o zaplacení 119 779 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. srpna 2024, č. j. 39 C 186/2021-187,

1. Rozsudkem ze dne 12. 8. 2024 soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 119 779 Kč s příslušenstvím ve výroku specifikovaným (výrok I), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 82 522 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok II) a uložil žalobci povinnost zaplatit vedlejšímu účastníků náhradu nákladů ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal proti žalované náhrady za ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti v žalované výši, za dobu od 1. 7. 2018 do 20. 3. 2019, s tvrzením, že tato pracovní neschopnost byla zapříčiněna pracovním úrazem ze dne 22. 2. 2018.

3. Po vymezení žalobních tvrzení a obrany žalované soud prvního stupně uvedl, jaká skutková zjištění učinil z provedených listinných důkazů, výslechu svědků a znaleckého posudku a z hlediska skutkového stavu věci vzal za prokázané následující skutečnosti: žalobce byl u žalované zaměstnán v období od 11. 4. 2017 do 31. 3. 2018, přičemž dne 22. 3. 2018 při plnění pracovních úkolů natahování plachty kontejneru utrpěl úraz, když spadl z výšky cca 30 - 40 cm na záda a následně se udeřil do temene hlavy. U žalobce došlo ke zhmoždění bederní páteře, k natažení krční páteře při prudkém flekčním pohybu hlavy, a ke zhmoždění zátylku s drobnou tržnou rankou. Svojí povahou se jednalo o lehký úraz. Pracovní neschopnost v souvislosti s pracovním úrazem trvala nejdéle do 16. 5. 2018.

4. Na zjištěný skutkový stav soud prvního stupně aplikoval ust. § 269 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“), a připomněl předpoklady odpovědnosti žalované jako zaměstnavatele za škodu vzniklou žalobci jako zaměstnanci pracovním úrazem, kterými jsou existence pracovního úrazu, vznik škody a příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody. Na základě provedených důkazů soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, protože v řízení bylo prokázáno, že pracovní úraz žalobce byl lehký a pracovní neschopnost žalobce v příčinné souvislosti s pracovním úrazem byla nejdéle do 16. 5. 2018. Nebyly tak splněny předpoklady odpovědnosti žalované za škodu podle § 269 a násl. zákoníku práce. Proto žalobu zamítl.

5. Procesně neúspěšnému žalobci uložil podle § 142 odst. 1 o. s. ř. povinnost zaplatit žalované a vedlejšímu účastníku náhradu nákladů řízení.

6. Proti rozsudku podal přípustné a včasné odvolání žalobce. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že utrpěl lehký pracovní úraz. Tento závěr je v rozporu s obsahem lékařských zpráv o zdravotním stavu žalobce a následném léčení minimálně po dobu trvající pracovní neschopnosti. Žalobce se v souvislosti s úrazem léčil, a dosud léčí, na neurologii, chirurgii a urologii, opakovaně byl hospitalizován. Vytýkal soudu prvního stupně, že vycházel bez výhrad ze závěrů znalce, který však nelogicky přehlížel obsah následných lékařských zpráv, které dokládají, že zdravotní stav žalobce se po hospitalizaci nezlepšil. Na doporučení odborného lékaře byla prodlužována jeho pracovní neschopnost, přičemž ošetřující lékařka potvrdila, že pracovní neschopnost trvala po celou dobu pro zranění způsobená pracovním úrazem. Výslech znalce pak není relevantním důkazem pro vady záznamu protokolu o jednání. Podle žalobce nesprávné právní posouzení věci spočívá i v nesprávné aplikaci příslušných ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., ve znění platném od 11. 11. 2017. Žalobce má za to, že rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti vydávané praktickým ošetřujícím lékařem zaměstnance je rozhodnutím sui generis, které s ohledem na právní úpravu zákona č. 373/2011 Sb. je právně závazné i pro soud a může podléhat přezkumu pouze v příslušném správním řízení. Žalovaná pak po celou dobu trvání pracovní neschopnosti žalobce žádným způsobem pracovní neschopnost nezpochybňovala, nezajímala se o zdravotní stav žalobce ani o oprávněnost trvání pracovní neschopnosti. Žalobce dále vytýkal napadenému rozsudku nepřezkoumatelnost, jelikož soudem učiněné skutkové závěry ve vztahu ke znaleckému posudku vychází z písemného protokolu o jednání konaném dne [datum], který ale není řádným protokolem o jednání zachycujícím podstatný průběh jednání. Soud prvního stupně neodstranil nedostatky v protokolu, čímž zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobce nesouhlasil ani s rozhodnutím o nákladech řízení. Vytýkal soudu prvního stupně, že nezohlednil širší okolnosti sporu včetně okolností na straně žalobce, který je nemajetný, je osobou požívající invalidní důchod, vedle důchodu má jen velmi omezený příjem z pracovního poměru, a navíc je v insolvenčním řízení. Žalobu podával v dobré víře v oprávněnost nároku. Rovněž měl za to, že soud přiznal náhradu nákladů i za úkony, které nebyly účelné. Žalobce navrhl, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. V doplnění odvolání žalobce uvedl, že se dne 19. 11. 2024 podrobil novému vyšetření páteře, přičemž je přesvědčen, že zjištěná fraktura obratlového těla L3 vznikla právě při pracovním úrazu. Pokud byla prováděna magnetická rezonance v říjnu 2019, došlo podle žalobce k nesprávné interpretaci výsledků tohoto vyšetření v důsledku lidského selhání či omylu nebo v důsledku nižší rozlišovací kvality přístroje. Žalobce navrhl doplnit dokazování nově předloženými lékařskými zprávami a znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví - neurologie, který by případ žalobce znovu posoudil, když podle žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] není objektivně odborně schopen podat znalecký posudek.

8. Žalovaná se vyjádřila k odvolání žalobce tak, že považuje napadený rozsudek za věcně správný, a odvolací argumentaci žalobce za nedůvodnou. Žalobce staví své vlastní závěry nad znalecké zkoumání, aniž by měl pro takový přístup oporu v provedeném dokazování. Nesouhlasí s tvrzením žalobce, že se znalec přiklonil na stranu žalované, poukázala na to, že znalec viděl celý pád na videozáznamu. Znalec měl k dispozici lékařské zprávy, řadu z nich si sám vyžádal. Žalovaná nesouhlasí s tvrzením žalobce, že došlo zjevně k rozdílnému posouzení zdravotního stavu žalobce znalcem v rozporu s obsahem lékařských zpráv ošetřujících lékařů žalobce. Revizního znaleckého posudku nebylo třeba, jediným důvodem pro takový postup, který byl uveden, byl nesouhlas žalobce s výsledky provedeného znaleckého posudku. Nedůvodné jsou i námitky proti protokolu o jednání ze dne [datum], neboť rozhodnutí soudu nevychází z protokolu o jednání. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu se neposuzuje podle kvality protokolu o jednání, ale podle kvality odůvodnění rozsudku. Podle žalované byl znalecký posudek zcela úplný a jeho závěry znalec při svém výslechu toliko potvrdil. Žalovaná považovala za správné i rozhodnutí o nákladech řízení. Poukázala na to, že žalobce opakovaně vyzývala k doložení lékařských zpráv, což nikdy neučinil, ani se o to nepokusil. Svůj nárok raději zkusil po letech zažalovat s vidinou toho, že pokud neuspěje, budou mu náklady odpuštěny. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek soudu prvního stupně a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Vedlejší účastník na straně žalované navrhl, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek.

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a shledal, že odvolání žalobce proti meritornímu rozhodnutí není opodstatněné. Odvolací soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti vedlejšího účastníka na straně žalované, který se z jednání omluvil a výslovně souhlasil s tím, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti.

11. Podle § 269 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

12. Soud prvního stupně si pro rozhodnutí ve věci opatřil důkazy v potřebném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.), a jeho skutková zjištění jsou správná. Soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav věci je tak způsobilým podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu.

13. Předně byl v řízení správně zjištěn úrazový děj. Soud prvního stupně vyslechl svědky pracovního úrazu, spolupracovníky žalobce [jméno FO] a [jméno FO], zásadním důkazem je však videozáznam z průmyslové kamery zachycující průběh úrazového děje, z něhož jednoznačně vyplývá, že žalobce upadl na záda a následně se udeřil do temene hlavy. Ostatně takto je úraz popsán i v záznamu o úrazu ze dne [datum], který žalobce podepsal. A shodně tak uváděl sám žalobce i při vyšetření ve [ústav] dne [datum], tedy v den pracovního úrazu. Pokud jde o výšku, z níž žalobce spadl, záznamem o úrazu i videozáznamem je prokázáno, že žalobce nespadl z výšky 2 metrů, jak tvrdil, ale z výšky menší, cca 30 až 40 cm. Mechanismu úrazu pak odpovídají zdravotní následky, které znalec charakterizoval jako lehký úraz.

14. K posouzení otázky, zda k pracovní neschopnosti žalobce v období od 1. 7. 2018 do 20. 3. 2019 došlo v důsledku pracovního úrazu ze dne [datum], soud prvního stupně správně ustanovil znalce, neboť se jedná o otázku odbornou, k níž je třeba odborných znalostí (§ 127 odst. 1 o. s. ř.). Ustanovený znalec [tituly před jménem] [jméno FO] je znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání a posudkové lékařství. Jde tedy o znalce, který disponuje odborností příslušnou pro zodpovězení výše uvedené otázky. Znalec měl k dispozici soudní spis, včetně videozáznamu, výpis ze zdravotnické dokumentace žalobce i výpis z dokumentace sociálního zabezpečení, měl tedy k dispozici i zprávy z ortopedie, neurologie a urologie až do roku 2022 (viz bod 1.3. znaleckého posudku). Písemně podaný znalecký posudek je srozumitelný a přesvědčivý, obsahuje odpovědi na všechny soudem položené otázky a logickým a vyčerpávajícím způsobem jsou v něm zdůvodněny všechny závěry znalce, které vychází z podkladů, jež si znalec opatřil. Odvolací soud nemá žádné pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku. Soud znalce rovněž vyslechl k odstranění případných nejasností ze strany žalobce. Znalec přesvědčivě zdůvodnil, proč nebylo třeba provést vyšetření žalobce, a sice z toho důvodu, že v listopadu 2020 byl žalobce účastníkem vážné dopravní nehody, při které došlo k otřesu mozku a dekompenzaci chronických páteřních potíží. Rovněž vysvětlil, že k závěru, že žalobce trpí chronickým páteřním onemocněním, dospěl na podkladě lékařských zpráv z chirurgie a neurologie, včetně zobrazovacích metod, které měl k dispozici. S ohledem na skutečnost, že mechanismus úrazu byl jednoznačný, rovněž jednoznačné byly lékařské zprávy, a byly ve vzájemném souladu, znalec pro své závěry nepotřeboval lékařskou dokumentaci žalobce před rokem 2017.

15. Soud prvního stupně nepochybil, pokud při posouzení věci vycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], vypracovaného pro účely tohoto řízení, a pokud nevyhověl návrhu žalobce a neustanovil revizního znalce. Nesouhlas žalobce se závěry znaleckého posudku, které nekonvenují jeho žalobnímu požadavku, není důvodem pro ustanovení revizního znalce.

16. Tímto důvodem nejsou ani lékařské zprávy ze dne 19. 9. 2024, 3. 12. 2024 a 3. 1. 2025 předložené žalobcem v odvolacím řízení. Z těchto zpráv vyplývá jen tolik, že oproti vyšetření magnetickou rezonancí 9. 10. 2019 byl zjištěn stav po kompresivní fraktuře obratlového těla L3 staršího data. Nikoliv však to, kdy k takové zlomenině mělo dojít, a že k ní došlo právě při pracovním úrazu dne [datum]. Tvrzení žalobce o chybné diagnostice v říjnu 2019 jsou spekulativní, nadto žalobce opomněl zmínit, že v listopadu 2020 utrpěl úraz při závažné autonehodě, při němž došlo mimo jiné k postižení páteře. Soudní znalec k tomu při svém výslechu uvedl, že s ohledem na utrpěné postižení při dopravní nehodě nelze oddiferencovat to, co bylo v roce 2018 jako následek úrazu a co bylo v roce 2020 jako následek nehody. Výše označené lékařské zprávy proto nepřesvědčily odvolací soud o potřebě doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví – neurologie a tento návrh na doplnění dokazování, jakož i návrh na doplnění dokazování lékařskými zprávami ze dne 19. 9. 2024, 3. 12. 2024 a 3. 1. 2025, zamítl pro nadbytečnost, neboť jimi nebyl zpochybněn již zjištěný skutkový stav věci.

17. Pokud se žalobce dovolával rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti vydané jeho praktickou lékařkou, je třeba říci, že takové rozhodnutí nemá váhu znaleckého posudku. Odvolací soud nehodlá znevažovat odbornost praktické lékařky, rovněž nelze pominout, že znalecký posudek je jen jedním z důkazních prostředků, avšak v posuzované věci je na místě přiklonit se k závěrům znalce, neboť ten přesvědčivě odůvodnil svůj závěr, proč nesouhlasí s praktickou lékařkou žalobce, že celá pracovní neschopnost byla pro následky pracovního úrazu (viz strana 11 znaleckého posudku). Znalec při svém výslechu poukázal na řadu chorob, kterými žalobce trpěl, a které podmiňovaly dočasnou pracovní neschopnost, přičemž žádná z nich nesouvisela s pracovním úrazem. Naopak znalec souhlasil se závěry odborných lékařů, kteří hodnotili poranění žalobce při pracovním úrazu jako lehké.

18. Nedůvodná je i námitka, že pro vady protokolu o jednání ze dne [datum], při němž byl vyslechnut znalec, je řízení zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jednak napadené rozhodnutí není založeno na protokolu o jednání, jednak soud prvního stupně vycházel, jak je patrné z bodu 22 odůvodnění napadeného rozsudku, z písemně podaného znaleckého posudku, který znalec stvrdil svým výslechem. Žádné nové skutečnosti tedy výslech znalce nepřinesl a podaný písemný znalecký posudek zpochybněn nebyl. Odvolací soud pak shledal zaznamenaný výslech znalce v protokolu o jednání ze dne [datum] srozumitelným, případná „vytečkovaná“ místa jsou v řadě případů způsobena tím, že si osoby přítomné u jednání vstupovaly do řeči.

19. Lze uzavřít, že soud prvního stupně posoudil věc správně i po právní stránce a své rozhodnutí odůvodnil způsobem předpokládaným v ust. § 157 odst. 2 o. s. ř.

20. Z výše uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé I podle § 219 o. s. ř., jelikož je věcně správný.

21. Pokud jde o nákladové výroky II a III, odvolací soud shledal opodstatněnou námitku žalobce, že soud prvního stupně se nevypořádal s jeho argumentací pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř. pro případ nevyhovění žalobě.

22. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

23. Za důvody zvláštního zřetele hodné se považují takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého (zvažováno může být i jen částečné nepřiznání těchto nákladů). Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Musí jít o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Porovnání dopadu uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení do majetkových sfér účastníků může mít z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. vliv pouze tehdy, přistupují-li ke skutečnosti, že by jejich přiznání přivodilo jednomu účastníku větší újmu než účastníku druhému, okolnosti další (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1529/2017).

24. V posuzované věci nelze přehlédnout, že výdělkové a majetkové poměry žalobce jsou nepříznivé. Žalobci byl již před podáním žaloby, pro účely podání žaloby, ustanoven zástupce z řad advokátů, usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 3. 3. 2021, č. j. [spisová značka]. Bylo zjištěno, že žalobce žije sám ve vypůjčené chatě, jeho jediným příjmem je invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 6 552 Kč měsíčně, je veden na Úřadu práce [adresa] od května 2019, soudem mu byla stanovena vyživovací povinnost ve výši 2 000 Kč měsíčně vůči jeho dceři narozené v roce [Anonymizováno]. Jediným majetkem větší hodnoty je osobní vozidlo [název] z roku 1998. Žalobce nemá žádné nemovitosti, nepobíral žádné dávky sociální podpory ani dávky pomoci v hmotné nouzi. Podle sdělení právní zástupkyně žalobce se oproti roku 2021 poměry žalobce změnily jen tak, že výše jeho invalidního důchodu činí 10 000 Kč měsíčně, žalobce si opatřuje příjem ze zaměstnání, který činí 10 000 Kč měsíčně, výše výživného na nezletilé dítě činí 3 000 Kč měsíčně, žalobce je v insolvenčním řízení, bylo mu povoleno oddlužení, jinak stále žije v propůjčené chatě. V těchto nepříznivých majetkových a výdělkových poměrech spatřuje odvolací soud důvody hodné zvláštního zřetele pro odepření náhrady nákladů řízení procesně úspěšné žalované a vedlejšímu účastníku na straně žalované. Je zjevné, že žalobce je omezen v možnosti opatřit si finanční prostředky pracovním poměrem nebo podnikáním a uložená povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů ve výši 82 522 Kč a vedlejšímu účastníkovi ve výši 600 Kč, celkem tedy 83 122 Kč, je nad jeho možnosti a do jeho poměrů zasahuje výrazně negativním způsobem. Žalovaná i vedlejší účastník jsou kapitálové společnosti, po nichž je pak podle odvolacího soudu možné spravedlivě požadovat, aby náklady tohoto řízení nesly ze svého. Odvolací soud nepřehlédl námitku žalované, doloženou rovněž listinami, že žalovaná i vedlejší účastník se snažili již před zahájením řízení řešit nárok žalobce, když jej vyzývali k podání příslušných lékařských zpráv, žalobce ale žádné zprávy nedodal. Okolnosti vedoucí k soudnímu uplatnění nároku, které lze klást k tíži žalobce, však podle názoru odvolací soudu nepřeváží jeho nepříznivé majetkové a výdělkové poměry.

25. Z uvedených důvodů odvolací soud změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v nákladových výrocích II a III tak, že žalované a vedlejšímu účastníkovi se nepřiznává náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně.

26. Ze shodných důvodů odvolací soud nepřiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 224 odst. 1, § 150 o. s. ř.).

27. O nákladech odvolacího řízení mezi žalobcem a vedlejším účastníkem bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario za situace, kdy vedlejšímu účastníku prokazatelně žádné náklady nevznikly.