o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), povinnost žalované zaplatit žalobci na nákladech řízení částku [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.) a povinnost žalované zaplatit České republice na účet Obvodního soudu soudní poplatek [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, jakožto vydání bezdůvodného obohacení, neboť směnečný peníz ze směnky [číslo] remitenta [právnická osoba], který tuto směnku převedl na žalovaného, zaplatil jak žalobce jako výstavce směnky na základě mezi účastníky uzavřeném a schváleném smíru usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], tak avalistka [jméno] [příjmení], a to v rámci exekuce vedené Exekutorským úřadem ve [obec] (na základě pravomocného exekučního titulu – směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], na částku [částka], proti kterému podal žalobce odpor, avšak avalistka [jméno] [příjmení] nikoli), když v mezidobí žalovaná převedla pohledávku z uvedené směnky na společnost [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] [právnická osoba] je pak propojena s žalovaným v osobě pana [jméno] [příjmení], neboť tento je jednatel obou společností.

3. Žalovaná s nárokem nesouhlasila a bránila se proti němu tvrzením, že se nemůže jednat o částku uhrazenou bez právního důvodu nebo z právního důvodu, který odpadl, neboť platba byla provedena na základě pravomocného a vykonatelného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], tj. exekučního titulu. Vzájemný vztah žalobcem tvrzených exekučních titulů žalobce a [jméno] [příjmení] je dán § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., kdy z tohoto zákonného ustanovení se podává, že zánik vymáhaného práva – splnění dluhu – musí nastat až po (nikoli před) vydáním exekučního titulu, neboť v exekučním řízení je zásadně možné přihlížet jen k tomu, co se stalo po vydání titulu, jestliže taková okolnost znamená zánik práva. Okolnosti, které znamenají zánik práva, a které nastaly před vydáním exekučního titulu, je možné uplatňovat jen v nalézacím řízení. [příjmení] [jméno] [příjmení] byla uhrazena v době po vydání exekučního titulu, tj. usnesení o schválení smíru a žalobce proto nemá nárok na vydání jím nárokované částky z titulu bezdůvodného obohacení. Současně žalovaná vznesla námitku promlčení žalobou uplatněného nároku.

4. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování listinami vyšel ze zjištění, že žalobce vystavil dne [datum] směnku [číslo] na částku [částka], se splatností na řad společnosti [právnická osoba] Jako avalisti zde byli uvedeni [jméno] [příjmení] a společnost att firm s. r. o. Na rubu směny jsou uvedeny indosační doložky převodu směnky na [právnická osoba], [právnická osoba], unimatic europe s. r. o (žalovaná). Na základě žalovanou podané žaloby u Městského soudu v Praze, vedené pod sp. zn. [spisová značka], tento soud vydal směnečný platební rozkaz, kterým uložil žalobci (v uvedeném řízení žalovanému) a oběma avalistům zaplatit žalované (v uvedeném řízení žalobkyni) částku [částka] s příslušenstvím a náklady řízení. Na základě žalobcem (v uvedeném řízení žalovaný) podaného odporu, Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ponechal směnečný platební rozkaz vůči žalobci (v uvedeném řízení žalovaný) v platnosti. Tento pak následně v rámci odvolacího řízení s žalovanou (v uvedeném řízení žalobkyně) uzavřel smír, kterým se zavázal zaplatit částku [částka], do [datum], a to na úplné vyrovnání s žalovanou (v uvedeném řízení žalobkyně) uplatněného nároku ve výši [částka] s příslušenstvím, který Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] schválil. Žalobce následně uhradil žalované převodem na účet č. [bankovní účet] dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka], a to podle pokynů jednatele žalované pana [jméno] [příjmení], formou SMS zpráv. Následně žalobce zjistil, že avalistka [jméno] [příjmení] zaplatila dne [datum] společnosti [právnická osoba], v rámci exekučního řízení vedeného Exekutorským úřadem Vyškov, sp. zn. [spisová značka], částku [částka], připadající na směnečnou sumu [částka], úrok z prodlení a směnečnou odměnu [částka] a náklady exekuce [částka], na účet [číslo]. Majitelem tohoto účtu je společnost [právnická osoba] Dne [datum] uzavřela žalovaná se [právnická osoba] real estate s r. o. smlouvu o postoupení pohledávky, kterou žalovaná na tuto společnost postoupila pohledávku za žalobcem a [jméno] [příjmení] ve výši [částka] na základě směnečného platebního rozkazu Městského sudu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Za společnost [právnická osoba] a žalovaného smlouvu uzavíral [jméno] [příjmení], jakožto jednatel obou společností. [jméno] [příjmení] emailem ze dne [datum] informovala společnost [právnická osoba] o uhrazení pohledávky, přičemž tato přislíbila vzít žalobu proti žalobci v řízení u Městského soudu, sp. zn. [číslo jednací] zpět.

5. Po právní stránce soud I. stupně posoudil věc s odkazem na § 2991 odst. 1, 2 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť po provedeném dokazování shledal, že žaloba je zcela opodstatněná. Vzhledem k tomu, že [jméno] [příjmení] předmětnou pohledávku ze směnky uhradila v exekučním řízení, a to dříve, než došlo k vydání konečného rozhodnutí – schválení soudního smíru Vrchním soudem v Praze dne [datum], soud I. stupně dovodil, že tento soudní smír byl schvalován na pohledávku, která již neexistovala, neboť na ni již bylo plněno [jméno] [příjmení]. Tedy předmětná pohledávka zanikla i ve vztahu k žalobci. Pokud pak bylo plněno na číslo účtu společnosti [právnická osoba], nikoli na účet žalované, soud I. stupně uzavřel, že žalobce se mohl oprávněně domnívat, že plní žalované, když provedl plnění na určené platební místo žalovanou na základě sms zprávy. Soud I. stupně proto uzavřel, že žalobce plnil na základě právního důvodu, který odpadl a má tedy nárok na vydání toho, oč se žalovaná obohatila. Námitku promlčení soud I. stupně neshledal jako opodstatněnou, neboť žaloba byla podána v obecné 3 leté lhůtě.

6. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení, které tvoří náklady zastoupení advokátem spočívající v odměně advokáta za 6 úkonů právní služby po 2 380 z tarifní hodnoty [částka] podle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání ve věci samé ze dne [datum], účast u jednání dne [datum] a dne [datum]), náhrada hotových výdajů za 6 úkonů právní služby po [částka] a náhrada cestovních nákladů [částka] a [částka] pro žalobce i jeho právního zástupce v souvislosti s cestou k ústnímu jednání dne [datum] a dne [datum], a to vlakem z místa bydliště žalobce a sídla advokáta, tj. [obec] – [obec] a zpět a náhradu za promeškaný čas [částka] v souvislosti s uvedenými ústními jednáním, na stejné trase, tj. 40 započatých půlhodin á [částka] (10 hodin – 1 cesta).

7. Dále pak soud I. stupně rozhodl o povinnosti žalované uhradit České republice soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši [částka] podle § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve spojení s položkou 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, neboť tato byla ve věci neúspěšná a žalobce byl od úhrady soudního poplatku osvobozen, na základě usnesení soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

8. Žalovaná proti rozsudku soudu I. stupně podala včasné a přípustné odvolání, ve kterém namítala, že soud I. stupně nesprávně věc posoudil po právní stránce, neboť žalobce nemá nárok na vrácení částky [částka] Částku [částka] žalovaná přijala, jakožto úhradu za službu, která byla žalovanou žalobci poskytnuta v souvislosti s vrácením směnky (administrativní úkony včetně poštovného a cesty na poštu) a částka [částka] byla provedena jako platba na právní titul, kterým je pravomocné a vykonatelné usnesení Vrchního soudu v Praze o schválení soudního smíru. Nemůže se tak jednat o plnění bez právního důvodu. Za dané situace, vzhledem k vývoji v řízení, ve kterém byl schválen soudní smír, tedy kdy žádný z účastníků nevěděl o tom, že mezi jiným žalobcem a jiným žalovaným (společnost [právnická osoba] a [jméno] [příjmení]), došlo k vypořádání předmětné pohledávky jejím zaplacením, nemůže být nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, opodstatněný. Podstatné, podle názoru žalované je i to, že platby byly provedeny na vydaný vykonatelný (exekuční) titul (usnesení o schválení smíru), nikoli dříve. Vzájemný vztah exekučních titulů, tedy usnesení o schválení smíru a směnečného platebního rozkazu, na základě kterých hradil jak žalobce, tak [jméno] [příjmení], je dán mj. § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. Podle tohoto zákonného ustanovení, zánik vymáhané pohledávky – splněním dluhu, musí nastat až po (nikoli před) vydáním exekučního titulu, neboť v exekučním řízení (zde v řízení mimo exekuci) je zásadně možné přihlížet jen k tomu, co se stalo po vydání titulu, jestliže taková okolnost znamená zánik práva. Okolnosti, které znamenají zánik práva, a které nastaly před vydáním exekučního titulu, je možné uplatňovat výhradně v řízení nalézacím. Tedy věcná správnost exekučního titulu nemůže být v exekučním či obdobném řízení (zde v řízení po právní moci usnesení o schválení smíru) zpochybněna. Žalovaná dále připomněla a odkázala na rozhodnou ustálenou soudní praxi, že soud I. stupně není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu. Tedy jeho obsahem byl vázán a jeho povinností bylo z něj vycházet. Zkoumání plnění poskytnuté na vymáhanou pohledávku dalším z možných solidárně závazných dlužníků ([jméno] [anonymizováno]) je pro možnost aplikace § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., relevantní na žalobou uplatněný nárok. Žalovaná také rozporovala, zda ve věci rozhodoval věcně příslušný soud. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že se žaloba zamítá a přiznal žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

9. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalované souhlasil se závěry prvostupňového rozsudku; dle odvolatele soud I. stupně rozhodl zcela správně, neboť podle jeho názoru je nezákonné, aby byla táž směnka zaplacena za popsaných okolností dvakrát. Za standardních okolností by platilo to, co tvrdí ve svém odvolání žalovaná, avšak okolnosti posuzovaného případu ohýbala a ovlivňovala skupina právnických osob, personálně propojených, která danou situaci využila, aby množila své finanční zisky. Soud I. stupně tak zcela správně identifikoval záměr žalované a s ní personálně propojené právnické osoby, které navozovaly chaotické situace, ze kterých nakonec v rozporu s dobrými mravy finančně profitovaly. Tyto osoby pak byly propojeny osobou [jméno] [příjmení], což opět soud I. stupně správně detekoval. Žalobce je přesvědčen, že jednání žalované je v rozporu s dobrými mravy, což soud I. stupně k jeho lítosti ve svém odůvodnění rozsudku nijak nereflektoval. Žalobce navrhl, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný a uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení.

10. Odvolací jednání bylo nařízeno na den [datum]. K tomuto jednání se účastníci řízení nedostavili, ačkoliv byli řádně předvoláni. Odvolací soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř. a spornou věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

12. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z kterých čerpal správná skutková zjištění popsaná v odstavci 7 až 18 napadeného rozhodnutí a které odvolací soud shrnul v odstavci 4 svého rozhodnutí a na které pro stručnost svého odůvodnění odkazuje (ostatně tyto skutečnosti nebyly mezi účastníky řízení sporné).

13. Takto správně zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně přiléhavým způsobem i po stránce právní, aplikuje přitom (správně) příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Odvolací soud se tak se závěry soudu I. stupně (až na níže uvedené upřesnění) jako správnými ztotožňuje a v podrobnostech na ně rovněž odkazuje.

14. Odvolací soud předně sděluje, že odvolací argumenty žalované by za standardní obvyklé situace byly správné, což však není daný případ. Jak správně uzavřel soud I. stupně, byla předmětná pohledávka na základě žalobcem vystavené směnky na částku [částka] a avalované [jméno] [příjmení], uhrazena dvakrát, a to nejprve dne [datum] [jméno] [příjmení] a následně dne [datum] a [datum] žalobcem, aniž by tento věděl, že poskytuje plnění na již splacenou pohledávku. V této souvislosti odkazuje odvolací soud na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka] ze kterého se podává:„ pakliže bylo na základě povinnosti uložené pravomocným rozhodnutím soudu, které neodpovídá skutečným hmotněprávním poměrům plněno, plnil dlužník na neexistující dluh a věřiteli pak vzniká bezdůvodné obohacení. Nejvyšší soud zde vyslovil úvahu, že hmotněprávní vztahy existují nezávisle na konkrétním soudním řízení, směřujícím k vydání deklaratorního rozhodnutí. Nelze však říci, že v takovém případě dlužník (žalovaný) poskytuje nějaké blíže nedefinované a nespecifikované plnění, závislé na výroku rozhodnutí soudu. Ve skutečnosti žalovaný na základě soudního rozhodnutí poskytuje plnění na dluh, vymezený v odůvodnění rozhodnutí. Jestliže dluh podle hmotného práva neexistuje, je žalobce (věřitel) přijetím plnění bezdůvodně (tj. bez hmotněprávního důvodu) obohacen. Je tedy zřejmé, že pokud žalovaný, ať již dobrovolně nebo ve vykonávacím řízení, splnil na základě pravomocného rozsudku uloženou povinnost, pak v případě, že tato povinnost podle hmotného práva skutečně existovala, zaniká splněním. Jestliže neexistovala (k rozporu rozsudku se skutečným hmotněprávním stavem) získává žalobce na úkor žalovaného bezdůvodné obohacení.“

15. Odvolací soud jen dodává, že soud I. stupně posoudil věc správně, neboť v nalézacím řízení bylo prokázáno, že předmětná pohledávka, ohledně které uzavřel žalobce se žalovaným smír, který byl dne [datum] Vrchním soudem schválen, již neexistovala, neboť zanikla splněním dluhu [jméno] [příjmení] Odvolací soud se toliko neshoduje s právním posouzením bezdůvodného obohacení soudem I. stupně, tedy, že se jedná o přijaté plnění na základě právního titulu, který odpadl, neboť žalovaná nemohla přijmout plnění na základě právního titulu, který odpadl, když tímto bylo pravomocné usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], které však nebylo nikterak odklizeno. Na popsaný případ je proto třeba aplikovat obecnou skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z.

16. Odvolací soud dále dodává, že neshledal jako pravdivou argumentaci žalované, že v řízení, ve kterém byl Vrchním soudem v Praze schválen dne [datum] smír, žalovaná nevěděla, že pohledávka byla již uhrazena [jméno] [příjmení] jinému věřiteli. Minimálně žalovaná věděla, že v daném řízení již není aktivně legitimována k podání žaloby, když předmětnou pohledávku za žalobcem a [jméno] [příjmení] postoupila dne [datum] společnosti [právnická osoba] a přesto tuto skutečnost soudu ani protistraně neoznámila a přistoupila na dohodu s žalobcem, na základě které byl schválen soudní smír. Žalovaná skutečnost o postoupení pohledávky musela znát, neboť za obě společnosti při uzavření této smlouvy jednala osoba [jméno] [příjmení], který je jednatelem v obou společnostech, jak ostatně správně naznal ve svém rozhodnutí i soud I. stupně. Na uvedené jednání žalované lze proto podle názoru odvolacího pohlížet jako na nepoctivé jednání ve smyslu § 6 o. z. Podle tohoto zákonného ustanovení má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vykonal a nad kterým má kontrolu. Takovéto jednání, podle názoru odvolacího soudu, kterým žalovaná využila nevědomosti žalobce a přistoupila na dohodu o dvojitém splnění jeho pohledávky (když je osobnostně propojena se společností [právnická osoba] i [právnická osoba]), nemůže v kontextu s uvedeným požívat právní ochrany. Na závěr odvolací soud dodává, že i námitku promlčení posoudil soud I. stupně správně, neboť žalobce poskytl plnění žalované, jež je předmětem žaloby, dne [datum] a dne [datum]; žaloba byla žalobcem podána dne [datum], tedy v zákonem stanovené tříleté promlčecí době podle § 629 odst. 1 o. z.

17. Žalovaným vznesená odvolací námitka, že ve věci rozhodoval věcně nepříslušný soud je pak nadbytečná, neboť o věcné příslušnosti soudu I. stupně bylo v řízení rozhodnuto na základě usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] – 35.

18. Odvolací soud s ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti rozsudek soudu I. stupně o věci samé a o nákladech řízení ve vztahu ke státu, jehož znění odpovídá § 142 odst. 1 o. s. ř ve spojení s § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. Žalobci pak s ohledem na jeho plný úspěch ve věci náleží náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jak správně odůvodnil soud I. stupně. Tento však nesprávně určil jejich výši; soud I. stupně přiznal žalobci náhradu nákladů řízení za 6 úkonů právní služby - převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání ve věci samé ze dne [datum], účast u jednání dne [datum] a dne [datum], avšak výčet těchto úkonů, jak je soud I. stupně v odstavci 22 uvedl, je ve svém součtu pouze 5 úkonů právní služby. Soud I. stupně tak opomněl přiznat žalobci úkon právní služby v podobě sepsání žaloby, který je úkonem účelně vynaloženým. Odvolací soud naopak jako neúčelný, resp. nepodřaditelný pod ustanovení § 11 odst. 1, 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., shledal úkon právní služby ze dne [datum], neboť se podle názoru odvolacího soudu nejedná o podání ve věci samé, když z obsahu tohoto podání vyplývá, že žalobce zasílal soudu I. stupně listiny, které žádal provést jako důkaz. V této souvislosti je třeba připomenout, že i v advokátní praxi se vyskytuje řada činností, které účtovatelnými úkony nejsou. Takové činnosti vykonává advokát zdarma (resp. v rámci svých„ režijních nákladů), a účtuje-li odměnu mimosmluvní, nemůže za ně účtovat ani požadovat žádné částky (srov. [příjmení], D. a kol. Advokátní tarif. Odměna advokáta. Komentář [anonymizována dvě slova], [obec a číslo], § 11). Úkony právní služby před soudem I. stupně proto jsou: převzetí věci a příprava zastoupení, sepsání výzvy k zaplacení sepsání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb.) a účast na jednání u soudu dne [datum] a dne [datum], ve výši [částka], s přináležejícím režijním paušálem á [částka] ve výši [částka], cestovným ve výši [částka] a náhradou za promeškaný čas ve výši [částka], tj. celkem ve výši [částka].

20. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně v napadeném nákladovém výroku ad II. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšnému žalobci přísluší náhrada nákladů řízení odpovídající mimosmluvní odměně advokáta ve výši [částka] podle § 7, § 8 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (1 úkon právní služby po [částka] – vyjádření k odvolání), náhradě hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 1, 4 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. k ) citované vyhlášky (1 úkon právní služby po [částka] – vyjádření k odvolání).

22. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.; k určení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám advokáta žalobce bylo rozhodnuto podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.