o [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (I.), žalobu zamítl v části nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % a od [datum] do zaplacení (II.); žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení do tří dnů od právní moci rozsudku [částka] (III.) a dále uložil žalované povinnost zaplatit soudní poplatek [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (IV.).

2. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s 10 % ročním úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, kdy částka představuje žalobkyní poskytnuté plnění zaměstnancům žalované dle zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 118/2000 Sb.“), neboť žalovaná se ocitla na pokraji úpadku a nevyplácela svým zaměstnancům mzdy. Pokud byl podán insolvenční návrh na žalovanou, žalobkyni bylo doručeno usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] z [datum rozhodnutí], kterým bylo rozhodnuto nepřihlížet k insolvenčnímu návrhu ve věci dlužníka – žalované. Žalovaná ani přes výzvy z [datum] a [datum] nezaplatila uvedenou částku, ačkoliv žalobkyně realizovala svoji zákonnou povinnost v rámci ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele v souladu se zákonem č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů [anonymizována čtyři slova] na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu (dále jen„ zákon č. 191/2020 Sb.“) a zákonem č. 248/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů [anonymizována čtyři slova] v oblasti ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele (dále jen„ zákon č. 248/2020 Sb.“)

3. Žalovaná, za kterou procesně jedná soudem ustanovený opatrovník [příjmení] [příjmení] (ustanoven usnesením z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) z důvodu nezapsaného statutárního orgánu žalované v obchodním rejstříku, navrhla zamítnutí žaloby s odkazem na ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 118/2000 Sb., neboť insolvenční soud pravomocně nerozhodl, a to dle dikce předpokládané tímto ustanovením. Skutečnost, že se k insolvenčnímu návrhu nepřihlíží, nastala na základě ustanovení § 13 odst. 1 Lex covid (zákon č. 191/2020 Sb.); žalovaná dovozovala, že nárok uplatněný žalobkyní je předčasný, když podle § 13 odst. 3 Lex covid (zákon č. 191/2020 Sb.) byli věřitelé oprávněni podat nový insolvenční návrh po datu [datum]. Výplatu částky [částka] bez jakéhokoliv zákonného důvodu pokládá žalovaná za chybu, a proto odmítá uvedenou částku zaplatit.

4. Soud I. stupně ve věci provedl dokazování blíže specifikovanými listinami, ze kterých vzal za prokázané, že žalobkyně vyplatila dle přehledu dlužných mzdových nároků vyplacených zaměstnancům při platební neschopnosti zaměstnavatele ze dne [datum] částku [částka], žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky dopisem doručeným do datové schránky [datum] se stanovením patnáctidenní lhůty pro plnění, po jejímž uplynutí bude požadovat žalobkyně úhradu zákonného úroku z prodlení; dle usnesení Městského soudu v Praze, č. j. [číslo jednací] z [datum rozhodnutí] se nepřihlíží k insolvenčnímu návrhu věřitelů žalované ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb.

5. Soud I. stupně po citaci ustanovení § 2 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 zákona č. 248/2020 Sb. ve spojení s § 13 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb. se zřetelem k ochraně zaměstnanců vyplývající ze zákona č. 118/2000 Sb. shledal nárok žalobkyně opodstatněný, když Česká republika jednající Úřadem [anonymizováno] vyplatila na mzdové nároky v celkové výši [částka] zaměstnancům, byl podán insolvenční návrh na žalovanou, k tomuto insolvenčnímu návrhu nebylo s ohledem na speciální úpravu vyplývající z § 13 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb. přihlíženo (o čemž byla žalobkyně vyrozuměna usnesením z [datum] Městským soudem v Praze); podmínkou pro uplatnění nároku na regres vůči zaměstnavateli dle § 2 odst. 3 zákona č. 248/2020 Sb. bylo doručení výzvy k zaplacení s lhůtou k plnění v délce 15 dnů od doručení, přičemž ve specifických případech upravených tímto zákonem (oproti úpravě v zákoně č. 118/2000 Sb.) jsou stanoveny podmínky spočívající v učinění výzvy nejdříve 3 měsíce po skončení doby stanovené v § 13 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb., tedy 3 měsíce od [datum]. Výzva mohla být učiněna žalobkyní ve vztahu k žalované nejdříve dne [datum], žalobkyně však výzvu učinila po více než třech měsících dle zákona č. 191/2020 Sb. Výzva byla doručena žalované [datum] a lhůta k plnění marně uplynula dnem [datum], od [datum] tak je žalovaná v prodlení a žalobkyně uplatnila řádně právo na úhradu úroků dle § 1970 občanského zákoníku, když s přihlédnutím k § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, bylo možno přiznat na zákonném úroku pouze 8,25 % ročně (s přihlédnutím k výši repo sazby k datu [datum]); proto co do úroku z prodlení 1,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení byla žaloba zamítnuta (výrok II.).

6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobkyně nebyla úspěšná jen v nepatrné části příslušenství, proto jí byla přiznána náhrada dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. s přihlédnutím k 3 úkonům po [částka] (podání návrhu, příprava na jednání, účast u jednání [datum]), celkem tak na odměně přiznal soud [částka], které je povinna zaplatit žalovaná v obecné pariční lhůtě.

7. Rovněž soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit v obecné pariční lhůtě soudní poplatek z žaloby na blíže specifikovaný účet Obvodního soudu pro Prahu 4 s odkazem na ustanovení § 2 odst. 3 a § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

8. Původně proti všem výrokům napadeného rozsudku soudu I. stupně podal opatrovník jednající za žalovanou odvolání, které následně upřesnil tak, že odvolání směřuje pouze do vyhovujícího výroku I. a závislých výroků III. a IV. V něm vytýkal soudu I. stupně nesprávné právní posouzení věci, když citoval podrobně ustanovení § 13 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 Lex covid (zákon č. 191/2020 Sb.) a dovozoval, že ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 248/2020 Sb. a zákona [příjmení] covid 1 a [příjmení] covid 2 nebyly splněny podmínky pro uložení povinnosti zaměstnavateli – žalované uhradit žalobkyni částku vyplacenou na mzdách zaměstnanců, tj. [částka]. Pokud odvolatelka citovala ustanovení § 13 odst. 1 a 2 zákona č. 191/2020 Sb., dovozovala, že pokud bylo možno podat věřiteli po [datum] nový insolvenční návrh a původní insolvenční návrh byl odmítnut pouze z formálního hlediska, aniž by byla zkoumána podstata a odůvodněnost insolvenčního návrhu, nemůže být uložena povinnost žalované k uvedené úhradě. Žalovaná tak jakožto zaměstnavatel neměla ani možnost bránit se proti insolvenčnímu návrhu podanému věřitelem, když k tomuto návrhu na základě zákona dle uvedeného usnesení Městského soudu v Praze nebylo přihlíženo. Navrhla proto napadené rozhodnutí zrušit s ohledem na jeho předčasnost a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení.

9. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované navrhla potvrdit rozsudek jako věcně správný, když ze strany žalované dochází pouze k procesním obstrukcím a oddalování plnění, rovněž si žalovaná účelově vykládá dotčenou právní úpravu se zřetelem k situaci [anonymizováno] covid, sama tak pouze polemizuje s výkladem jednotlivých ustanovení právních předpisů, když její námitky nejsou důvodné.

10. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 201, § 204 o. s. ř.), odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a shledal, že odvolání žalované není důvodné. Odvolací soud rozhodl bez jednání za postupu dle § 214 odst. 3 o. s. ř., když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas / § 101 odst. 4 o. s. ř.

11. Soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, své správné a úplné skutkové závěry posoudil správně i po právní stránce, a to v souladu s ust. § 132 a §157 o. s. ř.. Z důvodu stručnosti lze na skutková zjištění učiněná soudem I. stupně odkázat.

12. Podle ust. § 12 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb. se ustanovení § 98 odst. 1 věta první insolvenčního zákona nepoužije v době ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do uplynutí 6 měsíců od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii. To neplatí, pokud úpadek nastal již před přijetím mimořádného opatření při epidemii, nebo pokud úpadek nebyl převážně způsoben v důsledku okolnosti související s mimořádným opatřením při epidemii, která by dlužníku znemožňovala nebo podstatně ztěžovala plnit své peněžité závazky.

13. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb. se k insolvenčnímu návrhu, který v době ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do [datum] podal věřitel, nepřihlíží. Podle § 13 odst. 2 zákona č. 191/2020 Sb. věřitele, který v době uvedené v odstavci 1 insolvenční návrh podal, insolvenční soud vyrozumí o tom, že se k jeho návrhu nepřihlíží, usnesením, proti němuž nejsou přípustné opravné prostředky.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 248/2020 Sb. je pro účely zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ zákon o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele“) zaměstnavatel v platební neschopnosti také tehdy, pokud neuspokojil splatné mzdové nároky zaměstnanců, a to dnem, kdy [anonymizována dvě slova] [země] poprvé obdrží usnesení vydané podle § 13 odst. 2 zákona č. 191/2020 Sb.

15. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 248/2020 Sb. je zaměstnavatel povinen uhradit [anonymizována dvě slova] [země] finanční prostředky vyplacené zaměstnanci podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a částky odpovídající srážkám a odvodům, které [anonymizována dvě slova] [země] prostřednictvím krajské pobočky [anonymizována dvě slova] [země] odvedl podle jiných právních předpisů na základě žádosti podané v době, kdy se podle § 13 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb. nepřihlíží k insolvenčnímu návrhu, a to do 15 pracovních dnů ode dne, kdy byl krajskou pobočkou [anonymizována dvě slova] [země] písemně vyzván k jejich úhradě. Krajská pobočka [anonymizována dvě slova] [země] takto učiní nejdříve 3 měsíce po skončení doby stanovené v § 13 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb. Ustanovení § 12 odst. 4 zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele platí obdobně.

16. Podle § 1a zákona č. 118/2000 Sb. má zaměstnanec v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem právo na uspokojení splatných mzdových nároků nevyplacených mu jeho zaměstnavatelem, který je v platební neschopnosti. Dle § 4 téhož zákona zaměstnanec může požádat o uspokojení svých mzdových nároků kteroukoliv krajskou pobočku [anonymizována dvě slova] nebo kontaktní pracoviště krajské pobočky [anonymizována dvě slova].

17. Podle § 7 zákona č. 118/2000 Sb. krajská pobočka [anonymizována dvě slova] místně příslušná podle § 4 odst. 2 neprodleně od uplatnění mzdových nároků alespoň jedním ze zaměstnanců písemně vyzve zaměstnavatele, aby nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy předložil písemný seznam dlužných mzdových nároků všech svých zaměstnanců za rozhodné období. Zaměstnavatel je povinen této výzvě v uvedené lhůtě vyhovět a současně prokázat krajské pobočce [anonymizována dvě slova], zda provedl v rozhodném období u zaměstnance srážky a odvody podle zvláštních právních předpisů. Podle § 9 odst. 4 zákona č. 118/2000 Sb., jestliže zaměstnavatel nebo správce nesplnil povinnosti uvedené v § 7 a zaměstnanec při uplatnění mzdových nároků nepředložil doklady, které jejich výši prokazatelně osvědčují, [anonymizována dvě slova] [země] prostřednictvím krajské pobočky [anonymizována dvě slova] rozhodne a přizná zaměstnanci měsíční mzdový nárok ve výši částky rovnající se minimální mzdě platné ke dni vyhlášení moratoria před zahájením insolvenčního řízení nebo ke dni podání insolvenčního návrhu.

18. Podle § 12 odst. 1 zákona č. 118/2000 Sb. není-li dále stanoveno jinak, zaniká povinnost zaměstnavatele uhradit [anonymizována dvě slova] [země] finanční prostředky vyplacené zaměstnanci podle tohoto zákona částky odpovídající srážkám a odvodům, které [anonymizována dvě slova] [země] prostřednictvím krajské pobočky [anonymizována dvě slova] odvedl podle zvláštních právních předpisů, v rozsahu, v němž tyto pohledávky nebyly uspokojeny v insolvenčním řízení, dnem právní moci usnesení, jímž se insolvenční řízení končí.

19. Podle § 12 odst. 2 zákona č. 118/2000 Sb. je zaměstnavatel povinen uhradit [anonymizována dvě slova] [země] finanční prostředky vyplacené zaměstnanci podle tohoto zákona a částky odpovídající srážkám a odvodům, které [anonymizována dvě slova] [země] prostřednictvím krajské pobočky [anonymizována dvě slova] odvedl podle zvláštních právních předpisů, v případech, kdy soud pravomocně

a) rozhodl o insolvenčním návrhu jinak než vydáním rozhodnutí o úpadku,

b) rozhodl o tom, že dlužník není v úpadku,

c) zrušil konkurs z jiného důvodu než po splnění rozvrhového usnesení nebo proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující, a to do 15 pracovních dnů ode dne, kdy byl krajskou pobočkou [anonymizována dvě slova] písemně vyzván k jejich úhradě.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Z výše uvedené právní úpravy vyplývá, že zaměstnanci v důsledku koronavirové pandemie (viz §§ 12, 13 zákona č. 191/2020 Sb.) ztratili na určitou dobu ochranu při platební neschopnosti zaměstnavatele, kterou jim poskytoval zákon č. 118/2000 Sb., neboť na podání insolvenčního návrhu zaměstnavatele se podle posledně zmiňovaného zákona váže právo žádat výplatu dlužného mzdového plnění od [anonymizována dvě slova]. Zákonem [číslo] Sb. byla tato ochrana zaměstnancům při platební neschopnosti zaměstnavatele poskytovaná zákonem č. 118/2000 Sb. ve specifických okolnostech spojených s koronavirovou pandemií, které se promítly i do normotvorby, navrácena, neboť ten stanovil, že pro účely zákona o ochraně zaměstnanců je zaměstnavatel v platební neschopnosti také tehdy, pokud neuspokojil splatné mzdové nároky zaměstnanců, a to dnem, kdy [anonymizována dvě slova] obdržel usnesení insolvenčního soudu, že se k insolvenčnímu návrhu věřitele (zaměstnance) vůči danému zaměstnavateli nepřihlíží. Byť se tedy k insolvenčnímu návrhu podle § 12 zákona č. 191/2020 Sb. nepřihlíželo, na základě souvisejícího usnesení insolvenčního soudu mohli zaměstnanci, kterým zaměstnavatel nevyplatil mzdu, požádat podle zákona č. 248/2000 Sb. o uspokojení svých mzdových nároků [anonymizována dvě slova]. Zaměstnavateli však i přesto zůstala povinnost vyplacené prostředky [anonymizována dvě slova] vrátit, a to do 15 dnů od obdržení písemné výzvy k úhradě podle § 12 odst. 2 a 3 zákona č. 118/2000 Sb., resp. ve specifických případech podle § 2 odst. 3 zákona č. 248/2000 Sb., nejdříve tři měsíce po skončení doby stanovené v § 13 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb., tj. tři měsíce od [datum]. Argumentace žalované, že na ní nemůže dopadat § 12 odst. 2 zákona č. 118/2000 Sb., neboť insolvenční soud v té době pravomocně nerozhodl, jak předpokládá dikce zmiňovaného ustanovení zákona č. 118/2000 Sb., a rozhodnutí soudu I. stupně je tak předčasné, není proto na místě.

22. Soud I. stupně dospěl na základě provedeného dokazování k správnímu právnímu závěru, že v daném případě byly naplněny předpoklady, aby příslušná pobočka [anonymizována dvě slova] [země] postupem podle zákona č. 118/2000 Sb. vyplatila na návrh mzdové nároky v celkové výši [částka] zaměstnancům, když byl podán insolvenční návrh na žalovanou, ke kterému nebylo s ohledem na speciální úpravu § 13 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb., přihlíženo, o čemž byla žalobkyně vyrozuměna usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Výzva k zaplacení částky vyplacené příslušným úřadem [anonymizováno], tj. regresní nárok, byla žalované doručena dne [datum], tj. více jak půl roku po uplynutí tříměsíční lhůty podle § 2 odst. 3 zákona č. 248/2000 Sb. Patnáctidenní lhůta k plnění marně uběhla [datum], tj. od [datum] byla žalovaná v prodlení se zaplacením částky [částka], proto jí podle § 1970 o. z. náležely zákonné úroky z prodlení. Podle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a repo sazby uveřejňované [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], činil zákonný úrok z prodlení 8,25 % Odvolací soud uzavírá, že vyplacení částky ve výši [částka] ze strany žalobkyně mělo zákonný důvod. Soud I. stupně postupoval v souladu se zákonem, když korigoval žalobkyní požadované zákonné úroky z prodlení (výrok II. napadeného rozsudku). Výrok II. přitom nebyl napaden odvoláním, nebyl proto předmětem odvolacího přezkumu a nabyl tak samostatně právní moci.

23. Pokud jde o odvoláním napadený výrok IV. rozsudku soudu I. stupně, zde odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně jeho výši stanovil v souladu se zákonem podle § 2 odst. 3, § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, přičemž jeho výši stanovil podle pol. 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků.

24. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř., a to i v závislém výroku o nákladech o řízení (výrok III. rozsudku soudu I. stupně), kdy tyto náklady soud I. stupně správně vypočetl.

25. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení tak, že právo na jejich náhradu má procesně úspěšná žalobkyně. Její náklady spočívají v paušální náhradě výdajů [částka] (vyjádření k odvolání), a to podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., částku [částka] je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).