o vyloučení nemovitých věcí z exekuce, k odvolání žalované proti rozsudku pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Rozsudkem pro uznání ze dne [datum] soud I. stupně rozhodl tak, že z exekuce prodejem nemovitých věcí, vedené oprávněným [příjmení] – [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [IČO] proti povinnému u [exekutorský úřad] [okres], soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka], se vylučují následující nemovité věci:

– byt [číslo] vymezený a umístěný v budově [část obce], [adresa] ([list vlastnictví] – typ jednotky – obč. z.). – v bytovém domě, stojícím na pozemku parc. [číslo] ideální společný podíl o velikosti [číslo] na společných částech nemovitosti – pozemku parc. [číslo] jehož součástí je byt. dům [část obce] č. p. [anonymizováno], pozemku parc. [číslo] o výměře 376 m² – ostatní plocha, vše zapsáno na [list vlastnictví] a na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], pro [územní celek], [katastrální uzemí];

– pozemek parc. [číslo] o výměře 18 m² – ostatní plocha, pozemek parc. [číslo] o výměře 18 m² – ostatní plocha, vše zapsáno na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], pro [územní celek], [katastrální uzemí] (I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (II.).

2. Soud I. stupně rozhodoval k návrhu žalobce na vyloučení shora označených nemovitých věcí z exekuce s odůvodněním, že soudní exekutor [exekutorský úřad] [okres] JUDr. [jméno] [příjmení] pověřený vedením exekuce na základě pravomocného a vykonatelného exekučního titulu – rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, č. j. [číslo jednací] z [datum rozhodnutí] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, č. j. [číslo jednací] z [datum rozhodnutí] v exekuční věci oprávněného – žalované proti povinnému- [právnická osoba] ([IČO]), o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím rozhodl o provedení elektronické dražby nemovitých věcí povinného tak, že dne [datum] vydal blíže specifikované dražební vyhlášky, kterými nařídil elektronickou dražbu nemovitých věcí povinného a jejich příslušenství ve vlastnictví povinného, tj. bytu [číslo] včetně spoluvlastnického podílu specifikovaného ve výroku I., když byt se nachází v 1. nadzemním podlaží budovy [adresa] k. ú. [část obce] (jednotka se skládá ze 13 místností a dvou chodeb blíže specifikovaných), přitom k bytu náleží do výlučného užívání blíže specifikovaný dvorek, terasa, sklad, předzahrádka a sklepní kóje A1.1 umístěná v podzemním podlaží budovy; dále nařídil elektronickou dražbu ve vztahu k pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], blíže specifikovaném ve výroku I. rozsudku. Dle tvrzení žalobce soudní exekutor nebyl oprávněn tyto nemovité věci prodat, neboť povinný není jejich vlastníkem, žalobce tvrdil své výlučné vlastnictví těchto blíže specifikovaných nemovitých věcí ve výroku I., když [datum] uzavřel jako kupující s povinným jako prodávajícím kupní smlouvu ohledně jednotky [číslo] ve vztahu k pozemku dovozoval žalobce nabytí vlastnictví darem povinného; proto se domáhá vyloučení blíže specifikovaných nemovitých věcí z exekuce.

3. Soud I. stupně vyzval žalovanou usnesením dle § 114b o. s. ř. (doručeným do datové schránky žalované [datum]) k podání kvalifikovaného vyjádření ve třicetidenní lhůtě s uvedením rozhodujících skutečností, na nichž žalovaná staví svoji obranu včetně připojení listinných důkazů; žalovaná se ve lhůtě nevyjádřila, nesdělila, jaký vážný důvod jí v tom brání. Podle závěru soudu I. stupně lze ve věci uzavřít a schválit smír, s odkazem na ustanovení § 114b ve spojení s ustanovením § 153a odst. 1 o. s. ř. shledal naplnění podmínek pro vydání rozsudku pro uznání. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a uložil povinnost žalované zaplatit žalobci [částka], a to s odkazem na vyhlášku č. 254/2015 Sb. a § 151 odst. 3 o. s. ř. (s přihlédnutím k jednomu úkonu účastníka – podání žaloby), po připočtení soudního poplatku [částka] tak vyčíslil náklady částkou [částka].

4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání s odůvodněním, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání se zřetelem k ustanovení § 114b ve spojení s ustanovením § 153a o. s. ř., nebyla naplněna fikce uznání nároku, když v uvedené věci nelze uzavřít a schválit smír. Poukazovala na to, že již samotná žaloba vykazuje vady a že žalobní tvrzení si vzájemně odporují, v tomto směru je žaloba vnitřně rozporná a nesrozumitelná, soud se přitom nepokusil o odstranění vad žaloby. Žalobce na jedné straně tvrdil, že je výlučným vlastníkem blíže specifikovaných nemovitostí dle kupní smlouvy z [datum] uzavřené s povinnou, současně uváděl, že návrh na vklad jeho vlastnického práva do katastru nemovitostí byl zamítnut, pokud druhou nemovitost (pozemek) měl žalobce nabýt darem od povinné, a tento dar měl slíben, dosud povinná dar neučinila. Dle odvolatelky je vydání rozsudku pro uznání ve věci, ve které nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.), v rozporu s právními předpisy kogentní povahy ([spisová značka]), s ohledem na zjevnou nedůvodnost žaloby dovozovala žalovaná nemožnost vydání rozsudku pro uznání ([spisová značka]), rovněž žalovaná popírala výlučné vlastnictví nemovitostí žalobcem, sám žalobce nepopírá, že nenabyl vlastnictví vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí. Tato skutečnost sama o sobě vylučuje vyhovění nároku žalobce; s ohledem na nesrozumitelnost a vadnost žaloby neměla být vůbec vydána kvalifikovaná výzva dle § 114b o. s. ř., žaloba je zřejmě motivována postojem žalobce oddálit prodej nemovitostí v dražbě. Obě nemovitosti jsou ve vlastnictví povinné, tj. osoby odlišné od účastníků, která je v důsledku inhibitoria v rámci vedené exekuce omezena v dispozicích se svým majetkem. I se zřetelem k ustanovení § 44a ex. ř., dle kterého nesmí povinný po doručení vyrozumění exekutorem nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů (vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních potřeb svých i osob, ke kterým má vyživovací povinnost a udržování správy majetku), bylo by právní jednání, kterým povinný poruší tuto povinnost neplatným, i tato okolnost vylučuje, aby věc byla vyřešena smírem, neboť toto by bylo v rozporu s hmotným právem, vyřešení věci podle hmotného práva není v dispozici účastníků, ani jeden z účastníků není oprávněn nakládat či disponovat s nemovitostmi, které jsou ve vlastnictví povinné a současně v režimu inhibitoria nastoleného exekucí. Žalovaná poukázala na skutečnost, že žalobce je vlastníkem podílu o velikosti 50 % v povinné a současně je žalobce jedním ze dvou jednatelů povinné, kdy žalovaná vedla s povinnou od roku [rok] spor u Obvodního soudu pro Prahu 9 o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím ([spisová značka]), žalovaná byla ve sporu úspěšná (před obecnými soudy i před Ústavním soudem), povinná se přitom v průběhu sporu pokusila převést nemovitost 1 za nápadně nevýhodných podmínek (za nepřiměřeně nízkou cenu [částka]) na žalobce, a to kupní smlouvou, které se dovolává žalobce, tomuto účelovému jednání bylo zabráněno předběžným opatřením vydaným k návrhu žalované (č. j. [číslo jednací]), obdobná snaha o vyvedení nemovitosti z majetku povinné výrazně pod cenou byla uskutečněna ve vztahu k bytové jednotce [číslo] v témže domě; z tohoto je zřejmé, že žalobce se snaží opakovaně převést majetek z povinné na svoji osobu tak, aby se povinná vyhnula budoucí exekuci a nucenému splnění závazku. Kromě nepřípustného formalistického přístupu soudu I. stupně spočívajícím ve vydání rozsudku pro uznání poukazovala žalovaná i na nepříznivou situaci ve vztahu k doručování datových zpráv (ve vztahu k doručování žaloby a kvalifikované výzvy) s ohledem na administrativní potíže související s pandemickou situací Covid-19. S ohledem na nesprávnost napadeného rozhodnutí navrhla žalovaná jej zrušit.

5. K odvolání žalované se vyjádřil žalobce, který se ztotožňoval se závěry prvostupňového rozsudku pro uznání; dle žalobce byly splněny podmínky pro vydání kvalifikované výzvy a na základě fikce uznání i podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. Žalobce opětovně zdůraznil, že je výlučným vlastníkem blíže specifikovaných nemovitostí, které nabyl od povinného do výlučného vlastnictví, přestože návrh na vklad vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí k blíže specifikovaným nemovitostem byl dne [datum] zamítnut z důvodu předběžného opatření nařízeného usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9, č. j. [číslo jednací] (povinnému uložen zákaz dispozice s předmětnými nemovitostmi); žalobce dovozoval, že ke vkladu jeho vlastnického práva nedošlo„ pouze“ z důvodu nařízeného předběžného opatření. Navrhl napadené usnesení proto potvrdit.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek pro uznání podle § 212 a § 212a odst. 4 ve spojení s ustanovením § 205b a § 153a o. s. ř. a § 114b o. s. ř. a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované je opodstatněné.

7. U odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, 153b), kdy dle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. žalovaná správně namítá nesplnění podmínek pro využití institutu, kterým je rozsudek pro uznání.

8. Lze přisvědčit odvolatelce, že ze samotného znění žaloby se podávají rozpory ve skutkových tvrzeních žalobce, který se domáhá vyloučení blíže specifikovaných věcí z exekuce prodejem nemovitých věcí vedené oprávněným (žalovanou) proti povinnému [právnická osoba], [IČO], v samotné žalobě se žalobce označuje za vlastníka blíže specifikovaných nemovitostí, tj. bytu [číslo] v budově [část obce], [adresa] včetně blíže specifikovaného id. spoluvlastnického podílu na společných částech nemovitosti a specifikovaného pozemku, k. ú. [část obce] a dále pozemku parc. [číslo] rovněž k. ú. [část obce], kdy jako nabývací titul k těmto předmětným nemovitostem uvádí kupní smlouvu uzavřenou se společností [právnická osoba] (nyní povinným v exekučním řízení), když smlouva měla být uzavřena [datum], žalobce jako kupující měl nabýt uvedené nemovitosti od prodávajícího (nyní povinného v exekučním řízení), přitom současně uvádí žalobce v žalobě, že katastrální úřad nevyhověl návrhu na povolení vkladu vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí, a to v rozhodnutí [číslo jednací], sám připouští, že na základě kupní smlouvy vlastnické právo nenabyl; pokud se jedná o nabytí pozemku parc. [číslo] žalobce v žalobě (a shodně ve vyjádření k odvolání) pouze poukazoval na dlouhodobý příslib povinného (jako dárce) uvedený pozemek žalobci darovat; sám tedy připouští, že darováním (ani jiným způsobem) tyto nemovitosti nenabyl.

9. Lze proto přisvědčit žalované, že v samotných skutkových tvrzeních žaloby jsou evidentní rozpory, které měly vést soud I. stupně k postupu dle § 43 odst. 2 o. s. ř. a vyzvání žalobce k odstranění vad žaloby; teprve za předpokladu, že z perfektních a konkrétních srozumitelných žalobních tvrzení vyplývá hmotněprávní opodstatněnost nároku a skutečnost, že by to vyžadovala povaha věci nebo okolnosti případu, bylo by možno žalovaného vyzvat k podání kvalifikovaného vyjádření na základě kvalifikované výzvy soudu včetně poučení o nepříznivých následcích nereagování na kvalifikovanou výzvu v soudem stanovené lhůtě; v tomto případě však podmínky pro vydání kvalifikované výzvy, jak správně uvádí odvolatelka, nenastaly. V souladu s konstantní judikaturou ([spisová značka], [spisová značka] i [spisová značka]), nebylo možno pro nedostatek podmínek řízení (spočívajících ve vadách žaloby a její neprojednatelnosti) vydat kvalifikovanou výzvu, a po nereagování žalovaného na tuto výzvu dospět k závěru, že nastala fikce uznání nároku se zřetelem k § 114b odst. 5 ve spojení s § 153a o. s. ř. Fikce uznání nároku ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. se nemůže uplatnit a ve věci samé být rozhodnuto rozsudkem pro uznání, jestliže žaloba trpí takovými vadami, které brání pokračování v řízení. Již z tohoto důvodu nebyl správný procesní postup soudu I. stupně, pokud vydal dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] kvalifikovanou výzvu a tuto doručil žalované dne [datum] a poté v důsledku nereagování žalované na tuto výzvu rozhodl ve věci [datum] rozsudkem pro uznání.

10. Již sama o sobě tato skutečnost vedla odvolací soud k závěru o nesprávnosti procesního postupu soudu I. stupně. K důvodům pro změnu přistupuje i ta skutečnost, že povaha věci, kterou je vyloučení věci z exekuce, neumožňuje vydání rozsudku pro uznání; v tomto případě se jedná o spor, ve kterém nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.) pro rozpor s kogentními předpisy; ani z tohoto důvodu nebylo možno rozhodnout rozsudkem pro uznání dle § 153a odst. 3 o. s. ř.

11. Soud I. stupně opominul současnou hmotněprávní úpravu, vydal rozhodnutí rozporné s kogentní úpravou. Vyloučení věci z exekuce je konstitutivním rozhodnutím, které vydá soud po provedeném dokazování, kdy při splnění zákonem stanovených předpokladů tak soud rozhodnutím zasáhne do předchozí úřední činnosti soudního exekutora, který v případě movitých věcí sepíše movité věci či provede výkon rozhodnutí prodejem nemovitých věcí; pokud osoba, která uplatňuje vlastnické právo k věcem postiženým exekutorem tvrdí své vlastnické právo, je oprávněna podat návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu (§ 68 odst. 1 ex. ř. ve stanovené lhůtě) či podat žalobu o vyloučení věci z exekuce ve smyslu § 267 o. s. ř., kdy tato osoba uplatňuje svůj návrh vůči oprávněnému, a to v řízení podle části třetí o. s. ř. O právu k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí (exekuci) je rozhodováno v řádném řízení po provedení dokazování a je na účastníkovi /na žalobci/, aby ve vztahu ke svým tvrzením ohledně vlastnického práva splnil povinnost tvrzení a povinnost důkazní. Ze samotné povahy věci tak vyplývá, že o excindační žalobě nelze rozhodnout rozsudkem pro uznání, jak nesprávně učinil soud I. stupně. Odvolací soud se rovněž připojuje k dalším odvolacím námitkám žalované, a to i ve vztahu k účinkům inhibitoria v průběhu exekuce, s výjimkou tvrzeného personálního propojení žalobce s firmou povinné, kdy ve vztahu k důvodnosti či nedůvodnosti institutu rozsudku pro uznání se takové námitky neuplatní, byť se z tvrzení žalované podává, že k převodu předmětné nemovitosti nedošlo s ohledem na účinky předběžného opatření vydaného k návrhu žalované ([spisová značka] Obvodním soudem pro Prahu 9).

12. Pokud žalovaná poukazovala na dopady koronavirové situace a pandemie [anonymizováno] na přístup do datové schránky žalovanou, nejedná se o rozhodné námitky; případné nedostatky v obsluhování datové schránky žalovanou v době epidemie a interní záležitosti spojené s doručováním a přihlašováním oprávněných osob žalované do datové schránky vychází ze zákonné úpravy provedené zákonem č. 300/2008 Sb., kdy za dodržování povinnosti dle citovaného předpisu odpovídá právnická osoba; vzhledem k tomu, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, však tato argumentace žalované nemá dopad na rozhodnutí ve věci.

13. Z důvodů shora uvedených odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že rozsudek pro uznání se nevydává (§ 220 o. s. ř.); ve věci tak bude prováděno dokazování v dalším řízení.