o vyloučení movitých věcí z exekuce

1. Rozsudkem ze dne 29. 8. 2024 soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce a) domáhal, aby z výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí oprávněného [žalovaná], IČO [IČO žalované] proti povinnému [právnická osoba], IČO [IČO] po pověření Obvodním soudem pro [adresa] ze dne 16. 10. 2020, č. j. [spisová značka] s doložkou provedení exekuce ke dni 1. 12. 2020 po nařízení exekuce podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro [adresa], č. j. [spisová značka] z 28. 7. 2020 (pravomocného 22. 9. 2020 a vykonatelného 26. 9. 2020) bylo vyloučeno vozidlo č. 1 z exekutorského soupisu, a to vozidlo SPZ [SPZ] tov. zn. [název], barva bílá, obchodní označení [název] s blíže specifikovaným identifikačním číslem (I), rovněž zamítl žalobu, kterou se žalobkyně b) domáhala, aby z výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí ve věci oprávněného [právnická osoba] proti povinnému BLUE LNG, SE po vydání pověření Obvodním soudem pro [adresa] ze dne 16. 10. 2020 a po nařízení exekuce (s doložkou provedení exekuce k datu 1. 12. 2020) nařízené podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro [adresa], č. j. [spisová značka] z 28. 7. 2020 (pravomocného 22. 9. 2020 a vykonatelného 26. 9. 2020) bylo vyloučeno vozidlo č. 2 z exekutorského soupisu, a to konkrétně SPZ [SPZ] tov. zn. [název 2], barva bílá, obchodní označení: [název] blíže specifikovaného identifikačního čísla (II) s tím, že žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů řízení 4 356 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (III).

2. Soud I. stupně rozhodoval k návrhu obou žalobců na vyloučení blíže specifikovaných movitých věcí, tj. motorového vozidla značky [jméno FO] a motocyklu [název 2] z exekuce vedené soudním exekutorem [tituly před jménem] [adresa], [tituly za jménem] ve věci oprávněného [žalovaná] proti povinnému [právnická osoba], když tvrdili, že uvedené movité věci nabyli v dobré víře od společnosti [právnická osoba] na základě kupních smluv z 26. 5. 2021.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, když vlastnické právo měli nabýt žalobci na základě neplatných smluv, povinný porušil generální inhibitorium vyplývající z § 44 a § 44a ex. řádu, kdy prodal movité věci i přes zákaz nakládání s jeho majetkem; přitom vyrozuměním o zahájení exekuce z 21. 10. 2020 po doručení tohoto vyrozumění nastaly účinky dle § 44a odst. 1 ex. řádu, kdy povinný nesměl nakládat se svým majetkem, pod sankcí neplatnosti takových právních jednání; žalovaná namítala neplatnost kupních smluv z 26. 5. 2021 ohledně obou movitých věcí a i neplatnost tvrzeného započtení pohledávek ze dne 26. 5. 2021 učiněných žalobci a) i b).

4. Soud I. stupně jednal v nepřítomnosti žalované dle § 101 odst. 3 o. s. ř., když tato se k jednání omluvila.

5. Pokud provedl ve věci dokazování blíže specifikovanými listinami a obsahem exekutorského spisu soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] sp. zn. [spisová značka] předloženým soudu v elektronické podobě, vzal poté za prokázané, že dne 20. 10. 2020 bylo k návrhu žalované jako oprávněné zahájeno exekuční řízení proti povinné [právnická osoba], IČO [IČO], k vymožení povinnosti vyplývající z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 28. 7. 2020, č. j. [spisová značka], a to pro pohledávku ve výši 642 543,34 Kč s příslušenstvím, nákladů předcházejícího řízení 97 649 Kč, nákladů účelně vynaložených v exekučním řízení na straně oprávněné a nákladů exekuce, pověření k vedení exekuce bylo vydáno Obvodním soudem pro [adresa] dne 16. 10. 2020, když shora jmenovaný exekutor vyrozuměním o zahájení exekuce ze dne 21. 10. 2020 vyrozuměl povinnou [právnická osoba], že po doručení tohoto vyrozumění nesmí nakládat se svým majetkem, pokud by majetek prodala či učinila jiné právní jednání, bylo by toto jednání neplatné; dle doručenky bylo toto vyrozumění, a dále i exekuční titul, povinné doručeny do datové schránky fikcí, tj. uplynutím 10 dnů od dodání zprávy do datové schránky, aniž by se do schránky přihlásila k tomu oprávněná osoba – tj. k datu 31. 10. 2020; dle datové schránky povinné se do ní oprávněná osoba přihlásila až 25. 2. 2021. Následně exekutor vydal 21. 10. 2020 exekuční příkaz č. j. [spisová značka], kterým nařídil exekuci prodejem movitých věcí povinné – 1/ automobilu tov. zn. [název], obchodní označení: [název] SPZ [SPZ] blíže specifikovaného identifikačního čísla (dále předmětné vozidlo), za 2/ vozidla – tov. zn. [název 2], obchodní označení: [název 2], motocykl SPZ [SPZ] (dále jen předmětný motocykl), povinné bylo zakázáno nakládat s věcmi pojatými do soupisu, výzvami z 29. 3. 2021 a 22. 11. 2023 vyzval soudní exekutor povinnou k odevzdání obou movitých věcí, žalobce a) sdělil soudnímu exekutorovi, že nabyl vlastnické právo k vozidlu dle kupní smlouvy z 26. 5. 2021 a požádal o vyškrtnutí tohoto vozidla z exekutorského soupisu, dle sdělení žalobce a) mělo dojít k zaplacení kupní ceny započtením dle Oznámení zápočtu práv a povinností z 26. 5. 2021; rovněž žalobkyně b) sdělila exekutorovi, že k datu 26. 5. 2021 na základě kupní smlouvy nabyla motocykl do vlastnictví a požádala o vyškrtnutí z exekutorského soupisu, když k zaplacení kupní ceny mělo dojít započtením dle Oznámení zápočtu práv a povinností z 26. 5. 2021, s vyškrtnutím movitých věcí ze soupisu oprávněná nesouhlasila (5. 1. 2024), když právní jednání nabyvatelů označila za neplatná, z důvodu porušení generálního inhibitoria, oprávněná namítla neplatnost obou kupních smluv z 26. 5. 2021 včetně uvedených započtení z 26. 5. 2021. Návrhy na vyškrtnutí soudní exekutor zamítl. Z předložených listin specifikovaných v bodě 6 odůvodnění soud zjistil, že dne 26. 5. 2021 měly být uzavřeny obě kupní smlouvy k předmětným movitým věcem, a to k vozidlu [název] SPZ [SPZ] mezi žalobcem a) jako kupujícím a společností [právnická osoba] jako prodávajícím, kupní cena byla sjednána částkou 200 000 Kč a k úhradě mělo dojít vzájemným započtením závazků a pohledávek v plné výši k datu 26. 5. 2021, rovněž 26. 5. 2021 podle kupní smlouvy žalobkyně b) jako kupující koupila motocykl shora označený za částku 90 000 Kč od [právnická osoba] (prodávající), když měla nabýt pohledávku od [jméno FO] dne 6. 5. 2021 a k úhradě závazku z kupní smlouvy provedla započtení závazku; automobil a motocykl byly předány kupujícím 26. 5. 2021, když společnost [právnická osoba] při předání byla zastoupena dle plné moci [tituly před jménem] [jméno FO]; povinná [právnická osoba] přitom ve vztahu k Finančnímu úřadu pro [samosprávný celek] dle přiznání k dani z přidané hodnoty za květen 2021 poukázala na uskutečněné tuzemské plnění – prodej vozidel ze dne 26. 5. 2021 oběma žalobcům; přitom jako kontaktní osoba na označeném přiznání k dani z přidané hodnoty i kontrolním hlášením podávaném povinnou byla uvedena jako kontaktní osoba žalobce a).

6. Soud I. stupně po citaci ustanovení § 44, § 44a, § 52 ex. řádu ve spojení s § 267 o. s. ř., které podrobně citoval, uzavřel, že s přihlédnutím k ustanovení § 47 odst. 6 ex. řádu není žaloba opodstatněná. Žalobci se domáhají vyloučení předmětných movitých vozidel z výkonu rozhodnutí (správně exekuce – poznámka odvolacího soudu) vedeného ve věci povinné společnosti [právnická osoba] oprávněnou – tj. žalovanou, když povinný neplatně převedl majetek postižený exekučním příkazem (automobil i motocykl) v rozporu s požadavkem generálního inhibitoria, žalobci nedůvodně uplatňují právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, neboť nenabyli vlastnické právo k těmto movitým věcem na základě kupních smluv z 26. 5. 2021. Předmětné exekuční řízení bylo zahájeno 12. 10. 2020 a vedeno soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], k vymožení povinnosti uložené povinné rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa], č. j. [spisová značka] pro pohledávku ve výši 642 543,34 Kč, když exekučním příkazem exekutor dne 21. 10. 2021 nařídil exekuci prodejem movitých věcí, a to předmětného automobilu i předmětného motocyklu, povinné tímto zakázal nakládat s věcmi pojatými do soupisu, přitom vyrozumění bylo doručeno povinné do datové schránky 31. 10. 2020 v důsledku fikce, kdy případná nevědomost nebo opožděné přihlášení osoby oprávněné k přístupu do datové schránky povinné nemá ve věci právní význam pro posouzení neplatnosti právních jednání; argumentace žalobců o nedoručení vyrozumění byla pouze účelová. Osoba oprávněná k přístupu do datové schránky za povinnou (§ 8 odst. 1 až 4 zákona 300/2008) se přihlásila do datové schránky 25. 2. 2021, tj. před uzavřením kupních smluv 26. 5. 2021; povinné přitom již v rámci vyrozumění o zahájení exekuce bylo poskytnuto dostatečné poučení dle § 44a odst. 1 ex. řádu o zákazu disponovat se svým majetkem pod hrozbou absolutní neplatnosti takového právního jednání, dojde-li k porušení dané povinnosti za situace, bude-li ze strany oprávněné namítnuta neplatnost takového právního jednání. Žalovaná jako osoba oprávněná v rámci předmětného exekučního řízení námitku neplatnosti právního jednání v podobě obou kupních smluv z 26. 5. 2021 vznesla, a to jak vůči povinné, tak i vůči oběma žalobcům (v průběhu exekučního řízení v podání ze dne 5. 1. 2024), a rovněž i v tomto řízení; s ohledem na uzavření kupních smluv v průběhu exekučního řízení poté, kdy nastaly účinky generálního inhibitoria na straně povinné, shledal soud I. stupně uvedené kupní smlouvy absolutně neplatnými, když vlastnické právo nemohli nabýt žalobci a) i b) s odkazem na ustanovení § 1109 až § 1111 občanského zákoníku. Soud zdůraznil nedostatek dobré víry žalobců ve vztahu k nabytí movitých věcí, a to s ohledem na zjevnou provázanost dotčených subjektů – shodné příjmení žalobkyně b) i zástupce povinné na základě plné moci [jméno FO] (rodinná spřízněnost) či s ohledem na postavení žalobce a) jako kontaktní osoby při podávání daňového přiznání a kontrolního hlášení povinné; lze přitom vysledovat i časovou souvislost při provádění jednotlivých právních kroků, když v dubnu 2021 byla povinná vyzvána k odevzdání obou vozidel a o několik týdnů později [jméno FO] své tvrzené pohledávky vůči povinné měl postoupit na oba žalobce a o 20 dnů později bylo přistoupeno k uzavření kupních smluv; veškeré listiny jsou shodně vyhotovené podle jednoho vzoru a sepisovány shodným způsobem, kdy dotčené osoby, tj. žalobci, povinná a pan [jméno FO], postupovali ve vzájemné shodě a museli si být tak vědomi neplatnosti kupních smluv. Vzhledem k tomu, že žalobci neprokázali nabytí vlastnického práva k předmětnému automobilu i motocyklu od povinné před zahájením exekučního řízení vedeným vůči povinné pod sp. zn. [spisová značka], tedy před postižením předmětných vozidel pravomocným exekučním příkazem k provedení exekuce jejich prodejem, neshledal soud žalobu na vyloučení věci z exekuce opodstatněnou a v závislosti na tom rozhodl o nákladech řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když přiznal procesně úspěšné žalované náklady právního zastoupení advokátem za 2 úkony právní pomoci po 1 500 Kč, 2 paušální náhrady hotových výdajů a DPH, v součtu 4 356 Kč (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

7. Proti tomuto rozsudku podali oba žalobci včasné a přípustné odvolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Zdůraznili, že nabyli movité věci od povinné, která sice nebyla oprávněna vlastnické právo převést, avšak obě movité věci nabyli žalobce a) i b) v dobré víře, své vlastnické právo odvozovali z ustanovení § 1109 až § 1111 občanského zákoníku, navrhli proto vyloučení movitých věcí z výkonu rozhodnutí (správně exekuce), když žalobci neměli možnost si ověřit v databázi, že jsou věci „zastaveny nebo pod exekucí“; navrhli proto rozsudek zrušit.

8. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobců navrhla potvrdit rozsudek jako věcně správný s ohledem na účelovou argumentaci žalobců a) i b). Pokud žalobci uváděli, že si nemohli ověřit, zda majetek není zatížen exekucí, mohli tyto skutečnosti žalobci zjistit z Centrální evidence exekucí (§ 125 odst. 4 a 10 ex. řádu), nerespektovali účinky generálního inhibitoria dle § 44a odst. 1 ex. řádu; pro provázanost daných subjektů a rodinnou spřízněnost nelze ani dovodit dobrou víru žalobců při uzavření obou kupních smluv; naopak žalobci jednali ve vzájemné shodě se zástupci povinného, kdy nelze opominout časovou posloupnost postoupení pohledávek a uzavření kupních smluv (po výzvě povinného k odevzdání obou vozidel), svým jednáním žalobci zkracovali majetek věřitele povinného. Jednalo se přitom o transakce mezi povinným a osobami zúčastněnými na společnosti [právnická osoba] – povinném, když žalobce a) vykonával ve společnosti [právnická osoba] funkci prokuristy, žalobci nemohli nabýt vlastnictví ani se zřetelem k § 1109 písm. b) občanského zákoníku; žalovaná proto navrhla rozsudek potvrdit.

9. Odvolací soud jednal podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, kdy žalovaná se k odvolacímu jednání řádně omluvila a kdy žalobci se k jednání nedostavili, ačkoliv byli včas a řádně předvoláni a k jednání se neomluvili.

10. Poté odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení podle §212 a §212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobců není opodstatněné.

11. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí zajistil dostatečné podklady, svá skutková zjištění učinil na základě řádně provedeného dokazování a náležitého zhodnocení důkazů, kdy řízení nezatížil žádnou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

12. Svá správná a úplná skutková zjištění soud I. stupně přehledně a srozumitelně uvedl, lze proto ve vztahu ke skutkovým zjištěním zcela odkázat na tato skutková zjištění soudu I. stupně.

13. Soud I. stupně provedl dokazování způsobem předpokládaným ustanovením § 132 o. s. ř. a své rozhodnutí odůvodnil v souladu s ustanovením § 157 o. s. ř., když logickým, přesvědčivým a srozumitelným způsobem uvedl svá skutková zjištění, která následně posoudil správně i po právní stránce.

14. Odvolací soud se tak připojuje i k právním závěrům soudu I. stupně, kdy soud I. stupně správně citoval obsah dotčených ustanovení § 44, § 44a, § 47 odst. 6 ex. ř. ve spojení s § 52 ex. ř. a § 267 o. s. ř., kdy shora uvedená ustanovení správně vyložil v poměrech konkrétní projednávané věci.

15. Soud I. stupně správně uzavřel, že po zahájení exekučního řízení vedeného k vymožení pohledávky oprávněné za povinnou dnem 12. 10. 2020 a vedeném pověřeným soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], k vymožení povinnosti vyplývající z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa], č. j. [spisová značka] ve lhůtě vyplývající z § 44 odst. 1 ex. ř. a v souladu s ustanovením § 44 odst. 2 a 3 ex. ř. vyrozuměl shora jmenovaný exekutor povinnou, že po doručení vyrozumění o zahájení exekuce (a současně vydání dvou exekučních příkazů k prodeji blíže specifikovaných movitých dvou věcí – automobilu i motocyklu) nesmí povinná se svým majetkem (vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých i osob, k nimž má vyživovací povinnost a udržování správy majetku) učinit právní jednání, kterým by byla porušena tato povinnost, tedy nesmí porušit zákaz generálního inhibitoria, jinak se na jednání hledí jako na neplatné. Právní jednání se považuje však za platné, pokud námitku neplatnosti nevznese exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel, aby zajistili uspokojení vymáhané pohledávky; právní účinky vznesení námitky neplatnosti nastávají od účinnosti právního jednání, dojde-li exekuční příkaz nebo jiný projev vůle exekutora, oprávněného nebo přihlášeného věřitele všem účastníkům právního jednání, k němuž exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel vznesl námitku neplatnosti.

16. Soud I. stupně správně zjistil, že po vyrozumění povinné, a to k datu 31. 10. 2020 v důsledku doručení vyrozumění exekutorem do datové schránky povinné v důsledku fikce, se předmětná informace o generálním inhibitoriu dostala do dispozice povinné k datu 31. 10. 2020, pokud se osoba oprávněná k přihlášení do datové schránky povinné přihlásila až 25. 2. 2021, je tato otázka bez významu, i přes zákaz generálního inhibitoria uzavřela povinná s žalobci a) a b) kupní smlouvy 26. 5. 2021, a to přes výslovné poučení exekutorem o zákazu disponovat se svým majetkem pod hrozbou absolutní neplatnosti takového jednání, nadto přistoupila k prodeji vozidla i motocyklu po předchozí výzvě exekutora k vydání věci v exekuci, zákaz generálního inhibitoria tak povinná zcela ignorovala . Oprávněná přitom v rámci předmětného exekučního řízení vznesla námitku neplatnosti právního jednání ve vztahu k oběma kupním smlouvám z 26. 5. 2021, a to jak vůči povinné, tak i vůči žalobcům a) i b), a i v rámci tohoto civilního řízení; soud I. stupně proto správně uzavřel, že žalobci a) a b) nemohli nabýt vlastnické právo ke shora specifikovanému vozidlu a motocyklu ve smyslu ustanovení § 1109 až § 1111 občanského zákoníku. Žalobci a) i b) zpočátku skutkově tvrdili, že nabyli každý z nich jednu movitou věc do svého vlastnictví na základě dobré víry dle řádně uzavřené kupní smlouvy.

17. Dle § 1109 o. z. vlastníkem věci se stane ten, kdo získal věc, která není zapsána ve veřejném seznamu, a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, pokud k nabytí došlo

a) ve veřejné dražbě,

b) od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku,

c) za úplatu od někoho, komu vlastník věc svěřil,

d) od neoprávněného dědice, jemuž bylo nabytí dědictví potvrzeno,

e) při obchodu s investičním nástrojem, cenným papírem nebo listinou vystavenou na doručitele

nebo

f) při obchodu na komoditní burze.

Získal-li někdo v dobré víře za úplatu použitou movitou věc od podnikatele, který při své podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku obchoduje takovými věcmi, vydá ji vlastníku, který prokáže, že věc pozbyl ztrátou, nebo že mu věc byla odňata svémocně a že od ztráty nebo odnětí věci uplynuly nejvýše 3 roky (§ 1110 o. z.). Získal-li někdo movitou věc za jiných okolností, než které stanoví § 1109 nebo § 1110 o. z., stane se vlastníkem věci, pokud prokáže dobrou víru v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci. To neplatí, pokud vlastník prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu. Vlastnického práva ani dobré víry svého předchůdce se nemůže ke svému prospěchu dovolat ten, kdo získal movitou věc s vědomím, že vlastnické právo bylo nabyto od neoprávněného.

18. Z dosavadního obsahu dokazování se nepodává, že žalobci by tvrdili, a tím méně prokazovali, že nabyli věc v dobré víře za úplatu od podnikatele, který při své podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku obchodoval s předmětnými věcmi § 1110 o. z. a že by vlastník prokázal pozbytí věci ztrátou nebo svémocným odnětím v rámci zákonem stanovené lhůty, rovněž žalobci netvrdili a tím méně prokazovali, že by nabyli vlastnictví věci ve veřejné dražbě, za úplatu od osoby, komu vlastník věc svěřil, od neoprávněného dědice, při obchodu s investičním nástrojem či při obchodu na komoditní burze [§ 1109 písm. a), c), d), e) a f) o. z.], kdy teprve následně v průběhu odvolacího řízení v rámci neúplné apelace nepřípustně uplatnili nově skutkový důvod, že měli nabýt movitou věc každý z žalobců a) i b) od podnikatele při podnikatelské činnosti povinné v rámci běžného obchodního styku, v tomto směru se jedná o nepřípustnou novotu. Na nedostatek dobré víry při nabytí věci, na kterou žalobci neustále poukazovali, lze především usoudit z personální provázanosti dotčených subjektů tak, jak výstižně uvedl soud I. stupně.

19. Odvolací soud pokládá pouze za účelovou námitku žalobců, že nemohli zjistit exekuci vedenou proti povinné, když žalobci mohli nahlédnout do Centrální evidence exekucí, tj. do veřejného seznamu dle § 125 odst. 4 ex. ř., vedené Exekutorskou komorou, která umožňuje i dálkový přístup do Centrální evidence exekucí.

20. Pokud povinná uzavřením kupní smlouvy s žalobcem a) i b) dne 26. 5. 2021 porušila generální inhibitorium, na základě neplatného právního jednání (právního úkonu) nemohly nastat zamýšlené právní účinky kupní smlouvou, tedy žalobci a) a b) nemohli nabýt vlastnické právo ke shora specifikovaným movitým věcem, když opakovaně a řádně byly vzneseny námitky neplatnosti oprávněnou osobou ve vztahu k tomuto právnímu jednání povinné.

21. Pokud exekutor odmítl předmětný automobil i motocykl vyškrtnout z exekučního soupisu, podali žalobci a) i b) žalobu na vyloučení věci podle § 267 o. s. ř. ve lhůtě (§ 68 odst. 4 ex. ř.), ze všech shora uvedených důvodů však žaloba nemohla být úspěšná, soud I. stupně proto správně žalobu zamítl; k veškerým právním závěrům soudu I. stupně, a to i ve vztahu k personální provázanosti osob zúčastněných na transakci a osob jednajících za povinnou ve vztahu k sepisu smluv i k finančnímu úřadu se odvolací soud zcela připojuje a odkazuje na výstižné odůvodnění soudu I: stupně.

22. Z těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného akcesorického výroku o nákladech řízení III, kdy tyto náklady soud I. stupně správně vypočetl.

23. Žalobci a) i b) nebyli úspěšní v odvolacím řízení, jsou proto povinni zaplatit procesně úspěšné žalované v souladu s ustanovením § 224, § 211 a § 142 odst. 1 o.s.ř. na nákladech odvolacího řízení 3 327,50 Kč, a to s přihlédnutím k odměně advokáta za 1 úkon právní pomoci ve výši 2 300 Kč /vyjádření k odvolání/, k tomu 1 paušální náhradu hotových výdajů za úkon učiněný po 1. 1. 2025, tj. 450 Kč, v součtu 2 750 Kč a po připočtení 21% DPH z této částky celkem 3 327,50 Kč, a to v obecné pariční lhůtě k rukám právního zástupce žalované.