o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Soud I. stupně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (původně nesprávně uvedené č. j. [číslo jednací]), výrokem I uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, výrokem II zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od [datum] do zaplacení a výrokem III uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta do 15 dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce původně domáhal zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení z titulu náhrady škody a nemajetkové újmy z nezákonného rozhodnutí spočívajícím v nezákonném [anonymizována dvě slova] žalobce zahájeném dne [datum] na základě usnesení [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], Služby [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo jednací], ve smyslu § 160 odst. 1 trestního řádu žalobce pro podezření ze spáchání pokračujícího [anonymizována dvě slova] podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákona. Toto usnesení se stalo rozhodnutím nezákonným, neboť bylo následně usnesením Krajského státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušeno. Žalobce v příčinné souvislosti s vedením nezákonného [anonymizována dvě slova] a vydaného nezákonného rozhodnutí byl nucen vynaložit náklady obhajoby ve výši celkově [částka], které taktéž svému obhájci zaplatil. Taktéž v příčinné souvislosti s nezákonným [anonymizována dvě slova] žádal náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka]. Uváděl zásahy do jeho osobních sfér, když byl policistou – důstojníkem Krajského ředitelství policie [země] a [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] pak bylo založeno na lži a křivých výpovědích nevěrohodných lidí, byl osobou bezúhonnou, přičemž utrpěla jeho profesní čest a pověst, [anonymizována dvě slova] se dotklo žalobcova podnikání, žalobcovy rodiny a taktéž se odrazilo na jeho příjmech. Svůj nárok žalobce u žalované předběžně uplatnil dne [datum].

3. Po zahájení řízení žalovaná uhradila žalobci částku [částka], a to z titulu náhrady škody částku [částka] a z titulu přiměřeného zadostiučinění částku [částka], když žalovaná shledala naplnění předpokladů odpovědnosti za škodu a nemajetkovou újmu ve výši částečného plnění. Nad rámec shora poskytnutého plnění žádala žalobu v plném rozsahu zamítnout.

4. S ohledem na poskytnuté plnění vzal žalobce žalobu ohledně částky [částka] zpět a soud I. stupně usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], řízení v tomto rozsahu zastavil. Následně vzal žalobce žalobu zpět ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení z důvodu nesprávně vypočteného cestovného v rámci obhajného a i v tomto rozsahu soud řízení usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zastavil. Předmětem řízení tak zůstala částka [částka] s příslušenstvím.

5. Pokud jde o skutková zjištění, soud I. stupně měl za prokázané, že proti žalobci bylo vedeno od [datum] do [datum], tedy po dobu 3 let a 4 měsíců, [anonymizována dvě slova] pro podezření ze spáchání trestného činu [anonymizováno] dle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku. Žalobce byl osobou bezúhonnou, za [anonymizována dvě slova] mu hrozil trest odnětí svobody v trvání 2 až 6 let. V příčinné souvislosti s vedením [anonymizována dvě slova] žalobce vynaložil na náklady obhajoby částku [částka]. Utrpěl zásahy částečně do své profesní cti a pověsti, byl v nejistotě ohledně budoucnosti, neboť rodina se třemi nezletilými dětmi na něm byla zcela finančně závislá, trpěl hádkami s manželkou a nervozitou. Nebyly zjištěny zásahy do pracovní stránky, neboť od [stát. instituce] odešel ještě před zahájením [anonymizována dvě slova], avšak byla určitá nejistota ohledně jeho budoucího podnikání. Žalobce omezil komunikaci s kamarády, někteří s ním přerušili styky, nebyly zjištěny zásadní zásahy do zdravotní stránky, pouze částečné zásahy do cti a pověsti na vesnici, žalobce čelil anonymním dopisům a byl nazýván mafiánem. Svůj nárok na náhradu majetkové a nemajetkové újmy žalobce uplatnil u žalované dne [datum], která na nároky následně zčásti hradila, a to v částce [částka] na náhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu a v částce [částka] na náhradu obhajného (škody). Ohledně sporného úkonu právní služby dne [datum] včetně cestovného k tomuto úkonu a náhrady za promeškaný čas soud zjistil, že žalobce byl předvolán k výslechu svědka [příjmení], kam se právní zástupce žalobce dostavil, tento se však následně nekonal pro nedostavení se svědka. Pokud jde o sporný úkon právní služby dne [datum], pak tento netrval déle než 2 hodiny.

6. Po právní stránce dospěl soud I. stupně k závěru, že je dána odpovědnost žalované dle § 1 odst. 1, § 5 písm. a), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen„ OdpŠk“), přičemž shledal, že jsou kumulativně splněny všechny tři základní předpoklady odpovědnosti za škodu, a to nezákonné rozhodnutí, vznik škody a příčinná souvislost mezi vznikem škody a nezákonným rozhodnutím. Po částečném plnění žalované soud I. stupně shledal nárok na náhradu škody důvodným v části úkonu právní služby z [datum], a proto ve smyslu § 10 odst. 3 za použití § 11 odst. 2 a 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ a. t.“) přiznal žalobci částku [částka] za půlúkon právní služby plus režijní paušál. Dále přiznal žalobci i náhradu za cestovné k tomuto úkonu dle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 385/2015 Sb. vycházeje z údajů uvedených ve velkém technickém průkazu automobilu obhájce žalobce v celkové výši [částka] s připočtením náhrady za promeškaný čas dle § 14 a. t. [částka] půlhodin á [částka], celkově po zaokrouhlení cestovného celkem částku [částka]. Celkově tak shledal nárok na náhradu škody důvodný co do částky [částka]. Ve zbývající části nároku na náhradu škody ve výši [částka] a nároku na náhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka], tyto shledal nedůvodnými. Soud I stupně přiznal žalobci rovněž zákonné příslušenství z částky [částka] od [datum] do zaplacení, tj. za období od uplynutí šesti měsíců od uplatnění nároku žalobce u žalované ve smyslu § 14 odst. 3 a § 15 odst. 2 OdpŠk.

7. O náhradě nákladů řízení (výrok III) rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., kdy vyšel z kumulace nároků i z aktuální judikatury Nejvyššího soudu, zejména rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], které při určování poměru úspěchu a neúspěchu účastníka, jenž vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok na jiné peněžité plnění (objektivní kumulace), je třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jenž se stanoví podle § 8 a následujících a. t. Soud I. stupně proto vyšel z tarifní hodnoty [částka] dle ust. § 9 odst. 4 a. t. zvlášť u odpovědnostního titulu nezákonného [anonymizována dvě slova] (kdy na tento nárok bylo žalovanou hrazeno až po zahájení řízení) a z částky finančního plnění, kterému se žalobci dostalo ze strany žalované ve výši [částka] a částky plnění dále soudem poskytnutého ve výši [částka], z čehož vychází, že žalobce byl úspěšný co do částky [částka] a neúspěšný co do částky [částka]. Po odečtení úspěchu a neúspěchu pak činí procentuální úspěšnost žalobce 95 %. S ohledem na celkový převážný úspěch žalobce soud I. stupně přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení, neboť jeho procentuální neúspěch byl minimální hodnoty. Pokud jde o výši nákladů řízení žalobce, tyto sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], nákladů právního zastoupení dle advokátního tarifu za 3 úkony právní služby (přípravu a převzetí právního zastoupení, písemné podání žaloby a písemného částečného zpětvzetí žaloby z [datum]) ve výši á [částka] z tarifní hodnoty [částka] ([anonymizována dvě slova] + [částka]), za 3 úkony právní služby (účast u jednání soudu [datum], dne [datum] a dne [datum]) z tarifní hodnoty [částka] (po částečném zpětvzetích částky [částka]) á [částka], dále z příslušných režijních paušálů šestkrát á [částka] dle § 13 odst. 3 a. t., cestovného mezi obcemi [obec] – [obec] a zpět v roce [rok] v celkové vzdálenosti 186 km ke dvěma ústním jednáním [datum] a [datum] za použití částky [částka] km krát 186 km, výše náhrady za pohonné hmoty při kombinované spotřebě 3,5 l [číslo] km a ceně pohonných hmot [částka], dle vyhl. č. 375/2020 Sb., ve výši [částka] za jeden den, z promeškaného času za šest započatých půlhodin dle § 14 odst. 3 a. t., celkem v částce [částka], tedy celkově za každé z jednání [částka], cestovné k ústnímu jednání [datum] v celkové částce [částka] (za použití shodného automobilu na shodné trase při náhradách [částka] km a ceně pohonných hmot [částka], taktéž při započatých šesti půlhodinách času stráveného cestou ve výši [částka]), to vše vyjma soudního poplatku zvýšené o 21 % řádně doloženého DPH advokáta, tedy celkově ve výši [částka].

8. Proti výroku I a III tohoto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci týkající se úroků z prodlení. Žalovaná se plně ztotožnila s rozhodnutím soudu I. stupně o přiznání jistiny ve výši [částka] a dále přiznání zákonných úroků z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a dále přiznání zákonných úroků z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalovaná však namítla, že se co do částky [částka], kterou uznala v rámci předběžného projednání žádosti žalobce a kterou dle schvalovací doložky plnění připojené k vyjádření k žalobě vyplatila dne [datum], nemohla dostat do prodlení ode dne [datum]. Z výše uvedeného navrhla, aby odvolací soud změnil výrok I tak, že žalobu co do částky zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítne a znovu rozhodne o nákladech řízení.

9. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání uvedl, že s výtkou žalované, že úrok nemůže být přiznán za dobu, kdy již byla jistina pohledávky uhrazena, souhlasí. Nesouhlasí však s tvrzením, že by žalovaná částku [částka] uhradila dne [datum], neboť žalovaná tuto částku uhradila až dne [datum]. S ohledem na výše uvedené tak navrhl, aby odvolací soud změnil výrok I rozsudku tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

10. Žalobce i žalovaná v souladu s § 214 odst. 3 o. s. ř. souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Odvolací soud přezkoumal z podnětu včasného a přípustného odvolání napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. pouze v odvoláním dotčeném rozsahu, tj. pouze ve vztahu k části příslušenství, a poté dospěl k závěru, že odvolání je z větší části důvodné.

11. Soud I. stupně učinil ohledně základu a výše žalobcem uplatněného nároku správná skutková zjištění a rovněž tento nárok správně po právní stránce posoudil, kdy lze shrnout, že se jedná o nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy dle OdpŠk. Mezi účastníky řízení pak bylo nesporné, že po zahájení řízení žalovaná uhradila žalobci z titulu náhrady škody a nemajetkové újmy částku v celkové výši [částka] a soud I. stupně dále žalobci přiznal doplatek na náhradu škody ve výši [částka]. Předmětem odvolacího řízení je pak pouze příslušenství tohoto nároku ve formě zákonného úroku z prodlení. Podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Dle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle odst. 2 cit. ust. se domáhat náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Počátek úroku z prodlení v případě nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy tak s ohledem na shora citovaná ustanovení nastává až prvním dnem po uplynutí 6 měsíční lhůty, kterou má ústřední orgán uvedený v § 6 OdpŠk k vyplacení náhrady (srov. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS]). V dané věci žalobce uplatnil u žalované postupem dle § 14 odst. 1 OdpŠk žalobní nárok dne [datum]. Jelikož žalovaná do dne [datum] neuhradila žalobci částku [částka], ocitla se dnem [datum] v prodlení, a je proto povinna hradit úroky z prodlení až do okamžiku úhrady této částky žalobci. Soud I. stupně tedy správně stanovil počátek povinnosti žalované zaplatit žalobci úrok z prodlení z částky [částka] dnem [datum], přičemž soud I. stupně rovněž správně stanovil výši tohoto úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která ke dni [datum] činila 10% ročně. Soud I. stupně však pochybil při určení doby trvání povinnosti platit úrok z prodlení z částky [částka], pokud nezohlednil skutečnost, že žalovaná částku [částka] žalobci po zahájení řízení již uhradila. Skutečnost, že žalovaná částku [částka] žalobci uhradila po vyřízení žádosti žalobce stanoviskem ze dne [datum], byla mezi účastníky řízení nesporná. K otázce, kdy došlo k úhradě částky [částka] žalobci, žalovaná předložila Schvalovací doložku plnění na základě mimosoudního vypořádání nároku na odškodnění, z níž je zřejmé, že žalovaná schválila příkaz k platbě této částky dne [datum] a tato byla„ vyplacena“ z účtu žalované dne [datum], tedy na účet žalobce musela být tato částka připsána dne [datum]. Pokud žalobce ve vyjádření k odvolání tvrdil, že částka [částka] mu byla uhrazena až dne [datum], pak toto své tvrzení žádným způsobem nedoložil. Jelikož žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nemohl mu odvolací soud poskytnout poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a žalobce tak v tomto směru neunesl důkazní břemeno. S ohledem na výše uvedené má žalovaná povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

12. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů výrokem I rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku I ohledně žalobního požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení částečně změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř., a to tak, že zamítl povinnost žalované zaplatit žalobci úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

13. V souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl odvolací soud výrokem II znovu o i o nákladech řízení před soudem I. stupně dle § 146 odst. 2 druhá věta o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. Odvolací soud shodně jako soud I. stupně vyšel z kumulace nároků a z právních závěrů uvedených v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Soud I. stupně učinil správný právní závěr, že pokud by žalobci náležela náhrada nákladů řízení v rozsahu 95%, pak lze dovodit, že žalobce měl neúspěch pouze v nepatrné části a lze přiznat mu náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Soud I. stupně pouze nesprávně odkázal na § 142 odst. 2 o. s. ř., namísto příslušného § 142 odst. 3 o. s. ř. Výši nároku na náhradu nákladů řízení pak soud I. stupně stanovil zcela správně, když podrobně rozvedl, z čeho se náklady řízení úspěšného žalobce skládají, přičemž odvolací soud na tato skutková zjištění včetně odkazu na zákonná ustanovení zcela odkazuje (odst. 7 odůvodnění tohoto rozsudku). Ostatně žalovaná žádné odvolací námitky ve vztahu k nákladům řízení nevznesla. Odvolací soud proto fakticky rozhodnutí soudu I. stupně o nákladech řízení potvrdil včetně lhůty k plnění, když tuto soud I. stupně správně stanovil delší s ohledem na organizačně technické možnosti žalované.

14. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl postupem dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v odvolacím řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, a proto jí odvolací soud přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plném rozsahu. Náklady žalované spočívají v paušální náhradě za 1 úkon (odvolání) ve výši [částka] a to podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.