Kč/l při spotřebě vyplývající z technického průkazu činilo cestovné celkem 2 301 Kč, za 6 půlhodin po 150 Kč na ztrátě času a po součtu shora uvedených položek (odměny, režijního paušálu, cestovného a náhrady za promeškaný čas) tak činily náklady odvolacího řízení celkem 11 501 Kč. Tuto částku je povinna zaplatit procesně neúspěšná žalovaná žalobkyni k rukám jejího právního zástupce v obecné pariční lhůtě.