o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku v celkové výši [částka] s příslušenstvím a náklady spojené s uplatněním pohledávky v celkové výši [částka] (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalované (výrok II.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované v záhlaví uvedené částky, představující zvýšený nájem ve výši [částka] měsíčně, posléze zvýšený o inflační doložku, včetně smluvního úroku z prodlení ve výši 0,05% denně, za období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok], a to na základě mezi účastníky uzavřené nájemní smlouvy ze dne [datum], konkrétně bodu [číslo] této smlouvy, jejímž předmětem byl nájem prostor určených k podnikání, v nemovitosti na adrese [adresa]. Žalovaná po toto vymezené období nehradila žalobci sjednaný nájem za rozšíření prostor k podnikání v podobě salónku, který žalovaná na své náklady zrekonstruovala. Podle uvedeného článku smlouvy žalovaná nebyla po dobu [anonymizováno] roku od ukončení rekonstrukčních prací povinna platit nájemné. K ukončení rekonstrukce došlo v [anonymizováno] [rok] a od [anonymizováno] [rok] pak žalovaná salónek užívala k hostinské činnosti. Žalované proto svědčila k úhradě zvýšeného nájemného povinnost od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok], což nečinila. Žalobce na dlužnou částku započítal přeplatek žalované ve výši [částka], který vznikl žalované za hrazení energií. Žalobce konkrétně tento přeplatek započetl na smluvní úrok z prodlení, který činil za uvedené období celkem částku ve výši [částka]. Žalobce také nárokoval náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka] za celkem 35 upomínek k úhradě nájemného á [částka] upomínka.

3. Žalovaná s nárokem nesouhlasila a bránila se proti němu tvrzením, že uvedené nájemné se nestalo splatným, neboť hrazení zvýšeného nájemného za rozšíření prostor o salónek bylo vázáno na skutečnost, že termín provozu salónku bude písemně (formou dodatku) mezi účastníky řízení odsouhlasen. K tomuto však nedošlo a žalobce proto nemá nárok na zvýšené nájemné. Termín provozu salónku nebyl účastníky písemně odsouhlasen z důvodu, že nebyla řádně dokončena rekonstrukce a prostor salónku vykazoval nedostatky, zejména nedostatečný plynový kotel. Žalovaná sice uvedený prostor užívala, avšak v omezené míře, a to od [anonymizováno] [rok] do května [rok]. Následně salónek již nebyl užíván pro hostinskou činnost, nýbrž sloužil jako šatna pro zaměstnance žalované. Podle nájemní smlouvy žalovaná mohla uvedený prostor užívat, pouze jej v souladu se smluvním ujednáním nesměla užívat k pravidelné hostinské činnosti.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, která podrobně rozepsal odstavci 5 až 12 napadeného rozsudku, na která odvolací soud pro stručnost svého odůvodnění odkazuje, a která lze shrnout tak, že žalobce jako pronajímatel uzavřel s žalovanou jako nájemkyní dne [datum] smlouvu o nájmu prostor určených k podnikání, které sestávaly z 28 místností o celkové výměře [anonymizováno] m² a byly situovány v suterénu, přízemí a 1. patře domu [adresa] stojícího na pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Smíchov, na adrese [adresa] (dále jen„ pronajaté prostory“). Účelem nájmu bylo provozování restaurace. Žalobkyně se zavázala platit žalovanému nájemné za suterén a přízemí ve výši [částka] měsíčně (bod 1. 1. a bod 2. 1. 1. nájemní smlouvy) se splatností do každého 25. dne v měsíci a zároveň bylo ujednáno, že po rozšíření hostinských prostor o salónek v 1. patře (rekonstrukce na náklady žalobkyně-nájemce) nebude po dobu jednoho roku od skončení rekonstrukce hrazeno žádné nájemné a po jednom roce se základní nájemné zvýší o [částka] měsíčně. Termín zahájení provozu těchto prostor měl být písemně (formou dodatku smlouvy) odsouhlasen oběma smluvními stranami, přičemž bez tohoto odsouhlasení nájemkyně nesměla tyto prostory využívat k pravidelné hostinské činnosti ([číslo] nájemní smlouvy). Dále byly sjednány další podmínky stran splatnosti za energie, služby a jejich úhradu, doba trvání nájmu a další ujednání včetně závěrečného ustanovení. Žalovaný vypověděl nájem prostor sloužících k podnikání dopisem ze dne [datum], doručeným žalované dne [datum], výpovědní doba byla 3 měsíce a skončila ke dni [datum], což ostatně uzavřel i soud I. stupně ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kdy v tomto řízení se žalovaná v procesním postavení žalobkyně domáhala po soudu přezkumu oprávněnosti uvedené výpovědi z nájmu prostor sloužících k podnikání a žalobce zde vystupoval v procesním postavení žalovaného. Z uvedených rozhodnutí učinil soud I. stupně další dílčí skutková zjištění, a to, že nejpozději v [anonymizováno] [rok] byl salónek zrekonstruován a bezprostředně poté i zahájen jeho provoz, přestože to nájemní smlouva bez souhlasu smluvních stran neumožňovala. Žalovaná, ačkoliv k tomu byla žalobcem opakovaně vyzývána, odmítla uzavřít dodatek k nájemní smlouvě, čímž hrubě porušila své povinnosti nájemce, neboť užívala předmět nájmu v rozporu se smlouvou. Žalobce proto výpověď z nájmu nebytového prostoru dal zcela po právu a soudy (v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. [spisová značka]) proto shledaly výpověď jako souladnou. Soudy se již nezabývaly naplněním dalšího výpovědního důvodu pro nadbytečnost, když pro výše zmíněný důvod bylo možné přijmout závěr o opodstatněnosti výpovědi z nebytového prostoru. Jiné okolnosti tvrzené účastníky ohledně rekonstrukce a fungování různých zařízení v nemovitosti neshledaly soudy v uvedené věci za související s projednávanou věcí. Soud I. stupně dále uzavřel, že salónek byl žalovanou využíván v [anonymizováno] [rok] do května [rok], poté sloužil k odkládání oděvů pracovníků žalované, tedy v souladu se stavebně technickým určením. K vyklizení prostor sloužících k podnikání (tedy i salonku) došlo žalovanou ke dni [datum]. K tomuto datu byl prostor i protokolárně předán.

5. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně s odkazem na § 2201 o. z., § 2022 o. z., § 2991 odst. 1 o. z. a § 2295 o. z. uzavřel, že k rozšíření předmětu nájmu o salónek podle nájemní smlouvy nedošlo, a proto není žaloba na zaplacení nájemného za období od [anonymizováno] [rok] do roku [rok] důvodná a žalobci tak nevzniklo ani právo na„ ujednané nájemné“ podle § 2295 o. z. Zároveň soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobci nesvědčí ani nárok na bezdůvodné obohacení, neboť žalovaná podle nájemní smlouvy nebyla povinna platit nájemné za dobu od [anonymizováno] [rok] do května [rok]. Současně v tomto období provozovala pravidelnou hostinskou činnost bez souhlasu žalobce, což vedlo k výpovědi z nájmu, avšak pokud žalovaná salónek užívala od [anonymizováno] [rok], užívala jej v souladu s ujednáním v nájemní smlouvě, stejně tak jako celou zbývající nemovitost žalobce. Soud I. stupně proto žalobu na úhradu dlužného nájemného za období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] jako celek zamítl včetně smluvního úroku z prodlení z dlužných částek. Rovněž tak soud I. stupně neuznal jako důvodný nárok žalobce ve výši á [částka], za celkem 35 výzev k úhradě dlužných nájmů, neboť podle § 3 vyhl. č. 351/2013 Sb. lze postupovat jen v případě, jedná-li se o vzájemný závazek mezi podnikateli, přičemž žalovaná sice provozovala podnikatelskou činnost, avšak žalobce nikoli.

6. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšné žalované přiznal jejich náhradu v celkové výši [částka] představující odměnu advokáta za 7,5 úkonu právních služeb podle § 6, § 7 a § 11 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, (advokátní tarif) po [částka] (7 úkonů - převzetí zastoupení, podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu, vyjádření žalované ze dne [datum], podání ze dne [datum], účast při jednání dne [datum], dne [datum] a dne [datum] a ½ úkonu – účast při vyhlášení rozsudku dne [datum]) a přináležející režijní paušál á [částka] podle § 13 odst. 3 cit. vyhlášky.

7. Žalobce napadl rozsudek soudu I. stupně odvoláním ve znění jeho doplnění, ve kterém namítal, že soud I. stupně nesprávně věc posoudil po stránce právní, zejména jeho argumentace v odstavci 13 a 17 rozsudku, když uzavřel, že rekonstrukce salónku byla provedena a tento užívala žalovaná k hostinské činnosti, přičemž následně ve svém odůvodnění tvrdí, že k rozšíření předmětu nájmu o salónek podle smlouvy nedošlo a není proto důvodný nárok na úhradu nájmu za dobu od [anonymizováno] [rok] do roku [rok], je rozporuplná. Soud I. stupně se ve svém odůvodnění především nevypořádal s argumentací žalobce ohledně výkladu bodu 2. 1. 2. smlouvy týkající se odkládací podmínky stran úhrady zvýšeného nájemného. Přitom se jedná o posouzení zásadní, neboť právě na splnění odkládací podmínky a doložky času je vázán nárok na úhradu zvýšeného nájemného. Podle tohoto ujednání je placení zvýšeného nájemného vázáno bez dalšího na splnění odkládací podmínky„ rozšíření hostinských prostor“ o salónek v 1. patře, včetně schodiště (rekonstrukce na náklady nájemce) a současně na uplynutí jednoho roku (tzv. doložka času). Uvedená odkládací podmínka tak byla splněna nejpozději v měsíci [anonymizováno], kdy byla dokončena rekonstrukce salónku, a od [anonymizováno] [rok] do října [rok] plynulo bezplatné období a jeho uplynutím byla naplněna doložka času. Nejpozději od měsíce [anonymizováno] [rok] tak vznikla žalované povinnost platit zvýšené nájemné. Také je podle názoru žalobce nepodstatná argumentace žalobkyně, že poté měla v salónku šatnu, kde si zaměstnanci odkládali oděvy, tudíž ji povinnost k úhradě nájemného nesvědčí. Placení nájemného se odvíjí od přenechání věci nájemci k užívání a je proto nepodstatné, zda nájemce prostor skutečně užívá či nikoli. Žalobce také připomněl, že k odsouhlasení provozování prostor ve formě dodatku, týkající se salónu nedošlo ze strany žalované. Obdobná podmínka byla stanovena i v bodě 1. 1. smlouvy, týkající se užívání základních prostor pronájmu v přízemí nemovitosti, kdy ani v tomto případě nebyl dodatek uzavřen (odsouhlasen provoz), přesto žalovaná prostor užívala a hradila základní nájemné [částka] měsíčně. Soud I. stupně také podle názoru žalobce dospěl k nesprávným skutkovým závěrům, když uzavřel, že žalovaná salonek od června [rok] již nevyužívala k provozování hostinské činnosti, neboť tato jej aktivně užívala i po tomto datu. Pokud pak je hovořeno o období, kdy nájemní vztah skončil a žalobce požaduje částku odpovídající sjednanému nájemnému, toto činí s odkazem a § 2295 o. z. Žalobce naposledy uvedl, že vystupuje jako podnikatel, neboť pronájem prostoru sloužícího k podnikání je výdělečná činnost, kterou vykonával způsobem obdobným živnostenskému podnikání na jeho vlastní účet a odpovědnost. Nárok na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [číslo] [spisová značka], proto soud I. stupně nesprávně zamítl. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci žalovanou částku včetně příslušenství a nákladů spojených s uplatněním pohledávek a náklady řízení před soudy obou stupňů.

8. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání ve znění jeho doplnění sdělila, že souhlasí s napadeným rozhodnutím, neboť soud I. stupně úplně zjistil skutkový stav a věc posoudil správně i po stránce právní. Na základě stěžejního důkazu nájemní smlouvou ze dne 5. 7. [číslo] soud I. stupně správně právně posoudil v souladu s bodem [číslo], že po rekonstrukci prostor, které měla provést žalovaná, nebyl mezi účastníky sjednán předpokládaný písemný dodatek, na jehož základě se mělo nájemné navýšit o částku [částka] měsíčně. Nájemné se proto nemohlo stát splatným. Z jazykového i logického výkladů smluvního obsahu lze dovodit, že za okolnosti, kdy si účastníci sjednali, že bez odsouhlasení nesmí nájemce prostory využívat k pravidelné hostinské činnosti, žalovaná prostory k nepravidelné hostinské činnosti užívat mohla, a to až do případného uzavření předpokládaného písemného dodatku. Totožně ze smluvního ujednání plyne závěr, že k běžnému užívání pro jiné účely, jako je např. šatna zaměstnanců, mohla žalovaná prostory užívat bez omezení. Takto definované užívání bylo sjednáno jako bezplatné. Také poté, kdy soud I. stupně uvedl, že věc bude na základě skutkových zjištění posuzovat jako bezdůvodné obohacení, bylo v důsledku změny právní kvalifikace právem odvolatele svá skutková tvrzení doplnit žádoucím směrem, což žalobce neučinil. Žalobce rovněž nevymezil skutečné období, po které se žalovaná měla na úkor žalobce obohacovat. Žalovaná měla od uzavření nájemní smlouvy neomezený přístup do celé nemovitosti, tedy i přístup do salónku, pouze jej v souladu se smluvním ujednáním nesměla užívat k pravidelné hostinské činnosti. Žalovaná proto měla spravedlivý důvod k užití salónku a v žádném ohledu se za žalované období na úkor odvolatele neobohatila. Žalovaná také podotkla, že k řádné rekonstrukci salónku z důvodu nevyhovující vzduchotechniky nedošlo, proto také nedošlo k odsouhlasení dodatku k zahájení provozování hostinské činnosti z její strany. Závěrem žalovaná sdělila, že žalobce není podnikatelem, tedy pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor podle § 3 odst. 3 písm. ah) zák. č. 455/1991 Sb. živnostenský zákon, není živnostenská činnost, proto soud I. stupně ohledně nároku na náklady spojené s uplatněním pohledávky rozhodl zcela správně. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.

9. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání, po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou a splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející podle § 212, § 212a odst. 1 až 5 o. s. ř. a po doplnění dokazování (viz níže) dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné.

10. Odvolací soud postupem podle § 213 odst. 2 a § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval důkaz nájemní smlouvou ze dne [datum], provedený soudem I. stupně, přičemž z této smlouvy zjistil, že účelem nájmu (jehož předmětem byly mimo jiné i prostory situované v 1. patře domu [adresa] v [ulice] ulici 88 v [obec a číslo]) bylo provozování restaurace, čímž nájemkyně prováděla svou podnikatelskou činnost podle svého živnostenského oprávnění. Ohledně nájemného bylo smluveno, že bude od počátku vzniku nájemního vztahu placeno jen z přízemí a suterénu, a teprve„ po rozšíření hostinských prostor o salónek v 1. p., včetně schodiště (rekonstrukce na náklady nájemce)“ mělo být po uplynutí jednoho roku od skončení rekonstrukce placeno rovněž ze salónku. Termín zahájení provozu salónku měl být písemně (formou dodatku smlouvy) odsouhlasen pronajímatelem i nájemkyní s tím, že bez tohoto odsouhlasení nesmí být využíván k „ pravidelné“ hostinské činnosti. Nájem byl sjednán v základní výši [částka] měsíčně a posléze po rekonstrukci salonku byl navýšen o [částka] měsíčně. Nájemné mělo být hrazeno vždy do každého 25. dne v měsíci. Pro případ prodlení s úhradou nájemného byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,05% z dlužné částky.

11. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil důkazy, ze kterých čerpal správná skutková zjištění (o uzavření nájemní smlouvy ze dne [datum], o výpovědi z nájmu nebytových prostor ze strany žalobce, která byla na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] shledána jako opodstatněná pro hrubé porušení povinností žalované, jakožto nájemkyně, když po zrekonstruováni salonku zahájila provoz, ačkoli to nájemní smlouva bez souhlasu žalobce neumožňovala (a byla tak zamítnuta žaloba, kterou se žalovaná v uvedeném řízení proti žalobci domáhala určení, že výpověď z nájmu prostor sloužícího k podnikání ze dne [datum], doručená žalované dne [datum] je neoprávněná), o provozování salónku v 1. patře žalovanou po provedené rekonstrukci od [anonymizováno] [rok] do května [rok], o ukončení nájemního vztahu k [datum] (po uplynutí výpovědní doby) a o předání nebytového prostoru žalobci dne [datum]). Takto zjištěné skutečnosti vyplývající z provedených důkazů však soud I. stupně vyhodnotil nesprávně po stránce právní, ačkoli správně odcitoval § 2201 o. z., § 2302 o. z. a § 2991 o. z.

12. Soud I. stupně se řádně nezabýval výkladem bodu [číslo] nájemní smlouvy za použití bodu 1. 1. nájemní smlouvy, neboť správný výklad toho článku má přímý vliv na posouzení nároků, které žalobce svou žalobou uplatňoval. Z logického a gramatického výkladu bodu [číslo] se podává, že žalovaná poté, co provede rekonstrukci salónku v 1. p. na své náklady nebude hradit po dobu jednoho roku od skončení rekonstrukce nájemné a poté se zvýší základní nájemné (tj. ve výši [částka] měsíčně) o částku [anonymizována dvě slova] [spisová značka], tj. o [částka] měsíčně. Hrazení zvýšeného nájemného je tak vázáno jednak na provedení (ukončení) rekonstrukce salónku a jednak na uplynutí doby jednoho roku (kdy po tuto dobu mohla žalovaná salónek užívat bezplatně, což mělo vyvážit žalovanou vynaložené náklady na rekonstrukci). Žalovaná se proto nesprávně domnívá, že hrazení zvýšeného nájemného bylo vázáno na odsouhlasení provozu salónku oběma stranami formou dodatku. Tento výklad je chybný, neboť na souhlasu žalobce a žalované formou dodatku smlouvy bylo vázáno zahájení provozu salónku, nikoli však hrazení zvýšeného nájemného [částka] měsíčně. Jeho úhrada, resp. počátek hrazení zvýšeného nájemného nebylo podle výkladů sporného bodu nájemní smlouvy v žádné spojitosti s odsouhlasením zahájení provozu v něm. Ostatně takovýto výklad není ani logický, neboť jde na újmu pouze jedné smluvní strany. Pokud by hrazení zvýšeného nájemného bylo výlučně vázáno na jednání stran, v tomto případě žalované (když tato odmítla uzavřít dodatek), mohla by žalovaná v podstatě prostor salónku bezplatně užívat (vyjma pravidelné hostinské činnosti), což odporuje smyslu smlouvy o nájmu. Ostatně sama žalovaná si musela být vědoma toho, že takto ujednání nestojí, neboť i ohledně hrazení základního nájemného (stran pronájmu nebytových prostor specifikovaných v bodu 1. 1. smlouvy), bylo zahájení provozu těchto prostor vázáno na odsouhlasení provozní činnosti oběma smluvními stranami formou dodatku, k čemuž také nedošlo, a přesto žalovaná v souladu s nájemní smlouvou hradila pravidelně sjednané základní nájemné ve výši [částka].

13. Odvolací soud proto oproti soudu I. stupně dovodil, že žalovaná v souladu s bodem [číslo] smlouvy byla povinna hradit žalobci zvýšené nájemné počínaje uplynutím jednoho roku po ukončení rekonstrukce salónku. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno a ostatně žalovaná toto sama potvrdila a vyplynulo to i ze závěru soudu I. stupně a soudu odvolacího ve věci přezkumu oprávněnosti výpovědi z nájmu prostor sloužících k podnikání, že rekonstrukce salónku byla ukončena v [anonymizováno] [rok], neboť od [anonymizováno] [rok] počala žalovaná salónek provozovat (v rozporu se smlouvou), přináleží žalobci nárok na dlužné nájemné v souladu s § 2201 o. z. za použití § 2302 o. z., a to počínaje měsícem listopad [rok] (tj. uplynutím jednoho roku od ukončení rekonstrukce). V této souvislosti je neopodstatněná námitka žalované, že neuzavřela dodatek k nájemní smlouvě, jak bylo sjednáno, protože rekonstrukce nebyla dokončena, když odvolací soud připomíná, že to byla sama žalovaná, která počala od [anonymizováno] [rok] salónek provozovat, a tudíž lze vycházet ze závěru, že rekonstrukce salónku byla dokončena v [anonymizováno] [rok]. Jinými slovy řečeno, pokud by nedošlo k ukončení rekonstrukce salónku, těžko by jej žalovaná provozovala k hostinské činnosti. Jak ostatně naznal Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]„ pokud byly nejrůznější nedostatky a vady předmětu nájmu, které měly bránit jeho řádnému užívání v souladu s účelem nájmu a kvůli nimž nemohla být rekonstrukce salónku uvedena do stavu, který by umožnil jeho bezproblémové provozování, měla žalovaná uplatnit tomu odpovídající práva, např. nárok na slevu či snížení či prominutí nájemného, což neučinila, resp. za dané situace neměl být provoz salonku (pokud jeho stav odporoval bezpečnostním předpisům a ohrožoval zdraví návštěvníků) vůbec zahájen.“ Tato sdělovanou obranu žalované proto odvolací soud shledává účelovou, činěnou ve snaze vyhnout se úhradě žalované částky a pro souzenou věc navíc nepodstatnou.

14. Odvolací soud na základě vyložené úvahy rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. pod bodem a) až e) postupem podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a uložil žalované povinnost uhradit žalobci dlužné nájemné za období od [anonymizováno] [rok] (tj. rok po ukončení rekonstrukce) do března 2018 (tj. do ukončení nájemního vztahu), včetně sjednaného smluvního úroku z prodlení v bodu 2. 3. nájemní smlouvy, a to ve výši 0,05% denně z dlužné částky, neboť žalovaná se s úhradou nájemného za uvedené období dostala do prodlení podle § 1970 o. z, a to od data [datum] jak nárokoval žalobce (tedy nikoli od splatnosti toho kterého nájemného podle bodu 2. 2. nájemní smlouvy), neboť žalovaná se s úhradou nájemného za shora vymezené období dostala do prodlení podle § 1970 o. z.

15. Stran posouzení nároku za období od ukončení nájemního vztahu, tj. od dubna 2018 do [anonymizováno] [rok], odvolací soud sděluje, že ani v tomto případě soud I. stupně neposoudil nárok žalobce správně, když uzavřel, že žalobci nesvědčí ani nárok na vydání bezdůvodné obohacení, aniž by přesvědčivě a srozumitelně ve svém rozhodnutí uvedl, na základě čeho k takovému závěru dospěl. V této souvislosti odvolací soud připomíná, že podle § [číslo] odst. [anonymizováno], 2 o. z, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za někoho bylo plněno, co byl po právu plnit sám. Primárním definičním znakem bezdůvodného obohacení a předpokladem vzniku práva na jeho vydání je nabytí obohacení. Jako synonymum pojmu„ obohacení“ se užívá výraz„ majetkový prospěch“, což je odrazem úvahy, že obohacení ve smyslu § [číslo] musí mít majetkovou povahu, a být tak objektivně vyjádřitelné v penězích (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). [příjmení] vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení, musí být získáno na úkor jiné osoby. Judikatura tento definiční znak vykládá jako vznik majetkové újmy subjektu odlišného od obohaceného, která je příčinnou souvislostí spjata se vznikem řešeného obohacení (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). Ačkoli tedy obecně újma ochuzeného není rozhodující pro stanovení rozsahu restituční povinnosti obohaceného, je vznik alespoň minimální újmy zmiňován jako předpoklad utvoření závazku z bezdůvodného obohacení (aby tedy byla založena obligace ve smyslu § [číslo] a násl., musí na straně ochuzeného vzniknout určitá újma; pakliže taková újma existuje, není již pro stanovení rozsahu bezdůvodného obohacení určující její výše). Zjištění osoby, jejíž újma zapříčinila vznik majetkového prospěchu obohaceného, je důležité pro identifikaci subjektu legitimovaného k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení, neboť právě ten, kdo v příčinné souvislosti se vznikem bezdůvodného obohacení utrpěl újmu, se pokládá za ochuzeného, tj. nositele práva na vydání bezdůvodného obohacení (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Vzniká-li obohacení bez kauzální vazby na újmu jakéhokoli jiného subjektu, nemá žádná osoba právo na jeho vydání; takové obohacení není získáno na ničí úkor a obohacený si je může ponechat jako třebas morálně nezasloužený, ale z právního hlediska legitimní prospěch. Získání bezdůvodného obohacení má za následek, že obohaceného stíhá povinnost vydat ochuzenému, oč se na jeho úkor obohatil. Obecná klauzule bezdůvodného obohacení zakotvená v § [číslo] odst. [anonymizováno] váže vznik povinnosti k vydání majetkového prospěchu na absenci spravedlivého důvodu pro jeho získání na úkor jiného. Důvodová zpráva předestírá, že na to, zda je obohacení ospravedlněné, nelze usuzovat jen z existence nebo neexistence právního důvodu, ale i ze zásad slušnosti a zvyklostí soukromého života (viz komentář § 2991 o. z.; ASPI).

16. Odvolací soud s odkazem na vyložené předesílá, že pokud žalovaná předmětný salonek užívala nadále i poté, co nájemní vztah skončil k datu [datum], svědčí žalobci nárok z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2291 odst. 1 o. z. Je pak nepodstatné, zda žalovaná salonek užívala k provozování hostinské činnosti, či jej využívala jen jako šatnu pro zaměstnance, neboť rozhodné je, že po určité období salónek užívala sama (popř. prostřednictvím svých zaměstnanců) a znemožnila využívání (používání) salónku žalobci. Jestliže soud I. stupně při ústním jednání konaném dne [datum] vyjevil svůj názor, že je věc možné posoudit z titulu bezdůvodného obohacení, pak měl soud I. stupně také odpovídajícím způsobem procesně postupovat a žalobce poučit podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., tedy umožnit mu, aby případně doplnil rozhodná skutková tvrzení a označil důkazy týkající se této právní kvalifikace. Pokud tak neučinil, zbavil žalobce možnosti procesně reagovat na vzniklou situaci stojící na odlišném právním posouzení věci soudem I. stupně.

17. Odvolací soud však nesdílí úvahu žalobce, že na období následující po ukončení nájemním vztahu je možné aplikovat § 2295 o. z. za použití § 2311 o. z. tedy, že žalobce podle § 2295 o. z. má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu, a to až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá, neboť toto zákonné ustanovení se týká nájmu bytu na dobu určitou a nelze je analogicky využít i pro nájem prostor sloužícího k podnikání. Takovým postupem by došlo k extenzivnímu výkladu použití § 2295 o. z. i pro nájem prostor sloužících k podnikání, k čemuž ustanovení § 2311 o. z. nesměřuje. Úprava nájmu bytu je speciálně úzce vymezena a nelze ji extenzivně používat na jiný typ nájmu, leda výjimečně, právě za použití § 2311 o. z., tj. v uvedených případech. Toto zákonné ustanovení zásadně stanoví, že ustanovení o skončení nájmu bytu na dobu určitou se v případě nájmu prostor sloužících k podnikání použijí obdobně, přičemž z důvodové zprávy se nepodává, že by ustanovení § 2295 o. z. bylo možné aplikovat i v případě nájmu prostor sloužících k podnikání, když § 2311 o. z. výslovně odkazuje na § 2285 o. z., § 2208 o. z. a § 2209 o. z. Tedy podle názoru odvolacího soudu použití § 2295 o. z. v posuzovaném případě nepřichází v úvahu a je třeba použít zákonná ustanovení týkající se bezdůvodného obohacení.

18. Nesprávné právní posouzení věci soudem I. stupně vedlo k tomu, že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav vztahující se k nároku žalobce na plnění za období od dubna 2018 do [anonymizováno] [rok]. Pokud navíc soud I. stupně založil své rozhodnutí na závěru, že nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení není důvodný, aniž by dal žalobci možnost tento nárok prokázat, tedy nevyzval jej k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., nepostupoval správně.

19. Pokud tedy jde o rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku I. pod písm. f) až ai), odvolací soud shledal rozhodnutí soudu I. správné jen v části týkající se příslušenství. Jestliže nájemní vztah mezi účastníky řízení skončil dnem [datum], nemá žalobce po tomto datu nárok na smluvní úrok z prodlení, tj. úrok, který si účastníci sjednali v nájemní smlouvě. Obdobně odvolací soud hodnotil jako věcně správnou úvahu soudu I. stupně stran žalobcem požadovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky (35x [anonymizována dvě slova]) Kč, neboť v posuzovaném případě nešlo o právní vztah mezi podnikateli, jak stanoví § 3 vyhl. č. 351/2013 Sb., protože žalobce není podnikatelem (nedisponuje živnostenským oprávněním) a pronájmem uvedených prostor neprovozoval podnikatelskou činnost, nýbrž tím realizoval správu svého majetku, jež samozřejmě může vést i ke generování zisku (aniž by šlo o podnikatelskou činnost).

20. Z výše uvedených důvodů odvolací soud shledal napadený rozsudek ve výroku I. pod písmeny f) až ai) v části týkající se příslušenství věcně správným, a proto jej postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Naopak v části výroku I. pod písmeny f) až ai) týkající se jistiny odvolací soud shledal, že řízení před soudem I. stupně bylo postiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava, rovněž věc vyžaduje doplnění dokazování, přičemž k nároku z titulu bezdůvodného obohacení nebylo provedeno dostatečné dokazování (§ 213 odst. 4 část věty za středníkem o. s. ř.), proto odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. uvedeném rozsahu zrušil (§ 219a odst. 1 písm. a/, odst. 2 o. s. ř.) a věc mu podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.

21. Na soudu I. stupně v dalším řízení především bude, aby za použití § 118a odst. 1 o. s. ř. si ujasnil, v jakém konkrétním období žalovaná salónek reálně užívala (a to i prostřednictvím jí uložených věcí či věcí jejích zaměstnanců), a aby postupem podle § 118a odst. 3 o. s. ř. žalobce vyzval k označení důkazů k prokázání jím vymezené doby užívání salónku žalovanou, a také k tomu, aby označil důkazy, že částka, kterou měsíčně za užívání salonku požaduje, odpovídá částkám obvyklým v daném místě a čase za užívání (nájem) obdobného prostoru. Současně žalobce poučí o následcích nesplnění dané výzvy v podobě neunesení břemene tvrzení/břemene důkazního.

22. Na podkladě provedeného dokazování zjištěný skutkový základ věci podrobí soud I. stupně přesvědčivé právní kvalifikaci, která poté vyústí v nové rozhodnutí. Bude-li mít konečné rozhodnutí opět povahu rozsudku, postará se soud I. stupně, aby jeho odůvodnění přesvědčilo o správnosti rozsudečných výroků, a aby mělo všechny náležitosti předvídané § 157 odst. 2 o. s. ř.

23. V konečném rozhodnutí soud I. stupně také znovu rozhodne o nákladech řízení, včetně řízení odvolacího (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).