o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně řízení co do částky [částka] zastavil (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení a dále úrok z prodlení z částky [částka] ve výši 8,25 % ročně od [datum] do [datum], to vše do [anonymizováno] dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), žalobu na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím zamítl (výrok III.) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal přiměřeného zadostiučinění ve výši [částka] s příslušenstvím z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeném u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka] a dále náhrady škody ve výši [částka] představující nedobytnou pohledávku žalobce proti (v podkladovém řízení) žalovanému [jméno] [příjmení], která mu vznikla rovněž z důvodu nepřiměřené délky uvedeného řízení, neboť žalovaný [jméno] [příjmení] žalobci částku, která mu byla v podkladovém řízení přiznána, neuhradil, následně zemřel a v rámci dědického řízení žalobce obdržel toliko částku [částka]. Pakliže by řízení bylo ukončeno v roce [rok], mohl se žalobce proti žalovanému [jméno] [příjmení] domoci své pohledávky v plné výši, neboť v té době žalovaný byl ještě vlastníkem různých nemovitostí, které následně daroval rodinným příslušníkům.

3. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování listinnými důkazy uzavřel, že žalobce předběžně svůj nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy uplatnil u žalované dne [datum], která po projednání této žádosti poskytla mimosoudně žalobci dne [datum] částku ve výši [částka], jakožto náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení vedené u Okresního soudu ve [obec], pod sp. zn. [spisová značka]. Nárok na náhradu škody žalovaná neshledala jako opodstatněný. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že podkladové řízení vedené u Okresního ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka] trvalo celkem 10 let a 9 měsíců a bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy – 1x ve [anonymizováno] rozhodoval soud nalézací a 1x soud odvolací. V řízení se vyskytly opakované průtahy, a to v období od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]. Řízení bylo složitější po stránce skutkové, neboť předmětem řízení byly nároky ze smlouvy o dílo, byl vypracován znalecký posudek včetně jeho doplňku a dvakrát se konalo místní šetření. I po procesní stránce vykazovalo řízení určitou složitost, zejména stran šetření podkladovým soudem v podobě součinnostních dotazů. Význam předmětu řízení pro žalobce soud I. stupně posoudil jako standardní. Žalobce se na délce řízení žádným způsobem nepodílel. Dále soud I. stupně měl za zjištěné, že nalézací soud ve [anonymizováno] rozhodl rozsudkem ze dne [datum], jehož výrokem I. byl žalobci vůči žalovanému [jméno] [příjmení] přiznán nárok na úhradu částky [částka] s příslušenstvím ve formě zákonných úroků z prodlení. Žalobce podal proti tomuto rozsudku odvolání do výroků II., III. a IV. (tj. do výroku zamítavého a do výroku o náhradě nákladů řízení účastníků a státu). Výrok I. podkladového rozsudku nabyl právní moci dne [datum]. Soud I. stupně vzal rovněž za prokázané, že minimálně do [datum] byl v podkladovém řízení žalovaný [jméno] [příjmení] vlastníkem hodnotných pozemků v k. ú. [obec], konkrétně pozemku parc. [číslo] jehož součástí byla rozestavěná budova víceúčelového domu. K převodu vlastnického práva k těmto nemovitým věcem na obdarované došlo až s účinky k [datum] (tj. žalovaný [jméno] [příjmení] ještě minimálně první polovinu roku [rok] vlastnil nemovité [anonymizováno], jejichž hodnota výrazně přesahovala hodnotu předmětu sporu v podkladovém řízení, resp. částku přiznanou výrokem I. rozsudku Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum]).

4. Tyto skutkové okolnosti soud I. stupně zjistil ze spisu Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka] a dalších listin, přičemž průběh podkladového řízení soud I. stupně podrobně popsal v odstavci 5 až 8 svého rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost svého odůvodnění odkazuje.

5. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 1, § 5 písm. a), b), § 13 odst. 1, § 14 odst. 1, 3 § [anonymizováno] odst. 2, § 26 a § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen OdpŠk), že v řízení došlo k nesprávnému úřední postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona, neboť délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená. Soud I. stupně svůj závěr odůvodnil tím, že v řízení bylo možné vysledovat několik průtahů, přičemž řízení nebylo natolik složité, aby to mohlo odůvodnit jeho celkovou délku, přičemž žalobce se na délce řízení nepodílel a význam předmětu řízení pro něj nebyl marginální. Řízení pak bylo vedeno toliko na dvou stupních soudní soustavy, tedy ani tato skutečnost se výrazně nepodílela na jeho délce. Soud I. stupně při stanovení výše zadostiučinění odkázal na § 31a odst. 3 OdpŠ a stanovisko Nejvyššího soudu [stanovisko NS] a vyšel z částky [částka] za rok trvání řízení, neboť délka řízení přesáhla dobu 10 let, za kterou je obvykle přiznávána částka [částka] za rok. Za první dva roky trvání řízení soud I. stupně počítal s částkou v poloviční výši, neboť každé řízení musí určitou objektivní dobu trvat. Tuto základní částku pak modifikoval s odkazem na kritéria podle § 31a odst. 3 OdpŠk a ponížil ji o 10% z důvodu skutkové obtížnosti [anonymizováno], neboť předmětem řízení byla smlouva o dílo, kdy v rámci řízení bylo dvakrát prováděno místní šetření, vypracován znalecký posudek, včetně jeho doplňku, přičemž tyto procesní postupy se promítly i do celkové délky řízení. Dále základní částku ponížil o 5% pro částečnou procesní obtížnost z důvodu dvou místních šetření ve [anonymizováno] a provádění zjištění formou součinnostních dotazů. Naopak základní částku navýšil o 10 % z důvodu postupu orgánů státu v rámci řízení, pro tři zásadní průtahy v délce 1 roku a 1 měsíce, 1 roku a 7 měsíců a 2 let. Z důvodu podílu žalobce na délce řízení základní částku nemodifikoval, neboť žalobce na době řízení neměl podíl a obdobně pak neprovedl modifikaci pro význam předmětu řízení pro žalobce, neboť z objektivního pohledu se nejednalo o řízení, se kterým je Evropským soudem pro lidská práva shledáván vyšší význam pro jeho účastníky. Soud I. stupně proto základní částku [částka] ponížil celkem o 5% a žalobci by tak měla přináležet částka [částka]. Jelikož žalovaná žalobci mimosoudně hradila částku [částka], přiznal soud I. stupně žalobci ještě částku ve výši [částka] (148 197,15 – [částka]); ve zbytku žalobu zamítl jako neopodstatněnou. Úrok z prodlení poskytl soud I. stupně s odkazem na § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem kolegia občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS], a to z částky, kterou soud I. stupně shledal jako opodstatněnou, resp. z částky, kterou žalovaná žalobci mimosoudně uhradila.

6. Nárok žalobce na náhradu škody ve výši [částka] neshledal soud I. stupně jako důvodný pro nenaplnění odpovědnostního předpokladu v podobě příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem (délkou podkladového řízení) a vznikem škody. Soud I. stupně dovodil, že výrok I. podkladového rozsudku o přiznání částky [částka] s příslušenstvím ve prospěch žalobce nabyl právní moci již dne [datum] a od tohoto data proto žalobce mohl po žalovaném uvedenou částku vymáhat. V té době byl žalovaný [jméno] [příjmení], a to až do [datum] vlastníkem hodnotných pozemků v k. ú. [obec], konkrétně pozemku parc. [číslo] jehož součástí byla rozestavěná budova víceúčelového domu, neboť k převodu vlastnického práva k těmto nemovitým věcem na obdarované došlo až s účinky k datu [datum]. Hodnota této nemovité [anonymizováno] výrazně přesahovala hodnotu předmětu sporu v podkladovém řízení a žalobce se tak mohl z tohoto majetku žalovaného [jméno] [příjmení] uspokojit. Soud I. stupně při této vylíčené souvislosti dospěl k závěru, že žalobci nic nebránilo, aby v období od [datum] do [datum] nechal nařídit exekuci na základě exekučního titulu, kterým byl rozsudek Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum]. Primární a dominantní příčinou, proč žalobce vůči žalovanému [jméno] [příjmení] svou pravomocně přiznanou pohledávku nevymohl, je podle názoru soudu I. stupně skutečnost, že žalobce nezahájil exekuční řízení v době, kdy měl k dispozici exekuční titul a kdy žalovaný ještě vlastnil (i podle tvrzení žalobce) dostatečně hodnotné nemovitosti. Z tohoto důvodu se soud I. stupně nezabýval tvrzeními žalobce o tom, jak by dopadlo podkladové řízení v návaznosti na zrušující usnesení Krajského soudu v [obec] z [datum], ze kterého žalobce dovozoval, že by byl v podkladovém řízení i celkově úspěšný, neboť žalobce fakticky od výsledku zbytku posuzovaného řízení svou škodu neodvozoval.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., když dospěl k závěru, že žalobce byl zcela úspěšný v části nároku na náhradu nemajetkové újmy z nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve [anonymizováno] obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] [rok]). Tarifní hodnota tohoto nároku činí [částka] (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Oproti tomu byla žalovaná úspěšná co do zamítnutého nároku na náhradu škody ve výši [částka]. Převažující úspěch žalované tak činí 9,29%, což soud I. stupně vyhodnotil jakožto úspěch nepatrný a žádné ze stran právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

8. Zamítavý výrok III. napadl žalobce včasným a přípustným odvoláním, ve kterém uvedl, že soud I. stupně dospěl k nesprávnému právnímu posouzení, neboť podmínka existence příčinné souvislosti mezi nepřiměřenou délkou podkladového řízení a tvrzenou škodou, byla naplněna. Žalobce namítá především to, že rozhodnutí Krajského soudu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] vyvolalo u žalobce legitimní očekávání, že bude úspěšný i co do zbytku nároku u soudu prvního stupně v podkladovém řízení. Žalobce se tak po 12 letech stran vystavené faktury na částku [částka] dočkal toliko částky [částka], přičemž v dědickém řízení po zemřelém žalovaném [jméno] [příjmení] mu zůstala neuhrazena částka [částka]. Žalobce však vzhledem k uvedenému usnesení Krajského soudu v [obec] mohl mít k dispozici částku vyšší, odpovídající částce, která byla v podkladovém řízení zažalovaná, dále částce představující příslušenství z žalované částky a nákladům podkladového řízení. Stran nároku na náhradu nemajetkové újmy žalobce uvedl, že soud I. stupně neměl pro skutkovou složitost [anonymizováno] základní částku ponižovat a rovněž tak z důvodu procesní složitosti, neboť základní částka neměla být vůbec snížena, právě naopak. Význam řízení pro žalobce byl zásadní, neboť tím byla poškozena i jeho dobrá pověst, když se rozkřiklo, že„ Masaříkům platit netřeba“. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil a přiznal mu ještě částku ve výši [částka].

9. Žalovaná podala odvolání do výroku II. napadeného rozsudku, konkrétně pouze do soudem I. stupně přiznaného příslušenství z částky [částka], neboť žalobci bylo přiznáno toto příslušenství od [datum] do [datum], přičemž soud I. stupně k tvrzení žalobce, že mu tato částka představující nemajetkovou újmu byla vyplacena dne [datum], neprovedl žádné důkazy a ani žalovanou nevyzval k případnému doplnění tvrzení. Dotazem na Českou poštu však žalovaná zjistila, že tato částka byla žalobci vyplacena již dne [datum] a prodlení žalované proto skončilo dne [datum]. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v kontextu uvedeného ve výroku II. změnil a žalobu co do zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně od [datum] do [datum] z částky [částka] zamítl.

10. Účastníci řízení ve [anonymizováno] souhlasili s tím, aby o odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Odvolací soud proto postupoval podle § 214 odst. 3 o. s. ř. a o odvolání žalobce i žalované rozhodl, aniž by za tímto účelem nařizoval ústní jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne [datum].

11. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání, po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou a splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející podle § 212, § 212a odst. 1 až 5 o. s. ř., a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné a naopak odvolání žalované důvodné je.

12. Odvolací soud vyšel ze sdělení České pošty ze dne [datum], že částka ve výši [částka] byla žalobci vyplacena na základě poštovní poukázky dne [datum].

13. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná skutková zjištění (o trvání podkladového řízení od [datum] do [datum], o zjištěných průtazích v období shora specifikovaném, o tom, že věc byla projednávána na 2 stupních soudní soustavy, že předmětem řízení byl nárok ze smlouvy o dílo a také o tom, že rozsudek nalézacího podkladového soudu ze dne [datum] ve výroku I. ohledně povinnosti žalovaného [jméno] [příjmení] zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím nabyl právní moci dne [datum] a naposledy o tom, že zemřelý [jméno] [příjmení] měl ještě k datu [datum] ve vlastnictví nemovitost v k. ú. [obec], kterou následně s účinky k 19. 6. [číslo] darovací smlouvou převedl na další osobu), se kterými se odvolací soud jako správnými ztotožňuje a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje. Tato skutková zjištění vyplývají z provedených důkazů (až na níže uvedenou výjimku, týkající se uhrazení částky [částka] žalobci), které soud I. stupně hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř., tzn. podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, když přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo.

14. Takto správně zjištěný skutkový stav posoudil přiléhavým způsobem i po stránce právní, aplikuje přitom (správně) příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen OdpŠk). Jeho závěrům nemá, co by odvolací soud vytknul a odvolací námitky žalobce nemohou přivodit ani změnu ani zrušení napadeného rozsudku. Odůvodnění napadeného rozsudku soudu I. stupně též odpovídá požadavkům § 157 odst. 2 o. s. ř.

15. Ohledně nároku na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku podkladového řízení, odvolací soud uvádí, že soud I. stupně správně uzavřel, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce soudního řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, na rozdíl od soudu I. stupně však odvolací soud dospěl k jinému právnímu posouzení jednotlivých kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk a s tím související výši relutárního zadostiučinění.

16. Zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], [stanovisko NS]). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné [anonymizováno] zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání [anonymizováno] v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané [anonymizováno] a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané [anonymizováno]; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

17. Soud I. stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném k prokázání rozhodných skutečností, a správně zjistil, že počátek namítaného řízení ve vztahu k žalobci připadá na den [datum] a jeho ukončení na den [datum] (od doby podání žaloby do právní moci usnesení Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum], kterým bylo řízení zastaveno), celkem tedy řízení trvalo 10 let a 9 měsíců. Se závěrem soudu I. stupně, že v řízení se vyskytly opakované průtahy, jak je tento soud specifikoval, lze plně souhlasit. Tato skutečnost ostatně vedla soud I. stupně k závěru o nepřiměřené délce řízení, neboť pouze příčiny prodloužení řízení spočívající na straně státu mohou vést k závěru o porušení práva na projednání [anonymizováno] v přiměřené lhůtě. Odvolací soud se proto ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že v řízení vedeném u Okresního ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 OdpŠk, kdy porušením práva na projednání [anonymizováno] v přiměřené lhůtě žalobci vznikla nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (presumuje). Ostatně ke stejnému závěru dospěla i žalovaná, když mimosoudně na přiměřeném zadostiučinění uhradila žalobci částku ve výši [částka].

18. V souladu se závěrem o nepřiměřenosti podkladového řízení a ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, je namístě odškodnit nemajetkovou újmu v penězích, k čemuž přistoupil i soud I. stupně, resp. žalovaná. Soud I. stupně při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou podkladového řízení postupoval správným způsobem, jak stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Tento zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání [anonymizováno] v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Soud I. stupně proto vycházeje ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS], určil jako základní částku [částka] za rok trvání řízení (za první 2 roky trvání řízení v poloviční výši), neboť posuzované řízení trvalo nad 10 let, přičemž doba trvání řízení do 10 let je určitý mezník ještě pro stanovení základní částky [částka] za rok trvání řízení. Základní částka za rok trvání by proto měla být stanovena vyšší než [částka], avšak ještě při této hranici, neboť podkladové řízení výrazně dobu deseti let nepřesáhlo. [příjmení] [částka] za rok trvání řízení je proto podle názoru odvolacího soudu odpovídající i s ohledem na to, že Nejvyšší soud vymezil orientačně rozmezí [anonymizována dvě slova] – [částka], ve kterém by se měla pohybovat základní částka za rok řízení, z níž bude při výpočtu výše zadostiučinění vycházeno, přičemž na částku [částka] je pohlíženo jako na částku základní, zatímco částka vyšší, blížící se [částka], by měla být odůvodněna extrémní délkou řízení, či jinými závažnými okolnostmi či pochybením ze strany orgánů státu. Podkladové řízení, i když nepřiměřenou dobu trvající, nebylo nikterak extrémně dlouhé (jeho délka nebyla násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu – zejména skutkové složitosti, očekávat). Základní částka, jak stanovil soud I. stupně proto činí [částka], nikoli [částka], jak nesprávně stanovil soud I. stupně /16 [anonymizováno] + (8x 16 [anonymizováno]) + (9x 1 333) /, a je nutno ji modifikovat s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., jak vhodně učinil soud I. stupně.

19. K jednotlivým kritériím uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, které mohou mít vliv na základní částku a které soud I. stupně hodnotil, uvádí odvolací soud následující: odvolací soud se ztotožňuje s názorem soudu I. stupně, že věc vykazovala zejména po skutkové stránce vyšší složitost, danou zejména předmětem posuzovaného řízení, neboť se jednalo o nárok ze smlouvy o dílo, kdy obecně tento typ sporu bývá složitější co do nutnosti rozsáhlejšího dokazování. Ani v této [anonymizováno] tomu nebylo jinak, neboť byl vypracován znalecký posudek, včetně jeho doplňku, bylo provedeno místní šetření, vyslechnuti svědci a znalec. Podkladový soud se také musel vypořádat s veškerými obrannými námitkami žalovaného, zejména stran neprovedení řádného vyúčtování jednotlivých prací žalobcem, neujednané ceny za provedení díla a tím zpochybnění celkové ceny díla. V tomto směru proto věc nelze hodnotit jako jednoduchou či standardní. V hodnocení podkladového řízení stran standardní právní složitosti je odvolací soud se soudem I. stupně zajedno. Odvolací soud se naopak se soudem I. stupně neztotožňuje v hodnocení procesní složitosti, neboť má za to, že věc nebyla po stránce procesní nikterak složitá, resp. jednalo se o složitost standardního charakteru v podobě vydávání běžných usnesení (např. výzva k vyjádření, usnesení o ustanovení znalce, usnesení o přiznání znalečného), jiné procesní otázky či procesní rozhodnutí podkladový soud v řízení nečinil a ani skutečnost, že činil součinnostní dotazy na příslušný úřad nelze hodnotit jako procesně složitý postup. Odvolací soud dále hodnocení potřeby místního šetření v podkladovém řízení na rozdíl od soudu I. stupně zahrnul do složitosti skutkové, neboť místní šetření bylo konáno za účelem zpracování dodatku znaleckého posudku, tedy se vztahovalo ke skutkovým zjištěním. Pokud pak soud I. stupně tuto skutečnost zahrnul do hodnocení kritéria skutkové složitosti řízení, nelze ji taktéž (tj. dvakrát) hodnotit i v rámci kritéria procesní složitosti. Odvolací soud proto na kritériu skutkové složitosti [anonymizováno] základní částku ponížil o 25% na rozdíl od soudu I. stupně, který provedl ponížení jen o 10%. Z hlediska procesní složitosti odvolací soud procentuální ohodnocení nečiní.

20. U kritéria chování poškozeného v rámci posuzovaného řízení soud I. stupně odpovídajícím způsobem uzavřel, že žalobce se na délce řízení nijak nepodílel. Soud I. stupně rovněž správně zjistil, že věc se nacházela na dvou stupních soudní soustavy, kdy 1x rozhodoval soud nalézací a 1x soud odvolací. Tato skutečnost se pak podle názoru soudu I. stupně výrazně nepodílela na celkové délce řízení, s čímž odvolací soud souhlasí.

21. Odvolací soud však nesdílí procentuální posouzení soudem I. stupně stran kritéria podílu orgánu státu na délce řízení. Soud I. stupně správně posoudil, že postup soudů v podkladovém řízení přispěl k jeho celkové délce, a to zejména v důsledku shora vyjmenovaných průtahů, avšak podle názoru odvolací soudu, nemohly být tyto popsané nedostatky již důvodem pro učiněné procentuální ohodnocení daného kritéria 10% Odvolací soud podotýká, že v zásadě se odškodňuje celková délka řízení, tedy i úsek řízení, v němž k průtahům nedochází. K procentuálnímu ohodnocení se přistupuje v případě dlouhodobých (až extrémních) či často se opakujících průtahů v řízení, popř. jiného významného (až excesivního) pochybení soudu. V posuzovaném případě se sice jednalo o opakované, delší dobu trvající průtahy, avšak ne v takovém rozsahu a míře, jež by zasluhovaly vyšší procentuální ohodnocení na tomto kritériu. Odvolací soud proto sděluje, že ponížení o 5% na tomto kritériu (i s ohledem na celkovou délku řízení, která nebyla nijak extrémní) je dostačující.

22. Soudu I. stupně je však třeba přisvědčit, že význam předmětu řízení pro žalobce s ohledem na to, co bylo předmětem sporu – žaloba na plnění částky [částka] s příslušenstvím, byl standardní. Soud I. stupně řádně osvětlil, že s tímto typem sporu není Evropským soudem pro lidská práva obecně spojován vyšší význam oproti řízení typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek [anonymizováno] ve [anonymizováno] Kříž proti [země] ze dne [datum], [číslo], § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek [anonymizováno] ve [anonymizováno] [příjmení] proti [země] ze dne [datum], [číslo], § 47), [anonymizováno] osobního stavu (rozsudek [anonymizováno] ve [anonymizována dvě slova] proti [země] ze dne [datum], [číslo], § 41), [anonymizováno] sociálního zabezpečení (rozsudek [anonymizováno] ve [anonymizována dvě slova] proti [země] ze dne [datum], [číslo], § 38), [anonymizována dvě slova] (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod [číslo]) a [anonymizováno] týkající se zdraví nebo života (rozsudek [anonymizováno] ve [anonymizováno] [jméno] [příjmení] proti Portugalsku ze dne [datum], [číslo] [číslo] § 39). Tyto druhy řízení v obecné rovině více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Pokud pak žalobce ve svém odvolání namítal, že řízení pro něj mělo vyšší význam i po subjektivní stránce z důvodu, že vedeným řízení byla poškozena jeho dobrá pověst, tak odvolací soud dodává, že typovým aspektem pro vyšší význam předmětu řízení pro žalobce může být jeho tvrzení umocňující hloubku zásahu či ovlivnění jeho situace nepřiměřenou délkou daného řízení. V takovém případě je ale třeba, aby žalobce toto své tvrzení prokázal, neboť jím poukazuje na skutečnost, která se vymyká obecnému (paušálnímu) vnímání důležitosti jednotlivých„ typů“ řízení či typových okolností na straně účastníka, neboť tvrdí něco, co nebývá obvyklým následkem nepřiměřené délky řízení. Je tedy třeba, aby existence tvrzeného následku, jakož i příčinná souvislost mezi tímto následkem a porušením práva na přiměřenou délku řízení byly postaveny na jisto. Žalobce však tato svá tvrzení ohledně vyššího významu řízení pro jeho osobu nijak neprokazoval, tudíž tato odvolací námitka je nedůvodná a i po subjektivní stránce byl proto význam předmětu řízení pro žalobce standardní.

23. Odvolací soud tak dodává, že soud I. stupně jím stanovenou základní částku [částka], ponížil o 10% z důvodu skutkové složitosti řízení a o 5% z důvodu procesní složitosti. Naopak základní částku navýšil o 10% pro postup orgánů státu během řízení, celkem proto základní částku ponížil o 5%, naopak odvolací soud by základní částku ponížil o 25% z důvodu vyšší skutkové složitosti [anonymizováno] a navýšil o 5% pro postup orgánů státu, tedy celkem by základní částku ponížil o 20% Odvolací soud tak stran posouzení odškodnění přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku dospěl k nižší částce, než soud I. stupně (za situace, kdy nebyl napaden vyhovující výrok ohledně přiznané jistiny).

24. Odvolací soud dále sděluje, že soud I. stupně správně posoudil i nárok žalobce na náhradu škody. Odvolací soud připomíná, že předpokladem odpovědnosti žalované za škodu je naplnění těchto zákonných předpokladů: 1) nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí, 2) vznik škody a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem, nezákonným rozhodnutí a vznikem škody. Tyto podmínky musí být naplněny současně. Soud I. stupně také správně dovodil, že ve [anonymizováno] není dána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody, jak vysvětlil v odstavci 28 svého rozhodnutí. Odvolací soud v této souvislosti dodává, že o odškodnitelnou majetkovou újmu se jedná, jestliže nezákonné rozhodnutí mělo dopad do sféry poškozeného, tedy jestliže nebýt jeho, nedošlo by k újmě. Nezbytným předpokladem objektivní odpovědnosti státu za škodu je pak příčinná souvislost (vztah příčiny a následku) mezi právní skutečností, za níž se odpovídá, a vznikem škody, tedy je-li nezákonné rozhodnutí se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku; samotná existence nezákonného rozhodnutí škodu nepředstavuje. Příčinná souvislost je přitom obecně dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události a škoda by nebyla nastala bez této příčiny (rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka]). V tomto směru pak leží důkazní břemeno na žalobci, neboť konstrukce odpovědnostního vztahu je z hlediska břemene tvrzení a břemene důkazního jednoznačná; poškozený (žalobce) nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, že mu vznikla újma a že je dána příčinná souvislost mezi vznikem újmy a nezákonným rozhodnutím. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti státu za škodu nemůže stačit obecná úvaha o možných následcích nezákonného rozhodnutí či pouhé připuštění možnosti vzniku újmy v důsledku protiprávního aktu, nýbrž musí být příčinná souvislost najisto postavena. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li konkrétní újma následkem konkrétního protiprávního úkonu orgánu státu, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka]). Příčinou škody může být jen takové protiprávní jednání, bez něhož by škodný následek nevznikl. Nemusí sice jít o příčinu jedinou, nýbrž i jen o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, avšak musí jít o příčinu podstatnou. Je-li více příčin, které působí souběžně anebo následně, je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta postupně případně příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka]). Při rozboru otázky příčinné souvislosti jde o zjištění, jaká skutečnost byla bezprostřední příčinou daného následku. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny a následky, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o příčinu důležitou, podstatnou a značnou, bez níž by ke vzniku škody nedošlo. Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka]).

25. Na základě popsaného odvolací soud uvádí, že pokud je žalobce přesvědčen, že podkladové řízení mohlo skončit daleko dříve, a to již v roce [rok], kdy žalovaný [jméno] [příjmení] měl ještě hodnotný majetek, ze kterého by se žalobce mohl v kontextu s vedeným řízením (za plného úspěchu v řízení), uspokojit, pak soud I. stupně zcela správně uzavřel, že žalobci ničeho nebránilo, aby tak reálně učinil. Jak soud I. stupně naznal, žalobce již dne [datum] disponoval exekučním titulem na částku [částka] s příslušenstvím, která mu byla přiznána výrokem I. rozsudku Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum]. Žalobci tedy nic nebránilo, aby tuto částku po žalovaném [jméno] [příjmení] začal vymáhat, bez ohledu na to, že stran výroku II. a III. byl tento rozsudek odvolacím soudem zrušen a v řízení bylo pokračováno. Jestliže žalobce neuplatnil tuto pravomocně přiznanou částku v exekučním (vykonávacím) řízení již v roce [rok] (červenci) a následně se již proti žalovanému [jméno] [příjmení], který zemřel v roce 2017, v rámci dědického řízení ničeho nedomohl, neboť tento svůj hodnotný majetek (nemovitosti) ještě za svého života daroval, není dána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení a vznikem škody, jak ji specifikoval žalobce, neboť příčinnou vzniku škody v majetkové sféře žalobce nebylo nepřiměřeně dlouhé podkladové řízení, nýbrž skutečnost, že svoji pravomocně přiznanou pohledávku nevymáhal vůči tehdejšímu žalovanému včas, ač mu v tom objektivně nic nebránilo. Tento závěr soudu I. stupně je proto správný a odvolací soud mu nemůže ničeho vytknout. Jestliže žalobce ve svém odvolání argumentoval tím, že i zbytek žalované částky, včetně náhrady nákladů řízení by byl žalobci s odkazem na názor odvolacího soudu – Krajského soudu v [obec] vyjádřený v jeho zrušujícím usnesení ze dne [datum], přiznán, a protože řízení trvalo nepřiměřeně dlouho, nemohl se ani s touto částkou žalobce na žalovaném [jméno] [příjmení] z důvodu jeho úmrtí a nedostatku majetku, uspokojit, odvolací soud tuto úvahu žalobce nesdílí. Jak se podává z žalobního žádání a rovněž z vyjádření žalobce v rámci ústního jednání před soudem I. stupně dne [datum], žalobce požadovanou částku ve výši [částka] představující nárok na náhradu škody, odvozoval výhradně z částky, která mu byla přiznána výrokem I. rozsudku Okresního soudu ve [obec] (tj. jistina [částka] + příslušenství [částka] – [částka], kterou obdržel v dědickém řízení), nikoli z případně přiznané hypotetické částky (škody) v rámci pokračování v podkladovém řízení. Soud I. stupně tak správně vycházel z žalobních tvrzení a rozhodl o nároku žalobce, který požadoval. Odvolací argumentace žalobce hypotetickou částkou nemá proto žádnou oporu v jeho žalobě. Navíc v této souvislosti odvolací soud doplňuje, že zákonné předpoklady odpovědnosti státu za škodu musí být beze zbytku prokázány, tj. postaveny na jisto a nelze vycházet z hypotetického nároku„ co by bylo kdyby“, tedy z nějaké hypotetické částky, o které si žalobce myslí, že by mu bývala, nebýt úmrtí žalovaného [jméno] [příjmení], byla přiznána.

26. Odvolací soud shledal jako důvodnou námitku žalované ohledně přiznaného příslušenství z částky [částka], kterou žalovaná hradila mimosoudně, neboť odvolací soud zjistil, že tuto částku obdržel žalobce prostřednictvím poštovní poukázky již dne [datum], tedy tímto dnem bylo ukončeno prodlení žalované a od data [datum] již žalovaný v prodlení nebyl, jak nesprávně posoudil soud I. stupně.

27. Na základ shora popsaného postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně změnil stran přiznaného příslušenství tak, že žalobu o zaplacení příslušenství ve výši zákonného úroku z prodlení od [datum] do [datum] z částky [částka] zamítl; jinak rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění odpovídá § 142 odst. 2 o. s. ř.

28. O nákladech řízení před odvolacím soudem bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že byla žalovaná před odvolacím soudem plně úspěšná, náleží jí náhrada nákladů odvolacího řízení, které se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši [částka] podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1, 3 písm. b) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. [číslo] [rok] o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu za 1 úkony právní služby za [částka] – vyjádření k odvolání.