o odškodnění, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení a dále částku rovnající se zákonnému úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a částku rovnající se zákonnému úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], to vše do [anonymizováno] dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), řízení co do částky [částka] zastavil (výrok II.), žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, zamítl (výrok III.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do [anonymizováno] dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované náhrady škody a nemajetkové újmy z titulu nezákonně vedeného [anonymizována dvě slova] proti jeho osobě pro [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a jiného nakládání s omamnými psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1 a 2 písm. a) odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Řízení bylo vedeno u Krajského soudu v Ostravě, pod sp. zn. [spisová značka], přičemž žalobce byl na základě rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum] obžaloby zproštěn. Konkrétně žalobce požadoval náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na obhajobu ve výši [částka], kdy jej zastupovali dva advokáti – Mgr. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení], náhradu škody ve výši [částka] za zničené dveře v objektu [anonymizováno] a [ulice] [anonymizováno], k čemuž došlo při zásahu - domovní prohlídce [stát. instituce], náhradu škody ve výši [částka] za poškození cenného trezoru [stát. instituce] při domovní prohlídce, který již nelze opravit, náhradu škody ve výši [částka] představující ušlý zisk za dobu od července 2016 do dubna 2018, při výši nájemného [částka] měsíčně, resp. [částka] měsíčně, neboť v důsledku [anonymizována dvě slova] nemohl objekt [ulice] [anonymizováno] a [anonymizováno] pronajímat, když jednak na tom v důsledku vzniklého stresu nebyl [anonymizováno] dobře a jednak vzhledem k povědomí o jeho [anonymizována dvě slova] byl pro případné zájemce nedůvěryhodný. Dále žalobce požadoval náhradu škody ve výši [částka] představující nedoplatek na sociálním pojištění, neboť byl v době zahájení [anonymizována dvě slova] v pracovní neschopnosti a neměl tak dostatečné prostředky na hrazení sociálního pojištění, dále požadoval náhradu škody na zdraví ve výši [částka], protože v důsledku vedeného [anonymizována dvě slova] a vykonané vazby se žalobci zhoršil [anonymizována dvě slova] – měl problémy s vysokým krevním tlakem a začaly se u něj projevovat depresivní stavy a naposledy pak nárokoval nemajetkovou újmu ve výši [částka] za nezákonně vykonanou vazbu (1 [číslo] x 87 dní).

3. Žalovaná nesporovala, že u ní žalobce předběžně uplatnil výše vymezené nároky před podáním žaloby, a to konkrétně dne [datum]. Rovněž žalovaná nepopírala, že ve věci je dán odpovědnostní titul v podobě vydání nezákonného rozhodnutí - usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova] žalobce, když byl žalobce obžaloby zproštěn. Na nákladech obhajoby uhradila žalovaná žalobci částku ve výši [částka] a na nemajetkové újmě z titulu nezákonně vykonané vazby částku ve výši [částka]. Posléze žalovaná hradila ještě částku ve výši [částka] představující náklady na obhajobu v podobě cestovného pro Mgr. [jméno] [příjmení]. Ostatní nároky neshledala žalovaná opodstatněnými.

4. Vzhledem k učiněnému částečnému zpětvzetí žaloby žalobcem bylo řízení soudem I. stupně co do uhrazených částek žalovanou ve výši [částka] a ve výši [částka] zastaveno.

5. Soud I. stupně po provedeném dokazování listinami vyšel ze zjištění, že proti žalobci bylo podle vydaného usnesení [stát. instituce] ze dne [datum] zahájeno [anonymizována dvě slova] pro [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a jiného nakládání s omamnými psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1 a 2 písm. a) odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, kdy žalobce byl na základě rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum] obžaloby zproštěn. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Žalobce byl v [anonymizováno] řízení zastoupen dvěma advokáty, a to Mgr. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení]. Žalobce byl vazebně stíhán, dne [datum] byla u něj provedena domovní prohlídka v objektu [anonymizováno] a [ulice] [anonymizováno], při které došlo k poškození dveří při nutnosti [stát. instituce] překonat odpor při vstupu do objektu; v penzionu [anonymizováno] byly poškozeny vstupní dveře, dveře do pokojů, dveře do chatek a garáže a v objektu [ulice] [anonymizováno] byly poškozeny vstupní dveře do restaurace a do ubytovny. Podle sdělení nájemce objektu [anonymizováno], [právnická osoba], řeky, jezera, a. s. byly dveře v objektu nahrazeny novými dveřmi či byly dveře servisovány a opatřeny novými zámky. [příjmení] nabídka na opravu dveří za nové v objektu [anonymizováno] byla učiněna Ing. [jméno] [příjmení] na částku [částka] a v objektu [ulice] [anonymizováno] na částku [částka]. Rovněž v rámci [anonymizována dvě slova] byly tyto nemovitosti žalobce [stát. instituce] zajištěny usnesením ze dne [datum], a to konkrétně nemovitosti v obci [obec] [část obce], Katastrální území Klepáčov, zapsané na [list vlastnictví] (penzion [anonymizováno] ev. [číslo] tj. včetně chaty u penzionu [anonymizováno] a restaurace [ulice] [anonymizováno] [číslo] ubytovna) a žalobci bylo uvedeným usnesením zakázáno tyto nemovitosti převést nebo zcizit. Zajištění nemovitostí bylo zrušeno dne [datum]. Při domovní prohlídce také došlo ze strany [stát. instituce] k poškození starožitného trezoru ve vlastnictví žalobce. Obdobné trezory jsou podle internetových nabídek nabízeny v částkách od [částka] do [částka]. Žalobce byl v době zahájení [anonymizována dvě slova] v pracovní neschopnosti.

6. Soud I. stupně dále u nákladů na obhajobu vyšel ze zjištění, že žalovaná mimosoudně hradila úkony právní služby v tarifní hodnotě výši [anonymizována dvě slova] [spisová značka] a poté, po zpřísnění právní kvalifikace ve výši [anonymizována dvě slova] [spisová značka], a to za tyto úkony právní služby Mgr. [jméno] [příjmení]: příprava a převzetí obhajoby ze dne [datum], účast při výslechu žalobce dne [datum], účast při výslechu obviněného [příjmení] [datum], účast při výslechu obviněného [příjmení] [datum], účast při výslechu obviněného [příjmení] [datum], účast při vazebním zasedání dne [datum] (vždy po jednom úkonu právní služby) a sepis stížnosti proti zajištění nemovitosti (1/2 úkon právní služby), přičemž u všech těchto úkonů počítala žalovaná se sazbou [anonymizována dvě slova] [spisová značka]. Dále hradila žalovaná náhradu za promeškaný čas pro Mgr. [jméno] [příjmení], strávený na cestě [obec] [obec] dne [datum] (4,5 hod.), [obec] – [obec] dne [datum] (1 hod.), [obec] – [obec] dne [datum] (1 hod.) a [obec] – [obec] dne [datum] (4,5 hod.), tj. celkem [anonymizována dvě slova] (11 započatých půlhodin x [částka]).

7. Soud I. stupně rovněž zjistil, že žalovaná hradila za tyto úkony právní služby Mgr. [jméno] [příjmení] ([částka] [spisová značka]): příprava a převzetí obhajoby dne [datum], porada s klientem dne [datum], účast u výslechu dne [datum] ([anonymizováno] úkony právní služby), účast u výslechu obviněného dne [datum], porada s klientem dne [datum], účast u vazebního zasedání dne [datum], porada s klientem dne [datum], účast u výslechu svědků dne [datum], účast u výslechu svědků dne [datum] ([anonymizováno] úkony), návrh na zastavení [anonymizována dvě slova] dne [datum], účast u výslechu svědků dne [datum]. Další úkony právní služby byly žalovanou přiznány ve výši [anonymizována dvě slova] [spisová značka]: účast u výslechu svědka dne [anonymizována dvě slova] [rok], účast u výslechu obviněného dne [datum], prostudování spisu dne [datum], porada s klientem dne [datum], účast u hlavního líčení dne [datum] ([anonymizováno] úkony), účast na hlavním líčení dne [datum] ([anonymizováno] úkony), porada s klientem dne [datum], účast na hlavním líčení dne [datum] ([anonymizováno] úkony), porada s klientem dne [datum], účast na hlavním líčení dne [datum], účast na hlavním líčení dne [datum] ([anonymizováno] úkony), porada s klientem dne [datum], účast na hlavním líčení dne [datum], porada s klientem dne [datum] ([anonymizováno] úkony), účast na hlavním líčení dne [datum], porada s klientem dne [datum], účast na hlavním líčení dne [datum], porada s klientem dne [datum], účast na hlavním líčení dne [datum], porada s klientem dne [datum] a účast na hlavním líčení dne [datum].

8. Dále žalovaná hradila ještě [anonymizováno] úkony právní služby - stížnost proti usnesení o ponechání ve vazbě dne [anonymizováno] [číslo] a stížnost proti usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova], ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny (2x1 [částka]), to vše s přináležejícím režijním paušálem (40 úkonů) á [částka]. Žalovaná taktéž hradila cestovné pro Mgr. [jméno] [příjmení] ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], 17. 20. [rok], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], v celkové výši [částka] s přináležející náhradou za promeškaný čas strávený cestou k těmto úkonům v celkové výši [částka] (13 započatých půlhodin). Na základě provedeného dokazování soud I. stupně zjistil, že Mgr. [jméno] [příjmení] vykonala v řízení dále tyto úkony právní služby, které nebyly žalovanou hrazeny: porada s klientem ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum].

9. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 1, § 5 písm. a) a b), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 9 odst. 1, § 31 odst. 1 a § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen„ OdpŠk“), že vzhledem k výsledku [anonymizováno] řízení je dán odpovědnostní titul spočívající ve vydání nezákonného rozhodnutí, neboť žalobce byl obžaloby zproštěn na základě rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum]. Soud I. stupně se proto zabýval jednotlivými nároky žalobce.

10. V případě požadavku žalobce na náhradu nemajetkové újmy za vazební [anonymizováno] ve výši [částka] (po částečném zastavení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby) odkázal soud I. stupně na promlčecí dobu, která je 6 měsíců a počíná běžet ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. Jelikož rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum] nabylo právní moci dne [datum] a žaloba byla podána k soudu dne [datum], je nárok žalobce podle názoru soudu I. stupně i se zohledněním šestiměsíční lhůty, po kterou je promlčecí doba v případě předběžného projednání nároku u žalované přerušena, promlčen.

11. Nárok na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na obhajobu shledal soud I. stupně jako částečně důvodný, kdy připomněl, že v souladu s rozhodovací praxí vyšších soudů je nutné počítat odměnu advokáta za právní zastoupení podle vyhlášky 177/1996 Sb., nikoli odměnu smluvní, jak nárokoval žalobce u vynaložených nákladů na obhajobu pro Mgr. [jméno] [příjmení]. Soud I. stupně v kontextu s tímto názorem vycházel z tarifní hodnoty [částka] [spisová značka] (resp. [anonymizována dvě slova] [spisová značka]), přičemž se zabýval toliko úkony právní služby, které zůstaly mezi účastníky řízení sporné (tj. nehrazené žalovanou), a dospěl k závěru, že tak jak byly žalovanou tyto úkony právní služby posouzeny a hrazeny, je souladné s požadavkem zákona č. 82/1998 Sb. V souladu s názorem žalované pak soud I. stupně neshledal jako účelně vynaložený úkon v podobě porady ze dne [datum] se synem žalobce panem [jméno] [příjmení], neboť to byla pouze osoba žalobce, která byla právně zastoupena. Ani pořizování fotokopií z policejního spisu dne [datum] není podle přesvědčení soudu I. stupně účelně vynaloženým úkonem právní služby, protože účelně vynaložený úkon právní služby je spojený se studiem spisu při skončení vyšetřování, nikoli s každým nahlížením do spisu. Úkon právní služby – sepis blanketní stížnosti proti zajištění nemovitostí je na základě odůvodnění soudu I. stupně třeba posuzovat podle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. neboť se nejedná o úkon ve věci samé a náleží za něj proto polovina mimosmluvní odměny. Dalším účelně vynaloženým nákladem shledal soud I. stupně úhradu ubytování Mgr. [jméno] [příjmení] dne [datum] v [obec], a to v souvislosti s provedením úkonu právní služby dne [datum] a dne [datum] a obdobně tak cestovné na trase [obec] – [obec] a zpět dne [datum] a dne [datum] ve výši [částka] a na trase [obec] – [obec] a zpět ve výši [částka].

12. V případě vynaložených nákladů na obhajobu pro Mgr. [jméno] [příjmení], souhlasil soud I. stupně s posouzením účelnosti těchto nákladů žalovanou, vyjma následujících úkonů, které soud I. stupně shledal rovněž účelně vykonanými: porada ze dne [datum], porada ze dne [datum], porada ze dne [datum], porada ze dne [datum], porada ze dne [datum], porada ze dne [datum], porada ze dne [datum] a porada ze dne [datum]. Dále měl soud I. stupně za opodstatněný náklad v podobě cestovného v souvislosti s úkonem právní služby – porada s klientem dne [datum]. Jako nedůvodnou však posoudil náhradu za promeškaný čas v souvislosti s touto cestou a rovněž cestovné dne [datum] a dne [datum] a náhradu za promeškaný čas vztahující se k těmto cestám. Soud I. stupně po provedeném výpočtu dospěl k závěru, že nad rámec žalovanou přiznané částky na nákladech obhajoby náleží žalobci ještě částka ve výši [částka]. Od této částky odečetl částku [částka], kterou navíc žalovaná uznala mimosoudně na cestovném pro Mgr. [jméno] [příjmení], a dospěl k závěru, že žalobci náleží ještě částka ve výši [částka].

13. Soud I. stupně naopak neshledal důvodným nárok žalobce na ušlý zisk, protože dospěl k závěru, že není dána jedna z podmínek odpovědnosti státu za škodu, a to příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem škody. Soud I. stupně naznal, že pokud [stát. instituce] v usnesení o zajištění nemovitosti žalobce nezakázala žalobci disponovat s nemovitostí (vyjma nemovitost převést nebo ji zatížit), zůstala práva a povinnosti žalobce vztahující se k nemovitosti nedotčena a žalobce proto nemovitost mohl nadále pronajímat, což sám o sobě nečinil. Obdobně pak soud I. stupně nezjistil existenci příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody v případě nedoplatku na sociálním pojištění. Žalobce byl v době zahájení [anonymizována dvě slova] v pracovní neschopnosti a i při obvyklém běhu událostí, tj. nebýt žalobcova [anonymizována dvě slova], by žalobce uvedenou částku na nedoplatku musel zaplatit, což nelze přičítat k tíži státu. Nadto soud I. stupně shledal, že žalobce ani řádně nereagoval na poučení soudu I. stupně podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., zejména stran doplnění tvrzení ohledně existence příčinné souvislosti.

14. K náhradě škody v podobě poškozených dveří v objektu [anonymizováno] a [ulice] [anonymizováno] soud I. stupně uzavřel, že při domovní prohlídce došlo k poškození dveří v obou objektech, ale jelikož z čestného prohlášení Mgr. [jméno] [příjmení], jednatele společnosti [příjmení] řeky, jezera a. s. (nájemce objektu [anonymizováno]) vyplývá, že tento poškozené dveře opravil nebo objekt opatřil dveřmi novými, žalobci nemohla vzniknout škoda. Zde soud I. stupně dále doplnil, že ani přes uvedené poučení podle § 118a odst. 1, [anonymizováno] o. s. ř, kterého se žalobci dostalo při ústním jednání dne [datum], žalobce netvrdil jaké konkrétní dveře a jakým způsobem byly či měly být opraveny a v jakém rozsahu, a jelikož žalobce uvedl, že mu škoda vznikla, avšak na opravu dveří ničeho nezaplatil, je nárok žalobce podle přesvědčení soudu I. stupně předčasný.

15. Další nárok, který soud I. stupně posuzoval, byl nárok na náhradu škody za zničený trezor. I v tomto případě došel soud I. stupně závěru, že žalobce přes poučení soudu neprokázal výši škody na trezoru, když soudu I. stupně předložil toliko výpisy z internetu, kde se nabízí k prodeji obdobné trezory od částky [částka] do [částka]. Podle úvahy soudu I. stupně se však jednalo pouze o inzeráty s nabídkou, nikoli o prokázání skutečnosti, za jakou faktickou cenu uvedené trezory byly prodány nebo jaká je jejich skutečná prodejní cena. Soud I. stupně tudíž neměl za prokázanou cenu trezoru, od které by mohl výši škody fakticky odvodit. I tento nárok žalobce proto soud I. stupně zamítl pro neunesení břemene důkazního a břemene tvrzení.

16. Naposledy soud I. stupně odůvodnil své zamítavé rozhodnutí o náhradě škody na zdraví v podobě ztížení společenského uplatnění, tím, že žalobce k výzvě soudu I. stupně a prodloužení lhůty, nepředložil soudu znalecký posudek k prokázání tohoto nároku. Naopak sám žalobce sdělil, že znalecký posudek nelze podle názoru znalce vypracovat z důvodu absence zkoumaného materiálu. Žalobce byl také soudem I. stupně opakovaně poučen o nutnosti doplnění konkrétních tvrzení stran tohoto nároku, zejména, jak se jeho ztížení společenského uplatnění u něj projevuje, k čemuž žalobce víceméně neuvedl žádná nová tvrzení, nýbrž toliko předložil soudu I. stupně [anonymizována dvě slova] a opětovně navrhl vypracování znaleckého posudku. Z předložených zpráv se však podle přesvědčení soudu I. stupně nepodává, že u žalobce došlo k poškození zdraví, které se projevilo ztížením společenského uplatnění. Také tento nárok proto soud I. stupně zamítl pro neunesení břemene důkazního.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. a § [anonymizováno] odst. [anonymizováno] o. s. ř a tyto rozdělil podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Jelikož žalovaná byla úspěšná v 85,51%, přiznal jí náklady řízení v podobě 4 úkonů á [částka] – 2x písemné podání a 2x účast na jednání.

18. Žalobce napadl výrok III. a IV. rozsudku včasným a přípustným odvoláním, ve kterém soudu I. stupně vytýkal, že jeho rozsudek je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. K jednotlivým požadovaným nárokům žalobce uvedl, že stran náhrady nákladů na obhajobu žalobce podrobně vysvětlil, jaké úkony právní služby a proč byly vykonány. Všechny úkony jsou pak opodstatněné a doložitelné, jak uvedl již ve svém vyjádření ze dne [datum]. Žalobce souhlasil s tím, že mu uvedeným usnesením [stát. instituce] nebylo zakázáno předmětné nemovitosti pronajmout, avšak poznámka na listech vlastnictví o zákazu zcizení a zatížení nemovitostí potencionální zájemce o případný pronájem odrazovala, nehledě na to, že o žalobci bylo známo, že je proti němu vedeno [anonymizováno] řízení a pro případné zájemce byl proto nedůvěryhodný. Také psychický [anonymizováno] žalobce, který dává do souvislosti s [anonymizováno] stíháním, mu nedovoloval, aby se pronájmu nemovitostí věnoval, tedy jakkoli zájemcům vysvětloval, že nemovitosti může pronajímat. Pokud jde o nárok na nemajetkovou újmu za nezákonnou vazbu, zde žalobce uvedl, že soud I. stupně nesprávně posoudil promlčecí lhůtu, neboť tato je dvouletá a běží ode dne, kdy nabylo právní moci zprošťující rozhodnutí, což bylo dnem [datum]. Jelikož byl nárok uplatněn u žalované dne [datum] a žaloba byla podána k soudu dne [datum], nemůže být nárok žalobce promlčen.

19. Jako odvolací námitku k náhradě škody na nezaplaceném sociálním pojištění žalobce uvedl, že po svém propuštění z vazby směřoval veškeré své úsilí i finanční prostředky k prokázání své neviny. V souvislosti s vazbou a [anonymizováno] stíháním se proto dostal do situace, kdy nemohl splácet svoje závazky, mj. i hradit sociální pojištění. K nároku na náhradu škody způsobené domovní prohlídkou na dveřích v objektu [anonymizováno], žalobce sdělil, že soud I. stupně postupoval nesprávně, pokud měl pochybnosti o vzniku této škody a žalobce nevyzval k doplnění tvrzení a předložení důkazů. V této souvislosti soud I. stupně věc nesprávně vyhodnotil, neboť z potvrzení [právnická osoba], řeky, jezera a. s., jakožto současného nájemce objektu [anonymizováno] se toliko podává, že tato společnost použila vlastní dveře do objektu výměnou za poškozené a některé pouze opravila, aby šly zamknout. Není tedy pravdou, že by žalobci škoda nevznikla. Poškozenými dveřmi v objektu [ulice] [anonymizováno] se pak již soud I. stupně vůbec nezabýval. Obdobně pak u poškozeného trezoru, zde žalobce sdělil, že před domovní prohlídkou byl trezor zcela funkční. Poté, i když [stát. instituce] měla klíče od trezoru, zámek odvrtala a tím nenapravitelně trezor poškodila, neboť tento již nejde opravit. Žalobce poukázal na to, že výši škody odvíjí od nabízení obdobných trezorů za kupní ceny, jež žalobce doložil jednotlivými inzeráty. Podle přesvědčení žalobce se soud I. stupně dostatečně nevypořádal ani s nárokem na náhradu škody na zdraví, když v podstatě v této části chybí jakékoli zdůvodnění. Soud I. stupně se v této souvislosti nezabýval všemi tvrzeními žalobce a jeho návrh na vypracování znaleckého posudku bez dalšího zamítl. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení.

20. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.

21. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně v rozsahu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté shledal, že odvolání žalobce je částečně důvodné.

22. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně na podkladě správných skutkových zjištění učiněných ze spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. [spisová značka] a dalších listinných důkazů správně uzavřel, že s ohledem na výsledek [anonymizováno] řízení, kdy byl žalobce na základě rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum] obžaloby zproštěn, došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, kterým je usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova] žalobce (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Soud I. stupně též na daný případ správně aplikoval § 7 odst. 1, § 9 odst. 1 a § 31a odst. 1 a [anonymizováno] OdpŠk, když se zabýval tím, zda žalobci v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí vznikla škoda (v podobě vynaložených nákladů na obhajobu, zaplacené částce na sociálním pojištění, poškozených dveří v objektech žalobce, poškozeného trezoru, ušlého zisku a v podobě škody na zdraví představující ztížení společenského uplatnění) a nemajetková újma (za nezákonně vykonanou vazbu).

23. Soud I. stupně také správně zhodnotil, že žalobci vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím škoda spočívající v nákladech, které účelně vynaložil na svou obhajobu v [anonymizováno] řízení, tzn. na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Odvolací soud je také zajedno se soudem I. stupně, že v případě nákladů na obhajobu (Mgr. [jméno] [příjmení]), je třeba vycházet z odměny mimosmluvní, nikoli z odměny smluvní, jak žádal žalobce. V této souvislosti odvolací soud konstatuje, že § 31 odst. [anonymizováno] OdpŠk vymezuje rozsah náhrady škody, která náleží jako kompenzace nákladů poškozeného na právní zastoupení (obhajobu). Tyto náklady zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, a to ve výši mimosmluvní odměny podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále i jen„ advokátní tarif“ nebo„ AT“). Je proto nerozhodné, jaký způsob odměny byl případně sjednán mezi poškozeným a advokátem a zda poškozený v této souvislosti vynaložil vyšší částku, než by odpovídala advokátnímu tarifu (srov. [příjmení], P., [příjmení], V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, [rok], s. [číslo]).

24. Odvolací soud dále uvádí, že proti žalobci bylo zahájeno [anonymizována dvě slova] pro podezření ze spáchání zvlášť závažného [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a jiného nakládání s omamnými psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1 a 2 písm. a) odst. 3 písm. c) zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen„ tr. zák.“) spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 tr. zák., za který bylo možné uložit trest odnětí svobody v trvání až deset let. Podle § 10 odst. 3 písm. c) advokátního tarifu při obhajobě v [anonymizováno] řízení, nejde-li o věci podle odstavce [anonymizováno], se považuje za tarifní hodnotu částka [částka], jde-li o [anonymizována dvě slova], na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let a nepřevyšuje deset let. Podle § 7 bodu 5 advokátního tarifu sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí z tarifní hodnoty přes [částka] do [částka] částku [částka] a [částka] za každých započatých [částka], o které hodnota převyšuje [částka], tj. [částka], po změně právní kvalifikace na [anonymizována dvě slova] podle § 238 odst. 1 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zák. ve formě pomoci, pak činila tarifní hodnota [částka] podle § 10 odst. 3 písm. d) advokátního tarifu, tj. [anonymizována dvě slova] [spisová značka], jak správně dovodil soud I. stupně (ostatně výše mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby nebyla mezi účastníky sporná). Ke každému úkonu právní služby pak náleží náhrada hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 1, 4. advokátního tarifu.

25. Odvolací soud připomíná, že obecným kritériem, jímž soud hodnotí všechny náklady řízení, je účelnost jejich vynaložení posuzovaná jak ve smyslu § 31 odst. 1 a [anonymizováno] OdpŠk, tak s ohledem na obecně platnou zásadu přiměřenosti a zákazu zneužití práv ve smyslu § 2 o. s. ř. (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 988/12 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

26. K jednotlivým úkonům právní služby, jak je posoudil soud I. stupně uvádí odvolací soud následující: vynaložené náklady na obhajobu Mgr. [jméno] [příjmení], posoudil soud I. stupně zcela správně, když dovodil, že porada se synem žalobce dne [datum] není účelně vynaloženým nákladem, neboť tento úkon právní pomoci se netýkal přímo osoby žalobce. Obdobně pak příprava na vazební zasedání dne [datum] není účtovatelným úkonem právní služby podle § 11 odst. 1, [anonymizována dvě slova] cit. vyhlášky, tudíž jej nelze odškodnit. Také správně soud I. stupně posoudil úkon právního zástupce žalobce dne [datum] v podobě pořizování fotokopií policejního spisu a studium části spisu. Ani v tomto případě se nejedná o úkon právní služby odškodnitelný podle § 11 odst. 1, [anonymizována dvě slova] cit. vyhlášky. V této souvislosti odvolací soud připomíná, že i v advokátní praxi se vyskytuje řada činností, které účtovatelnými úkony nejsou. Takové činnosti vykonává advokát zdarma (resp. v rámci svých„ režijních nákladů), a účtuje-li odměnu mimosmluvní, nemůže za ně účtovat ani požadovat žádné částky (srov. [příjmení], D. a kol. Advokátní tarif. Odměna advokáta. Komentář [anonymizována dvě slova], [obec a číslo], § 11). Dalším soudem I. stupně správně posouzeným úkonem právní služby je sepis stížnosti proti usnesení o zajištění nemovitosti žalobce ze dne [datum], když za tento úkon přináleží odměna ve výši jedné poloviny mimosmluvní sazby. Odvolací soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi - v ustanovení § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) jsou taxativně vypočteny opravné prostředky, u nichž obhájci náleží mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby. V tomto ustanovení pak není uvedena stížnost, jako opravný prostředek, v tomto případě pak stížnost proti usnesení o zajištění nemovitosti, proto za tento úkon právní služby náleží odměna jen ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny. Se zřetelem na ustanovení § 11 odst. 3 advokátního tarifu se tedy jedná o úkon svou povahou a účelem nejbližší úkonu právní služby uvedeném v § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu.

27. Odvolací soud dále posoudil účelnost žalobcem specifikovaných úkonů vykonaných Mgr. [jméno] [příjmení] a dospěl k závěru, že i tyto soud I. stupně správně posoudil (s drobnou obměnou, viz níže). U soudem I. stupně (a žalovanou) neuznaných úkonů právní služby v podobě porad konaných s klientem, specifikovaných v odstavci 6 až 8, odvolací soud připomíná ústavně – konformní výklad Ústavního soudu ČR (srov. rozhodnutí [ústavní nález], [ústavní nález], [ústavní nález], [ústavní nález]), podle kterého u tzv. dalších porad přesahujících jednu hodinu je třeba poměřovat celkový počet, frekvenci a časovou posloupnost jednotlivých porad s rozsahem a složitostí projednávané věci a počtem a charakterem úkonů, které byly prováděny, jakož i obsahem, složitostí, rozsahem a kvalitou úkonů obhájce, které bezprostředně s těmito poradami souvisely. Jinak řečeno, porady musí být vždy východiskem nějakého následujícího úkonu obhájce. U porad s klientem, které zůstaly sporné, poté žádný úkon právní služby ze strany právní zástupkyně žalobce nenásledoval, proto touto optikou nemůžou být tyto porady účelně vynaloženým úkonem právní služby, vyjma porady ze dne [datum].

28. Odvolací soud proto při jednání konaném dne [datum] doplnil dokazování v souladu s § 213 odst. 4 o. s. ř., a to záznamem o konané poradě ze dne [datum], ze kterého zjistil, že uvedeného dne se konala porada žalobce s Mgr. [jméno] [příjmení], která trvala od 9.45 hod. do 11 hod. Posléze se právní zástupkyně žalobce dne [datum] účastnila úkonu - výslechu svědkyně [příjmení]. Tedy s odkazem na shora sdělené, je porada s klientem ze dne [datum] účelně vynaloženým úkonem právní služby, když po něm následoval ze strany právní zástupkyně úkon další. Za tento úkon právní služby žalobci náleží náhrada ve výši [částka] podle § 11 odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. s přináležejícím režijním paušálem [částka] podle § 13 odst. 1, 4 cit. vyhl.

29. U dalších sporných úkonů právní služby – účast u hlavního líčení dne [datum] a dne [datum], u kterých žalobce nárokoval částku 2x [částka] (tj. dne [datum] - 4 úkony právní služby a dne [datum] – 4 úkony právní služby), avšak žalovaná hradila u každé účasti jeho právní zástupkyně u hlavního líčení pouze [anonymizováno] úkony právní služby (2x [částka]) a soud I. stupně tuto úvahu shledal jako správnou, odvolací soud tento právní názor sdílí. Jak soud I. stupně zjistil z protokolů z hlavního líčení ze dne [datum] a ze dne [datum], hlavní líčení dne [datum] se konalo od [údaj o čase] hod. do [údaj o čase] hod. ([anonymizováno] hodiny), poté bylo přerušeno a znovu započalo v [údaj o čase] hod. do [údaj o čase] hod. ([anonymizováno] hodiny 8 minut), celkem jeho délka představuje [anonymizováno] úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g) cit. vyhl., tj. [částka]. Obdobně pak hlavní líčení dne [datum], které započalo v [číslo] hod do 12.25 hod. ([anonymizováno] hodiny 19 minut), poté následovala přestávka a opět bylo zahájeno v [anonymizována dvě slova] hod. do [číslo] hod (1 hodina), tedy jeho délka představuje [anonymizováno] úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g) cit. vyhl., tj. [částka]. Odvolací soud také posoudil jako opodstatněnou náhradu za promeškaný čas v souvislosti s úkonem právní služby ze dne [datum] (porada s klientem), když soud I stupně tento úkon uznal jako účelně vynaložený, včetně cestovného, avšak neshledal již důvodnou náhradu za promeškaný čas. Odvolací soud připomíná, že právnímu zástupci náleží v souvislosti s tímto právním úkonem i náhrada za promeškaný čas strávený na cestě k úkonu v souladu s § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši [částka], a to za cestu na trase [obec] – [obec] a zpět (4 započaté půlhodiny á [částka]).

30. Jelikož názor odvolacího soudu na žalobcem vynaložené náklady na obhajobu je shodný se soudem I. stupně (vyjma úkonu ze dne [datum] a náhrady za promeškaný čas dne [datum]), je odpovídající i náhrada za promeškaný čas, kterou hradila mimosoudně žalovaná a rovněž tak i cestovné pro Mgr. [jméno] [příjmení], hrazené mimosoudně žalovanou a rovněž soudem I. stupně přiznané cestovné v souvislosti s úkonem ze dne [datum]. Zde odvolací soud předesílá, že žalobce cestovné představující ve svém souhrnu výši jednotlivých vykonaných cest, jak je spočítala žalovaná, akceptoval, což vyjádřil ve svém podání ze dne [datum].

31. Odvolací soud proto provedl přepočet nákladů na obhajobu podle přiznaných opodstatněných úkonů soudem I. stupně, neboť se s jeho výpočtem stran celkové částky neztotožňuje a dospěl k následujícímu výpočtu: 4 úkony právní služby á [částka], tj. [částka] – porada ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum], 4 úkony právní služby á [částka], tj. [částka] – porada ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum], náhrada hotových výdajů [částka] (8x [částka]), cestovné dne [datum] ve výši [částka] (tj. ve výši uznané soudem I. stupně podle výpočtu žalované), náhrada za promeškaný čas dne [datum] ve výši [částka], cestovné [částka] (Mgr. [příjmení]), náhrada za ubytování [částka] (Mgr. [příjmení]), tedy celkem [částka]. K tomuto výpočtu připočetl odvolací soud ještě jím uznaný úkon z [datum] ve výši [částka] – porada s klientem, tedy náklady na obhajobu představují celkem [částka]. Od této částky je třeba odečíst částku [částka], kterou v průběhu řízení mimosoudně hradila žalovaná, tj. žalobci náleží na náhradě nákladů obhajoby celkem částka [částka], resp. ještě částka [částka], když soud I. stupně výrokem I. rozsudku již přiznal žalobci částku [částka].

32. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti a s přihlédnutím k tomu, že výrok ad I. rozsudku soudu I. stupně, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatiti žalobci částku ve výši [částka] s příslušenstvím od [datum] do zaplacení a dále zaplatit příslušenství od [datum] do zaplacení z částky [částka] a příslušenství od [datum] do [datum] z částky [částka], nebyl dotčen odvoláním žádného z účastníků, zůstal proto stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.), změnil rozsudek soudu I. stupně v části napadeného výroku ad III., kterým byla soudem I. stupně žaloba ohledně částky [částka] zamítnuta a uložil postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s 10% zákonným úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; co do zbývající částky byl tento zamítavý výrok III. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen.

33. Odvolací soud dále uvádí, že pokud jde o nárok na náhradu škody na zdraví představované ztížením společenského uplatněné, jak žalobce v průběhu řízení upřesnil (tj. že se nejedná o nemajetkovou újmu za nezákonně vedené [anonymizována dvě slova], nýbrž o náhradu škody na zdraví) soud I. stupně správně žalobce při ústním jednání konaném dne [datum] poučil podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění rozhodných skutečností týkající se tohoto nároku a k označení důkazů. Pokud pak soud I. stupně tento nárok zamítl z důvodu neunesení břemene důkazního, odvolací soud daný závěr nesdílí. Podle názoru odvolacího soudu žalobce především nedoplnil rozhodné skutečnosti (tvrzení) značící skutkovou podstatu náhrady škody na zdraví v podobě ztížení společenského uplatnění. Ze žalobních tvrzení a z jejich doplnění ze dne [datum], se nepodává, jakým konkrétním způsobem, vlivem vedeného [anonymizována dvě slova], mělo u žalobce dojít ke ztížení společenského uplatnění, resp. jaký konkrétní vliv měl mít zhoršený fyzický [anonymizováno] žalobce (v podobě zvýšeného krevního tlaku) a špatné [anonymizována dvě slova] (deprese), které měly vzniknout (zhoršit se) v důsledku [anonymizována dvě slova] a vykonané vazby, na jeho uplatnění v životě. Odvolací soud konstatuje, že náhrada za ztížení společenského uplatnění je náhradou za nemajetkovou újmu spočívající ve vyřazení nebo oproti minulosti méně intenzivnímu zapojení poškozeného do společenského, rodinného a pracovního života a jeho závislost na pomoci okolí. Jedná se tedy o kompenzaci za„ poškozený život“. Žalobce však v tomto duchu své žalobní tvrzení nedoplnil, když uváděl pouze obecné, a (některé) nekonkrétní události v jeho životě za dobu vedení [anonymizována dvě slova] a po jeho propuštění z vazby, představující svou skutkovou podstatou spíše nárok na nemajetkovou újmu za nezákonně vedené [anonymizována dvě slova] (než nárok na ztížení společenského uplatnění), aniž by však konkrétně specifikoval, v čem jeho ztížení společenského uplatnění spočívá. Odvolací soud je proto názoru, že žalobce neunesl břemeno tvrzení (nikoli důkazní). V této souvislosti je ale správný postup soudu I. stupně, který zamítl návrh na dokazování znaleckým posudkem k posouzení ztížení společenského uplatnění žalobce, neboť pokud neměl soud I. stupně dostatečná skutková tvrzení odůvodňující tvrzený nárok na ztížení společenského uplatnění, těžko mohl zadat vypracování znaleckého posudku, aniž by bylo vůbec zřejmé, na co by se znalec měl při znaleckém posouzení zaměřit.

34. Odvolací soud naopak souhlasí se soudem I. stupně v závěru, že v případě náhrady škody v podobě ušlého zisku a dlužných dávek na sociálním pojištění, není dána existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Odvolací soud připomíná, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu je naplnění těchto tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí/nesprávného úředního postupu, [anonymizováno]) vznik škody a [anonymizováno]) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Tyto předpoklady musí být naplněny kumulativně. O odškodnitelnou majetkovou újmu se přitom jedná, jestliže nezákonné rozhodnutí mělo dopad do sféry poškozeného, tedy jestliže nebýt jeho, nedošlo by k újmě. Nezbytným předpokladem objektivní odpovědnosti státu za škodu je pak příčinná souvislost (vztah příčiny a následku) mezi právní skutečností, za níž se odpovídá, a vznikem škody, tedy je-li nezákonné rozhodnutí se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku; samotná existence nezákonného rozhodnutí škodu nepředstavuje. Příčinná souvislost je přitom obecně dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události a škoda by nebyla nastala bez této příčiny (rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka]). V tomto směru pak leží důkazní břemeno na žalobci, neboť konstrukce odpovědnostního vztahu je z hlediska břemene tvrzení a břemene důkazního jednoznačná; poškozený (žalobce) nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, že mu vznikla újma a že je dána příčinná souvislost mezi vznikem újmy a nezákonným rozhodnutím. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti státu za škodu nemůže stačit obecná úvaha o možných následcích nezákonného rozhodnutí či pouhé připuštění možnosti vzniku újmy v důsledku protiprávního aktu, nýbrž musí být příčinná souvislost najisto postavena. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li konkrétní újma následkem konkrétního protiprávního úkonu orgánu státu, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka]). Příčinou škody může být jen takové protiprávní jednání, bez něhož by škodný následek nevznikl. Nemusí sice jít o příčinu jedinou, nýbrž i jen o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, avšak musí jít o příčinu podstatnou. Je-li více příčin, které působí souběžně anebo následně, je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta postupně případně příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka]). Při rozboru otázky příčinné souvislosti jde o zjištění, jaká skutečnost byla bezprostřední příčinou daného následku. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny a následky, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o příčinu důležitou, podstatnou a značnou, bez níž by ke vzniku škody nedošlo. Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka]).

35. Odvolací soud s odkazem na výše uvedené už jen doplňuje, že soud I. stupně dospěl ke správnému závěru, že nebylo vinou orgánů státu, že žalobce uvedené objekty nepronajímal. Soud I. stupně na základě zjištění, správně uzavřel, že žalobce nebyl v možnostech pronajímat své objekty uvedeným rozhodnutím o zajištění nemovitostí nijak omezen. Žalobce pouze nemohl nemovitosti zcizit či zatížit, avšak v tom, aby je pronajal, mu nic nebránilo. Pokud tak neučinil (a je nerozhodné z jakého důvodu), ačkoli tak učinit mohl, je příčinná souvislost přetržena, neboť v zásadě důvod, proč nebyly nemovitosti pronajaty, netkví ve vydaném rozhodnutí [stát. instituce] o zajištění nemovitostí, nýbrž v samotné uvážení žalobce o tom nemovitosti nepronajímat. (resp. v jeho nekonání). Skutečnost, že tak žalobce neučinil, ať již z důvodu svého horšího [anonymizována dvě slova] nebo proto, že měl za to, že s ohledem na zajištění nemovitostí se stejně žádní nájemci nenajdou, nemá přímou souvztažnost k samotné žalobcem tvrzené škodě v podobě ušlého zisku představující možné ušlé nájmy, jak žalobce specifikoval. Obdobně odvolací soud smýšlí i o dlužných úhradách na sociálním pojištění. Soud I. stupně správně dovodil, že objektivním důvodem pro nehrazení těchto dávek, nebylo vedené [anonymizována dvě slova] žalobce, neboť mu v jejich úhradě ničeho nebránilo. Žalobce by tyto dávky na sociálním pojištění musel zaplatit, i kdyby trestně stíhán nebyl. I zde je tedy příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody přetržena a nejedná se o škodu, která by žalobci vznikla v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí.

36. Odvolací soud proto napadené rozhodnutí ve výroku ad III. týkající se nároku na náhradu škody na zdraví, náhradu nákladů [anonymizováno] řízení (vyjma částky uvedené v odstavci 31), nemajetkové újmy za vykonanou vazbu, náhrady škody představující ušlý zisk a náhrady za neuhrazené sociální pojištění způsobem podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

37. Žalobci je však třeba přisvědčit, že napadený rozsudek soudu I. stupně je částečně nepřezkoumatelný stran posouzeného nároku na náhradu škody za zničené dveře v objektu [anonymizováno] a [ulice] [anonymizováno] a za zničený trezor, jelikož jeho odůvodnění nevyhovuje požadavkům uvedeným v § 157 odst. 2 o. s. ř. I v této části odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně pod výrokem ad III., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté shledal, že zatím v popsané části nejsou dány podmínky ani pro potvrzení, ani pro změnu napadeného rozsudku.

38. Odvolací soud se ve zkoumaném rozsahu se soudem I. stupně ztotožňuje toliko v závěru, že v objektu [anonymizováno] a [ulice] [anonymizováno] došlo v důsledku domovní prohlídky [stát. instituce] k poškození dveří, neboť tyto byly vstupem [stát. instituce] do objektu zničeny. Obdobně došlo k poškození trezoru, na němž [stát. instituce] odvrtala zámky, aby se do něj dostala. S jinými učiněnými závěry soudem I. stupně pak odvolací soud nesouhlasí. Soud I. stupně si především odporuje v odstavci 21 svého odůvodnění, týkající se objektu [anonymizováno], kde zároveň uvedl, že žalobci nemohla na dveřích v objektu vzniknout škoda, protože tyto byly nahrazeny jinými dveřmi nebo opraveny stávajícím nájemcem a na druhou stranu uvádí, že tento nárok žalobce na náhradu škody je předčasný. Tato argumentace soudu I. stupně je zjevně v logickém rozporu. Pokud soud I. stupně sdělil, že chybí konkrétnější tvrzení žalobce ohledně vzniku této škody, tj. které dveře byly poškozeny a jakým způsobem, tak odvolací soud odkazuje na doplnění žaloby žalobcem ze dne [datum], v němž žalobce specifikoval, které dveře v tom kterém objektu byly zničeny, a k prokázání výše této škody založil cenové nabídky na výměnu dveří. Jestliže soud I. stupně svůj zamítavý závěr založil na čestném prohlášení nového nájemce ze dne [datum], který sdělil, že některé dveře byly vyměněny a některé opraveny, je jeho postup nesprávný. Z tohoto čestného prohlášení, které se týká toliko objektu [anonymizováno], nijak nevyplývá, o které konkrétní dveře se mělo jednat, které konkrétní dveře byly nahrazeny novými či provizorními dveřmi a které byly opraveny a za jaké částky. Soud I. stupně si také nevyjasnil rozpor v tvrzení žalobce, který nárokuje náhradu škody za zničené dveře ve výši ceny za nové dveře, avšak současně doložil, že některé dveře byly opraveny či vyměněny novým nájemcem, tj. jakým způsobem se případně s novým nájemcem dohodl na vypořádání nákladů za tyto dveře (zda náklady na výměnu dveří hradil nájemce sám nebo žalobce nájemci náklady refundoval a popř. v jaké výši) tedy není zřejmé, co vlastně škodu představuje. Dále odvolací soud upozorňuje na to, že pokud soud I. stupně měl za to, že z listin, které k tomuto žalobnímu nároku žalobce předložil nelze výši škody za zničené dveře, seznat, tj. předmětné listinné důkazy škodu a její výši neprokazují, měl žalobce znovu poučit o tom, že neunáší břemeno důkazní a dát mu prostor na uvedenou situaci zareagovat. S nárokem žalobce na náhradu škody za poškozené dveře v objektu [ulice] [anonymizováno] se pak soud I. stupně nevypořádal, resp. se jím vůbec nezabýval.

39. Obdobě pak odvolací soud smýšlí o soudem I. stupně posouzeném nároku na náhradu škody za poškozený trezor. Jestliže soud I. stupně uzavřel, že nemá za dostatečná žalobní tvrzení k tomuto nároku ani za prokázanou cenu trezoru, je jeho úvaha nesprávná, neboť z žalobních tvrzení je očividné, že žalobce nárokuje náhradu škody za zničený trezor, který v důsledku odvrtání dveří byl poškozen a neplní již svou funkci, přičemž se jedná o trezor starožitný, k čemuž soudu I. stupně důkazně nabídl inzeráty, kterými prokazoval výši škody, tj. cenu za jakou se podobné trezory prodávají. Také v tomto případě, měl-li soud I. stupně za to, že žalobcem označené důkazy nemohou prokázat výši jím tvrzené škody na trezoru, bylo nutné znovu využít poučené o neunášení břemene důkazního, nikoli zamítnout popsané nároky pro neunesení břemene důkazního a také břemene tvrzení (když navíc tato tvrzení jsou přítomna).

40. K této problematice odvolací soud sděluje, že poučení o důkazní povinnosti podle § 118a odst. 3 o. s. ř. soud poskytne nejen účastníku, který dosud o sporném tvrzení neoznačil žádný důkaz nebo který sice o svém sporném tvrzení důkaz označil, avšak jde o důkaz zjevně nezpůsobilý sporné tvrzení prokázat, ale i tehdy, provedl-li ohledně sporného tvrzení účastníkem navržené důkazy, jestliže jimi nedošlo k jeho prokázání, a jestliže proto (z důvodu neunesení důkazního břemene) by účastník nemohl být ve věci úspěšný (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

41. Vzhledem k tomu, že řízení před soudem I. stupně bylo postiženo shora uvedenou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava a také, že ke zjištění skutkového [anonymizováno] věci je třeba řádně zhodnotit již provedené důkazy, popřípadě provést další účastníky navržené důkazy, které nemohou být provedeny v odvolacím řízení, odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil / § 219a odst. 1 písm. a), odst. 2 o. s. ř. a věc mu podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.

42. Protože pak odvolací soud zrušil a vrátil věc v uvedeném rozsahu soudu I. stupně zpět a tento se jí bude znovu zabývat, neshledal pro nadbytečnost důvodným návrh žalobce na provedení dokazování výslechem žalobce a svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří měli vypovídat právě k těmto nárokům (náhrada škody za poškozené dveře a trezor), neboť případné dokazování se znovu vrátí před soud I. stupně. Tyto důkazní návrhy proto odvolací soud při jednání konaném dne [datum] zamítl.

43. Na soudu I. stupně v dalším řízení především bude, aby si ujasnil, jak je to s výší škody za zničené dveře v objektu [anonymizováno] s přihlédnutím k listinnému důkazu – čestné prohlášení ze dne [datum], který žalobce předložil, tj. které konkrétně dveře byly vyměněny či opraveny, v jakém nákladu a kdo opravu či výměnu dveří hradil, popř. jak měla být úhrada za ně vypořádána (mezi žalobcem a stávajícím nájemcem). Dále bude na soudu I. stupně, pokud bude mít za to, že z žalobcem označených důkazů nelze jím tvrzenou škodu prokázat, aby žalobce opětovně poučil o neunášení břemene důkazního podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Soud I. stupně se rovněž bude řádně zabývat i nárokem žalobce na náhradu škody za zničené dveře v objektu [ulice] [anonymizováno]. Obdobně pak ve vztahu k náhradě škody za zničený trezor, poučí žalobce podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že neunáší břemeno důkazní, jestliže bude přesvědčen, že z žalobcem předložených důkazů výše jím tvrzené škody nevyplývá, tj. dostojí své poučovací povinnosti a umožní žalobci na vyjevenou situaci procesně reagovat.

44. Na podkladě provedeného dokazování zjištěný skutkový základ věci podrobí soud I. stupně přesvědčivé právní kvalifikaci, která poté vyústí v nové rozhodnutí odůvodněné způsobem předpokládaným ust. § 157 odst. 2 o. s. ř.

45. Odvolací soud připomíná, že podle tohoto zákonné ustanovení v odůvodnění rozsudku uvede soud I. stupně podstatný obsah přednesů, stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má za prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, a posoudí zjištěný skutkový [anonymizováno] podle příslušných ustanovení, jichž použil (k tomu srov. dále § 132 o. s. ř. ukládající soudu hodnotit důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a pečlivě přitom přihlížet ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci). V odůvodnění rozsudku musí soud I. stupně také po stručném uvedení, čeho se žalobce domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný, provést řádné odlišení dílčích skutkových zjištění v relaci ke konkrétním důkazům, vyhodnotit co do relevantnosti, věrohodnosti, zákonnosti, vypovídací schopnosti a pravdivosti provedené důkazy, vyjádřit související poznatek o nepotřebnosti dalších důkazů a logicky vyplynuvší závěr o neprokázaných skutečnostech (stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy), prezentovat z dílčích skutkových zjištění zjištěný skutkový [anonymizováno] věci (jaký učinil závěr o skutkovém [anonymizováno] – tzv. skutková věta) a ten právně kvalifikovat (jak věc posoudil po právní stránce) (k tomu srov. Svoboda K., [příjmení] [jméno], [anonymizováno] J., [příjmení] [jméno] a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, [rok], s. 668).

46. V konečném rozhodnutí soud I. stupně také znovu rozhodne o nákladech řízení včetně řízení odvolacího (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).