o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení [anonymizováno] výši 8,25 % z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované písemně se omluvit žalobkyni doporučeným, datovaným, oprávněnou úřední osobou podepsaným a otiskem úředního razítka opatřeným dopisem [anonymizováno] znění specifikovaném [anonymizováno] výroku rozsudku (výrok II.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení [anonymizováno] výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované odškodnění nemajetkové újmy, která jí měla vzniknout nezákonným [anonymizována tři slova] věci údajného [anonymizována tři slova] [anonymizováno], které neskončilo odsuzujícím rozsudkem, ale bylo pravomocně zastaveno usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Podle žalobkyně je třeba pohlížet na celé její [anonymizována dvě slova], včetně všech úkonů, jako na vadné. Žádostí ze dne [datum] žalobkyně u žalované uplatnila nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu [anonymizováno] výši [částka] a omluvu, žalovaná nárok neuspokojila ani částečně.

3. Po vymezení obrany žalované a následné reakce žalobkyně, jakož i skutkových zjištění učiněných na základě nesporných tvrzení účastníků a listinných důkazů, soud I. stupně učinil o skutkovém stavu věci závěr, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ usnesení Městského soudu v Praze“) bylo [anonymizována dvě slova] žalobkyně, [anonymizováno] skutek právně kvalifikovaný jako [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] podle § 212 odst. 2, 4 trestního zákona, v odvolacím řízení zastaveno podle § 257 odst. 1 písm. c) trestního řádu, s odkazem na ust. § 223 odst. 2 trestního řádu, potažmo s odkazem na ust. § 172 odst. 2 písm. c) trestního řádu, neboť jsou dány okolnosti, jež odůvodňovaly zastavení [anonymizována dvě slova] soudem I. stupně. Žalobkyně byla poučena o opravném prostředku, avšak mimořádný opravný prostředek (dovolání) proti tomuto usnesení odvolacího soudu nepodala a následně dne [datum] uplatnila u žalované nároky na náhradu nemajetkové újmy [anonymizováno] formě peněžitého zadostiučinění [anonymizováno] výši [částka] a [anonymizováno] formě omluvy, které žalovaná v průběhu řízení odmítla.

4. Na zjištěný skutkový stav soud I. stupně aplikoval příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), [anonymizováno] znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, protože nebyly splněny předpoklady [anonymizováno] vznik odpovědnosti [anonymizováno] za nemajetkovou újmu z titulu tvrzeného nezákonného [anonymizována dvě slova] žalobkyně. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, specifikovanou v odůvodnění rozsudku, soud I. stupně uvedl, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech zákonných procesních prostředků k ochraně jeho práv včetně dovolání. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením (vedením) [anonymizována dvě slova], které neskončilo pravomocným odsouzením, je specifickým případem odpovědnosti [anonymizováno] podle OdpŠk, je však založen na stejných principech. Smyslu právní úpravy odpovědnosti [anonymizováno] za škodu odpovídá, aby každá újma způsobená nesprávným či nezákonným zásahem [anonymizováno] proti občanovi byla odčiněna. Judikatura soudů proto systematickým a logickým výkladem dospěla k závěru, že došlo-li z určitých (v ust. § 12 OdpŠk neuvedených) důvodů k zastavení [anonymizována dvě slova] či zproštění obžaloby, je třeba vycházet z toho, že občan [anonymizováno] nespáchal a že tedy nemělo být proti němu [anonymizována dvě slova] vedeno. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením [anonymizována dvě slova] se posuzuje podle ust. § 5 písm. a), § 7 a § 8 OdpŠk, tedy jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím s tím, že rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení (vedení) [anonymizována dvě slova] je pozdější výsledek [anonymizováno] řízení.

5. V dané věci bylo [anonymizována dvě slova] žalobkyně zastaveno podle § 172 odst. 2 písm. c) trestního řádu z důvodu okolností, jež odůvodňovaly zastavení [anonymizována dvě slova] soudem I. stupně, tedy vzhledem k okolnostem, za nichž byl [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] žalobkyní spáchán, a vzhledem k chování žalobkyně po spáchání [anonymizováno], zejména k její snaze nahradit škodu a odstranit jiné škodlivé následky [anonymizováno], čímž bylo dosaženo účelu [anonymizováno] řízení. Podle odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze, ačkoli žalobkyně spáchala [anonymizována dvě slova], odvolací soud neshledal veřejný zájem na pokračování v [anonymizována dvě slova] žalobkyně a nadále neshledal v jednání žalobkyně takovou společenskou škodlivost, aby musela být trestně stíhána. V daném případě nemělo být [anonymizována dvě slova] vůbec zahajováno a bylo-li zahájeno, mělo být zastaveno již [anonymizováno] stadiu přípravného řízení, nejpozději před soudem I. stupně.

6. Soud I. stupně shledal, že v důvodech rozhodnutí odvolacího soudu nelze shledat žalobkyní tvrzenou nezákonnost jejího [anonymizována dvě slova]. Konstatoval, že žalobkyně byla trestně stíhána [anonymizováno] skutek, který je [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] proti ní bylo vedeno [anonymizováno] jednání nedovolené. K zastavení [anonymizována dvě slova] došlo poté, kdy bylo zjištěno, že žalobkyně naplnila skutkovou podstatu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] podvodu. [anonymizována dvě slova] proto nedošlo k porušení žalobkyní označených základních práv, garantovaných v čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 1 a 3 a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. [anonymizována dvě slova] žalobkyně bylo zastaveno podle 172 odst. 2 písm. c) [anonymizováno] řádu, tedy z důvodů uvedených v § 12 odst. 2 písm. d) OdpŠk a tato skutečnost představuje výluku z odpovědnosti [anonymizováno] za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Soud I. stupně poukázal rovněž na to, že žalobkyně nesplnila podmínku vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje, čímž nedosáhla toho, že mohlo být vydáno [anonymizováno] ni příznivější rozhodnutí.

7. O nákladech řízení mezi účastníky soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal procesně úspěšné žalované, a to za tři úkony v paušální výši podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.

8. Proti rozsudku podala přípustné a včasné odvolání žalobkyně. Namítala, že soud I. stupně nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem a k jí označeným důkazům, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí [anonymizováno] věci, že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vytýkala soudu I. stupně, že nezohlednil skutečnost, že [anonymizována dvě slova] žalobkyně bylo pravomocně zastaveno a z odůvodnění rozhodnutí se podává, že [anonymizována dvě slova] nemělo být vůbec zahajováno a bylo-li zahájeno, mělo být zastaveno již [anonymizováno] stádiu přípravného řízení, nejpozději před soudem I. stupně. Opatření [stát. instituce] o sdělení podezření i usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova] žalobkyně jsou proto nezákonnými rozhodnutími. [anonymizována dvě slova] žalobkyně bylo zahájeno a vedeno nedůvodně a tedy nezákonně, a nezákonné jsou všechny úkony, které byly v jeho průběhu provedeny. Podle žalobkyně v takovém případě nepřichází v úvahu použití výluky z odpovědnosti za škodu podle § 12 odst. 2 písm. d) OdpŠk, neboť nárok žalobkyně je nárokem z titulu nezákonného rozhodnutí podle § 7, 8 OdpŠk, zatímco ust. § 9 – 12 OdpŠk upravují výslovně odpovědnost z titulu rozhodnutí o vazbě, trestu nebo ochranném opatření. Namítala, že napadené rozhodnutí je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, například nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 215/12, nálezem ze dne [datum], sp. zn. I ÚS 642/05, ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1540/11 či nálezem ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1391/15. Vytýkala soudu I. stupně, že nepřihlédl k tomu, že nezákonnost rozhodnutí o zahájení [anonymizována dvě slova] žalobkyně konstatoval již Městský soud v Praze v rozhodnutí, kterým [anonymizováno] řízení zastavil. Rozhodnutí soudu I. stupně proto spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Za zcela zásadní vadu rozsudku pak považovala to, že soud I. stupně neodlišil a blíže se nezabýval nárokem z titulu nesprávného úředního postupu podle § 13 OdpŠk, jehož příčinou bylo také nezákonné rozhodnutí o zahájení [anonymizována dvě slova]. Nesprávným úředním postupem je postup [stát. instituce], která neoprávněně a pod nátlakem získala osobní údaje žalobkyně, a odmítá je zlikvidovat, ačkoliv uchovávání osobních údajů i po pravomocném zproštění obžaloby představuje zásah do práva na ochranu soukromého života. V této souvislosti poukázala na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva [anonymizováno] věci S. a [anonymizováno] proti Spojenému království ze dne [datum], číslo stížnosti [číslo] a [číslo]. V řízení vedeném před Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka] se [stát. instituce] brání tomu, aby musela osobní údaje žalobkyně zlikvidovat, přičemž výsledek tohoto řízení má význam [anonymizováno] posuzovanou věc. Soud I. stupně tak měl výsledku řízení vyčkat a podle žalobkyně pochybil, pokud nepřerušil řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Řízení v této věci a řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] jsou sice řízení mimoběžná, nicméně nejsou bez vzájemného významu. Rozhodnutí správního soudu, kterým je (toliko) deklarována nezákonnost zásahu správního orgánu, samo o sobě nenahrazuje zadostiučinění podle § 31a OdpŠk, avšak zásadně usnadňuje důkazní situaci v (mimoběžném) řízení o nárocích podle OdpŠk. Na podporu své argumentace odkázala na konkrétní judikaturu Nejvyššího správního soudu. Dále uvedla, že žaloba [anonymizováno] věci sp. zn. [spisová značka] nebyla Městským soudem v Praze dosud projednána pravděpodobně proto, že u Ústavního soudu je pod sp. zn. Pl. ÚS 7/18 vedeno řízení o předběžné otázce (o návrhu Městského soudu v Praze na zrušení části ust. § 65 odst. 1 a ust. § 65 odst. 5 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky). Z důvodu neskončeného řízení probíhajícího u Ústavního soudu měl soud I. stupně řízení přerušit podle § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř., potažmo podle § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř., když výsledek řízení u Ústavního soudu může mít zásadní význam [anonymizováno] posouzení otázky nezákonného (nesprávného) úředního postupu [stát. instituce] proti žalobkyni. Námitky vznesla i proti rozhodnutí o nákladech řízení, když soud nepřihlédl k poměrům žalobkyně a neaplikoval § 150 o. s. ř. Navrhla, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

9. Podle žalované není odvolání důvodné. Pokud žalobkyně namítala, že soud neodlišil její nárok z titulu nesprávného úředního postupu, odkázala žalovaná na písemné znění žaloby, z níž vyplývá, že tvrzení týkající se postupu policie jsou tvrzení vztahující se k nemajetkové újmě žalobkyně spočívající v nezákonně vedeném [anonymizována dvě slova]. Případnou aplikaci ust. § 150 o. s. ř. ponechala na úvaze soudu. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a shledal, že odvolání žalobkyně není opodstatněné.

11. Především je třeba odmítnout odvolací námitku žalobkyně, že soud I. stupně se (rovněž) nezabýval jejím nárokem na odškodnění nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu [stát. instituce], který má spočívat v tom, že [stát. instituce] odmítá zlikvidovat i po pravomocném zastavení [anonymizována dvě slova] osobní údaje žalobkyně, konkrétně vzorek DNA a profil DNA získaný z těchto vzorků.

12. Ze žalobních tvrzení uvedených v žalobě ze dne [datum] jednoznačně vyplývá, že žalobkyně se v řízení domáhala přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí vznikla nezákonným [anonymizována dvě slova], které bylo pravomocně zastaveno, a proto podle žalobkyně je třeba pohlížet na celé řízení, včetně všech úkonů v jeho průběhu provedených, jako na vadné. Za takto utrpěnou nemajetkovou újmu se žalobkyně domáhala peněžité náhrady [anonymizováno] výši [částka] a omluvy. V replice k vyjádření žalované, tj. v podání ze dne [datum] pak žalobkyně zdůraznila, že v posuzované věci jde o nárok z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí podle § 7 a § 8 OdpŠk. Změnu (rozšíření) žaloby nepřineslo ani podání žalobkyně ze dne [datum]. Žalobkyně se po celé řízení vedené před soudem I. stupně domáhala jedné finanční částky (a omluvy) [anonymizováno] vztahu k odčinění nemajetkové újmy způsobené právě nezákonným [anonymizována dvě slova]. Na uvedeném závěru nic nemění ani text požadované omluvy, pokud v něm žalobkyně rozepsala nezákonné (vadné) úkony, které byly učiněny ze strany orgánů činných v [anonymizováno] řízení. Otázka oprávněnosti požadavku na takto formulovanou omluvu by byla předmětem rozhodování soudu I. stupně za předpokladu, že by shledal základ nároku důvodný. Na takovou úvahu soudu se ale v posuzované věci již dostat nemohlo, s ohledem na právní názor soudu I. stupně na posuzovanou věc. Vzhledem k jasně definovanému předmětu řízení na podkladě žalobních tvrzení nebyl dán žádný důvod [anonymizováno] přerušení řízení do skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], neboť jeho výsledek nemá [anonymizováno] posouzení této věci žádný význam. Odvolací argumentace žalobkyně je proto v daném směru v celém rozsahu nepřípadná.

13. Soud I. stupně zjistil skutkový stav věci v rozsahu potřebném [anonymizováno] její právní posouzení a na základě správně a úplně zjištěného skutkového stavu posoudil věc správně i po právní stránce, v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, zejména rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a vydané rozhodnutí odůvodnil v souladu s ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. Náležitě a správně se také vypořádal s námitkami žalobkyně, včetně toho, že v dané věci nemělo být aplikováno ust. § 12 odst. 2 písm. d) OdpŠk.

14. Ze systematického členění OdpŠk je zřejmé, že jeho § 12 směřuje k vyloučení odpovědnosti [anonymizováno] za újmu způsobenou nejen z titulu rozhodnutí o vazbě, trestu nebo ochranném opatření (§ 9 až 11 OdpŠk), ale nezákonnými rozhodnutími (§ 7 až 8 OdpŠk) vůbec. Použití výluky z odpovědnosti za škodu podle § 12 odst. 2 písm. d) OdpŠk proto přichází v úvahu i v posuzované věci, kdy bylo [anonymizována dvě slova] zastaveno podle § 172 odst. 2 písm. c) trestního řádu. Ke shodnému závěru dospěl i Ústavní soud v usnesení ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1/22, kterým odmítl ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vydaných [anonymizováno] skutkově obdobné věci týchž účastníků, kdy předmětem řízení byla náhrada škody představovaná náklady na obhajobu v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. [spisová značka] (u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]). Ústavní soud shledal, že obecné soudy nevybočily z mezí ústavnosti, pokud postupovaly podle § 12 odst. 2 písm. d) OdpŠk; pravidlo je jednoznačné a nevzbuzuje interpretační pochybnosti.

15. Právo na náhradu újmy způsobené zahájením a vedením [anonymizována dvě slova] lze uplatnit i v případech, kdy usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova] nebylo zrušeno, ale [anonymizována dvě slova] bylo zastaveno nebo došlo ke zproštění obžaloby. Zastavení [anonymizována dvě slova] a zproštění obžaloby mají podle judikatury stejné důsledky jako zrušení usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] nezákonnost, jestliže k nim došlo z určitých (v § 12 OdpŠk neuvedených) důvodů. Nárok na náhradu újmy způsobené zahájením a vedením [anonymizována dvě slova] se proto posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 OdpŠk, tedy jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikované [anonymizováno] Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

16. Podle § 12 odst. 2 OdpŠk právo na náhradu škody dále nevznikne, pokud a) v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených [anonymizováno] zvláštním předpisu, b) bylo [anonymizována dvě slova] podmíněně zastaveno a nastaly účinky zastavení [anonymizována dvě slova], c) výrok o zastavení [anonymizována dvě slova] byl součástí rozhodnutí o narovnání, d) [anonymizována dvě slova] bylo zastaveno z důvodů uvedených [anonymizováno] zvláštním předpisu.

17. Jestliže [anonymizována dvě slova] žalobkyně bylo zastaveno usnesením Městského soudu v Praze podle § 257 odst. 1 písm. c) trestního řádu s odkazem na ust. § 223 odst. 2 trestního řádu, potažmo s odkazem na ust. § 172 odst. 2 písm. c) trestního řádu, žalobkyně nemá nárok na nemajetkovou újmu z titulu nezákonného rozhodnutí, neboť důvod zastavení [anonymizována dvě slova] podle § 172 odst. 2 písm. c) trestního řádu představuje výluku z odpovědnosti [anonymizováno] za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím podle § 12 odst. 2 písm. d) OdpŠk. Žalobkyně náležitě nereflektuje, že důvody [anonymizováno] zastavení [anonymizována dvě slova] podle § 172 odst. 2 trestního řádu, které jsou fakultativní, jsou na posouzení orgánů činných v [anonymizováno] řízení (po náležitém objasnění věci). Shledají-li nedostatek společenské škodlivosti [anonymizováno], nelze učinit závěr, že nejde o [anonymizována dvě slova], nýbrž nebude uplatňována [anonymizováno] odpovědnost a trestněprávní důsledky s ní spojené. To však nevylučuje aplikaci ust. § 12 odst. 2 písm. d) OdpŠk. Proto odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze (pokud uvedl, že v daném případě nemělo být [anonymizována dvě slova] vůbec zahajováno a bylo-li zahájeno, mělo být zastaveno již [anonymizováno] stádiu přípravného řízení, nejpozději před soudem I. stupně) nelze [anonymizováno] vztahu k nárokům uplatněným podle OdpŠk přikládat takový význam, jaký mu dává žalobkyně.

18. Soud I. stupně rovněž správně poukázal na to, že dalším (samostatným) důvodem, proč nelze vyhovět podané žalobě je skutečnost, že žalobkyně nevyužila mimořádného opravného prostředku (dovolání), který se jí nabízel k ochraně práva a jehož uplatněním mohla případně dosáhnout [anonymizováno] sebe příznivějšího rozhodnutí v podobě zprošťujícího rozhodnutí nebo zastavení [anonymizována dvě slova] podle § 172 odst. 1 trestního řádu. Podle § 8 odst. 3 OdpŠk totiž platí, že nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

19. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek soudu I. stupně [anonymizováno] výroku I. o věci samé podle § 219 o. s. ř., jelikož je věcně správný.

20. Pokud jde o rozhodnutí o nákladech řízení mezi účastníky před soudem I. stupně, odvolací soud shledal důvodnými námitky žalobkyně [anonymizováno] vztahu k rozhodnutí soudu I. stupně, a proto podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil jeho rozhodnutí tak, že žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odvolací soud aplikoval § 150 o. s. ř., podle kterého platí, že jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Takové důvody odvolací soud shledal v osobních, [anonymizováno] a výdělkových poměrech žalobkyně, kdy z obsahu předloženého spisu je zřejmé, že žalobkyně je rozvedená, má nezletilého syna (ročník [rok]) [anonymizováno] společné péči s jeho otcem, který s nimi nežije [anonymizováno] společné domácnosti a dále má zletilého handicapovaného syna, který pobírá invalidní důchod třetího stupně a příspěvek na péči, v roce [rok] pobíral celkem [částka]. V roce [rok] měsíční příjmy domácnosti činily [částka], zatímco výdaje domácnosti byly [anonymizováno] výši [částka] Tyto skutečnosti byly zjištěny v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [číslo jednací], kdy usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] bylo žalobkyni přiznáno osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu. Podle sdělení žalobkyně, resp. její právní zástupkyně při jednání odvolacího soudu, se poměry žalobkyně od té doby nezměnily. Nepřiznáním náhrady nákladů řízení pak nebude výrazně negativně zasaženo do [anonymizováno] poměrů žalované, když výše náhrady je poměrně nízká ([částka]).

21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 150 o. s. ř. a žalované nebyla přiznána jejich náhrada ze shodných důvodů, [anonymizováno] které jí nebyla přiznána náhrada nákladů řízení za řízení před soudem I. stupně.