o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně (výrok II), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok III) a uložil žalobci povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 7 náhradu nákladů řízení státu ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok [příjmení]).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal proti žalované jednak určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] dané podle § 52 písm. c) zákoníku práce a jednak zaplacení částky [částka], která představuje nevyplacený bonus za rok [rok], kdy podmínky pro jeho výplatu splnil. Žalobce pracoval u žalované na pozici„ [příjmení] [příjmení] [jméno]“ na základě pracovní smlouvy ze dne [datum]. Jeho pracovní náplň zahrnovala různé činnosti v oblasti informačních technologií související s předmětem činnosti žalované, kterou je poskytování reklamních a marketingových služeb zákazníkům žalované. V dokumentu„ Závazná nabídka pracovního místa“, který mu byl prezentován před uzavřením pracovní smlouvy a v dokumentu„ Incentivní plán [anonymizována dvě slova] pro [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] na rok [rok]“, který následně obdržel, byly specifikovány podmínky nároku žalobce na výplatu ročního bonusu za období od jeho nástupu do práce do konce roku [rok]. Žalobce podmínky akceptoval a za těchto podmínek souhlasil s výší mzdy sjednané v pracovní smlouvě. Následně dne [datum] byl mezi účastníky sjednán dodatek [číslo] k pracovní smlouvě týkající se výlučně výše mzdy žalobce. Současně byla mezi žalobcem a společností [právnická osoba] (jakožto spřízněnou společností ve vztahu k žalované, prostřednictvím osoby [jméno] [příjmení] jako jednatele a společníka obou společností) uzavřena smlouva o spolupráci. Dne [datum] obdržel žalobce e-mail označený v předmětu jako„ ukončení spolupráce“. V e-mailu nebyla zmínka o reorganizaci a rušení pozice žalobce. V navazující korespondenci pan [příjmení] dopředu vyloučil výplatu ročního bonusu a dne [datum] byl žalobci předložen návrh dohody o rozvázání pracovního poměru z důvodu nespokojenosti pana [příjmení] s osobou žalobce. Návrh dohody žalobce neakceptoval. Následně mu byla doručena výpověď z pracovního poměru odvolávající se na organizační změny podle § 52 písm. c) zákoníku práce. Poté žalobce obdržel přípis nazvaný„ Oznámení o vyhodnocení ukazatele [anonymizováno] rating pro účely ročního bonusu za rok [rok]“ ze dne [datum], ve kterém mu bylo žalovanou sděleno, že neměl splnit podmínky pro vyplacení ročního bonusu, neboť uvedený ukazatel měl být vyhodnocen na 25 %. Podle žalobce je výpověď neplatná pro formální a obsahové nedostatky, rovněž byla dána z jiných důvodů, než připouští zákoník práce. Rovněž mu vznikl nárok na vyplacení bonusu za rok [rok], neboť podmínky pro jeho výplatu splnil. Předžalobní výzvou ze dne [datum] žalobce vyzval žalovanou k dobrovolnému uspokojení jeho nároku a současně oznámil, že trvá na dalším zaměstnávání.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Daná výpověď z pracovního poměru je dostatečně určitá a srozumitelná, včetně vymezení výpovědního důvodu po skutkové a právní stránce. Důvodem výpovědi bylo [anonymizováno] o snížení počtu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivity práce ze dne [datum], důsledkem čehož byla nadbytečnost žalobce. Dne [datum] žalovaná zaslala žalobci [příjmení] o vyhodnocení ukazatele [anonymizováno] rating pro účely ročního bonusu za rok [rok] a sdělila žalobci, že tento ukazatel byl vyhodnocen na 25 %. Podle pravidel ročního bonusu je vyhodnocení ukazatele [anonymizováno] rating závislé na subjektivním hodnocení žalované a pokud je vyhodnocení v intervalu do 50%, má se ukazatel [anonymizováno] rating za hodnocený hodnotou 0 a nárok na roční bonus za této situace není zaměstnanci přiznán.

4. Soud I. stupně provedl dokazování listinami a výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a vzal za prokázané, že žalobce byl v pracovním poměru u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], pracoval na pozici [příjmení] [příjmení] [jméno] a jeho měsíční mzda činila [částka]. Rovněž měl nárok na roční bonus, který byl specifikován v dokumentu„ [příjmení] [jméno]“ a činil 25 % z ročního platu podle dosažených výsledků s tím, že výplata bonusu byla založena na hodnocení firemního, týmového a individuálního výkonu, jedná se o nenárokovou složku mzdy. [příjmení] se vypočte jako 25 % ročního platu x hodnocení firemního výkonu (0-1,5) x hodnocení týmu (0-1). Při dosažení individuálního ratingu 0- 50% je individuální rating 0 a právo na bonus nevzniká. Dodatkem [číslo] k pracovní smlouvě byla základní měsíční mzda od [datum] sjednána ve výši [částka]. Současně téhož dne žalobce uzavřel smlouvu o spolupráci se společností [právnická osoba] se sjednanou odměnou [částka] měsíčně. V průběhu pracovního poměru, dne [datum] a dne [datum], žalovaná písemně upozornila žalobce na porušení jeho pracovních povinností. Dne [datum] žalovaná přijala [anonymizováno] o organizační změně v oddělení [příjmení] [příjmení], kdy za účelem úspory nákladů, snížení počtu zaměstnanců, zvýšení efektivity práce, reorganizace činnosti zaměstnavatele a uzpůsobení struktury a počtu zaměstnanců potřebám zaměstnavatele v rámci poskytování služeb zákazníkům s účinností od [datum] v oddělení [příjmení] [příjmení] zrušila pracovní místo [příjmení] [příjmení] [jméno]. Dne [datum] žalobce obdržel výpověď z pracovního poměru, ve které žalovaná uvedla, že téhož dne přijala [anonymizováno] o organizačních změnách spočívající v [anonymizováno] o snížení počtu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivity práce, v důsledku čehož se pozice žalobce stala nadbytečnou a žalovaná rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. c) zákoníku práce. Dne [datum] žalovaná sdělila žalobci přípisem, že byl vyhodnocen ukazatel individuální rating pro účely ročního bonusu za rok [rok] s tím, že byl vyhodnocen jako splněný na 25 %, v důsledku čehož žalobce nemá nárok na bonus za rok [rok]. Dne [datum] žalovaná přijala [anonymizováno] o organizační změně v oddělení [příjmení] [příjmení] s tím, že za účelem reorganizace činnosti zaměstnavatele se od [datum] (nejpozději od [datum]) ruší oddělení [příjmení] [příjmení]. Zaměstnanci a osoby působící v tomto oddělení budou zařazeni ve struktuře určené jednatelem společnosti do následujících oddělení: IT [anonymizováno] do [anonymizována čtyři slova] do [anonymizována čtyři slova] a [anonymizováno] do divizí [anonymizováno] a [anonymizováno]. Dne [datum] jednatel žalované [jméno] [příjmení] informoval e-mailem zaměstnance o [anonymizováno] zrušit oddělení [příjmení] [příjmení]. Po odchodu žalobce nebylo místo [příjmení] [příjmení] [jméno] obsazeno, oddělení řídil jednatel žalované a [jméno] [jméno] [jméno] [příjmení], operativní věci vyřizoval [jméno] [příjmení] jako stávající zaměstnanec oddělení. Ke dni zrušení oddělení zde fakticky působil pouze [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří byli přesunuti do jiného oddělení.

5. Soud I. stupně neprovedl k důkazu účastnický výslech žalobce s ohledem na to, že na něm žalobce netrval a zamítl návrhy na doplnění dokazování výslechem svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], když shledal, že k posouzení věci je dostatečné čestné prohlášení [jméno] [příjmení] a k otázce způsobu fungování oddělení [příjmení] [příjmení] po odchodu žalobce již bylo slyšeno větší množství svědků, proto považoval výslech [jméno] [příjmení] za nadbytečný.

6. Po právní stránce soud I. stupně posoudil zjištěný skutkový stav podle příslušných ustanovení [ustanovení pr. předpisu], zákoník práce, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Pokud jde o danou výpověď z pracovního poměru, soud I. stupně vzal za prokázané, že žalovaná přijala dne [datum] [anonymizováno] o organizační změně v oddělení [příjmení] [příjmení], a s účinností od [datum] zrušila pracovní místo vedoucí tohoto oddělení, které zastával žalobce. Žalobce se tak stal nadbytečným zaměstnancem. Na místo žalobce nebyl přijat nový zaměstnanec, stávající zaměstnanci odcházeli, ke dni [datum] pak bylo zrušeno celé oddělení [příjmení] [příjmení] a zbylí zaměstnanci byli převedeni do jiných oddělení v rámci společnosti. Po odchodu žalobce do doby zrušení oddělení [příjmení] [příjmení] bylo vedení oddělení řešeno tak, že operativními činnostmi byl pověřen [jméno] [příjmení] a o zásadních věcech rozhodoval jednatel žalované [jméno] [příjmení] a zaměstnanec [jméno] [jméno] [jméno] [příjmení]. Soud I. stupně nepřisvědčil žalobci, že jeho nadbytečnost byla účelově tvrzená. Ačkoli ve společnosti panovala nespokojenost s pracovními výkony žalobce a jeho přístupem k zaměstnání, prokázaným důvodem skončení jeho pracovního poměru byla jeho nadbytečnost. Soud I. stupně neshledal důvodnými ani výtky žalobce ve vztahu k tvrzeným formálním nedostatkům [anonymizováno] o organizační změně a výpovědi, když v řízení bylo prokázáno, že [anonymizováno] o organizační změně bylo přijato v písemné podobě, stejné důvody jsou uvedeny i ve výpovědi. V řízení byla prokázána nadbytečnost žalobce po faktické stránce a příčinná souvislost mezi rozhodnutím o organizační změně a nadbytečností žalobce. Výpověď tak shledal platnou.

7. Pokud jde o nárok na vyplacení bonusu za rok [rok], soud I. stupně shledal, že se jednalo o nenárokovou složku mzdy, její výplata byla založena na hodnocení firemního, týmového a individuálního výkonu, přičemž při dosažení individuálního ratingu 0- 50% je individuální rating 0 a právo na bonus nevzniká. Žádný z cílů pro dosažení nároku nebyl kvantitativně jednoznačně vyčíslen, jedná se o obecně zadané úkoly bez konkrétního výstupu v exaktních datech, cíle byly kvalitativní. Výplata bonusu byla podmíněna tím, že v rámci více kritérií musí být mimo jiné pracovní výkon žalobce na škále 0- 100% subjektivně hodnocen zaměstnavatelem více než 50 %, jinak nárok na výplatu bonusu není. Pracovní výkon žalobce za rok [rok] byl hodnocen žalovanou jako 25 %, proto žalobci nevznikl nárok na výplatu bonusu. V postupu žalované soud I. stupně neshledal nerovné zacházení se žalobcem, když jiným zaměstnancům byl bonus vyplacen, a to vzhledem k tomu, že jedním z klíčových parametrů pro výplatu bonuse je individuální hodnocení zaměstnance a každému vedoucímu zaměstnanci jsou stanoveny jiné individuální cíle a následně je vyhodnoceno jejich naplnění.

8. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal procesně úspěšné žalované. O nákladech státu rozhodl podle § 148 o. s. ř. a k jejich náhradě zavázal procesně neúspěšného žalobce.

9. Proti rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalobce. Vytýkal soudu I. stupně, že zásadně pochybil při hodnocení důkazů, zejména svědeckých výpovědí, pro účely souhrnného skutkového zjištění, kdo řídil oddělení [příjmení] [příjmení] po rozvázání pracovního poměru žalobce u žalované výpovědí ze dne [datum]. Soud I. stupně vycházel z výpovědi jednoho svědka, [jméno] [příjmení], která je nevěrohodná, a nevypořádal se s rozpory ve výpovědi této svědkyně a výpověďmi ostatních svědků a nevysvětlil, proč se přiklonil právě k výpovědi této svědkyně. Soud I. stupně dospěl k souhrnnému skutkovému zjištění, k němuž se žalobce nemůže vyjádřit, a proto považuje rozsudek za nepřezkoumatelný. Vytýkal soudu I. stupně, že zamítl jeho návrhy na provedení důkazu výpovědí [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kterými chtěl prokázat neopodstatněnost výpovědního důvodu. Vytýkal soudu I. stupně, že výpověď [jméno] [příjmení] nahradil jejím čestným prohlášením a předjímal její nevěrohodnost. Soud I. stupně se nezabýval rozhodnými skutečnostmi pro posouzení platnosti výpovědi, tj. zda byl žalobce seznámen s rozhodnutím o organizační změně a jaký cíl sledovala organizační změna. Nesprávně vyhodnotil otázku legitimnosti organizační změny, nadbytečnosti žalobce a toho, zda skutečně odpadl druh práce žalobce. Soud I. stupně také neučinil skutková zjištění z provedených důkazů, z nichž vyplývá, že žalobce splnil všechny žalovanou předepsané úkoly a tak nesprávně posoudil podmínky vzniku nároku na roční výkonnostní bonus za rok [rok]. Konečně soudu I. stupně vytýkal, že nesprávně rozhodl o nákladech řízení, když přiznal odměnu za úkon nahlížení do spisu, který není samostatně účtovatelným úkonem. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek ve výroku I tak, že určí neplatnost dané výpovědi ze dne [datum], ve výroku II tak, že zaváže žalovanou k úhradě částky [částka] a uloží žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení a náklady státu, popřípadě, aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

10. Podle žalované je napadený rozsudek věcně správný, soud I. stupně řádně zjistil skutkový stav věci a ozřejmil, proč k některým důkazům nepřihlédl nebo proč některé neprovedl. Ve věci rozhodl v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu a věc správně právně posoudil. Odvolání považovala za nedůvodné, když žalobce částečně opakuje neúspěšnou argumentaci již uplatněnou před soudem I. stupně a k níž se soud I. stupně v rozsudku vyjádřil. Řízení není zatíženo procesními vadami. Navrhla, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

11. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a shledal, že odvolání žalobce není opodstatněné.

12. Soud I. stupně provedl dokazování ke zjištění skutkového stavu věci v rozsahu potřebném pro její právní posouzení a provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlédl ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud I. stupně nepochybil, pokud nedoplnil dokazování výslechem svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Důvody takového [anonymizováno] srozumitelně objasnil v bodu 31. odůvodnění rozsudku a odvolací soud se s nimi ztotožňuje. Jelikož skutková zjištění soudu I. stupně mají oporu v provedeném dokazování, zjištěný skutkový stav věci je způsobilým podkladem i pro [anonymizováno] odvolacího soudu. Soud I. stupně pak správně na zjištěný skutkový stav aplikoval právní úpravu [ustanovení pr. předpisu], zákoník práce, a věc posoudil po právní stránce správně, pokud dospěl k závěru, že všechny předpoklady platné výpovědi podle § 52 písm. c) zákoníku práce byly v daném případě splněny, a že žalobci nevznikl nárok na výplatu bonusu za rok [rok], když pro jeho výplatu předpoklady splněny nebyly. Soud I. stupně své [anonymizováno] odůvodnil způsobem předpokládaným v ust. § 157 odst. 2 o. s. ř., přičemž se náležitě vypořádal i s námitkami žalobce.

13. Žalobci nelze přisvědčit, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, protože je založen na souhrnném skutkovém zjištění, kdo řídil oddělení [příjmení] [příjmení] po rozvázání pracovního poměru žalobce. Podle ustálené soudní praxe je nepřezkoumatelným rozsudek, jehož skutkové a právní závěry vycházejí z tzv. souhrnného zjištění, jímž se zjišťuje rozhodný skutkový stav současně na základě všech provedených důkazů, aniž se uvede, na základě kterých konkrétních důkazů se to které zjištění činí a z jakých důvodů, jakož i bez vysvětlení případných rozporů mezi nimi (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Soud I. stupně řádně uvedl v bodech 12. až 29. odůvodnění rozsudku, jaká skutková zjištění učinil z jednotlivých provedených důkazů a v souladu s ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. v bodu 33. a 34 odůvodnění rozsudku se vyjádřil k hodnocení jednotlivých důkazů a uvedl, jaký učinil závěr o skutkovém stavu, včetně toho, kdo řídil oddělení [příjmení] [příjmení] poté, co byla žalobci doručena výpověď z pracovního poměru. K této otázce se vyjádřil [jméno] [jméno] [jméno] [příjmení] v čestném prohlášení a svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], přičemž jejich výpovědi nejsou rozporné, ale vzájemně se doplňují, v závislosti na tom, jakou pozici ten který svědek u žalované zastával a v jakém postavení byl v rámci chierarchie společnosti, a jaké poznatky měl v důsledku těchto skutečností. Z obsahu předloženého spisu nevyplývají žádné skutečnosti vzbuzující pochybnosti o věrohodnosti výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] a není tak dán žádný důvod pro to, aby soud při posouzení věci nevycházel také z její výpovědi.

14. K předpokladům pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce patří podle ustálené judikatury soudů to, že o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách přijal zaměstnavatel (nebo příslušný orgán) [anonymizováno], že se podle tohoto [anonymizováno] konkrétní zaměstnanec stal pro zaměstnavatele nadbytečným a že tu je příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami, tj. že se zaměstnanec stal právě a jen v důsledku takového [anonymizováno] (jeho provedením u zaměstnavatele) nadbytečným. Pro výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce je současně charakteristické, že zaměstnavatel i nadále může (objektivně vzato) zaměstnanci přidělovat práci podle pracovní smlouvy (v důsledku [anonymizováno] o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách zaměstnavatel neztrácí možnost přidělovat zaměstnanci práci, kterou pro něj dosud podle pracovní smlouvy konal), avšak jeho práce není (vůbec nebo v původním rozsahu) pro zaměstnavatele v dalším období potřebná, neboť se stal nadbytečným vzhledem k [anonymizováno] o změně úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách (dále jen„ organizační změna“). Zákon uvedeným způsobem zaměstnavateli umožňuje, aby reguloval počet svých zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnával jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jeho potřebám (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve [anonymizována tři slova] a stanovisek pod publikačním [číslo] rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve [anonymizována tři slova] a stanovisek pod publikačním [číslo] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). O výběru zaměstnance, který je nadbytečným, rozhoduje výlučně zaměstnavatel; soud není oprávněn v tomto směru [anonymizováno] zaměstnavatele přezkoumávat (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], který byl uveřejněn v časopisu Soudní judikatura z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva pod publikačním [číslo]).

15. V řízení bylo prokázáno, že jednatel žalované [jméno] [příjmení] byl trvale nespokojen s činností oddělení [příjmení] [příjmení] a chtěl jej integrovat do jiných oddělení (prokázáno čestným prohlášením [jméno] [jméno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum]). Dne [datum] žalovaná přijala [anonymizováno] o organizační změně v oddělení [příjmení] [příjmení] a za účelem úspory nákladů, snížení počtu zaměstnanců, zvýšení efektivity práce, reorganizace činnosti zaměstnavatele a uzpůsobení struktury a počtu zaměstnanců potřebám zaměstnavatele v rámci poskytování služeb zákazníkům s účinností od [datum] zrušila pracovní místo [příjmení] [příjmení] [jméno], které zastával žalobce (prokázáno rozhodnutím o organizační změně). Oddělení [příjmení] [příjmení] jako takové bylo zrušeno na základě organizační změny přijaté žalovanou dne [datum] (prokázáno rozhodnutím o organizační změně). Po [anonymizováno] o zrušení pracovní pozice vedoucí oddělení [příjmení] [příjmení], kterou do [datum] vykonával žalobce, místo nebylo obsazeno, nebylo konáno žádné interní výběrové řízení za účelem obsazení pozice vedoucí oddělení [příjmení] [příjmení] (prokázáno výpovědí svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]), za žalobce se náhrada nehledala (prokázáno výpovědí svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]), oddělení [příjmení] [příjmení] vedl jednatel žalované [jméno] [příjmení], přičemž pověřil [jméno] [jméno] [jméno] [příjmení], vedoucího oddělení [anonymizováno], komunikací s jednotlivými zaměstnanci a řešením operativních záležitostí (prokázáno čestným prohlášením ze dne [datum], výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení]), v operativních věcech byl pověřen i [jméno] [příjmení] (prokázáno výpovědí svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]), který v rámci meetingu oddělení předával informace od jednatele žalované (prokázáno výpovědí svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]), avšak po odchodu žalobce se [jméno] [příjmení] na oddělení už moc nevyskytoval (prokázáno výpovědí [jméno] [příjmení]). Z uvedeného je patrné, že žalovaná mohla i po [anonymizováno] o organizační změně přijaté dne [datum] přidělovat žalobci práci vedoucího oddělení [příjmení] [příjmení], jeho práce však nebyla pro žalovanou potřebná, protože byla přerozdělena mezi jednatele žalované a další určené zaměstnance žalované tak, aby bylo dosaženo účelu organizační změny popsané shora. Na uvedeném závěru nic nemění žalobcem předložené vlastní hodnocení provedených důkazů, které je uzpůsobeno k prokázání tvrzení žalobce.

16. Soud I. stupně se náležitě vypořádal i s námitkou žalobce, že organizační změnou žalovaná nesledovala zákonem předvídaný cíl, ale že šlo o fiktivní organizační změnu za účelem propuštění zaměstnance, s nímž nebyla žalovaná spokojena. Rovněž v této otázce soud I. stupně, v bodu 38. odůvodnění napadeného rozsudku, poukázal na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu a na základě provedeného dokazování dospěl ke správnému závěru, že ačkoli žalovaná dne [datum] a [datum] upozornila žalobce na porušení jeho pracovních povinností, skutečným důvodem rozvázání pracovního poměru byla nadbytečnost žalobce v důsledku organizačního opatření přijatého dne [datum]. Toto organizační opatření bylo součástí záměru žalované zrušit celé oddělení [příjmení] [příjmení] a přesunout zaměstnance z tohoto oddělení do jiných oddělení žalované, jak k tomu poté došlo na základě [anonymizováno] ze dne [datum]. Předložená e-mailová korespondence ze dne [datum] nevyvrací zjištění, že žalovaná zamýšlela zrušit celé oddělení [příjmení] [příjmení], včetně pracovního místa vedoucího oddělení, zvláště poukazuje-li v ní jednatel žalované na nepříznivou situaci a mizerné vyhlídky v businessu.

17. Pokud jde o námitku žalobce, že nebyl seznámen s rozhodnutím o organizační změně, lze odkázat na bod 40. odůvodnění napadeného rozsudku, v němž soud I. stupně poukázal na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu v otázce seznámení zaměstnance s takovým rozhodnutím zaměstnavatele. V řízení byl proveden důkaz výpovědí z pracovního poměru ze dne [datum], jejímž obsahem je i sdělení o tom, že žalovaná vydala dne [datum] [anonymizováno] o organizačních změnách spočívající v [anonymizováno] o snížení počtu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivity práce s tím, že v důsledku takového [anonymizováno] se práce žalobce stala pro žalovanou nadbytečná, a proto žalovaná rozvazuje pracovní poměr se žalobcem podle § 52 písm. c) zákoníku práce. Seznámení žalobce s obsahem organizační změny v samotné výpovědi z pracovního poměru je ve světle judikatury Nejvyššího soudu uvedené soudem I. stupně postačující. Soud I. stupně tak provedl zcela dostatečné dokazování k okolnosti, zda žalovaná seznámila žalobce s organizační změnou, v jejímž důsledku se stal nadbytečným zaměstnancem.

18. Ve vztahu k výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] lze uzavřít, že žalovaná rozvázala pracovní poměr se žalobcem danou výpovědí platně, neboť bylo prokázáno, že žalovaná přijala organizační změnu, žalobce se stal nadbytečným zaměstnancem a mezi přijatou organizační změnou a nadbytečností žalobce je příčinná souvislost. Organizační změnou žalovaná sledovala legitimní cíl – snížení počtu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivity práce a úspory nákladů a uzpůsobení struktury zaměstnavatele jeho potřebám, a na zrušené pracovní místo [příjmení] [příjmení] [jméno] nebyl přijat žádný nový zaměstnanec. Výpověď byla žalobci doručena na pracovišti do vlastních rukou dne [datum] (§ 334 odst. 1, 2 zákoníku práce), výpovědní důvod je vymezen po skutkové stránce tak, že jej není možno zaměnit s jiným důvodem (§ 50 odst. 4 zákoníku práce) a žalobce byl ve výpovědi seznámen s přijatou organizační změnou. Pracovní poměr žalobce u žalované skončil na základě dané výpovědi uplynutím výpovědní doby dnem [datum].

19. Odvolací soud neshledal důvodnými ani odvolací námitky žalobce ve vztahu k druhému žalobou uplatněnému nároku na výplatu ročního výkonnostního bonusu za rok [rok]. Především nelze přisvědčit žalobci, že bonus byl nárokovou složkou mzdy, jelikož v řízení byl prokázán opak. Uvedená skutečnost explicitně vyplývá z [anonymizována čtyři slova] pro [příjmení] [příjmení] [jméno] na rok [rok], v němž je uvedeno, že se jedná o nenárokovou složku mzdy a dále ze samotného nastavení podmínek pro jeho poskytnutí, v nichž se projevuje stimulační a motivační funkce této pobídkové složky mzdy spočívající ve spojení určité formy mzdy s pracovním výkonem zaměstnance. Žalobce pomíjí nastavená pravidla pro výpočet bonusu, která mu byla předem známa, a prokázanou skutečnost, že nárok na bonus nemůže vzniknout v případě, pokud je individuální rating 0. Hodnocení pracovního výkonu žalobce záviselo na subjektivním hodnocení žalované, a jak soud I. stupně správně uvedl, žádný z konkrétních cílů stanovených žalobci pro rok [rok] nebyl jednoznačně kvantitativně vyčíslen, jednalo se o obecně zadané úkoly, kdy skutečnost, zda a jak kvalitně je žalobce splnil, závisela právě na vyhodnocení ze strany žalované. Za situace, kdy výplata bonusu byla závislá na zhodnocení dosažených pracovních výsledků na základě úvahy žalované a jejího [anonymizováno], které tak má konstitutivní význam, a žalovaná vyhodnotila individuální rating žalobce 25 %, žalobce nesplnil nastavené podmínky a nárok na bonus mu nevznikl. Na uvedeném závěru nic nemění subjektivní přesvědčení žalobce, že zadané úkoly splnil. Soud I. stupně proto dospěl ke správnému závěru, že v daném případě nebyly splněny předpoklady pro vznik nároku na bonus jako nenárokové složky mzdy.

20. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek soudu I. stupně ve výrocích o věci samé I a II podle § 219 o. s. ř., jelikož je věcně správný. Odvolací soud potvrdil jako věcně správný i akcesorický výrok o nákladech státu IV (nákladové výroky odvolací soud přezkoumává z úřední povinnosti), neboť v řízení vznikly státu náklady v souvislosti se svědečným ve výši [částka] vyplaceným svědkyni [jméno] [příjmení].

21. Pokud jde o odvoláním též napadený výrok III o nákladech řízení mezi účastníky, odvolací soud shledal, že soud I. stupně rozhodl správně, pokud náhradu nákladů řízení přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalované, která byla v řízení procesně úspěšná. Odvolací soud však shledal nesprávnou výši přiznané náhrady. Předně je důvodnou námitka žalobce ohledně přiznání odměny za nahlížení do spisu dne [datum], neboť nahlížení do spisu není samostatně honorovaným úkonem právní služby (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]), a proto odměna za takovou činnost advokátu nenáleží. Soud I. stupně ale také pochybil, když nevzal v úvahu, že předmětem řízení byly dvě věci (určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, nárok na peněžité plnění), pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem a tak podle § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. V případě určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru je tarifní hodnotou částka [částka] podle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu a v případě nároku na peněžité plnění je tarifní hodnotou výše peněžitého plnění podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, tedy částka [částka], celkem [částka]. Odměna za jeden úkon právní služby tak činí [částka]. Podle obsahu předloženého spisu advokát učinil v řízení před soudem I. stupně sedm úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu – příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum], dne [datum] delší než dvě hodiny a dne [datum]. Advokát dále učinil dva úkony právní služby podle § 11 odst. 2 písm. f), g) ve spojení s § 11 odst. 3 advokátního tarifu, za které náleží odměna ve výši jedné poloviny – účast na jednání před soudem dne [datum] a dne [datum]. Odměna za uvedené úkony právní služby činí celkem [částka]. Náhrada hotových výdajů za devět úkonů právní služby činí podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu [částka] (jeden úkon á [částka]), náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 písm. a) a § 151 odst. 2 o. s. ř. činí [částka] Celkem činí náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně [částka] Odvolací soud z uvedeného důvodu podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku III o nákladech řízení mezi účastníky ohledně výše přiznané náhrady, jinak co do základu, platebního místa i lhůty k plnění jej jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhrada byla přiznána v odvolacím řízení procesně úspěšné žalované. Advokát učinil dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu – vyjádření k odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem, za které náleží odměna v celkové výši [částka] (jeden úkon á [částka]). Spolu s náhradou hotových výdajů za dva úkony právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši [částka] (jeden úkon á [částka]) a náhradou za DPH 21 % z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 písm. a) a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši [částka], činí náhrada nákladů odvolacího řízení celkem [částka]. Ke splnění povinnosti byla žalobci stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), platebním místem je advokát žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).