o zaplacení 52 625 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu

1. Rozsudkem ze dne 9. 4. 2025 soud prvního stupně zamítl žalobu s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 52 625 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 31. 10. 2024 do zaplacení (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 52 625 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného Krajským soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále také jen „posuzované řízení“). Žalobce vystupoval v posuzovaném řízení jako žalovaný, předmětem řízení bylo zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím. Původně bylo posuzované řízení vedeno u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], následně byla věc postoupena Krajskému soudu v [adresa] jako soudu věcně příslušnému. Za řízení trvající více než 5 let žalobce požadoval částku 93 750 Kč, přičemž žalovaná mu v rámci předběžného projednání nároku přiznala 41 125 Kč. Proto žalobce požaduje v řízení částku poníženou o plnění poskytnuté žalovanou.

3. Po vymezení dalších žalobních tvrzení a obrany žalované, soud prvního stupně uvedl skutková zjištění, která učinil z provedených důkazů, zejména spisu Krajského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] a učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: předmětem posuzovaného řízení byla úhrada smluvní pokuty ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím; žalobce vystupoval v posuzovaném řízení v pozici žalovaného, návrh mu byl doručen dne 15. 7. 2019; v[Anonymizováno]řízení byl vyhotovován znalecký posudek, prováděno širší dokazování, dále byla potřeba mezinárodní spolupráce s [stát]; ve věci proběhlo více jednání, na kterých byly prováděny listinné důkazy, jednání bylo opakovaně odročováno k žádosti účastníků, rovněž za účelem mimosoudního jednání; v řízení byla rovněž řešena otázka rozhodného práva a pravomoci českých soudů, a to i za spolupráce s [orgán]; ve věci rozhodoval okresní soud, krajský soud jako soud prvního stupně i jako soud odvolací, vrchní soud, Nejvyšší soud a rovněž Ústavní soud; řízení bylo pravomocně skončeno dne 15. 6. 2024.

4. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil věc podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen „OdpŠk“).

5. Vyšel z toho, že posuzované řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 15. 7. 2019, kdy mu byla doručena žaloba, do dne 15. 6. 2024, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby. Řízení ve vztahu k žalobci tedy trvalo 4 roky a 11 měsíců. Pokud jde o to, zda délka posuzovaného řízení byla či nebyla přiměřená, soud prvního stupně vycházel z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk a po jejich zhodnocení shledal, že délka posuzovaného řízení nebyla přiměřená a v důsledku toho došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Žalobci vznikla nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá.

6. Základní částku soud prvního stupně stanovil ve výši 15 000 Kč za rok řízení, za první dva roky řízení v poloviční výši, a zjištěnou částku 58 750 Kč ponížil o 10 % z důvodu jednání žalobce v posuzovaném řízení, neboť shledal, že délka řízení byla částečně zapříčiněna procesní aktivitou účastníků. Vzal za prokázané, že jednání byla opakovaně odročována na žádost žalobce či jeho zástupce, 1× na žádost druhého účastníka a soudní poplatky nebyly hrazeny s podáním návrhu, ale až k výzvě soudu. Dále ponížil základní částku o 20 % z důvodu složitosti věci, když shledal skutkovou i právní složitost věci s ohledem na dokazování nejen listinnými důkazy, ale také znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, dále byli vyslýcháni svědci a účastníci, bylo rozhodováno o předběžném opatření, soud žádal o mezinárodní spolupráci s [stát], bylo nutno vyřešit otázku rozhodného práva a pravomoci českých soudů a věc byla projednávána ve specializovaném senátu s ohledem na mezinárodní prvek. Pokud jde o postup orgánů státu, soud shledal neodůvodněný průtah v období listopadu 2022 až května 2023, který měl vliv na celkovou délku řízení, ale z tohoto důvodu k modifikaci základní částky nepřistoupil, neboť tento průtah zohlednil v celkové délce řízení. Rovněž z hlediska významu řízení pro žalobce základní částku nemodifikoval, jelikož význam posuzovaného řízení pro žalobce z objektivního hlediska hodnotil jako standardní a pokud jde o subjektivní hledisko, žalobce netvrdil ani neprokázal zvýšený význam řízení. Základní částku tedy ponížil o 30 % a shledal, že přiměřeným zadostiučiněním je částka 41 125 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná uhradila v rámci mimosoudního projednání právě částku 41 125 Kč, soud žalobu zamítl.

7. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal v řízení procesně úspěšné žalované.

8. Proti rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalobce. Podle žalobce soud dospěl na základě skutečností a provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Ačkoli soud deklaroval zkrácení žalobce na jeho právech, nápravu neprovedl v rozsahu a ústavně konformním způsobem, který neodpovídá závažnosti zásahu do práv žalobce. Žalobce nesouhlasí se soudem prvního stupně určenou délkou řízení, podle žalobce řízení trvalo 5 let, 2 měsíce a 27 dní, neboť bylo zahájeno podáním žaloby již dne 19. 3. 2019 a ukončeno bylo pravomocným ukončením věci 15. 6. 2024. Ve vztahu k délce řízení poukázal na sjednocující stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 a na to, že v roce 2016 a 2017 mu byly doručovány předžalobní upomínky. O existenci sporu tedy věděl mnohem dříve. Základní částka podle žalobce činí 62 500 Kč. Žalobce nesouhlasí s tím, jak soud prvního stupně posoudil kritéria stanovená v § 31a odst. 3 OdpŠk. Pokud jde o podíl žalobce na průtazích řízení, o tom nemůže být uvažováno, žalobce měl snahu o co nejrychlejší vyřešení věci. Základní částka měla být za toto kritérium navýšená o 15 %. Namítal, že nepodával nesmyslné obstrukční návrhy, předmětem řízení byla žaloba o zaplacení jednoho milionu korun. Pokud jde o kritérium složitost řízení, jednalo se o zcela obvyklou kauzu, která nebyla po procesní stránce nijak složitá. Poukázal na průběh řízení, kdy po rozhodnutí vrchního a Ústavního soudu bylo řízení dále zatěžováno zjevně neopodstatněnými průtahy a soud fakticky nutil žalobce, tehdejšího žalovaného, k uzavření dohody o narovnání, a to pod tlakem vysloveného názoru, že žalobě bude vyhověno. Základní částka by tak měla být navýšena o 15 %, když intenzita zásahu si takové procentuální navýšení nepochybně zasluhuje. Řízení mělo dopad na žalobce stran stavů úzkosti a nejistoty spojenými se značnou dlouhodobou finanční nejistotou s ohledem na předmět řízení ve výši 1 000 000 Kč. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobci částku 52 625 Kč s příslušenstvím a uloží žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů tohoto řízení, alternativně navrhl, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalovaná se vyjádřila k odvolání žalobce tak, že považuje rozsudek soudu prvního stupně za správný a navrhla, aby odvolací soud rozsudek potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a shledal, že odvolání žalobce není opodstatněné. Odvolací soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce, který se z jednání omluvil a výslovně souhlasil s tím, aby bylo ve věci jednáno v jeho nepřítomnosti.

11. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci v potřebném rozsahu a provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř., takže soudem zjištěný skutkový stav věci je způsobilým podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu. Soud prvního stupně posoudil věc správně i po právní stránce, pokud dospěl k závěru, že přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy vzniklé žalobci představuje částka 41 125 Kč.

12. Soud I. stupně především správně určil počátek i konec řízení, a tak dospěl ke správnému závěru, že posuzované řízení trvalo celkem 4 roky a 11 měsíců. Ve vztahu k žalobci, v posuzovaném řízení v postavení žalovaného, je třeba za počátek rozhodné doby brát okamžik, kdy mu byla doručena žaloba, tj. den 15. 7. 2019, jelikož až od tohoto okamžiku začala jeho nejistota ohledně výsledku řízení. Skutečnost, že žalobce věděl z předžalobních upomínek, že může být žalován, mohlo představovat pouze nejistotu, zda žaloba bude vskutku podána, nikoliv nejistotu ohledně výsledku posuzovaného řízení. Za takovou případnou nejistotu žalobce stát neodpovídá. Stran počátku řízení ve vztahu k žalovanému v soudním řízení je judikatura ustálena na závěru, že za počátek rozhodné doby je třeba brát okamžik, kdy se žalovaný o zahájení řízení dozvěděl. V občanském soudním řízení je to okamžik, kdy žalovanému byla doručena žaloba. Až od tohoto okamžiku totiž začíná nejistota žalovaného ohledně výsledku řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 833/2017). Odlišný právní názor nevyplývá ani ze Stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, jehož se žalobce dovolával.

13. Při úvaze, zda lze zjištěnou délku řízení považovat za přiměřenou, soud prvního stupně vycházel z kritérií stanovených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, která jsou obdobným způsobem hodnocena i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, přičemž odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že vzhledem ke zjištěným okolnostem (viz body 17. až 20. odůvodnění napadeného rozsudku) nelze délku řízení vedeného u Krajského soudu v [adresa], sp. zn. [spisová značka] považovat za přiměřenou a v řízení došlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces, zaručeného čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jehož součástí je požadavek na přiměřenost délky řízení.

14. Soud prvního stupně zvolil i odpovídající formu odškodnění, když konstatování porušení práva by v daném případě nebylo postačující k odčinění vzniklé újmy. Soudem prvního stupně určená částka 15 000 Kč za jeden rok řízení (za první dva roky v poloviční výši), tedy na spodní hranici rozpětí uvedeného ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, je adekvátní zjištěné délce řízení.

15. Odvolací soud toliko odlišně od soudu prvního stupně modifikoval základní částku 58 750 Kč z hlediska jednotlivých kritérií, neboť považoval za okolnostem věci přiléhavější, aby z hlediska jednání poškozeného byla základní částka ponížena o 5 %, z hlediska složitosti věci o 35 % a z hlediska významu řízení pro žalobce byla základní částka navýšena o 10 %, a to z níže uvedených důvodů.

16. Pokud jde o jednání poškozeného, soud prvního stupně mylně přihlížel k jednání obou účastníků, ačkoli posuzovat měl toliko jednání žalobce. Chování druhého účastníka posuzovaného řízení není v odškodňovacím řízení z hlediska jednání poškozené podstatné. Občanský soudní řád umožňuje účastníku řízení požádat o odročení nařízeného soudního jednání, žalobce však v posuzovaném řízení této možnosti hojně využíval (za 4 roky a 11 měsíců trvajícího řízení celkem 7x), přičemž důvodem proč i odvolací soud přistoupil k ponížení základní částky, a to o 5 %, je ta skutečnost, že v průběhu celého řízení žalobce žádal o odročení (i téhož) jednání opakovaně, a to i poté, co soudu sdělil vyhovující termín jednání na základě žádosti soudu o stanovisko účastníků k termínu jednání. Ačkoli soudní poplatky jsou splatné podáním návrhu, žalobce spolu s opravnými prostředky soudní poplatky neplatil, a musel být k jejich uhrazení vyzýván. Žalobce správně v odvolání poznamenal, že mu nemůže jít k tíži prodloužení posuzovaného řízení o dobu, kdy byly řešeny opravné prostředky, jež podával. Využívání opravných prostředků také soud prvního stupně nekladl k tíži žalobce, a v procentu, o které snížil základní částku, se uvedené neprojevilo, jak vyplývá z bodu 18. odůvodnění napadeného rozsudku. Využívání procesních prostředků neklade k tíži žalobce ani odvolací soud. Pokud žalobce namítal, že by měla být základní částka navýšena z toho důvodu, že soudce Okresního soudu v [adresa] nereagoval na námitku žalobce o věcné nepříslušnosti soudu nebo že soudce Krajského soudu v [adresa] nerespektoval závazný právní názor Vrchního soudu, pak jde o skutečnosti, které patří pod hledisko postupu orgánu veřejné moci, a v hledisku význam předmětu pro poškozeného se neprojeví.

17. Pokud jde o složitost věci, skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně vypovídají o právní, skutkové i procesní složitosti věci, což podle odvolacího soudu lépe vystihuje snížení základní částky o 35 %. O skutkové složitosti věci svědčí množství a druh prováděných důkazů. Byly prováděny listinné důkazy, a protože žalobce sporoval svůj podpis na Smlouvě o převodu obchodního podílu ze dne 16. 9. 2014, musel být ve věci ustanoven znalec z oboru písmoznalectví, z jehož posudku vyplynulo, že podpis na listině je kategoricky jeho pravým podpisem. Dále byl proveden účastnický výslech žalobce a byli vyslýcháni svědci. Soud musel vyzývat účastníky k zaplacení soudních poplatků, které nebyly uhrazeny spolu s návrhem, z důvodu četných žádostí o odročení jednání s nimi musel koordinovat nařízení termínu jednání, vyžadoval součinnost od řady právnických osob, komunikoval s českou ambasádou v [adresa], ve věci byl podán návrh na nařízení předběžného opatření a byly podávány opravné prostředky (odvolání, dovolání, ústavní stížnost). Věc tak byla složitá i po procesní stránce. Konečně složitá byla i po právní stránce, protože soud řešil otázku rozhodného práva a pravomoc českých soudů, s ohledem na mezinárodní prvek byla věc projednávána ve specializovaném senátu. Věc byla projednávána na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem, přičemž Krajský soud v [adresa] ve věci jednal jednak jako odvolací soud, jednak jako soud prvního stupně. Nelze proto přisvědčit žalobci, že v posuzovaném řízení šlo o vyřešení triviální právní otázky. Všechny výše uvedené skutečnosti objektivně přispěly k délce posuzovaného řízení.

18. Pokud jde o význam předmětu řízení pro žalobce, je pravdou, že posuzované řízení není typově sporem, kde se obecně předpokládá zvýšený význam řízení pro poškozeného. V posuzované věci má ale odvolací soud na rozdíl od soudu prvního za to, že posuzované řízení mělo pro žalobce zvýšený význam, což je potřeba zohlednit navýšením základní částky o 10 %. Vyšší význam předmětu řízení pro žalobce je dán výší částky, jež byla předmětem posuzovaného řízení (1 mil. Kč s příslušenstvím) a skutečností, že žalobce vystupoval v řízení jako fyzická osoba. Žalobce byl dlouhodobě v nejistotě, zda částku ve výši 1 mil. Kč s příslušenstvím bude hradit či nikoliv, zvláště, pokud Okresní soud v [adresa] žalobě vyhověl a rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] nebylo možné předjímat. Příslušenství, tj. úroky z prodlení, s ohledem na výši jistiny, nepředstavovaly zanedbatelnou částku.

19. Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně neshledal důvody pro navýšení základní částky z hlediska kritéria postupu orgánu veřejné moci. Je skutečností, že posuzované řízení probíhalo po dobu 1 roku a 3 měsíců nejprve u věcně nepříslušného soudu (ve vztahu k žalobci od 15. 7. 2019, kdy mu byla doručena žaloba, do 16. 10. 2020 kdy byl vyhlášen rozsudek prvostupňového soudu), což představuje jednu čtvrtinu celkové doby řízení. Nedostatek věcné příslušnosti tak sice negativně přispěl k celkové délce řízení, kterou soud posoudil jako nepřiměřenou, avšak uvedená skutečnost byla zohledněna a projevila se v tom, že žalobci bylo přiznáno odškodnění právě v penězích. Soud postupoval v řízení v zásadě plynule, jednotlivé úkony na sebe navazovaly, kromě období nečinnosti od října 2022 (kdy bylo jednání původně nařízené na 11. 10. 2022 po žádosti žalobce o jeho odročení odročena na neurčito a kdy poté soud avizoval, že se obrátí na [orgán] se žádostí o pomoc při stanovení rozhodného práva) do května 2023 (kdy soud nařídil předběžné opatření), které lze považovat za průtah v délce čtyř měsíců. Tento průtah však zásadním způsobem celkovou délku posuzovaného řízení neovlivnil. Žalobce požadoval navýšení základní částky z toho důvodu, že soud po vydání rozhodnutí Vrchního soudu, kterým změnil rozhodnutí prvostupňového soudu a zamítl návrh na vydání předběžného opatření, nerespektoval názor Vrchního a Ústavního soudu a fakticky nutil tehdejšího žalovaného k uzavření dohody o narovnání. Žalobce ale přehlíží, že jednak Vrchní soud (i Ústavní soud) posuzoval rozhodnutí o vydání předběžného opatření z hlediska toho, zda byly splněny podmínky pro jeho vydání, neprováděl dokazování a nerozhodoval ve věci samé, to bylo úkolem prvostupňového soudu. Jednak soud se má vždy pokusit o smírné vyřešení věci (§ 99 odst. 1 o. s. ř.).

20. Ve výsledku tedy odvolací soud snížil základní částku o 30 % a přiměřeným zadostiučiněním za vzniklou nemajetkovou újmu žalobce shledal částku 41 125 Kč. Tuto mu již žalovaná přiznala v rámci předběžného uplatnění nároku. Další finanční požadavky žalobce nejsou oprávněné.

21. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

22. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal v odvolacím řízení procesně úspěšné žalované. Žalované jako nezastoupenému účastníku náleží náhrada v paušální výši podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to ve výši 300 Kč za jeden úkon. Žalovaná v odvolacím řízení učinila tři úkony – vyjádření k odvolání, příprava na jednání a účast na jednání odvolacího soudu. Výše náhrady proto činí 900 Kč. Ke splnění povinnosti byla žalobci stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).