o zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. února 2025, č. j. 16 C 137/2022-182,

1. Rozsudkem ze dne 6. 2. 2025 soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 50 138 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II) a uložil žalované povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení státu ve výši 5 852 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím z titulu pojistného plnění. Žalobce tvrdil, že dne 29. 12. 2019 došlo ke škodní události, při které bylo poškozeno jeho vozidlo zn. [název], RZ [SPZ], čímž mu vznikla škoda. Žalovaná zaevidovala škodní událost, kterou jí žalobce nahlásil, pod ev. č. [číslo], vyplatila žalobci částku 33 889 Kč, po odpočtu využitelných zbytků vozidla ve výši 5 111 Kč. Na základě znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který si žalobce nechal vyhotovit, žalovaná zaplatila dalších 12 000 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 4 550 Kč, avšak odmítá žalobci doplatit zbytek dlužné částky ve výši 12 000 Kč, když znaleckým posudkem byla výše škody stanovena částkou 58 489 Kč.

3. Žalovaná nepovažovala žalobu za důvodnou. Podle znaleckého posudku, který si nechala vyhotovit, byla určena obvyklá cena vozidla k datu nehody ve výši 51 000 Kč.

4. Soud prvního stupně provedl dokazování listinami, předloženými znaleckými posudky a konfrontací znalců, přičemž učinil následující skutková zjištění: Dne 29. 12. 2019 došlo ke škodní události, při které bylo poškozeno vozidlo žalobce zn. [název], RZ [SPZ]. Jednalo se o typ vozidla [název], o pseudocrossové auto, které je unikátní a ojedinělé, vyrobilo se málo kusů. Toto vozidlo mělo na rozdíl od jiného typu vozu [název] střešní rám, konstrukce vozidla byla jinak řešená, lišila se světlá výška vozu, byly jiné rozměry dveří a skel, a jednalo se i o jinou pořizovací cenu těchto vozidel, kdy pořizovací cena vozu [název] byla vyšší a koeficient prodejnosti u tohoto vozu neklesá tolik jako u vozu [název]. Výrobce tuto specifikaci typu vozidla neuvedl do velkého technického průkazu, stanovuje to však výrobce, který to může stanovit pro jiné trhy odlišně. Obvyklá cena tohoto vozu ke dni dopravní nehody, tj. 29.12.2019 činí po odpočtu ceny zbytku vozidla total car (5 111 Kč) částku ve výši 58 489 Kč. Žalovaná uhradila žalobci před podáním žaloby pojistné plnění na toto vozidlo ve výši 33 889 Kč a 12 000 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky do 28. 1. 2022.

5. Z důvodu nadbytečnosti soud prvního stupně zamítl návrh na vypracování revizního znaleckého posudku, neboť tento postup považoval za rozporný se zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení, když předmětem řízení byla pouze částka 12 000 Kč a samotné zpracování znaleckých posudků a výslech znalců přesáhl svou hodnotou předmět řízení, rovněž žaloba byla podána již 5. 5. 2022.

6. Na zjištěný skutkový stav soud prvního stupně aplikoval ustanovení § 2758 odst. 1, 2774 odst. 1, § 2796 odst. 1 a § 2797 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž shledal, že žaloba je důvodná. Při posouzení věci soud prvního stupně vycházel ze znaleckého posudku podaného [tituly před jménem] [jméno FO], neboť znalecký posudek podaný znalcem [jméno FO] shledal pro řízení nepoužitelným.

7. Soud prvního stupně poukázal na to, že [tituly před jménem] [jméno FO] při své výpovědi a obhájení znaleckého posudku působil velmi přesvědčivě, byl schopen kvalifikovaně reagovat na veškeré dotazy soudu i účastníku, vysvětlil a názorně ukázal na fotografiích, proč dospěl k závěru, že se jednalo o typ vozu [název] a nikoli o [název], který posuzoval znalec [jméno FO]. [tituly před jménem] [jméno FO] provedl důkladné znalecké zkoumání, důsledně a důkladně zjišťoval veškeré potřebné podklady pro vypracování svého znaleckého posudku a jeho závěry před soudem obhájil i po konfrontaci s dalšími provedenými důkazy, jako byly fotografie vozidla od žalované a zápis o poškození vozidla, že hloubka dezénu byla 3 mm a kdy podle [tituly před jménem] [jméno FO] 3 mm není 5 %, jak uvedl znalec [jméno FO]. Pokud jde o posudek znalce [jméno FO], ten vycházel ze znaleckého standartu I/2022, přestože rozhodné datum je ke dni 29. 12. 2019, kdy tento znalecký standard ještě ani neexistoval. Soud prvního stupně se neztotožnil s jeho argumentací, že by použití tohoto znaleckého standartu mělo být vhodnější. Podle soudu nelze postupovat podle tohoto standartu, když tímto postupem by byl poškozen žalobce, který si nechal vypracovat znalecký posudek v roce 2021, kdy ani tento znalecký standard neexistoval. Jako další nedostatek znaleckého posudku [jméno FO] soud shledal tu skutečnost, že znalec důsledně nerozlišil typ posuzovaného u vozidla a spokojil se pouze se specifikací typu od výrobce podle velkého technického průkazu a VIN čísla, ačkoliv u svého výslechu připustil, že tato specifikace nemusí být výrobcem uvedená, tedy ani nevyloučil, že se jednalo o vůz [název], jak uváděl znalec [tituly před jménem] [jméno FO]. Znalec [jméno FO] rovněž připustil, že typ vozu [název] je unikátní a ojedinělé vozidlo a dále uvedl, že tento typ vozu nezná. Znalec rovněž neposoudil zvláštní výbavu vozu s odkazem na VIN číslo, přestože bylo zjištěno, že se tato dodatková zvláštní výbava nepromítne do VIN čísla, pokud ji nenainstaluje přímo sám výrobce. Z konfrontace znalců bylo zřejmé, že znalec [jméno FO] se ve svých znaleckých závěrech zaměřil toliko na formalisticky pojaté ocenění k vozu.

8. Soud prvního stupně přiznal žalobci i úroky z prodlení od prvního dne prodlení s úhradou dluhu, tj. od 29. 1. 2022, kdy žalovaná byla předžalobní výzvou vyzvána k úhradě částky nejpozději do 28. 1. 2022.

9. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal v řízení procesně úspěšnému žalobci. Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů právního zastoupení, kdy advokát učinil v řízení 9 úkonů právní služby, rovněž má nárok na náhradu cestovného a za ztrátu času.

10. O nákladech státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a povinnost k jejich náhradě uložil procesně neúspěšné žalované.

11. Proti rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalovaná. Namítala, že soud prvního stupně neposoudil věc po právní stránce správně, neboť nezjistil správně skutkový stav věci. Vytýkala soudu prvního stupně, že nenechal vypracovat revizní posudek za situace, kdy měl k dispozici dva znalecké posudky, které se lišily v určení obvyklé ceny a oba znalci na svých závěrech po provedeném výslechu setrvali. Ani jeden ze znalců vozidlo osobně neviděl, avšak znalec [jméno FO] měl na rozdíl od znalce [tituly před jménem] [jméno FO] k dispozici zápis o poškození vozidla pořízený žalovanou a žalobcem a fotografie pořízené při této prohlídce. Znalec [jméno FO] ocenil to vozidlo, které podle VIN bylo účastno na předmětné dopravní nehodě a k posudku přiložil vzorky srovnávaných vozidel, které zjistil z inzerce. Naproti tomu znalec [tituly před jménem] [jméno FO] neměl k dispozici zápis o poškození vozidla, ani pořízené fotografie, vycházel pouze z jednoho inzerátu, který nepředložil a dále z nespecifikovaného jednání s kanceláří [název]. Znalec [jméno FO] rovněž vysvětlil, z jakého důvodu zvolil jak metodiku č. I/2005, tak metodiku č. I/2022. Podle žalované není chybou posudku zjistit, jak vychází výpočet podle novějších metod vědeckého poznání a porovnat ji se starší metodou. Soud prvního stupně nekriticky přijal závěry znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], a jeho výtky k posudku znalce [jméno FO] jsou nepřiléhavé. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně s pokynem, aby zadal vlastní znalecký posudek, který určí obvyklou cenu vozidla před nehodou a vyjádří se k oběma znaleckým posudkům.

12. Žalobce se vyjádřil k odvolání žalované tak, že napadený rozsudek je jak po stránce právní, tak po stránce skutkové v pořádku a bez jakýchkoliv nedostatků. Soud prvního stupně podrobně uvedl, jak hodnotil provedené důkazy. Žalobce má za to, že soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že znalecký posudek vypracovaný znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] je v souladu se standardy platnými pro dotčené období, na rozdíl od posudku znalce [jméno FO]. Znalec [jméno FO] hodnotil zcela jiné vozidlo, než které bylo ve skutečnosti účastníkem předmětné dopravní nehody. Není pravdou, jak tvrdí žalobkyně, že by soud prvního stupně nekriticky přijal pouze závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. V odůvodnění rozsudku soud popsal, jakým způsobem vyhodnotil závěry obou znalců, a který z těchto závěrů je přiléhavější. Proto má žalobce za to, že rozhodnutí soudu spočívá na správném právním posouzení věci. Pokud žalovaná namítá, že ani jeden ze znalců vozidlo osobně neviděl a dále, že znalec [jméno FO] měl k dispozici zápis o poškození vozidla s dokumentací, pak námitka žalované svědčí o tom, že se důkladně neseznámila s obsahem znaleckého posudku vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO]. Jinak by věděla, že v bodě 4.2 posudku je uveden rozsah prohlídky - zápis o poškození motorového vozidla pojistné události č. [číslo] a dále v bodě 3.4 posudku je uveden výpočet obecné ceny vozidla před nehodou. V textu je rovněž uveden koeficient prodejnosti vozidla a je zde uveden výpočet podle znaleckého standartu stanovené ceny před nehodou podle fotodokumentace. Navíc v bodě 1.4 posudku jsou specifikovány podklady pro vypracování znaleckého posudku, včetně dalších dokumentů, na které je odkaz, kde je uvedeno, že posudek vychází ze znaleckého standartu č. 1/2005, který byl v době nehody platný. Pokud žalovaná tvrdí, že znalec [jméno FO] vycházel při svém posudku s VIN vozidla, které bylo předmětem nehody, pak znalec při svém výslechu u soudu nedokázal z fotografií rozpoznat, že se jedná o vozidlo motoricky shodné, avšak konstrukčně odlišné, konkrétně o jiný typ vozidla [název]. Žalobce navrhl, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek a přiznal žalobci náklady odvolacího řízení.

13. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a shledal, že odvolání žalované není opodstatněné.

14. Soud prvního stupně provedl dokazování ke zjištění skutkového stavu v potřebném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, takže skutkový stav věci zjištěný soudem prvního stupně je spolehlivým podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu.

15. Lze souhlasit se žalovanou, že výše peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nemůže být důvodem pro to, aby soud prvního stupně rezignoval na zjišťování skutkového stavu věci, například zadáním revizního znaleckého posudku. V posuzované věci však soud prvního stupně upustil od revizního znaleckého posudku, jelikož se konfrontací znalců podařilo objasnit, proč se jejich závěry lišily a ve věci bylo možné rozhodnout na základě znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. K otázce předpokladů přezkoumání dvou rozporných znaleckých posudků dalším znalcem se vyjádřil Nejvyšší soud například v rozsudku ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010 tak, že: V případě rozporu mezi dvěma znaleckými posudky lze v občanském soudním řízení rozhodnout o přezkoumání těchto posudků dalším znalcem, příp. znaleckým ústavem, ovšem jen tehdy, jestliže soud sám tento rozpor po slyšení obou znalců neodstraní. Obdobně také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014.

16. Soud prvního stupně postupoval ve věci procesně správně, když provedl konfrontaci obou znalců, přičemž proces hodnocení znaleckých posudků náležitě a srozumitelně vyložil v bodech 10. a 11. odůvodnění napadeného rozsudku. Lze přisvědčit vyjádření žalobce, že žalovaná se náležitě neseznámila se znaleckým posudkem znalce [tituly před jménem] [jméno FO], jelikož znalci jako podklad pro vypracování znaleckého posudku posloužily zápis o poškození vozidla č. [číslo] [název] a fotodokumentace (viz body 1.4, 2.4 a 3.4 posudku).

17. Soud prvního stupně nepochybil, pokud své rozhodnutí založil na znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO], jehož závěry znalec přesvědčivě obhájil. Znalecké posudky nejsou srovnatelné, pokud každý ze znalců vycházel z jiné metodiky znaleckého standardu (znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ze znaleckého standardu I/2005, zatímco znalec [jméno FO] ze znaleckého standardu I/2021). Pokud žalovaná měla v úmyslu v rámci své obrany revidovat závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO], měl jí oslovený znalec [jméno FO] postupovat podle shodné metodiky jako [tituly před jménem] [jméno FO], zvláště byl-li mu posudek [tituly před jménem] [jméno FO] žalovanou poskytnut. Zcela zásadním důvodem, proč vycházet z posudku [tituly před jménem] [jméno FO], je však ta skutečnost, že znalec [jméno FO] oceňoval jiný typ vozidla než to, které bylo předmětem dopravní nehody. Znalec [jméno FO] vycházel při určení obvyklé ceny vozidla z technické specifikace podle VIN čísla, zatímco znalec [jméno FO] posuzoval skutečný stav a typ vozidla podle fotodokumentace. Znalec [jméno FO] vysvětlil, že vozy [název] a [název] se od sebe liší výbavou, a pokud dodatkovou výbavu nenamontuje výrobce, není tato skutečnost ve VIN čísle uvedena. Vozidla jsou konstrukčně jiná a mají i jinou pořizovací cenu. Znalec [jméno FO] pak připustil, že se mohlo jednat o vozidlo [název], neboť výrobce to do VIN čísla někdy nepíše, pro jiné trhy to může být výrobcem stanoveno odlišně. Dále uvedl, že typ vozu [název] nezná. Znalec [jméno FO] rovněž souhlasil se znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], že vozidlo [název] je ojedinělé vozidlo a jeho prodejní cena neklesá tolik jako u vozidla [název].

18. Z výše uvedeného je zřejmé, že soud prvního stupně nepřijal závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] nekriticky, jak namítá žalovaná, ale po výslechu znalců a zejména jejich konfrontaci vyšel při posouzení věci ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] z toho důvodu, že jím podaný znalecký posudek shledal věcně správným.

19. Žalobce má podle § 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, nárok na pojistné plnění ve výši obecné ceny vozidla před nehodou po odpočtu využitelných zbytků vozidla. Jestliže žalovaná uhradila žalobci před podáním žaloby částky 33 889 Kč a 12 000 Kč, tj. 45 889 Kč, přičemž žalobce má nárok na pojistné plnění ve výši 58 489 Kč, pak soud prvního stupně správně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 12 000 Kč. Rovněž správně zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci úroky z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z., a to od 29. 1. 2022, jelikož žalobce vyzval žalovanou předžalobní výzvou ze dne 18. 1. 2022 k úhradě dlužné částky do 28. 1. 2022. Výše úroků z prodlení podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí 11,75 %.

20. Odvolací soud tedy potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé I podle § 219 o. s. ř., protože je věcně správný. Odvolací soud potvrdil i věcně správné akcesorické výroky o nákladech řízení mezi účastníky II a o nákladech státu III.

21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhrada byla přiznána v odvolacím řízení procesně úspěšnému žalobci. Náklady žalobce jsou náklady na právní zastoupení. Advokát učinil v odvolacím řízení dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif“) – vyjádření k odvolání ze dne 29. 4. 2025, účast na jednání před odvolacím soudem dne 4. 6. 2025. Odměna za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1 advokátního tarifu činí 1 580 Kč, za dva úkony činí 3 160 Kč. Náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu činí 450 Kč, za dva úkony činí 900 Kč. Cestovné k soudnímu jednání dne [datum] z místa sídla advokáta v [místo] do sídla soudu v [místo] a zpět činí 6 016 Kč (osobním automobilem [název], registrační značky [SPZ] kombinovanou spotřebou 6,4 l motorové nafty/100 km, při ceně paliva 34,70 Kč a náhradě za použití vozidla 5,80 Kč/km podle vyhlášky č. 475/2024 Sb.). Náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu činí 2 400 Kč za 16 půlhodin po 150 Kč. Advokát doložil, že je plátcem DPH, proto podle § 137 odst. 3 písm. a), § 151 odst. 2 o. s. ř. je nákladem řízení i náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad ve výši 2 619,96 Kč. Po zaokrouhlení činí náhrada nákladů řízení celkem 15 096 Kč. Ke splnění povinnosti byla žalované stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), platebním místem je advokát žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).