o zaplacení částky 273 908 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. ledna 2024, č. j. 45 C 18/2023-26,

1. Rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen „Posuzované řízení“), jež trvalo 7 030 dnů. Doba trvání Posuzovaného řízení je s ohledem na jeho charakter zcela nepřiměřená, v řízení se vyskytly značné průtahy, čímž bylo zasaženo do žalobcova práva na spravedlivý proces a vznikla mu tak nemajetková újma, přičemž samotné konstatování porušení práva je v tomto případě zcela nedostačující. V řízení nebyl zapojen mezinárodní prvek, nebylo třeba aplikovat cizí právo, nebylo třeba provádět žádné dokazování v cizině a nejednalo se o nijak významně složitou skutkovou věc. Výše uvedená absence okolností, které by zvyšovaly složitost věci, zvyšuje výši přiměřeného zadostiučinění, které by žalobce měl obdržet za jím utrpěnou nemajetkovou újmu. Žalobce v průběhu řízení nezavdal příčinu ke vzniklým průtahům. Žalobce vyčíslil výši požadovaného zadostiučinění za jím utrpěnou nemajetkovou újmu v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] částkou [částka]. Žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem u žalované před podáním žaloby, o němž žalovaná ke dni podání žaloby nerozhodla.

3. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši [částka] ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“) za nesprávný úřední postup v Posuzovaném řízení, přičemž k projednání žádosti žalobce došlo dne [datum]. Žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši [částka]. Žalovaná stručně rekapitulovala průběh Posuzovaného řízení s tím, že shledala existenci nesprávného úředního postupu, když v Posuzovaném řízení byla shledána nekoncentrovanost a určité prodlevy, zejména od podání žaloby dne [datum] do doručení žaloby tehdejšímu žalovanému (současnému žalobci) dne [datum], a dále v období od [datum] do [datum]. Současně délka souvisejícího řízení vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen „Související řízení“), do jehož skončení bylo Posuzované řízení přerušeno, byla již předtím žalovanou shledána jako nepřiměřená. Žalovaná proto poskytla žalobci odškodnění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši [částka], když poskytnuté odškodnění odpovídá všem okolnostem případu. Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná s ohledem na délku Posuzovaného řízení v trvání 24 let a 2 měsíců navýšila základní částku na [částka]/rok řízení, resp. [částka]/měsíc řízení. Žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o 50 % (správně o 55 % - poznámka odvolacího soudu), a to o 15 % z důvodu složitosti řízení, o 35 % z důvodu sníženého významu řízení a 5 % z důvodu podílu žalobce na délce řízení. Předmětem Posuzovaného řízení byla žaloba o zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím, resp. posléze částky [částka] s příslušenstvím z titulu náhrady škody spočívající ve vynaložených nákladech způsobených nepřevedením bytové jednotky v zákonné lhůtě do osobního vlastnictví. Řízení se vyznačovalo vyšším stupněm skutkové a procesní složitosti, bylo úzce navázané na Související řízení, do jehož pravomocného skončení bylo přerušeno (od [datum] do [datum], resp. [datum]). Ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou úrovních soudní soustavy, kdy soud I. stupně rozhodoval ve věci samé jednou a soud II. stupně také jednou. Délka řízení je tedy z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků (využití opravných prostředků), což sice nelze klást účastníkovi k tíži, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů. Žalobce a protistrana se na délce řízení podíleli mimosoudními jednáními, ke kterým byl ze strany soudu dán prostor. Význam řízení pro žalobce shledala žalovaná jako běžný.

4. Soud I. stupně postupoval dle § 115a o. s. ř., neboť účastníci řízení s tímto postupem vyjádřili souhlas, a proto ve věci rozhodl bez nařízení ústního jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů. Soud I. stupně učinil skutková zjištění ohledně průběhu Posuzovaného řízení pod bodem 6 odůvodnění rozsudku a ohledně průběhu Souvisejícího řízení pod 7 odůvodnění rozsudku, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Po právní stránce soud I. stupně posoudil žalobcem uplatněný nárok dle § 1 odst. 1, § 3 odst. 1, § 5 písm. b), § 13, § 14 odst. 1, 3, § 15 odst. 2 a § 31a OdpŠk a dospěl k závěru o naplnění předpokladů odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu §13 odst. 1 OdpŠk, když délka Posuzovaného řízení byla i s ohledem na nepřiměřenou délku Souvisejícího řízení nepřiměřená, přičemž žalobci vznikla nemajetková újma, jejímuž odškodnění nestačí pouhé konstatování porušení práva. Soud I. stupně měl zato, že ve vztahu k žalobci trvalo Posuzované řízení od [datum], kdy se žalobce (v Posuzovaném řízení v procesním postavení žalovaného) vyjádřil k žalobnímu návrhu a bylo ukončeno dne [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek odvolacího soudu, tj. trvalo 18 let a 3 měsíce. Soud I. stupně s ohledem na délku řízení, které trvalo nad 10 let, vyšel ze základní částky [částka]/rok trvání řízení, přičemž za první dva roky trvání řízení vyšel z částky v poloviční výši, a dospěl k základní částce ve výši [částka]. Od této částky odečetl 15 % z důvodu skutkové, právní i procesní složitosti věci, kdy v řízení musel být vypracován znalecký posudek, bylo provedeno velké množství důkazů a na postupu se podepsala i pandemie Covid 19, kvůli níž bylo odročeno jednání ze dne [datum] na pozdější termín. Na délce posuzovaného řízení se projevila délka Souvisejícího řízení, kdy z dostupného torza spisu lze dovodit nekoncentrovanost postupu soudu zejména do [datum], průběh řízení ovlivnil i [podezřelý výraz] stav tehdejšího žalobce a rovněž soudce, pro něž byla jednání odročena. Lehce zvýšeně náročné bylo Související řízení po stránce procesní, ve věci byl vypracován znalecký posudek a provedeno velké množství důkazů. Soud I. stupně dále odečetl dalších 10 % na počet stupňů soudní soustavy, které ve věci rozhodovaly (v Posuzovaném řízení bylo rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy, v Souvisejícím řízení rozhodoval nalézací soud 2x meritorně, odvolací soud 2x procesně a 2x meritorně). Dále soud I. stupně ponížil základní částku o 10 % z důvodu chování žalobce v průběhu řízení, kdy tento se svým procesním chováním částečně podílel na celkové délce řízení, neboť mezi účastníky řízení probíhala mimosoudní jednání v době, kdy již mohlo být v řízení pokračováno, a to do [datum], od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum], v Souvisejícím řízení pak žalobce opakovaně žádal o odročení jednání, opravné prostředky zasílal soudu v blanketní formě a doplňoval je až na základě výzvy. Konečně soud I. stupně snížil základní částku o 10 % z důvodu mírně sníženého významu řízení pro žalobce. Soud I. stupně uzavřel, že žalobci se na přiměřeném zadostiučinění měla dostat částka [částka], přičemž žalovaná žalobci mimosoudně uhradila částku vyšší ([částka]). Soud I. stupně proto žalobci přiznal úrok z prodlení z žalovanou přiznaného zadostiučinění ve výroku I a žalobu ve zbývající části jako nedůvodnou výrokem II rozsudku zamítl.

5. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] za 3 úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení a za 2 písemná podání) ve výši [částka]/úkon včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši [částka].

6. Proti výroku I a III rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalovaná z důvodů dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Žalovaná spatřuje zásadní pochybení soudu I. stupně ve skutečnosti, že žalobci byl přiznán úrok z prodlení, ačkoli se žalovaná do prodlení s úhradou adekvátní náhrady škody nedostala s tím, že žalobci byly zároveň neoprávněně přiznány i náklady řízení. Žalobce uplatnil svůj nárok mimosoudně u žalované podáním ze dne [datum], které bylo žalované doručeno téhož dne, přičemž žalovaná předmětný nárok vyřídila stanoviskem ze dne [datum], tedy v zákonné 6měsíční lhůtě, kdy tato uplynula až dne [datum], a proto se nemohla ocitnout v prodlení. Žaloba byla podána předčasně. Nejenže tedy není dán základ nároku na úrok z prodlení, ale současně soud I. stupně nesprávně úrok z prodlení přiznal za období „od [datum] do [datum]“, nadto z odůvodnění rozsudku přiznání úroku z prodlení nevyplývá ničeho. Navrhla, aby odvolací soud výrok I změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne a znovu rozhodne o nákladech řízení ve prospěch žalované.

7. Proti rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalobce, když v doplnění odvolání upřesnil, že se odvolává do výroku II rozsudku. Nesouhlasí se zamítnutím požadované částky ve výši [částka] z následujících důvodů. Posuzované řízení typově nespadá do řízení, která jsou dle judikatury ESLP a Nejvyššího soudu ČR presumpčně spojena s vyšším významem, avšak s ohledem na finanční částku, která byla předmětem Posuzovaného řízení nadto zahájeném v roce 2003, nemohla mít tato pro žalobce, byť jen mírně snížený význam. Žalobce v tomto směru poukázal na primární účel žalobce jakožto bytového družstva i výši zapsaného základního kapitálu, jež v této době činila [částka], kdy naopak tato částka předmětu Posuzovaného řízení mohla být pro žalobce až likvidační. Nesouhlasí ani s ponížením částky z důvodu skutkové, právní a procesní složitosti, neboť v Posuzovaném řízení bylo meritorně rozhodnuto pouze jednou soudem I. stupně a jednou odvolacím soudem. V Posuzovaném řízení nebyl zpracován znalecký posudek, většina listinných důkazů byla použita ze Souvisejícího řízení, kvůli němuž bylo Posuzované řízení dlouhou dobu přerušeno. V Souvisejícím řízení bylo sice rozhodováno meritorně dvakrát na dvou stupních soudní soustavy, avšak první meritorní rozhodnutí bylo odvolacím soudem zrušeno pro jeho nepřezkoumatelnost, nadto před vyhlášením druhého rozsudku prvostupňovým soudem došlo opět k pochybení, v jehož důsledku bylo vyhlášení druhého rozsudku posunuto o několik měsíců. Žalobce naopak neshledává, že by se svým procesním chováním významněji podílel na celkové délce z důvodů opakovaných pokusů o mimosoudní vyrovnání sporu, když celková doba mimosoudních jednání trvala zhruba 13 měsíců, což v porovnání se zbylou délkou tvoří jen nepatrnou část. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II změnil tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od [datum] do zaplacení a přizná žalobci náhradu nákladů řízení.

8. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil tak, že s odvoláním žalované nesouhlasí s výjimkou chybně stanoveného úroku z prodlení, kdy se však jedná o zjevnou chybu v psaní, která může být zhojena pouhým opravným usnesením. Ostatní argumenty nemohou obstát, neboť žalovanou přiznané zadostiučinění bylo uhrazeno po uplynutí lhůty k mimosoudnímu projednání nároku, a proto žalobci náleží zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení.

9. Žalovaná se k odvolání žalobce písemně nevyjádřila.

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu včasných a přípustných odvolání napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné a rovněž je z části důvodné odvolání žalobce. Odvolací soud rozhodl o odvoláních bez nařízení jednání dle § 214 odst. 3 o. s. ř., když účastníci s tímto vyjádřili souhlas, resp. tento se ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládá, neboť ve stanovené lhůtě odvolacímu soudu nesdělili svůj nesouhlas s tímto postupem.

11. Předně odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně ve věci učinil správná skutková zjištění ohledně průběhu Posuzovaného řízení a Souvisejícího řízení a zároveň dospěl ke správnému právnímu závěru ohledně naplnění předpokladů odpovědnosti státu za škodu, když Posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, přičemž byl naplněn i předpoklad vzniku nemajetkové újmy žalobce, jíž žalovaná nevyvrátila, a předpoklad příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy. Ostatně ohledně základu nároku mezi účastníky řízení nebylo sporu, když sama žalovaná v rámci předběžného projednání nároku žalobci z titulu nesprávného úředního postupu dle § 13 odst. 1 třetí věta OdpŠk uhradila částku [částka]. Odvolací soud rovněž souhlasí s právním názorem soudu I. stupně, že adekvátní formou odškodnění je finanční zadostiučinění.

12. Pokud jde o odvoláním žalovanou napadený výrok I rozsudku, pak odvolání žalované v tomto rozsahu shledal odvolací soud opodstatněným s ohledem na žalobcem specifikovaný předmět řízení. Dle § 152 odst. 2 o. s. ř. je soud povinen rozhodnout o celé projednávané věci a zároveň ve smyslu § 153 odst. 1 o. s. ř. není soud oprávněn překročit návrhy účastníků (s výjimkou uvedenou v § 153 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce vymezil v žalobě ze dne [datum] předmět řízení tak, že z titulu náhrady nemajetkové újmy, která mu vznikla nepřiměřenou délkou Posuzovaného řízení, požadoval po žalované zaplacení jednak částky [částka] a jednak zákonného úroku z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, přičemž takto shodně uvedl jak v textu žaloby (pod bodem IV žaloby), tak v petitu žaloby. Sám žalobce tak předmětem řízení učinil příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení z žalobní částky až za dobu od [datum] do zaplacení, přičemž v průběhu řízení nedošlo ke změně žaloby týkající se příslušenství, a proto je soud v souladu s § 153 odst. 1 o. s. ř. tímto vymezením vázán. Jelikož je z obsahu spisu zřejmé, že žalobce již podáním ze dne [datum] vzal žalobu v rozsahu částky [částka] zpět pro chování žalované, přičemž rovněž žalovaná již ve vyjádření k žalobě ze dne [datum] potvrdila, že poskytla žalobci zadostiučinění ve výši [částka], když žalobce toto tvrzení v řízení nezpochybňoval, nemohla být logicky žalovaná ke dni [datum] v prodlení s úhradou výše uvedené částky. Z tohoto důvodu tak žalobci nemohl vzniknout nárok na úrok z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum]. Pokud tedy žalobce ve vyjádření k odvolání žalované uváděl, že mu náleží zákonný úrok z prodlení z výše uvedené částky od [datum] do zaplacení, pak přehlédl, že žalobou úrok z prodlení od [datum] do [datum] vůbec nepožadoval.

13. Pokud jde o odvoláním žalobcem napadený výrok II rozsudku, pak odvolací soud shledal důvodnou námitku žalobce týkající se nesprávného právního posouzení. Předně soud I. stupně nesprávně ve vztahu k žalobci posoudil délku trvání Posuzovaného řízení. Jelikož měl žalobce v Posuzovaném řízení procesní postavení žalovaného, pak je třeba za počátek rozhodné doby brát okamžik, kdy se o zahájení řízení dozvěděl (v civilním řízení okamžik, kdy mu byla doručena žaloba), neboť od daného okamžiku začíná jeho nejistota ohledně výsledku řízení (srov. Simon, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci, 1. vydání, [adresa]: [právnická osoba].Beck, 2019, str. 267). Soud I. stupně však nesprávně určil za okamžik řízení ve vztahu k žalobci den [datum], kdy se žalobce vyjádřil k žalobě, namísto dne [datum], kdy byla žalobci doručena žaloba, jak potvrdila sama žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum], když tuto skutečnost lze považovat mezi účastníky řízení za nespornou. S ohledem na výše uvedené tak délka Posuzovaného řízení ve vztahu k žalobci správně trvala 18 let, 4 měsíce a 15 dnů (od [datum] do [datum]).

14. Pokud jde o výši nároku, pak soud I. stupně správně vyšel ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“), kdy s ohledem na délku řízení vyšel ze základní částky [částka]/rok trvání řízení, přičemž za první dva roky řízení je třeba v souladu s konstantní judikaturou i Stanoviskem tuto částku ponížit o polovinu. Odvolací soud tak v závislosti na správně stanovené délce Posuzovaného řízení dospěl k základní částce [částka] [([částka]) + ([částka] ([částka]]. Pokud jde o odvolací námitky žalobce, pak tyto se vztahují k modifikaci základní částky dle § 31a odst. 3 OdpŠk, kdy žalobce nesouhlasil s modifikací provedenou soudem I. stupně ponížením základní částky v rozsahu 45 %, a to s ohledem na kritéria významu předmětu řízení, složitosti řízení a jednání poškozeného.

15. Odvolací soud shledal důvodnou pouze námitku týkající se kritéria významu předmětu řízení dle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk, když dle právního názoru odvolacího soudu byl význam Posuzovaného řízení pro žalobce standardní a nebyl tak důvod pro snížení základní částky z hlediska tohoto kritéria. Předmětem Posuzovaného řízení byl požadavek na zaplacení finanční částky [částka] s příslušenstvím, resp. později pouze [částka] s příslušenstvím, přičemž tuto částku rozhodně nelze považovat za bagatelní či malou, tím méně v roce 2003, kdy byla ekonomická situace v ČR s ohledem na míru inflace odlišná než v době skončení Posuzovaného řízení či době rozhodnutí soudu I. stupně. Žalobce rovněž v tomto směru odvolání citoval přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, dle níž v případě řízení o peněžité plnění bude na význam řízení mít zpravidla vliv výše částky, o níž se řízení vede, přičemž při posuzování významu předmětu řízení nelze odhlédnout ani od příslušenství plnění, které je předmětem řízení, a tedy ani od nákladů řízení, neboť i těmito byl účastník řízení ohrožen (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud tedy uzavírá, že v daném případě nebyl dán důvod pro modifikaci (snížení) základní částky z tohoto kritéria, neboť význam řízení byl v daném případě standardní.

16. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobce týkající se snížení základní částky o 25 % z důvodu kritéria složitosti řízení dle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk, neboť Posuzované řízení bylo složité po procesní i skutkové stránce. V daném případě je totiž třeba zohlednit, že Posuzované řízení bylo podstatnou část své délky přerušeno do pravomocného skončení Souvisejícího řízení, kdy žalobce nesporuje důvodnost přerušení Posuzovaného řízení, naopak v odvolání sám uvádí, že většina listinných důkazů byla použita ze Souvisejícího řízení. Z tohoto důvodu je tak třeba zohlednit i průběh Souvisejícího řízení, tudíž odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně považuje Posuzované řízení za složité jak z důvodu počtu instancí, jež v Posuzovaném a Souvisejícím řízení rozhodovaly, tak z hlediska skutkové stránky, když soud I. stupně správně zjistil průběh Posuzovaného řízení a Souvisejícího řízení. V Posuzovaném řízení a v Souvisejícím řízení bylo rozhodováno soudy na dvou stupních soudní soustavy, kdy nalézací soud rozhodl meritorně celkem 3krát (2krát v Souvisejícím řízení a 1krát v Posuzovaném řízení) a rovněž tak celkem 3krát meritorně rozhodoval soud druhé instance (2krát v Souvisejícím řízení a 1krát v Posuzovaném řízení). Nadto bylo ve výše uvedených řízení rozhodováno i o procesních otázkách, kdy v Souvisejícím řízení bylo k námitce účastníka rozhodováno o námitce podjatosti, dále bylo dvojinstančně rozhodováno o znalečném. V tomto směru lze odkázat na Stanovisko, v němž Nejvyšší soud ve vztahu ke kritériu složitosti řízení mimo jiné uvedl: „Složitost řízení z pohledu Evropského soudu zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena a dále složitost věci samu o sobě. V této souvislosti je však nutno upozornit na to, že účastník může zasáhnout do délky řízení i tím, že využívá svého procesního práva podávat opravné prostředky, popřípadě uplatňuje jiné námitky dané mu k dispozici procesními předpisy, a případ tak projednávají soudy, popřípadě jiné orgány veřejné moci, ve více stupních, což však zpravidla nelze klást k tíži poškozeného (viz kritérium ad b/). Lze však vyjít z toho, že řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí.“ Procesní složitost rovněž spočívala v tom, že s ohledem na [podezřelý výraz] stav tehdejšího žalobce, popř. kolize jednání jeho právního zástupce musela být opakovaně odročována ústní jednání, kdy tuto skutečnost nelze přičítat k tíži soudu jakožto orgánu veřejné moci. Odvolací soud shledal zároveň i složitost po skutkové stránce, když v řízeních bylo provedeno značné množství listinných důkazů, byl vypracován znalecký posudek a dále doplnění znaleckého posudku a opakovaně byl proveden výslech znalce. Soud I. stupně tedy správně z hlediska kritéria složitosti řízení ponížil základní částku celkem o 25 %.

17. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku žalobce týkající se snížení základní částky s ohledem na kritérium jednání poškozeného dle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk, neboť žalobce se rovněž podílel na délce řízení, a to z důvodů opakovaných pokusů o mimosoudní vyrovnání sporu, když sám žalobce v odvolání připouštěl, že celková doba mimosoudních jednání trvala zhruba 13 měsíců, tedy Posuzované řízení bylo prodlouženo o více než 1 rok, a i tuto skutečnost je třeba zohlednit. Dále se žalobce na délce řízení podílel i tím, že z důvodů na jeho straně došlo k odročení nařízených ústních jednání, a to dne [datum], [datum], [datum], dále musel soud I. stupně v Souvisejícím řízení opakovaně prodlužovat lhůtu k předložení listin (nalézací soud vyzval tehdejšího zástupce žalobce k předložení listin dne [datum], dne [datum] jej opětovně vyzval k předložení listin v další prodloužené lhůtě) či jej usnesením vyzvat k doplnění odvolání. Soud I. stupně tedy správně z hlediska kritéria jednání poškozeného ponížil základní částku o 10 %.

18. Odvolací soud však shledal důvodnou námitku žalobce, že soud I. stupně nezohlednil skutečnost, že v Souvisejícím řízení bylo první meritorní rozhodnutí soudem II. stupně zrušeno pro jeho nepřezkoumatelnost ani nezohlednil pochybení, jichž se nalézací soud dopustil před vyhlášením v pořadí druhého rozsudku, a to přestože tyto skutečnosti správně zjistil, jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku pod bodem 7. Skutečnost, že bylo první meritorní rozhodnutí Krajským soudem v [adresa] ve výrocích II až VI zrušeno pro nepřezkoumatelnost mělo bezpochyby vliv na délku Souvisejícího řízení a jedná se jednoznačně o pochybení přičitatelné soudu. Nadto nalézacímu soudu lze vytknout i pochybení a zcela nekoncentrovaný postup před vyhlášením druhého rozsudku, kdy dne [datum] bylo ústní jednání odročeno za účelem přednesu závěrečných řečí a vydání rozhodnutí na den [datum], přesto dne [datum] byly předneseny pouze závěrečné řeči a za účelem vyhlášení rozsudku došlo k dalšímu odročení ústního jednání na den [datum], aby v tento den nalézací soud konstatoval své pochybení z tohoto důvodu muselo být ústní jednání odročeno na den [datum], na němž opětovně nemohl být rozsudek vyhlášen z důvodu nenalezení listiny, na níž odkazoval žalobce k vyhlášení rozsudku tak došlo až dne [datum]. Odvolací soud proto shledal, že z výše uvedených důvodů je třeba navýšit ve vztahu ke kritériu postup orgánu veřejné moci dle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk základní částku o 10 %.

19. S ohledem na shora uvedené je třeba základní částku [částka] modifikovat snížením o 25 % (-25 %, -10 %, +10 %), což odpovídá částce [částka] (295 374,96 x [právnická osoba]), když odvolací soud tuto výši zadostiučinění považuje za přiměřenou zejména s ohledem na extrémní délku Posuzovaného řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná v rámci předběžného projednání nároku žalobce uhradila žalobci částku [částka], činí nedoplatek na zadostiučinění částku [částka] ([částka] – [částka]). Žalobci rovněž vznikl nárok na úrok z prodlení z této částky dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když prvním dnem prodlení byl sice den [datum], avšak žalobce tento požadoval až od [datum] do zaplacení. Odvolací soud proto postupem dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. výrok II částečně změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky [datum] do zaplacení a ve zbývající části výrok II postupem dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. S ohledem na charakter žalované určil pariční lhůtu v trvání 15 dnů v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.

20. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud postupem dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1, 2 o. s. ř., když výše plnění závisela na úvaze soudu a žalobce tak má právo na náhradu nákladů v plné výši, a to jak před soudem I. stupně, tak před soudem odvolacím. Náklady žalobce v řízení před soudy obou stupňů tak činí celkem [částka] a sestávají se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši [částka] za 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, odvolání a vyjádření k odvolání žalované) ve výši [částka]/úkon včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 1, 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši [částka]. Odvolací soud nepovažoval za účelně vynaložený náklad právního zastoupení úkon částečného zpětvzetí žaloby, a to s ohledem na skutečnost, že žaloba byla podána předčasně, tedy pokud by žalobce vyčkal řádného uplynutí lhůty, jež OdpŠk poskytuje žalované k předběžnému projednání nároku, nemusel by tento úkon být vůbec učiněn. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. s tím, že odvolací soud tuto stanovil v délce 15 dnů s ohledem na charakter žalované.