o neplatnost ukončení pracovního poměru okamžitým zrušením pracovního poměru, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. listopadu 2023, č. j. 16 C 58/2019-424,

1. Rozsudkem ze dne 21. 11. 2023 soud prvního stupně zamítl žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 30. 1. 2019 (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 68 764 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě podané soudu 28. 3. 2019, jíž se žalobce domáhal proti žalované určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, které mu žalovaná předala 30. 1. 2019. Žalobce tvrdil, že dne 22. 10. 2010 uzavřel pracovní smlouvu se společností [společnost 2] IČO [IČO], přičemž činnost této společnosti převzala od 1. 1. 2016 žalovaná, došlo tak k přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu se žalobcem na žalovanou. Dne 30. 1. 2019 obdržel okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu zvlášť závažného porušení pracovních povinností, které mělo spočívat ve výkonu výdělečné činnosti shodné s předmětem činnosti zaměstnavatele bez písemného souhlasu. Žalovaná však dala k takové činnosti souhlas. Ke dni okamžitého zrušení pracovního poměru pak nedisponoval povolením k výkonu činnosti zprostředkování zaměstnání a činnosti agentury práce a jeho jednání nedosahovalo intenzity zvlášť závažného porušení povinností. Žalované oznámil dopisem ze dne 31. 1. 2019, že považuje okamžité zrušení pracovního poměru za neplatné a trvá na dalším zaměstnávání.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, poukázala na to, že žalobce byl v období od 13. 1. 2016 do 13. 12. 2018 jednatelem žalované. Náplň práce podle pracovní smlouvy se překrývala s činností statutárního orgánu. Žalovaná nikdy nesouhlasila s tím, že by před dosažením dohody o ukončení působení žalobce u žalované mohl žalobce vyvíjet jakoukoliv konkurenční činnost.

4. Rozsudek ze dne 21. 11. 2023 je v pořadí druhým rozhodnutím soudu prvního stupně ve věci, neboť jeho první rozsudek ze dne 4. 9. 2021, č. j. [spisová značka], kterým žalobu rovněž zamítl, byl k odvolání žalobce zrušen usnesením Městského soudu v [místo] ze dne 23. 9. 2021, č. j. [spisová značka]. Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že jmenováním žalobce do funkce jednatele zanikl jeho pracovní poměr konkludentní dohodou o rozvázání pracovního poměru. V dalším řízení se měl soud prvního stupně zabývat tím, jaký vztah byl mezi účastníky po datu 13. 12. 2018, a zda mezi nimi nevznikl pracovní poměr.

5. Soud prvního stupně uvedl, jaká skutková zjištění učinil z jednotlivých listinných důkazů a výpovědí svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. O skutkovém stavu věci soud prvního učinil takový závěr, že žalobce pracoval u žalované od 1. 1. 2016 na pozici [Anonymizováno]. Od 13. 1. 2016 se žalobce stal jednatelem žalované, funkce jednatele zanikla ke dni 13. 12. 2018. Pro žalovanou žalobce pracoval i po odvolání z funkce jednatele, plnil pracovní úkoly, za které měl obdržet mzdu.

6. Soud prvního stupně posoudil zjištěný skutkový stav podle zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech a podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

7. Předně soud prvního stupně vycházel z toho, že ke dni 13. 1. 2016, kdy byl žalobce jmenován jednatelem žalované, zanikl jeho pracovní poměr konkludentní dohodou o rozvázání pracovního poměru, jelikož činnosti, které vykonával pro žalovanou na základě pracovní smlouvy, spadají pod činnost jednatele jako statutárního orgánu společnosti s ručením omezeným. Soud prvního stupně se proto dále zabýval otázkou, zda žalobce po odvolání z funkce vykonával pro žalovanou pracovní činnost, a zda mezi stranami vznikl pracovní poměr. Vzal za prokázané, že žalobce dál vykonával práci pro žalovanou, žalovaná vystavila mzdový výměr, přidělila žalobci místo výkonu práce (v bydlišti žalobce) a uložila mu pracovní úkoly. Žalovaná tak definovala podmínky pracovní smlouvy, s nimiž žalobce souhlasil, čímž mezi účastníky vznikl pracovní poměr konkludentním způsobem, tedy bez uzavření písemné pracovní smlouvy. Dále se proto soud prvního stupně zabýval otázkou platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, přičemž předeslal, že žalobce podal žalobu v zákonné prekluzivní lhůtě. Vzal za prokázané, že žalovaná se pokoušela ukončit dlouhodobou spolupráci se žalobcem, za tím účelem navrhovala uzavření dohody o narovnání, navrhovala žalobci, že si může založit společnost se shodným předmětem podnikání. Z provedeného dokazování však nevyplývá, že by žalovaná uvedenými prohlášeními mínila, aby si žalobce založil společnost dříve, než bude dohoda o narovnání uzavřena. Žalobce si ale založil vlastní společnost, ve které se stal společníkem a jednatelem, tato společnost vznikla za účelem činnosti související se zprostředkováním zaměstnání, tedy konkurenční činnosti žalované. Žalobce sice namítal, že společnost získala povolení [Anonymizováno] k výkonu činnosti zprostředkování zaměstnání a činnosti agentury práce až dne 12. 3. 2019, tedy po ukončení pracovního poměru, podle soudu prvního stupně však k naplnění konkurenčního jednání postačuje úmysl jednajícího tak, jak se jeví navenek. Společnost se prezentovala veřejnosti prostřednictvím svých webových stránek tak, že uvedenou činnost vykonává. Dovodil proto, že společnost si již mohla hledat klientelu či alespoň provozovat reklamu na své služby. Přihlédl i k tomu, že žalobce zažádal o vydání povolení již dne 15. 1. 2019. Uzavřel, že žalobce vykonával prostřednictvím své společnosti konkurenční činnost k činnosti žalované bez předchozího písemného souhlasu žalované, přičemž jednání žalobce shledal jako zvlášť hrubé porušení pracovních povinností.

8. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal procesně úspěšné žalované.

9. Proti rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Namítal, že soud prvního stupně neposoudil věc pro právní stránce správně. Internetové stránky společnosti [společnost 3] ke dni 28. 1. 2019 obsahovaly obecné informace o budoucí činnosti žalobce, nešlo o stránku, přes kterou by docházelo přímo k výkonu činnosti. V řízení nebyla tvrzena, ani prokazována skutečnost, že žalobce mohl webovou stránku propagovat na internetu. Povolení k poskytování personálního poradenství a zprostředkování zaměstnání obdržela společnosti [společnost 3] až dne 12. 3. 2019. V řízení nebylo tvrzeno, ani prokazováno, že by žalobce služby personálního poradenství a zprostředkování zaměstnání fakticky vykonával i bez povolení, žalobce uvedenou možnost striktně popírá. Žalobce měl za to, že žalovaná neunesla v řízení břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu k prokázání existence důvodu pro ukončení pracovního poměru okamžitým zrušením. Prokázané skutečnosti mohou svědčit maximálně tomu, že se žalobce připravoval na eventualitu ukončení pracovního poměru u žalované. Příprava na budoucí činnost, která má konkurenční povahu, však podle judikatury Nejvyššího soudu není výkonem konkurenční činnosti. Podle žalobce neobstojí ani názor soudu prvního stupně, že k naplnění konkurenční činnosti postačuje úmysl jednajícího, jak se jeví navenek, a že tedy k výkonu konkurenční činnosti postačí prezentace navenek ve formě jednoduché webové stránky a podání žádosti o vydání podnikatelského povolení. Tyto aktivity nejsou spojeny s výdělkem, který je pojmovým znakem zákazu konkurenční výdělečné činnosti podle § 304 zákoníku práce. Mimo to, žalobce odkázal na komunikaci mezi účastníky z přelomu roku 2018 a 2019, zejména e-mail žalované ze dne 4. 1. 2019, ve kterém žalovaná uvádí „Brand si založ vlastní, stejně tak kanceláře, začni dělat svoje rozhodnutí…“. Vytýkal soudu prvního stupně, že při hodnocení intenzity porušení pracovních povinností nepřihlédl k zavinění žalobce a k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní kázně. I kdyby se žalobce dopustil výkonu shodné výdělečné činnosti, nemůže okamžité zrušení obstát proto, že jednání žalobce nedosahovalo intenzity zvlášť závažného porušení pracovních povinností. Žalobce z e-mailové komunikace žalované vyrozuměl, že žalovaná souhlasí s tím, aby začal s přípravou vlastního podnikání. Soud prvního stupně proto založil své rozhodnutí na nesprávném skutkovém posouzení věci, když dovodil, že žalobce neměl k jednání vytýkanému okamžitým zrušením souhlas žalované. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a žalobě vyhověl, alternativně, aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. Žalovaná se vyjádřila k odvolání žalobce tak, že nedošlo ke vzniku pracovního poměru. Žalobce neprojevil vůli ke vzniku pracovněprávního vztahu, nebylo tak třeba zkoumat neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru. Pokud by žalovaná přistoupila na konstrukci soudu prvního stupně, je závěr soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby správný. Společnost [společnost 3] nabízela své služby na internetu, hledala technika, zveřejnila konkrétní nabídku práce i užití vozidla pro zaměstnance, reálně činnost vykonávala již k datu 21. 1. 2019. Žádost o povolení uvedené činnosti byla podána 15. 1. 2019. Podle žalované se žalobce jednoznačně dopouštěl jednání poškozujícího zaměstnavatele. Žalobce neměl písemný souhlas k výkonu shodné činnosti. Pokud by došlo k výměně názorů e-mailem, písemný projev vůle musí být opatřen zaručeným elektronickým podpisem, v této souvislosti odkázala na závěry rozsudku Krajského soudu v [místo] sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek a přiznal žalované náklady řízení.

11. Po výzvě odvolacího soudu dané podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., žalovaná doplnila, že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru žalobce nespočívá jen ve výkonu licencované činnosti zprostředkování zaměstnání, ale ve výkonu jakékoliv konkurenční činnosti ve vztahu k zaměstnavateli, přičemž takovou konkurenční činností může být i Poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků nebo Pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Žalovaná uvedla, že žalobce od vzniku společnosti [společnost 3] skrze ni či i jinak samostatně vykonával konkurenční činnost ve vztahu k žalované. Výkon konkurenční činnosti vyplývá z doloženého printscreenu [Anonymizováno] stránky žalobce z 21. 1. 2019, kdy žalobce hledal technika pro společnost [společnost 2]. Tato společnost nikdy nebyla zákazníkem žalované. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud postupem podle § 128 a § 129 o. s. ř. zjistil rozhodné skutečnosti a listiny dotazem u společnosti [společnost 2], společnosti [společnost 3] a u jejích zákazníků. Z předložených dokumentů či sdělení informací pak bude zjištěno, zda bylo komunikováno se zákazníky společnosti [společnost 3] a v návaznosti na to, nechť si soud u takových zjištěných zákazníků vyžádá další potřebné dokumenty ke zjištění komunikace se zákazníky a o jejím obsahu. Jelikož žalobce oslovoval fyzické osoby za účelem uzavření pracovní smlouvy pro společnost [společnost 3] již před vznikem této společnosti, jakož i po jejím vzniku, a uzavíral příslušné pracovněprávní dokumenty o vzniku základního pracovněprávního vztahu, a výkon takové činnosti znamená výkon konkurenční činnosti ve vztahu k žalované, žalovaná navrhla, aby odvolací soud postupem podle § 128 a § 129 o. s. ř. vyžádal dokumenty týkající se uvedené činnosti příslušné správy sociálního zabezpečení, u společnosti [společnost 3] a vyslechl jako svědky zaměstnance/uchazeče. Podle žalované již jen tím, že žalobce podal žádost o vydání povolení pro zprostředkování zaměstnání, vykonával skutečně a aktivně konkurenční činnosti ve vztahu k žalované. Při posuzování platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru je nutné přihlížet a brát do úvahy okolnosti a skutečnosti nastalé jak před jeho doručením, tak po něm. K prokázání výnosů a zisků společnosti [společnost 3] žalovaná navrhla účetní závěrky společnosti [společnost 3] za období 2019 až 2023, když tyto pocházejí zejména z činnosti zprostředkování zaměstnání. Žalovaná dále zopakovala svoji argumentaci, že po 13. 12. 2018 nevznikl mezi účastníky pracovní poměr, a že nikdy neudělila žalobci souhlas s výkonem konkurenční činnosti.

12. Žalobce v následném vyjádření poukázal na to, že žalovaná mění skutkový důvod okamžitého zrušení pracovního poměru, což je v rozporu s ust. § 60 zákoníku práce. Žalovaná pak předkládá pouze obecná tvrzení o možném konkurenčním jednání, nepředkládá alespoň rámcově konkrétní případy konkurenční činnosti. Žalovaná také požaduje předložit informace za celý rok 2019, ačkoli okamžité zrušení pracovního poměru bylo doručeno dne 30. 1. 2019. Požadovaný rozsah informační a ediční povinnosti je zcela nepřiměřený a zatěžující nad rozumnou míru. Je zjevné, že žalovaná nemá žádné konkrétní poznatky o tom, že by žalobce v době do 30. 1. 2019 nějakou konkurenční činnosti provozoval.

13. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., a po doplnění dokazování listinami (§ 213 odst. 2, § 213a odst. 1 o. s. ř.) shledal, že odvolání žalobce je opodstatněné.

14. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném ke dni doručení okamžitého zrušení pracovního poměru (dále jen „zákoník práce“), zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

15. Podle § 58 odst. 1 zákoníku práce, pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

16. Podle § 60 zákoníku práce, v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

17. Podle § 304 odst. 1 zákoníku práce, zaměstnanci mohou vedle svého zaměstnání vykonávaného v základním pracovněprávním vztahu vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, u něhož jsou zaměstnáni, jen s jeho předchozím písemným souhlasem.

18. Podle § 34 odst. 1 zákoníku práce, pracovní smlouva musí obsahovat a) druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, b) místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle písmene a) vykonávána, c) den nástupu do práce. Podle § 34 odst. 2 zákoníku práce, pracovní smlouva musí být uzavřena písemně.

19. Podle § 20 zákoníku práce, nebylo-li právní jednání učiněno ve formě, kterou vyžaduje tento zákon, a bylo-li již započato s plněním, není možné se neplatnosti tohoto jednání dovolat u těch jednání, jimiž vzniká nebo se mění základní pracovněprávní vztah.

20. Podle § 555 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Podle § 556 odst. 1 o. z., co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

21. Předně je třeba připomenout, že předběžné právní otázky existence pracovního poměru žalobce k žalované ke dni 1. 1. 2016 a jeho trvání po dni 13. 1. 2016, kdy byl žalobce jmenován jednatelem žalované, již byly vyřešeny v průběhu řízení, a to se závěrem, že jmenováním žalobce do funkce jednatele žalované zanikl jeho pracovní poměr konkludentní dohodou o rozvázání pracovního poměru (viz rozsudek soudu prvního stupně ze dne 4. 9. 2021, č. j. [spisová značka], ve spojení s usnesením Městského soudu v [místo] ze dne 23. 9. 2021, č. j. [spisová značka]).

22. Odvolací soud souhlasí s právním závěrem soudu prvního stupně, že poté, co byl žalobce odvolán z funkce jednatele žalované dne 13. 12. 2018, došlo k uzavření pracovního poměru mezi účastníky, a to konkludentně. V daném směru soud prvního stupně provedl dostatečné dokazování, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a jeho skutková zjištění jsou správná. V řízení bylo prokázáno (listinami i výpovědí svědků), že po odvolání žalobce z funkce jednatele žalobce dál vykonával práci pro žalovanou, žalovaná tuto skutečnost akceptovala a sdělila žalobci, že nemá docházet do kanceláře, má dokončit rozpracované projekty z domova, a od 1. 1. 2019 mu stanovila hrubou mzdu ve výši [částka] měsíčně. Byť pracovní smlouva nebyla uzavřena písemně, chování účastníků nevyvolává žádné pochybnosti o tom, jaká byla jejich skutečná vůle (§ 556 odst. 1 věta první o. z.). Mezi účastníky byla shoda na všech podstatných náležitostech pracovní smlouvy, kterými podle § 34 odst. 1 zákoníku práce jsou druh práce, místo výkonu práce a den nástupu do práce. Odvolací soud považuje za vhodné doplnit, že ačkoli zákoník práce vyžaduje, aby pracovní smlouva byla uzavřena písemně (§ 34 odst. 2 zákoníku práce), za situace, kdy žalobce začal pro žalovanou práci vykonávat, ani nelze stranou žalovanou namítat, že by na základě konkludentně uzavřené pracovní smlouvy nevznikl mezi účastníky pracovní poměr (§ 20 zákoníku práce). Tvrzení žalované, že sám žalobce při jednání soudu dne 21. 11. 2023 uvedl, že nebylo jeho vůlí založit pracovní poměr, je vytržené z kontextu, jak vyplývá z protokolu o tomto jednání, a tudíž je nepravdivé. Žalobce, resp. jeho právní zástupkyně výslovně uvedla, že mezi účastníky byl pracovněprávní vztah. Protože o jednání soudu dne 21. 11. 2023 byl pořízen protokol, proti jehož obsahu neměl žádný z účastníků námitky, ani nežádal jeho doplnění, odvolací soud zamítl jako nadbytečný návrh žalované na doplnění dokazování zvukovým záznamem z jednání soudu prvního stupně konaného dne 21. 11. 2023. Tvrzení žalované, že nikdy neprojevila vůli, aby mezi účastníky byl po datu 13. 12. 2018 uzavřen pracovní poměr na dobu neurčitou, je pro posouzení vzniku pracovního poměru irelevantní, protože ujednání o době trvání pracovního poměru není podstatnou náležitostí pracovní smlouvy. Irelevantní je také tvrzení žalované, že jí žalobce neodevzdal výsledky své práce. Podstatné je, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce práci vykonával. Žalovaná pak ani netvrdila, zda kontrolovala výkon práce ze strany žalobce, a zda výsledky jeho práce vůbec vyžadovala.

23. Pokud jde o posouzení platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 30. 1. 2019, soud prvního stupně si opatřil dostatek podkladů pro meritorní rozhodnutí, avšak nehodnotil provedené důkazy zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, zejména nehodnotil provedené důkazy v jejich vzájemné souvislosti a náležitě nepřihlédl k tomu, co v řízení vyšlo najevo (§ 132 o. s. ř.). Nesprávné hodnocení důkazů se pak odrazilo v chybném právním posouzení věci. Odvolací soud zopakoval dokazování výpisem z obchodního rejstříku společnosti [společnost 3] pořízeným dne 30. 7. 2024, e-maily [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 10. 12. 2018 a ze dne 4. 1. 2019, které byly adresovány žalobci, notářskými zápisy ze dne 28. 1. 2019 a ze dne 8. 1. 2019 a žádostí společnosti [společnost 3] ze dne 15. 1. 2019 o udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání, a vzal jimi za prokázané následující skutečnosti.

24. Dne 8. 1. 2019 sepsala [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem], notářka se sídlem v [místo], notářský zápis o právním jednání - založení společnosti s ručením omezeným [společnost 3], jejímž jediným společníkem je žalobce. Předmětem podnikání a činnosti společnosti je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského rejstříku, zprostředkování zaměstnání a činnost agentury práce, a pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor (prokázáno notářským zápisem ze dne 8. 1. 2019, sp. zn. [spisová značka]). Společnost [společnost 3] vznikla [datum], jejím jediným společníkem a jediným jednatelem je žalobce. Zapsaným předmětem činnosti společnosti je od jejího vzniku, tj. od [datum], pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor, a dále výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského rejstříku. Od 26. 3. 2019 je zapsaným předmětem činnosti společnosti také zprostředkování zaměstnání (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku pořízeným na webových stránkách www.justice.cz dne 30. 7. 2024).

25. Jednatel žalované [tituly před jménem] [jméno FO] poslal žalobci e-mailem návrh odchodu žalobce z firmy žalované. [tituly před jménem] [jméno FO] požádal žalobce, aby se do vyřešení věci zdržel všech kroků z role jednatele. Přílohou e-mailu je návrh na ukončení spolupráce, z něhož se podává, že navrhuje rychlé ukončení spolupráce, žalobce nebude od začátku ledna jednatelem firmy, bude zproštěn funkce odpovědné osoby u [Anonymizováno], od začátku ledna si žalobce začne pracovat na založení vlastní firmy, od začátku ledna nebude vykonávat práci [Anonymizováno], tzn pracovní poměr žalobce buď skončí k 31. 12. 2018 nebo pokud to bude pro žalobce užitečné, bude dál v pracovním poměru k žalované než si založí svoji firmu (max. 3 měsíce), ale bez pracovních povinností (prokázáno e-mailem [tituly před jménem][Anonymizováno][jméno FO] ze dne 10. 12. 2018 adresovaného žalobci).

26. Jednatel žalované [tituly před jménem] [jméno FO] v reakci na návrh dohody předložené žalobcem, dne 4. 1. 2019 sdělil žalobci e-mailem „Brand si založ vlastní, stejně tak kanceláře, začni dělat svoje rozhodnutí, svoje chyby a dobrá rozhodnutí.“ (prokázáno e-mailem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 4. 1. 2019 adresovaným žalobci).

27. Dne 28. 1. 2019 sepsal [tituly před jménem] [jméno FO], notář v [adresa], notářský zápis, jímž osvědčil obsah označené webové stránky nacházející se na internetové adrese [název]. Na tuto stránku se dostal tak, že do příslušného pole pro internetovou (webovou) adresu zadal text [Anonymizováno] a po stisknutí klávesy Enter se zobrazil obsah webové stránky (prokázáno notářským zápisem ze dne 28. 1. 2019 sp. zn. [spisová značka]).

28. Společnost [společnost 3] požádala dne 15. 1. 2019 o udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání ve formě zprostředkování podle § 14 odst. 1 písm. a), c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (prokázáno žádostí ze dne 15. 1. 2019 doručené [správní orgán] dne 17. 1. 2019).

29. Po takto doplněném dokazování je v řízení zjištěný skutkový stav věci způsobilým podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu. Odvolací soud dokazování dále nedoplňoval a z důvodů níže uvedených zamítl návrh žalované na doplnění dokazování důkazy, které označila po poučení, kterého se jí dostalo při jednání odvolacího soudu dne 31. 7. 2024.

30. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná rozvázala pracovní poměr se žalobcem okamžitým zrušením ze dne 30. 1. 2019 z důvodu, že předmětem podnikání žalované je mimo jiné zprostředkování zaměstnání a personální poradenství a žalobce bez písemného souhlasu žalované vykonává výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele. Zaměstnavatel zjistil, že žalobce je jediným společníkem a jednatelem ve společnosti [společnost 3], která byla zapsána do obchodního rejstříku [datum], a prostřednictvím této společnosti vykonává konkurenční činnost k činnosti zaměstnavatele, když provádí činnosti související se zprostředkováním zaměstnání, zejména vyhledává kandidáty na pracovní pozice a poskytuje personální poradenství. V tomto jednání žalovaná spatřovala zvlášť hrubé porušení pracovních povinností zaměstnance. Po skutkové stránce byl důvod okamžitého zrušení pracovního poměru vymezen v souladu s ust. § 60 zákoníku práce, tj. určitě a srozumitelně, takže není možné jej zaměnit s jiným důvodem.

31. Důvod okamžitého zrušení pracovního poměru tedy žalovaná spatřovala ve výkonu licencované činnosti zprostředkování zaměstnání, nikoliv ve výkonu další činnosti, která byla shodná u žalované a společnosti [společnost 3], proto ani případný výkon další, byť shodné činnosti (výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského rejstřík a pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor), není pro posouzení věci není významný a nebylo třeba vést v dané směru dokazování. Stejně tak není pro věc významné tvrzení žalované, že žalobce vykonával konkurenční činnost i samostatně, neboť předmětem okamžitého zrušení pracovního poměru je výkon konkurenční činnosti prostřednictvím společnosti [společnost 3]

32. Odvolací soud nepovažoval za potřebné znovu provádět důkaz okamžitým zrušením pracovního poměru, protože soud prvního stupně učinil z listiny správná skutková zjištění. Rovněž nepovažoval za potřebné znovu provádět žalovanou označený důkaz výpis z obchodního rejstříku společnosti [společnost 3], neboť tento důkaz byl proveden na jednání odvolacího soudu dne 31. 7. 2024. Za nadbytečné považoval odvolací soud důkazy výpis z obchodního rejstříku žalované a výpisy ze živnostenského rejstříku společnosti [společnost 3] a žalované, a to jednak proto, že žalobce nesporoval, že by předmětem podnikání žalované nebyla činnost zprostředkování zaměstnání, jednak proto, že skutečnosti rozhodné pro posouzení věci již byly v řízení zjištěny výpisem z obchodního rejstříku společnosti [společnost 3], a konečně proto, že důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru byl toliko výkon činnosti zprostředkování zaměstnání, jak uvedeno výše. Vzhledem k vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru nejsou pro posouzení věci rozhodné ani žalovanou označené důkazy: listiny od společnosti [společnost 2] týkající se komunikace se žalobcem a společností [společnost 3], smlouvy či objednávky mezi žalobcem či společností [společnost 3] a společností [společnost 2], kontrolní hlášení společnosti [společnost 3] za leden až prosince 2019, veškeré účetní doklady vystavené ode dne vzniku společnosti [společnost 3] do 31. 12. 2019, veškeré objednávky/smlouvy společnosti [společnost 3] uzavřené ode dne vzniku společnosti do 30. 4. 2019, zpráva od příslušné správy sociálního zabezpečení o nahlášených zaměstnancích společnosti [společnost 3] v období od [datum] do 31. 5. 2019, veškeré pracovní smlouvy a dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr uzavřené společností [společnost 3] v době od [datum] do 31. 5. 2019, svědecké výpovědi zaměstnanců/uchazečů společnosti [společnost 3] a účetní závěrky společnosti [společnost 3] za období 2019 až 2023. Odvolací soud souhlasí se žalobcem, že žalovanou označené důkazy, jimiž mají být prokázána její obecná tvrzené o možném (nadto široce pojatém) konkurenčním jednání žalobce, nasvědčují tomu, že žalovaná nemá konkrétní poznatky o tom, že by žalobce v době do 30. 1. 2019 vykonával nějakou konkurenční činnost. Za takovou nelze považovat nábor vlastních zaměstnanců. Pro nadbytečnost odvolací soud neprovedl důkaz e-mailem ze dne 21. 12. 2018, jehož přílohou byl mzdový výměr a určení pracoviště, neboť byl proveden k důkazu soudem prvního stupně a byla z něj učiněna správná skutková zjištění (viz bod 17. odůvodnění napadeného rozsudku). Konečně odvolací soud zamítl i návrh na provedení důkazu printscreenem facebookové stránky žalobce z 21. 1. 2019, neboť z této listiny (viz č. l. 151) nevyplývá spojitost se společností [společnost 3] Rovněž žalobce se k této listině vyjádřil (č. l. 162 p.v.) tak, že se jedná o post na jeho soukromém [Anonymizováno] profilu.

33. Ust. § 304 zákoníku práce omezuje nejen podnikatelskou činnost zaměstnance, ale jakoukoli jeho další výdělečnou činnost, pokud by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele. Výdělečnou činností se rozumí jakákoli výdělečná činnost bez ohledu na to, zda je vykonávána v závislé práci či v obchodněprávním vztahu. Rozhodující je, že je to činnost vykonávaná za účelem dosažení zisku, přičemž není rozhodující, zda skutečně daná činnost výdělek přinesla nebo nikoliv. Za výdělečnou činnost je třeba například považovat jakýkoliv pracovněprávní vztah (a to včetně dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr), podnikání na základě živnostenského oprávnění nebo podnikání na základě jiného než živnostenského podnikání podle zvláštních předpisů či činnost ve prospěch obchodní společnosti, jíž je zaměstnanec společníkem, anebo členství ve statutárních či kontrolních orgánech právnických osob provozujících podnikatelskou činnost (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1714/2001, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1132/2014). O výkon výdělečné činnosti se může jednat tehdy, jestliže se zaměstnanec ve společnosti s ručením omezeným podílí (kromě výkonu práv a povinností společníka vyplývajících jen z jeho kapitálové účasti ve společnosti) na činnosti společnosti vymezené předmětem činnosti (podnikání) zapsaným v obchodním rejstříku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne[Anonymizováno]16. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1652/97). Za výdělečnou činnost nelze považovat „zajišťování nezbytných opatření“ k provozování takové činnosti, jež má být vykonávána teprve v budoucnosti (příprava na výkon takové činnosti). Samotné obstarání si živnostenského oprávnění nezbytného pro výkon konkrétní činnosti, které je teprve právě takovou přípravou (vytvářením si podmínek) pro výkon určité činnosti, proto nemůže výkon jiné výdělečné činnosti představovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 21 Cdo 1714/2001).

34. Odvolací soud má za prokázané, že dne 8. 1. 2019 žalobce založil společnost [společnost 3], společnost vznikla dne [datum]. Předmětem činnosti společnosti je od jejího vzniku výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského rejstříku, a pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Dne 15. 1. 2019 žalobce požádal o udělení povolení k činnosti zprostředkování zaměstnání a tato činnost byla jako předmět činnosti společnosti [společnost 3] zapsána do obchodního rejstříku dne 26. 3. 2019. Ke dni 30. 1. 2019 tedy společnost [společnost 3] neměla shodný předmět činnosti jako žalovaná. Žalobce proto prostřednictvím společnosti [společnost 3] nemohl vykonávat výdělečnou činnost shodnou s předmětem činnosti svého zaměstnavatele. V řízení bylo prokázáno, že žalobce činil kroky k zahájení podnikání v oboru zprostředkování zaměstnání již v lednu 2019, kdy založil společnost, jejímž předmětem činnosti mělo být zprostředkování zaměstnání a po vzniku společnosti požádal o udělení povolení k uvedené činnosti, avšak přípravu na budoucí podnikání nelze považovat za výdělečnou činnosti ve smyslu ust. § 304 odst. 1 zákoníku práce. Odvolací soud nesouhlasí se žalovanou, že výkon konkurenční činnosti je prokázán notářským zápisem ze dne 28. 1. 2019, a nesouhlasí ani se soudem prvního stupně, že právě prostřednictvím webových stránek byl prokázán úmysl žalobce provádět konkurenční činnost, když podle soudu úmysl jednajícího postačuje k naplnění konkurenčního jednání. Úmysl vykonávat určitou činnost neznamená, že je taková činnost vskutku vykonávána. Z notářského zápisu ze dne 28. 1. 2019 je pak zřejmé, že webová stránka společnosti [společnost 3] se zobrazila po zadání konkrétní webové adresy této společnosti (tedy adresy zadavateli známé), nikoli jako výsledek organického (přirozeného) vyhledávání na webu (např. po zadání slov zprostředkování zaměstnání) či přímo jako výsledek propagace cílené na uvedenou společnost (např. formou bannerové reklamy). Dovodil-li proto soud prvního stupně, že společnost [společnost 3] již mohla provozovat reklamu, nemá jeho úvaha oporu v provedeném dokazování. V řízení nebylo tvrzeno, ani prokazováno, zda, kdy a jakým způsobem byla zveřejněna webová adresa společnosti [společnost 3] Žalobce pak správně poukázal na skutečnost, že v řízení nebylo tvrzeno, ani prokazováno, že by společnost [společnost 3] poskytovala služby personálního poradenství a zprostředkování zaměstnání bez příslušného povolení [orgán veřejné moci]. Odvolací soud proto uzavírá, že po skutkové stránce nebyl naplněn žalovanou tvrzený důvod okamžitého zrušení pracovního poměru, jelikož žalobce nevykonával výdělečnou činnost shodnou s předmětem činnosti žalované.

35. Nadto z provedeného dokazování vyplynulo, že mezi žalobcem a jednatelem žalované [tituly před jménem] [jméno FO] došlo k rozkolu, který řešili ukončením vzájemné spolupráce, a že tento proces probíhal po určitou dobu. Žalobce byl ke dni 13. 12. 2018 odvolán z funkce jednatele, u žalované však nadále působil, a to jako zaměstnanec. Sám jednatel žalované [tituly před jménem] [jméno FO] opakovaně písemně navrhl žalobci, a to i v době, kdy byl žalobce zaměstnancem žalované (viz e-mail ze dne 4. 1. 2019), aby si ještě za trvání pracovního poměru založil vlastní firmu. I kdyby bylo v řízení prokázáno, že žalobce porušil povinnost danou ust. § 304 odst. 1 zákoníku práce a vykonával výdělečnou činnost shodnou s předmětem činnosti žalované bez jejího předchozího písemného souhlasu (v řízení bylo prokázáno, že žalovaná nedala žalobci písemný souhlas ve smyslu ust. § 304 odst. 1 zákoníku práce), nemohlo by porušení pracovních povinností žalobcem dosáhnout intenzity zvlášť hrubého porušení pracovních povinností, která by odůvodňovala skončení pracovního okamžitým zrušením, a to právě s ohledem na prokázané jednání žalované.

36. Z výše uvedených důvodů odvolací soud změnil napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že žalobě vyhověl a určil, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovanou žalobci dne 30. 1. 2019 je neplatné.

37. Vzhledem ke změně napadeného rozsudku odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 2 o. s. ř. nejen o nákladech odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení před soudem prvního stupně. V řízení byl procesně úspěšný žalobce, proto mu podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží náhrada nákladů, které účelně vynaložil na soudní poplatky a právní zastoupení. Žalobce zaplatil soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč a soudní poplatek za odvolání ve výši 2 000 Kč. Z obsahu spisu vyplývá, že advokátka učinila v řízení následujících 18 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) : příprava a převzetí zastoupení, žaloba, podání ve věci samé ze dne 10. 7. 2019, účast na jednání před soudem dne 26. 2. 2019, podání ve věci samé ze dne 16. 3. 2020, účast na jednání před soudem dne 8. 7. 2020 a dne 31. 8. 2020, odvolání, podání ve věci samé ze dne 21. 2. 2022, účast na jednání před soudem dne 27. 6. 2022, podání ve věci samé ze dne 30. 11. 2022, účast na jednání před soudem dne 5. 12. 2022, dne 1. 3. 2023 a dne 21. 11. 2023, odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem dne 31. 7. 2024, podání ve věci samé ze dne 8. 9. 2024 a účast na jednání před odvolacím soudem dne 23. 10. 2024.

38. Odvolací soud nepřiznal náhradu za úkony předžalobní výzva s právním rozborem a 2 x porada s klientem přesahující 1 hodinu v souvislosti s podáním odvolání, neboť nebylo doloženo, že takové úkony byly vskutku učiněny. Byť předžalobní výzva byla založena do spisu v průběhu řízení (dne 3. 9. 2020), nebylo doloženo, že byla doručena žalované. Porady s klientem nebyly doloženy vůbec.

39. Odměna za jeden úkon právní služby podle § 9 odst. 3, § 7 bod 5 advokátního tarifu činí 2 500 Kč. Za 18 úkonů náleží odměna ve výši 45 000 Kč. Náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu činí 300 Kč za jeden úkon právní služby, za 18 úkonů náleží 5 400 Kč. DPH 21 % z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 písm. a), § 151 odst. 2 o. s. ř.) činí 10 584 Kč. Celkem za právní zastoupení a soudní poplatky náleží žalobci náhrada ve výši 64 984 Kč. Ke splnění povinnosti byla žalované stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), platebním místem je advokátka žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).