o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Soud I. stupně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozhodl o zamítnutí žaloby, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od [datum] do zaplacení (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě ve znění jejího doplnění ze dne [datum], jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu náhrady mzdy za dobu od [datum] do [datum] z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele s tím, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne [datum] pracovní smlouvu na pracovní pozici [anonymizována tři slova], dne [datum] byl žalobce přes interní pokyn zaměstnavatele („ kdo může, zůstává na home office“) vyzván k dostavení se do sídla žalované, na této schůzce pak byly žalobci odebrány pracovní prostředky (notebook, přístupy do systému, [příjmení] karta a osobní vozidlo) a ústně sděleno, že s ním zaměstnavatel nadále nepočítá a k výkonu práce nechť se nadále nedostavuje. Navíc byl ze strany žalované či jejích vedoucích zaměstnanců dne [datum] rozeslán e-mail, že žalobce již nadále nemá oprávnění či pověření jednat jménem žalované. Následně došlo k rozvázání pracovního poměru k [datum] dohodou. Dle žalobce tak s ohledem na odebrání pracovních prostředků byly od [datum] do skončení pracovního poměru dány překážky na straně zaměstnavatele a náleží mu tedy náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku dle § 208 zákoníku práce, když průměrný hodinový výdělek v předchozím kalendářním čtvrtletí činil [anonymizováno], [částka]. Žalovaná však namísto překážek v práci eviduje volno v rozsahu 48 hodin. Žalobce považuje tvrzení žalované, že tato žalobce vyzývala k výkonu práce, za ryze účelové a šikanózní (tzv. mobbing), neboť žalobce fakticky od [datum] práci vykonávat nemohl i z důvodu, že neměl oprávnění jednat se zákazníky. Ostatně ani žalobce neměl podle pracovní smlouvy povinnost dostavit se do sídla žalované, neboť místem výkonu byla dle pracovní smlouvy [obec] a navíc v době pandemie byl tento požadavek žalované v rozporu s jejími interními pokyny.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí s tím, že odlišně popsala okolnosti schůzky dne [datum], kdy předmětem schůzky bylo projednání pracovních výsledků žalobce a stav plnění jeho povinností vyplývajících z jeho pracovního poměru. Schůzky se účastnil jednatel žalované [příjmení] [jméno] [jméno], zaměstnankyně žalované [jméno] [příjmení] a žalobce. Žalovaná odmítá tvrzení žalobce, že by na tomto jednání bylo žalobci sděleno, že se s ním nepočítá a že se nemá dostavovat k výkonu práce. Žalovaná s ohledem na výsledky hodnocení rozhodla o okamžitém ukončení takových činností žalobce, při nichž dochází k přímému kontaktu a komunikaci se stávajícími či potenciálními zákazníky, neboť žalovaná měla pochybnosti o dodržování povinnosti žalobce nevyužívat informace, o nichž se žalobce dozvěděl v rámci jednání se zákazníky či potenciálními zákazníky. Výše uvedená obava z možného zneužití získaných informací se následně potvrdila, neboť bylo zjištěno, že žalobce je společníkem a jednatelem společnosti [právnická osoba], jejíž předmět činnosti se shoduje s činností žalované. Z důvodu ochrany informací a zájmů žalované byl žalobce na výše uvedené schůzce vyzván k vydání notebooku, [příjmení] karty a klíčů od vchodu v 6. patře. Současně došlo i k vrácení služebního automobilu, a to i přesto, že byl žalobce upozorněn, že vozidlo může v souladu s uzavřenou dohodou užívat i nadále, což žalobce výslovně odmítl. Zároveň byl žalobci předán nový notebook, jehož programové vybavení plně umožňovalo výkon práce na sjednané pozici a žalobce byl jednatelem žalované vyzván, aby se v souladu s ujednáním v pracovní smlouvě dostavoval k výkonu práce na pracoviště, a to ve sjednané pracovní době od 9:00 do 17:30 hodin. I přes toto upozornění žalobce fyzicky nepřevzal přidělený notebook a před koncem pracovní doby odešel z místa jednání a pracoviště. Žalobce měl zajištěn přístup na pracoviště prostřednictvím elektronické identifikační karty. Žalobce se však až do skončení pracovního poměru k výkonu práce nedostavil, kdy jednatel žalované žalobce kontaktoval přes SMS zprávu a přes [anonymizováno], následně byl žalobci z tohoto důvodu zaslán vytýkací dopis. Jelikož žalobce nebyl připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele, nejsou dány překážky v práci na straně zaměstnavatele.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování a nesporných skutečností, jež vzal za svá skutková zjištění, dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalobce byl u žalované zaměstnán na pracovní pozici [anonymizována tři slova] od [datum] do [datum], kdy došlo k rozvázání pracovního poměru dohodou účastníků. Z popudu jednatele žalované došlo dne [datum] ke společné schůzce na pracovišti žalované, které se zúčastnili žalobce, jednatel společnosti [příjmení] [jméno] [jméno] a zaměstnankyně PhDr. [jméno] [příjmení]. Na schůzce byl projednáván nízký počet žalobcem uzavřených obchodů ve prospěch žalované, nedostatečné vedení evidence obchodních případů v aplikaci sales force včetně detailního popisu stavu těchto případů. V této souvislosti byl žalobci udělen pokyn k nápravě v evidenci obchodních případů a zároveň byl vyzván k výkonu práce na pracovišti žalované z důvodu kontroly jeho pracovních aktivit. Během této schůzky byla žalobci ze strany žalované nabídnuta možnost rozvázání pracovního poměru dohodou, na kterou žalobce nepřistoupil. Žalobce k výzvě žalované téhož dne odevzdal [příjmení] kartu k pracovnímu telefonu, klíče od vchodu v 6. patře na pracovišti žalované, pracovní notebook a dále klíče od služebního vozidla, byť si vozidlo mohl ponechat k užívání. Zároveň mu byl předán jiný pracovní notebook, který obsahoval standardní programové vybavení, přístup k internetu, emailu i k aplikaci [příjmení] force, když k zablokování tohoto přístupu nedošlo, ani k takovému postupu nedala žalovaná žádný pokyn. Nadále měl žalobce k dispozici vstupní kartu pro vchod na pracoviště žalované a měl možnost používat pevnou telefonní linku. Žalobce si dne [datum] převzal nový pracovní notebook, který následně odložil na svém pracovním stole a bez souhlasu žalované hodinu a půl před koncem pracovní doby opustil pracoviště, kam se až do skončení pracovního poměru nevrátil, ačkoliv byl opakovaně jednatelem společnosti žalované vyzýván k nástupu do zaměstnání. Soud I. stupně naopak neuvěřil žalobci, který tvrdil, že mu byly odebrány pracovní pomůcky potřebné k faktickému výkonu práce, neboť v řízení byl prokázán opak.

5. Po právní stránce soud I. stupně citoval ust. § 38 odst. 1, § 78 odst. 1, § 206 odst. 1 a § 301 zákoníku práce a dospěl k závěru, že jelikož se žalobce po schůzce dne [datum] přes výzvy žalované nedostavoval do zaměstnání, vznikla mu tak neomluvená absence v práci a překážky v práci na jeho straně, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalobce měl i po schůzce [datum] k dispozici pracovní pomůcky k výkonu práce. Na tom nemůže nic změnit ani fakt, že v předmětném období bylo doporučeno pracovníkům žalované v době pandemie zůstat na home office, když se jednalo pouze o doporučení a žalobci byl dán žalovanou pokyn vykonávat práci na pracovišti, kde byly dodrženy všechny hygienické podmínky pro bezpečný výkon práce. V řízení nebylo prokázáno žalobcem tvrzené šikanózní jednání žalované ve vztahu k žalobci, naopak žalovaná požadovala po žalobci řádné plnění jeho pracovních povinností.

6. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle procesního úspěchu žalované (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), přičemž žalované, jež byla v řízení zastoupena advokátem, přiznal náhradu nákladů v celkové výši [částka] sestávající se z odměny za 9 úkonů právní služby á [částka] včetně 9 paušálních náhrad výdajů po [částka], dále z cestovného v celkové výši 5 421, [částka] včetně náhrad za ztrátu času a z DPH ve výši [částka].

7. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání z důvodů dle § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o. s. ř., tj. soud I. stupně zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neúplně zjistil skutkový stav, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Žalobce spatřuje vadu řízení v absenci poučení dle § 118a o. s. ř., kdy poučovací povinnost soudu je jedním z nejdůležitějších procesních institutů civilního řízení. Dle žalobce má být poučení dle § 118a o. s. ř. učiněno tak, aby účastník řízení měl představu o tom, jak bude rozhodnuto a aby nebyl následným rozhodnutím zaskočen, neboť v opačném případě je takové rozhodnutí třeba považovat za překvapivé. Soud I. stupně v průběhu řízení rovněž nepředestřel svůj předběžný názor na věc, což je opět projevem nesplnění poučovací povinnosti ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., tedy řízení bylo vedeno nepředvídatelně a nesprávně. Dále žalobce namítl, že soud I. stupně neprovedl k důkazu snímky z přihlašování obrazovky do systému žalované, z nichž vyplývá, že žalobci byl přístup skutečně zablokován, ač tento žalobce řádně označil. Dále soud I. stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, když provedené svědecké výpovědi je nutno hodnotit s ohledem na skutečnost, že svědci jsou vůči žalované v podřízeném postavení, svědkyně [příjmení] [příjmení] navíc jako vedoucí zaměstnanec. Soud měl vzít při hodnocení důkazů poměr svědka k účastníkům řízení v úvahu, navíc závěry o hodnocení věrohodnosti svědků nejsou v odůvodnění rozsudku uvedeny, ani zde nejsou seznatelné úvahy, kterými se soud při hodnocení řídil. Vadou nedostatečného a nepřesvědčivého odůvodnění trpí i ostatní části napadeného rozsudku. Z napadeného rozsudku vyplývá, že soud vzal výpovědi svědků nekriticky za pravdivé, obdobně tak učinil v případě účastnického výslechu jednatele žalované. Naopak v případě žalobce byla do odůvodnění rozsudku převzata pouze nepatrná část. Nesprávně pak soud I. v napadeném rozsudku uvedl, že žalobce ve výpovědi potvrdil, že mu jednatel žalované dal pokyn, aby se dostavoval k výkonu práce na pracoviště v kanceláři. Toto neodpovídá tomu, co žalobce během své výpovědi konstatoval, žalobce toto explicitně neřekl a nelze to z jeho výpovědi dovozovat. Tato věta není ani zachycena v záznamu z příslušného jednání. Dále nesouhlasil ani se závěrem, že by zaměstnancům bylo doporučeno pracovat z home office, neboť šlo o pokyn žalované a žalobce se měl v kancelářích žalované nacházet až od [datum]. Soud I. stupně se ani nevypořádal s emailem ze dne [datum], jímž žalovaná sdělila klientům a zákazníkům žalované, že žalobce nemá oprávnění zastupovat a jednat jménem žalované a veškeré aktivity přebírá jeho kolega [příjmení]. Jednateli žalované se ani během účastnické výpovědi nepodařilo důvěryhodně vysvětlit, proč daný email odeslal, když neměl být pracovní poměr žalobce ukončen. Soud I. stupně se nezabýval tím, jak měl žalobce fakticky vykonávat práci po odebrání pracovních pomůcek, navíc nebylo zohledněno, že evidence práce do systému je v zásadě doplňkovou činností, kdy dle vyjádření žalobce mu tato činnost zabírala maximálně 25% pracovního dne. Navíc žalovaná s námitkou zapisování práce do systému sales force přišla až ve vyjádření ze dne [datum], přestože svůj postup vůči žalobci odůvodňovala údajnou obavou z bezpečnostních rizik, z čehož je zřejmá účelovost obrany žalované. Z výše uvedených důvodů navrhl žalobce, aby odvolací soud doplnil dokazování a napadený rozsudek změnil, tak že žalobě vyhoví v plném rozsahu, případně rozsudek zruší a věc vrátí soudu I. stupně k dalšímu řízení.

8. Žalovaná se k odvolání písemně nevyjádřila, při ústním jednání odvolacího soudu navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu včasného a přípustného odvolání napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., v souladu s § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování o žalobcem řádně a včas navržený důkazní návrh a v souladu s § 213 odst. 3 o. s. ř. zčásti zopakoval důkazy a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Odvolací soud zopakoval dokazování listinnými důkazy, z nichž soud I. stupně nečinil žádná skutková zjištění či neúplná skutková zjištění, a to emailovou zprávou žalobce odeslanou dne [datum] ve 14:33 hod., [anonymizováno] zprávou jednatele žalované ze dne [datum] a potvrzením o předání vozidla. Emailovou zprávou žalobce odeslanou dne [datum] ve 14:33 hod. má odvolací soud za prokázané, že žalobce zaslal jednateli žalované [příjmení] [jméno] a [jméno] [příjmení] email s předmětem„ Ukončení mého pracovního poměru na hodinu“, v němž uvádí, že se tohoto dne v 11 hodin od výše uvedených dozvěděl informaci o tom, že je na hodinu ze společnosti žalované propuštěn s tím, že pokud na tyto podmínky nepřistoupí, pak mu byla sdělena druhá varianta s tím, že si sedne od 8 do 17 hod. do zasedací místnosti žalované a tam bude vyplňovat tabulky bez jakýchkoliv prostředků určených k pozici [anonymizována tři slova]. Dále žalobce v tomto emailu uváděl, že mu bylo sděleno, že odevzdá okamžitě služební vůz, [příjmení] kartu, NB, dále vstupní kartu od objektu a klíč od vstupu a [anonymizováno] karty. [anonymizováno] zprávou jednatele žalované ze dne [datum] má odvolací soud za prokázané, že tento zaslal žalobci zprávu, v níž se dotazuje, proč se žalobce tohoto dne nedostavil do práce s tím, že dle včerejšího nařízení má v souladu s úpravou jeho pracovních úkolů stanovené místo výkonu práce v kanceláři žalované, když v současné době je stále v pracovním poměru a jednou z jeho povinností je dostavit se řádně a včas na pracoviště. Jednatel žalované dále žalobce požádal o dodržování pracovních povinností. Potvrzením o předání vozidla podepsaným oběma účastníky řízení má odvolací soud za prokázané, že žalovaná potvrdila, že dne [datum] žalobce odevzdal žalované služební vozidlo bez závad včetně dokladů. Žalobce byl upozorněn, že dle platné dohody o užívání služebního vozidla nemusí vozidlo vracet, přesto trval na jeho vrácení.

11. Dále odvolací soud doplnil dokazování o žalobcem včas navržený listinný důkaz, a to snímky obrazovky bez údaje o datu pořízení, když se jedná o snímek blíže nespecifikovaného chatu, z něhož však není zřejmé, jakého data byl pořízen. Na snímku je zachycen text„ Nepovedlo se získat platné přihlašovací údaje, chcete odhlásit a použít jiný účet?“ Na druhém snímku je zachyceno přihlášení pomocí účtu organizace s vyplněnou emailovou adresou [email], ani z tohoto snímku není zřejmé datum pořízení. Odvolací soud zamítl až v odvolacím řízení učiněný návrh na provedení důkazu snímkem obrazovky obsahujícím údaj o datu pořízení snímku obrazovky, neboť tento důkazní návrh byl učiněn v rozporu se zásadou neúplné apelace a koncentrace řízení dle § 205a ve spojení s § 118b o. s. ř., když řízení bylo koncentrováno dnem [datum].

12. Odvolací soud konstatuje, že skutkový stav byl soudem I. stupně zjištěn správně a tento obstojí i po doplněném dokazování odvolacím soudem, přičemž v odvolacím řízení zopakované důkazy potvrzují a dokreslují správnost skutkových zjištění soudem I. stupně. [příjmení] žalobce totiž ve své emailové zprávě odeslané po skončení schůzky téhož dne fakticky potvrzuje tvrzení žalované, že tato, poté co nebyl akceptován její návrh na skončení pracovního poměru dohodou, zadala žalobci pracovní úkol administrativního charakteru s požadavkem výkonu práce na pracovišti žalované. Skutečnost, že žalovaná i po [datum] požadovala splnění zadaného úkolu na pracovišti žalované, pak kromě jiných důkazů dokládá i [anonymizováno] zpráva jednatele žalované ze dne [datum], jíž jednatel žalované požadoval zdůvodnění nedostavení se žalobce na pracoviště dne [datum] s trváním na plnění pracovních povinností ze strany žalobce. Lze tak shrnout, že výše uvedenými listinnými důkazy ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy zejména svědeckou výpovědí PhDr. [příjmení] a účastnického výslechu Ing. [jméno] bylo prokázáno tvrzení žalované, že tato na předmětné schůzce po projednání neuspokojivého pracovního výkonu žalobce (nízkého počtu uzavřených obchodů ve prospěch žalované a nedostatečné vedení evidence obchodních případů v systému sales force) po odmítnutí návrhu na skončení pracovního poměru dohodou ze strany žalobce, uložila žalobci konkrétní pracovní úkol (doplnění popisu obchodních případů v systému sales force) s výkonem práce na pracovišti. Zároveň tak dle odvolacího soudu je logicky vyvráceno tvrzení žalobce uvedené v žalobě, že mu zaměstnavatel na výše uvedené schůzce sdělil, ať se k výkonu práce již nedostavuje. Ostatně toto tvrzení je v rozporu i s doplněním žaloby ze dne [datum], v němž žalobce uváděl, že mu bylo žalovanou sděleno„ buď ukončí pracovní poměr dohodou dle podmínek žalovaného, nebo jeho pracovní poměr bude trvat a žalobce bude vykonávat fakticky pouze toliko jakési administrativní práce.“ Skutečnost, že žalobce měl k výkonu zadaného úkolu dostatečné pracovní prostředky, v podobě nového notebooku a přístupu na pracoviště žalované, pak prokázal výslech obou svědků, když svědek [příjmení] potvrdil přípravu nového notebooku pro žalobce včetně standartního vybavení v podobě přístupu na internet, email i systému sales force. Emailová korespondence ze dne [datum] pak prokazuje, že žalobce měl až do skončení pracovního poměru u sebe kartu pro vstup na pracoviště žalované.

13. Pokud jde o námitku týkající se vady řízení spočívající v absenci poučení dle § 118a o. s. ř., pak tato není důvodná, neboť z obsahu rozsudku soudu I. stupně je zřejmé, že tento žalobu nezamítl pro neunesení břemene tvrzení či důkazního tvrzení ze strany žalobce, nýbrž z důvodu odlišně zjištěného skutkového stavu, než jaký tvrdil žalobce. Jak již bylo výše uvedeno, soud I. stupně měl za prokázané, že na schůzce dne [datum] nedošlo k ukončení pracovního poměru dohodou a že žalovaná uložila žalobci konkrétní pracovní úkol s výkonem práce na pracovišti s tím, že žalobce měl k výkonu zadaného úkolu dostatečné pracovní prostředky v podobě vyměněného notebooku a přístupu na pracoviště. Opačné tvrzení žalobce o absenci pracovních prostředků na straně žalobce a sdělení ze strany žalované, že s žalobcem již žalovaná nepočítá a ať se k výkonu práce nedostavuje, měl soud I. stupně za vyvrácené. Z tohoto důvodu tedy ze strany soudu I. stupně nebyl žádný důvod poskytovat žalobci poučení dle § 118a o. s. ř., neboť smyslem § 118a o. s. ř. je postup, aby účastníku řízení nebyla zamítnuta žaloba proto, že neunesl břemeno tvrzení, aniž byl poučen, že takové břemeno má a že účastníku nelze zamítnout žalobu, protože neunesl důkazní břemeno, aniž by byl poučen, že takové břemeno má (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 212/96, Sb. ÚS sv. [spisová značka]). Postup podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. přichází v úvahu jen tehdy, jestliže účastníky navržené (případně i nenavržené, ale provedené) důkazy nedostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci, není třeba k poučení podle ustanovení § 118a odst. 3 přistupovat (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

14. Odvolací soud dále nesouhlasí s námitkou žalobce, že soud I. stupně v průběhu řízení nepředestřel svůj předběžný názor na věc, což má být dle žalobce opět projevem nesplnění poučovací povinnosti dle § 118 odst. 1 a 3 o. s. ř., jehož důsledkem je nepředvídatelné vedení řízení a jeho vadnost. V daném případě soud I. stupně vedl řízení zcela předvídatelným způsobem, když se zaměřil na dokazování sporných tvrzení účastníků s tím, že rozhodl na základě skutkových zjištění učiněných o těchto sporných tvrzení z provedeného dokazování. Odvolacímu soudu není zřejmé, jaký předběžný názor soudu I. stupně by chtěl žalobce slyšet, když z povahy sporu bylo zřejmé, že pokud by byla prokázána žalobní tvrzení žalobce, byl by úspěšný on a naopak, v případě že byla prokázána obrana žalované, byla v řízení úspěšná žalovaná.

15. Pokud jde o námitku týkající se hodnocení důkazů s tím, že soud I. stupně při hodnocení důkazů nepřihlédl ke skutečnosti, že svědci [příjmení] a [příjmení] jsou v pracovním poměru k žalované, či že z rozsudku není zřejmé, jakými úvahami se soud při hodnocení řídil, pak ani tuto námitku neshledal odvolací soud důvodnou. Z odůvodnění napadeného rozsudku je totiž zřejmé, že soud I. stupně zhodnotil výpovědi výše uvedených svědků jako pravdivé a věrohodné a naopak část účastnické výpovědi žalobce zhodnotil soud I. stupně za nevěrohodnou, když zároveň uvedl, jaké části výpovědi žalobce neuvěřil. Ostatně tato úvaha byla seznatelná i žalobci, jak je zřejmé z obsahu jeho odvolání, neboť žalobce zároveň namítal, že soud I. stupně vzal výpovědi svědků nekriticky za pravdivé. Pokud jde o věrohodnost výše uvedených svědků, pak pouhá skutečnost, že se jedná o zaměstnance jednoho z účastníků, automaticky neznamená, že tito jsou nevěrohodní. Navíc z obsahu spisu nevyplývají žádné skutečnosti, jež by věrohodnost těchto svědků snižovaly, přičemž výpovědi těchto svědků nebyly v rozporu s ostatními v řízení provedenými důkazy s výjimkou části výpovědi žalobce, jíž však soud I. stupně neuvěřil.

16. K námitce týkající se nesprávného skutkového zjištění učiněného soudem I. stupně z výpovědi žalobce týkající se otázky, zda žalobce potvrdil, že mu jednatel žalované dal pokyn dostavovat se k výkonu práce na pracoviště v kanceláři, odvolací soud uvádí, že výpověď, resp. jednotlivé otázky a odpovědi v rámci výpovědi je třeba chápat v celém jejich kontextu. Odvolací soud souhlasí s tím, že žalobce explicitně v rámci své výpovědi neuvedl, že mu byl jednatelem žalované udělen pokyn, aby se„ dostavoval“ k výkonu práce na pracoviště. Z protokolu o jednání je zřejmé, že žalobce odpovídal na otázku:„ A kdo vydal pokyn, abyste se dostavil k výkonu práce na pracoviště v kanceláři?“, nicméně žalobce na tuto otázku odpovídal následovně:„ No, já myslím, že ta samá osoba, akorát netuším, nebo nechápu souvislosti, protože říkám, pokud mi nebyly udělány překážky, toho jsem byl schopen zajistit odkudkoliv. Nechápu personálně osobně přítomnost na pracovišti v rámci covidového stavu, kdy můžu si myslet, že mě někdo chtěl prostě ohrozit i na zdraví a tuhletu činnost jsem mohl klidně udělat prostě z prostředí, ve které jsem se i normálně nacházel, takže je to irelevantní otázka.“ Z výše uvedené odpovědi žalobce pak dle odvolacího soudu vyplývá, že žalobce odpověď vztahoval nikoli k dostavení se na schůzku dne [datum], nýbrž ve vztahu k uložené činnosti doplnit popis obchodních případů. Soud I. stupně tedy v tomto směru učinil správné skutkové zjištění odpovídající smyslu daného sdělení. Námitka žalobce, že tento se dle pokynu žalované jakožto zaměstnavatele měl nacházet v kancelářích žalované až od [datum], je zcela nedůvodná, neboť bez ohledu, zda se jednalo o pokyn či doporučení, žalovaná jakožto zaměstnavatel má jednoznačně právo tento pokyn či doporučení následně změnit, což se také v daném případě stalo, když žalobci dne [datum] nařídila výkon práce v kancelářích žalované z důvodu potřeby kontroly zaměstnavatele nad pracovní činností žalobce s ohledem na dle žalované neuspokojivé pracovní výsledky žalobce.

17. Konečně pokud jde o námitku, že se soud I. stupně řádně nevypořádal s emailem Ing. [jméno] ze dne [datum] odeslaným klientům a zákazníkům, pak odvolací soud nesouhlasí s tím, že žalovaná důvěryhodně nevysvětlila jeho odeslání. Žalovaná již při vyjádření k žalobě uváděla, že na schůzce dne [datum] rozhodla o ukončení všech činností žalobce, při nichž dochází k přímému kontaktu a komunikaci se stávajícími či potencionálními zákazníky, a to z důvodu hodnocení pracovní činnosti žalobce a z důvodu pochybností, zda žalobce vůči žalované nejedná konkurenčně. Jednatel žalované v rámci svého výslechu pak potvrdil, že z důvodů vyloučení různých fám, o nichž měl informace, a předejití mylných informací, poskytli zákazníkům předmětným emailem v tomto směru oficiální informaci. Navíc v daném případě je rozhodné, že žalobci byla dne [datum] stanovena povinnost dostavovat se do zaměstnání (do kanceláří žalované) k výkonu práce a zároveň mu byl zadán pracovní úkol spočívající v doplnění popisu obchodních případů. Tento pracovní úkol zcela jistě spadá do pracovní náplně pracovní pozice [anonymizována tři slova], když tato skutečnost byla mezi účastníky řízení fakticky nesporná. Vykonávání této činnost v průběhu zaměstnání u žalované potvrdil sám žalobce, když uváděl, že výše uvedená evidence práce do systému žalované mu zabírala maximálně 25% pracovního dne. Lze tedy shrnout, že pokud se žalobce ve dnech [datum] až do [datum] nedostavil na zaměstnavatelem určené pracoviště (v rámci sjednaného místa výkonu práce) a nesplnil zadaný pracovní úkol, jenž tvořil součást jeho pracovní náplně, k jehož výkonu měl dostatečné pracovní prostředky (kancelář, notebook, telefonní linku), pak ze strany žalobce šlo o neomluvenou absenci, za níž zaměstnanci nenáleží mzda či náhrada mzdy. Z tohoto důvodu tak v rozhodné době nemohly vzniknout překážky v práci na straně zaměstnavatele. Odvolací soud pouze dodává, že překážky v práci na straně zaměstnavatele by s ohledem na shora uvedený email jednatele žalované ze dne [datum] mohly nastat teprve v případě, že by žalobce zadaný pracovní úkol (popis obchodních případů) řádně splnil a žalovaná mu následně nezadala další pracovní úkol. Pak by s ohledem na skutečnost, že mu zbývající náplň práce spočívající v kontaktování klientů a uzavírání obchodů byla žalovanou odňata, mohly nastat překážky v práci na straně žalované. Taktomu však v daném případě nebylo. Žalobce porušil povinnost dostavit se k výkonu práce do zaměstnání, tj. byl to žalobce, kdo nebyl připraven k výkonu práce, jež mu byla zadána.

18. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to ve výroku o věci samé a i v závislém výroku o nákladech řízení, kdy tyto náklady soud I. stupně správně určil.

19. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalované, jež byla plně procesně úspěšná i v této fázi řízení. Náklady žalované v odvolacím řízení činí celkem [částka] a sestávají se z odměny za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) za 1 úkon právní služby (účast u odvolacího jednání dne [datum]) ve výši [částka], z paušální náhrady hotových výdajů za 1 úkon dle § 13 odst. 1, 4 a. t. ve výši [částka] a z 21% DHP ve výši [částka] O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.